ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.11.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 11/2021-10811
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2021 o dovolání obviněných 1. V. L. B. , nar. XY ve Vietnamské socialistické republice, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 2. V. H. H. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 4 To 78/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 8/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. L. B. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. H. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, byl obviněný V. L. B. pod bodem 1) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen i trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl obviněný V. H. H. pod bodem 1) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl podle §284 odst. 4 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Dále byl jmenovanému obviněnému podle §66 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí části majetku v podobě majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.
3. Totožným rozsudkem byli za spáchání nebo pomoc ke spáchání téhož trestného činu odsouzeni rovněž spoluobvinění Z. J., P. Z., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. D. V., J. F., T. Š., J. J. a obchodní společnost M. p.
4. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných V. H. H. a V. L. B., jakož i obviněnými Z. J., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. D. V., J. F., T. Š. a J. J. Vrchní soud v Olomouci však odvolání všech výše jmenovaných obviněných svým usnesením ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, v souladu s §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
5. Podle skutkových zjištění krajského soudu se výše uvedení obvinění předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
1) obvinění Z. J., V. H. H., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. L. B., V. D. V., J. F., J. J. a právnická osoba – obchodní společnost M. p. společně
v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od počátku měsíce února 2017 do 29. 8. 2017, na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob působících na území České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby této návykové látky z prekurzoru pseudoefedrin v objemových řádech desítek kilogramů v jednotlivých případech a jejím následném prodeji, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli tak, že
Z. J.
společně s V. H. H. a slovenským státním občanem jménem P. Č., nar. XY (samostatně trestně stíhaným na území Slovenské republiky), organizoval a koordinoval proces výroby a prodeje drogy metamfetamin (pervitin) tím, že se
finančně i fakticky podílel na vybudování a technickém vybavení ilegální velkokapacitní chemické laboratoře určené a následně užívané pro nelegální výrobu drogy pervitin v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci XY na ulici XY tím, že prostřednictvím společnosti M. p., jejíž obchodní vedení již dříve fakticky převzal na základě generální plné moci udělené mu jedinou jednatelkou, jeho tehdejší manželkou J. J., a později prostřednictvím P. Z. pronajal uvedenou budovu,
poté postupně uděloval pokyny P. Z. k jednotlivým činnostem směřujícím k přizpůsobení a vybavení uvedeného objektu užívaného následně k produkci pervitinu a k přebývání jeho vietnamských výrobců,
koordinoval personální a materiální zabezpečení procesu výroby zejména tím, že uděloval pokyny k dovozu a odvozu vietnamských výrobců pervitinu, obstarával dodávku surovin potřebných pro nelegální výrobu pervitinu od spolupachatelů ve Slovenské republice, zejména léčiv obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, chemikálií využívaných k výrobě, osobně kontroloval proces převozu léčiv ze Slovenské republiky do České republiky, realizovaný dle jeho instrukcí mimo jiné I. Š.,
řídil průběžný vývoz postupně produkovaného pervitinu z laboratoře prostřednictvím P. Z. a jeho následné předávání určeným osobám (zejména samostatně trestně stíhanému slovenskému kurýrovi jménem T. K., nar. XY) na určených místech, zejména v obcích XY, XY, XY a XY za účelem jeho dalšího transportu,
osobně od P. Z. přebíral část vyprodukovaného pervitinu, který přechovával v místě svého bydliště v XY a následně zajišťoval jeho odbyt prodejem blíže neustanoveným odběratelům,
vyplácel P. Z. a minimálně v jednom případě jeho prostřednictvím také vietnamskému výrobci T. D. V. odměnu za určené činnosti související s výrobou pervitinu,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
V. H. H.
se materiálně podílel na vybavení chemické laboratoře pro výrobu v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci XY na ulici XY, nejméně poskytnutím blíže nezjištěného množství finančních prostředků a některých komponentů potřebných k výrobě,
personálně zajišťoval nelegální výrobu pervitinu zejména tím, že na základě požadavků Z. J. a P. Č. za účelem následné realizace výroby pervitinu ve zřízené laboratoři zjednal a svými vozidly opakovaně nejméně v šesti případech dopravil osoby vietnamské národnosti znalé procesu výroby drogy z okolí města XY, konkrétně zejména osoby jménem V. D. V., V. L. B., T. D. V., společně s dalšími nejméně dvěma osobami, na předem dohodnutá místa, zejména na parkoviště před některým z hypermarketů v XY, XY nebo XY, odkud byly následně přepraveny P. Z. do objektu chemické laboratoře,
kontroloval proces výroby s cílem zajištění požadované kvality pervitinu a za tím účelem minimálně ve dvou případech navštívil nelegální chemickou laboratoř,
vyplácel odměnu najatým výrobcům za realizaci výroby pervitinu,
uděloval pokyny P. J. k převzetí, přechovávání, uschovávání a transportu svého dílu vyprodukovaného pervitinu za účelem jeho dalšího prodeje odběratelům,
osobně přebíral v místě svého bydliště či na jiných místech v okolní města XY část vyprodukovaného pervitinu od P. J. či od kurýra T. K. a zajišťoval jeho odbyt prodejem blíže neustanoveným odběratelům vietnamské národnosti v přesně nezjištěném množství za minimální dohodnutou cenu 500.000 Kč za kilogram drogy,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4T 12/2011, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 13. 8. 2012, uznán vinným mimo jiné i zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 24. 11. 2015, sp. zn. 1Pp 354/2015, se stanovením zkušební doby v trvání 7 roků, tj. do 24. 11. 2022,
P. Z.
na základě instrukcí Z. J. prováděl sám, případně s J. F., technické činnosti směřující k přizpůsobení a vybavení objektu chemické laboratoře v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci XY na ulici XY, pro výrobu pervitinu a pobyt vietnamských výrobců,
prováděl logistické činnosti související s následně realizovanou výrobou pervitinu a pobytem vietnamských výrobců v objektu laboratoře, zejména dovoz a odvoz osob vietnamských výrobců i transport surovin,
prováděl vývoz postupně vyráběného pervitinu z prostor laboratoře, ukrytého v krabicích od mléka či v igelitových sáčcích a taškách, které na určených místech předával za účelem dalšího prodeje či transportu Z. J. nebo jím určeným osobám, a to P. Č., F. V. a T. K.,
sám či s J. F. prováděl úklid prostor laboratoře a odvoz odpadu z produkce pervitinu, přičemž užíval vozidlo tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, svěřené mu společností MI. P.,
v jednom případě v červenci nebo srpnu 2017 uschoval na pozemku u rozestavěného domu v XY 9 kg pervitinu,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
T. D. V., V. L. B., V. D. V.
podle požadavků Z. J., V. H. H., jakož i P. Č., v prostorách objektu vybudované nelegální chemické laboratoře, v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci XY na ulici XY, ze zde připravených komponentů chemického skla sestavili technologické zařízení umožňující realizovat proces výroby drogy pervitin, z dodaných surovin, případně i za pomoci dalších předmětů, které sami přivezli, pod dohledem P. Z. vždy po dobu několika dnů opakovaně vyráběli pervitin v řádovém množství desítek kilogramů v jednotlivých případech,
a to T. D. V. nejméně ve třech případech, V. L. B. nejméně v šesti případech, V. D. V. nejméně ve dvou případech, a to za sjednanou odměnu 30.000 Kč za jeden vyrobený kilogram pervitinu, přičemž nelegální výroba metamfetaminu byla zadokumentována v celkem sedmi výrobních cyklech, realizovaných konkrétně v období od 9. 3. do 23. 3 . 2017 V. D. V., od 3. 4. 2017 do 12. 4. 2017 V. D. V. a V. L. B., od přesně nezjištěného dne následujícího po 12. 4. 2017 do 24. 4. 2017 V. L. B. , od 12. 5. 2017 do 19. 5. 2017 V. L. B. a T. D. V., od 22. 5. 2017 do 31. 5. 2017 V. L. B., od 5. 6. 2017 do 15. 6. 2017 V. L. B., od 22. 6 . 2017 do 17. 7. 2017 T. D. V. a V. L. B., a to vždy společně s dalšími nejméně dvěma nezjištěnými vietnamskými muži,
T. D. V. dále v jednom případě, na počátku července 2017, převzal od P. J. 2 balíčky pervitinu v množství 2 kg,
kdy jmenovaným nebyla známa skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
přičemž T. D. V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 4T 1/2013, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 11 To 133/2013, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 10. 2014, sp. zn. 36Pp 134/2014, se stanovením zkušební doby v trvání 5 roků, tj. do 10. 10. 2019,
J. F.
usnadnil spáchání trestné činnosti tím, že se vědomě účastnil podle pokynů P. Z. procesu nelegální výroby pervitinu prováděním logistických činností směřujících k vytvoření podmínek pro následnou výrobu pervitinu, zejména tím, že s P. Z. nejprve prováděl technické úkony vedoucí k přizpůsobení objektu nelegální laboratoře, v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci XY na ulici XY, zejména montáž kuchyňské linky, přívodu vody a elektrické energie,
následně nejméně ve třech případech pomohl P. Z. s dovozem chemikálií a dalších předmětů nezbytných k výrobě pervitinu, a dále pomáhal P. Z. při úklidu prostor laboratoře a odvozu odpadu z produkce pervitinu,
přičemž mu s přihlédnutím k jemu známým okolnostem bylo zřejmé, že pervitin je opakovaně vyráběn organizovanou skupinou osob za účelem dalšího prodeje v řádových množstvích mnoha kilogramů, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, ani skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
I. Š.
se na základě pokynů Z. J. účastnila procesu výroby pervitinu prováděním logistických činností směřujících k zajištění prostředků a surovin, zejména zajišťováním dodávky technologického zařízení i tablet s obsahem pseudoefedrinu, když nejprve blíže nezjištěného dne na jaře roku 2017, nejméně v jednom případě, přivezla z garáže obviněného V. H. H. v obci XY, okres Most, chemické sklo a další části technologického zařízení, dále minimálně ve dvou případech, ve dnech 31. 5. 2017 a 14. 6. 2017, převzala v objektu zemědělského družstva v obci XY, Slovenská republika, od P. Č. vždy nejméně pět pytlů s tabletami, které převezla na předem určené místo v České republice, mimo jiné i do místa svého trvalého bydliště na adresu XY, kde je přechovávala po určenou dobu, přičemž část takto jí přivezených tablet v množství 10.009 g byla zajištěna policií dne 29. 8. 2017 při domovní prohlídce v místě jejího bydliště,
následně přechovávala mimo jiné ve svém bydlišti pro Z. J. vyrobený pervitin, který ukrývala ve čtyřkolce či v úkrytu v zemi na sousedním pozemku, a prováděla dle pokynů Z. J. požadované logistické úkony s vyrobeným pervitinem,
přičemž byla srozuměna s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
P. J.
na základě pokynů V. H. H. dne 5. 7. 2017 převzal od kurýra T. K. vyrobený pervitin v množství nejméně 5 kg, které uschoval ve skrýši vybudované pro tento účel v garáži v obci XY, okres Most, a následně v rozmezí dvou dnů na pokyn V. H. H. pervitin ze skrýše vyzvedl a odevzdal v množství 2 kg T. D. V. a 3 kg přímo V. H. H. za účelem dalšího prodeje,
kdy jmenovanému s přihlédnutím k jemu známým okolnostem bylo zřejmé, že na nakládání s pervitinem se podílí organizovaná skupina osob, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, ani skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
J. J.
usnadnila páchání trestné činnosti tím, že jako jediná jednatelka obchodní společnosti M. p., IČO XY, se sídlem XY, v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statutárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svoji činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J., jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, neudělovala mu k vedení a zastupování společnosti žádné pokyny, nekontrolovala, zda jedná ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, ale naopak se zcela podřídila jeho pokynům, čímž umožnila zneužití společnosti k usnadnění a zastření trestné činnosti ostatním obviněným a zneužití jejího obchodního majetku k páchání trestné činnosti, když zejména
umožnila užívání osobních motorových vozidel z obchodního majetku či v dlouhodobém užívání společnosti k logistickým činnostem souvisejícím s trestnou činností, konkrétně osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. 8008001364 uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z., osobního motorového vozidla tov. zn. BMW X5, registrační značky XY, z majetku společnosti, P. Č., a osobního motorového vozidla tov. zn. Superb, registrační značky XY, z majetku společnosti, Z. J., a to zejména k přepravě osob výrobců pervitinu, surovin, chemikálií a technologických komponentů pro ilegální laboratoř i samotné vyrobené drogy,
dále umožnila, aby věci z obchodního majetku společnosti M. p., konkrétně ventilátor Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyl využíván výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byl využíván v ilegální velkokapacitní laboratoři,
přičemž byla srozuměna s tím, že finanční prostředky, které jí Z. J. poskytoval k osobní potřebě, k výživě dětí a k vedení domácnosti, mohou pocházet minimálně z části z nelegální výroby a prodeje drogy metamfetamin, a současně jí bylo známo, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
přičemž pokud by funkci jednatelky plnila v souladu se svými zákonnými povinnostmi a s péčí řádného hospodáře, pak by účasti společnosti M. p. na tomto jednání zamezila, kdy její jednání lze společnosti přičítat v souladu s ustanovením §8 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
právnická osoba M. p.
jako obchodní společnost, jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla J. J., která v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statuárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svou činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J., jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, usnadnila páchání a zastírání trestné činnosti, když zejména
umožnila užívání osobních motorových vozidel ze svého obchodního majetku, či která měla v dlouhodobém užívání, k logistickým činnostem souvisejícím s trestnou činností, konkrétně osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. 8008001364 uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z., osobního motorového vozidla tov. zn. BMW X5, registrační značky XY, z majetku společnosti, P. Č., a osobního motorového vozidla tov. zn. Superb, registrační značky XY, z majetku společnosti, Z. J., a to zejména k přepravě osob výrobců pervitinu, surovin, chemikálií a technologických komponentů pro ilegální laboratoř i samotné vyrobené drogy,
dále umožnila, aby věci z jejího obchodního majetku, konkrétně ventilátor Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyl využíván výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byl využíván v ilegální velkokapacitní laboratoři,
přičemž jednatelka společnosti J. J. byla schopna řádným plněním svých povinností trestné činnosti společnosti zabránit, ale nevynaložila žádné úsilí, aby spáchání trestné činnosti společností zabránila, naopak porušováním svých povinnosti ve vztahu k vedení a zastupování společnosti, svou nečinností a lhostejností spáchání trestné činnosti umožnila, a byla přitom srozuměna s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
čímž všichni jmenovaní, tedy Z. J., V. H. H., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. L. B., V. D. V., J. F., J. J. a právnická osoba M. p., shora popsaným společným jednáním přispěli k výrobě drogy metamfetamin, zvané pervitin, v minimálním celkovém množství 130 kilogramů a jejímu následnému prodeji za minimální cenu 500.000 Kč za jeden kilogram, tedy za celkovou minimální částku 65.000.000 Kč, a tohoto jednání se dopustili v úmyslu společně získat prospěch převyšující 5.000.000 Kč,
přičemž si byli vědomi skutečnosti, že popsaným způsobem nakládají s drogou metamfetamin, zvanou pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, neboť nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky, nebyla jim vydána zákonná licence k této činnosti a jednají tak protiprávně.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, podali obvinění Z. J., I. Š., J. J., V. H. H. a V. L. B. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
7. Předsedou senátu Nejvyššího soudu, jemuž byla tato trestní věc v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro kalendářní rok 2020 přidělena, však bylo po prostudování podaných dovolání zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, kterému byla doručena jednotlivá dovolání obviněných prostřednictvím jejich obhájců, řádně nevyzval obhájce obviněných V. L. B. a V. H. H. postupem podle §265k odst. 1 tr. řádu k odstranění vad jím podaných dovolání tak, aby splňovaly všechny zákonné náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu (t. j. včetně uvedení konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání v daném případě opírá), spolu s určením lhůty dvou týdnů a upozorněním na následky nedodržení této výzvy. Vzhledem k tomu bylo Nejvyšším soudem usnesením dne 27. 10. 2020 v souladu s §23 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vyloučení trestní věci obviněných V. L. B. a V. H. H. ze společného řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 993/2020 k samostatnému projednání a rozhodnutí. Tato dovolání byla poté bez jejich věcného vyřízení vrácena krajskému soudu za účelem řádného zajištění předepsaného zákonného postupu vedoucího k odstranění předmětných vad.
8. Za tohoto stavu byla Nejvyšším soudem věcně projednána pouze dovolání obviněných Z. J., I. Š. a J. J., kdy Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2020 pod č. j. 11 Tdo 993/2020-I-10677 o těchto dovoláních tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná. Teprve poté, co byla Nejvyššímu soudu ze strany Krajského soudu v Ostravě doručena doplněná dovolání obviněných V. L. B. a V. H. H., resp. poté, co byly v soudem stanovené lhůtě odstraněny obviněným vytčené vady, bylo možno přistoupit k jejich věcnému projednání.
9. Obviněný V. L. B. prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, dovoláním ze dne 3. 7. 2020, následně doplněným dne 26. 11. 2020, resp. 8. 12. 2020. Výše uvedená rozhodnutí nižších soudů dovolatel napadl v celém jejich rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně dovolatel výhrady vtělené do svého dovolání rozdělil na dvě základní části, když v první části vznesl námitky k výroku o vině a v druhé části k výroku o uloženém trestu.
10. V prvé řadě obviněný namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke svým závěrům na základě skutkových zjištění, která však nebyla správně právně posouzena, pročež má za to, že jsou v extrémním nesouladu s hmotněprávním posouzením tohoto skutku. V této souvislosti a s odkazem na §258 odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolatel konstatoval, že u něj stále přetrvávají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, týkající se právní kvalifikace podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle jeho názoru mělo být jemu připisované jednání kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a v souladu s tímto ustanovením mu měl být uložen také přiměřený trest, tedy nepodmíněný trest odnětí svobody v rozmezí zákonné sazby od dvou do deseti let.
11. Podle obviněného a jeho obhajoby je k naplnění přisouzené kvalifikované skutkové podstaty nutné, aby byly kumulativně naplněny dvě podmínky, a sice obviněný musí být obeznámen s tím, že se jedná o výrobu drog ve velkém rozsahu a musí rovněž vědět, že koncový produkt je určen na vývoz mimo území České republiky, resp. musí vědět o svém napojení na organizovanou skupinu působící ve více státech. Dovolatel je však přesvědčen o tom, že především druhá podmínka nebyla soudy bez důvodných pochybností prokázána. Tvrdí, že skutečnost, že byl obeznámen s tím, že tablety se coby suroviny dováží z Polska a že pervitin byl přepravován přes celou republiku do pohraničních okresů i na Slovensko, je pouhou spekulací, nehledě na to, že je cizinec neznající místní reálie.
12. V rámci prokazování své viny se obviněný vyslovil rovněž proti tomu, že spoluobviněnému P. Z. byla přiznána role spolupracujícího obviněného, neboť s odkazem na konstantní judikaturu se spolupracujícím obviněným nemůže stát ten, kdo se zásadním způsobem podílel na celé výrobě omamné látky. Bylo to přitom právě spoluobviněný P. Z., kdo objekt varny vybudoval a následně také organizačně zajišťoval – zejména osoby v postavení vařičů zásoboval surovinami a potravinami, sjednával si pracovní schůzky související s produkcí omamné látky a po ukončení výroby výslednou drogu odvážel. Podle dovolatele by měly být k přiznání statusu spolupracujícího obviněného splněny dva předpoklady (mimo upřímného doznání) – předně by to neměla být osoba, která stojí na špici organizované skupiny a tento status by měl být přiznán jen v případě, kdy orgány činné v trestním řízení nemají dostatek důkazů. Obviněný však namítá, že tyto podmínky v nyní projednávaném případě nebyly splněny, neboť orgány činné v trestním řízení disponovaly takovým množstvím důkazů, že výpověď spoluobviněného Z. k rozklíčování trestné činnosti již nepotřebovaly. Dovolatel rovněž odmítl obhajobu spoluobviněného Z. založenou na tvrzení, že všechny jeho trestní aktivity byly motivovány finanční nouzí, neboť je přesvědčen o tom, že jako vyučený zedník má na trhu práce stálé široké uplatnění.
13. K výroku o trestu obviněný namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k okolnostem případu, jakož i k jeho osobě. Tuto nepřiměřenost dovolatel odvodil zejména od role, kterou během páchání předmětného skutku zastával. Znovu zdůraznil, že se účastnil toliko samotné výroby pervitinu, na rozdíl od spoluobviněného Z., který se organizačně podílel na celém procesu výroby drogy od samého začátku v lednu 2017 až konce, tj. do dne 29. 8. 2017, pročež míra jeho zapojení do aktivit celé organizace byla nepoměrně výraznější než u dovolatele. Vzhledem k tomu má dovolatel za to, že jemu uložený trest je v rozporu se zásadou proporcionality, jakož i v rozporu s §39 tr. zákoníku, pročež považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná. Nad rámec výše uvedeného ještě doplnil, že u osob tzv. zahradníků je zaužívaná praxe, kdy soudy při ukládání trestu aplikují zmírňující ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť míra jejich zapojení do trestné činnosti je podstatně nižší než u organizátorů, kteří z prodeje omamných látek nejvíce profitují.
14. Vzhledem k výše uvedenému obviněný V. L. B. závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině i trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání se závazným právním názorem provést doplnění dokazování ke skutkovým zjištěním, týkajícím se kvalifikačního kritéria podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku .
15. Obviněný V. H. H. prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, dovoláním ze dne 3. 7. 2020, následně doplněným dne 26. 11. 2020, resp. 8. 12. 2020. Citovaná rozhodnutí nižších soudů přitom napadl v celém jejich rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť i on má za to, že předmětná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž dovolatel V. H. H. výhrady svého dovolání rozdělil na dvě základní části.
16. K výroku o vině obviněný namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke svým závěrům na základě skutkových zjištění, která nebyla správně právně posouzena podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle jeho názoru bylo jeho zapojení do organizované skupiny zcela jiné, než u osoby spoluobviněného Z. J. a odděleně stíhaného P. Č. Na rozdíl od obžaloby dovolatel trvá na tom, že vůči oběma jmenovaným byl v podřízeném postavení, s čímž souvisí i to, že se do páchání trestné činnosti zapojil až od března 2017, tedy v době, kdy byla varna v XY v ul. XY již v provozu, a kdy nahradil spoluobviněného V., který měl za úkol přivážet a odvážet občany vietnamské národnosti, avšak u obviněných J. a Č. ztratil důvěru stran své závislosti na alkoholu a omamných látkách. Dovolatel kategoricky odmítá, že by chod varny jakkoli financoval nebo její provoz jakkoli organizoval. S ohledem na výše uvedené je přesvědčen i o tom, že je nutné upravit tzv. skutkovou větu tak, že se podílel na trestné činnosti pouze dopravou osob, které prováděly výrobu drog.
17. Podobně jako spoluobviněný V. L. B. také dovolatel V. H. H. vyjádřil nesouhlas s přiznáním statusu spolupracujícího obviněného osobě spoluobviněného P. Z., jehož míra zapojení do celé trestné činnosti byla daleko vyšší než v jeho případě, stejně jako u ostatních spoluobviněných, kteří se rovněž ke své trestné činnosti doznali.
18. K výroku o trestu dovolatel vznesl dvě zásadní námitky. V rámci prvé namítl, že jemu uložený nepodmíněný trest je oproti trestu, který byl uložen spoluobviněnému P. Z. nepřiměřeně přísný a také neodůvodnitelný, a to s ohledem na míru jeho zapojení a angažovanosti v rámci daného skutku. V této souvislosti znovu zopakoval, že na chodu dotčené varny se podílel toliko tím, že do ní převážel vietnamské občany z Čech. Vyjma toho akcentoval, že se k projednávané trestné činnosti již v přípravném řízení doznal (když dostatečně popsal nejen svoji úlohu v rámci organizované skupiny, ale i podíl ostatních osob) s výjimkou toho, že mu byla obžalobou přisouzena stejná role, jako u spoluobviněných J. a Č.
19. Nepodmíněný trest odnětí svobody však dovolatel považuje za zcela nepřiměřený také proto, že soudy nižších stupňů při jeho ukládání využily odkazu na ustanovení §59 tr. zákoníku o mimořádném zvýšení trestu. K tomu došlo tak, že jeho předchozí odsouzení u Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, pod sp. zn. 4 T 12/2011, pro obdobnou trestnou činnost krajský soud zohlednil při ukládání trestu, čímž došlo k neodůvodněnému řetězení trestů odnětí svobody. Podle názoru obviněného mělo dojít pouze k přeměně zbytku nevykonaného trestu v trvání čtyř let a čtyř měsíců, čímž by mu byl uložen trest, který je nad zákonnou trestní sazbou, ve které byl nyní odsouzen. Postupem krajského soudu však došlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu, přičemž se jedná o dvojí přičítání předchozí recidivy a nadbytečné řetězení trestů s ohledem na přeměnu původního zbytku trestu, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, resp. k uložení trestu, který je výrazně citelnější, než je v daném případě nutné či dostačující.
20. Druhá zásadní výhrada obviněného se týká výroku soudu prvního stupně o uložení trestu propadnutí části majetku v podobě finančních prostředků, které byly zajištěny v bezpečnostní schránce na jméno jeho družky P. T. K. O. K uložení tohoto trestu obviněný namítl, že u soudu předložil dokumenty, které se vztahují k nabytí těchto prostředků, a dále navrhl výslech osob za účelem ověření jeho tvrzení, že paní O. pouze zapůjčil peníze za účelem jejího podnikání. Soud prvního stupně však jeho návrhy zamítl, aniž by sám prokázal, že tyto prostředky skutečně souvisely s nyní projednávanou trestnou činností. Podle názoru dovolatele tímto postupem soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, nehledě na to, že z listinných důkazů vyplynulo, že s touto bezpečnostní schránkou disponovala pouze jeho družka.
21. Vzhledem k výše uvedenému obviněný V. H. H. závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině i o trestu a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí se současným uložením závazného pokynu k doplnění dokazování, týkajícím se rozsahu páchané trestné činnosti jeho osobou a zejména k uložení přiměřeného nepodmíněného trestu odnětí svobody v zákonné sazbě, která nebude zvyšována za použití §59 tr. zákoníku, přičemž mu nebude uložen trest propadnutí majetku .
22. K oběma podaným dovoláním obviněných V. L. B. a V. H. H. se v rámci svého písemného stanoviska ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 1 NZO 607/2020-50, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve konstatoval, že podle jeho názoru jsou dovolání obou obviněných přípustná a byla podána v zákonem stanovené lhůtě oprávněnými osobami. Ke dni vypracování svého stanoviska však konstatoval, že nesplňují obsahové náležitosti stanovené §265f odst. 1 tr. řádu, konkrétně odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 nebo 2 tr. řádu (absentující označení konkrétního ustanovení tohoto paragrafu či slovní vypsání konkrétního dovolacího důvodu v něm uvedeného). Následně státní zástupce konstatoval, že pakliže nedojde do rozhodnutí dovolacího soudu k nápravě těchto pochybení, navrhuje dovolání obou obviněných odmítnout postupem podle §265i odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. V případě nápravy tohoto stavu pak státní zástupce poznamenal, že převážná část námitek obviněných je skutkového či procesního charakteru, neboť oba dovolatelé v nich většinou pouze kopírují své odvolací námitky a směřují je výlučně proti dílčím aspektům hodnocení důkazů a od nich se odvíjejících skutkových zjištění. Tímto postupem se pak dožadují jiné verze hodnocení provedených důkazů, k čemuž však státní zástupce neshledává důvod.
23. Nalézací soud totiž v projednávané věci provedl dokazování postupem odpovídajícím ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu a provedené důkazy pak hodnotil velmi pečlivě a konkrétně ve vztahu k jednotlivým skutkovým zjištěním a osobám obviněných, a též způsobem uvedeným v §2 odst. 6 tr. řádu. Uvedené současně v rozsahu stanoveném v §125 odst. 1 tr. řádu popsal v odůvodnění svého rozsudku v míře více než dostatečné. S důkazními a skutkovými odvolacími námitkami (shodnými jako v dovolací argumentaci) se pak podrobně vypořádal i soud odvolací. Státní zástupce považuje argumentaci nalézacího i odvolacího soudu za přiléhavou a plně odpovídající povinnostem soudu při hodnocení přípustnosti a obsahu důkazů, to vše při respektování zásad bezprostřednosti, ústnosti a vázanosti hodnocení důkazů nalézacím soudem.
24. Ani části dovolání obviněných V. L. B. a V. H. H., kterými tito brojí proti přísnosti uložených trestů, podle státního zástupce neodpovídají uplatněným, ale ani jiným dovolacím důvodům. Oba obvinění v nich totiž nenamítli uložení trestů mimo zákonnou výměru či uložení trestů propadnutí části majetku bez splnění zákonných podmínek uvedených v §66 tr. zákoníku (či jiná hmotněprávní pochybení související s uloženými tresty). Namítli v nich toliko jejich přílišnou přísnost, likvidační charakter nebo nedůvodné řetězení trestů, což jsou námitky, které jsou nepodřaditelné pod jakýkoli dovolací důvod. Oběma obviněným však byla uložena kombinace trestů bez jakéhokoli vybočení z jejich zákonných výměr a se správnými odkazy na příslušná ustanovení trestního zákona. Jelikož samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů, státní zástupce doporučil i tyto námitky obou dovolatelů odmítnout.
25. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných V. L. B. a V. H. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť se jedná o dovolání, která byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně státní zástupce v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda všechna podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
27. Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění prostřednictvím svého obhájce v soudem prvního stupně stanovené lhůtě v obou dovoláních s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. řádu řádně doplnili jimi výslovně uplatněný důvod dovolání, o který svá podání opírají. Vzhledem k tomu, že po tomto doplnění obě dovolání obviněných V. L. B. a V. H. H. naplnila všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu, Nejvyšší soud předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
29. V souvislosti s oběma obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
30. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
31. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
32. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. L. B. a V. H. H. splňují kritéria jimi uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování obsahu obou dovolání, jakož i připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněnými uplatněné dovolací námitky odpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen částečně, a to navíc jen v případě osoby obviněného V. H. H. Oba dovolatelé totiž zaměřili své námitky (obviněný V. L. B. v plném rozsahu a V. H. H. většinu svých námitek) proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, a v návaznosti na to i proti uloženému trestu. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádného zásadního pochybení, které by zásadně zasáhlo do práva obviněných na spravedlivý proces.
V.
Dovolání obviněného V. L. B.
33. Obviněný V. L. B. ve svém dovolání podřadil všechny vznesené výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K výroku o vině vznesl výhrady proti provedeným důkazům, když namítl, že všechna skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s hmotněprávním posouzením skutku. Především dovolatel popřel, že by bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že svou trestnou činností spáchal čin ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle jeho názoru mělo být jeho jednání právně kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Následně vznesl výhrady proti tomu, že krajský soud přiznal osobě spoluobviněného P. Z. status spolupracujícího obviněného, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné ani judikatorní podmínky.
34. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že námitky, kterými dovolatel usiloval o zpochybnění v podstatě celého procesu dokazování, mají výhradně skutkovou či procesní povahu, pročež jsou v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
35. Krajský soud v Ostravě však – a to nejen ve věci obviněného V. L. B., ale i všech dalších dovolatelů (jejichž dovolání byla projednána v této věci či odděleně ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 993/2020) – postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Jak bylo již shora zmíněno, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku krajského soudu.
36. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný V. L. B. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku naznačil, že soudy nižších stupňů se při dokazování dopustily zásadních nedostatků, v důsledku kterých existuje mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé zásadní nesoulad, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu provedeného dokazování, a to ve smyslu dovolatelem vznesených námitek. Pakliže by skutečně zjistil takovýto zásadní nesoulad, opravňovalo by jej to k zásahu do skutkových, potažmo hmotněprávních zjištění, neboť by skutečně bylo ohroženo právo obviněného na spravedlivý proces.
37. Nejvyšší soud ověřil, že Krajský soud v Ostravě učinil závěr o vině obviněného V. L. B. (stejně jako obviněného V. H. H.) na podkladě celého komplexu důkazů, v němž velmi podstatné místo zaujímají výpovědi jednotlivých spoluobviněných. Za zásadní z hlediska zmapování aktivit celé organizované skupiny nalézací soud zcela správně označil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z., který svoji účast na ní zcela doznal, a který také popsal celkový rozsah výroby pervitinu, role všech do této činnosti zapojených spoluobviněných (s výjimkou P. J., kterého neznal), stejně jako objasnil způsoby komunikace mezi nimi a obsah jednotlivých, sledováním zaznamenaných situací.
38. Právě spoluobviněný P. Z. ve své výpovědi potvrdil dominantní roli spoluobviněného Z. J. v organizované skupině na území České republiky, který veškerou svoji řídící činnost prováděl jeho prostřednictvím (tj. prostřednictvím obviněného Z.), z páchané trestné činnosti však usvědčil i další spoluobviněné. Ať již šlo o spoluobviněnou I. Š., která zabezpečovala dovoz technologického zařízení i tablet s obsahem pseudoefedrinu, a dále s ním podle pokynů spoluobviněného J. prováděla požadované logistické úkony, nebo o spoluobviněnou J. J., která byla rovněž dostatečně obeznámena s existencí výrobny pervitinu stejně jako s organizací jeho výroby, přičemž se podrobně vyjádřila též k aktivitám J. F. a všech obviněných vietnamského původu. S výpovědí spolupracujícího obviněného P. Z. přitom zcela korespondují i výpovědi spoluobviněných P. J. a J. F.
39. Zejména spoluobviněný P. J., kterému bylo rovněž přiznáno postavení spolupracujícího obviněného, a který taktéž doznal svoji účast na projednávané trestné činnosti, popsal roli obviněného V. H. H. jako dalšího organizátora a spoluinvestora, stejně jako role přímých výrobců – tj. obviněných V. L. B. a T. D. V. Dále zprostředkoval důležité souvislosti týkající se celkového rozsahu výroby, prodejní cenu pervitinu i reálnou výši celkového zisku, přičemž objasnil i roli slovenských spolupachatelů. Spoluobviněný J. F. pak doznal svoji vědomou pomoc při výrobě pervitinu, kterou prováděl na žádost obviněného Z. prostřednictvím obchodní společnosti M. p.
40. Výpovědi spoluobviněných P. Z., P. J. a J. F. jsou dostatečně podporovány i dalšími ve věci provedenými výpověďmi, zejména obviněných V. H. H., T. D. V., J. J., jakož i dalšími provedenými důkazy, které s nimi korespondují, ať jde o důkazy získané skrytým prověřováním nebo v rámci provedených domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků nebo zajištěnými v rámci trestního stíhání na území Slovenské republiky, popř. opatřenými formou listinných důkazů.
41. Ze všech výše uvedených důkazů byla jednoznačně prokázána míra zapojení jednotlivých obviněných, přičemž v jejím rámci byla zmapována i trestná činnost obviněného V. L. B., který se do trestné činnosti organizované skupiny zapojil společně s osobami spoluobviněných T. D. V. a V. D. V. tím, že podle požadavků obviněných Z. J., V. H. H. či odděleně stíhaného P. Č. v prostorách průmyslového areálu v obci XY, ul. XY, sestavil společně s osobami T. D. V. a V. D. V. velkokapacitní technologické zařízení (tzv. varnu) k výrobě pervitinu a následně celkem v šesti prokázaných cyklech (z nichž každý trval po dobu několika dnů) bezprostředně vyráběl za sjednanou odměnu pervitin.
42. Nejvyšší soud po svém přezkumu kategoricky odmítl tvrzení dovolatele, že všemi uvedenými důkazy nebyla dostatečně prokázána jeho trestná činnost, resp. že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé panuje zjevný extrémní nesoulad. Naopak Nejvyšší soud při svém přezkumu ověřil, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nedošlo k žádnému, tím méně zásadnímu nesouladu.
43. Jak bylo popsáno výše, není pravdou, že by výpověď spoluobviněného P. Z. byla v jakémkoli rozporu s výpověďmi spoluobviněných J. F. a V. H. H., stejně jako s dalšími ve věci provedenými důkazy (ať již byly získány skrytým prověřováním schůzek dovolatele se spoluobviněnými či jejich vzájemnou telefonickou komunikací, nebo skutkovými zjištěními, která vyplynula z provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, jakož i z listinných důkazů, zejména ze znaleckých posudků a odborných vyjádření, včetně důkazů získaných ve Slovenské a Polské republice). Ze všech těchto důkazů byla naopak prokázána vědomá a dobrovolná účast obviněného na spáchané trestné činnosti. Ostatně sám obviněný se u hlavního líčení doznal k tomu, že pervitin vyráběl, a to celkem v šesti případech. Sám také potvrdil výsadní roli spoluobviněného V. H. H. a svoji přímou účast na výrobě pervitinu, což bylo mimo jiné v souladu s důkazy opatřenými skrytým prověřováním. U každého případu výroby pak dostatečně popsal, kdo jej na místo dopravil, s kým se jí zúčastnil, jakým způsobem samotný cyklus (tzv. var) probíhal, za jakých okolností a s jakým výsledkem. Dovolatelovu výpověď přitom oba soudy nižších stupňů pečlivě zkoumaly v rámci ostatních výpovědí, jakož i v rámci dalších ve věci provedených důkazů, přičemž pokud ji vyhodnotily jako částečně věrohodnou, bylo to proto, že zcela zapadla do kontextu ostatních skutkových zjištění. Všechny výše uvedené důkazy pak vedly k usvědčení všech obviněných, a tedy i dovolatele V. L. B.
44. Je však pravdou, že obviněný se ve vztahu ke zpochybňované právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve své výpovědi (podobně jako obviněný V. H. H.) snažil minimalizovat množství vyrobeného pervitinu, a to především svým tvrzením, že vyrobený pervitin nedosahoval požadovaných výnosů, ani kvality, pročež stále tvrdí, že svému zadavateli předal pouze 7 kg a nikoli 18 kg pervitinu. Tím v rámci své obhajoby zpochybňuje, že by bylo skutečně prokázáno, že skutek popsaný pod bodem 1) spáchal ve velkém rozsahu a v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, v důsledku čehož sám navrhuje změnu právní kvalifikace toliko podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že daný trestný čin spáchal pouze ve značném rozsahu.
45. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že obviněný i přesto, že vznesl námitku nesprávné právní kvalifikace projednávaného skutku, tuto nepodpořil žádnou hmotněprávní argumentací, nýbrž pouze usiloval o zpochybnění skutkových závěrů krajského soudu o množství pervitinu, na jehož nedovolené výrobě se skutečně podílel. Fakticky se tedy jedná o námitku skutkové povahy, která je však v řízení před dovolacím soudem zcela irelevantní, jak již bylo dostatečně objasněno výše. Vyjma toho však Nejvyšší soud musí konstatovat, že ze skutkových zjištění krajského soudu jednoznačně vyplynulo, že celá desetičlenná organizovaná skupina se společnými silami v míře, u každého z obviněných popsané v tzv. skutkově větě, podílela na výrobě mimořádně kvalitního pervitinu (obsahujícího 72% množství účinné látky), jehož celkové množství za celé předmětné období (zahrnující šest výrobních period) dosáhlo minimálního objemu 130 kg. Toto mimořádně závažné množství, v souladu s výkladovým stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) i výkladovým stanoviskem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), zcela a bez jakýchkoli pochyb naplnilo zákonný znak spáchání trestného činu ve velkém rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (tj. v případě pervitinu množství nejméně 1.500 gramů této látky, resp. nejméně 500 gramů účinné látky), neboť množství metamfetaminu přesáhlo tento kvalifikační znak 86krát.
46. Také úmysl obviněného V. L. B. získat finanční prospěch velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byl jednoznačně prokázán. Nejen dovolatel, ale všichni spoluobvinění měli alespoň rámcovou představu o rozsahu jimi páchané trestné činnosti, tedy o extrémním množství vyráběného metamfetaminu i výši prospěchu, který z páchání této trestné činnosti všem plynul. A jelikož bylo z provedených důkazů doloženo, že celková výše finančního prospěchu dalekosáhle překročila částku 5.000.000 Kč (tedy hranici, která ve smyslu §138 tr. zákoníku představuje hranici prospěchu velkého rozsahu), je zřejmé, že dovolatel V. L. B. spolehlivě naplnil také zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
47. V rámci svých námitek se obviněný pokusil zpochybnit naplnění této kvalifikované skutkové podstaty rovněž tvrzením, že k jejímu naplnění je nutné kumulativně splnit dvě podmínky. Jednak musí být obviněný obeznámen s tím, že se jedná o výrobu drog ve velkém rozsahu a dále musí vědět, že koncový produkt je určen na vývoz mimo území České republiky. Jelikož tedy dovolatel údajně nebyl obeznámen s tím, že tablety s obsahem pseudoefedrinu coby suroviny pocházely hlavně z Polska, a že vyrobený pervitin měl být určen nejen na černý trh v České republice, ale také na vývoz do Slovenské republiky, tvrdí, že tato druhá podmínka nebyla soudy bez důvodných pochybností prokázána.
48. Nejvyšší soud však i tuto námitku odmítl, neboť ze skutkových zjištění ověřil, že obviněný byl o těchto skutečnostech dostatečně informován. Především však dovolatel i jeho obhajoba přehlédli, že obviněný V. L. B. nebyl Krajským soudem v Ostravě odsouzen za spáchání trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy za spáchání tohoto zločinu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, pročež je daná dovolací argumentace zcela nepřípadná.
49. Mezi skutkovými a procesními námitkami, které dovolatel vznesl ve vztahu k výroku o své vině, figuruje ještě ta výhrada, že osobě spoluobviněného Z. byla údajně neoprávněně přiznána role tzv. spolupracujícího obviněného. V této souvislosti dovolatel oponuje, že takovým obviněným se podle stávající judikatury nemůže stát ten, kdo stál na samé špici organizované skupiny zaměřené na nelegální výrobu návykové látky a kdo se tak zásadním způsobem podílel na její výrobě a následné distribuci. Současně argumentuje, že takovýto status by měl být osobě obviněného přiznán pouze v případě, kdy orgány činné v trestním řízení nemají dostatek důkazů. Nejvyšší soud však i tuto námitku obviněného V. L. B. odmítl.
50. Podle §178a tr. řádu je státní zástupce oprávněn označit obviněného za spolupracujícího, pokud mu obviněný oznámí skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo v jejím spojení a zaváže se o těchto skutečnostech podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď. Mimo to se k činu, pro který je stíhán, svobodně, vážně a určitě dozná a rovněž prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný.
51. Nejvyšší soud v přiloženém spisovém materiálu ověřil, že všechny výše uvedené podmínky byly respektovány, pročež tento status byl obviněnému P. Z. přiznán zcela oprávněně. Standardní judikatura především zdůrazňuje, že tento institut je legitimním nástrojem trestního řízení, ale jeho aplikace musí být podrobena velmi přísným nárokům, zejména stran pečlivého prověřování věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného, včetně jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Při hodnocení věrohodnosti této výpovědi je nutné dbát především na souladnost výpovědi obviněného s ostatními ve věci shromážděnými důkazy, je však nutné posoudit i jeho osobnostní rysy a zvýšené riziko účelovosti jeho výpovědi (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 859/13 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1315/2012 a sp. zn. 3 Tdo 1190/2013).
52. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že obviněným V. L. B. napadenou výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. krajský soud zkoumal velmi pečlivě, když předmětná tvrzení důkladně prověřoval ve vztahu k výpovědím dalšího spolupracujícího obviněného P. J. i spoluobviněných J. F. a J. J., a dále i s výpověďmi spoluobviněných V. H. H. a T. D. V. i samotného dovolatele, aby posléze konstatoval, že všechny výpovědi spolu v podstatných rysech navzájem plně korespondují a vzájemně se doplňují. Ve svých úvahách nalézací soud zcela správně zohlednil i další skutková zjištění, ať vyplynula z důkazů získaných skrytým prověřováním, eventuálně získaných v rámci provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, nebo byla zajištěna v rámci trestního stíhání na území Slovenské republiky, popř. opatřena ve formě listinných důkazů, aby následně bez důvodných pochybností konstatoval, že výpověď spolupracujících obviněných jsou věrohodné, navzájem souladné a proto zcela věrohodné.
53. Na tvrzení obviněného V. L. B., že spolupracujícím obviněným se údajně nemůže stát ten obviněný, který stál na samém vrcholu organizované skupiny, nelze pohlížet jinak než jako na ryzí spekulaci, která nejenom že nemá oporu ve stávající judikatuře (obviněný sám ani na žádný konkrétní judikát neodkázal), nýbrž je absurdní i z hlediska prosté logiky. Není pravdou ani to, že by orgány činné v trestním řízení již ve fázi přípravného řízení disponovaly takovým množstvím důkazů, že by výpověď spoluobviněného Z. byla k podrobnému rozklíčování trestních aktivit celé skupiny již nepotřebná. Pakliže by nabízená výpověď skutečně nebyla svým obsahem způsobilá významně přispět k objasnění projednávaného zločinu, zcela určitě by nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení akceptována, a to již jenom proto, že by za takové situace nebyla splněna jedna z hlavních, obligatorně daných podmínek plynoucích z ustanovení §178a odst. 1 písm. a) tr. řádu.
54. Lze tedy shrnout, že dovolatel V. L. B. v rámci této části svého dovolání pouze zopakoval argumenty své obhajoby, dostatečně známé z předešlých fází trestního řízení, ačkoli se s těmito námitkami dostatečně vypořádal jak krajský, tak i vrchní soud. Ačkoli je takové opakované popírání všech skutkových závěrů v rámci vedení obhajoby možné, a to i v rámci podaného dovolání, je ve světle provedeného komplexu vzájemně se podporujících usvědčujících důkazů takovou argumentaci nutno odmítnout jako zcela vyvrácenou.
55. Ve svém dovolání obviněný neusiloval pouze o zpochybnění výroku o vině, nýbrž napadal i výrok o trestu, když uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný. Dovolatel v této souvislosti porovnává míru svého zapojení do spáchané trestné činnosti ve vztahu s prokázanými trestními aktivitami spoluobviněného P. Z. a v návaznosti na to srovnává jim uložené tresty, aby následně konstatoval rozpor se zásadou proporcionality, jakož i nerespektování zásad pro ukládání trestu uvedené v §38 a §39 tr. zákoníku. Kontinuálně se s tím přitom domáhá též aplikace zmírňujícího ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku.
56. Nejvyšší soud však byl nucen i tyto námitky obviněného V. L. B. jednoznačně odmítnout. Předně je namístě připomenout, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný V. L. B. ve svém podání nikterak neodkázal. Zároveň je třeba zdůraznit, že pokud byl dovolatel ve smyslu §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let a Krajský soud v Ostravě mu uložil trest odnětí svobody ve výměře dvanácti roků, nebyl mu uložen nedovolený druh trestu, ani trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Toho si byl obviněný nejspíš dobře vědom, pročež svoji námitku podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nicméně ani s odkazem na tento dovolací důvod nelze relevantně vznášet námitky spočívající v dovolatelově nespokojenosti s výší či přísností uloženého trestu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). To, že obviněný i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska nejen uplatněného, ale i z hlediska všech zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů již zcela irelevantní.
57. Navíc oba soudy nižších instancí obecné zásady pro ukládání trestů, jak vyplývají z ustanovení §38 i §39 tr. zákoníku, při ukládání trestu v daném případě jednoznačně respektovaly. O tom ostatně svědčí odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodě 178., stejně jako odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodě 121. Při ukládání trestů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný V. L. B. se bezprostředně účastnil výroby metamfetaminu, neboť byl tzv. vařičem, tedy osobou, bez jejíhož přímého přispění by nemohlo dojít k produkci omamné látky. Podstatné je rovněž skutečnost, že dovolatel se zúčastnil nedovolené výroby této látky nejméně v šesti případech, čemuž odpovídá i velmi závažné množství celkově vyrobeného pervitinu.
58. Oba soudy nižších stupňů se správně zabývaly rovněž existencí polehčujících či přitěžujících okolností, když shodně konstatovaly, že dovolateli polehčuje pouze jeho dosavadní bezúhonnost ve smyslu §41 písm. o) tr. zákoníku, zatímco mu ve smyslu §42 písm. b), m), o) tr. zákoníku významně přitížilo to, že projednávanou trestnou činnost páchal ze ziskuchtivosti, po delší dobu a v rozsahu, který nalézací soud označil za „ohromující“. Rozsah páchané trestné činnosti tak významně překročil míru běžně páchané drogové trestné činnosti, když podle výroku soudu prvního stupně „dosáhl takřka průmyslové výroby“, a to nejen co do plánovaného, ale i co do reálně dosaženého výnosu, byť původního záměru bylo jistě dosaženo pouze zčásti.
59. Krajský soud zcela správně zohlednil i skutečnost, že ačkoliv obviněnému V. L. B. bylo již v roce 2014 pravomocně uloženo správní vyhoštění z území České republiky, sám toto rozhodnutí nerespektoval a na území České republiky pobýval i nadále, přičemž se dopouštěl nyní projednávané trestné činnosti. S ohledem na míru účasti obviněného na spáchané trestné činnosti, jakož i množství všech vyprodukovaných omamných látek, se tak uložený trest odnětí svobody ve výměře dvanácti let fakticky jeví jako zcela přiměřený a spravedlivý.
60. Pakliže se dovolatel pokusil zdůvodnit domnělou disproporci uložených trestů tím, že se spolupracující obviněný P. Z. organizačně podílel na celém procesu výroby pervitinu od začátku do konce, neboť plnil přímé pokyny spoluobviněného Z. J. a na jejich základě zajišťoval, zařizoval a obstarával veškeré záležitosti související s výrobou drog, zatímco dovolatel byl „pouhým vařičem“, který „pouze“ plnil výrobní zadání a odevzdával výsledný produkt, Nejvyšší soud takovouto argumentaci nesdílí, když mezi trestem uloženým obviněnému V. L. B. a trestem, který byl uložen spolupracujícímu obviněnému P. Z., nehledal žádnou disproporci, stejně jako nehledal žádnou disproporci ani ve vztahu k trestům uloženým všem ostatním spoluobviněným. Naopak všechny uložené tresty zcela správně odrážejí postavení i míru zapojení všech obviněných do prokázané trestné činnosti – samozřejmě s výjimkou spoluobviněných P. Z. a P. J., kteří svého jednání účinně litovali, a vzhledem k jejich významnému zapojení do vyšetřování dané trestné činnosti jim bylo přiznáno postavení spolupracujících obviněných, v důsledku čehož jim byl uložen nepodmíněný trest za použití moderačního ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020).
61. Taktéž poslední zmínku, která se vztahuje k výroku o trestu, v rámci které se dovolatel s ohledem na míru svého zapojení do trestné činnosti dožaduje aplikace zmírňujícího ustanovení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno kategoricky odmítnout. V tomto smyslu je možno odkázat na již ustálenou a plně respektovanou judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. 3 Tdo 362/2014, sp. zn. 5 Tdo 124/2013 či pod sp. zn. 6 Tdo 378/2018), v níž byly vysloveny zobecnitelné právní názory Nejvyššího soudu, podle kterých námitka obviněného namířená proti nepoužití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádný jiný důvod dovolání. Vyjma toho lze dodat, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je vždy předmětem úvahy soudu za splnění podmínek stanovených v §58 tr. zákoníku [tedy vyjma případu tzv. spolupracujícího obviněného podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, kde je daný postup dán obligatorně], které však v nyní posuzovaném případě naplněny jednoznačně nebyly, a to ani u osob tzv. „vařičů“. Za tohoto stavu tak bylo třeba i tuto dovolací námitku obviněného, týkající se neuložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, odmítnout jako zcela irelevantní.
VI.
Dovolání obviněného V. H. H.
62. Taktéž obviněný V. H. H. podřadil všechny své vznesené námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zásadní výhradu k výroku o vině přitom vznesl proti užité právní kvalifikaci podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když tvrdí, že v jeho případě nebyl naplněn znak „člena organizované skupiny“, neboť provoz technologického zařízení (tzv. varny) nikterak nefinancoval, neorganizoval a do projednávané trestné činnosti se zapojil až v době, kdy již výroba drogy dávno probíhala. Po celou dobu však byl v ryze podřízeném postavení vůči spoluobviněnému Z. J. i odděleně stíhanému P. Č., pročež požaduje, aby v tomto smyslu byla upravena tzv. skutková věta. Současně i on se vyslovil proti přiznání statusu spolupracujícího obviněného osobě P. Z., který je podle jeho názoru neodůvodněný.
63. V prvé řadě je nutno znovu zdůraznit, že dovolatel V. H. H. byl, stejně jako spoluobviněný V. L. B., ze své trestné činnosti usvědčen celým komplexem řádně provedených důkazů. Mezi nimi má význačné místo především výpověď spolupracujícího obviněného P. Z., která je pro dovolatele zvláště nepříznivá a usvědčující, pročež se jí snaží po celou dobu trestního stíhání zpochybnit. Nicméně právě tento spolupracující obviněný popsal nejen organizaci celé trestné činnosti a role všech ostatních spoluobviněných, ale i postavení samotného dovolatele V. H. H., kterého označil za toho, kdo se na rozsáhlé výrobě metamfetaminu podílel materiálně i finančně, resp. v rámci svých aktivit dozoroval proces výroby s cílem zajištění požadované kvality pervitinu, vyplácel odměnu najatým výrobcům, uděloval pokyny k převzetí, přechovávání a transportu svého dílu vyprodukovaného pervitinu za účelem jeho dalšího prodeje, apod.
64. Podobně významná je z hlediska dokazování i výpověď P. J. Ten mimo jiné popsal roli dovolatele rovněž jako spoluorganizátora a spoluinvestora trestné činnosti a vyjma toho potvrdil i celkový rozsah výroby, prodejní cenu pervitinu (a tím i reálnou výši výnosu), přičemž označil i odběratele objednané omamné látky, včetně popisu míry zapojení slovenských spolupachatelů. Rovněž dovolatel sám částečně doznal svůj podíl na trestné činnosti ve smyslu zajišťování osob pro výrobu pervitinu, ale též odběru a následného prodeje omamné látky, zahrnující i její přepravu a uschovávání. Vyjma toho jej z přímé účasti na výrobě pervitinu současně usvědčili i spoluobvinění V. L. B. (nazývaný „XY“) a T. D. V.. Všechny tyto výpovědi korespondují i s dalšími ve věci provedenými důkazy, jak již bylo zmíněno výše, včetně důkazů zajištěných v rámci trestního řízení ve Slovenské republice.
65. Pakliže tedy dovolatel setrval na svých tvrzeních, že jediným způsobem, jakým se ve skutečnosti provinil proti právnímu řádu České republiky, je to, že do prostor improvizované laboratoře v XY dovážel osoby, které uměly drogu vyrábět, pročež odmítl všechny výše usvědčující výpovědi, nemohly soudy nižších stupňů tento způsob obhajoby vzhledem k daným skutkovým zjištěním reflektovat. Taktéž Nejvyšší soud nemohl tyto polemické námitky akceptovat, neboť dovolatel se jimi pokusil zpochybnit pouze skutkové závěry soudů nižších stupňů, což ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu již není relevantní. Ačkoli dovolatel V. H. H. explicitně nevnesl námitku tzv. extrémního nesouladu, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné, a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný, natož extrémní nesoulad. Proto také bylo nutné odmítnout i související požadavek dovolatele na úpravu tzv. skutkové věty ve smyslu vypuštění těch částí, které popisují právě klíčová tvrzení o tom, jak významně se organizačně i finančně podílel na zajišťování celé výroby, včetně uschování a následného transportu svého dílu omamné látky za účelem jejího dalšího prodeje.
66. S výše uvedeným souvisí i další dovolatelova námitka namířená proti užité právní kvalifikaci podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v rámci které tvrdí, že nebylo řádně prokázáno, že by skutečně byl členem předmětné organizované skupiny. Nejvyšší soud i tuto argumentaci odmítl, a to hned ze dvou důvodů. V prvé řadě je skutečnou podstatou této námitky opět pouhé popírání toho, co bylo soudy nižších stupňů bez pochyb prokázáno, byť pod vnějším „hmotněprávním nátěrem“. Vyjma toho však dovolatel a jeho obhajoba přehlédli, že obviněnému V. H. H. není kladeno za vinu jeho členství v organizované skupině ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jednání jmenovaného obviněného totiž bylo v souvislosti s aktivitami organizované skupiny právně kvalifikováno podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ježto bylo spolehlivě prokázáno, že předmětný zločin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech . Za tohoto stavu je tedy celá argumentace dovolatele, vztahující se k této námitce, zjevně nepřípadná, nehledě na to, že je zjevně předmětem fabuklace.
67. Všechny následující námitky dovolatel již zaměřil do výroku o trestu. V prvé řadě napadl tento výrok s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když označil jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, a to jednak proto, že považuje za rozporné se zásadou proporcionality skutečnost, že mu byl uložen trest, který je nepoměrně přísnější, než trest, který byl uložen spoluobviněnému P. Z., a jednak proto, že Krajský soud v Ostravě při ukládání nepodmíněného trestu využil odkazu na ustanovení o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody podle §59 tr. zákoníku, a to vzhledem k tomu, že byl obviněný v minulosti odsouzen Městským soudem v Praze pro obdobnou trestnou činnost. Tím však podle názoru obviněného došlo k neodůvodněnému řetězení trestů odnětí svobody.
68. Podobně jako v případě spoluobviněného V. L. B. Nejvyšší soud připomíná, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady toliko s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Na tento dovolací důvod však obviněný V. H. H. ve svém podání nikterak neodkázal. Nicméně ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze relevantně vznášet námitky spočívající v dovolatelově nespokojenosti s výší či přísností uloženého trestu. To, že obviněný i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, je z hlediska nejen jím uplatněného, ale i z hlediska všech zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů již irelevantní.
69. Za tohoto stavu tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než výše uvedené dovolatelovy námitky, včetně účelového komparování uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody, kategoricky odmítnout. Ačkoli je zřejmé, že nespokojenost obviněného V. H. H. vyplývá především z toho, že mu byl nalézacím soudem uložen ze všech obviněných nejpřísnější nepodmíněný trest odnětí svobody, je ze spisového materiálu jednoznačně patrné, že druh i výměra uloženého trestu zcela přesně odpovídají zjištěným a důkazně prokázaným skutkovým zjištěním, pročež Nejvyšší soud neshledal mezi trestem uloženým tomuto obviněnému a tresty uloženými ostatním spoluobviněným žádnou disproporci. Všechny uložené tresty zcela správně odrážejí postavení i zapojení jednotlivých spoluobviněných do prokázané trestné činnosti, samozřejmě s výjimkou spolupracujících obviněných P. Z. a P. J., kterým byl zcela oprávněně uložen nepodmíněný trest za použití moderačního ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020). K nesouhlasnému stanovisku dovolatele V. H. H. s přiznáním statusu spolupracujícího obviněného osobě spoluobviněného P. Z. se Nejvyšší soud již podrobně vyjádřil výše.
70. Pakliže jde o postavení obviněného V. H. H. a jeho zapojení do aktivit mezinárodní organizované skupiny, je třeba znovu akcentovat, že z provedených důkazů vyplynula jeho vůdčí úloha, neboť po dohodě se spoluobviněným Z. J. a odděleně stíhaným P. Č. sjednával osoby vietnamské národnosti znalé laboratorních postupů k výrobě pervitinu, organizoval jejich příjezd a odjezd do objektu varny a v průběhu výroby řešil i zprostředkovával řešení problémů, které se objevily během samotné výroby. Vzhledem k tomu, že dovolatel výrobu zajišťoval nejen organizačně, personálně, ale i finančně, plynul mu z celé trestné činnosti také největší zisk, o který se dělil společně s obviněnými J. a Č. Krajský soud v Ostravě při svých úvahách o trestu zcela správně zohlednil také řadu přitěžujících okolností, když současně neshledal žádných okolností polehčujících, neboť doznání obviněného nebylo možné v kontextu dalších provedených důkazů vyhodnotit jako úplné a upřímné. Soud prvního stupně konstatoval, že jmenovanému obviněnému ve smyslu §42 písm. b), m) tr. zákoníku přitěžuje zejména to, že trestnou činnost páchal ze ziskuchtivosti a po delší dobu, zároveň však i to, že si opakovaně sjednával k páchání trestné činnosti hned několik osob tzv. vařičů z řad svých krajanů.
71. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy rozhodně nelze kriticky srovnávat nepodmíněný trest odnětí svobody uložený spolupracujícímu obviněnému Z. na straně jedné a nepodmíněný trest odnětí svobody uložený dovolateli V. H. H. s námitkou, že spolupracující obviněný P. Z. se angažoval v trestné činnosti v mnohem větší míře. Za tohoto stavu nebyla při ukládání trestů porušena žádná procesní zásada, zvláště ne obviněným namítaná zásada proporcionality.
72. Ke druhé související námitce, která je jako jediná relevantně podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, Nejvyšší soud podotýká, že nalézací soud ve svých úvahách zcela správně přihlédl nejen k prokázané trestné činnosti obviněného a k okolnostem daného případu (viz výše), ale též k možnostem jeho nápravy, kterou ve smyslu §39 tr. zákoníku vyhodnotil jako ztíženou. Nebylo totiž možné pominout, že dovolatel se dopustil vytýkané trestné činnosti přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4 T 12/2011, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2012, uznán vinným trestnou činností právně kvalifikovanou podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků. Nejvyšší soud v přiloženém spisovém materiálu ověřil, že dovolatel byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn dne 24. 11. 2015 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let. Nicméně již po cca čtrnácti měsících se opět začal dopouštět nyní projednávané trestné činnosti, která je co do svého rozsahu i způsobu páchání nepoměrně závažnější, a navíc měla i mezinárodní dosah. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ani výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání téměř čtyř let a devíti měsíců k nápravě obviněného V. H. H. nevedl a od dalšího páchání zvlášť závažné trestné činnosti jej neodradila ani hrozba výkonu zbytku trestu v trvání cca čtyř let a čtyř měsíců (1552 dnů).
73. Dovolatel ve svém dovolání namítl, že Krajský soud v Ostravě při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho osobě neoprávněně využil odkazu na ustanovení §59 tr. zákoníku, neboť přihlédl k tomu, že byl v minulosti odsouzen Městským soudem v Praze pro obdobnou trestnou činnost. Podle jeho názoru jej však tímto postupem poškodil, neboť se dopustil neodůvodněného řetězení trestů odnětí svobody, resp. porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Nejvyšší soud však tuto námitku obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
74. Podle §59 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro takový (nebo jiný zvlášť závažný zločin) potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoníku, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena. Z toho vyplývá, že Krajský soud v Ostravě musel při ukládání trestu prověřit, zda jsou kumulativně splněny následující čtyři zákonné podmínky – pachatel již v minulosti spáchal zvlášť závažný zločin, byl za tento zločin potrestán (přičemž k tomuto potrestání lze přihlížet), takový (nebo jiný) zvlášť závažný zločin spáchal znovu po předchozím potrestání a závažnost opětovně spáchaného zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu nebo možnosti nápravy pachatele ztížena.
75. Rovněž Nejvyšší soud ve své judikatuře již nejednou zdůraznil, že byl-li obviněný v minulosti odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu a alespoň zčásti vykonal trest za něj uložený, lze jeho další trestný čin posoudit jako spáchaný „opětovně“ neboli „znovu po předchozím potrestání“, přičemž z povahy věci je zjevné, že se jedná o recidivu. Za tohoto stavu věci se mohou obě uvedené okolnosti uplatnit současně, aniž se jedná o porušení zákazu dvojího přičítání téže okolnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 410/2004, uveřejněné pod č. 7/2005 Sb. rozh. tr.). Smyslem tohoto mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody podle §59 tr. zákoníku je totiž důraznější postup proti recidivistům a jejich citelnější trestání za opakované spáchání zvlášť závažného zločinu po předchozím potrestání za takový zločin.
76. Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že obviněný V. H. H. opětovně spáchal zvlášť závažný zločin ve smyslu §14 odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv již byl pro takový zločin potrestán rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4 T 12/2011, přičemž jemu uložený trest částečně vykonal, a zároveň závažnost nyní projednávaného znovu spáchaného zvlášť závažného zločinu je vzhledem k této recidivě, stejně jako s přihlédnutím k době, která uplynula od potrestání obviněného do začátku páchání nyní projednávané trestné činnosti, a k rozsahu a okolnostem tohoto skutku, obzvláště vysoká. Vzhledem ke všem okolnostem daného případu, jakož i osobním poměrům obviněného, včetně jeho trestní minulosti, přitom byla naplněna i alternativní podmínka spočívající v závěru, že možnost jeho nápravy je za daného stavu ztížena.
77. Vzhledem k této skutečnosti Krajský soud v Ostravě v souladu s platnou právní úpravou ukládal obviněnému trest odnětí svobody za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku, a to v horní polovině zákonné trestní sazby, jejíž horní hranici oprávněně zvýšil o jednu třetinu, tedy v rozmezí od sedmnácti do dvaceti čtyř let. Přitom zákonné podmínky pro použití ustanovení §59 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody byly beze zbytku naplněny, pročež v žádném případě nedošlo k dvojímu přičítání jeho předchozího odsouzení za obdobnou trestnou činnost, a tedy ani k neodůvodněnému „vršení“ trestů odnětí svobod, jak dovolatel a jeho obhajoba namítli. Výsledný uložený trest odnětí svobody v trvání dvaceti roků je trestem, který je vzhledem k mimořádné společenské závažnosti jednání obviněného a nebezpečnosti jeho osoby zcela přiměřený. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud námitku obviněného V. H. H. o nepřiměřeně přísném či neodůvodnitelném trestu kategoricky odmítl.
78. Další zásadní výhradou, jíž obviněný V. H. H. vznesl, je námitka namířená proti uložení trestu propadnutí části majetku, týkající se finančních prostředků, které byly zajištěny v bezpečnostní schránce vedené na jméno jeho družky P. K. O. Dovolatel na tomto místě namítl, že soudu prvního stupně předložil dokumenty, které se vztahují k nabytí těchto finančních prostředků a rovněž nalézacímu soudu navrhl i výslechy osob k ověření pravdivosti svého výroku, že své družce zapůjčil peníze za účelem jejího podnikání. Podle jeho tvrzení však krajský soud tyto důkazy odmítl provést, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces.
79. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že z výpovědi svědka M. T. V. vyplynulo, že obviněný V. H. H. a jeho družka P. K. O. se u něj dotazovali na to, zda neví, dají-li se někde v XY uschovat cennosti. V reakci na to je oba informoval o společnosti XY S:, sídlící v XY, a také je tam oba dne 24. 5. 2017 doprovodil za účelem zřízení dotčené bezpečnostní schránky. Z výpovědi spoluobviněného P. J. dále vyplynulo, že obviněný ho informoval o tom, že má v XY sejf a v něm má peníze, včetně hotovosti v eurech. Podstatnou se jeví rovněž skutečnost, že předmětná schránka byla při prohlídce dne 30. 8. 2017 otevřena bezpečnostním klíčem, resp. kartou, kterou předchozího dne vydal sám obviněný. Z provedených důkazů je tedy zjevné, že skutečným majitelem finanční hotovosti, která byla zajištěna během prohlídky jiných prostor, konkrétně bezpečnostní schránky č. XY v provozovně XY S. v XY, je sám dovolatel V. H. H., a to přesto, že bezpečnostní schránku měla na své jméno pronajatou jeho družka P. K. O. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud námitku dovolatele, že krajskému soudu předložil dokumenty, které se vztahují k nabytí finančních prostředků a rovněž že tomuto soudu navrhl i výslechy osob k ověření svého tvrzení, že své družce zapůjčil peníze k plánovaným podnikatelským aktivitám, odmítl jako irelevantní, a to nejen pro její procesní charakter.
80. Ačkoli je pravdou, že každý obviněný má ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy, je naopak soud, který daný případ projednává, povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit, tedy posoudit věrohodnost nabízeného důkazu, stejně jako nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. Pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout a toto odmítnutí odůvodnit, což také krajský soud ve vztahu k obviněnému velmi podrobně učinil v bodech 158. a 174. odůvodnění svého rozhodnutí. Navíc předložené listiny, prokazující pouze skutečnost, že paní P. K. O. v roce 2012 prodala nemovitosti, event. skutečnost, že si půjčila od blíže nespecifikované osoby další peníze, nemohly nikterak prokázat, že peněžní prostředky uložené v předmětné bezpečnostní schránce byly skutečně jejím vlastnictvím. Rovněž i provedení výslechů obviněným navržených svědků, kteří jsou uvedeni na předložených smlouvách či potvrzeních, krajský soud zcela správně odmítl, neboť jejich svědectví by vzhledem k již zjištěným skutkovým okolnostem nepomohlo danou situaci nikterak blíže objasnit. Naopak prováděním takových důkazů by se krajský, popř. vrchní soud provinil proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. S ohledem na právě uvedené okolnosti lze konstatovat, že dovolatel V. H. H. prokazatelně nebyl zkrácen na žádném ze svých procesních práv, kterak se snaží ve svém dovolání tvrdit.
81. Lze tedy shrnout, že rovněž dovolatel V. H. H. v rámci své dovolací argumentace, s výjimkou jediné námitky hmotněprávního charakteru, Nejvyššímu soudu předložil pouze své subjektivní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to za účelem dosažení zrušení předmětných rozhodnutí nižších soudů a vrácení věci k novému projednání. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný podřadil uplatněné námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ve skutečnosti však takto postavenou argumentaci nemohl subsumovat pod žádný dovolací důvod, neboť pochybnosti o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení jako důvod dovolání neumožňuje.
VII.
Závěr
82. S ohledem na shora uvedené tak Nejvyšší soud uzavírá, že oba dovolatelé svými dovolacími námitkami v převážné míře pouze opakují své námitky (především skutkového či procesního charakteru), jež uplatnili již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svých odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prosté polemizování s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně, se kterým se však bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, který obviněnými podaná odvolání jako nedůvodná zamítl. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění z jejich strany nemohla odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy oba nižší soudy svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je rovněž patrná zjevná logická návaznost. Předmětná rozhodnutí obou nižších soudů pak obsahují řádná a velmi pečlivá odůvodnění, z nichž je zcela zřejmé, na základě jakých důkazů soudy dospěly k závěrům, že se žalovaných skutků dopustili jednotliví obvinění a že jejich jednání naplnilo všechny zákonné znaky skutkových podstat jim přisouzených trestných činů.
83. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud přitom v nyní posuzované věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obou obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v nyní projednávaném případě rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
84. Po přezkumu napadených rozhodnutí v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků tedy Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněného V. L. B. nedošlo ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo toto dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Stejně tak ve věci dovolání obviněného V. H. H. Nejvyšší soud konstatuje, že ani ve vztahu k jeho osobě nedošlo ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu k tvrzenému porušení zákona. Jelikož se však toto dovolání zčásti opírá i o námitku hmotněprávního charakteru, bylo odmítnuto v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
85. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu