ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.142.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 142/2020-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného B. U., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 3 To 322/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 95/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného B. U. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 6. 2019, č. j. 1 T 95/2018-248, byl obviněný B. U. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu ve Vyškově právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný B. U. odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 To 322/2019-271, tak, že jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný B. U. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v době od 1. 9. 2017 do 6. 12. 2017 asi ve čtyřech případech za účelem výroby pervitinu vyráběného samostatně stíhaným a nyní již pravomocně odsouzeným P. S., nar. XY, opatřil nezjištěné množství léku Claritine Active, kdy jedna tableta tohoto léku obsahuje 120 mg pseudoefedrinu, tedy prekursoru drog sloužícího k výrobě metamfetaminu, který s dalšími věcmi potřebnými k výrobě pervitinu, jako je varné sklo, chladič, baňka, miska na odpařování, kanystr, stojan na chemické sklo, jód, červený fosfor, hydroxid sodný, kyselina solná, kyselina fosforečná a další, přivezl ve třech případech do obce Radslavice, XY, okr. Vyškov, k P. S., a v jednom případě na blíže neurčené místo v Brně, a na těchto místech P. S. vyráběl pervitin, a to izolací pseudoefedrinu z dostupných léčiv obsahujících pseudoefedrin, a následnou výrobou metamfetaminu tzv. českou cestou, přičemž takto P. S. vyrobil nejméně 300 gramů pervitinu, ze kterých mu po každé výrobě B. U. předal část, a to cca 5 g pervitinu, pro jeho potřebu a zbylou část vyrobeného pervitinu si i s věcmi potřebnými k výrobě B. U. odvezl,
přičemž pervitin obsahuje metamfetamin, který je psychotropní látka zařazená podle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do přílohy č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, do seznamu psychotropních látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška 62/1989 Sb.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný B. U. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 To 322/2019-271, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 6. 2019, č. j. 1 T 95/2018-248, a to v celém rozsahu, tj. do výroku o vině, trestu i náhradě škody. V rámci odůvodnění svého mimořádného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to pro extrémní nesoulad učiněných skutkových závěrů, které – podle jeho názoru – nemají oporu v provedeném dokazování.
5. Konkrétně dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě bylo rozhodnutí soudů nižších stupňů založeno na jediném důkazu, kterým byla výpověď svědka P. S., přičemž ostatní provedené důkazy s touto výpovědí buď nekorespondují, nebo ji dokonce vyvrací. V této souvislosti dovolatel akcentoval, že podle obžaloby měl svědectví P. S. potvrdit i svědek O. T., který výslovně potvrdil, že viděl osoby, které měly vozit P. S. materiál potřebný pro výrobu drogy, měl se s těmito osobami i osobně setkat, nicméně v hlavním líčení (oproti tvrzení svědka S.) popřel, že by mezi těmito byl i dovolatel. Tímto způsobem se tak výpovědi svědků S. a T. dostaly do vzájemného rozporu. Tvrzení svědka T. navíc potvrdily i svědci L. D. a Š. S., kteří rovněž vyloučili, že by se dovolatel na trestné činnosti jakkoli podílel.
6. I přes zjevnou protichůdnost výpovědí klíčových svědků oba soudy nižších stupňů konstatovaly, že svědci S. a T. vypovídali v zásadě „shodně“. Z tohoto důvodu je dovolatel přesvědčen, že závěry soudu prvního stupně, potvrzené soudem odvolacím, z provedených důkazů nevyplývají a jsou s nimi v extrémním nesouladu. Navíc tuto „důkazní nedostatečnost“ se Okresní soud ve Vyškově pokusil překlenout spekulacemi o tom, co by mohla k věci uvést svědkyně M. S., která však v řízení nebyla vyslechnuta. Vzhledem k tomu, že v daném řízení nebyla nikterak zajištěna její výpověď, nelze předvídat, zda by potvrdila výpověď svědka T. nebo S., pročež je dovolatel i nadále přesvědčen, že tato osoba měla být v řízení řádně vyslechnuta.
7. Vzhledem k tomu, že z projednávané trestné činnosti dovolatele usvědčila pouze výpověď svědka S., odkázal obviněný na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, ve které je konstatováno, že v situaci „tvrzení proti tvrzení“ je na soud potřebné klást zvýšené požadavky v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Proto má být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření jediného usvědčujícího důkazu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1334/2018, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 532/01, sp. zn. I. ÚS 368/15, sp. zn. IV. ÚS 37/03). V projednávaném případě však obviněný nabyl přesvědčení, že okresní soud prohlásil výpověď svědka S. za jedinou pravdivou, protichůdnou výpověď svědka T. vyložil jako souladnou, výpověď svědkyně S. presumoval a ostatní výpovědi bagatelizoval.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel považuje závěry soudu za nepřezkoumatelné, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 384/2019, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 1 T 95/2018, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 1352/2019-12, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který vyhodnotil námitky dovolatele jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Oproti tvrzení dovolatele nejprve zdůraznil, že pro zásah do skutkových zjištění Nejvyšším soudem svědčí pouze stav, kdy skutkové závěry jsou výrazem skutečného zjevného excesu, díky kterému došlo k vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Podle jeho náhledu však k tak závažnému pochybení v nyní projednávaném případě nedošlo.
10. Jedná-li se o hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, je státní zástupce přesvědčen, že oba nižší soudy dostatečně zdůvodnily, proč uvěřily tvrzením svědka P. S., přičemž se odpovídajícím způsobem zabývaly i možností tohoto svědka vypovídat v neprospěch dovolatele. Jeho výpověď však vyhodnotily jako přesvědčivou, neboť v čase nenaznala žádných změn a je podporována i svědeckou výpovědí O. T., který potvrdil, že P. S. měl s B. U. nevyřízené účty, a proto pro něj vyráběl pervitin. Skutečnost, že svědek T. nepoznal obviněného U., ani jeho přítelkyni S., státní zástupce objasnil tím, že svědek se s dovolatelem setkal jenom krátce, když měl navíc tento na hlavě čepici. Rovněž jeho přítelkyně často měnila barvu vlasů, což mohlo jeho úsudek ovlivnit. Soudy nižších stupňů dle státního zástupce nepochybily, pokud uzavřely, že právě dovolatel byl osobou, která umožnila P. S. spáchání trestného činu tím, že mu k výrobě pervitinu ve značném rozsahu opatřil prekursor, stejně jako vybavení nezbytné pro samotnou výrobu této látky.
11. Vzhledem k tomu, že veškeré námitky dovolatele jsou skutkového charakteru a neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací námitky považovat za odpovídající některému z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
14. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
15. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
17. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v taxativním výčtu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily. S odkazem na jím uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nicméně nevznesl relevantní námitku, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Svými námitkami pouze negoval klíčová skutková zjištění nalézacího soudu, a to ve snaze dosáhnout cestou dovolacího řízení zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 To 322/2019-271, jakož i jemu přecházejícího rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 6. 2019, č. j. 1 T 95/2018-248, a následného nového projednání věci. Takový postup však nemohl být s ohledem na obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek úspěšný.
18. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud ve Vyškově v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tzn. že zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Ke svým skutkovým zjištěním nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu.
19. Ohledně skutku popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně dovolatel zdůraznil, že svědci O. T., L. D. a Š. S. nepotvrdili, že by měl P. S. vozit léky a laboratorní vybavení za účelem opakované výroby pervitinu, čímž v podstatě vyloučili, že by se dovolatel jakkoli podílel na projednávané trestné činnosti.
20. Okresní soud ve Vyškově však zcela správně této dovolatelově argumentaci neuvěřil, byť je pravdou, že obviněný byl ze spáchání projednávaného skutku usvědčen zejména výpovědí svědka P. S. Není však pravdou, že by se důkazní situace dostala do patového stavu „tvrzení proti tvrzení“, ani že by výpovědi O. T., L. D. a Š. S. potvrdily skutkovou verzi prezentovanou dovolatelem.
21. Svědek P. S. obviněného usvědčil z objednávky pervitinu i následného dodávání prekursoru a dalších věcí nutných k výrobě objednané drogy (varna, laboratorní sklo, chemikálie), a to celkem ve čtyřech případech, ze kterých vzešlo minimálně 300 g pervitinu. Okresní soud ve Vyškově přitom tuto usvědčující výpověď velmi pečlivě hodnotil jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech s ostatními provedenými důkazy. V rámci svých úvah konstatoval, že výpověď svědka S. je dostatečně podrobná, úplná a vnitřně konzistentní, a to nejen v nyní projednávané věci obviněného U., ale i v trestní věci, ve které byl svědek S. sám pravomocně odsouzen za drogovou trestnou činnost, jejíž součástí byla i výroba pervitinu pro B. U. Věrohodnost jeho výpovědi pak posílila i skutečnost, že se snažil projednávaný skutek popsat zcela objektivně, tedy i na úkor své osoby, bez toho, aby vinu či spoluodpovědnost za dané jednání sváděl na jiné osoby. Jmenovaný svědek, jenž současně vypovídal i ve prospěch obviněného U., přitom reálně popsal, co se v inkriminovanou dobu dělo, včetně toho, že jej obviněný k výrobě pervitinu nutil výtkami o nutnosti zaplacení dluhu ve výši 100.000 Kč i navozováním tísnivé atmosféry za pomoci zbraně (se kterou si v přítomnosti svědka „hrál“). I přes tyto skutečnosti svědek dovolatele neoznačil za spolupachatele, byť mu opakovaně dodával léky, chemické látky, jakož i samotnou varnu, a byl s ním po celou dobu výroby.
22. S podobnou pečlivostí hodnotil okresní soud i výpovědi svědků O. T., Š. S. a L. D. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že svědek T. u hlavního líčení konaného dne 18. 6. 2019 potvrdil kontakty mezi dovolatelem a P. S., když uvedl, že se vzájemně znali, přičemž obviněný U. svědka S. navštěvoval za přítomnosti třetích osob za účelem nákupu pervitinu (č. l. 237/2). Rovněž svědci Š. S. a L. D. uvedli, že s obviněným dvakrát až třikrát zajeli do místa bydliště svědka P. S., a to za účelem nákupu pervitinu (č. l. 238 a 216).
23. Je sice pravdou, že svědek T. během hlavního líčení prohlásil, že obviněný „není tou osobou, která měla přijet na XY ul.“ , tedy za svědkem S. (byť ve své výpovědi výslovně potvrdil, že mu bylo z doslechu známo, že svědek S. vyrábí pervitin právě pro osobu jménem B. U.), nicméně okresní soud se s tímto prohlášením vypořádal poznámkou, že tento svědek se v přítomnosti obviněného projevoval roztržitě a nejistě, když i celkově byly jeho odpovědi vyhýbavé. V rozporu s tím, co jmenovaný svědek tvrdil u tohoto hlavního líčení, je také jeho popis obviněného U., který učinil během hlavního líčení konaného dne 22. 5. 2018 (viz spisový materiál Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 1 T 38/2018, jehož část obsahuje i tento spis na č. l. 46). Na podkladě výše uvedeného okresní soud správně usoudil, že svědek T. nehovořil pravdu, když u hlavního líčení „nepoznal“ osobu obviněného. Obdobně zdrženlivě je třeba pohlížet i na svědectví Š. S. a L. D., kteří jsou ve vztahu k dovolateli v poměru družka a kamarád, a kteří svědčili pouze o návštěvách obviněného U. u svědka S. za účelem nákupu drogy, tedy o skutečnostech, které nebyly předmětem trestního řízení.
24. Podstatnou je však skutečnost, že tito svědci částečně potvrdili výpověď svědka S. o jeho kontaktech mezi jeho osobou a obviněným U., pročež nelze v žádném případě hovořit o patové důkazní situaci tzv. „tvrzení proti tvrzení“, tj. tvrzení obviněného U. stojícího toliko proti tvrzení svědka S. V daném případě bylo naopak prokázáno, že se svědek S. po návratu z posledního výkonu trestu ocitl v komplikované osobní a finanční situaci, kterou se rozhodl řešit výrobou pervitinu pro sebe i své známé. Později ho pro tuto činnost vyhledal i dovolatel, který jej opakovaně navštěvoval za účelem výroby pervitinu, jehož požadované množství dosáhlo celkové prokázané výše 300 g. Trestnou činnost obviněného U., jakož i věrohodnost výpovědi svědka S. navíc prokazují i provedené listinné materiály, na které odkázal Okresní soud ve Vyškově v odůvodnění svého rozsudku (viz strana 6, č. l. 250/2).
25. Jako zcela lichou je dle Nejvyššího soudu třeba odmítnout rovněž námitku obviněného spočívající v tvrzení, že nalézací soud upustil od výslechu svědkyně M. S., když předjímal to, co by tato osoba vypověděla. Okresní soud ve Vyškově upustil od výslechu této svědkyně jen proto, že se mu ani přes opakovaná předvolání i snahy o její předvedení nepodařilo zajistit její svědectví. Tato svědkyně měla navíc vypovídat jen proto, aby svým svědectvím potvrdila výpověď svědka S. v tom ohledu, že obviněný za ním opakovaně jezdil a dodával mu léky a vybavení varny. Nicméně v situaci, kdy byl proces dokazování již u konce, okresní soud správně konstatoval, že ať by tato svědkyně vypovídala jakkoliv, skutkové závěry by její vyjádření již nebylo způsobilé nikterak ovlivnit, pročež zcela správně od svého záměru upustil. V opačném případě by trvání na výslechu této osoby bylo v rozporu se zásadou rychlosti řízení, resp. se zásadou procesní ekonomie.
26. Ve svém dovolání obviněný napadl rovněž výrok o uloženém trestu, ke kterému však neuvedl žádnou konkrétní námitku. Vzhledem k předchozí argumentaci obviněného lze však usoudit, že uložený trest hodnotí jako nepřiměřeně přísný. K tomu Nejvyšší soud pouze dodává, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť právě tento dovolací důvod předpokládá námitky dovolatele, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný ve svém podání neodkázal, neboť je zřejmé, že pokud byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od dvou do deseti let a Okresní soud ve Vyškově mu uložil trest odnětí svobody ještě při spodní hranici zákonné trestní sazby, nelze za žádných okolností takový trest hodnotit jako nepřiměřeně přísný. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, stejně jako ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu, přitom není námitka nepřiměřeně přísného trestu podřaditelná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), pročež k ní Nejvyšší soud nemohl přihlédnout.
27. Dovolatel napadl rovněž výrok o náhradě škody, nicméně ani k této námitce neuvedl žádnou argumentaci. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, tak je dovolací soud není povinen za obviněného domýšlet či dohledávat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, nebo sp. zn. I. ÚS 452/07). Z tohoto důvodu se tak dovolací soud nemohl k této námitce obviněného jakkoli věcně vyjádřit.
28. Závěrem tak lze shrnout, že z provedených důkazů bylo jednoznačně dovozeno, že dovolatel na procesu výroby metamfetaminu participoval dodáním prekursoru, jakož i dalších chemických látek a laboratorního zařízení, tedy věcí nezbytných k tomu, aby mohla být výroba pervitinu fakticky realizována. Jelikož sám danou drogu neuměl vyrobit, přiměl k tomu svědka P. S., který byl za tutéž trestnou činnost v minulosti, jakož i v této věci (v odděleně vedeném trestním stíhání) odsouzen, v důsledku čehož je nyní ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
29. Z procesního hlediska obviněný svými námitkami pouze vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými závěry, jež byly učiněny soudem prvního stupně a s nimiž se následně jednoznačně ztotožnil i soud odvolací. Tím nejenže nenaplnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (z pohledu tohoto ustanovení) relevantními námitkami, nýbrž lze konstatovat, že jeho výhrady mají výhradně charakter účelové polemiky se skutkovými závěry nižších soudů, včetně způsobu, jímž byly hodnoceny řádně provedené důkazy, jíž tak sleduje toliko své vyvinění. Takový postup je sice možný, nicméně se nemůže setkat s úspěchem, a to zvláště za situace, kdy Okresní soud ve Vyškově svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i odvolací soud, neboť učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně zcela korespondují s výsledky provedeného dokazování.
30. Lze tedy konstatovat, že obviněný B. U. svými námitkami v podstatě jen zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před odvolacím soudem, aniž by vznesl jakoukoli relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze mimo jiné odkázat i na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
31. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného B. U. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík