ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.412.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 412/2022-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání obviněného A. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 298/2021, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 31/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 5 T 31/2021, byl obviněný A. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třicetišesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §81b odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o zničení suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 20,21 g uloženého v bezpečnostní obálce č. A00023138 pod ČZD: 2424-1/2020 včetně obalového materiálu (dopisní obálka a plastové sáčky) uložených v depozitu Policie ČR MŘ Plzeň pod č. j. KRPP-67662/TČ-2020-030571. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění v rozsudku Okresního soudu Plzeň - město blíže uvedených.
2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné T. P.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný A. P., rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 298/2021, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 9. 2021 č. j. 5 T 31/2021-317 ve vztahu k obviněnému A. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což obviněného odsoudil podle §283 odst.1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti (15) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Podkladem pro to bylo zjištění, že: v rozporu s ustanovením §28 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a má zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, s čímž byl prokazatelně seznámen při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody dne 1. 3. 2016 ve Věznici XY, A. P. v době výkonu trestu, nejméně 14. 6. 2020 v době kolem 16:04 hod., telefonicky komunikoval se sestrou T. P., přičemž v průběhu hovoru od této vyžádal zaslání omamných a psychotropních látek do Věznice XY, a to prostřednictvím další osoby, kdy omamné a psychotropní látky měla T. P. opatřit a následně zaslat na adresu XY, osobě R. Ch., který měl následně zásilku předat prostřednictvím P. V., nar. XY, A. P. do objektu Věznice XY, při telefonické komunikaci instruoval A. P. svoji sestru tak, že jí řekl, o jaké hmotnosti má drogu poslat, konkrétně uváděl „deset, pět a pět“, v návaznosti na telefonický hovor T. P. dne 16. 6. 2020 v 15:10 hod. z pobočky České pošty, XY, předala poštovní přepravě zásilku evidenčního čísla XY, adresovanou na jméno R. Ch., XY, přičemž jako odesílatele uvedla osobu M. S., XY, do které vložila mimo jiné 3 plastové sáčky obsahující sušinu konopí o hmotnosti 11,65 g, 5,41 g 5,11 g, vykazující přítomnost účinné látky D-9 tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 3,13 g, tedy v množství 14,1 %, zásilka byla zadržena Českou poštou a. s.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný A. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, směřující proti výroku o vině i výroku o trestu, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.
6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního řízení vznáší námitky k právní kvalifikaci jednání popsaného v napadených rozsudcích obou soudů, neboť tvrzené protiprávní jednání, že si objednal do věznice drogu marihuanu, nevyplývá ani z provedených důkazů, ani nebylo nade vší pochybnost prokázáno. Rovněž nebylo důkazně prokázáno, že jeho jednání naplňuje skutkové podstaty přisouzených přečinů.
7. Dále namítá, že úvahy soudu prvního stupně i soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí jsou velmi extenzivní, nepřiléhavé, důkazně nepodložené a tedy ryze spekulativní, když provedené důkazy jej ze spáchání přisouzených přečinů neusvědčují. Za tohoto stavu oba soudy danou věc nesprávně právně hodnotily i nesprávně právně kvalifikovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo , což dovozuje z citace odvolacího soudu na str. 5 odůvodnění jeho rozsudku.
8. Vyjadřuje přesvědčení, že skutkový děj tak, jak byl popsán v napadených rozhodnutích, neodpovídá skutečnosti, nebyl dostatečně, jednoznačně a hodnověrně prokázán a neodpovídá ani svědeckým výpovědím. K tomu poukázal, že sám odvolací soud shledal, že soud prvního stupně jako důkazy užil i takové, které vůbec fakticky ani právně neexistovaly a neexistují. V návaznosti na to obviněný citoval rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. 4266/16, které se pravidlem „ in dubio pro reo“ a z něj vycházejícího principu presumpce neviny zabývalo.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 298/2021 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 5 T 31/2021 a postupoval ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř., popřípadě aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil obviněného obžaloby.
10. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel ve svém dovolání uplatnil argumentaci shodnou s jeho dosavadní obhajobou i s jeho odvoláním, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně není dán obviněným tvrzený extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
11. Uvedla, že obviněný je ze svého jednání usvědčen obsahem telefonických hovorů se spoluobviněnou T. P., ze kterých vyplynulo, že se opakovaně dotazoval, zda již byl balík zaslán, vypočítával, kdy by bylo vhodné balík nejpozději zaslat, aby byl adresátovi, tedy osobě, na kterou byl balík adresován z podnětu obviněného, k dispozici. V souvislosti s požadavkem na obsah balíku se dotazoval, zda jeho sestra už má obsah balíku doma. Také, když prvotně hovořil o tom, co mu má být zasláno, zmiňoval mj. 15 tabáků, poté hovořil o rozdělení 10, 5 a 5 a následně dne 18. 6. 2020, tedy v době, kdy již byl balík spoluobviněnou odeslán, se dotazoval, zda rozdělila tabáky na 10 PS, a 5 a 5 westů. Rovněž obsah jejich následné telefonické komunikace jej jednoznačně usvědčuje z toho, že si byl skutečného obsahu balíku vědom.
12. Závěrem státní zástupkyně uvedla, že meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
13. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný A. P., který v rámci své repliky předně poukázal, že státní zástupkyně zřejmě přehlédla, že mimo dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uplatnil rovněž i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jinak setrval na své dovolací argumentaci, že na jeho věc měly být aplikovány východiska vyplývající z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4266/16, zabývající se aplikací pravidla „in dubio pro reo“, když i podle státní zástupkyně na celou záležitost včetně hodnocení důkazů lze nahlížet minimálně relevantně dvěma způsoby. Toto jeho stanovisko je podporováno i tím, že prvoinstanční soud užil vůči němu i takové důkazy, které vůbec fakticky ani právně neexistovaly, a tyto považoval při svém rozhodování a argumentaci za stěžejní. Má tedy i nadále za to, že jeho dovolání je důvodné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
16. Obviněný A. P. podal svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
17. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
20. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho rámci obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že popsaný skutkový děj nebyl jednoznačně a hodnověrně prokázán a neodpovídá ani svědeckým výpovědím, když nebylo důkazně podloženo, že si objednal do věznice drogu (marihuanu). Taková vadná zjištění však ve věci dána nejsou.
21. K dovolatelem namítanému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, podle kterých si měl objednat do věznice drogu marihuanu , nutno zdůraznit, že aby mohl nastat obviněným namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky extrémního nesouladu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Jejich dostatečné ukotvení je třeba shledávat zejména v doznání sestry obviněného T. P. a ve zvukových nahrávkách telefonní komunikace mezi ní a obviněným A. P., tedy přímých důkazech, korespondujících i s listinnými důkazy, jimž byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině přisouzenými přečiny, nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
22. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
23. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání obviněného je možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Obviněný je z trestné činnosti především usvědčen doznáním jeho sestry – spoluobviněné T. P., které bylo vyhodnoceno jako zcela věrohodné, korespondující s obsahem telefonické komunikace obviněného s jeho sestrou, ze které vyplynulo, že se opakovaně dotazoval, zda již byl balík zaslán, vypočítával, kdy by bylo vhodné balík nejpozději zaslat, aby byl adresátovi, tedy osobě, na kterou byl balík adresován z podnětu obviněného, k dispozici. V souvislosti s požadavkem na obsah balíku se dotazoval, zda jeho sestra už má obsah balíku doma. Také, když prvotně hovořil o tom, co mu má být zasláno, zmiňoval mj. 15 tabáků, poté hovořil o rozdělení 10, 5 a 5 a následně dne 18. 6. 2020, tedy v době, kdy již byl balík spoluobviněnou T. P. odeslán, se dotazoval, zda rozdělila tabáky na 10 PS, a 5 a 5 westů. Rovněž obsah jejich následné telefonické komunikace obviněného jednoznačně usvědčuje z toho, že si byl vědom skutečného obsahu balíku. Na to pak vedle výpovědí svědků R. Ch. a P. V. navazují rovněž listinné důkazy, z nichž lze zmínit výzvu k vyzvednutí zásilky, z níž vyplývá, že jako adresát zásilky byl uveden R. Ch., z protokolu o ohledání věci včetně fotodokumentace, jejímž předmětem byla poštovní doporučená zásilka s uvedením jako adresáta R. Ch. a odesílatele M. S. Z protokolu o otevření zásilky včetně fotodokumentace vyplývá, že mimo jiné obsahovala plastový uzavíratelný sáček červené barvy s dalším obsahem. Z protokolu o předání nebezpečné zásilky je evidentní, že tato byla předána Policii České republiky z důvodu podezření na marihuanu, což koresponduje s úředním záznamem Policie České republiky, že dne 19. 6. 2020 bylo na linku 158 oznámeno, že na Hlavní poště, XY, je uložena zásilka s podezřením, že obsahuje marihuanu. Předmětná zásilka byla jako podezřelá zadržena a její obsah podroben zkoumání, přičemž bylo zjištěno, že obsahuje sušinu marihuany, která byla rozvážena ve třech plastových sáčcích, přičemž hmotnost jednotlivých balení marihuany odpovídala v podstatě požadavku obviněného sděleného telefonem jeho sestře z Věznice XY (deset, pět a pět), konkrétně 11,65 g, 5,41 g a 5,11 g, tedy sušina o celkové hmotnosti 22,17 g. Jak vyplynulo z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie, předmětná sušina vykazovala účinnou psychotropní látku D-9 tetrahydrokanabinol v množství 14,1 %, tedy 3,13 čistého THC. Zkoumáním doručované zásilky z hlediska přítomnosti daktyloskopických stop bylo odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie zjištěno, že sedm zajištěných daktyloskopických stop je shodných s kontrolními otisky spoluobviněné T. P.
24. Podle Nejvyššího soudu tím soud prvního stupně na základě řádně provedených a hodnocených důkazů vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru, že obviněný A. P. zcela prokazatelně instruoval a navedl spoluobviněnou T. P., aby mu opatřila drogu - marihuanu, a to včetně konkrétního způsobu, jak tuto látku dopravit do věznice. Rovněž logicky zdůvodnil, proč jako účelovou, vedenou snahou se vyvinit, vyhodnotil výpověď obviněného, že po své sestře nežádal zaslání marihuany ale tabáku, který chtěl rozdělit, a pokud tak učinila, asi to špatně pochopila.
25. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „ in dubio pro reo“, když má za to, že na jeho věc mělo být aplikováno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4266/16, jež se aplikaci pravidla „in dubio pro reo“ zabývalo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
26. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například odstavec 22 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
27. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu, které shledává extenzivní, nepřiléhavé, důkazně nepodložené a ryze spekulativní, ve skutečnosti těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265 odst. 4 tr. ř. )
28. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není naplněn námitkami, jimž dovolatel zpochybňoval naplnění znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. ř., opírající se o tvrzení, že nebylo důkazně prokázáno, že tvrzené protiprávní jednání naplňuje znaky jemu přisouzených přečinů, neboť i jimi obviněný ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly, neboť oběma soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob hodnocení provedených důkazů, které mělo vyznít v jeho prospěch. Svými námitkami se domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, neboť vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky směřuje. Teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení jemu přisouzených skutků. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
29. Předně nutno připomenout, že pro posouzení shora popsaného jednání obviněného jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy je stěžejní skutkové zjištění, které vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně (resp. v tomto případě odvolacího soudu), na jehož základě lze učinit právní závěr, že obviněný úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí neoprávněně jinak jinému opatřit nebo pro jiného přechovávat omamnou nebo psychotropní látku.
30. Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu je tak zjevné, že obviněný, který vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici XY, své jednání směřoval k obstarání omamných a psychotropních látek s cílem tyto látky zkonzumovat, když telefonicky naléhal na svoji sestru - spoluobviněnou T. P., aby zajistila jím požadovanou drogu (marihuanu), tuto dle dispozic obviněného rozvážila a následně prostřednictvím České pošty zaslala na jím uvedenou adresu. Podle Nejvyššího soudu takto formulované skutkové závěry nezavdávají žádné pochybnosti o tom, že obviněný A. P. úmyslně vzbudil u obviněné T. P. rozhodnutí spáchat trestný čin, neboť podle skutkové věty to byl právě telefonát obviněného, jehož obsahem byla mimo jiné žádost, která vedla obviněnou T. P. k opatření omamných a psychotropních látek, které následně dle instrukcí obviněného zaslala osobě R. Ch., který měl následně zásilku předat prostřednictvím P. V. A. P. Již tím, že obviněný svým aktivním jednáním ve své sestře T. P. vzbudil rozhodnutí opatřit mu neoprávněně omamné a psychotropní látky – marihuanu, a tuto přiměl, aby mu prostřednictvím dalších osob drogy do věznice doručila, dopustil se uvedeného přečinu. Skutečnost, že obviněný skutek inicioval, se sestrou se předem domlouval na jeho provedení, vyplývá nejen z doznání T. P., ale je v souladu i se zvukovými nahrávkami jejich vzájemné telefonní komunikace, z níž je patrno, že si obviněný byl protiprávnosti svého počínání vědom. Za daných okolností soudy přesvědčivě usoudily, že o vině dovolatele není žádných pochyb. Odvolací soud pak takto vymezený skutek správně podřadil pod příslušná ustanovení hmotného práva trestního. Právní kvalifikace shora popsaného jednání rovněž jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, k níž dospěl odvolací soud, je tak podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá.
31. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. ř., toho se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.
32. K podstatě účelu trestu odnětí svobody je vhodné dodat, že na něj lze usuzovat z §28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zák. č. 169/1999 Sb.“), podle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Zásadní význam má v projednávané věci §28 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, podle něhož je odsouzeným zakázáno mj. vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky.
33. Jak vyplývá ze sdělení Věznice XY, obviněný byl při nástupu výkonu trestu odnětí svobody dne 1. 3. 2016 řádně seznámen s řádem výkonu trestu a s právy a povinnostmi podle zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, což stvrdil svým podpisem (č. l. 174-191 spisu). Věděl tedy, že nesmí přechovávat ani konzumovat návykové látky, a pokud by tak učinil (v daném případě převzal obsah jím objednané zásilky obsahující omamné a psychotropní látky do Věznice XY pro jeho osobu s cílem tyto látky zkonzumovat), ztížil by tím podstatně výkon rozhodnutí soudu, neboť by takovým jednáním zmařil účel trestu. Tím úmyslně porušoval pravidla výkonu trestu odnětí svobody a naplnil tak zákonem požadované znaky „závažného jednání“, jímž se snažil „zmařit účel trestu“. Dopustil se tak jednání dosahujícího takové míry společenské škodlivosti, že v daném případě byly jednoznačně splněny předpoklady trestněprávní odpovědnosti, neboť soudy zcela správně vyhodnotily skutková zjištění ve vztahu ke znakům skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku.
34. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně . Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 - 9), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 4 - 7). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.
35. Jestliže obviněný pouze v úvodní části svého dovolání napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nicméně ani ten není opodstatněný, neboť obviněnému A. P. byl zjevně uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody, který zákon připouští, a to mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby od jednoho roku do pěti let stanovené ustanovením §283 odst. 1 tr. zákoníku, vztahující se na přečin, jímž byl též pravomocně uznán vinným.
36. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., (nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu.
37. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného A. P. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Jen pro úplnost tak lze dodat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
IV.
Závěrečné shrnutí
38. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného A. P. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu