ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1371.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1371/2019-3194
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2020 o dovoláních, která podali obvinění M. Z. , nar. XY, Ukrajina, státní příslušnost Ukrajina, bytem XY, I. D. , nar. XY, Ukrajina, státní příslušnost Ukrajina, bytem XY, V. K. , nar. XY, Ukrajina, státní příslušnost Ukrajina, bytem XY, A. N. V., nar. XY, Vietnam, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem XY, adresa pro doručování XY, J. P. , nar. XY, bytem XY, S. P. , nar. XY, Ukrajina, státní příslušnost Maďarsko, bytem XY, v České republice bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 5 To 448/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 66/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. Z., I. D., V. K., S. P. a J. P. odmítají .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Shora jmenovaných šest obviněných bylo spolu s dalšími čtyřmi obviněnými (jmenovitě L. D. T. T. , nar. XY, Vietnam, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem XY, I. M. , nar. XY, Ruská federace, státní příslušnost Ruská federace, bytem XY, L. Š. , nar. XY, bytem XY, a Q. K. T., nar. XY, Vietnam, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem XY) uznání vinnými, že
jako organizovaná skupina pachatelů zabývající se nelegálním dovozem a obchodem s cigaretami, dováželi na území České republiky tabákové výrobky – cigarety, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, jež dle §116 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb. prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně, a aniž by ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb. v České republice prokázali, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní potřebu, nebo že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo prokázali způsob oprávněného nabytí bez daně, čímž jim dle §9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb. vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, kterou však u místně příslušného správce spotřební daně nesplnili, a to v úmyslu zkrátit spotřební daň z tabákových výrobků a opatřit tak sobě majetkový prospěch, přičemž každý v organizované skupině zastával svoji specifickou úlohu respektive roli, a sice konkrétně obž. M. Z. a samostatně trestně stíhaný S. K. jako vedoucí celé skupiny osob organizovali a zabezpečovali dovoz a obchod s nezdaněnými cigaretami, kdy komunikovali především pomocí mobilních telefonů s odběrateli v ČR, se kterými domlouvali konkrétní místa a čas předání nezdaněných cigaret, stejně tak jako množství nedaněných cigaret a jejich cenu, přičemž se oba aktivně podíleli i na samotné přepravě cigaret do ČR, kdy především tzv. čistili cestu po dopravních cestách vozidlu, převážejícímu nezdaněné cigarety tak, aby minimalizovali možné odhalení a kontrolu vozidla ze strana Celní správy ČR, případně Policie ČR, setkávali se osobně s odběrateli cigaret, přičemž také úkolovali obž. S. P. a I. D., kteří v postavení kurýrů řídili osobní vozidla, převážející nezdaněné cigarety z přesně nezjištěného místa ze zahraničí na území České republiky, a to za účelem následné distribuce nezdaněných cigaret do volného oběhu na území ČR prostřednictvím odběratelů, zejména obž. A. N. V. v Chebu, obž. Q. K. T. v Chomutově a obž. I. M. v Praze, anebo tyto cigarety v oblasti východních Čech uváděli do oběhu prostřednictvím obž. V. K., jenž tyto nezdaněné cigarety osobně předával konečným odběratelům, konkrétně obž. J. P. v obci Horní Libchavy a obž. L. Š. v Rychnově nad Kněžnou, ačkoliv si všichni obžalovaní byli vědomi skutečnosti, že svým úmyslným a vědomým jednáním se podílejí na převozu a uvádění nezdaněných tabákových výrobků do volného oběhu, aniž by byla řádně vyměřena a především uhrazena spotřební daň, v úmyslu opatřit sobě prospěch, a tím také zkrátit spotřební daň ke škodě České republiky zastoupené správcem daně Celním úřadem pro hl. město Praha, a to konkrétně v následujících případech:
1) dne 18. 2. 2017 obž. M. Z., samostatně trestně stíhaný S. K. a obž. S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR celkem 210 000 ks (tj. 1 050 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, a v objektu na adrese XY, vedeném jako rodinný dům stojící na parcele č. st. XY, zapsaném v katastrálním území XY, na LV XY, je předali obž. A. N. V., který je zde uskladnil, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z. a obž. S. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, a obž. A. N. V. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Karlovarský kraj, se sídlem Karlovy Vary, Dubová 246/8, škodu ve výši 539 700 Kč,
2) dne 4. 3. 2017 obž. M. Z., samostatně trestně stíhaný S. K., obž. S. P. a obž. I. D. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR nejméně celkem 199 200 ks (tj. 996 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, a v garáži bez č. p./ev. č. na adrese XY, LV XY, katastrální území XY, je předali obž. I. M., který je zde uskladnil, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z., obž. S. P., obž. I. D. a obž. I. M. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu ve výši 511 944 Kč,
3) dne 6. 4. 2017 obž. M. Z., samostatně trestně stíhaný S. K., obž. S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR nejméně celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, z čehož 100 000 ks (500 kartonů) cigaret Jin Ling předali obž. L. D. T. T. a obž. Q. K. T., kteří je uskladnili v objektu na adrese XY, okr. Chomutov, vedeném v KN jako stavba pro obchod stojící na parcelním místě č. st. XY a parcele č. XY, zapsané na LV XY, katastrální území XY, přičemž v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno z těchto cigaret pouze 5 300 ks cigaret značky Jin Ling, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z. a obž. S. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, a obž. Q. K. T. a obž. L. D. T. T. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Ústecký kraj, se sídlem Ústí nad Labem, Hoření 3540/7a, škodu ve výši 257 000 Kč, a dále téhož dne předali obž. M. Z., a obž. S. P. 100 000 ks (500 kartonů) cigaret dosud neustanovené osobě, která je uskladnila na neznámém místě v obci Jirkov, okr. Chomutov, kdy obž. M. Z., a obž. S. P. tímto svým jednáním způsobili České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu ve výši 257 000 Kč,
4) dne 8. 4. 2017 obž. M. Z., samostatně trestně stíhaný S. K., obž. I. D., obž. V. K. v osobním vozidle VW Passat, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, z čehož 80 000 ks (400 kartonů) cigaret Jin Ling předali obž. J. P., který je uskladnil na adrese XY, okr. Ústí nad Orlicí, u rodinného domu stojícího na parcele č. st. XY, v garáži nezapsané v KN, stojící na parcele č. XY a parcele č. XY, vedené na LV XY, katastrální území XY, přičemž v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno z těchto pouze 2 820 ks cigaret značky Jin Ling, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z., obž. I. D. a obž. V. K. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, a obž. J. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Pardubický kraj, se sídlem Pardubice, Palackého 2659, škodu ve výši 205 600 Kč, a dále téhož dne předali obž. M. Z., samostatně trestně stíhaný S. K., obž. I. D., obž. V. K. 120 000 ks (600 kartonů) cigaret Jin Ling obž. L. Š., který je uskladnil v rodinném domě na adrese XY, Rychnov nad Kněžnou stojící na parcele č. XY, vedeném na LV XY, v katastrálním území XY, kdy v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno 119 980 ks cigaret značky Jin Ling, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z., obž. I. D. a obž. V. K. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, a obv. L. Š. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Královéhradecký kraj, se sídlem Bohuslava Martinů 1672/8a, škodu ve výši 308 400 Kč,
5) dne 26. 4. 2017 obž. M. Z., a obž. S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, a v objektu na adrese XY, vedeném jako rodinný dům stojící na parcele č. st. XY, zapsaném v katastrálním území XY, na LV XY, je z části předali obž. A. N. V., který je zde uskladnil, přičemž v rámci nebytové prohlídky vozidla Škoda Octavia, r. z. XY, bylo z původního množství těchto převážených cigaret nalezeno pouze 96 720 ks, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z. a obž. S. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, a obž. A. N. V. České republice, zastoupené Celním úřadem Karlovarský kraj, se sídlem Karlovy Vary, Dubová 246/8, škodu ve výši 514 000 Kč,
6) dne 26. 4. 2017 obž. A. N. V. skladoval cigarety v počtu 200 ks LM, 400 ks NZ Gold, 23.200 ks Compliment modré, 5 600 ks Compliment červené a 103 340 ks Jin Ling ve skladu, umístěném v objektu na adrese XY, vedeném jako rodinný dům stojící na parcele č. st. XY, zapsaném v katastrálním území XY, na LV XY, kdy tímto svým jednáním způsobil obž. A. N. V. České republice, zastoupené Celním úřadem Karlovarský kraj, se sídlem Karlovy Vary, Dubová 246/8, škodu ve výši 75 558 Kč,
7) dne 26. 4. 2017 obž. Q. K. T. a obž. L. D. T. T. skladovali cigarety v počtu 5 120 ks Fest červené, 5 300 ks Jin Ling, 4 320 ks NZ umístěné v objektu na adrese XY, okr. Chomutov, vedeném v KN jako stavba pro obchod stojící na parcele č. st. XY parcele č. XY, vedené na LV XY, katastrální území XY, v obytném prostoru pod podlahou, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. Q. K. T. a obž. L. D. T. T. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Ústecký kraj, se sídlem Ústí nad Labem, Hoření 3540/7a, škodu ve výši 24 260 Kč,
8) dne 26. 4. 2017 obž. J. P. skladoval cigarety v počtu 54 960 ks Fest červené, 560 ks Fest modré, 2 820 ks Jin Ling a 11 400 ks NZ Gold v garáži u rodinného domu na adrese XY, okr. Ústí nad Orlicí stojící na parcele č. st. XY a parcele č. XY, vše vedené na LV XY, katastrální území XY, kdy tímto svým jednáním způsobil obž. J. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Pardubický kraj, se sídlem Pardubice, Palackého 2659, škodu ve výši 171 984 Kč,
9) dne 26. 4. 2017 obž. L. Š. skladoval cigarety v počtu 93 200 Fest modré, 66 120 ks Fest červené, 400 ks Minsk červené, 4 380 ks Compliment, 88 020 ks NZ Black, 68 620 ks NZ Gold, 119 980 ks Jin Ling a 108,861 kg nezdaněného tabáku v rodinném domě na adrese XY stojícím na parcele č. XY, vedené na LV XY, v katastrálním území XY, kdy tímto svým jednáním způsobil obž. L. Š. České republice, zastoupené Celním úřadem pro Královéhradecký kraj, se sídlem Bohuslava Martinů 1672/8a, škodu ve výši 1 062 162 Kč,
tedy obž. M. Z. v 5 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 2 593 644 Kč , obž. S. P. ve 4 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 2 079 644 Kč , obž. I. D. ve 2 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 1 025 944 Kč , obž. A. N. V. ve 3 případech zkrátil spotřební daň v celkové výši celkem 1 129 258 Kč , obž. I. M. v 1 případě zkrátil spotřební daň ve výši 511 944 Kč , obž. V. K. v 1 případě zkrátil spotřební daň ve výši 514 000 Kč , obž. J. P. ve 2 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 377 584 Kč , obž. L. Š. ve 2 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 1 370 562 Kč , obž. Q. K. T. ve 2 případech zkrátil spotřební daň ve výši celkem 281 260 Kč , a obž. L. D. T. T. v 2 případech zkrátila spotřební daň ve výši 281 260 Kč .
2. Takto popsaným jednáním jednotliví obvinění spáchali podle soudu prvního stupně tyto trestné činy:
obviněný M. Z. pod body 1 – 5) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“),
obviněný S. P. pod body 1 – 3) a 5) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný I. D. pod body 2) a 4) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný A. N. V. pod body 1) a 5) - 6) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný I. M. pod bodem 2) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný V. K. pod bodem 4) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný J. P. pod body 4) a 8) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
obviněný L. Š. pod body 4) a 9) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
obviněný Q. K. T. pod body 3) a 7) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
obviněná L. D. T. T. pod bodem 3) a 7) rozsudku pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
3. Za to byli jednotliví obvinění odsouzeni:
obviněný M. Z. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb s denní sazbou ve výši 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 72 měsíců,
obviněný I. D. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb s denní sazbou ve výši 500 Kč, tedy celkem ve výši 50 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 60 měsíců,
obviněná L. D. T. T. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců,
obviněný V. K. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb s denní sazbou ve výši 500 Kč, tedy celkem ve výši 10 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 60 měsíců,
obviněný I. M. za výše uvedený zločin, jakož i za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 3 T 103/2014, který nabyl právní moci dnem 6. 9. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 61 To 228/2017, podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 25 denních sazeb s denní sazbou ve výši 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 25 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 3 T 103/2014, který nabyl právní moci dnem 6. 9. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 61 To 228/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
obviněný A. N. V. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb s denní sazbou ve výši 500 Kč, tedy celkem ve výši 10 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců,
obviněný J. P. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb s denní sazbou ve výši 700 Kč, tedy celkem ve výši 14 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců,
obviněný S. P. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 30 denních sazeb s denní sazbou ve výši 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč, přičemž pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odstavce 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 60 měsíců,
obviněný L. Š. za výše uvedený zločin, jakož i za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil do dne 26. 4. 2017, a pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 10 T 90/2017, a který mu byl doručen dne 4. 9. 2017 a nabyl právní moci dnem 13. 9. 2017, podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to 98 gramů rostlinné sušiny konopí, 28 gramů stonků a obalového materiálu, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 10 T 90/2017, který mu byl doručen dne 4. 9. 2017 a nabyl právní moci dnem 13. 9. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
obviněný Q. K. T. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podal odvolání (v neprospěch všech deseti obviněných) státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a včas podali odvolání – s výjimkou obviněného Q. K. T. – i všichni obvinění. Městský soud v Praze rozhodl o těchto odvoláních rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 5 To 448/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. – s přihlédnutím k §131 odst. 1 tr. ř. – zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 5/ a ve výrocích o trestech uložených obviněným M. Z., I. D., V. K., I. M., A. N. V., J. P., S. P. a L. Š. Poté podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že
5/ dne 26. 4. 2017 obž. M. Z. a obž. S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území ČR celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, a v objektu na adrese XY, vedeném jako rodinný dům stojící na parcele č. st. XY, zapsaném v katastrálním území XY, na LV XY je z části předali obž. A. N. V., který je zde uskladnil, přičemž v rámci nebytové prohlídky vozidla Škoda Octavia, r. z. XY, bylo z původního množství těchto převážených cigaret nalezeno pouze 96 720 ks, kdy tímto svým jednáním způsobili obž. M. Z. a obž. S. P. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu ve výši 514 000 Kč a obž. A. N. V. České republice, zastoupené Celním úřadem Karlovarský kraj, se sídlem Karlovy Vary, Dubová 246/8, škodu ve výši 514 000 Kč, a to za 96 720 ks nezdaněných cigaret Ling Jing nalezených ve voze, a za 103 340 ks nezdaněných cigaret Jin Ling nalezených ve skladu – garáži,
čímž spáchali dílčí útok pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, a odsuzují se:
obviněný M. Z. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 / tří / let a 6 / šesti / měsíců, pro jehož výkon se zařazuje podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. SAMSUNG Duos, IMEI XY a IMEI XY včetně SIM karty Orange č. XY a osobního vozidla Škoda Octavia, RZ: XY, VIN XY, včetně klíče, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 8 / osmi / let,
obviněný I. D. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 / tří / let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 / čtyř / let, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to osobního vozidla VW Passat, RZ: XY, VIN XY, včetně klíče, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 / pěti / let,
obviněný V. K. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 / dvou / let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 / čtyř / let, podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 30 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč / třicet tisíc korun českých /, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 / tří / měsíců, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6233, IMEI XY, včetně baterie a SIM karty č. XY, a mobilního telefonu zn. NOKIA RM 1035, IMEI XY a IMEI XY, včetně baterie a SIM karty č. XY a XY, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 / pěti let /,
obviněný I. M. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 / dvou / let, pro jehož výkon se zařazuje podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou,
obviněný A. N. V. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 / tří / let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 / čtyř / let, podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 60 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výši 60 000 Kč / šedesát tisíc korun českých /, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 / šesti / měsíců, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia, IMEI XY, včetně SIM karty,
obviněný J. P. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 / dvou / let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 / dvou / let, a podle §70 odst. 2 písm.a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia 6303C, včetně baterie a SIM karty Vodafone č. XY a MicroSD karty 1GB,
obviněný S. P. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 / tří / let, jehož výkon se podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 / pěti / let, podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výši 100 000,- Kč / jedno sto tisíc korun českých /, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 / deseti / měsíců, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to plastového krytu od SIM karty č. XY, mobilního telefonu zn. Samsung GT-E1230 IMEI XY včetně SIM karty č. XY a baterie, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 / pěti / let,
obviněný L. Š. jednak za pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jednak za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 10 T 90/2017, podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 / dvou/ let, pro jehož výkon se zařazuje podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku se zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 10 T 90/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, podle §70 odst. 2 písm.a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to 98g rostlinné sušiny konopí, 28g stonků a obalového materiálu, a podle §70 odst. 2 písm.a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, k trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. ALCATEL, model 2000X, IMEI: XY, včetně SIM karty č. XY, mobilního telefonu zn. HUAWEI, model CUN-L01, IMEI: XY, včetně SIM karty č. XY.
Poté odvolací soud vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o vině pod body 1/ až 4/ a pod body 6/ až 9/ a ve výrocích o trestech uložených obviněným L. D. T. T. a Q. K. T.), a že podle §256 tr. ř. se zamítají odvolání obviněných M. Z., I. D., L. D. T. T., V. K., I. M., A. N. V., S. P. a L. Š.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím svých obhájců již jen obvinění M. Z., I. D., V. K., A. N. V., J. P. a S. P.
6. Všichni dovolatelé opřeli svá dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel A. N. V. též o dovolací důvody vyjmenované v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.
7. Obvinění M. Z., I. D., V. K. a S. P. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedli (prostřednictvím téhož obhájce) naprosto totožné námitky, když důvody dovolání spatřovali v extrémním nesouladu výroku napadeného rozhodnutí a provedenými důkazy. Vyjádřili přesvědčení, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval jejich účast na dovozu cigaret. Ničím nebylo prokázáno, že by věděli o nelegálnosti dovozu cigaret a že ve věci bylo zainteresováno více skupin. Celé trestní řízení trpí důkazní nouzí. Odposlechy byly ve věci povolovány pouze formálně, takže je diskutabilní i jejich použitelnost. Proto s ohledem na uplatněné námitky jednitlivě navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
8. Také obviněný J. P. shledal dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v extrémním nesouladu skutkových zjištění soudu a provedených důkazů, ale také v porušení zásady volného hodnocení důkazů. Poukázal na skutečnost, že garáž, kterou měl ve výlučném vlastnictví, pronajal spoluobviněnému V. K. a nelze tak z žádné skutečnosti vyvodit, že by se jakkoliv podílel na nelegálním dovozu cigaret. Namítl, že orgány činné v trestním řízení mu odepřely právo na spravedlivý proces, neboť odmítly jeho žádost na provedení důkazu – konkrétně sejmutí otisků prstů z kartonu cigaret. Závěrem poukázal i na porušení zásady „in dubio pro reo“ a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby.
9. Poslední z dovolatelů A. N. V. v obsáhlém podání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. První z nich spatřoval především v nezákonných záznamech o uskutečněném telekomunikačním provozu, které neměly zákonem požadované náležitosti. Vyjádřil přesvědčení, že pro jejich použití nebyly dány zákonné důvody ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. ř., nebyly dostatečně odůvodněny a ani patřičně individualizovány. Po podrobném rozboru náležitostí pro vydání takového příkazu dospěl k závěru, že v důsledku nezákonnosti odposlechů trpí vadou veškeré důkazy, které byly na základě vadných příkazů k odposlechům zjištěny, a proto neměly být jako důkaz použity. Ve věci tak nebyl proveden žádný důkaz, který by jej usvědčoval z jednání popsaného v bodě 1) rozsudku soudu prvního stupně.
10. Skutkové závěry soudů obou stupňů označil tento dovolatel za spekulativní, vyvozené z pouhé přítomnosti jeho vozidla na místě, aniž by bylo prokázáno, že se jakkoliv podílel na předávce cigaret, natož pak nezdaněných. Namítl rovněž, že dokazováním nebylo zjištěno, že by byl uživatelem skladu na adrese XY, Cheb, a v této souvislosti poukázal na návrh na doplnění dokazování hned několika důkazy (především výslechem svědka P. K.), který mu byl soudy zamítnut. Zopakoval, že neexistuje žádný důkaz, který by mu prokazoval užívání předmětné nemovitosti. Ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 5) rozsudku shledal absenci úmyslu dopustit se jednání, které mu je kladeno za vinu, neboť se na místě nalézal toliko shodou okolností jako osoba nastrčená. V žádném případě nekooperoval s ostatními obviněnými v jakékoliv organizované skupině zabývající se dovozem cigaret a nikdy se neúčastnil protiprávního vstupu zboží na území České republiky. Nebyl si ani vědom, že se protiprávního dovozu dopouštěly jiné osoby, v žádné organizované kriminální skupině se neangažoval. V dodatku svého dovolání posléze uvedl, že soud prvního stupně přisvědčil jeho argumentu, že v hlavním líčení navrhoval výslech svědkyně D. K., takže svým usnesením v tomto směru opravil protokol o hlavním líčení ze dne 15. 7. 2019.
11. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel A. N. V. uvedl, že uložený peněžitý trest je pro něj zcela likvidační a ani při vynaložení veškerého možného úsilí jej nebude schopen splnit, neboť je bez zaměstnání a musí se navíc starat o dvě nezletilé děti své družky. Ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci pak namítl, že je nepřípustné, aby otázka propadnutí věci byla přezkumem napadeného rozsudku odvolacího soudu, pokud si soud prvního stupně vyhradil otázku rozhodování o tomto druhu trestu do veřejného zasedání.
12. Poslední z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tento dovolatel sice hned v úvodu svého podání citoval, ale žádné další argumenty k němu již neuvedl. V samém závěru svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
13. Dovolání všech šesti obviněných byla v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručena v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k jejich dovolací argumentaci, kterou uplatnili s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvedla, že v jeho rámci se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce tohoto dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatelů o tom, zda existuje tento dovolací důvod, je proto Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Proto podle jejího názoru citovanému důvodu dovolání neodpovídají zejména námitky obviněných M. Z., I. D., V. K. a S. P., v nichž vyslovili nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a rozsahem provedeného dokazování. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů přitom vyplývá přesvědčivý vztah jednak mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a na tomto podkladě přijatými skutkovými zjištěními, jednak mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich dovozenými. Navíc oba soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení zjištěných skutků.
14. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně dodala, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu přichází v úvahu v případě extrémního nesouladu, jehož existenci ve svém dovolání namítli obvinění M. Z., I. D., V. K., J. P. a S. P. Tento extrémní nesoulad může být shledán tehdy, pokud skutkový závěr soudů nemá oporu ve výsledcích dokazování. Jedná se o situace, v nichž zejména Ústavní soud v rámci řízení o ústavních stížnostech přistupuje k výjimečnému zásahu proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů, pokud má jejich nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Zásah do skutkových zjištění je přitom v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
15. Takový extrémní nesoulad však státní zástupkyně v trestní věci dotyčných obviněných neshledala. Obviněné usvědčují zejména listinné důkazy (protokoly o sledování osob a věcí a o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) a věcné důkazy (zejména zajištěné tabákové výrobky). Tyto důkazy jednoznačně svědčí o tom, že se dopustili jednání, kterým naplnili zákonné znaky žalovaného zločinu. Skutkový stav popsaný nalézacím soudem v tzv. skutkové větě výroku o vině jednotlivých obviněných vyplývá z provedených důkazů a navazuje na jejich obsah. Odůvodnění odsuzujícího rozsudku je logické, skutkový stav věci soudy dostatečně popsaly a veškeré důkazy hodnotily podle zásad §2 odst. 6 tr. ř., v souladu s jejich obsahem včetně reakce na obhajobu uplatněnou jednotlivými obviněnými. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soudy dospěly ke správnému závěru, že protiprávním činem obviněných M. Z., I. D., V. K., A. N. V. a S. P. došlo k naplnění všech znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Obviněný J. P. pak svým jednáním naplnil všechny znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
16. Podle názoru státní zástupkyně obdobné platí rovněž pro dovolací námitku obviněného J. P., jejímž prostřednictvím vytkl nedodržení pravidla „in dubio pro reo“. V tomto případě jde o institut procesního práva, jehož případné porušení není způsobilé naplnit hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný opřel své dovolání. Stejně tak za nedůvodnou považovala námitku tohoto obviněného, že orgány činné v trestním řízení odmítly provést po realizaci domovní prohlídky důkaz spočívající v sejmutí otisků prstů z kartonů cigaret zabavených v jeho garáži a tím mu znemožnily právo na spravedlivý proces. Tuto námitku totiž obviněný uplatňoval po celou dobu trestního řízení a zcela se s ní vypořádal již nalézací soud (viz odstavec 87. a 88. odůvodnění jeho rozsudku, jakož i odvolací soud – viz strana 26 odůvodnění jeho rozsudku). Nejedná se o tzv. opomenutý důkaz (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02), a ani o důkaz, který by bylo možné provést v rámci soudního řízení na základě návrhu na doplnění dokazování. I v případě, že by daný důkaz byl při domovní prohlídce proveden, neměly by zjištěné skutečnosti vliv na skutková zjištění soudů a z nich vyvozené právní závěry. Pokud by nebyla zjištěna shoda daktyloskopickým zkoumáním, tak by tato skutečnost obviněného z jednání nevyvinila, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že se prokazatelně zúčastnil vykládky cigaret dne 8. 4. 2017, věděl o tom, že v jeho garáži se nacházejí nezdaněné cigarety a skladoval je zde. Obviněný J. P. byl odběratelem nezdaněných cigaret a po celou dobu spolupracoval s obviněným V. K., kterého při dovážkách doprovázeli spoluobvinění M. Z. a I. D. Pokud za popsané situace skladoval nezdaněné cigarety ve své garáži, byl ve smyslu ustanovení §4 odstavec 1 písm. f) zákona 353/2003 Sb., o spotřebních daních, plátcem daně (v podrobnostech viz odstavec 84. nalézacího soudu) a tím, že zkrátil spotřební daň v celkové výši 377 584 Kč a trestné činnosti se dopustil společně s dalšími třemi pachateli, naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud se přitom podrobně vypořádal rovněž s námitkou tohoto dovolatele, že jeho postavení nebylo identické s úlohou svědka A. K. (viz strana 26 odůvodnění rozsudku), takže i v tomto směru jsou jeho námitky nedůvodné.
17. Pokud jde o námitky obviněného A. N. V., které uplatnil v podaném dovolání ve vztahu k uskutečněnému záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu, jakož i užívání objektu na adrese XY, Cheb, tak státní zástupkyně uvedla, že se jedná o totožné námitky, které tento obviněný uplatnil již v podaném odvolání. Odvolací soud se těmito námitkami zabýval a podrobně se s nimi vypořádal (viz strana 23 a 24 odůvodnění jeho rozsudku). Vzhledem k tomu, že v uvedené souvislosti obviněný nenamítal porušení základního práva nebo extrémní nesoulad, jedná se jen o ryze procesní námitku, která není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Další dovolací námitky obviněného A. N. V. podle názoru státní zástupkyně formálně sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou však zjevně neopodstatněné. Jde především o námitky, jimiž se obviněný snažil zpochybnit jednak subjektivní a objektivní stránku zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným, jednak skutečnost, že se jednání nedopustil jako člen organizované skupiny. Z právní věty rozsudku soudu prvního stupně se však podává, že naplnění objektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby spatřoval v tom, že obviněný byl v pravidelném kontaktu se skupinou ukrajinských dodavatelů nezdaněných cigaret, pravidelně si je od nich objednával a byl v kontaktu i s dalšími osobami, kterým pak cigarety dále distribuoval (viz body 1., 5. a 6. jeho rozsudku). Naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu tento soud také řádně odůvodnil v odstavci 74. odůvodnění svého rozsudku a s jeho argumentací se ztotožnil i odvolací soud (viz strany 23 a 24 odůvodnění jeho rozsudku).
19. K námitce tohoto dovolatele, že nebyla naplněna subjektivní stránka jeho jednání, státní zástupkyně připomenula, že soudy nižších stupňů u něho dovodily úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění subjektivní stránky v případě zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku přitom postačuje zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupkyně považovala závěry soudů o naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu za přiléhavé, neboť dovolatel chtěl zkrátit spotřební daň tím, že uváděl do oběhu tabákové výrobky, aniž by spotřební daň uhradil. Závěr o naplnění subjektivní stránky uvedeného zločinu vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání dovolatele popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména z jeho vztahu ke všem zúčastněným osobám, s nimiž se podílel na distribuci nezdaněných cigaret. Současně státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že dovolatel ve svém podání nekonkretizoval, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu (tj. není zde znalost všech relevantních skutečností) nebo volní složka úmyslu (tj. chybí vůle chtít způsobit následek nebo zde není alespoň srozumění s jeho způsobením) či obě tyto složky zároveň.
20. K argumentaci obviněného A. N. V., týkající neprokázání jakékoliv organizované skupiny zabývající se dovozem cigaret na území České republiky, státní zástupkyně uvedla, že znakem kvalifikované skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není spáchání činu jako členem organizované skupiny, ale spáchání nejméně se dvěma osobami. S otázkou naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty se precizně vypořádal již nalézací soud v odstavci 82. odůvodnění svého rozsudku, takže postačuje na něj v plném rozsahu odkázat. V posuzovaném případě je nepochybné, že tento obviněný se jednání dopustil vždy společně s dalšími osobami, přičemž z okolností případu je zřejmé, že všichni spoluobvinění o sobě vzájemně věděli a postupovali koordinovaně.
21. Pokud obviněný A. N. V. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybnil výrok o uložení peněžitého trestu, který považoval za likvidační, a ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci namítl nepřípustnost uložení tohoto druhu trestu odvolacím soudem, pokud si soud prvního stupně vyhradil otázku rozhodování o trestu propadnutí věci do veřejného zasedání, státní zástupkyně uvedla, že z těchto námitek je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná jen námitka nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu. K tomu v podrobnostech dodala, že uplatněný dovolací důvod předpokládá dvě alternativy, a to že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo mu byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Z obsahu námitky obviněného přichází v úvahu pouze alternativa o uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští.
22. Podle názoru státní zástupkyně zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu tomuto obviněnému byly splněny a odvolací soud se s nimi podrobně vypořádal v rámci odůvodnění na straně 29 svého rozsudku, když nezjistil žádnou skutečnost, která by obviněnému znemožňovala uhradit peněžitý trest v celkové výši 60 000 Kč, či by existovala zjevná nedobytnost takového trestu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 829/2015, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017). Soudy obou stupňů si v posuzovaném případě opatřily potřebné podklady k uložení peněžitého trestu, respektovaly zákonná kritéria pro jeho uložení z hlediska jeho dobytnosti s přihlédnutím k osobním a majetkovým poměrům obviněného, jakož i určením výše denní sazby v souladu s §68 odst. 3 tr. zákoníku. Uplatněné námitky obviněného proto nepovažovala za důvodné.
23. Pokud jde o výhradu obviněného A. N. V., týkající se uloženého trestu propadnutí věci a spočívající v nepřípustnosti uložení tohoto druhu trestu odvolacím soudem, státní zástupkyně uvedla, že tato námitka je zjevně neopodstatněná. Soud prvního stupně si totiž dne 21. 5. 2018 svým usnesením nevyhradil rozhodování o trestu propadnutí věci, jak obviněný namítal, nýbrž učinil rozhodnutí podle §230 odst. 2 tr. ř., jímž si vyhradil do veřejného zasedání rozhodnutí o zajištěných věcech a finančních prostředcích, tedy všech věcech, jež byly zajištěny v rámci uskutečněných domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že důvodem takového postupu byl mimo jiné i návrh státního zástupce na uložení trestu propadnutí věci, který však soud neshledal dostatečně konkrétním. Na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného pak odvolací soud již trest propadnutí věci (mobilního telefonu NOKIA, včetně SIM karty) podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, uložil. Ze skutkových zjištění totiž vyplynulo, že se jedná o věc náležející tomuto obviněnému (ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019) a jedná se o nástroj trestné činnosti. Podle §135a tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, se nástrojem trestné činnosti rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků . Z okolností případu je nepochybné, že mobilní telefon NOKIA, který obviněný prokazatelně používal při páchání trestné činnosti (konspirativní domluva ohledně nezdaněných cigaret) byl nástrojem trestné činnosti ve smyslu naposledy citovaného zákonného ustanovení, takže uložení trestu propadnutí této věci bylo zcela zákonné a důvodné.
24. Pokud obviněný A. N. V. uplatnil i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., státní zástupkyně uvedla, že tento důvod dovolání lze naplnit ve dvou alternativách, z nichž obviněný výslovně uplatnil druhou [spatřoval ji konkrétně v tom, že v předcházejícím řízení byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.]. Jelikož tyto námitky shledala jako neopodstatněné, nemohl být podle jejího názoru naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uvedené alternativě.
25. Nad rámec shora konstatované argumentace státní zástupkyně poznamenala, že všichni dovolatelé obdobné námitky obsažené v jejich dovoláních uplatnili již před soudem prvního stupně i v podaných odvoláních. V této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
26. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněných M. Z., I. D., V. K. a S. P., ve kterých zpochybňovali skutková zjištění soudu, nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání těchto obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. [v jejím písemném vyjádření je ovšem – v důsledku zřejmé písařské chyby – citováno ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.].
27. Pokud jde o obviněné J. P. a A. N. V., státní zástupkyně konstatovala, že podstatou jimi vznesených námitek bylo jednak zpochybnění učiněných skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování, jednak zpochybnění procesního postupu soudů, což nelze podřadit nejen pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný odvolací důvod. Obviněný A. N. V. sice uplatnil i námitky, které lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale tyto nejsou důvodné. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání těchto dvou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Dále pak uvedla, že všechna navrhovaná rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiná než navrhovaná rozhodnutí.
28. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí všem obhájcům jednotlivých dovolatelů, z nichž reagoval písemnou replikou pouze obhájce obviněného A. N. V. Uvedl v ní, že na odůvodnění svého dovolání v plném rozsahu trvá. Některé názory státní zástupkyně v jejím vyjádření (např. že v dovolání nepoužil sousloví „extrémní nesoulad“) označil za přehnaný formalismus.
29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že všechna dovolání v této trestní věci jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými prostřednictvím jejich obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
30. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
31. Jak již bylo uvedeno, všichni dovolatelé ve svých podáních uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S výjimkou obviněného A. N. V. žádný z nich sice výslovně nezmínil též dovolací důvod podle v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), jak tomu v takových případech bývá pravidlem, takový nedostatek však Nejvyšší soud nepovažoval za natolik zásadní, aby se promítl do způsobu jeho rozhodnutí.
32. Z logiky věci je třeba nejprve zmínit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , byť jej uplatnil jen obviněný A. N. V. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Dovolatel evidentně zvolil – třebaže to explicitně nevyjádřil – druhou z uvedených variant, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [tady již označil další důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.].
33. Všemi dovolateli uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
34. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou nižších stupňů a teprve v návaznosti na ně zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
35. V tomto ohledu dovolání obviněných M. Z., I. D., V. K., S. P. a J. P. nemohla obstát, neboť námitky, které uplatnili s poukazem na citovaný dovolací důvod, byly výhradně procesního charakteru, když směřovaly proti rozsahu provedeného dokazování, proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a skutkovým zjištěním, jež soudy na podkladě provedeného dokazování učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadali postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. ř., se jednotliví obvinění primárně snažili zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdili, že jak rozhodnutí soudu druhého stupně, tak jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení daných skutků nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
36. Na tomto místě je zapotřebí znovu akcentovat, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení povinen vycházet výhradně ze skutkových zjištění přijatých nižšími soudy a na jejich základě přezkoumávat právní kvalifikaci skutku (příp. jinou otázku hmotněprávní povahy) a nikoliv dané (procesní) závěry znovu přehodnocovat či měnit. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu.
37. Nejvyšší soud si byl při rozhodování plně vědom toho, že podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud v těchto nálezech vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
38. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné poukázat na to, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, proč soud neuvěřil obhajobě jednotlivých obviněných a zjistil skutkový stav věci podrobně popsaný ve výroku o vině. Jak na to přiléhavě poukázala již státní zástupkyně, obviněné usvědčují zejména listinné důkazy (konkrétně protokoly o sledování osob a věcí a o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) a věcné důkazy (především zajištěné tabákové výrobky). Tyto důkazy jednoznačně svědčí o tom, že obvinění se dopustili jednání, kterým naplnili zákonné znaky žalovaného zločinu.
39. Skutková zjištění formulovaná nalézacím soudem v tzv. skutkové větě výroku o vině logicky vyplývají z provedených důkazů po jejich logickém a přesvědčivém zhodnocení podle zásad stanovených v §2 odst. 6 tr. ř. To ostatně konstatoval již odvolací soud, který shledal, že z odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry tohoto soudu na straně druhé. Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům v tomto směru mohl vytknout, s jejich hodnotícími úvahami, které nevybočily z pravidel formální logiky, a skutkovými a právními závěry se ztotožňuje a v plném rozsahu na ně odkazuje. Je také třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
40. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Jednotlivými dovolateli namítaná existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat je vinnými. Tak by tomu bylo jen tehdy, pokud by pochybnosti o vině byly důvodné, tj. v očích soudů rozumné, a pokud by se týkaly okolností skutečně podstatných, takže v konfrontaci s nimi by výroky o spáchání jednotlivých trestných činů nemohly obstát. Takové pochybnosti však soudy v dané věci neshledaly a své závěry (skutkové i právní) dostatečným způsobem zdůvodnily.
41. Pokud dovolatelé A. N. V. a J. P. rovněž namítali, že soudy neakceptovaly jejich návrhy na doplnění dokazování (srov. shora), je třeba připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (srov. například jeho nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, jeho usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05 aj.) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (srov. např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 aj.) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
42. Pokud již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů nevyhověl návrhům jmenovaných obviněných na doplnění dokazování, postupoval způsobem ústavně konformním a obviněné tím nijak nepoškodil. K této správné úvaze, s níž se ztotožnil i odvolací soud, stačí dodat, že prováděné dokazování nemůže být bezbřehé a nemůže zabíhat k nevýznamným věcem, které na podstatě věci evidentně nemohou nic změnit.
43. Jestliže dovolatel J. P. soudům také vytýkal, že porušily zásadu in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění, takže nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
44. Obviněný A. N. V. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil rovněž námitky vztahující se k uskutečněnému záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu a k užívání objektu na adrese Cheb, XY. Jak výstižně uvedla státní zástupkyně, obviněný identické námitky uplatnil již v podaném odvolání a odvolací soud se jimi náležitě zabýval a podrobně se s nimi vypořádal (srov. strany 23 a 24 odůvodnění jeho rozsudku). I v tomto případě se navíc jednalo o vysloveně procesní námitky, které pod uvedený dovolací důvod nejsou podřaditelné. Za takovou námitku je pak třeba považovat i dovolatelovo sdělení v dodatku jeho dovolání, že soud prvního stupně přisvědčil jeho argumentu, že v hlavním líčení navrhoval výslech svědkyně D. K. a svým usnesením v tomto směru opravil protokol o hlavním líčení ze dne 15. 7. 2019.
45. K dalším dovolacím námitkám tohoto obviněného, jimiž se snažil – stále v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – jednak zpochybnit subjektivní a objektivní stránku zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jednak skutečnost, že se jednání nedopustil jako člen organizované skupiny, je třeba uvést, že oba soudy nižších stupňů u něho dovodily úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku způsobem, který řádně odůvodnily a jenž nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat. Pokud pak v samém úvodu tzv. skutkové věty rozsudku soudy uvedly, že obvinění se činu dopustili „jako organizovaná skupina pachatelů“, chtěly tím patrně vyjádřit okolnost jejich bližší vazby a koordinované spolupráce odůvodňující jejich společné jednání, aniž by to mělo nějaký význam pro použitou právní kvalifikaci [znakem kvalifikované skutkové podstaty uvedeného zločinu podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku totiž není spáchání činu „jako člen organizované skupiny“, nýbrž spáchání „nejméně se dvěma osobami“].
46. Poslední dovolací námitky obviněného A. N. V., které uplatnil již v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , směřovaly (z důvodů výše rozvedených) jednak proti uloženému peněžitému trestu (resp. jeho dobytnosti), jednak proti výroku odvolacího soudu o uložení trestu propadnutí věci. I když se podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu (kromě usnesení citovaných státní zástupkyní v jejím vyjádření viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1622/2018) ohledně prvé výhrady jedná o námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, Nejvyšší soud ani v tomto případě nemohl obviněnému v jeho argumentaci přisvědčit (z důvodů dále uvedených tak tomu ovšem bylo i stran druhé výhrady).
47. Uvedený dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Uložením takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí nejen uložení druhu trestu, který trestní zákon (účinný v době rozhodování) nezná, ale i uložení určitého trestu bez splnění podmínek zákonem stanovených právě pro uložení tohoto druhu trestu.
48. Takovou omezující podmínkou je podmínka uvedená v ustanovení §68 odst. 6 tr. zákoníku, podle něhož peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. O nedobytnost peněžitého trestu jde tehdy, pokud soud při rozhodování o jeho uložení shledá, že obviněný s ohledem na své osobní a majetkové poměry nemůže peněžitý trest vykonat, a to ani zaplacením ve splátkách podle §68 odst. 5 věta druhá tr. zákoníku. Z provedeného dokazování přitom musí případná nedobytnost peněžitého trestu vyplynout (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zaujal názor, že neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v §68 odst. 6 tr. zákoníku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, aj.).
49. Uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu podle §67 a §68 tr. zákoníku, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu a jestliže se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu (jde o subsidiární postup soudu pro případ, že se dostupnými důkazy nepodaří blíže zjistit majetkové poměry pachatele). Osobní a majetkové poměry charakterizují osobu pachatele jako objekt trestu, jedná se tedy o okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. V podstatě půjde o osobní a majetkové poměry pachatele, které existovaly nikoli (jen) v době spáchání trestného činu, ale existují v době rozhodování o trestu. Je to např. momentální zdravotní stav pachatele a jeho rodiny, bytové poměry pachatele a jeho rodiny, aktuální zaměstnání pachatele a jeho výdělek, společenské postavení pachatele, celková majetková situace pachatele a jeho rodiny apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015).
50. Osobní poměry pachatele se v trestním řízení prokazují v podobě zpráv a hodnocení, poznatků z různých evidencí a případně i vyžádáním potřebných údajů, atd. Co se týče majetkových poměrů pachatele, podle §68 odst. 4 tr. zákoníku postačí, jsou-li příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby stanoveny odhadem soudu. Nevychází se tedy jen z čistého příjmu pachatele, ale též z majetku pachatele a z výnosů z něj a také z dalších podkladů. Příjmy pachatele mohou pocházet – kromě příjmů z pracovního a obdobného poměru a z podnikání – také z dědění, z kapitálového majetku pachatele, z prodeje věcí a jiných majetkových hodnot, z autorských práv, z pojistného plnění, z dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, z výher ze sázek a loterií atd. Majetkem pachatele nutno rozumět souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot, tj. včetně výnosů z majetku. Současně je však nutno přihlédnout i k závazkům pachatele, které je povinen plnit ze svých příjmů a majetku. Odhad soudu samozřejmě nemůže vykazovat libovůli a přichází v úvahu jen za situace, kdy nebudou k dispozici žádné nebo dostatečné podklady ke zjištění pachatelova čistého příjmu a jeho majetkových poměrů, zejména neposkytne-li sám pachatel v tomto směru potřebnou součinnost. Jde o subsidiární možnost, jak soud určí výši jedné denní sazby peněžitého trestu. Odhad soudu tu bude vycházet zejména z těch důkazů, které jsou k dispozici, a z případného srovnání postavení, situace, vzdělání, pracovní kvalifikace a dalších charakteristik pachatele s jinými osobami, u nichž lze zjistit čistý příjem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, str. 898– 899).
51. V posuzované trestní věci Nejvyšší soud přisvědčil správnosti názoru odvolacího soudu, který k odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, podanému v neprospěch obviněného, dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení vyššího peněžitého trestu, než obviněnému uložil soud prvního stupně (10 000 Kč), i když bezezbytku neakceptoval návrh státního zástupce na uložení tohoto druhu trestu ve výši 80 000 Kč. Obviněnému pravomocně uložený peněžitý trest ve výši 60 000 Kč je trestem nejen přiměřeným charakteru trestné činnosti obviněného, ale i trestem dobytným (srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 29). Uplatněné námitky obviněného proto nelze považovat za opodstatněné.
52. Odkázal-li obviněný v té souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, je třeba uvést, že se nejedná o odkaz zcela případný. Citované usnesení se totiž týká případu, kdy nesprávné a neúplné zjištění majetkových poměrů pachatele bránilo náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v §68 odst. 6 tr. zákoníku. V nyní posuzované věci však bylo bez pochybností prokázáno, že obviněného nelze považovat za nemajetného a že tedy uložený peněžitý trest není trestem nedobytným.
53. Stejně neopodstatněnou je námitka obviněného A. N. V., vztahující se k uloženému trestu propadnutí věci. V návaznosti na přiléhavou argumentaci státní zástupkyně lze zopakovat, že soud prvního stupně si usnesením ze dne 21. 5. 2018 podle §230 odst. 2 tr. ř. vyhradil do veřejného zasedání rozhodnutí o zajištěných věcech a finančních prostředcích, tedy všech věcí, jež byly zajištěny v rámci uskutečněných domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, nikoliv rozhodnutí o trestu propadnutí věci, jak obviněný nesprávně namítal. Z odůvodnění jeho usnesení je zjevné, že důvodem takového postupu byl mimo jiné i návrh státního zástupce na uložení trestu propadnutí věci, který však soud neshledal dostatečně konkrétním.
54. Na podkladě odvolání státního zástupce, které bylo podané v neprospěch obviněného, pak odvolací soud podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, trest propadnutí věci (mobilního telefonu NOKIA, včetně SIM karty) obviněnému A. N. V. uložil. Vzal totiž za prokázané, že se jedná o věc náležející tomuto obviněnému (srov. §70 odst. 3 tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019) a jedná se o nástroj trestné činnosti. Tím se podle §135a tr. zákoníku, účinného od 1. 2. 2019, rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků . Ze skutkových zjištění je mimo jakoukoliv pochybnost, že mobilní telefon NOKIA, který obviněný používal při páchání trestné činnosti (konspirativní domluva ohledně nezdaněných cigaret) byl nástrojem trestné činnosti podle citovaného ustanovení, takže uložení i tohoto druhu trestu bylo naprosto důvodné a zákonné.
55. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněných M. Z., I. D., V. K., S. P. a J. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného A. N. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 4. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu