ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1287.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1287/2021-2039
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovolání obviněných D. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, a T. S. T. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 15 To 30/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 12/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. L. a T. S. T. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 97 T 12/2020, byl obviněný T. S. T. uznán vinným jednak [pod bodem III. 1) a) – d)] zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku [bod III. 1) a)] a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [bod III. 1) b)] a dále [pod bodem III. 2) a) – e)] zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný D. L. byl týmž rozsudkem krajského soudu (pod bodem IV.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný T. S. T. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 257 Kč, tedy ve výši 25.700 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí. Obviněný D. L. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jmenovanému obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obvinění T. S. T. (pod bodem III.) a D. L. (pod bodem IV.) předmětné trestné činnosti dopustili s tím, že:
III. obviněný T. S. T.
1)
a) v úmyslu následné neoprávněné výroby nejméně 9.942 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu, v přesně nezjištěné době nejméně dne 16. 8. 2018 sjednal osobu M. D., nar. XY, disponujícího živnostenským oprávněním, k nákupům chemické látky jódu, 85% kyseliny fosforečné a laboratorního skla ve společnosti Verkon, s.r.o., a dále k nákupům hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, toluenu, vat a špachtlí, tedy dalších pomocných látek určených pro neoprávněnou výrobu drogy, kdy M. D. za tímto účelem předával finanční hotovost k uskutečnění nákupů a následně si tímto způsobem obstarané předměty a chemické látky osobně či zprostředkovaně přebíral, přičemž v období od 16. 8. 2018 do 13. 5. 2019 tímto způsobem pro účely následné neoprávněné výroby psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu zajistil celkem nejméně 13.500 g jódu a nejméně 6.000 ml 85% kyseliny fosforečné, kdy se jedná o pomocné látky při výrobě hydrochloridu metamfetaminu, a které je možné užít k neoprávněné výrobě nejméně 9.942 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,
b) společně se samostatně trestně stíhanými osobami M. H., nar. XY, O. K., nar. XY, R. G., nar. XY, a M. D., nar. XY, se společným jednáním po vzájemné domluvě dne 13. 5. 2019 v době od 22:00 hodin do 22:45 hodin v XY, na adrese XY, v bytě v přízemí vlevo, pokusili neoprávněně vyrobit značné množství drogy pervitinu (metamfetaminu) tzv. českou cestou, a to v množství nejméně 210 gramů, kdy svůj úmysl nedokonali, neboť při výrobě manipulovali s otevřeným ohněm v blízkosti chemikálií určených k výrobě metamfetaminu, konkrétně toluenu, v důsledku čehož došlo k výbuchu a zahoření místnosti, kde k výrobě docházelo, přičemž při následném ohledání místa činu byly zajištěny látky a pomůcky charakteristické pro výrobu drogy pervitinu (metamfetaminu),
c) v přesně nezjištěné době od ledna roku 2019 do září roku 2019 v České republice v XY, neoprávněně úmyslně v blíže neupřesněném počtu případů, poskytl za úplatu osobě J. A., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, celkem o hmotnosti 60 gramů, za 48.000 Kč,
d) v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce prosince 2018 do měsíce září 2019, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou P. T., nar. XY, v blíže neupřesněném počtu případů v prostoru u Polikliniky v XY, úmyslně nabídl, zprostředkoval či prodal osobě P. H., nar. XY, psychotropní látku drogu hydrochlorid metamfetaminu, t. j. pervitin, při ceně 800 Kč za 1 gram drogy, vždy v množství od 5 do 10 gramů drogy, kdy tímto způsobem jí ve shora uvedeném období prodal či zprostředkoval celkem přesně nezjištěné množství drogy nejméně 40 gramů hydrochloridu metamfetaminu za celkovou finanční částku nejméně 32.000 Kč,
přičemž obviněný T. S. T., nar. XY, tak ve všech shora uvedených případech v době nejméně od 16. 8. 2018 do měsíce září 2019, neoprávněně úmyslně prodal či zprostředkoval jinému nejméně celkem 100 gramů drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, ve formě psychotropní látky hydrochloridu metamfetaminu, společně s dalšími osobami se pokusil vyrobit nejméně 210 gramů psychotropní látky drogy metamfetamin, a pro účely neoprávněné výroby nejméně 9.942 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, tzv. českou cestou, zajistil nejméně 13.500 g jódu a 6.000 ml kyseliny fosforečné,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu č. 5, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou nemá a nikdy neměl oprávnění.
2)
a) v přesně nezjištěné době nejméně ode dne 1. 10. 2019 do 2. 12. 2019, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou P. T., nar. XY, v nejméně 8 případech ve svém současném bydlišti na adrese XY, případně v prostoru u Polikliniky v XY, tomuto úmyslně nabídl, zprostředkoval či prodal vždy nejméně 1 až 30 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu, t. j. pervitinu, při ceně 800 Kč za 1 gram drogy, kdy tímto způsobem mu ve shora uvedeném období prodal či zprostředkoval celkem nejméně 92 gramů hydrochloridu metamfetaminu za celkovou finanční částku nejméně 73.600 Kč, a to nejméně v následujících případech:
- dne 1. 10. 2019 nejméně celkem 1 gram psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 2. 10. 2019 nejméně celkem 10 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 7. 10. 2019 nejméně celkem 5 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 13. 10. 2019 nejméně celkem 1 gram psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 17. 11. 2019 nejméně celkem 30 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 18. 11. 2019 nejméně celkem 20 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 19. 11. 2019 nejméně celkem 10 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 2. 12. 2019 nejméně celkem 15 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
b) v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce října 2019 do měsíce listopadu 2019, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou P. T., nar. XY, v blíže neupřesněném počtu případů v prostoru u Polikliniky v XY, úmyslně nabídl, zprostředkoval či prodal osobě P. H., nar. XY, psychotropní látku drogu hydrochlorid metamfetaminu, to jest pervitin, při ceně 800 Kč za 1 gram drogy, vždy v množství od 5 do 10 gramů drogy, kdy tímto způsobem jí ve shora uvedeném období prodal či zprostředkoval celkem nejméně 10 gramů hydrochloridu metamfetaminu za celkovou finanční částku nejméně 8.000 Kč,
c) v přesně nezjištěné době nejméně od 12:00 hodin do 18:50 hodin dne 26. 2. 2020, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou P. T., nar. XY, od tohoto ve svém současném bydlišti na adrese XY, za finanční částku 21.000 Kč zakoupil a následně pro jiného přechovával nejméně 30 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu, t. j. pervitinu, kdy k jeho další distribuci z důvodu zásahu Policie ČR nedošlo;
d) v přesně nezjištěné době od října roku 2019 do února roku 2020 v České republice v XY, neoprávněně úmyslně v blíže neupřesněném počtu případů poskytl za úplatu osobě J. A., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, celkem o hmotnosti 60 gramů, v hodnotě 48.000 Kč,
e) v přesně nezjištěné době v lednu 2020 v České republice nejméně v obci XY v úmyslu výroby a následné distribuce psychotropní látky metamfetaminu dalším osobám, neoprávněně přechovával přesně nezjištěné množství roztoku s obsahem prekursoru a chemické látky k výrobě 100 gramů drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, kdy tento roztok předal osobě J. A., nar. XY, s požadavkem, aby J. A. výrobu 100 gramů drogy pervitinu dokončil a za tuto službu J. A. předal 1 gram drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, přičemž J. A. však výrobu psychotropní látky metamfetaminu neuskutečnil a následně roztok s obsahem prekursoru obviněnému T. S. T. vrátil.
přičemž obviněný T. S. T., nar. XY, tak ve všech shora uvedených případech v době nejméně od 1. 10. 2019 do měsíce února 2020, neoprávněně úmyslně ve značném rozsahu prodal, zprostředkoval či pro jiného přechovával v blíže neupřesněném počtu případů nejméně celkem 192 gramů drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, ve formě psychotropní látky hydrochloridu metamfetaminu a v nejméně 1 případě přechovával roztok s prekursorem v úmyslu výroby 100 gramů drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin a následné distribuce této psychotropní látky dalším osobám,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu č. 5, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou nemá a nikdy neměl oprávnění.
IV. obviněný D. L.
1)
v přesně nezjištěné době nejméně ode dne 22. 9. 2019 do 6. 1. 2020, v úmyslu přechovávání pro jiného, následného prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, přebíral od osoby P. T., nar. XY, psychotropní látku - drogu hydrochlorid metamfetaminu, t. j. pervitin, a to v nejméně následujících 13 případech:
- dne 22. 9. 2019 nejméně celkem 6 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 28. 9. 2019 nejméně celkem 4 gramy psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 13. 10. 2019 nejméně celkem 4 gramy psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 15. 10. 2019 nejméně celkem 4 gramy psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 16. 10. 2019 nejméně celkem 9 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 3. 11. 2019 nejméně celkem 4 gramy psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 5. 11. 2019 nejméně celkem 10 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 12. 11. 2019 nejméně celkem 7 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 13. 11. 2019 nejméně celkem 9 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 17. 11. 2019 nejméně celkem 5 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 20. 11. 2019 nejméně celkem 8 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 14. 12. 2019 nejméně celkem 7 až 8 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
- dne 6. 1. 2020 nejméně celkem 10 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
tedy celkem 87 gramů psychotropní látky - drogy hydrochloridu metamfetaminu, kterou následně za přesně nezjištěné finanční částky prodával dalším dosud neustanoveným osobám,
přičemž obviněný D. L., nar. XY, tak úmyslně pro jiného přechovával nejméně 87 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
2) dne 26. 2. 2020 v přesně nezjištěné době kolem od 18:00 do 18:30 hodin, v úmyslu opatření psychotropní látky, přechovávání pro jiného a následného prodeje dalším osobám za účelem finančního prospěchu, po předchozí domluvě s osobou P. T., nar. XY, od tohoto na přesně nezjištěném místě v XY, v osobním motorovém vozidle tov. zn. Alfa Romeo, rz: XY, převzal celkem nejméně 15,6 gramů psychotropní látky - drogy hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, kdy při následně provedené prohlídce jiných prostor a pozemků – motorového vozidla tov. zn. Alfa Romeo, byla tato droga zajištěna v prostoru podlahy pravé přední sedačky, na které se v době provedeného zadržení v 18:30 hodin nacházel právě D. L., nar. XY,
přičemž obviněný D. L., nar. XY, tak úmyslně pro jiného přechovával nejméně 15,6 gramů psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu,
3) v přesně nezjištěné době v období od léta roku 2019 do února roku 2020, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou J. A., nar. XY, tomuto v České republice zejména v XY, v nejméně 30 případech za úplatu nebo za protislužbu poskytl celkem 15 gramů psychotropní látky - drogy hydrochloridu metamfetaminu,
přičemž obviněný D. L., nar. XY, tak úmyslně v době od léta 2019 do 26. 2. 2020 pro jiného přechovával nejméně celkem 102,6 gramů a jinému prodal nejméně celkem 15 gramů psychotropní látky - drogy hydrochloridu metamfetaminu, t. j. pervitinu,
a takového jednání se dopustil, ačkoliv byl za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, čj. 4T 78/2017-51, ze dne 7. 8. 2017, s nabytím právní moci dne 7. 8. 2017, tedy v posledních třech letech, odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, se zkušební dobou 30 měsíců,
a dále se tohoto protiprávního jednání dopustil, ačkoliv metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu č. 5, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou nemá a nikdy neměl oprávnění.
4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění T. S. T. a D. L. odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání obviněných projednal, načež svým rozsudkem ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 15 To 30/2021, zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z podnětu odvolání obviněného T. S. T. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu, a to pouze ve výroku o vině ve vztahu k osobě tohoto obviněného pod bodem III. 1) a) – d) a v celém výroku o jeho trestu. Následně Vrchní soud v Praze podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného T. S. T. za jednání popsané pod bodem III. 1) a) – d) uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem III. 2) a) – e)], jenž zůstal zrušením nedotčen, byl obviněný T. S. T. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 257 Kč, tedy ve výši 25.700 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí. Naproti tomu odvolání obviněného D. L. bylo odvolacím soudem podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
5. Podle Vrchním soudem v Praze nově formulované skutkové věty se obviněný T. S. T. předmětné trestné činnosti popsané pod bodem III. 1) a) – d) dopustil tím, že:
III.
1)
a) v úmyslu následné neoprávněné výroby nejméně 9.942 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu, v přesně nezjištěné době nejméně dne 16. 8. 2018 sjednal osobu M. D., nar. XY, disponujícího živnostenským oprávněním, k nákupům chemické látky jódu, 85 % kyseliny fosforečné a laboratorního skla ve společnosti Verkon, s.r.o., a dále k nákupům hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, toluenu, vat a špachtlí, tedy dalších pomocných látek určených pro neoprávněnou výrobu drogy, kdy M. D. za tímto účelem předával finanční hotovost k uskutečnění nákupů a následně si tímto způsobem obstarané předměty a chemické látky osobně či zprostředkovaně přebíral, přičemž v období od 16. 8. 2018 do 13. 5. 2019 tímto způsobem pro účely následné neoprávněné výroby psychotropní látky drogy hydrochloridu metamfetaminu zajistil celkem nejméně 13.500 g jódu a nejméně 6.000 ml 85 % kyseliny fosforečné, kdy se jedná o pomocné látky při výrobě hydrochloridu metamfetaminu, a které je možné užít k neoprávněné výrobě nejméně 9.942 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,
b) společně se samostatně trestně stíhanými osobami M. H., nar. XY, O. K., nar. XY, R. G., nar. XY, a M. D., nar. XY, se společným jednáním po vzájemné domluvě dne 13. 5. 2019 v době od 22:00 hodin do 22:45 hodin v XY, na adrese XY, v bytě v přízemí vlevo, pokusili neoprávněně vyrobit značné množství drogy pervitinu (metamfetaminu) tzv. českou cestou, a to v množství nejméně 210 gramů, kdy svůj úmysl nedokonali, neboť při výrobě manipulovali s otevřeným ohněm v blízkosti chemikálií určených k výrobě metamfetaminu, konkrétně toluenu, v důsledku čehož došlo k výbuchu a zahoření místnosti, kde k výrobě docházelo, přičemž při následném ohledání místa činu byly zajištěny látky a pomůcky charakteristické pro výrobu drogy pervitinu (metamfetaminu),
c) v přesně nezjištěné době od ledna roku 2019 do 25. září roku 2019 v České republice v XY, neoprávněně úmyslně v blíže neupřesněném počtu případů, poskytl za úplatu osobě J. A., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, celkem o hmotnosti 60 gramů, za 48.000 Kč,
d) v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce prosince 2018 do 25. září 2019, v úmyslu prodeje psychotropní látky jinému a získání finančního prospěchu, po předchozí telefonické domluvě s osobou P. T., nar. XY, v blíže neupřesněném počtu případů v prostoru u Polikliniky v XY, úmyslně nabídl, zprostředkoval či prodal osobě P. H., nar. XY, psychotropní látku - drogu hydrochlorid metamfetaminu, t. j. pervitin, při ceně 800 Kč za 1 gram drogy, vždy v množství od 5 do 10 gramů drogy, kdy tímto způsobem jí ve shora uvedeném období prodal či zprostředkoval celkem přesně nezjištěné množství drogy nejméně 40 gramů hydrochloridu metamfetaminu za celkovou finanční částku nejméně 32.000 Kč.
přičemž obviněný T. S. T., nar. XY, tak ve všech shora uvedených případech v době nejméně od 16. 8. 2018 do 25. 9. 2019, neoprávněně úmyslně prodal či zprostředkoval jinému nejméně celkem 100 gramů drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, ve formě psychotropní látky hydrochloridu metamfetaminu, společně s dalšími osobami se pokusil vyrobit nejméně 210 gramů psychotropní látky - drogy metamfetamin, a pro účely neoprávněné výroby nejméně 9.942 g hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, tzv. českou cestou, zajistil nejméně 13.500 g jódu a 6.000 ml kyseliny fosforečné,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu č. 5, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou nemá a nikdy neměl oprávnění.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) podal obviněný T. S. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech jeho výroků. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel tuto svoji námitku odůvodnil tak, že Vrchní soud v Praze nedostatečným způsobem vypořádal jeho odvolací námitky směřující vůči skutkovým zjištěním stran té části jednání, které je v rozsudcích soudů nižších stupňů vymezeno pod bodem III. 1) a) a jež bylo rozhodující pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tato skutková zjištění jsou dle obviněného opřena pouze o vyjádření svědka M. D., zatímco obviněný sám opětovně popřel jakékoli spáchání skutku popsaného pod tímto bodem, namítl nízkou úroveň věrohodnosti tohoto svědka a zdůraznil, že jakékoli další přímé důkazy, jež by odůvodňovaly soudy tvrzený rozsah (množství) pervitinu, který mohl a zamýšlel vyrobit, neexistují. Dovolatel v rámci svého podání zdůraznil, že si je vědom skutečnosti, že Nejvyšší soud nepřezkoumává skutková zjištění nalézacího soudu, avšak v daném případě nebyly dle jeho názoru dány podmínky pro zamítnutí jeho odvolání krajským soudem, neboť skutková zjištění nalézacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a současně jsou nepřezkoumatelná.
8. Obviněný též namítl, že v daném případě došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces též v důsledku porušení procesních ustanovení upravujících postup orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, avšak tuto svoji námitku dále nikterak blíže neodůvodnil. Závěrem svého dovolání pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu společně s rozsudkem krajského soudu a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání prostřednictvím svého obhájce rovněž obviněný D. L. , který tak učinil do všech jeho výroků, přičemž v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný dále uplatil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, jelikož má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §264a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
10. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tento dovolatel namítl, že z výpovědí spoluobviněného P. T. a spoluobviněné P. H. vyplývá, že dovolatel navzdory obsahu záznamů telefonických hovorů v některých případech, jež jsou vypočteny pod bodem IV. 1) výrokové části rozsudku krajského soudu, pervitin od P. T. dostat nemohl, neboť jmenovaný drogou ne vždy disponoval. Soudy tudíž některé přímé důkazy ignorovaly a vycházely toliko z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které však o rozsahu trestné činnosti ničeho konkrétního nevypovídají.
11. V navazujících pasážích dovolání obviněný L. nižším soudům vytkl, že nevzaly v úvahu jeho závislost na pervitinu a nesprávně dovodily, že pokud drogu obstarával, tato byla určena v převážné míře k další distribuci jiným zákazníkům, a to navzdory skutečnosti, že obviněný sám logicky odůvodnil množství drogy, kterou poskytl jiným osobám.
12. Za vadný a odporující provedeným důkazům pak označil rovněž takový závěr soudů, podle něhož v případě jednání popsaného pod bodem IV. 2) přebíral 15,6 g pervitinu nalezených v motorovém vozidle J. A. proto, aby je uschoval, přechovával pro jiného a posléze dále distribuoval. Ve skutečnosti totiž obviněný dle svého tvrzení pouze zamýšlel zkontrolovat kvalitu této drogy, aby z ní případně toliko pro svoji potřebu od prodávajícího zakoupil jen její malou část. Chvilkové držení drogy obviněným přitom dle jeho názoru nelze považovat za její držení či přechovávání ve smyslu §283 tr. zákoníku. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek vrchního soudu zrušil.
13. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 1 NZO 958/2021-15, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že oba obvinění ve svých dovoláních zopakovali námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se obecné soudy řádně vypořádaly. Současně se bez výjimky jedná o procesní námitky směřující proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, které nelze zařadit pod jimi vytýkané dovolací důvody. Krajský soud v Ústí nad Labem přitom dle státního zástupce provedl všechny do úvahy přicházející důkazy, jež také řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl ke správným a logicky odůvodněným skutkovým závěrům. Taktéž soud odvolací následně všechna odvolání řádně přezkoumal a s obviněnými uplatněnými námitkami se vypořádal, přičemž ve vazbě na zjištěné nedostatky v právní kvalifikaci jednání popsaného pod bodem III. 1) a) – d) ve vztahu k osobě obviněného T. S. T. rozhodl o jeho vině za dané jednání a uložení trestu znovu. Státní zástupce zastává názor, že z rozhodování nižších soudů nelze dovodit ani vadu tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, kterýžto nedostatek by odůvodňoval přezkum skutkových zjištění Nejvyšším soudem.
14. K námitkám obviněného T. S. T. státní zástupce uvádí, že tyto jsou postaveny na zpochybnění věrohodnosti svědka M. D. a popření pravdivosti jeho výpovědi. Takto koncipované námitky přitom pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Státní zástupce dále konstatuje, že vyhodnocení věrohodnosti svědka M. D. věnovaly soudy obou stupňů velkou pozornost a v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě rozvedly argumenty svědčící závěru, že právě zmiňovaným svědkem předestřený popis událostí se shoduje s poznatky učiněnými z řady dalších důkazů a je věrným odrazem toho, kterak se skutkový děj stran jednání popsaného pod bodem III. 1) a) odehrál. Zjištěné množství pervitinu, z menší části zobchodované a z větší části zamýšlené vyprodukovat, pak naplnilo s ohledem na judikaturní kritéria zákonný znak „velkého rozsahu“, jímž je v případě pervitinu míněno množství převyšující 1,5 kilogramu. Tím je také odůvodněna právní kvalifikace dovolatelova jednání popsaného pod bodem III. 1) a) – d) jako pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze přitom dle státního zástupce řádně vypořádal veškeré námitky obviněného, včetně procesní námitky, v jejímž rámci bylo vytýkáno, že v dané věci nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. řádu pro tu část jednání, jež je popsána pod bodem III. 1) a) výrokové části rozsudku nalézacího soudu.
15. K dovolání obviněného D. L. státní zástupce uvedl, že pod vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody nelze podřadit ty námitky, jimiž obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že by se podílel na prodeji pervitinu v rozsahu tvrzeném soudy, přičemž zdůrazňuje, že pervitin měl zpravidla pro svoji potřebu, event. v případě 15,6 gramů této drogy, nalezené v motorovém vozidle J. A., popíral, že by ji zamýšlel přechovávat a posléze prodávat dalším zájemcům. Krajský soud v Ústí nad Labem stejně jako Vrchní soud v Praze přitom v odůvodnění svých rozsudků přesvědčivě a výstižně rozvedly důvody, pro které považují takto prezentovanou obhajobu dovolatele za účelovou a nepravdivou. Žádný ze soudů přitom nevyloučil, že část pervitinu měl obviněný rovněž pro sebe. S ohledem na jeho spotřebu se však jednalo o významně menší množství pervitinu v porovnání s množstvím, kterým disponoval za účelem jeho prodeje třetím osobám. Uvedeného se přitom obviněný dopustil i přesto, že byl za obdobné jednání před méně než třemi lety odsouzen a nepochybně tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
16. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož v nich uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
17. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným osobami obviněných bylo následně příslušným soudem zasláno obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
19. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání oba obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
22. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
23. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jenž učinil součástí svého dovolání obviněný D. L., v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný D. L. citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a tento je tedy vázán na jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
26. Již úvodem je dle Nejvyššího soudu namístě konstatovat, že po prostudování předloženého spisového materiálu bylo dovolacím soudem shledáno, že veškeré námitky deklarované v dovoláních obou obviněných byly těmito uplatněny již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. V podstatě se tak jedná pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura přitom na takovýto případ pamatuje rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. “ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
V.1.
Dovolání obviněného T. S. T.
27. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného T. S. T. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran skutku popsaného pod bodem III. 1) a), jímž byl pravomocně uznán vinným, přičemž za tímto účelem namítá nedostatky v hodnocení jednotlivých výpovědích učiněných svědkem M. D. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní.
28. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Proto také dovolací soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů stran skutku popsaného pod bodem III. 1) a) – d), neboť tyto byly opřeny o řádně provedené důkazy.
29. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem tomuto zákonnému požadavku dostál, když v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč dospěl ke skutkovým závěrům stran jednání vytyčeného pod bodem III. 1) a). Obviněný T. S. T. přitom fakticky nenamítá, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze dovodit závěry stran spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jeho osobou, nýbrž primárně rozporuje (a to opětovně) hodnocení provedených důkazů a domáhá se změny nižšími soudy učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch. Za tímto účelem obviněný předkládá pouze procesní námitky vůči hodnocení důkazů provedenému jak nalézacím tak odvolacím soudem, které opírá o svůj názor, že skutková zjištění opřená o jediný přímý usvědčující důkaz spočívající ve výpovědi svědka M. D., kteroužto obviněný nepovažuje za věrohodnou, jelikož tato ve spojení s toliko podpůrnými důkazy nemohla „ na podkladě žádné akceptovatelné úvahy být podkladem pro formulaci skutkových zjištění, ke kterým došly oba soudy nižších stupňů “. Pravá podstata těchto námitek tedy směřuje do hodnocení provedených důkazů ze strany nižších soudů, jakož i z něj učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto nasvědčovaly extrémnímu rozporu mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy deklarovaným skutkovým stavem. Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
30. V kontextu námitek obviněného T. S. T., jimiž tento brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, tak Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ústí nad Labem v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině pod bodem III. 1) a) rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v bodě 19. jeho odůvodnění, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Nalézací soud s ohledem na důkazní situaci především obzvláště pečlivě a obezřetně postupoval při hodnocení věrohodnosti svědka M. D. v kontextu jím učiněných výpovědí, a to včetně hodnocení konstantnosti jeho výpovědí (s ohledem na odchylky ve výpovědi tohoto svědka v hlavním líčení oproti jeho výpovědi z přípravného řízení) s přihlédnutím k jeho intelektové vybavenosti a časovému rozestupu mezi těmito výpověďmi. Nalézací soud pak tvrzení o dodávkách prostředků pro výrobu pervitinu obviněnému T. S. T. konfrontoval s výpovědí svědka R. G., jenž rovněž uvedl, že pro tohoto dovolatele zajišťoval výrobu „E.“, přičemž to byl obviněný T. S. T., který zajistil komponenty k výrobě psychotropní látky. Obviněný pak byl z daného jednání dle nalézacího soudu usvědčen i dalšími listinnými důkazy, a to protokolem o provedení domovní prohlídky, protokolem o vydání věci, záznamem o orientačním testu na přítomnost drog, záznamem o použití služebního psa a fotografickou dokumentací, jakož i odborným vyjádřením z odvětví chemie vztahujícím se k věcem souvisejícím s drogami, které byly nalezeny při domovní prohlídce provedené právě u osoby obviněného T. S. T. Následně ze všech souvislostí, které se nabízely, soud prvního stupně logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. Odvolací soud pak, především v bodech 14. až 19. odůvodnění svého rozhodnutí, opětovně velmi podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obviněným prezentované obhajobě, načež se plně ztotožnil se skutkovými závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně. V nyní posuzované věci se tak dle Nejvyššího soudu nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jenž by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
31. K námitce porušení práva obviněného na spravedlivý proces, a to v důsledku porušení procesních ustanovení upravujících postup orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, Nejvyšší soud plně odkazuje na body 20. až 31. odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. V těchto bodech Vrchní soud v Praze pregnantně reagoval na procesní námitku obviněného T. S. T., v jejímž rámci bylo vytýkáno, že údajně nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. řádu právě pro tu část jednání, jež je popsána ve výroku o vině v bodě III. 1) a). Odvolací soud přitom správně uzavřel, že celé jednání obviněného, jež je popsáno pod body III. 1) a) až III. 1) d), představuje jeden skutek naplňující zákonné znaky trvajícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož pak bylo jednání obviněného posouzeno jako jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu, který je tvořen opakovaným a průběžným obstaráváním chemikálií a pomocných látek k výrobě drogy pervitinu v úmyslu jej vyrábět, jakož i prokázanou výrobou (resp. pokusem o ní) a následnou distribucí drogy, nelze tyto neoddělitelné části trvajícího trestného činu (na rozdíl od dílčích útoků pokračujícího trestného činu) z procesního hlediska, tj. ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu, považovat za samostatné skutky, ohledně nichž by bylo namístě rozšířit trestní stíhání postupem podle §160 odst. 5 tr. řádu. S naznačenými úvahami odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, přičemž s ohledem na absenci jakéhokoli bližšího odůvodnění námitky obviněného, jenž se ve svém dovolání omezil pouze na zcela obecnou deklaraci porušení svého práva na spravedlivý proces, je na místě tuto námitku v této fázi řízení označit za irelevantní.
V.2.
Dovolání obviněného D. L.
32. Nejvyšší soud dále v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolání obviněného D. L. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že ani dovolací námitky tohoto obviněného jím uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným.
33. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl pod bodem IV. pravomocně uznán vinným. Dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítl část zásadních skutkových zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní verzi o průběhu skutkového děje, podle které si obstaral drogu pervitin v důsledku nerealizovaných obchodů od spoluobviněného P. T., a to v menším množství, než bylo konstatováno v bodě IV. ad. 1) rozsudku nalézacího soudu, přičemž podstatné množství odebrané drogy si obstaral výhradně pro vlastní spotřebu. Zároveň obviněný popírá, že by v rámci jednání popsaného pod bodem IV. 2) rozsudku nalézacího soudu převzal v úmyslu jeho zakoupení 15,6 gramů pervitinu, když zamýšlel pouze zjistit kvalitu této drogy, neboť zamýšlel koupit pouze její část. Obviněným vznesené námitky však nejsou z hlediska právního posouzení dotčeného jednání tohoto obviněného jakožto zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jakkoli relevantní (vzhledem k tomu, že množství drogy není součástí ani skutkové podstaty ani kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku, kteroužto obviněný naplnil v důsledku své speciální recidivy), nicméně mohou mít význam pouze z hlediska ukládaného trestu.
34. V tomto ohledu je třeba i ve vztahu k dovolání podanému obviněným D. L. znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takové situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl i v případě jednání, jímž byl obviněný D. L. pravomocně uznán vinným, zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
35. Ve svém dovolání obviněný konkrétně namítá, že z výpovědí spoluobviněného P. T. a spoluobviněné P. H. vyplývá, že navzdory obsahu záznamů telefonických hovorů v některých případech pervitin od P. T. získat nemohl, neboť jmenovaný drogou ne vždy disponoval, přičemž nebylo prokázáno, v jakém množství obviněný drogu odbíral za účelem její další distribuce a v jakém množství toliko pro svoji osobní spotřebu. Lze tedy shrnout, že obviněný podřadil tuto námitku pod uplatněný dovolací důvod pouze formálně, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení již neumožňuje. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je ve vztahu k osobě obviněného D. L. popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem IV. 1), je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti.
36. Nalézací soud s ohledem na důkazní situaci stran množství pervitinu odebraného obviněným od spoluobviněného P. T. v rámci jednání vymezeného pod bodem IV. 1) obzvláště pečlivě a obezřetně postupoval při hodnocení věrohodnosti jednotlivých výpovědí učiněných svědkem J. A. a spoluobviněným P. T. Krajský soud tyto výpovědi konfrontoval především s provedenými odposlechy a záznamy uskutečněného telekomunikačního provozu, z nichž je zřejmé, že obviněný D. L. vždy domlouvá konkrétní množství pervitinu, jenž chce zakoupit, přičemž obviněný podle těchto záznamů u spoluobviněného P. T. objednal nejméně ve 13 případech nejméně 87 gramů pervitinu. Skutečnost, že k předání této drogy fakticky došlo, je pak prokázána nejen provedenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, ale též svědeckou výpovědí J. A., který potvrdil, že on sám obviněného L. za tímto účelem v 10 až 15 případech vezl motorovým vozidlem jako řidič, jakož i výpovědí spoluobviněného P. T., který celkem 13 případů prodeje pervitinu připustil, a to přesto, že se snažil bagatelizovat samotné množství předávané drogy. Spoluobviněná P. H. pak nad rámec vlastního prohlášení viny odmítla k trestné činnosti dovolatele vypovídat s odůvodněním, že je to delší doba a už si to nepamatuje. Samotné množství odebrané drogy pak bylo jednoznačně prokázáno provedenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu ve spojení s výpovědí svědka J. A., přičemž nalézací soud přesvědčivě vyložil, proč neuvěřil obhajobě obviněného D. L. a tvrzení spoluobviněného P. T., kteří rozporovali množství předané drogy. K tomuto Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na bod 20. Se skutkovými závěry krajského soudu se následně plně ztotožnil též soud odvolací, jak je patrné z bodů 7. a 12. odůvodnění jeho rozhodnutí, pročež i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato námitka obviněného je v daném případě zjevně neopodstatněná.
37. Jestliže obviněný ve svém dovolání vznesl námitku vztahující se k jeho závislosti na pervitinu s tím, že nižší soudy tuto nevzaly v potaz a nesprávně dovodily, že drogy, jež si obviněný obstaral v rámci jednání popsaného pod bodem IV. 1) nebyly určeny jen k další distribuci, ale i k jeho osobní konzumaci, je namístě konstatovat, že tato námitka je v přímém rozporu s obsahem spisového materiálu. Stran této skutečnosti Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na bod 20. Se skutkovými závěry krajského soudu se přitom plně ztotožnil taktéž vrchní soud, který odvolací námitky, jimiž obviněný pouze opakoval svoji obhajobu a jež odpovídají jeho dovolacím námitkám, řádně vypořádal v bodě 11. odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud podrobil skutkové závěry nalézacího soudu podrobnému přezkumu, přičemž stejně jako tento dospěl k závěru, že veškeré zakoupené drogy nemohly být určeny pouze pro osobní potřebu obviněného. Za tímto účelem se důkladně zabýval vlastní konzumací dané drogy osobou dovolatele, když v tomto směru vycházel především z vlastních výpovědí obviněného, odborné literatury a listinných důkazů (především protokolu o vydání věci), načež tyto poznatky konfrontoval s frekvencí a objemy nákupů realizovaných obviněným L. v rámci jednání vymezeného pod bodem IV. 1). Ve shodě s nalézacím soudem pak dospěl k závěru, že pouze forenzně nevýznamnou část drogy měl (resp. mohl mít) obviněný pro sebe, nicméně se jednalo o zanedbatelnou část, která na správnost výroku o vině a rozsah jeho trestné činnosti nemohla mít žádného vlivu. Oba nižší soudy se tedy vyčerpávajícím způsobem s danou námitkou obviněného vyrovnaly, přičemž s jejich přesvědčivou a logicky správnou argumentací se plně ztotožňuje i soud dovolací.
38. K námitce obviněného D. L. rozporující skutková zjištění nalézacího soudu stran jeho jednání popsaného pod bodem IV. 2) Nejvyšší soud ověřil, že i ve vztahu k tomuto jednání nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že námitky obviněného stran množství drogy, které obviněný přechovával pro jiného, a jejího faktického držení nemohou obstát. K tomuto Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na bod 20. Se skutkovými závěry krajského soudu se přitom plně ztotožnil též vrchní soud, který odvolací námitky, jimiž obviněný pouze opakoval svoji obhajobu a jež odpovídají jeho dovolacím námitkám, řádně vypořádal v bodech 7. a 12. odůvodnění svého rozhodnutí. Soudy nižších stupňů předně uzavřely, že v nyní posuzované věci nevznikly žádné důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, pročež nelze přistoupit na obhajobu obviněného, který dle svého tvrzení pouze převzal sáček s pervitinem za účelem jeho prohlídky a kontroly kvality dotčené drogy. Ze závěrů nalézacího soudu učiněných na podkladě provedených důkazů naopak vyplývá, že pervitin v motorovém vozidle svědka J. A. dovolatel převzal za účelem jeho dalšího rozdělení, což obviněný ve své výpovědi v hlavním líčení sám připustil s tvrzením, že jeho byla jen část této drogy a mělo tedy dojít k rozdělení pervitinu o celkovém množství 15,6 gramů. Tuto skutečnost přitom potvrdil i spoluobviněný P. T. a svědek J. A. Nejvyšší soud pak ve shodě se soudem odvolacím konstatuje, že přechováváním ve smyslu §283 tr. zákoníku se rozumí jakýkoli způsob držení drogy. Pachatel dokonce nemusí mít takovou látku přímo u sebe, nýbrž postačí, že ji má ve své moci (např. ji má uschovanou pod svým sedadlem v motorovém vozidle, uloženou u třetí osoby apod.). Na délce doby přechovávání z hlediska vymezení tohoto pojmového znaku dané skutkové podstaty přitom nezáleží, avšak tato může mít význam pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný D. L. dobrovolně a úmyslně převzal do své dispozice předmětný pervitin, a to za účelem jeho následného rozdělení, tzn. že obviněný měl v době zadržení pervitin ve své dispozici, tedy ve svém faktickém držení. Výše uvedenou námitku obviněného je tak za tohoto stavu namístě označit za irelevantní.
39. Výše uvedené námitky, jež byly vzneseny obviněným D. L., tak nemohl Nejvyšší soud shledat jakkoli opodstatněnými, a to nejen z toho důvodu, že jsou ryze skutkového či procesního charakteru, ale rovněž proto, že všechny námitky dovolatele představují pouhou opětovně přednesenou polemiku se skutkovými zjištěními obou soudů nižších stupňů, kteréžto nemohly ovlivnit jimi vyvozené hmotně právní závěry. Nejvyšší soud tedy na podkladě svého přezkumu dospěl k jednoznačnému závěru, že soudy obou nižších stupňů z provedených důkazů odvodily stran skutku popsaného pod bodem IV. 1) a 2) správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotně právními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad.
40. Ježto Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným D. L. souběžně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, nemohl být naplněn ani tímto obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
VI. Závěr
41. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních výlučně opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. V dané věci přitom nebylo shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného rozsudku vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
42. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014.)
43. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny jednotlivých obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
44. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021, sp. zn. 15 To 30/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 97 T 12/2020, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných T. S. T. a D. L. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu