ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.824.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 824/2020-665
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 o dovolání obviněného A. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 11 To 80/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 2/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2019, č. j. 33 T 2/2019-494, byl obviněný A. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [spáchaným jednáním popsaným pod body 1) a 2)]. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a v souladu s ustanovením §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku krajský soud vyslovil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věci, když podrobný výčet propadnutých, jakož i zabraných věcí nalézací soud specifikoval ve výrokové části dotčeného rozsudku.
2. Nad rámec shora uvedeného je třeba doplnit, že vyjma osoby obviněného byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [spáchaným jednáním popsaným pod bodem 1)] rovněž spoluobviněný O. D., který byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen rovněž k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.
3. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání jak obviněný A. S., tak spoluobviněný O. D. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 9. 3. 2020, č. j. 11 To 80/2019-567 tak, že podle §256 tr. řádu tato odvolání obou obviněných jako nedůvodná zamítl.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný A. S. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) společně s obviněným O. D.
v přesně nezjištěné době nejpozději však od 1. 9. 2018 do 27. 2. 2019 v obci V. M., okres Domažlice, v rodinném domě čp. XY a přilehlých prostorách po společné domluvě vybudovali indoor pěstírnu konopí vybavenou umělým osvětlením a vzduchotechnikou a následně zde v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, za použití vody, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstovali rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich okvětních částí marihuanu a tuto následně za blíže nezjištěných okolností dále distribuovat dalším osobám, a za tímto účelem postupně zasadili a pěstovali nejméně 405 kusů rostlin konopí o výšce 16 cm až 38 cm, dále nejméně 480 kusů rostlin konopí o výšce 34 cm až 60 cm a nejméně 322 kusů rostlin konopí o výšce 50 cm až 90 cm, jejichž úplným vysušením by bylo získáno nejméně 14.425,30 gramů marihuany s obsahem 1,7 až 14,8 % čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu, tj. látka obsahující nejméně 1.237,45 gramu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
přičemž konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.) a delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.),
2) obviněný A. S. sám
v přesně nezjištěné době od měsíce prosince 2018 do 4. 3. 2019 v obci XY, okres Rokycany, v rodinném domě čp. XY a přilehlých prostorách vybudoval indoor pěstírnu konopí vybavenou umělým osvětlením a vzduchotechnikou a následně zde v rozporu s ustanoveními §4, §8 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, za použití vody, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstoval rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich okvětních částí marihuanu a z ní následně vyrábět mastičky pro svoji družku, a za tímto účelem zasadil a pěstoval nejméně 120 rostlin konopí o výšce nejméně 20 až 25 cm, když následně poté, co se dozvěděl, že jej shání policie, část rostlin spálil, přičemž při domovní prohlídce byl zajištěn rostlinný materiál, jehož úplným vysušením by bylo získáno nejméně 10,53 gramu s obsahem 1,7 až 39,3% čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu, tj. látka obsahující nejméně 2,16 gramu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
přičemž konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.) a delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný A. S. podal prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 11 To 80/2019-567, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2019, č. j. 33 T 2/2019-494, dovolání, a to v celém rozsahu, přičemž jej odůvodnil odkazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak dovolatel namítl, že odvolací soud se, stejně jako soud nalézací, nedostatečně vypořádal s námitkou, že jeho jednání popsané pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně mělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco jednání popsané pod bodem 2) jako trestný čin podle §285 tr. zákoníku, tzn. že odvolací soud zcela nesprávně vyložil a následně aplikoval ustanovení §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což mělo vliv na konečné rozhodnutí o jeho vině.
6. Důvod nesouhlasu dovolatele s právní kvalifikací těchto skutků spočívá v jeho tvrzení, že se nelze ztotožnit se závěrem obou nižších soudů, že pro naplnění znaku přechovávání pro jiného ve smyslu objektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku není nutné, aby rostlina byla následně zpracována v dalším procesu již vlastní výroby psychotropní látky, tedy sušením, lisováním, drcením. Není-li započato se sušením, je dle obviněného třeba jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku. V tomto ohledu pak dovolatel cituje vybrané části právní věty obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.
7. Současně se dle obviněného nelze ztotožnit ani se závěrem obou nižších soudů, dle kterého je jednání popsané pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu považováno za součást jednání popsaného pod bodem 1) výrokové části téhož rozsudku. Podle dovolatele jde totiž o samostatné jednání, které nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku, nýbrž podle §285 tr. zákoníku.
8. S ohledem na vznesené námitky týkající se právní kvalifikace je přitom obviněný toho názoru, že s přihlédnutím k jeho postoji, doznání a úloze bylo namístě, aby soud shledal okolnosti pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest ještě pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a z jeho podnětu v souladu s §265k tr. řádu napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 11 To 80/2019-567, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2019, č. j. 33 T 2/2019-494, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanové lhůtě, resp. do okamžiku zahájení neveřejného zasedání před dovolacím soudem, k tomuto mimořádnému opravnému prostředku nikterak věcně nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Po jeho prostudování shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, když tak žádná skutečnost nebrání jeho projednání .
IV.
Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
14. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, který byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
16. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného A. S. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování dovolání a předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají pouze částečně, neboť část jeho výhrad je pod tento dovolací důvod nepodřaditelná a jen část z nich je obsahově relevantní – ty však Nejvyšší soud po svém přezkumu vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
17. V souvislosti s obviněným podaným dovoláním Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který již není určen k revizi skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen soud druhého stupně v rámci řízení o opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do těchto skutkových zjištění je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Mimo této situace naopak není vzhledem k dvouinstančnímu řízení oprávněn ke skutkovým či procesním výhradám nikterak přihlédnout.
18. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Plzni v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly, načež se s jeho závěry plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom v této souvislosti ověřil, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, tzn. že ze strany soudů nižších instancí nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
19. Dovolatel ve svém dovolání proklamoval, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně posoudily jeho jednání, když oba skutky právně kvalifikovaly jako jeden trestný čin podle §283 tr. zákoníku. Podle jeho náhledu je naopak přiléhavé posoudit skutek popsaný pod bodem 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu jako samostatný trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco skutek popsaný pod bodem 2) jako samostatný trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku. Tyto dovolatelovy návrhy však byl Nejvyšší soud povinen jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
20. Obecně platí, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Právní kvalifikace podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pak odráží skutečnost, že rozsah trestné činnosti zahrnující jednání popsané pod body 1) a 2) napadeného rozsudku nalézacího soudu dosáhl hranice velkého rozsahu.
21. Naproti tomu trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí.
22. Současně je třeba konstatovat, že „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku bylo dovozeno stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013 (uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) tak, že obecně je třeba za takové množství považovat množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. U marihuany – konopí se dle této přílohy za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů drogy marihuany, která musí obsahovat nejméně 1 gram účinné psychotropní látky delta-9-THC, přičemž znak „velký rozsah“ je dán hranicí 10.000 gramů drogy při obsahu alespoň 1.000 gramů účinné látky delta-9-THC. K výkladu příslušných rozsahů spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti.
23. Podle skutkových zjištění konkretizovaných v bodě 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu přitom obviněný A. S. společně se spoluobviněným O. D. v rozhodném období (nejpozději od 1. 9. 2018 do 27. 2. 2019) vybudovali v rodinném domě v obci XY indoor pěstírnu konopí, v níž (za použití vody, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin) vědomě pěstovali cca 1.207 kusů rostlin konopí v různých fázích růstu (s obsahem 1,7 až 14,8% účinné látky THC), a to s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich okvětních částí marihuanu a tuto následně distribuovat dalším osobám. Dovolatel sám, stejně jako spoluobviněný O. D., přitom v rámci svých výpovědí učiněných v hlavním líčení výslovně potvrdili, že předmětné konopí pěstovali po vzájemné dohodě právě za účelem jeho následné distribuce dalším osobám (nikoli pro vlastní spotřebu), k níž mělo dojít poté, co by po jeho sklizni došlo k jeho vysušení. Za tohoto stavu, kdy byl vzhledem k výše uvedeným argumentům distribuční úmysl obviněného bez důvodných pochybností prokázán, je tedy nalézacím soudem užitá právní kvalifikace dotčeného jednání zcela přiléhavá. Z výrokové části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 33 T 2/2019, konkrétně z jeho skutkové a právní věty, stejně jako obsahu připojeného odůvodnění je přitom jednoznačně zřejmé, že dovolatel byl tímto rozsudkem nalézacího soudu uznán vinným nikoli neoprávněnou výrobou omamné látky v podobě marihuany, a to ve velkém rozsahu, nýbrž jejím neoprávněným přechováváním pro jiného (tj. pro potřeby zamýšlených - budoucích odběratelů), neboť k naplnění znaku „výroby“ je třeba dalšího zpracování pěstované rostliny, ke kterému však v daném případě (v důsledku zásahu Policie ČR) nedošlo.
24. Za výrobu ve smyslu §283 tr. zákoníku totiž nelze považovat samotné neoprávněné vypěstování rostliny obsahující omamnou nebo psychotropní látku, například rostliny konopí setého, neboť proces výroby začíná až sklizní takové rostliny a pokračuje jejím dalším zpracováním (například jejím sušením) buď do stavu již způsobilého k spotřebě jakožto omamné látky (marihuany) nebo k získání příslušné účinné psychotropní látky (THC). Pěstování takové rostliny bezprostředně předcházející tomuto procesu výroby patří do stadia jeho přípravy. K tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 18/2007 a č. 1/2015 Sb. rozh. tr.
25. Současně však platí, že ježto je taková rostlina (tedy konopí seté) sama o sobě omamnou látkou, lze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.) její pěstování zároveň považovat za formu opatřování této látky ve smyslu §283 tr. zákoníku. Její opatřování je tedy trestně postižitelné jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, resp. jako některé jeho vývojové stadium, pakliže se děje pro někoho jiného než pro osobu pachatele. Naopak její neoprávněné pěstování pro vlastní potřebu pachatele za okolností vymezených v §285 tr. zákoníku naplňuje znaky privilegované skutkové podstaty trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Přechováváním omamných a psychotropních látek pro jiného ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku je tak třeba rozumět de facto jakékoli formy jejich držení a nakládání s nimi, vyjma dalších zákonem alternativně popsaných způsobů naplnění této skutkové podstaty, tedy s výjimkou jejich výroby, nabízení, prodeje, dovozu, vývozu, průvozu a opatření (srov. Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář . II. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 2303 a 2307).
26. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie ze dne 21. 3. 2019, ČZD: 1052-1/2019 (zpracovaného Policií ČR – Krajským ředitelství Plzeňského kraje, odborem kriminalistické techniky a expertíz) je přitom zřejmé, že v celkovém počtu 1.207 kusů rostlin konopí setého, které byly zajištěny v rámci domovní prohlídky provedené dne 27. 2. 2019 v rodinném domě č. p. XY v obci XY, byl zjištěn obsah účinné látky THC v celkovém množství 1.237,45 gramů. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že nikoli až dalším (případně úspěšným) dopěstováním daných rostlin konopí, ke kterému však v důsledku zásahu policejního orgánu nedošlo, nýbrž již dle stavu zjištěného přímo ke dni tohoto zásahu (který je také třeba považovat za okamžik ukončení této části předmětné trestné činnosti osobami obou obviněných) zajištěná toxikomanicky využitelná rostlinná hmota (jež již byla s ohledem na určitý časový odstup mezi jejím zajištěním a následnou odbornou expertízou v usušeném stavu) obsahovala více než tisícinásobek „většího než malého množství“ účinné látky THC (tj. více než 1.000 g THC), tzn. že se v duchu výše citované judikatury Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí uveřejněných pod č. 44/2013 a č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) již v okamžiku ukončení žalovaného jednání popsaného pod bodem 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu jednalo o množství účinné látky odpovídající znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud návrh obviněného A. S. na změnu právní kvalifikace dotčeného jednání popsaného pod bodem 1) rozsudku krajského soudu s tím, že se nejednalo o dokonaný trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž toliko o jeho pokus ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku, odmítl jako nepřiléhavý, neboť dané jednání dovolatele bezprostředně nesměřovalo teprve k budoucímu neoprávněnému přechovávání velkého rozsahu omamné látky pro jiného. Tento zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty (tj. neoprávněné přechovávání omamné látky pro jiného ve velkém rozsahu) byl totiž jednoznačně naplněn již ke dni 27. 2. 2019, tj. ke dni, jímž byla tato část žalovaného jednání obviněného v důsledku zajištění rostlinného materiálu orgány činnými v trestním řízení ukončena, tzn. že dovolatel již k tomuto datu svým dosavadním jednáním zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dokonal.
27. Rovněž ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nelze přehlédnout, že to byl dovolatel sám, kdo se v rámci své výpovědi učiněné v rámci hlavního líčení k pěstování konopí v rodinném domě v obci XY zcela doznal s tím, že z těchto rostlin měl záměr vyrábět mast určenou pro svoji družku trpící lupénkou. Obviněný sám tedy doznal, že i v tomto případě, který se v převážné míře časově překrývá s jeho jednáním obdobného charakteru popsaným pod bodem 1), pěstoval rostliny konopí setého za účelem další distribuční činnosti. Ve světle výše uvedené argumentace vážící se k jednání popsanému pod bodem 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu tak není pochyb o tom, že obviněný i v tomto případě vědomě pro jiného neoprávněně přechovával omamnou látku ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, za niž je třeba považovat samotné rostliny konopí setého (i bez jejich dalšího zpracování). Krajský soud přitom na podkladě provedených skutkových zjištění jednání obviněného popsaná pod body 1) a 2) posoudil nikoli jako dvě samostatná jednání či dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, nýbrž jako jednání trvající, neboť obviněný svým jednáním vyvolal protiprávní stav, který kontinuálně udržoval až do doby, kdy bylo proti jeho osobě v této věci zahájeno trestní stíhání.
28. V obecné rovině je přitom možné připustit, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je tak podstatné to, zda jednotlivé útoky (zpravidla distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto učinit nelze, je nutno takové jednání posuzovat v hmotně právním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008).
29. Právě výše uvedená skutečnost je přitom klíčovým momentem, jenž se v této věci promítl v užité právní kvalifikaci celkového jednání obviněného. Pokud tedy oba nižší soudy na podkladě výše uvedených skutečností jednání obviněného A. S. popsané pod bodem 2) výrokové části rozsudku nalézacího soudu posoudily jako součást jednoho trvajícího jednání kvalifikovaného podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, Nejvyšší soud tuto právní kvalifikaci vyhodnotil jako zcela přiléhavou a odpovídající provedeným skutkovým zjištěním.
30. Lze tedy shrnout, že skutková zjištění prokazující skutky popsané pod body 1) a 2), stejně jako jejich právní kvalifikace, jsou zcela správné. Tato dílčí jednání společně s celkovým rozsahem trestné činnosti odůvodňují kvalifikovat celkové jednání dovolatele popsané pod oběma body jako jeden trestný čin, a to zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pro úplnost je nutné dodat, že Nejvyšší soud v tomto ohledu neshledal žádného důvodu k zásahu do rozhodnutí soudů nižších stupňů ani při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
31. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
32. S odkazem na výše uvedené námitky obviněný do dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zahrnul rovněž námitku směřovanou proti výroku o uloženém trestu, který hodnotí jako nepřiměřený s tím, že v daném případě mělo být při ukládání trestu aplikováno ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Tuto námitku ovšem obviněný nemohl v dovolání relevantně uplatnit, neboť neodpovídá jím zvolenému, ani žádnému jinému zákonem stanovenému dovolacímu důvodu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V dané věci přitom Nejvyšší soud za situace, kdy byl dovolateli po řádném zohlednění veškerých relevantních okolností, včetně polehčujících a přitěžujících okolností (včetně napomáhání při objasňování své trestné činnosti a projevení upřímné lítosti nad svým činem), uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v §283 odst. 3 tr. zákoníku, neshledal žádného porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Domáhat se tedy ještě dalšího zmírnění trestu přitom český právní řád neumožňuje (viz např. výklad v odstavci 36 usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 627/2018), nehledě na to, že takový krok ani není z hlediska prokázané trestné činnosti, které se obviněný dopustil, jakkoli opodstatněný. Nalézací soud přitom správně konstatoval, že v dané věci nebyly kumulativně splněny všechny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť okolnosti případu nikterak nevybočují z obvyklých případů trestného činu, jehož se obviněný dopustil, přičemž i jeho osobní poměry byly soudem shledány jako typické. Předmětné trestné činnosti, již dle svého vlastního vyjádření de facto inicioval, se dovolatel dopustil ze zištných důvodů, přičemž okolnosti, které mu polehčují, jsou dle nalézacího soudu téměř rovny okolnostem, které mu naopak přitěžují. Za daného stavu tak odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti dospěl k jednoznačnému závěru, že trest odnětí svobody ve výměře osmi let (tedy trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby), který byl obviněnému krajským soudem uložen, nelze nikterak označit za nepřiměřeně přísný ve smyslu §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu, čemuž nelze z pohledu dovolacího soudu ničeho vytknout.
V.
Závěr
33. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného A. S. částečně podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a částečně bylo shledáno zjevně neopodstatněným, Nejvyšší soud podané dovolání postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. O tomto odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu