ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.239.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 239/2021-4364
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovolání obviněného D. H. , narozeného XY v XY, ve Slovenské republice, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 To 51/2020-4181, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 5. 2020, č. j. 47 T 9/2019-4037, byli obvinění D. H., V. P. (narozený XY v XY), R. N. (narozený XY v XY), L. H. (narozený XY v XY) a V. O. (narozený XY v XY, Nigerijské federativní republice, státní občan Nigerijské federativní republiky) uznáni vinnými, že:
všichni jednali úmyslně a bez platných povolení, tedy v přímém rozporu s §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž věděli, že nakládají s látkami obecně označovanými za drogy, když nakládání s nimi je protizákonné, neboť
metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka zařazen v Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách, jež byla vyhlášena v České republice Vyhláškou ministra zahraničních věcí dne 21. 4. 1989 pod č. 62/1989 Sb., a v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je uvedena v Příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů,
konopí (marihuana) je jako omamná látka zařazeno v Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách, jež byla vyhlášena v České republice Vyhláškou ministra zahraničních věcí dne 27. 4. 1965 pod č. 47/1965 Sb., ve znění změny č. 458/1991 Sb., a v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je uvedeno v Příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů,
delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uveden v Příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů,
a
obvinění D. H. a V. P.
1) dne 1. 12. 2016 v době kolem 19:05 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněného V. P. sušinu konopí, kterou téhož dne kolem 20:45 hod. u baru – herny XY v XY, od něj o váze 500 g převzal za účelem další distribuce, když za ni zaplatil 17 500 Kč,
2) dne 16. 12. 2016 v době kolem 10:06 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněného V. P. sušinu konopí v množství 200 g, ten mu nabídl dodání 1 kg za cenu 55 000 Kč, na základě čehož téhož dne v době kolem 11:30 hod. u baru – herny XY v XY, obviněný D. H. koupil od obviněného V. P. za přesně nezjištěnou částku 400 g rostlinné sušiny konopí,
3) dne 17. 12. 2016 v době kolem 17:15 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněného V. P. sušinu konopí, a to v množství nejméně 400 g za cenu 45 000 Kč až 50 000 Kč za kilogram, když obviněný V. P. mu nabídl přes 1 kg sušiny konopí z různých zdrojů, na základě čehož dne 18. 12. 2016 kolem 11:05 hod. u baru – herny XY v XY, obviněný D. H. koupil od obviněného V. P. nejméně 400 g sušiny konopí za přesně nezjištěnou cenu,
4) dne 27. 12. 2016 v době kolem 15:56 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněného V. P. sušinu konopí v množství 500 g za cenu 35 000 Kč až 40 000 Kč za kilogram, přičemž bylo domluveno předání dne 28. 12. 2016, k němuž došlo až dne 29. 12. 2017 kolem 13:08 hod. na přesně nezjištěném místě v XY o hmotnosti nejméně 500 g za nezjištěnou cenu,
obvinění D. H., V. P., R. N. a V. O.
5) dne 3. 1. 2017 v době kolem 12:47 hod. na základě poptávky obviněný D. H. objednal telefonicky sušinu konopí u V. P., který mu to přislíbil a který vzápětí kontaktoval obviněného R. N. jako svého dodavatele sušiny konopí, kterou u něj téhož dne v době kolem 19:30 hod. i vyzvedl, následně ji dne 4. 1. 2017 kolem 08:38 hod. v osobním automobilu tovární značky BMW, RZ: XY v přesně nezjištěném množství za přesně nezjištěnou cenu drogu v igelitové tašce předal obviněnému D. H., který ji téhož dne v době kolem 08:47 hod. na benzinové čerpací stanici na okraji XY v množství 150 g za 7 500 Kč prodal ve stejném vozidle obviněnému V. O.,
obviněný D. H.
6) dne 2. 3. 2017 v blízkosti benzinové čerpací stanice BENZINA v obci XY, okres Praha – západ v době kolem 15:30 hod. v zaparkovaném vozidle BMW 525D, RZ: XY, které užíval k ježdění, koupil za účelem další distribuce od D. Š. 1 kg rostlinné sušiny konopí za cenu 25 000 Kč společně s přesně nezjištěným množstvím metamfetaminu,
obvinění D. H., V. P. a L. H.
7) dne 13. 3. 2017 v době kolem 14:35 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněného V. P. sušinu konopí, na to obviněný V. P. kontaktoval obviněného L. H. jako svého dodavatele sušiny konopí a téhož dne v době kolem 16:57 hod. od něj převzal před domem na adrese XY 498,311 g sušiny konopí, kterou následně dne 13. 3. 2017 v 17:06 hod. obviněný V. P. prodal v osobním motorovém vozidle tovární značky BMW, RZ: XY, zaparkovaném u Motorestu XY na adrese XY, obviněnému D. H. za částku 45 000 Kč, který ji v XY téhož dne kolem 17:41 hod. prodal V. O., když uvedené množství sušiny konopí obsahovalo báze 8,7 %, resp. 43,35 g účinné látky delta 9-tetrahydrokanabinolu,
obviněný D. H.
8) dne 22. 4. 2017 v době od 16:57 hod. do 17:50 hod. na nezjištěném místě v rámci hlavního města XY v osobním motorovém vozidle tovární značky BMW, RZ: XY koupil 50 g metamfetaminu za účelem další distribuce od polského státního příslušníka A. A., nar. XY, a to dílem za úplatu ve výši 23 500 Kč a dílem směnou za blíže nezjištěné množství rostlinné sušiny konopí,
obvinění D. H., R. N. a V. P.
9) dne 11. 6. 2017 v době od 13:24 hod. do 13:27 hod. si obviněný D. H. telefonicky objednal u obviněných R. N. a V. P. sušinu konopí, když žádal celkem 2 kg s tím, že 0,3 kg má již z předchozího blíže nezjištěného obchodu, to vše za účelem další distribuce, načež téhož dne v době kolem 19:00 hod. na přesně nezjištěném místě v obci XY koupil obviněný D. H. od obviněných R. N. a V. P. 1,7 kg rostlinné sušiny konopí za celkovou částku 110 500 Kč, když následně téhož dne v přesně nezjištěné době ve večerních hodinách 2 kg rostlinné sušiny konopí prodal za přesně nezjištěnou cenu osobě A. A.,
obviněný D. H. společně s odděleně projednávaným obviněným D. K.
10) dne 16. 8. 2017 v době kolem 12:10 hod. společně odcestovali osobním motorovým vozidlem tovární značky AUDI A6, RZ: XY přes hraniční přechod XY do Polska a pokračovali do obce XY, kde za přesně nezjištěnou finanční částku či jiné plnění převzali od A. A. 385,04 g metamfetaminu s obsahem metamfetaminbáze 282,09 g, když následně obviněný D. H. dovezl odděleně stíhaného D. K. do polské obce XY, kde jej v ul. XY vysadil, poté se sám v uvedeném osobním motorovém vozidle vrátil přes hraniční přechod XY do místa svého tehdejšího bydliště v XY, přičemž odděleně stíhaný D. K., který měl metamfetamin při sobě, sám překročil státní hranici a vrátil se zpět na území České republiky, kde v době kolem 14:30 hod. nastoupil ve stanici ČD XY do osobního vlaku č. XY ve směru XY, kde byl ve 14:38 hod. kontrolován hlídkou celního úřadu, přičemž droga byla u něj zajištěna,
obviněný R. N.
11) od přesně nezjištěné doby do 04:50 hod. dne 25. 9. 2017 ve venkovních prostorách, náležejících k rodinnému domu na adrese XY, v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pěstoval rostliny konopí, a to s úmyslem získat kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabaceæ) s obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, kdy v uvedené době takto vypěstoval přesně nezjištěné množství, nejméně však ke dni 25. 9. 2017, kdy započala domovní prohlídka, pěstoval 7 kusů rostliny druhu konopí seté (Cannnabis sativa L.), z toho 3 kusy o výšce cca 80 – 130 cm, 2 kusy o výšce cca 95 cm, 1 kus o výšce cca 230 cm a 1 kus o výšce cca 75 cm – všechny samičího květenství, to vše v úmyslu další distribuce, když celková hmotnost rostlin činila 1.908,5 g, hmotnost z nich vyrobené drti pak 898,5 g s celkovou hmotností účinné látky THC 14,04 g,
12) od přesně nezjištěné doby nejméně do dne 25. 9. 2017 do 05:47 hodin, kdy byla započata domovní prohlídka v rodinném domě na adrese XY, za účelem další distribuce přechovával 31,14 g rostlinné sušiny konopí s obsahem účinné látky delta-9- THC 1,17 %, tedy o hmotnosti 0,36 g,
ob viněný R. N. tak pod body č. 5), 9), 11), 12) nedovoleně nakládal s celkem 2 779,64 g rostlinné sušiny konopí
obviněný D. H.
13) od přesně nezjištěné doby do 06:10 hod. dne 25. 9. 2017 v bytové jednotce č. 3 rodinného domu na adrese XY ve speciálně upraveném pěstebním stanu, v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pěstoval rostliny konopí, a to s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabaceæ) s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž využil moderní a nákladné sofistikované technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilační vzduchotechniky, když taková technologie je určena k maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty nastavil tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, za uvedené období takto vypěstoval přesně nezjištěné množství rostlin, nejméně však ke dni 25. 9. 2017, kdy započala domovní prohlídka na uvedené adrese, pěstoval 25 kusů rostliny o výšce cca 80 cm, to vše se záměrem další distribuce, když celková hmotnost rostlin činila 1 169,3 g, hmotnost z nich vyrobené drti 930,3 g s účinnou látkou THC o hmotnosti 96,9 g,
14) od přesně nezjištěné doby do dne 25. 9. 2017 do 06:10 hodin, kdy byla započata domovní prohlídka v bytové jednotce č. 3 rodinného domu na adrese XY, za účelem další distribuce přechovával 941,6 g rostlinné sušiny konopí s obsahem 12,2 % účinné látky delta-9-THC, tedy o hmotnosti 114,9 g, a 39,723 g metamfetaminu o koncentraci base 79,6 %, tedy 31,62 g base metamfetaminu,
obviněný D. H. tak pod body č. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7), 9), 13), 14) nedovoleně nakládal s celkem 7 320,211 g rostlinné sušiny konopí a pod body 8), 10), 14) nedovoleně nakládal s celkem 474,763 g pervitinu,
obviněný V. P.
15) od přesně nezjištěné doby do dne 25. 9. 2017 do 05:35 hodin, kdy byl vyzván k vydání věci, a následně při provedené domovní prohlídce v bytové jednotce, nacházející se v 1. patře domu na adrese XY, a při sobě, za účelem další distribuce, přechovával celkem 260,79 g rostlinné sušiny konopí s obsahem účinné látky delta-9-THC o hmotnosti nejméně 5,45 g,
obviněný V. P. tak pod body č. 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9), 15) nedovoleně nakládal s celkem 4 409,101 g rostlinné sušiny konopí.
2. Takto popsané jednání obviněného D. H. soud prvního stupně právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný pod body 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9), 10) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti v celkové výši 81 500 Kč. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci vztahující se na věci specifikované ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Konečně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku za užití §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud uložil ochranné opatření zabrání věci, a to plynové pistole zn. Zoraki MOD914 se zásobníkem a 5 kusy plynových nábojů, a krabičky s obsahem 4 kusů střeliva do plynové zbraně.
3. Jednání obviněného V. P. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný pod body 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Jednání obviněného R. N. soud prvního stupně právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný pod body 5), 9) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil rovněž trest propadnutí věci týkající se věcí specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Jednání obviněného L. H. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Konečně jednání obviněného V. O. právně posoudil jako přečin přechov ávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku a za tento trestný čin a dále za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 , odst. 3 tr. zákoníku , za nějž byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 2 T 61/2017, který mu byl doručen dne 25. 5. 2017 a právní moci nabyl dne 3. 6. 2017, mu podle §284 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců , pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr . zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 34 000 Kč a 185 EUR (převzato z trestního příkaz u Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 2 T 61/2017). Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest pr opadnutí věci, a to věcí uvedených ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně (rovněž převzato z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 2 T 61/2017). Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 2 T 61/2017, který byl obviněnému doručen dne 25. 5. 2017 a právní moc i nabyl dne 3. 6. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (učinil tak do výroku o vině a trestu v neprospěch všech obviněných) a jednak obvinění D. H., V. P., R. N. a V. O. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 To 51/2020-4181, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu k odvolání obviněného V. P. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu k odvolání obviněného R. N. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak znovu rozhodl tak, že obviněnému V. P. za jednání pod body 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9) a 15) podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil, přičemž podle §84 tr. zákoníku nad obviněným vyslovil dohled a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných ve výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu dále znovu rozhodl tak, že obviněnému R. N. za jednání pod body 5), 9), 11), 12) podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil, přičemž podle §84 tr. zákoníku nad obviněným vyslovil dohled a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci týkající se věcí specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Konečně podle §256 tr. řádu odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obviněných D. H. a V. O.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu (do jeho výroku o vině i výroku o trestu) ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní dovolání již jen obviněný D. H. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“), přičemž tak činí prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, z čehož pak plyne i věcně nesprávné rozhodnutí o trestu. Současně vyjadřuje svou povědomost o tom, že podání dovolání pro výše uvedený důvod je do jisté míry sporné, uvádí však, že představuje jeho jedinou možnost zjednání nápravy.
6. V dalším textu (jenž se, s výjimkou posledního odstavce, formulačně zcela shoduje s textem jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) dovolatel předně vyjadřuje lítost nad trestnou činností, jíž se dopouštěl. Zcela kategoricky však setrvale odmítá svou vinu v případě skutku uvedeného pod bodem 10) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Zdůrazňuje, že jeho vina ohledně tohoto skutku byla prokázána toliko na základě prokázání jeho viny v případě dalších skutků, pro které byl odsouzen. Poukazuje na to, že provedenými důkazy bylo prokázáno pouze to, že odděleně stíhaného obviněného K. na jeho žádost odvezl do Polska do obce XY a aniž by tušil, co zde tento bude dělat, se následně vrátil zpět na území České republiky. Namítá, že o tom, že by prostřednictvím jmenovaného obviněného přepravoval do České republiky metamfetamin, nesvědčí jediný, byť nepřímý důkaz. Vytýká, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je v tomto ohledu zcela nelogické, neboť ačkoli se opakovaně dopouštěl trestné činnosti, byl mechanismus spáchání těchto skutků jiný než v případě skutku pod bodem 10); jediná skutečnost, která by závěry soudu prvního stupně podpořila, tak je svědecká výpověď uvedeného obviněného, ovšem ten se k těmto skutečnostem blíže nevyjádřil a nepotvrdil, že by ho při jeho jednání měl instruovat. Vyslovuje názor, že proti jeho výpovědi nestojí jediný důkaz, soud prvního stupně učinil závěr o jeho vině předmětným skutkem toliko na základě spekulací a teorií, a tudíž podle zásady in dubio pro reo měl být obžaloby v tomto bodu zproštěn.
7. Obviněný setrvale vyjadřuje i přesvědčení, že trest, jenž mu byl napadeným rozsudkem uložen, je nepřiměřeně přísný. V tomto směru zdůrazňuje, že je osobou dosud soudně netrestanou, dané trestné činnosti se dopouštěl po krátkou dobu, a zejména, že od spáchání posledního skutku uplynuly již tři roky a po tuto dobu, resp. od propuštění z vazby (jež trvala po dobu jednoho roku) žije řádným životem. Uvádí, že právě ve výkonu vazby měl dostatek času přemýšlet o významu svého jednání, sebereflexe je v jeho případě více než příkladná, kdy po propuštění z vazby si našel práci a bydlení a snaží se vést řádný život. Domnívá se proto, že by mu měl být uložen trest odnětí svobody při dolní hranici trestní sazby, jehož výkon by měl být podmíněně odložen. Nesouhlasí přitom s argumenty soudu prvního stupně, který mu ukládal trest čistě na základě formálních požadavků, a zcela opomenul právě materiální hledisko, tedy jeho osobu a možnost jeho nápravy. Domnívá se, že účelu trestu, který by vyžadoval omezení jeho svobody, již bylo naplněno při výkonu vazby a za současné situace, kdy žije řádný život, je zcela zbytečné, aby musel vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody.
8. Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel uvádí, že tento soud sice správně konstatoval, že námitky státního zástupce týkající se jeho údajného jednání v rámci mezinárodní organizované skupiny byly neopodstatněné, a odvolání státního zástupce v této části zamítl, avšak ve vztahu k jeho námitkám ohledně skutku pod bodem 10) rozsudku soudu prvního stupně je jeho rozhodnutí nedostatečné. Opakuje, že jeho vina tímto skutkem není a ani nemůže být – s ohledem na to, že důkazy jeho vinu prokazující netvoří ucelený řetězec, o němž nepanují důvodné pochybnosti – přesvědčivě prokázána; přitom se jedná o skutek velice rozsáhlý, jenž hraje významnou roli při stanovení výměry trestu.
9. Z výše uvedených důvodů obviněný žádá, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby podle §265 l tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 To 51/2020-4181, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 47 T 9/2019-4037, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce). Předně konstatuje, že z obsahu dovolání je patrné, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se má vztahovat k rozsudku soudu prvního stupně, a tedy že obviněný chtěl rozsudek odvolacího soudu patrně napadnout z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dále poukazuje na to, že dovolatel opakuje shodnou obhajobu, kterou uplatnil jak již před soudem prvního stupně, tak ve svém odvolání proti rozsudku tohoto soudu. Jestliže obviněný zcela kategoricky odmítá svou vinu v případě skutku pod bodem 10) rozsudku soudu prvního stupně, zdůrazňuje, že s námitkami v tomto směru se vypořádal jak soud prvního stupně v bodě 37. odůvodnění svého rozsudku, tak odvolací soud v bodě 13. odůvodnění svého rozsudku; s argumentací soudů se přitom ztotožňuje a dodává, že obviněný ani ve svém dovolání nepředkládá nějaké alternativní zjištění k tomu, že si byl vědom skutečného smyslu cesty do Polska, kdy zejména se ani nepokusil vysvětlit, z jakého jiného důvodu se zde po čtyřech měsících znovu setkal se svým předchozím polským dodavatelem metamfetaminu A. Uvádí, že je obtížné konstruovat nějaký jiný než kriminální účel takového setkání, zvláště když takový jiný účel (rodinný, vzdělávací, turistický, zdravotní apod.) nenabízí ani dovolatel. Považuje však zejména za podstatné, že předmětné námitky samy o sobě zjevně nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádný jiný dovolací důvod. Pro úplnost dodává, že za právně relevantně uplatněnou by bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním; takovou námitku však dovolatel neučinil, domáhá se namísto toho užití zásady in dubio pro reo, jež je ale zásadou procesní, nikoliv hmotněprávní, jejíž toliko extrémní porušení by mohlo být důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí.
11. V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na druhou námitku obviněného stojící mimo deklarovaný (i jakýkoli jiný) dovolací důvod, jíž je jeho výhrada nepřiměřenosti uloženého trestu. V této souvislosti s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu konstatuje, že v rámci dovolacích důvodů se dovolací soud nepřiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže, zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle §39 tr. zákoníku; k tomu by byl oprávněn mimo dovolací důvody jen v případech výjimečných svou nespravedlností, tj. pokud by uložený trest byl v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Nejenže takovou námitku obviněný neuvedl, ale takovému rozporu ani nic nenasvědčuje, neboť již soud prvního stupně v bodu 50. odůvodnění svého rozsudku logicky a přesvědčivě odůvodnil druh i výměru uloženého trestu, přičemž pečlivě a jednotlivě hodnotil i převážně přitěžující okolnosti na straně dovolatele. Pro úplnost dodává, že pokud dovolatel argumentuje i dobou tří let uplynulou od spáchání posledního skutku, pak ani tato doba do pravomocného rozhodnutí nedosahuje doby, při níž je podle české i evropské judikatury zapotřebí kompenzace cestou konkrétně odůvodněného snížení trestu. Uzavírá, že v této části dovolání tedy nemůže odpovídat uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu.
12. S ohledem na povahu dovolacích námitek obviněného státní zástupce navrhuje podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjadřuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá toliko o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
17. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
18. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
19. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
20. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
21. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svou argumentací totiž brojí jednak proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti jimi učiněných skutkových zjištění ohledně skutku popsaného pod bodem 10) rozsudku soudu prvního stupně, a dále namítá nepřiměřenost jemu uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud považuje k těmto výhradám za potřebné uvést – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – následující.
23. Pokud jde o první výše zmíněnou námitku, obviněný jejím prostřednictvím kategoricky odmítá, že by se dopustil skutku uvedeného pod bodem 10) rozsudku soudu prvního stupně, a je přesvědčen, že závěr soudů o jeho vině tímto skutkem je zcela důkazně nepodložený s tím, že se opírá pouze o skutečnost, že ve vztahu k dalším skutkům byla jeho vina prokázána; současně předkládá vlastní verzi předmětného skutkového děje spočívající na tvrzení, že obviněného D. K. pouze odvezl do Polska, aniž by tušil, resp. se zajímal o to, co tam jmenovaný obviněný následně hodlal dělat. Z těchto důvodů pak vyslovuje názor, že v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být v tomto bodě obžaloby zproštěn.
24. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
25. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání; to v dané věci obviněný ani neučinil. Nadto platí, že Nejvyšší soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek pouze v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, či ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, anebo ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
26. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké závěry ve vztahu ke skutku pod bodem 10) z jednotlivých důkazů učinil (srov. bod 37. odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami stran předmětného skutku se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho bod 13.). Nejvyšší soud se s danými úvahami a závěry, které již z důvodu procesní ekonomie zde není třeba opětovně podrobně rekapitulovat, rovněž plně ztotožňuje, a nemá, co by jim mohl vytknout.
27. Z důvodu ještě větší přesvědčivosti Nejvyšší soud jen dodává, že pokud jde o skutkové zjištění soudů, že obviněný se dopustil (mimo jiné) i protiprávního jednání popsaného pod bodem 10) rozsudku soudu prvního stupně, nemá ani on na základě provedených důkazů žádných pochyb. Ze záznamu o provedeném sledování osob ze dne 16. 8. 2017 jednoznačně plyne, že obviněný uvedeného dne přicestoval s obviněným D. K. do obce XY v Polské republice, kde byl následně spatřen, jak vychází z rodinného domu, nesa tmavou taštičku, spolu s mužem jménem A. A., jenž byl jeho dodavatelem metamfetaminu již v dřívější době, a to před necelými čtyřmi měsíci [viz skutek ze dne 22. 4. 2017 pod bodem 8) rozsudku soudu prvního stupně]. Na podkladě daného záznamu a zřejmé časové souvislosti pak bylo dále zjištěno, že následně obviněný odvezl obviněného D. K. do obce XY na hranici s Českou republikou, zatímco on přejel státní hranici mezi Polskou republikou a Českou republikou ve svém vozidle sám a pokračoval zpět na území České republiky až do svého bydliště. V blízké časové návaznosti (přibližně jedné hodiny) pak byl obviněný D. K. zadržen ve vlaku s drogou metamfetamin v množství 385,04 g s obsahem metamfetaminbáze 282,09 g. Z těchto okolností nepochybně plyne, že obviněný jel do Polské republiky vyzvednout od svého dodavatele A. A. předmětnou drogu, kterou chtěl dopravit na území České republiky, přičemž k zakrytí dané trestné činnosti využil obviněného D. K. jako přepravce, a že jeho verze spočívající na tvrzení, že pouze vezl jmenovaného na jeho žádost do Polské republiky, aniž by tušil, co zde tento hodlal dělat, naopak není pravdivá.
28. Jestliže se dovolatel domáhá zproštění obžaloby v tomto bodě v důsledku aplikace zásady in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotněprávního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
29. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí rovněž druhá námitka obviněného, kterou pod citovaný dovolací důvod podřazuje a jíž brojí proti uloženému trestu, který shledává nepřiměřeně přísným, resp. neúčelným.
30. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
31. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ještě pod polovinou zákonné trestní sazby, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 50. jeho rozsudku (s nímž se ztotožnil rovněž soud odvolací v bodu 15. odůvodnění jeho rozhodnutí).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
32. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. H. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.