ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.10.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 10/2020-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného K. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 3 To 497/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 35/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného K. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 1 T 35/2019, byl obviněný K. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
od přesně nezjištěné doby nejméně od října roku 2017 do května 2018 v obci XY, okres Český Krumlov, v ulici XY, v bytě, který v té době obýval, opakovaně daroval či jinak opatřil bez úplaty omamnou a psychotropní látku konopí (marihuanu) dívkám, o nichž věděl, že nedosáhly věku 18 let, tím způsobem, že jim předal cigaretu marihuany nebo připravil bongo s marihuanou ke společnému kouření, nebo jim poskytl marihuanu ke kouření v bongu, které měl k dispozici, či marihuanu nechával při návštěvách dívek ležet volně na stole v pokoji, aby jim tato byla k dispozici, a marihuanu nechával v bytě i v době, kdy sám doma nebyl a byt poskytl dívkám a takto: - AAAAA (pseudonym), nar. XY, v období nejméně od října 2017 do května 2018 předal či poskytl marihuanu ke kouření v přesně nezjištěném množství a to téměř vždy když jej navštívila, přičemž jej do 7. 12. 2017, kdy byla umístěna do Výchovného ústavu XY, v jeho bytě navštěvovala téměř každý den, někdy i opakovaně přes den, a od 7. 12. 2017 téměř každý den, někdy i opakovaně přes den v době, kdy byla na propustce ve XY (22. 12. 2017 - 2. 1. 2018, 5. 1. - 7. 1. 2018, 12. 1. 14. 1. 2018, 19. 1. – 25. 1. 2018, 2. 2. – 4. 2. 2018, 9. 2. –11. 2. 2018, 2. 3. – 4. 3. 2018) či byla na útěku (5. 3. – 9. 4. 2018, 27. 4. 2018 – 4. 7. 2018), vědom si toho, že nedosáhla věku 18 let,
- BBBBB (pseudonym), nar. XY, v období od října 2017 do května 2018 předal či poskytl marihuanu ke kouření v přesně nezjištěném množství a to téměř vždy když jej navštívila, přičemž jej v jeho bytě navštěvovala téměř každý den, někdy i opakovaně přes den, vědom si toho, že nedosáhla věku 18 let,
- CCCCC (pseudonym), nar. XY, v období nejméně od listopadu 2017 do května 2018 předal či poskytl marihuanu ke kouření v přesně nezjištěném množství, a to téměř vždy když jej navštívila, přičemž jej v jeho bytě navštěvovala téměř každý den, někdy i opakovaně přes den, vědom si toho, že nedosáhla věku 18 let,
- DDDDD (pseudonym), nar. XY, v období nejméně od října 2017 do května 2018 předal či poskytl marihuanu ke kouření v přesně nezjištěném množství a to téměř vždy když jej navštívila, přičemž jej navštěvovala nejméně obden, někdy i opakovaně přes den, vědom si toho, že nedosáhla věku 18 let,
přičemž rostlina konopí (marihuana), s výjimkou konopí pro léčebné účely, je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., na seznamu omamných látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách
a rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 2. 2011 č. j. 1 T 25/2011-214, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2011, č. j. 3 To 254/2011-257, byl odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, který vykonal dne 29. 11. 2014.
2. Za to byl obviněný K. K. okresním soudem podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 1 T 35/2019, obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 3 To 497/2019, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný K. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků obou napadených rozhodnutí. V tomto dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle obviněného spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Obviněný dále uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, jenž spočívá ve skutečnosti, že v dané věci bylo dle obviněného rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný na prvním místě namítá, že soudy chybně zhodnotily výpovědi čtyř nezletilých svědkyň představující klíčové důkazy. Úvodem obecně argumentuje nedůvěryhodností těchto svědkyň, které své výpovědi v průběhu trestního řízení měnily. Svědkyně dále pochází z problémového prostředí, bylo třeba ve vztahu k nim užít zvláštní výchovná opatření, užívají marihuanu, přičemž s touto drogou je neseznámil obviněný, a současně ani neoznámily, z jakého dalšího zdroje marihuanu získávaly, když pominout nelze ani to, že se výpovědi jednotlivých svědkyň vzájemně rozcházely např. ve vztahu k počátku předmětné trestné činnosti. K výpovědi svědkyně AAAAA pak obviněný uvádí, že ta v trestním řízení nejenže několikrát změnila výpověď, ale obecně vede závadový způsob života, byla jí nařízena ústavní výchova, obviněného „otravovala“, chovala se k němu nevhodně, a její věrohodnost popřela i její matka. Především se však obviněnému dle jeho tvrzení osobně mstí, když za tímto účelem měla ovlivňovat také ostatní svědkyně. Naopak svědkyně BBBBB a CCCCC v rámci hlavního líčení vypovídaly ve prospěch obviněného a jeho údajnou trestnou činnost, na rozdíl od svědkyně AAAAA a DDDDD, popřely, když uvedly, že marihuanu si obstarávaly od neustavených třetích osob nebo si ji braly od obviněného doma v jeho nepřítomnosti, jelikož od jeho bytu měly klíče. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí porovnal výpovědi těchto svědkyň před soudem s jejich vysvětleními podanými ve formě úředního záznamu, který však nelze před soudem použít jakožto důkaz. Dle obviněného tak nebyla jeho vina v nalézacím řízení dostatečně prokázána, jelikož výše uvedené skutečnosti společně s věkem svědkyň, jejich sociální inteligencí, postavením a dosavadním způsobem života nebyly soudy dostatečně zhodnoceny a v řízení tak byla porušena zásada in dubio pro reo.
6. Obviněný dále namítá, že ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku spočívajícímu v opakování trestného činu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nebylo dostatečně prokázáno, kdy počátek nyní projednávané trestné činnosti fakticky nastal, čímž vznikají pochybnosti o jeho naplnění. Obviněný nesouhlasí rovněž s naplněním kvalifikačního znaku podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tedy pácháním činu ve větším rozsahu vůči dítěti. K hodnocení rozsahu trestné činnosti provedenému soudem prvního stupně namítá, že stran množství marihuany, které měl nezletilým dívkám poskytnout, se jedná o množství hraniční. Soud prvního stupně přitom vycházel z nepodložené úvahy, že jedna dávka představuje 1 gram, aniž by zohlednil, že svědkyně si nosily i svoji marihuanu. Obviněný dále namítá, že ohledně svědkyně DDDDD nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že se jedná o osobu mladší 15 let.
7. Jelikož se odvolací soud dle dovolatele nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, pročež považuje i uložený trest za nepřiměřený, neboť je významný pro jeho další život, navrhuje závěrem, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (viz podání ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1209/2019-9), která předně konstatovala, že námitky obviněného lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze částečně, jelikož podstatou většiny dovolací argumentace je pouze tvrzení o údajné absenci usvědčujících důkazů a zpochybnění způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy. Nalézací soud přitom provedl dokazování řádně a v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, přičemž své úvahy a zjištěné závěry také dostatečně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a jež odůvodňují naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Svým povinnostem se pak nezpronevěřil ani odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a vyjádřil se ke všem jeho výhradám. V daném případě tedy dle státní zástupkyně nebyly porušeny základní zásady trestního řízení a práva náležející obviněnému v trestním řízení.
9. Pod uvedený dovolací důvod hmotněprávního charakteru se dle státní zástupkyně dají podřadit námitky obviněného směřující proti právní kvalifikaci drogové trestné činnosti podle §283 odst. 1, 2 písm. b) i písm. d) tr. zákoníku, a to ve vztahu k naplnění znaku opakovaného spáchání druhově stejné trestné činnosti, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, jakož i věku osob, jimž marihuanu poskytoval, a rozsahu trestné činnosti. Na základě zjištěného skutkového stavu ovšem dle státní zástupkyně nelze než uzavřít, že požadovaná lhůta tří let od spáchání předchozí trestné činnosti stejného druhu je zachována, jelikož počátek trestné činnosti byl stanoven k říjnu roku 2017, přičemž obviněný svůj předchozí trest vykonal dne 29. 11. 2014. Nalézací soud současně postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, když nepovažoval za dostatečně prokázané, že by obviněný znal skutečný věk DDDDD, pročež je tato námitka obviněného zcela nedůvodná. Nalézací soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že dívkám bylo poskytnuto v minimálně cca 105 případech minimálně celkem 105 gramů marihuany, čímž byl společně s přihlédnutím k době páchání trestné činnosti, její opětovnosti, intenzitě a způsobu spáchání naplněn i zákonný znak většího rozsahu.
10. K námitce nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupkyně uvádí, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán, a to i pro trestnou činnost stejného druhu. Trestné činnosti se jako recidivista dopustil vůči čtyřem dívkám mladším 18 let a ve větším rozsahu. Nelze tudíž považovat za nepřiměřený trest, u něhož nalézací soud po velmi pečlivém zhodnocení všech okolností dospěl k závěru, že na obviněného postačí působit trestem odnětí svobody uloženým v polovině zákonné trestní sazby uvedené v §283 odst. 2 tr. zákoníku. Jako k polehčující okolnosti přitom nebylo možno přihlédnout k jeho tvrzení, že jej svědkyně stále tzv. otravovaly, neboť jako dospělý muž mohl dle státní zástupkyně této jejich nechtěné aktivitě zamezit, což zcela jistě bylo v jeho silách, byť i za pomoci jejich rodinných příslušníků.
11. Závěrem pak státní zástupkyně ve svém vyjádření uvádí, že k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu se nelze vyjádřit, jelikož k tomuto důvodu v podání obviněného absentuje jakékoli odůvodnění, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
14. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl nalézacím soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14 . 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
17. Nejvyšší soud po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen částečně. Obviněný totiž podstatnou částí svých námitek usiloval o zpochybnění skutkového závěru stran skutečného poskytnutí drogy marihuana jednotlivým dívkám, případně v jakém množství a po jakou dobu, když se hájil tím, že jejich svědectví jsou nedůvěryhodná, jelikož svědkyně jsou osobami s výchovnými problémy, konzumující psychotropní látky, a v průběhu trestního řízení měnily své výpovědi. Obviněný dále poukazuje jednak na domnělá pochybení soudu prvního stupně učiněná při hodnocení důkazů, dále na skutečnost, že dvě ze svědkyň v dané věci vypovídaly v jeho prospěch, jakož i na okolnosti, které dle jeho názoru vypovídají o nedůvěryhodnosti svědkyně AAAAA a svědčí o tom, že tato svědkyně se mu mstí a od počátku trestního řízení ovlivňovala i ostatní svědkyně v jejich výpovědích. Z výše uvedeného plyne, že obviněný své námitky založil na odmítnutí všech klíčových skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k závěru o jeho vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu).
18. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že nemá jakýkoli zákonný důvod odklonit se od závěrů odvolacího soudu, který v bodě 12. odůvodnění svého usnesení konstatoval, že pokud soud prvního stupně hodnotil výpovědi jednotlivých svědkyň, postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, neboť je zkoumal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Skutková zjištění nalézacího soudu přitom Nejvyšší soud shledal taktéž jasnými, srozumitelnými, a zakotvenými v provedených důkazech, přičemž v dané věci neshledal žádných opomenutých důkazů, ani neshledal, že by nalézací soud pochybil, když v odůvodnění svého rozhodnutí v rámci hodnocení hodnověrnosti výpovědí svědkyň, které vypovídaly ve prospěch obviněného, okrajově a v podpůrné roli poukázal na rozpory mezi jejich výpovědí před soudem a výpovědí z přípravného řízení, kteréžto nebyly soudem užity jako důkazy. Nalézací soud tedy posuzoval věrohodnost jednotlivých výpovědí dostatečně důkladně, přičemž obzvláště pečlivě a obezřetně postupoval při hodnocení skutečností, ve vztahu k nimž byly tyto výpovědi ve vzájemném rozporu, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci tak Nejvyšší soud neshledal existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
19. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
20. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud vyhodnotil jako relevantní ty námitky, ve kterých obviněný zpochybnil naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, a to s poukazem na to, že nebyl naplněn kvalifikační znak spočívající jednak v době, která uplynula od předchozího potrestání obviněného za takovýto čin, jakož i v rozsahu trestné činnosti a věku osoby, vůči které tento čin spáchal. Již na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že obviněný v každé z těchto námitek současně zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů, což je s ohledem na výše uvedené v dovolacím řízení irelevantní. Nejvyšší soud se tedy dále zabýval čistě hmotněprávním aspektem obviněným uplatněných dovolacích námitek.
21. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množstvím větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a to ač byl za takový čin posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
22. Za účelem prověření námitek obviněného směřovaných vůči užité právní kvalifikaci podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, Nejvyšší soud přezkumem spisového materiálu ověřil, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný K. od přesně nezjištěné doby, nejméně od října roku 2017, opakovaně daroval či jinak bezúplatně opatřil marihuanu třetím osobám. Tuto skutečnost soud prvního stupně vyhodnotil jakožto jednoznačně prokázanou v bodě 22. odůvodnění svého rozhodnutí, a to především na základě výpovědí svědků, dále výpovědi svědkyně AAAAA učiněné před opatrovnickým soudem a testem jedné ze svědkyň (konkrétně AAAAA) ze dne 13. 10. 2017, který byl z hlediska přítomnosti látky THC pozitivní. Zároveň je nesporné, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 2. 2011, č. j. 1 T 25/2011-214, odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1. tr. zákoníku. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, který mu byl tímto rozhodnutím uložen, přitom obviněný vykonal dne 29. 11. 2014. I při odhlédnutí od skutečnosti, že obviněný v rámci této své námitky opakovaně rozporuje výpovědi svědkyň a skutkové závěry nalézacího soudu k vymezení počátku nyní projednávané trestné činnosti, je třeba konstatovat, že zákonná lhůta tří let od potrestání za předchozí trestnou činnost stejného druhu, jakožto kvalifikační znak spáchaného trestného činu ve smyslu §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je zachována, neboť obviněný nejméně v případě svědkyně AAAAA této poskytl marihuanu nejpozději v první polovině měsíce října 2017, přičemž zákonem stanovená lhůta tří let od posledního potrestání za obdobnou trestnou činnost uplynula až následně dnem 29. 11. 2017.
23. Za neopodstatněnou vyhodnotil Nejvyšší soud rovněž tu námitku, ve které obviněný usiloval o zpochybnění naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, když namítal, že nevěděl, že se v případě svědkyně DDDD jednalo o osobu mladší 15 let. Již soud prvního stupně totiž dle zjištění Nejvyššího soudu tuto argumentaci vzal v úvahu, když v bodě 23. odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k osobě obviněného konstatoval, že „... nebylo jednoznačně prokázáno, že by si byl vědom toho, že svědkyni DDDDD v projednávané době není ještě patnáct let. Obžalovaný ve shodě s touto svědkyní uvedl, že ji jako jedinou neznal, neznal ani její rodiče. Seznámil se s ní až prostřednictvím zbývajících svědkyň, se kterými se pohybovala. Byť věděl, že navštěvuje základní školu, nemusel bez dalšího vědět, že je jí méně než patnáct let, když do třídy chodila společně s AAAAA, která v té době již byla starší patnácti let. Při respektování zásady in dubio pro reo, tj. v pochybnostech ve prospěch, tak soud nepovažuje za prokázané, že obžalovaný znal skutečný věk svědkyně DDDDD.“ Je namístě ovšem upozornit, že výše uvedené nemá na danou věc žádného vlivu, jelikož s ohledem na užitou právní kvalifikaci je rozhodné pouze to, že obviněný svůj čin spáchal ve větším rozsahu vůči dítěti, kterým je podle §126 tr. zákoníku každá osoba mladší 18 let, nestanoví-li trestní zákoník jinak. Na tuto nesprávnou interpretaci ustanovení §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného ostatně upozornil již soud druhého stupně v bodě 8. odůvodnění svého usnesení, což obviněný ve svém dovolání nikterak nereflektoval a i nadále, opět zcela irelevantně, namítá, že nebyl srozuměn se skutečností, že jedna ze svědkyň jakožto osoba, vůči které svůj čin spáchal, je mladší 15 let. Skutečnost, že svůj čin obviněný spáchal vědomě vůči osobám mladším 18 let, byla přitom nalézacím soudem jednoznačně prokázána a naplnění tohoto kvalifikačního znaku tak obviněný svojí v dovolání užitou argumentací nikterak nevyvrací.
24. Rovněž při posuzování zákonného znaku spočívajícího v rozsahu spáchaného činu ve smyslu §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku postupoval soud prvního stupně v bodě 24. odůvodnění svého rozhodnutí zcela v souladu se zákonem, když nejprve pro určení kvantitativního hlediska na základě dostupných důkazů, a to v souladu se zásadou in dubio pro reo, určil dostatečně přesně minimální počet případů, v nichž obviněný svědkyním omamnou látku poskytnul. S ohledem na nemožnost zjištění přesné dávky přitom vycházel z její běžné velikosti, přičemž tento postup je nutno považovat za postup svědčící ve prospěch obviněného, když nalézací soud zároveň nepovažoval za vhodné ve výpočtu minimálního množství předané omamné látky zohlednit skutečnost, že dívky konzumovaly drogu poskytnutou obviněným v některých případech i vícekrát za den. Soud prvního stupně skutečně tímto postupem stanovil minimální množství poskytnuté omamné látky v blízkosti minimální hodnoty uvedené pro větší rozsah ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, avšak pro konstatování naplnění tohoto znaku v souladu se svými povinnostmi posoudil rovněž hledisko kvalitativní. Zohlednil tedy dobu, po kterou obviněný předmětný čin páchal, množství osob, kterým obviněný omamnou látku poskytl, jakož i kontinuálnost a frekvenci jeho jednání, na základě čehož dospěl k závěru o naplnění kritérií většího rozsahu spáchaného činu. Naplnění znaku většího rozsahu (ve vztahu k dítěti) tak bylo důsledně zkoumáno jak po kvalitativní, tak po kvantitativní stránce, přičemž v hodnocení nalézacího soudu neshledává Nejvyšší soud žádného pochybení.
25. S odkazem na výše uvedené námitky obviněný do dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zahrnul rovněž námitku směřovanou proti výroku o uloženém trestu, který hodnotí jako nepřiměřený. Tuto námitku ovšem obviněný nemohl v dovolání relevantně uplatnit, neboť neodpovídá jím zvolenému, ani žádnému jinému zákonem stanovenému dovolacímu důvodu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V dané věci přitom Nejvyšší soud za situace, kdy byl obviněnému po řádném zohlednění veškerých relevantních okolností, včetně polehčujících a přitěžujících okolností, uložen trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby, neshledal žádného porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Domáhat se tedy ještě dalšího zmírnění trestu přitom český právní řád neumožňuje (viz např. výklad v odstavci 36 usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 627/2018), nehledě na to, že takový krok ani není jakkoli opodstatněný z hlediska prokázané trestné činnosti, které se obviněný dopustil vůči čtyřem dívkám mladším 18 let dlouhodobým a intenzivním jednáním, a to ačkoli byl v minulosti opakovaně soudně trestán, a to i pro trestnou činnost stejného druhu. Nalézací soud přitom správně konstatoval, že §59 odst. 1 tr. zákoníku mu v daném případě umožňoval přistoupit k mimořádnému zvýšení trestu odnětí svobody. Nalézací soud přitom nepochybil ani tím, když mezi četnými polehčujícími okolnostmi nepřihlédl také k tvrzení obviněného, že jej svědkyně, tedy mladé dívky „stále otravovaly“ . Jako dospělý muž nejenže nepřijmul žádné opatření vedoucí k tomu, aby tak nečinily, a za tímto účelem nekontaktoval jejich rodiče, ale navíc jim poskytnutím klíče k užívání svého bytu i v jeho nepřítomnosti (čímž jim de facto poskytl klíč i k užívání marihuany, která byla v jeho bytě volně přístupná), je naopak utvrzoval v přesvědčení, že jej mohou kdykoli navštěvovat a spoléhat se na něj.
26. V daném řízení přitom nebylo ze strany Nejvyššího soudu shledáno ani porušení práva obviněného na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění dovoláním napadeného usnesení. Odvolací soud se totiž vypořádal se zásadními námitkami obviněného, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V tomto ohledu lze současně poukázat i na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
27. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, pod který lze podřadit námitky, že v dané věci bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, obviněný ve svém dovolání neuvedl žádnou námitku či konkrétní argumentaci stran uvedení, v čem spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu. Veškeré námitky obviněného směřují výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu, užité právní kvalifikaci zjištěných skutečností a výměře uloženého trestu. Není tedy důvod se touto částí mimořádného opravného prostředku zabývat, jelikož k uvedení tohoto dovolacího důvodu v textu dovolání došlo s největší pravděpodobností omylem. Rozsudkem soudů nižších stupňů totiž nebylo žádné ochranné opatření, jehož uložení by mohl obviněný napadat, uloženo, pročež není na základě tohoto dovolacího důvodu v daném případě co přezkoumat.
V.
Závěr
28. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný K. K. veškeré své námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, a to do té míry, že jeho dovolání je až na omylem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu po věcné stránce identické s jeho odvoláním. Soudy nižších stupňů se přitom těmito námitkami pečlivě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi podrobně vypořádaly, což obviněný ve svém dovolání nikterak nereflektuje. Pouhá nespokojenost s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch však není a nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne za situace, kdy je mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé dána nezpochybnitelná logická návaznost.
29. V souvislosti s tím považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v daném případě neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v nyní projednávané věci rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
30. Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík