ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1551.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1551/2019-723
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného M. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 8 To 296/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 53/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 6. 2019, č. j. 1 T 53/2019-532, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (skutky popsané pod body 3, 6, 9). Za to byl odsouzen v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl okresním soudem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jakož i ochranné opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to ve vztahu k věcem taxativně uvedeným ve výrokové části rozsudku.
2. Vyjma obviněného M. K. byli tímto rozsudkem okresního soudu odsouzeni také spoluobvinění J. H., P. F. a M. P., když J. H. byl za spáchání skutků popsaných pod body 1, 2, 3, 9 uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Spoluobviněný P. F. byl za spáchání skutků popsaných pod body 1, 4, 5, 9 uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Spoluobviněný M. P. byl za spáchání skutků popsaných pod body 7 a 9 uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a za spáchání skutku popsaného pod bodem 8 přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, který mu byl podmíněné odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Všem výše jmenovaným spoluobviněným byl uložen rovněž trest propadnutí věci a současně bylo vysloveno i ochranné opatření v podobě zabrání věci (jak bylo zmíněno výše).
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jednak obviněný M. K., jakož i spoluobvinění P. F. a J. H. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 9. 2019, č. j. 8 To 296/2019-610, a to tak, že všechna tato odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. K. trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
- v přesně nezjištěné době od září 2018 do 25. 10. 2018 obviněný J. H. za pomoci obviněného M. K., který se výroby zčásti účastnil a pomáhal při ní, v katastrálním území obce XY vyráběli chemickou cestou metamfetamin, a to z léků Absolon a dalších léků obsahujících pseudoefedrin, což se jim zcela nezdařilo a obviněný J. H. v období od jara 2018 do 25. 10. 2018 přibližně 2x týdně prodal či daroval obviněnému M. P. metamfetamin (pervitin) vždy přibližně 0,5 g za týden a dalším osobám v přesně nezjištěném množství, současně obviněný H. vydal dne 25. 10. 2018 3 stříkačky obsahující 1,389 g metamfetaminu (po vysušení) s obsahem 1,069 g metamfetaminu báze a obviněný K. téhož dne vydal psaníčko a stříkačky obsahující 0,592 g metamfetaminu (skutek popsaný pod bodem 3),
- obviněný M. K. sám od jarních měsíců roku 2018 do 25. 10. 2018 na poli za obcí XY neoprávněně zasadil 2 rostliny konopí, o které pečoval, zaléval je a následně začátkem října 2018 sklidil a odvezl sušit do místa svého bydliště v XY, XY, kde je zpracovával na sušené konopí a dne 25. 10. 2018 byla policejním orgánem nedosušená rostlinná hmota konopí zajištěna a po jejím dosušení se jednalo o konopí o váze 323,19 g obsahující od 2,27% do 5,77% delta-9-THC (skutek popsaný pod bodem 6),
- v přesně nezjištěné době od konce srpna 2018 do začátku října 2018 obvinění M. K., J. H., P. F. a M. P. společně s dalšími osobami v okrese Břeclav v obci XY, XY, XY, XY, XY a dále i v obci XY postupně odcizovali rostliny konopí a vrcholíky z rostlin konopí, přičemž obviněný H. se zúčastnil všech zcizení a obviněný M. P. se podílel na zcizování tím, že na žádost obviněného J. H. jako řidič osobního motorového vozidla a následně dodávky, kterou zajistil obviněný H., na místo přivážel nejméně obviněného H. a následně uvedenými vozidly odvážel odcizené rostliny konopí a vrcholíky z těchto rostlin, které poté uložil za účelem usušení a dalšího zpracování v místě svého bydliště XY, přičemž obviněný M. K. se podílel na odcizování nejméně ve 3 případech, kdy došlo k odcizení 10 vzrostlých rostlin konopí a obviněný F. se podílel na odcizování rostlin konopí v obci XY, kdy došlo k odcizení nejméně 3 vzrostlých rostlin konopí, když celkem bylo takto odcizeno nejméně 25 rostlin konopí ve výšce 1 - 2 m, které byly určeny ke zpracování a distribuci dalším osobám (skutek popsaný pod bodem 9),
a tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že metamfetamin (pervitin) náleží podle §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky a je zařazen do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013, o seznamech návykových látek, v platném znění, a konopí je zařazeno ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky do Seznamu III podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č.62/1989 Sb.), uvedeného v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a delta-9-tetrahydrokanabinol (dále jen delta-9-THC) je zařazen ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky dle Přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a tvoří nedílnou přirozenou součást konopí,
přičemž obviněný M. K. se jednání pod body 3, 6, 9 dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 5. 2014, č. j. 2 T 25/2014-111, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2014, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a za tento zločin a sbíhající se přečin dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který vykonal dne 26. 6. 2016, a dále trest propadnutí věci.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, č. j. 8 To 296/2019-610, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 6. 2019, č. j. 1 T 53/2019-532, a to v celém rozsahu, resp. ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 3) a 9). V rámci odůvodnění svého mimořádného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Ke skutku popsanému pod bodem 9) dovolatel uvedl, že se doznal k účasti na třech „nájezdech“ na pěstované rostliny konopí, nicméně nesouhlasí s celkovým počtem odcizených rostlin. Dovolatel připustil, že tento počet rostlin v rámci vazebního zasedání odhadl na deset kusů, nicméně během hlavního líčení celkový počet snížil na dvě rostliny z obce XY a jednu rostlinu z obce XY, což však soudy nižších stupňů neakceptovaly. Navíc nižší soudy dle obviněného v rozporu s §125 odst. 1 tr. řádu nevyložily, jaké skutečnosti vzaly za prokázané a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují.
7. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) se dovolatel ohradil zejména proti tvrzení soudů nižších stupňů, že se k tomuto činu během vazebního zasedání doznal, když již od konaného hlavního líčení namítá, že pouze přijel za spoluobviněným J. H. v době, kdy se tento pokoušel vyrobit pervitin. Z provedených důkazů nicméně nevyplynulo, že by mu na výrobě pervitinu jakkoli aktivně napomáhal, tedy že by za tímto účelem zajistil léky či jiné pomocné látky. Nadto obviněný zdůraznil, že z léků Absolon nemohl vyrábět pervitin mimo jiné proto, že žádný takovýto lék neexistuje. Současně ani nebyla zjištěna a znaleckému zkoumání podrobena látka (obsahující pseudoefedrin), ze které mělo k pokusu výroby vůbec dojít.
8. Ve vztahu k výroku o trestu dovolatel poznamenal, že Okresní soud v Břeclavi jeho uložení odůvodnil tak, že „předcházející nepodmíněný trest odnětí svobody nesplnil svůj účel“ , pročež dospěl k závěru, že „jiný než nepodmíněný trest nemůže ve vztahu k dovolateli splnit svůj účel“ . Obviněný však tato vyjádření považuje za rozporná, když zdůraznil, že již v rámci vazebního zasedání bylo konstatováno, že má stálé zaměstnání, upravil svůj poměr k nezletilé dceři a pravidelně hradil výživné, včetně dluhu na výživném z předchozího období, a má i rodinné zázemí u svých rodičů. Ve smyslu §125 odst. 1 tr. řádu v odůvodnění uloženého trestu obviněný postrádá část, ve které soud posoudil povahu a závažnost projednávaného trestného činu, jeho následky, míru zavinění a zejména polehčující okolnosti.
9. S ohledem na výše uvedené dovolatel uzavřel, že je zde odůvodněn mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění učiněných nižšími soudy v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, neboť by jinak došlo k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 4 a 90 Ústavy a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Za tohoto stavu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, č. j. 8 To 296/2019-610, a věc vrátil soudu k novému projednání.
10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1300/2019-11, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předeslal, že námitky dovolatele nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podřadit.
11. Podle státního zástupce soudy učinily správná skutková zjištění a přiřadily k nim i odpovídající právní kvalifikaci. Ke skutku vymezenému pod bodem 9) státní zástupce odkázal na úvahy nalézacího soudu popsané v odstavcích 26 až 30 odůvodnění jeho rozhodnutí, se kterými se ztotožnil. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) zdůraznil, že nižší soudy při hodnocení důkazů správně zohlednily zejména usvědčující výpověď spoluobviněného H. Námitky proti výroku o trestu státní zástupce rovněž odmítl s tím, že výhrady zaměřené proti druhu a výměře uloženého trestu lze relevantně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Jelikož však byl dovolateli uložen trest v mezích zákona, nebylo možné k těmto námitkám přihlédnout, stejně jako nebylo možné akceptovat ani jeho výhrady, v rámci kterých dovolatel hodnotil uložený trest jako nepřiměřeně přísný. Vzhledem k tomu, že uplatněné skutkové námitky nelze relevantně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohly být dle státního zástupce ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
12. S přihlédnutím k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde
nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
16. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy, když podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a je tedy vázán na zbylý jím uplatněný dovolací důvod.
19. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky některému jím uplatněnému, ani žádnému jinému v §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému, dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel totiž své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, čímž naznačil, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé spatřuje extrémní nesoulad.
20. Podstatné je především to, že obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevznesl relevantní námitku, že by v rozsudku soudu prvního stupně jednání popsané pod body 3), 6), 9) nenaplnilo zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Svými námitkami pouze neguje všechna podstatná skutková zjištění nalézacího soudu, aby cestou dovolacího řízení dosáhl zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, č. j. 8 To 296/2019-610, a následné vrácení věci k novému projednání.
21. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Břeclavi v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Ke svým skutkovým zjištěním pak nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní.
22. Ohledně skutku popsaného ve výrokové části rozsudku okresního soudu pod bodem 9) dovolatel rozporoval celkový počet odcizených rostlin, když již od konání hlavního líčení tvrdí, že se podílel na odcizení pouze tří rostlin konopí a nikoli deseti, což byl počet, který uvedl původně v rámci vazebního zasedání. Rozpor v uváděném počtu odcizených rostlin přitom obviněný nalézacímu soudu zdůvodnil tak, že v době konání vazebního zasedání byl pod vlivem drog.
23. Okresní soud v Břeclavi však zcela správně této výpovědi obviněného neuvěřil, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že odcizených rostlin bylo vyšší množství. Spoluobviněný J. H. vypověděl, že se dovolatel podílel na odcizení 8 až 10 kusů rostlin (č. l. 481). Spoluobviněný M. P. pak uvedl, že obviněnému H. ve čtyřech až pěti případech odvezl jednu rostlinu a v jednom případě převážel větším automobilem 6 až 8 rostlin odcizených v XY (č. l. 475). Obviněný P. F. se pak v jednom případě podílel na odcizení 3 kusů rostlin v obci XY (č. l. 473). Vyjma spoluobviněných též obyvatelé z XY v rámci přípravného řízení uvedli, že jim bylo v souhrnu odcizeno celkem 10 kusů rostlin konopí (konkrétně D. S. pěstoval na svém pozemku 3 rostliny, F. H. 2 rostliny, R. Ž. 2 rostliny, J. B. 3 rostliny, z toho 1 venku a 2 ve skleníku). Obyvatelka obce XY, svědkyně K. H., pak pěstovala na své zahradě 3 rostliny konopí. Na tomto základě tedy okresní soud zcela správně vyhodnotil dovolatelovu výpověď učiněnou v rámci hlavního líčení o počtu odcizených rostlin jako dodatečně fabulovanou, resp. nevěrohodnou.
24. Pro úplnost Nejvyšší soud ověřil i pravdivost výroku obviněného, že byl v průběhu vazebního zasedání pod vlivem drog, načež zjistil, že se toto tvrzení rovněž nezakládá na pravdě. Z příslušného spisového materiálu je zřejmé, že obviněný K. byl zadržen v XY dne 25. 10. 2018. Pokud by skutečně tohoto dne byl pod vlivem návykové látky, pak by tato podstatná skutečnost byla zaznamenána v žádosti o umístnění do policejní cely. Tentýž den byl navíc vyslechnut jako osoba zadržená a následující den v procesním postavení obviněného. A právě dne 26. 10. 2018 jako obviněný výslovně uvedl, že ohledně užívání drog již čtrnáct dní abstinuje (když je předtím užíval každý den). Navíc o skutečnosti, že byl obviněný zcela orientovaný a tedy schopen, svědčí mimo jiné i fakt, že u vazebního zasedání byl přítomen nejen soudce, ale též obhájce obviněného, který by v případě jeho jakékoli zdravotní indispozice v zájmu ochrany jeho práv zcela jistě zasáhl, což se však v daném případě nestalo.
25. Nelze přisvědčit ani další námitce obviněného, že soudy nižších stupňů v rozporu s §125 odst. 1 tr. řádu dostatečně nevyložily, jaké skutečnosti vzaly za prokázané a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily. Okresní soud v Břeclavi se totiž skutkovými zjištěními, které vyplynuly z provedených důkazů, zabýval velmi pečlivě, odrazem čehož jsou body 26 až 30 odůvodnění rozsudku (s. 16 - 19, č. l. 547 – 550). Stejně tak i Krajský soud v Brně se k této otázce podrobně vyjádřil v bodě 14 odůvodnění svého rozhodnutí (s. 9 - 10, č. l. 618 - 619).
26. Obdobným způsobem i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) výrokové části rozsudku okresního soudu dovolatel namítl, že v rámci hlavního líčení nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokázaly, že spoluobviněnému J. H. jakkoli pomáhal při výrobě pervitinu, včetně zajištění léků s obsahem pseudoefedrinu a dalších pomocných chemických látek.
27. I v tomto bodě svého dovolání obviněný usiloval o zpochybnění klíčových důkazů, na jejichž základě byl ze spáchání tohoto skutku usvědčen. Jak již bylo konstatováno výše, takovéto výhrady však nelze relevantně podřadit pod předmětný dovolací důvod, nehledě na to, že tyto námitky nejsou opodstatněné ani z věcného hlediska. Jak totiž vyplynulo z příslušného spisového materiálu, byl to sám dovolatel, který se v průběhu vazebního zasedání ke spáchání tohoto skutku doznal. Jeho doznání přitom nestojí osamoceně, neboť je zcela v souladu s výpovědí spoluobviněného J. H. Ten výslovně uvedl, že obviněný K. byl známý jako vařič (č. l. 479), přičemž jednoznačně potvrdil i jeho účast na dotčené výrobě pervitinu, včetně skutečnosti, že to byl právě on, kdo obstaral prostředky na jeho výrobu (č. l. 480).
28. Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného Nevyšší soud dále dodává, že není podstatné, zda dovolatel v daném případě byl či nebyl přítomen celému procesu výroby pervitinu, stejně jako není klíčové, že oba obvinění v důsledku vadného postupu nezískali požadovaný výsledný produkt, tedy pervitin. Zásadní je to, že dovolatel na procesu dané výroby participoval dodáním léku obsahujícího pseudoefedrin, jakož i dalších pomocných látek, které jsou nezbytné k tomu, aby chemický proces mohl být vůbec realizován. Za těchto skutkových okolností tak Okresní soud v Břeclavi zcela správně vyhodnotil výpověď obviněného K. jako účelovou, jež byla vyvrácena dalšími provedenými důkazy.
29. Následný výrok obviněného K., že není možné jeho vinu prokazovat tvrzením, že byl již v minulosti pravomocně za drogovou trestnou činnost odsouzen, je opodstatněný, nicméně v nyní projednávaném případě k ničemu takovému nedošlo. Krajský soud v Brně touto poznámkou (v bodě 12 odůvodnění svého rozhodnutí) pouze reagoval na obhajobu obviněného, v rámci které tvrdil, že pervitin vyrobit neumí. Odvolací soud však z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, č. j. 1 T 182/2011-130, doložil, že obviněný K. byl v době páchání projednávaného skutku s výrobou pervitinu dostatečně obeznámen. Sám se totiž doznal k tomu, že se dne 13. 9. 2011 v rekreační chatce v k. ú. XY v Brně aktivně účastnil jeho výroby, když po rozpuštění dvou balení léku Panadol Plus Grip ve vodě a po následném přidání toluenu a částečné filtraci (což je počáteční fáze, kterou provedl spoluobviněný T. K.) převzal další výrobu drogy, kterou v podstatě dokončil (a pouze závěrečné odpařování samotného metamfetaminu provedl obviněný T. K.). Tímto konstatováním tedy odvolací soud zcela správně vyvrátil obhajobu obviněného K., který v hlavním líčení v nyní projednávané věci účelově popíral, že by uměl vyrábět pervitin, což je v rozporu s realitou.
30. Rovněž k dalšímu tvrzení obviněného, že léčivo s názvem Absolon vůbec neexistuje, Nejvyšší soud pouze ve shodě s vyjádřením státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství dodává, že jde pouze o zkomolení názvu existujícího polského léku Apselan, který je pro obsah pseudoefedrinu výrobcům pervitinu dostatečně známý (stejně jako další léky, jako např. Sudafed, Cirrus, Galpseud, Actifed, Claritine, Zyrtec a další léčiva, pro která pachatelé hojně vyjíždějí na území Polska). Z tohoto důvodu je také poznámka dovolatele, že vstupní látka obsahující pseudoefedrin nebyla podrobena znaleckému zkoumání, zcela irelevantní.
31. V této souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný v rámci podaného dovolání pouze vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými závěry, čímž však nejenže nenaplnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantními námitkami, ale navíc mají jeho výhrady charakter účelové polemiky, jíž sleduje své vyvinění. Takový postup je sice možný, nicméně se nemůže setkat s úspěchem, zvláště pak za situace, kdy Okresní soud v Břeclavi svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací, neboť učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně zcela korespondují s výsledky provedeného dokazování.
32. V samotném závěru svého dovolání obviněný napadl rovněž výrok o uloženém trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, neboť – jak tvrdí – se po propuštění z výkonu předešlého trestu prokazatelně polepšil. Dokladem toho je skutečnost, že si našel stálé zaměstnání, upravil svůj poměr k nezletilé dceři a pravidelně hradil výživné, včetně splátek dluhu na výživném z předchozího období.
33. V této souvislosti je třeba připomenout, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť právě tento dovolací důvod předpokládá námitky dovolatele založené na tvrzení, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný ve svém podání neodkázal, neboť je zřejmé, že pokud byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od dvou do deseti let, a Okresní soud v Břeclavi mu uložil trest odnětí svobody ještě při spodní hranici zákonné trestní sazby, nelze takový trest za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřeně přísný. Námitka nepřiměřeně přísného trestu však není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Skutečnost, že se obviněný v mezičase snažil řádně plnit své rodičovské závazky, přitom nemá na tuto skutečnost žádný vliv.
34. V rámci svých námitek proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody dovolatel dále uvedl, že tvrzení soudu prvního stupně považuje za rozporná, když ten na jedné straně prohlásil, že v případě obviněného K. „jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody nemůže splnit svůj účel“ , nicméně na straně druhé dodal, že „předcházející nepodmíněný trest odnětí svobody nesplnil svůj účel“. Nejvyšší soud však v těchto výrocích nalézacího soudu žádný faktický rozpor neshledal.
35. Prvním z citovaných výroků totiž okresní soud zcela správně zhodnotil, že obviněný M. K. je osmkrát soudně trestaný recidivista, který byl již dvakrát ve výkonu trestu odnětí svobody. Přesto se i po propuštění z posledního výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody s odstupem cca jednoho roku dopustil dalšího závažného úmyslného trestného činu, což jsou okolnosti, které jednoznačně svědčí pro závěr, že předchozí pobyt ve vězení nesplnil svůj převýchovný účel, ježto obviněného neodradil od páchání další trestné činnosti. Za tohoto stavu tak není dán žádný rozpor s vyjádřením, že okresní soud o uložení jiného, než nepodmíněného trestu odnětí svobody neuvažoval. Ostatně pro žádný z alternativních druhů trestů v daném případě ani nebyly splněny zákonné podmínky, neboť tyto tresty jsou jako tresty samostatné zpravidla určeny prvopachatelům nebo pachatelům méně závažné trestné činnosti, což však není případ dovolatele. Z těchto důvodů tedy Nejvyšší soud odmítl též námitky obviněného směřované proti uloženému trestu.
36. Mimo to obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však v napadených rozhodnutích nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
37. Závěrem lze shrnout, že obviněný M. K. svými dovolacími námitkami v podstatě jen zopakoval svoji obhajobu uplatněnou v řízení před odvolacím soudem, aniž by vznesl jakoukoli relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčeného skutku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V.
Závěr
38. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Ježto dovolání obviněného M. K. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík