ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.806.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 806/2021-733
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného Z. J. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 4 To 5/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 62/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 1 T 62/2020, byl obviněný Z. J. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. l písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 1.), dále zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem 2.) a zvlášť závažným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem 3.). Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1)
dne 5. 9. 2019 v přesně nezjištěné době od 01:25 hod. do 17:00 hod. ve XY na ul. XY, po předchozím vypáčení okna vnikl do bytu č. 2 uživatelky K. S., kde nezjištěným způsobem vypáčil trezor, z něhož odcizil finanční hotovost ve výši 3.000 EURO (dle aktuálního kurzu celkem 77.550 Kč) a 2 ks plastových pytlíků s mincemi s nominálními hodnotami 50 Kč v celkové výši 4.000 Kč a dále z bytu odcizil zlatý dámský prstýnek zn. Bvlgari v hodnotě 3.152 Kč, pár zlatých dámských náušnic zn. Bvlgari v hodnotě 5.200 Kč, notebook zn. Asus s napájecím kabelem v hodnotě 4.500 Kč, mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S9+ v hodnotě 13.900 Kč, s vloženou SIM kartou v hodnotě 100 Kč v pouzdře Samsung v hodnotě 550 Kč, mobilní telefon zn. Huawei Nova 3 v hodnotě 5.900 Kč, s vloženou SIM kartou operátora T-Mobile v hodnotě 100 Kč, mobilní telefon zn. Huawei P20 lite v hodnotě 3.600 Kč, s vloženou SIM kartou operátora Vodafone v hodnotě 100 Kč, notebook zn. ACER Aspire 5 v hodnotě 9.500 Kč, notebook zn. ACER ASPIRE 5735 v hodnotě 1.000 Kč, zlatý dámský prsten s briliantem v hodnotě 11.300 Kč, stříbrný řetízek na zápěstí v hodnotě 2.100 Kč, stříbrný řetízek na krk v hodnotě 1.000 Kč, pamětní minci s tmavě červenými kamínky v nezjištěné hodnotě, 2 svazky různých klíčů v celkovém počtu asi 20 ks v hodnotě 200 Kč a mobilní telefon zn. Samsung A3 v hodnotě 1.400 Kč s vloženou SIM kartou v hodnotě 100 Kč, čímž poškozené K. S. způsobil škodu odcizením věcí ve výši nejméně 145.252 Kč a škodu poškozením trezoru a plastového okna ve výši celkem 4.800 Kč,
2)
ačkoliv je metamfetamin psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy
o psychotropních látkách, která je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě §44c zákona č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách, v platném znění, přesto
přesně nezjištěného dne v měsíci září 2019 v XY neoprávněně prodal D. F. nejméně 1 g pervitinu za částku 800 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 2015, č. j. 3 T 50/2015-58, s nabytím právní moci téhož dne, odsouzen za spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl dne 21. 3. 2016 přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 220 dnů, z něhož byl dne 7. 6. 2017 rozhodnutím Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 11 PP 203/2017 podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, t. j. do 7. 6. 2020,
3)
ačkoliv je metamfetamin psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy
o psychotropních látkách, která je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě §44c zákona č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách, v platném znění, přesto
v období od 15. 1. 2018 do 27. 9. 2019 v XY, v prodejně spol. M. zakoupil chemikálie, laboratorní sklo a další předměty potřebné k nelegální výrobě psychotropní látky metamfetamin, zvané též pervitin, a to nejméně 300 ks pH indikačních papírků, 17 metrů silikonové hadice, 60 ks nádob se šroubovým uzávěrem 40 ml, 53 ks nádob se šroubovým uzávěrem a širokohrdlých 60 ml, 1 kg skleněných kuliček, 7 ks nástavců se zahnutou rourkou 90o, 3 ks spirálových chladičů, 13 ks laboratorních teploměrů, 40 ks stříkaček 5 ml, 20 ks stříkaček 10 ml, 34 ks stříkaček 20 ml, 83 ks gumových zátek, 12 trubic Simax, 7 ks vyplachovacích stříkaček 150 ml, 84 ks širokohrdlých nádob 20 ml, 1 ks destilační nástavec, 1 ks nerezovou oboustrannou lžičku pro zdravotnictví, 1 ks anatomickou rovnou pinzetu, 1 ks stříkačku 250 ml, 12 ks širokohrdlou nádobu 80 ml, 2 ks otavených tyčinek, 7 ks nádob se šroubovým uzávěrem 180 ml, 5 ks širokohrdlých nádob 60 ml, 2 ks stříkaček 50 ml, 2 ks mikro zkumavek, 1 ks foukané duté šestihranné zátky, 100 ks latexových rukavic, 1 ks špachtle se lžičkou, 6 ks Petriho misek, 1 ks kuželové baňky 5.000 ml, 1 ks baňky s plochým dnem 100 ml, 2 ks baněk s plochým dnem úzkohrdlých 250 ml, 3 ks baněk s plochým dnem 500 ml, 2 ks baněk s kulatým dnem 500 ml, 1 ks baňky s kulatým dnem 600 ml, 2 ks baňky s plochým dnem 1.000 ml, 1 ks baňky s plochým dnem úzkohrdlé 2.000 ml, 2 ks baněk s plochým dnem úzkohrdlých 4.000 ml, 1 ks baňky s plochým dnem 10.000 ml, 12,25 kg resublimovaného jodu, 27 kg hydroxidu sodného, 30 l kyseliny fosforečné, 1 l diethyletheru, 1 l acetonu a 3 l kyseliny chlorovodíkové, které zčásti přechovával ve XY ve svém trvalém bydlišti či jinde, a zčásti je ve XY či jinde poskytoval dalším osobám, a to nejméně J. D., kterému v 1 případě prodal 15 g jodu za částku 300 Kč, E. H., které v 1 případě prodal laboratorní baňku o objemu 500 ml za přesně nezjištěnou částku, a D. D., kterému nabídl přesně nezjištěné množství jódu, přičemž z odebraného množství jodu a kyseliny fosforečné by bylo možno vyrobit až 9,02 kg pervitinu, resp. 58,93 kg pervitinu,
a takto jednal, přestože věděl, že uvedené chemikálie a předměty tvoří podstatnou část technologického vybavení, určeného pro nelegální výrobu metamfetaminu.
2. Za to byl obviněný Z. J. citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené K. S. částku ve výši 145.000 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Z. J. odvoláním, v návaznosti na nějž Krajský soud v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. d), písm. f) odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu částečně zrušil, a to pouze ve výroku o náhradě škody. Následně krajský soud svým rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 4 To 5/2021, podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněnému Z. J. nově uložil povinnost podle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradě škody poškozené K. S. částku ve výši 139.552 Kč. Se zbytkem jejího nároku pak krajský soud jmenovanou poškozenou podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech jeho výroků, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v případě skutku popsaného pod bodem 1. dle jeho názoru proti jeho osobě neexistují žádné přímé ani relevantní nepřímé důkazy, v důsledku čehož měl být v tomto bodě v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Samotná skutečnost, že se obviněný setkal s poškozenou předtím, než byl její byt vykraden, totiž zcela o ničem nevypovídá. V bytě poškozené přitom nebyly nalezeny žádné stopy, které by jej jako důkazy z daného skutku usvědčovaly.
6. Rovněž ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2. obviněný vyjádřil nesouhlas s výsledky provedeného dokazování a hodnocením důkazů, kterýžto opírá o řadu námitek k věrohodnosti svědka D. F. Tento svědek byl dle obviněného v době podání vysvětlení policii osobou drogově závislou, přičemž jeho výpověď mohla být ovlivněna strachem z vlastního trestního stíhání. K identifikaci obviněného mu pak byla předložena jediná fotografie Z. J. a předestřeno jeho jméno s dotazy k drogám. Současně nebyl nikterak prokázán ani svědkem tvrzený telefonický kontakt s obviněným, a i přes skutečnost, že policie měla k dispozici telefon obviněného. Dovolatel přitom považuje ze krajně nelogické, že by si jmenovaný svědek, jakožto osoba drogově závislá pocházející z XY, složitě opatřoval drogu v množství toliko jednoho gramu od někoho z XY. Za nepravděpodobné považuje obviněný také to, že by měl po krádeži v bytě poškozené nabízet kradené předměty svědkovi D. F. při prodeji drogy, ačkoli jej osobně neznal. Tento svědek přitom nevysvětlil, kterak měl obviněného vůbec poznat, když se před předáním drogy nikdy dříve neviděli. V této souvislosti dovolatel poukázal rovněž na skutečnost, že svědek R. V. popřel, že by v rozporu s tvrzením svědka D. F. tomuto poskytl kontakt na obviněného či že by vůbec obviněného znal.
7. Závěrem pak obviněný setrval na tvrzení, že se skutků popsaných pod body 1. a 2. nedopustil, když soudy nižších stupňů závažným způsobem pochybily v hodnocení důkazů, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jím napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon napadeného rozhodnutí.
8. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 12. 7. 2021, sp. zn. 1 NZO 607/2021-11, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně uvedl, že dovolací námitky obviněného jsou doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba nižší soudy beze zbytku a především správně vypořádaly. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce upozorňuje, že obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky skutkové povahy, nikoli hmotněprávní. Takovéto námitky přitom jím uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, když v jeho rámci nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým nižší soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Pouhá skutečnost že se v daném případě zjištění soudů míjí s představami obviněného, pak nemůže mít za následek nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo .
9. Státní zástupce tedy závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
10. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
12. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným Z. J. uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
17. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
18. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného Z. J. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje o zpochybnění veškerých skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran skutků popsaných pod body 1. a 2., jimiž byl pravomocně uznán vinným, přičemž za tímto účelem namítá nedostatky v hodnocení jednotlivých důkazů, když brojí zejména proti způsobu, kterým nalézací soud hodnotil svědeckou výpověď D. F. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
19. Za případ extrémního nesouladu totiž nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Okresní soud ve Frýdku-Místku tomuto zákonnému požadavku dostál, když v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. l písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem 1.), jakož i zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem 2.). Obviněný Z. J. přitom fakticky nenamítá, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze dovodit závěry stran spáchání těchto trestných činů jeho osobou, nýbrž primárně namítá (opětovně) nedostatek důkazů pro své odsouzení, když napadá hodnocení provedených důkazů a domáhá se změny nižšími soudy učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch. Za tímto účelem obviněný předkládá řadu zcela obecných a nepřímých námitek, jež jsou identické s námitkami, které uplatnil již před soudy nižších stupňů a které byly těmito soudy plně a řádně vypořádány. Obviněný mimo jiné poukazuje na drogovou minulost svědka D. F. a namítá, že tento svědek se obával toho, že by mohl být sám trestně stíhán. Dále poukazuje na chyby, které měly být učiněny při podání vysvětlení tímto svědkem v rámci přípravného řízení, když namítá, že jím tvrzené skutečnosti nebyly potvrzeny dalšími důkazy. Obviněný dále předestírá řadu svých vlastních úvah, na jejichž základě považuje tvrzení výše jmenovaného svědka za nelogická (např. toho, proč by se obviněný svědkovi snažil prodat kradené zboží, dále toho, kterak měl svědek obviněného rozpoznat při prvním setkání a jak na něj měl získat kontakt, či proč by svědek chtěl koupit drogu právě od obviněného a nenašel si zdroj drogy z bližšího okolí). Pravá podstata těchto námitek však směřuje do hodnocení provedených důkazů, jakož i z něj učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto nasvědčovaly extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutkovým stavem. Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
20. V kontextu námitek obviněného Z. J., jimiž tento brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, tak Nejvyšší soud konstatuje, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v bodech 27. a 28. jeho odůvodnění, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Odvolací soud následně, především v bodech 14. až 21. odůvodnění svého rozhodnutí, opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obviněným prezentované obhajobě.
21. Nejvyšší soud přitom s ohledem na rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem nepřisvědčil ani námitce obviněného Z. J., že v daném případě nebyly provedené důkazy dostatečné pro jeho odsouzení ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1. a 2., pročež jej bylo v důsledku rozporů a nejasností ve výpovědích jednotlivých svědků nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo stran těchto skutků zprostit podané obžaloby. Za daného stavu lze naopak konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost jednotlivých důkazů důkladně, když obzvláště pečlivě a obezřetně postupovaly při hodnocení jak výpovědi svědkyně K. S., tak i svědka D. F., stejně jako i dalších svědeckých výpovědí a důkazů, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jenž by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
V.
Závěr
22. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný Z. J. svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a následné revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, jíž by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
23. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které však v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo nikterak narušeno (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
24. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím, jakož i jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za tohoto stavu, kdy obviněný Z. J. nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, Nevyšší soud jím podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
25. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaného obviněným a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na odklad, resp. přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu