ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.128.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 128/2021-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2021 o dovolání obviněného M. Ž., nar. XY v XY, Slovenská republika, slovenského státního příslušníka, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 81/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, v části, v níž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného zaměřené proti výrokům o vině a trestu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, v části, v níž byl obviněný uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I., včetně výroku o uložení společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v rozsahu zrušené části v potřebné míře znovu projednal a rozhodl.
Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněný M. Ž., nar. XY, nebere do vazby .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, byl obviněný M. Ž. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) za současného zrušení výroku o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, jakož i všech výroků a rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, uznán vinným jednak spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem I. a), b)], a jednak spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem II.]. Za to byl odsouzen celkem k dvěma samostatným trestům, a to jednak za jednání popsané pod bodem I. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále za jednání popsané pod bodem II. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k samostatnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen rovněž do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Náchodě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
I.
a) v období od přesně nezjištěného dne v létě 2017 do 11. 3. 2019 ve XY, ul. XY, v XY a na dalších blíže neupřesněných místech, úmyslně prodal či daroval dalším osobám metamfetamin hydrochlorid, známý též jako pervitin, přičemž se jedná o psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a takto jednal i přes to, ač dobře věděl o jakou látku se jedná, a aniž by k jejímu držení disponoval povolením Ministerstva zdravotnictví ČR a tohoto uvedeného jednání se dopustil tak, že
1. v období od přesně nezjištěného dne v létě 2017 do 11. 3. 2019 ve XY, ul. XY, v blíže nezjištěném počtu případů, přibližně jednou týdně, dílem za úplatu a dílem výměnou za jiné zboží poskytl J. Č., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto mu poskytl v uvedeném období 30 až 40 gramů pervitinu za částku 30.000 až 50.000 Kč,
2. v období od přesně nezjištěného dne podzimu 2018 do 11. 3. 2019 ve XY, ul. XY, ale i na dalších přesně nezjištěných místech v XY, nejméně v 5 případech za úplatu poskytl S. M., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto jí poskytl v uvedeném období celkově 3 až 4 gramy pervitinu za částku 4.000 až 5.000 Kč,
3. v období září 2018 do 11. 3. 2019 ve XY, ul. XY, v okolí domu a na dalších blíže nezjištěných místech, nejméně v 10 případech dílem za úplatu a dílem výměnou za elektroniku poskytl R. P., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto mu poskytl v uvedeném období nejméně 10 gramů pervitinu za částku nejméně 3.500 Kč,
přičemž takto pervitin poskytl v uvedeném období nejméně 3 osobám v blíže nezjištěném počtu případů v celkovém množství nejméně 43 gramů za částku nejméně 37.500 Kč,
b) v přesně nezjištěném období nejméně od září 2018 do 6. 11. 2018 ve XY, okr. Náchod, M. S., nar. XY, nejméně ve třech případech neoprávněně poskytl psychotropní látku metamfetamin hydrochlorid zvanou též jako pervitin v celkovém množství nejméně 0,6 g, kdy v prvním případě mu prodal nejméně 0,2 g pervitinu za nejméně 500 Kč, v druhém případě s ním pervitin v množství nejméně 0,2 g vyměnil za vrak vozidla a ve třetím případě mu nejméně 0,2 g pervitinu daroval, přičemž metamfetamin hydrochlorid je zařazen mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků, a takto jednal, ač dobře věděl, o jakou látku se jedná a neměl k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory příslušné povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky,
přičemž za toto jednání byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, č.j. 14 T 12/2019-46, pravomocným dne 24. 4. 2019,
II. v období od 11. 3. 2019 do přesně nezjištěného dne v srpnu 2019 ve XY v XY a na dalších blíže neupřesněných místech, úmyslně prodal či daroval dalším osobám metamfetamin hydrochlorid, známý též jako pervitin, přičemž se jedná o psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a takto jednal i přes to, ač dobře věděl o jakou látku se jedná, a aniž by k jejímu držení disponoval povolením Ministerstva zdravotnictví ČR, a část svého jednání spáchal i poté, co byl dne 24. 4. 2019 trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě, pravomocným téhož dne, sp. zn. 14 T 12/2019, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, které nevykonal, a tohoto uvedeného jednání se dopustil tak, že
1. v období od května 2019 do srpna 2019 ve XY, ale i na dalších přesně nezjištěných místech v XY, nejméně v 5 případech za úplatu poskytl S. M., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto jí poskytl v uvedeném období 3 až 4 gramy pervitinu za částku 4.000 až 5.000 Kč,
2. v období od května 2019 do srpna 2019 ve XY, v okolí domu a na dalších blíže nezjištěných místech, nejméně v 1 případě za úplatu poskytl R. P., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto mu poskytl v uvedeném období nejméně 0,5 gramu pervitinu za přesně nezjištěnou částku,
3. v období od května 2019 do srpna 2019 ve XY, ale i na dalších místech v XY a okolí, nejméně ve 2 případech za úplatu poskytl M. P., nar. XY, soli metamfetaminu - pervitin, a takto jí poskytl v uvedeném období přibližně 2 gramy pervitinu za částku 2.000 Kč,
přičemž takto pervitin poskytl v uvedeném období nejméně 3 osobám, nejméně v 8 případech v celkovém množství nejméně 5,5 gramů, za částku nejméně 6.000 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to do všech výroků, které však bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. Odvolání proti citovanému rozsudku okresního soudu bylo podáno rovněž Ž. P., švagrovou obviněného, jež však bylo citovaným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12 To 206/2020, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto s tím, bylo zjevně podáno osobou k tomu neoprávněnou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný M. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků obou napadených rozhodnutí. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť přestože bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, byl dle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím, jakož i v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně, dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. Ž. namítá, že jak soud odvolací, tak soud nalézací nesprávně posoudily vztah skutků v jednotlivých částech odsuzujícího rozsudku pod body I. a), I. b) a II. Podle mínění dovolatele se přitom jedná o účelovou konstrukci, kdy soudy vzájemně míchají dva pohledy na odlišení trvajícího trestného činu a pokračování v trestném činu. Nedovolená výroba drog je přitom buď trestným činem trvajícím, načež trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 14 T 12/2019 zakládá překážku res iudicata ve vztahu k výroku pod bodem I. a) i b) rozsudku okresního soudu, v důsledku čehož je třeba tento výrok o vině, jakož i výrok o společném trestu zrušit a trestní řízení zastavit. Anebo se jedná o dílčí útoky dvou pokračujících trestných činů popsaných pod body I. a II. rozsudku okresního soudu, načež je třeba všechny body I. 1. až 4. a II. 1. až 6. obžaloby považovat za dílčí útoky týchž pokračujících trestných činů, o nichž je na místě rozhodnout dle zásady obžalovací buď odsuzujícím anebo zprošťujícím výrokem při vyčerpání celé obžaloby.
6. Současný stav panující po rozhodnutí odvolacího soudu přitom dle obviněného kombinuje obě výše uvedená pojetí trestného činu, přičemž závěry obou nižších soudů vyznívají značně v jeho neprospěch. Jedná-li se o trvající trestný čin, neměl mu být ukládán společný trest ani vyslovována vina pokračujícím trestným činem popsaným pod bodem I. a) a I. b). Naopak, jde-li o pokračující trestný čin, nebude-li obviněný zproštěn viny ve vztahu k neprokázaným dílčím útokům, hrozí mu riziko nového trestního stíhání. Stran popisu rozdílů ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. a) a I. b) oproti jednání popsanému pod bodem II., jak jej nabízí odvolací soud v bodě 9. odůvodnění svého rozhodnutí, nelze dle dovolatele s takto předestřenými argumenty souhlasit, ježto se mu všechna jednání zdají být rovnocenná, nikoli takové povahy, jež by odůvodňovala rozlišení mezi nimi na trvající a pokračující trestné činy.
7. V další části podaného dovolání (část III.) obviněný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1240/2018 namítá, že celý jeho případ je založen toliko na usvědčujících výpovědích svědků, mezi nimiž však panují zjevné rozpory, na rozdíl od jeho vlastní výpovědi, která je po celou dobu trestního řízení neměnná. Za tohoto stavu tak v souladu se svojí dosavadní obhajobou trvá na své úplné nevinně ve vztahu ke všem bodům obžaloby, když namítá nesprávné vyhodnocení usvědčujících výpovědí svědků.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející odsuzující rozsudek nalézacího soudu, a poté přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém stanovisku ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1201/2020-9, předně poukázal na skutečnost, že závěrečné námitky, soustředěné do bodu III. dovolání, pod obviněným vytýkané (avšak ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který obviněný odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, je totiž určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečnostech podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska práva procesního. V jeho rámci proto dle státního zástupce v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Právě to však obviněný v části III. podaného dovolání činí, neboť po Nejvyšším soudu požaduje provedení nového hodnocení důkazů (zejména výpovědí svědků, kteří jej z distribuce pervitinu usvědčovali) a formování odlišných skutkových zjištění, která by vyzněla pokud možno v jeho prospěch. Takto koncipované námitky však stojí mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu. Státní zástupce přitom považuje skutková zjištění nalézacího soudu směřovaná k objasnění okruhu osob, kterým dovolatel v určitém období předával a prodával pervitin, za správná a v zásadě i pečlivě odůvodněná, pročež v tomto ohledu nelze rozhodnutím nižších soudů ničeho vytknout.
10. Naopak zbylé námitky obviněného, jejichž prostřednictvím označuje za vadné závěry nižších soudů stran hodnocení povahy trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku jako trestného činu trvajícího či pokračujícího, považuje státní zástupce za podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž je navíc shledává opodstatněnými. Obviněnému je totiž namístě přisvědčit v tom směru, že oba nižší soudy si ve vztahu k jednání vymezenému pod bodem I. a) a b) rozsudku okresního soudu nevyjasnily povahu stíhaného jednání kvalifikovaného jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku, v důsledku čehož nemohou jejich rozhodnutí obstát. V této souvislosti státní zástupce připomíná rozsáhlou judikaturu, v níž se Nejvyšší soud opakovaně zabýval povahou drogové trestné činnosti, načež dospěl k závěru, že trestný čin podle §283 tr. zákoníku může mít podle okolností případu povahu jak trestného činu trvajícího, tak i trestného činu pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je přitom podstatné, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že tak učinit nelze, je třeba takové jednání v hmotněprávním smyslu posuzovat jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spolu byly kauzálně propojeny.
11. V nyní posuzované trestní věci podle skutkových zjištění obviněný distribuoval pervitin v přesně neurčené době od cca léta 2017 [počátek distribuce u jednání pod bodem I. a)] až do přesně nezjištěné doby v srpnu 2019 [konec distribuce v případě jednání pod bodem II.]. V mezidobí, konkrétně dne 11. 3. 2019, mu bylo sděleno obvinění za jednání nyní vymezené v bodě I. b) rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, jež se týkalo distribuce pervitinu osobě M. S., přičemž jde o stejné jednání, o kterém bylo původně rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, jehož výrok o vině byl nyní Okresním soudem v Náchodě podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen a obviněnému byl ukládán jeden společný trest za pokračování v trestném činu, tj. za jednání pod body I. a) a I. b). V návaznosti na pravidlo vyplývající z §12 odst. 11 tr. řádu je dle státního zástupce namístě přisvědčit takovému závěru soudů, podle kterého bylo jednání, jehož se obviněný dopouštěl po datu 11. 3. 2019 [tj. jednání popsané pod bodem II. odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020], jedním trvajícím trestným činem podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tohoto stavu také nalézací soud v porovnání s podanou obžalobou tzv. vypustil ty případy, kdy obviněnému nebyla (po datu 11. 3. 2019) spolehlivě prokázána distribuce pervitinu dalším třem osobám (konkrétně J. Č., Z. M. a L. K.). Podle státního zástupce je však vadným rozhodnutí nižších soudů v části týkající se jednání vymezeného v odsuzujícím rozsudku okresního soudu po body I. a) a I. b).
12. Podle formulace skutkové věty obviněný distribuoval pervitin v pravidelných intervalech nejprve J. Č. (a to v přesně nezjištěném počtu případů, přibližně jednou týdně), poté se tak dělo od přesně nezjištěného dne podzimu 2018 do 11. 3. 2019 nejméně v pěti případech ve vztahu k S. M., v období od září 2018 do 11. 3. 2019 nejméně v deseti případech ve vztahu k R. P. a konečně v přesně nezjištěném období od září 2018 do 6. 11. 2018 nejméně ve třech případech ve vztahu k M. S. V tomto posledním případě jde o skutek vymezený v rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, pod bodem I. b), který byl tímto soudem posouzen jako dílčí útok pokračujícího trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k předchozím třem případům distribuce pervitinu osobám J. Č., S. M. a R. P. [v rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, jsou tyto případy vymezeny odděleně pod bodem I. a)]. Takové vymezení však považuje státní zástupce za nesprávné, neboť se nejednalo o pokračující trestný čin sestávající z trvajícího jednání popsaného pod bodem I. a) a dalšího dílčího útoku specifikovaného jednáním vymezeným v bodě I. b), nýbrž se jednalo o jedno souvislé jednání a tedy jeden trvající trestný čin vymezený obdobím od přesně nezjištěného dne v létě 2017 až do 11. 3. 2019, v jehož rámci obviněný distribuoval pervitin po celé období J. Č. a v části takto vymezeného období navíc osobám S. M., R. P. a M. S. Jednání obviněného v daném případě spočívalo v řadě navazujících aktů spočívajících v distribuci pervitinu, jichž se obviněný dopouštěl v rámci vymezeného časového úseku, které však dle státního zástupce nelze jednotlivě specifikovat přesnými časovými údaji, a které byly propojeny jednotným záměrem soustavně prodávat (za účelem dosažení zisku) či darovat drogy, přičemž u něj nelze vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek kvalifikaci popsaného jednání jako více skutků či více útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Takovémuto posouzení jednání obviněného jako jednoho trvajícího trestného činu ostatně odpovídá i postup nalézacího soudu, který na rozdíl od podané obžaloby i v případě jednání, které bylo v obžalobě vymezeno pod bodem I., pouze tzv. vypustil řádně neprokázané případy distribuce přesně nezjištěného množství pervitinu L. K., k nimž mělo dojít nejméně ve dvou případech v prosinci 2018. Dle státního zástupce tak neexistuje žádný zákonný důvod, aby soudy posuzovaly jednání dodavatele (tj. obviněného) vůči osobám J. Č., S. M., R. P. (a neprokázanou distribuci vůči osobě L. K.) podle hledisek trvajícího trestného činu, a poskytnutí pervitinu osobě M. S., ke kterému docházelo přibližně ve stejném období, jako dílčí útok pokračujícího trestného činu. V tomto směru dle státního zástupce nemůže obstát úvaha krajského soudu, jíž odůvodňuje posouzení jednání obviněného vůči osobě M. S. jako dílčí útok pokračujícího trestného činu mimo jiné tím, že šlo pouze o tři předávky pervitinu jedné osobě za období cca dvou měsíců, když v případě distribuce pervitinu osobě S. M. šlo rovněž pouze o pět předávek a v případě L. K. se dle obžaloby mělo jednat jen o dvě předávky v průběhu jednoho měsíce.
13. Je-li veškeré jednání obviněného vymezené pod bodem I. odsuzujícího rozsudku [tedy jednání popsané pod body I. a) a I. b)] jedním trvajícím trestným činem, přičemž Okresní soud v Náchodě již o tomto rozhodl trestním příkazem ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019 (byť toliko ve vztahu k distribuci pervitinu osobě M. S.), vytváří tohoto pravomocné rozhodnutí překážku věci pravomocně rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu a další odsuzující rozhodnutí tudíž nemůže obstát. S ohledem na shora uvedené tak státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu v části, v níž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného zaměřené proti jednání pod bodem I., jakož i jemu předcházející rozsudek okresního soudu v části, v níž byl obviněný uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I., za které mu byl uložen společný trest, stejně jako všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále Okresnímu soudu v Náchodě přikázal, aby danou věc v rozsahu zrušené části znovu projednal a rozhodl.
14. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. V této obviněný uvádí, že se se stanoviskem státního zástupce v tom směru, že se celá obžaloba skládá pouze ze dvou trvajících trestných činů popsaných pod body I. a II., vzájemně oddělených sdělením obvinění dne 11. 3. 2019, zcela ztotožňuje, neboť mezi nimi nelze vymezit jednoznačné znaky oddělující časově nebo způsobem jednání samostatné dílčí útoky (tj. skutky v procesním smyslu). Obviněný tak má za to, že daný přístup je v jeho nejlepším zájmu, neboť by měl nutně vést ke zrušení příslušné části dovoláním napadeného usnesení krajského soudu, jakož i ke zrušení části rozsudku okresního soudu, v níž byl uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I. Následně by měl Okresní soud v Náchodě trestní stíhání jeho osoby v této části zastavit pro překážku věci rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu.
16. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že se opírá o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v rámci řízení, jež napadenému rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo.
19. Obviněný M. Ž. přitom odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obecně lze tedy konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Za tohoto stavu sice nebylo odvolateli odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, avšak tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
20. V souvislosti s obviněným uplatněnou dovolací argumentací Nejvyšší soud současně připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží.
21. Skutečnosti, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou přitom již zcela jednoznačně uvedeny mimo jiné i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
22. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
23. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je rozhodné, zda jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020 (tj. opakovaná distribuce pervitinu dalším osobám odehrávající se v jednom určitém časovém období), by bylo možno posoudit ve smyslu ustanovení §116 tr. zákoníku jako jeden pokračující trestný čin skládající se z řady dílčích útoků (skutků) ve smyslu ustanovení §12 odst. 12 tr. řádu, o nichž by bylo možno rozhodnout rozdílným způsobem (tj. odsuzujícím či zprošťujícím rozsudkem), či zda tvoří jeden skutek naplňující znaky trvajícího trestného činu a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu.
24. K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a toliko v obecné rovině) uvést, že pokračováním v trestném činu podle §116 tr. zákoníku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Podle §12 odst. 12 tr. řádu se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
25. Co se rozumí skutkem ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, pro nějž nelze za uvedených okolností opakovaně vést trestní stíhání, není v obecné rovině zákonem nikterak definováno. K tomu Nejvyšší soud dodává, že skutek, který tvoří předmět trestního stíhání obviněného, není sice jako pojem v trestním právu definován zákonem, ale jeho vymezení je záležitostí ustálené právní teorie a soudní praxe. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, je účast obviněného (obžalovaného) na určité události popsané v žalobním návrhu, tedy jeho právně relevantní jednání (konání nebo opomenutí), z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Obdobně i následek musí být významný ze stejného hlediska. Momentem, jenž dělí počínání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který obviněný způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální, tj. bez něj by k následku nemohlo dojít tím způsobem, jak k němu došlo (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 8/1985 a č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, pak tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, jestliže každý z těchto následků byl způsoben alespoň zčásti týmž (jedním) jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného.
26. V návaznosti na tato teoretická východiska je tak nutno přisvědčit námitce dovolatele, že považoval-li nalézací soud jeho jednání, které bylo předmětem trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, za dílčí útok pokračujícího činu, pak bylo zcela namístě považovat celou trestnou činnost obviněného za dílčí útoky, o kterých měl soud rozhodnout zprošťujícím nebo odsuzujícím výrokem při vyčerpání celého předmětu podané obžaloby. S ohledem na způsob, jímž odvolací soudu rozhodl o podaném odvolání, je zjevné, že jednání obviněného popsané pod bodem I. a) a I. b) vyhodnotil (ve shodě s nalézacím soudem) jako jeden samostatný skutek naplňující zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, mající zčásti povahu trvajícího trestného činu [viz jednání popsané pod bodem I. a) 1., 2., 3. spočívající v opakované distribuci pervitinu dalším třem osobám v období od přesně nezjištěného dne v létě 2017 do 11. 3. 2019] a zčásti povahu trestného činu pokračujícího spáchaného dvěma dílčími útoky [a to jednáním popsaným pod body I. a) a I. b) spočívajícím v opakované distribuci pervitinu celkem čtyřem osobám v období od přesně nezjištěného dne v létě 2017 do 11. 3. 2019, resp. v přesně nezjištěném období nejméně od září 2018 do 6. 11. 2018]. Podle krajského soudu je při vyhodnocení jednání obviněného popsaného pod bodem I. b) coby dalšího dílčího útoku ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. a) nutno přihlédnout ke skutečnosti, že v případě tohoto jednání [popsaného pod bodem I. b)] lze přesně vymezit čas a způsob provedení činu, když se jednalo toliko o tři předávky pervitinu jediné osobě během cca dvou měsíců, tzn. že se nejedná o opakované nákupy dané dlouhodobostí a časově se prolínající jako v případě jednání popsaného pod bodem I. a) a II. Za tohoto stavu tak dle odvolacího soudu nemohlo výše citované rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 14 T 12/2019 již z povahy popisu skutku založit překážku rei iudicatae .
27. Podle Nejvyššího soudu však takováto, v dovoláním napadeném usnesení výslovně vyjádřená argumentace odvolacího soudu nemůže ve světle níže citované judikatury Nejvyššího soudu k otázce pojetí drogové trestné činnosti obstát.
28. Danou problematikou, tedy tím, zda určité jednání je pokračováním v trestném činu ve smyslu ustanovení §116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, ať již odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, se ve vztahu k drogové trestné činnosti opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to např. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (publikováno pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.), ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (publikováno pod č. 75/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017. Právě ve dvou posledně uvedených usneseních Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje (nebo vyrábí a distribuuje) omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015 se pak dále podává, že z citovaného rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 19/2015 nikterak nevyplývá, že by pro posouzení jednání pachatele jako jediného „nedělitelného“ skutku bylo zapotřebí, aby takové jednání bylo propojeno výrobní činností pachatele.
29. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotně právním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008).
30. S odkazem na výše uvedené lze konstatovat, že o takový, citovanou judikaturou předpokládaný případ se jednalo i v nyní posuzované věci ve vztahu k jednání obviněného M. Ž. popsanému pod body I. a) a I. b), stejně jako v případě samostatného skutku popsaného pod bodem II. Jak vyplývá z obsahu příslušného spisového materiálu, nalézací soud právně posoudil žalované jednání obviněného jako dva samostatné skutky (popsané pod body I. a II.) s tím, že rozhodným kritériem oddělujícím tyto dva stejnorodé trestné činy bylo sdělení obvinění (resp. vydání usnesení o zahájení trestního stíhání policejním orgánem) pro jednání popsané pod bodem I. b) dne 11. 3. 2019. Zcela správně tak bylo jednání obviněného, jehož se dopouštěl po tomto datu, byť stejným způsobem, posouzeno jako nový skutek a tedy samostatný trestný čin. Naproti tomu o žalované drogové trestné činnosti obviněného, popsané pod body I. a) a I. b), nalézací soud (s jehož právním názorem se zcela ztotožnil i soud odvolací) rozhodl dvojím způsobem tak, že zčásti toto jednání, představující jeden skutek, současně vyhodnotil jako trestný čin trvající [viz jednání pod bodem I. a)] i trestný čin pokračující [viz jeden dílčí útok pod bodem I. a) a druhý dílčí útok pod bodem I. b), jímž byl již dříve pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019], načež jej za toto jednání za podmínek §45 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let. Jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) přitom spočívalo v opakovaném poskytování (za úplatu či darem) pervitinu v období od přesně nezjištěného dne v létě roku 2017 do 11. 3. 2019 osobám J. Č. (v přesně nezjištěném počtu případů, přibližně jednou týdně v období od léta 2017 do 11. 3. 2017), S. M. (nejméně v pěti případech od přesně nezjištěného dne na podzim 2018 do 11. 3. 2019), R. P. (nejméně v deseti případech od září 2018 do 11. 3. 2019) a M. S. (nejméně ve třech případech od září 2018 do 6. 11. 2018). Dle podané obžaloby měl přitom obviněný v rámci jednání popsaného pod bodem I. a) poskytovat pervitin rovněž osobě L. K. (nejméně ve dvou případech dne 10. 12. 2018 a 31. 12. 2018), když však nalézací soud ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku tuto část distribuce drogy vypustil (neboť svědkyně K., která kategoricky popřela jakékoli předávky pervitinu od osoby obviněného, jehož je družkou), aniž by obviněného ve vztahu k této části obžaloby zprostil podané obžaloby. Z uvedeného postupu okresního soudu je tak jednoznačně zřejmé, že veškeré části jednání popsaného v obžalobě pod bodem I. 1. až 4. tento soud považoval za jeden skutek naplňující zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, majícího povahu trestného činu trvajícího.
31. V návaznosti na skutková zjištění nalézacího soudu přitom neobstojí výše uvedená argumentace odvolacího soudu, dle které jednání obviněného popsané pod bodem I. b) [tj. opakovaná distribuce pervitinu osobě M. S. v přesně nezjištěném období nejméně od září 2018 do 6. 11. 2018, za kterou byl již dříve pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019], představuje další dílčí útok ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. a), ježto se nejedná o opakované nákupy vyznačující se dlouhodobostí, jež by se časově prolínaly, když šlo pouze o tři předávky pervitinu jediné osobě během cca dvou měsíců. Obdobně totiž obviněný v témže období prokazatelně poskytoval pervitin „toliko“ v pěti případech osobě S. M., a to v průběhu cca šesti měsíců, resp. dle podané obžaloby měl poskytovat pervitin též osobě L. K., když se mělo jednat „toliko“ o dvě předávky v průběhu jednoho měsíce. V tomto směru přitom nelze přehlédnout, že i ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. nalézací soud, a ve shodě s ním i soud odvolací, kvalifikoval dané jednání obviněného jako jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu sestávajícího se z vícero vzájemně přesně neoddělitelných distribučních aktů, kdy se jednalo např. o pět předávek pervitinu S. M. v období cca třech měsíců, jednu předávku pervitinu R. P. či dvě předávky pervitinu M. P. v průběhu cca třech měsíců.
32. Za tohoto stavu, kdy obviněný M. Ž. v rámci jednání popsaného pod body I. a) a I. b) distribuoval pervitin v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím od přesně nezjištěného dne v létě 2017 do 11. 3. 2019 , určitému okruhu odběratelů (tj. prokazatelně nejméně osobám J. Č., S. M., R. P. a M. S.), kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávali, je třeba celé toto jednání obviněného považovat za jediný skutek a nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, resp. zčásti za jediný skutek v podobě trvajícího trestného činu [bod I. a)], který je současně jedním z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, jehož další dílčí útok je popsán pod bodem I. b). Takováto kombinace vícero typů hmotněprávního pojetí skutku (trestného činu), jak ji v nyní posuzované trestní věci učinily oba soudy nižších stupňů, je přitom již z povahy věci logicky vyloučena, a to především s ohledem na procesní dopady, jež jsou s těmito odlišnými přístupy spojeny. Pakliže by totiž jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) tvořilo jeden pokračující trestný čin tvořený více dílčími útoky, pak by bylo namístě za takovéto dílčí útoky považovat i další případy opakovaného předávání pervitinu v témže časovém období jiným osobám, než jen M. S. Pak by však za situace, kdy by vina pachatele nebyla ve vztahu k některému z těchto dílčích útoků bez důvodných pochybností prokázána, bylo třeba jej ve vztahu k tomuto neprokázanému jednání za podmínek §226 tr. řádu dílem zprostit podané obžaloby a nikoli tuto část žalovaného jednání pouze ze skutkové věty tzv. vypustit (jak učinil nalézací soud ohledně neprokázané distribuce pervitinu osobou obviněného L. K.). Podle skutkových zjištění učiněných nižšími soudy však nelze jednotlivé distribuční akty, tj. předávky pervitinu ze strany obviněného osobám jednotlivých odběratelů (tj. J. Č., S. M., R. P. a M. S., resp. dle obžaloby též L. K.), od sebe vzájemně přesně oddělit, neboť se, jak správně poukázal státní zástupce ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání, jedná o jedno souvislé trvající jednání, kdy se jednotlivé navazující akty předání pervitinu osobám jeho odběratelů prolínají časově i kauzálně (tzn. že jsou spojeny jednotným záměrem obviněného soustavně prodávat či darovat pervitin jiným osobám), přičemž směřovaly k totožnému následku a byly kryty úmyslným zaviněním obviněného, když jednotliví odběratelé od obviněného získávali pervitin opakovaně, to v přesně nezjištěných dnech v rámci téhož časového období. Za tohoto stavu je tak právní konstrukce dotčeného jednání obviněného popsaného pod body I. a) a I. b), jak ji v nyní posuzované věci učinily oba soudy nižší stupňů, zcela nepřiléhavá, ježto neodpovídá nejen skutkovým okolnostem, ale ani právním závěrům plynoucím ze shora citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu.
33. S přihlédnutím k výše uvedenému tak bylo namístě, aby oba soudy nižších stupňů jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) posuzovaly jako celek představující jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu, tedy obdobně, jak tomu učinily ve vztahu k samostatně vymezenému jednání popsanému pod bodem II. Z postupu soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil i soud odvolací, totiž jasně plyne, že jednání obviněného (spočívající v opakované distribuci pervitinu v období od 11. 3. 2019, resp. od května 2019 do přesně nezjištěného dne v srpnu 2019 osobám S. M., R. P. a M. P.), bylo posouzeno jako jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu, který je tvořen jednotlivými částmi v podobě jednotlivých distribučních aktů obviněného, které však procesně nelze považovat za samostatné skutky, o kterých by bylo třeba samostatně rozhodovat. Dle podané obžaloby pak byla součástí tohoto jednání obviněného též distribuce pervitinu v témže časovém období osobám J. Č., Z. M. a L. K., která však nebyla v rámci trestního stíhání jednoznačně prokázána, pročež nalézací soud tuto část žalovaného jednání toliko vypustil ze skutkové věty svého rozsudku, aniž by ve vztahu k této části žalovaného jednání obviněného zprostil podané obžaloby.
34. Za daného stavu je tak třeba přisvědčit závěrům dovolatele, jakož i státního zástupce v tom směru, že jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) zahrnující poskytnutí pervitinu jednak osobám J. Č., S. M. a R. P. [bod I. a)] a jednak M. S. [bod I. b)], se časově prolíná, překrývá se a nerozpadá se do časově izolovaných úseků, které by byly propojeny jednotným záměrem a dalšími okolnostmi předpokládanými v §116 tr. zákoníku. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce tak nelze než dospět k závěru, že se v daném případě jedná o jednání, které bylo namístě posoudit jako jediný nedílný skutek mající povahu trvajícího trestného činu, nikoli jako dva oddělitelné dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu s tím, že jeden z těchto dílčích útoků má sám o sobě povahu trvajícího činu, kterak nesprávně učinil nalézací soud, načež toto pochybení nebylo napraveno soudem odvolacím.
35. S odkazem na výše uvedené lze ve shodě s dovolacími námitkami obviněného, resp. vyjádřením státního zástupce konstatovat, že pochybení, založené již rozhodnutím nalézacího soudu, je zřetelné výhradně u jednání popsaného pod bodem I. a) a I. b) spočívajícího v opakovaném poskytování pervitinu v témže časovém období osobám J. Č., S. M., R. P. a M. S., jímž byl nejprve uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019 (byť toliko ve vztahu k opakované distribuci pervitinu M. S.) a následně i dotčeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020. Tímto způsobem byl rozhodnutím soudu prvního stupně, následně podpořeným usnesením soudu odvolacího, který jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného, navozen stav jsoucí v rozporu se zásadou věci pravomocně rozsouzené (rei iudicatae) , neboť bylo znovu rozhodováno o témže skutku (byť v jeho dalších částech), který byl již předmětem dřívějšího trestního stíhání obviněného, které skončilo pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, tzn. že nyní (v rozporu se zásadou ne bis in idem ) vedle sebe existují dvě samostatná pravomocná rozhodnutí o témže skutku popsaném pod bodem I., a to jednak odsuzující rozsudek Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 81/2020, a jednak trestní příkaz téhož soudu sp. zn. 14 T 12/2019.
36. Soud prvního stupně zjevně vycházel z nesprávného předpokladu, že posuzované jednání [popsané pod body I. a) a I. b)] spáchané v témže časovém období na témže místě opakovanou distribucí drog osobám různých odběratelů, zčásti představuje dva samostatné skutky ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu mající povahu dílčích útoků pokračujícího trestného činu, byť je celé toto jednání ve světle shora citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu třeba posuzovat jako jeden celistvý skutek mající povahu trvajícího trestného činu. Svým rozsudkem tak soud prvního stupně v podstatě navodil situaci, kdy namísto zastavení trestního stíhání ohledně jednání popsaného v obžalobě pod bodem I. 1. až 4. [tj. v rozsudku okresního soudu pod bodem I. a)] pro nepřípustnost ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to v návaznosti na předchozí trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, postihující jednání obviněného nově popsané pod bodem I. b), obviněného znovu uznal vinným pro stejný skutek (byť nyní podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, výslovně postihujícím i další jeho části, resp. distribuční akty).
37. Ve světle shora uvedené judikatury se však v případě jednání popsaného pod body I. a) a I. b) nejednalo o pokračující trestný čin sestávající ze dvou dílčích útoků vzájemně oddělitelných přesnými časovými údaji jednotlivých distribučních aktů ve vztahu k osobám jednotlivých odběratelů pervitinu, nýbrž o jedno souvislé, jednotným záměrem obviněného soustavně distribuovat pervitin vzájemně propojené jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotně právní i procesně právní rovině představovalo jeden skutek, o němž nelze opakovaně rozhodnout odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, pokud předchozí pravomocné meritorní rozhodnutí nebylo předepsaným způsobem zrušeno (tj. cestou mimořádných opravných prostředků v rámci trestního řízení či nálezem Ústavního soudu). Jak již bylo uvedeno shora, v hmotně právním smyslu je totiž popsané jednání nutno posuzovat jako jeden skutek proto, že jednání obviněného bylo kontinuální a jednotlivé distribuční akty v podobě poskytování pervitinu dalším osobám byly spolu kauzálně, jakož i časově propojeny a směřovaly k totožnému následku, přičemž byly zahrnuty zaviněním obviněného. Podle nauky o jednotě skutku i soudní praxe je za jeden skutek třeba považovat všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.).
38. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem dovolatele dospěl k závěru, že jednání obviněného popsané pod body I. a) a I. b) v daném případě spočívalo v řadě na sebe navazujících a vzájemně provázaných distribučních aktů v podobě opakovaného poskytování pervitinu dalším osobám. Tyto jednotlivé akty, kterých se měl obviněný dopouštět v rámci téhož časového úseku, přitom byly propojeny jednotným záměrem soustavně nakládat s konkrétním druhem psychotropní látky a tuto v žalovaném období zčásti za úplatu a zčásti bezplatně poskytovat dalším osobám (koncovým odběratelům), přičemž na straně obviněného nelze ve vztahu k těmto navazujícím aktům jeho jednání vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek kvalifikaci popsaného jednání jako více útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Podstatné je, že uvedené akty jednání obviněného nelze v rámci uvedeného celku vymezit způsobem, jakým to učinil soud prvního stupně, tj. celek rozdělit na dva samostatné dílčí útoky jednoho pokračujícího činu, z nichž by jeden měl sám o sobě rovněž povahu trvajícího trestného činu [jednání pod bodem I. a)], podle toho, v kolika případech a v jak dlouhém časovém úseku obviněný pervitin jednotlivým odběratelům poskytoval, ale v souladu s aktuální judikaturou je třeba mít za to, že jednání obviněného je nutno posuzovat jako celek v rámci rozsudkem vymezeného časového úseku, o jehož dílčích částech nelze znovu rozhodnout, pakliže již dříve bylo o témže skutku pravomocně rozhodnuto v jiné trestní věci téhož obviněného. Z procesně právní koncepce trvajícího trestného činu totiž vyplývá, že jakékoli pravomocné rozhodnutí ohledně části takového jediného skutku zakládá překážku věci rozhodnuté ohledně dalších částí žalovaného jednání ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu a z toho vyplývající možné porušení zásady ne bis in idem .
39. Za této situace Nejvyšší soud shledal správnými úvahy obviněného, jakož i státního zástupce prezentované v jeho vyjádření k podanému dovolání, že pokud v předmětné věci Okresní soud v Náchodě na základě provedeného dokazování dovodil, že jednání obviněného spočívající v opakované distribuci pervitinu v témže časovém období osobám J. Č., S. M. a R. P. (a dle podané obžaloby též v neprokázané opakované distribuci pervitinu L. K.), tj. jednání pod bodem I. a), představuje jeden celistvý skutek mající povahu trvajícího trestného činu podle §283 tr. zákoníku, bylo na místě za nedílnou součást tohoto jediného skutku považovat též jednání obviněného spočívající v opakované distribuci pervitinu v témže období M. S. [tj. jednání pod bodem I. b)], jímž byl již dříve pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, měl v řízení vedeném pod sp. zn. 11 T 81/2020 trestní stíhání obviněného pro jednání popsané pod bodem I. a) zastavit z důvodů jeho nepřípustnosti ve smyslu §11 odst. 1 písm. h), aniž by o něm rozhodl samostatným odsuzujícím výrokem. Jak již bylo uvedeno shora, nejednalo se totiž o dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu, ale pouze o část jediného celistvého (trvajícího) jednání obviněného.
40. Jestliže tedy Krajský soud v Hradci Králové, byť se ve smyslu aktuálních právních názorů obsažených ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu zabýval úvahami o povaze posuzovaného jednání obviněného popsaného pod bodem I. jako jednoho skutku dělitelného či naopak nedělitelného na samostatné (pokračující) útoky, pochybení soudu prvního stupně, vytýkané v odvolání obviněného, nejenže kasačním výrokem ve vztahu k odsuzujícímu výroku soudu prvního stupně jednáním popsaným pod bodem I. a) a I. b) nenapravil, ale odvolání nesprávně jako nedůvodné zamítl, nelze se podle Nejvyššího soudu s tímto jeho závěrem ztotožnit.
41. Tím, že Krajský soud v Hradci Králové v nyní posuzované trestní věci opomenul jednoznačné právní závěry plynoucí z nyní již ustálené judikatury Nejvyššího soudu a ve vztahu k jednání popsanému pod body I. a) a I. b) dospěl oproti výše citovaným relevantním rozhodnutím Nejvyššího soudu k jiným právním závěrům (plynoucím z podstaty jeho rozhodnutí, jakož i z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení), tak nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku podaného obviněným proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020. Své rozhodnutí tedy odvolací soud zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
42. Naproti tomu dovolací námitky obviněného soustředěné v části III. odůvodnění jím podaného mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud po jejich vyhodnocení v kontextu napadených rozhodnutí obou nižších soudů a příslušného spisového materiálu v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu vyhodnotil jako nepodřaditelné nejen pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný taxativně uvedený důvod dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Dovolatel tuto část svých námitek s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, konkrétně proti (blíže nespecifikovaným) výpovědím svědků, které jej z trestné činnosti usvědčily. Z tohoto přístupu obviněného je tak zřejmé, že svými výhradami pouze negoval klíčová skutková zjištění nalézacího soudu, se kterými se bezvýhradně ztotožnil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl zrušení napadeného rozhodnutí a následného nového projednání věci. Takový postup však nemohl být z hlediska zákonem vymezených dovolacích důvodů v tomto směru úspěšný.
43. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Náchodě v dané věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav (spočívající v opakované distribuci pervitinu osobám jednotlivých odběratelů) tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy pak vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu, načež se s jeho postupem a naznačenými závěry plně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Nejvyšší soud v návaznosti na obviněným vznesené dovolací námitky prověřil, že výše uvedená skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ve vztahu k jednání popsanému pod body I. i II. zcela korespondují s výsledky řádně provedeného dokazování a nelze mezi nimi shledat jakýkoli nesoulad [na rozdíl od právních závěrů učiněných na podkladě těchto skutkových zjištění ve vztahu k hmotněprávnímu posouzení jednání popsaného pod body I. a) a I. b)]. Z tohoto důvodu tak nelze závěr o nevěrohodnosti obhajoby obviněného hodnotit jako projev argumentační svévole nalézacího soudu, ale naopak jako výsledek pečlivého a logického hodnocení provedených důkazů, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Obviněným vznesené námitky nemají sílu zvrátit důkazní situaci v jeho prospěch, ježto těmito svými výhradami vyjádřil toliko svůj nesouhlas se skutkovými závěry učiněnými oběma soudy nižších stupňů na podkladě jimi učiněného hodnocení v řízení provedených důkazů. Tím nejenže nenaplnil uplatněný dovolací důvod v tomto ohledu relevantními námitkami, ale navíc jeho výhrady mají výlučně charakter účelové polemiky, jíž pouze sleduje pro něho příznivější hodnocení provedených důkazů. Takový postup je sice možný, nicméně se nemohl setkat s úspěchem, zvláště ne za situace, kdy Okresní soud v Náchodě svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil, včetně zhodnocení věrohodnosti výpovědi samotného obviněného a jednotlivých svědků (a to i s přihlédnutím k případným pozdějším změnám ve výpovědích některých svědků ve vztahu ke snižování rozsahu předávek pervitinu) a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací.
44. S ohledem na výše uvedené tak lze shrnout, že obviněný veškerými svými námitkami uvedenými v části III. jím podaného dovolání pouze usiloval o zpochybnění skutkového stavu věci, který je však pro dovolací soud definitivní. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními žádný nesoulad, nebyl dán ani důvod k zásahu do skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V. Závěr
45. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. Ž. bylo (vyjma námitek obsažených v bodě III. odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku) podáno důvodně, pročež podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, v části, v níž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného zaměřené proti výrokům o vině a trestu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, v části, v níž byl obviněný uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I., včetně výroku o uložení společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obou nižších soudů obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Okresnímu soudu v Náchodě přikázal, aby věc v rozsahu zrušené části v potřebné míře znovu projednal a rozhodl.
46. Úkolem Okresního soudu v Náchodě, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc v rozsahu zrušené části v potřebné míře znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že nalézací soud při stávajících skutkových zjištěních ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod bodem I. a) a I. b) znovu adekvátně posoudí povahu tohoto jednání stran eventuálního naplnění znaků jednoho trvajícího trestného činu a za situace, kdy o části tohoto jediného (nedělitelného) skutku již bylo dříve pravomocně rozhodnuto, a to trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019 (jímž byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícím v nedovolené distribuci pervitinu, byť jen vůči M. S., v přesně nezjištěném období nejméně od září 2018 do 6. 11. 2018), jímž tak byla vytvořena překážka věci rozsouzené (rei iudicatae) ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu ve vztahu k celému skutku [tj. ve vztahu k celému jednání popsanému pod bodem I. a) i I. b), jehož ukončení bylo ohraničeno datem vydání usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněného pro jednání popsané pod bodem I. b), tj. dnem 11. 3. 2019], zváží otázku přípustnosti vedení dalšího trestního stíhání pro tento skutek [popsaný dle obžaloby pod bodem I. 1. až 4.]. Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
47. Jelikož obviněnému M. Ž. byl v nyní projednávané věci rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, za jednání popsané pod body I. a) a I. b) uložen za podmínek §45 odst. 1 tr. zákoníku společný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, který v současné době vykonává, a to za současného zrušení výroku o vině a výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 14 T 12/2019, jímž byl uznán vinným jednáním následně popsaným pod bodem I. b) výrokové části citovaného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020 (jakož i všech dalších výroků a rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu), byly ve vztahu k jeho osobě dány podmínky §265l odst. 4 tr. řádu pro rozhodování o vazbě. Za současného stavu věci však v daném případě nebyly Nejvyšším soudem shledány žádné okolnosti, které by nasvědčovaly existenci některého z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a) až písm. c) tr. řádu, neboť obviněnému byl, vedle výše uvedeného společného nepodmíněného trestu za jednání popsané pod bodem I., dotčeným (tzv. patrovým) rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, uložen rovněž samostatný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, a to za samostatný skutek, resp. jednání popsané pod bodem II. Jelikož oddělitelný výrok o vině, stejně jako výrok o samostatném trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 11 T 81/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 12 To 206/2020, zůstal ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. tímto rozhodnutím dovolacího soudu zcela nedotčen, nebrání v případě zrušení pravomocného výroku o trestu za jednání popsané pod bodem I., včetně nařízení tohoto trestu, žádné skutečnosti okamžitému nástupu tohoto samostatného nepodmíněného trestu, jehož výkon byl obviněnému soudem prvního stupně již dříve řádně nařízen.
48. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, momentální fázi trestního řízení, jakož i důvodům, které dovolací soud vedly k částečnému zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího rozsudku soudu nalézacího, včetně osobních poměrů obviněného, zejména existenci zákonně nařízeného výkonu dalšího pravomocně uloženého trestu odnětí svobody, tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyly na straně obviněného v současné době dány žádné zákonné důvody, které by vedly k nutnosti zajištění jeho osoby pro potřeby trestního řízení jeho vzetím do vazby, neboť jejího eventuálního účelu lze účinně dosáhnout okamžitým výkonem dalšího, souběžně uloženého nepodmíněného trestu, který zůstal rozhodnutím Nejvyššího soudu zcela nedotčen.
49. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 2. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu