ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.220.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 220/2022-9233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného 1. D. T., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim a o dovoláních obviněných 2. A. Ch. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a 3. F. M. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. 15 To 26/2021-8792, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 5/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných A. Ch. a F. M. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 73 T 5/2019, obviněného A. Ch. uznal vinným pod body I. až III. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem IX. ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, obviněného F. M. uznal vinným pod body I. a II. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a obviněného D. T. uznal vinným pod body I. až III. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
ačkoliv věděli, že nejsou osobami oprávněnými nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a věděli, že nakládají s látkami obecně označovanými za drogy, kdy nakládání s nimi je protizákonné, tak úmyslně
I. obvinění A. Ch., J. K., J. H., D. T., F. M.
A. Ch., vystupující pod přezdívkami „XY“ a „XY“ jako hlavní organizátor, J. K. vystupující pod přezdívkou „XY“, F. M., vystupující pod přezdívkou „XY“, působící od blíže nezjištěné doby v následně uvedeném období jako tzv. kurýr omamných a psychotropních látek, případně dosud neustanovené osoby působící zejména v Nizozemském království jako dodavatelé jako členové organizované skupiny zajišťující prodej omamných a psychotropních látek, se každý svým dílem neoprávněně, úmyslně a ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů podíleli minimálně v období od počátku roku 2017 do 20. 2. 2018, jak v České republice, tak v Nizozemském království, na neoprávněném dovozu zejména kokainu, MDMA, tablet extáze s účinnou látkou MDMA a LSD (tripy) a následném prodeji těchto látek, kdy jako prodejci omamných a psychotropních látek působili dále J. H. vystupující pod přezdívkami „XY“ a „XY“ a D. T. vystupující pod přezdívkou „XY“ a „XY“, kdy J. H. a D. T. si byli vědomi toho, že se podílejí na prodeji omamných a psychotropních látek jako členové organizované skupiny spolu s J. K. a A. Ch. a J. H. si byl vědom též účasti F. M., ale nebyli si vědomi působení této organizované skupiny ve více státech, přičemž A. Ch., J. K. a J. H. takto činili v úmyslu získat jako celkový prospěch z prodeje drog částku přesahující 1 000 000 Kč, kdy A. Ch., který se již před počátkem roku 2017 zabýval dovozem a samotnou distribucí omamných a psychotropních látek, kdy je poskytoval a prodával buď sám, nebo prostřednictvím dalších osob D. Ch., D. C. a P. S. v přesně nezjištěné době na přelomu roku 2016 a 2017 oslovil J. K., který uvedené látky také prodával před počátkem roku 2017 některým z níže uvedených osob, s nabídkou, aby pro něho prodával zejména tablety extáze s účinnou látkou MDMA, kokain, samotný MDMA a LSD (tripy) s tím, že bude mít z prodeje zisk ve výši 40 %, v některých případech 50 %; po akceptování této nabídky obdržel J. K. počátkem roku 2017 od A. Ch. mobilní telefon iPhone s kontakty na jednotlivé odběratele a trezor, ve kterém se skladovaly omamné a psychotropní látky, kdy následně J. K. za účelem kontroly a přehledu výtěžnosti vytvořil v tabulkovém procesoru Excel přehledné tabulky, ve kterých byly zejména dokumentovány zásoby omamných a psychotropních látek, jejich prodej, přezdívky odběratelů uvedených látek a procentuální rozložení zisku z prodeje mezi A. Ch. jako hlavním organizátorem, J. K. jako prodejcem a následně v době, kdy se na prodejích podíleli i J. H. a D. T. i tzv. kontrolorem a posléze i J. H. jako prodejcem, kterého zjednal po předchozí domluvě s A. Ch. J. K., a poté počátkem roku 2018 vytvořil J. K. i mobilní aplikaci s názvem Counting System, kde byl dokumentován prodej uvedených látek J. K. a D. T., kterého taktéž k prodeji OPL zjednal po dohodě s A. Ch. J. K.; financování a nákup omamných a psychotropních látek minimálně v období od počátku roku 2017 do poloviny února 2018 zařizoval a obstarával A. Ch. zejména s neznámými osobami působícími v Nizozemském království, kdy samotný transport omamných a psychotropních látek opakovaně a nepravidelně dle instrukcí A. Ch. uskutečňoval za finanční odměnu ve výši cca 30 000 Kč za jeden transport F. M. alias „XY“ a to zpravidla vozidly zapůjčenými z autopůjčoven, kdy takto dovezené omamné a psychotropní látky byly následně předávány tomu, kdo byl právě pověřen jejich prodejem zejména v XY a na území Jihomoravského kraje, kdy
A)
J. K. nejméně od počátku roku 2017 do listopadu 2017 skladoval v přenosném trezoru omamné a psychotropní látky, které dále prodával, kdy prodal minimálně
I. R. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 2 gramy MDMA (M), 345 ks tablet extáze (Koule) a 2 gramy kokainu (Kok) za celkovou částku 26 000 Kč,
II. T. N., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 7 ks tablet extáze (Koule) a 12 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 19.100 Kč,
III. P. V., nar. XY, pod přezdívkou „XY, XY a XY“, minimálně v 5 případech celkem 400 ks tablet extáze (Koule), 209 ks LSD (Papíry) a 147 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 205 500 Kč,
IV. R. S., nar. XY, alias „XY a XY“, minimálně v 7 případech celkem 3 225 ks tablet extáze (Koule) a 79 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 57 850 Kč,
V. V. H., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech celkem 10 gramů MDMA (M), 300 ks tablet extáze (Koule) a 20 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 30 000 Kč,
VI. V. S., nar. XY alias „XY a XY“, minimálně ve 2 případech celkem 60 ks tablet extáze (Koule) a 10 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 20 400 Kč,
VII. M. K., nar. XY, alias „XY a XY“, minimálně ve 3 případech celkem 0,80 gramů MDMA (M), 12 ks tablet extáze (Koule) a 6 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 14 600 Kč,
VIII. D. C., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 390 ks tablet extáze (Koule) a 2 gramy kokainu (Kok) za celkovou částku 28 500 Kč,
IX. B. P., nar. XY, alias „XY a XY“, minimálně ve 2 případech celkem 880 ks tablet extáze (Koule) a 50 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 76 000 Kč,
X. F. M., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 156 ks tablet extáze (Koule) za celkovou částku 8 000 Kč,
XI. P. V., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 4 gramy kokainu (Kok) za celkovou částku 8 000 Kč,
XII. Š. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 1 gram MDMA (M) a 1,5 gramů kokainu (kok) za celkovou částku 3 010 Kč,
XIII. S. C., nar. XY, alias „XY a XY“, minimálně ve 2 případech celkem 120 ks tablet extáze (Koule) za celkovou částku 6 800 Kč,
XIV. D. K., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 0,5 gramu MDMA (M) a 10 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 17 700 Kč,
XV. J. H., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 45 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 67 000 Kč,
XVI. P. F., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě 1,5 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 2 200 Kč,
XVII. M. G., nar. XY, alias „XY“, minimálně dne 22. 9. 2017 kolem 19:00 hodin na přesně nezjištěném místě v XY ve vozidle Audi A6, r. z. XY, poskytl 100 ks tablet extáze s účinnou látkou MDMA, a dále v blíže nezjištěné době 19 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 28.000 Kč, kdy dne 22. 9. 2017 dále přislíbil dodání dalších 100 ks tablet extáze,
XVIII. J. K., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 35 ks LSD (Papíry) za celkovou částku 3 000 Kč,
XIX. P. O., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 1.000 ks tablet extáze (Koule) za celkovou částku 25 300 Kč,
XX. A. H., nar. XY, alias „XY“, ve dvou případech tablety extáze, v jednom případě blíže nezjištěné množství převyšující 60 tablet, v jednom případě 60 ks tablet extáze (Koule) za přesně nezjištěnou částku,
XXI. D. R., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 1.200 ks tablet extáze (Koule) a 200 ks LSD (Papíry) za celkovou částku 58 000 Kč,
XXII. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY a XY“ minimálně ve 2 případech celkem 38 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 55 100 Kč,
XXIII. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 10 ks tablet extáze (Koule) a 3 gramy kokainu (Kok) za celkovou částku 3 300 Kč,
XXIV. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 1 gram kokainu (Kok) za nezjištěnou částku,
XXV. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 6 ks LSD (Papíry) za celkovou částku 600 Kč,
XXVI. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 1 000 ks tablet extáze (Koule) a 0,5 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 55 000 Kč,
XXVII. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 100 ks tablet extáze (Koule) za celkovou částku 8 000 Kč,
XXVIII. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 10 ks tablet extáze (Koule) za celkovou částku 1 000 Kč,
a dále prodal J. B., L. H., R. K., M. K., D. K., M. M., M. N., L. S., D. C., J. V., L. B., T. R. a dalším neustanoveným osobám kokain, MDMA a toxikomansky upotřebitelné sušené konopí v přesně nezjištěném množství,
M. T. a V. Ch. dne 30. 3. 2017 kolem 18:00 hodin v XY, na parkovišti u vozidla Citroen C3, r. z. XY, za částku cca 40 000 Kč minimálně 582 ks tablet extáze s názvem (logem) „XY“ a minimálně 197 ks tablet extáze s názvem (logem) „XY“, kdy cena 1 ks tablety byla 50 Kč,
D. P., nar. XY, dne 15. 11. 2017 po 16:00 hodině v XY, v blízkosti Galerie XY ve vozidle AUDI A6, RZ: XY, za částku 130 000 Kč celkem 99,539 gramů netto směsi kokainu s obsahem 78,3 % účinné látky, což činí 77,939 gramů kokainu báze,
kdy prodejem shora uvedeným odběratelům získal J. K. celkem částku 1 098 260 Kč, ze které měl, po odečtení nákladů na nákup drog ve výši 687 623 Kč, A. Ch. čistý zisk ve výši 60 % a občas 50 %, což činilo prokazatelně částku 238 246 Kč a J. K. čistý zisk ve výši 40 % a občas 50 %, což činilo částku 172 690 Kč, přičemž v druhé polovině roku 2017 J. K. trezor s omamnými a psychotropními látkami a jejich prodej předal J. H., kdy
B)
J. H., alias „XY“, v přesně nezjištěném období, nejméně však od listopadu roku 2017 do ledna 2018, neoprávněně a průběžně skladoval za účelem dalšího prodeje třetím osobám v přenosném trezoru omamné a psychotropní látky, které dále prodával buď sám, nebo je připravil a předal obviněnému. J. K. dle jeho instrukcí za účelem realizace prodeje J. K. nejméně v následujících případech
1. T. N., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 6 případech celkem 275,5 gramů kokainu (Kok), 128 ks tablet extáze (Balls) a 1 gram MDMA (Mko) za celkovou částku 399 100 Kč,
2. R. S., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 30 případech celkem 856,5 gramů kokainu (Kok), 5.350 ks tablet extáze (Balls), 54 gramů MDMA (Mko) a 203 ks LSD (Tripy) za celkovou částku 1 487 200 Kč,
3. R. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 14 případech celkem 72 gramů kokainu (Kok), 770 ks tablet extáze (Balls), 23 gramů MDMA (Mko), 203 ks LSD (Tripy) a 3 gramy neředěného kokainu (Konuncut) za celkovou částku 181.900 Kč,
4. V. H., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 6 případech celkem 44 gramů kokainu (Kok), 280 ks tablet extáze (Balls) a 20 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 94 600 Kč,
5. Š. B., nar. XY, alias „XY a XY“, minimálně v 9 případech celkem 53,3 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 94 600 Kč,
6. P. F., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 2,5 gramů kokainu (Kok) a 2 gramy neředěného kokainu (Konuncut) za celkovou částku 3.234 Kč,
7. S. C., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech celkem 108,3 gramů kokainu (Kok) a 30 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 133 000 Kč,
8. M. G., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 7 případech celkem 93 gramů kokainu (Kok), 20 ks tablet extáze (Balls) a 8 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 141 300 Kč,
9. D. K., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech celkem 20 gramů kokainu (Kok) a 600 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 62 000 Kč,
10. F. M., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 7 případech celkem 100 gramů kokainu (Kok), 150 ks tablet extáze (Balls) a 60 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 177 900 Kč,
11. L. P., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 5 případech celkem 40 ks tablet extáze (Balls) a 152 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 52 500 Kč,
12. M. M., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 10 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 16 000 Kč,
13. J. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 5 případech celkem 6,5 gramů neředěného kokainu (Konuncut) za celkovou částku 18 500 Kč,
14. B. P., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 5 případech celkem 400 gramů kokainu (Kok), 1.200 ks tablet extáze (Balls) a 20 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 580 500 Kč,
15. D. R., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 6 případech celkem 30 gramů kokainu (Kok), 4.500 ks tablet extáze (Balls), 10 gramů MDMA (Mko) a 200 ks LSD (Tripy) za celkovou částku 285 500 Kč,
16. L. S., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech celkem 3 000 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 170 000 Kč,
17. D. C., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech celkem 6 gramů kokainu (Kok) a 200 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 22 500 Kč,
18. D. K., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě celkem 20 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 8 000 Kč,
19. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně ve 2 případech celkem 7 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 15 400 Kč,
20. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 5 případech celkem 145 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 210 250 Kč,
21. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 3 ks LSD (tripy) za celkovou částku 450 Kč,
22. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 500 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 30 000 Kč,
23. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 105 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 7 200 Kč,
24. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 25 gramů neředěného kokainu (Konuncut), 30 ks tablet extáze (Balls) a 30 gramů MDMA (Mko) za celkovou částku 45 000 Kč,
25. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 10 gramů kokainu (Kok) za celkovou částku 14 000 Kč,
26. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě celkem 130 ks tablet extáze (Balls) za celkovou částku 9 000 Kč,
přičemž navíc jako uživatel drog z jím skladovaných zásob OPL sám minimálně ve 21 případech odebral pro vlastní potřebu celkem 314 gramů kokainu (Kok) a 41 ks LSD (tripy) za celkovou částku 443 750 Kč,
kdy z uvedených transakcí získali J. H. a J. K. celkem částku 4 704 014 Kč, ze které měl, po odečtení nákladů na nákup drog ve výši 1 934 065,60 Kč, A. Ch. čistý zisk ve výši 60 %, což činilo částku 1 661 969 Kč, J. H. čistý zisk ve výši 30 %, což činilo částku 830 984 Kč a J. K. čistý zisk 10 %, což činilo částku 276 994 Kč, přičemž během prodejů J. H. došlo ke ztrátovosti a šizení, které odhalil J. K., který od uvedené doby působil současně jako kontrolor uskutečněných prodejů, a proto byl s nabídkou prodeje v druhé polovině ledna 2018 nejprve osloven F. M., který ji odmítl a následně D. T., který nabídku přijal a dne 31. 1. 2018 od J. H. a J. K. převzal trezor s omamnými a psychotropními látkami a jejich prodej, kdy
C)
D. T. v období od počátku února 2018 do 20. 2. 2018 neoprávněně a průběžně skladoval v přenosném trezoru omamné a psychotropní látky za účelem dalšího prodeje třetím osobám, které dále prodával buď sám, nebo je připravil a předal obviněnému J. K. dle jeho instrukcí za účelem realizace prodeje nejméně v následujících případech
1. L. H., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech ve dnech 5. 2. 2018, 7. 2. 2018 a 12. 2. 2018 celkem 68 gramů kokainu (Kakao) za celkovou částku 96 000 Kč,
2. R. S., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 4 případech ve dnech 5. 2. 2018, 9. 2. 2018, 12. 2. 2018 a 18. 2. 2018 celkem 71 gramů kokainu (Kakao), 780 ks tablet extáze (Koblížky) a 10 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 146 300 Kč,
3. J. H., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 5 případech ve dnech 5. 2. 2018, 6. 2. 2018, 10. 2. 2018 a 12. 2. 2018 celkem 42 gramů kokainu (Kakao) za celkovou částku 61 900 Kč,
4. D. R., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech ve dnech 5. 2. 2018 a 19. 2. 2018 celkem 2 000 ks tablet extáze (Koblížky) a 10 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 104 000 Kč,
5. D. C., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech ve dnech 5. 2. 2018, 9. 2. 2018 a 11. 2. 2018 celkem 5 gramů kokainu (Kakao), 318 ks tablet extáze (Koblížky) a 10 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 31 500 Kč,
6. P. O., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech ve dnech 6. 2. 2018, 7. 2. 2018 a 8. 2. 2018 celkem 33 gramů kokainu (Kakao), 1 100 ks tablet extáze (Koblížky) za celkovou částku 103 000 Kč,
7. M. G., nar. XY, alias „XY“ minimálně ve 3 případech ve dnech 6. 2. 2018, 9. 2. 2018 a 14. 2. 2018 celkem 30 gramů kokainu (Kakao) a 39 ks tablet extáze (Koblížky) za celkovou částku 49 540 Kč,
8. J. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě dne 7. 2. 2018 celkem 1 gram kokainu (Kakao) za celkovou částku 3 000 Kč,
9. F. M., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě dne 18. 2. 2018 celkem 30 gramů kokainu (Kakao), 100 ks tablet extáze (Koblížky) a 10 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 57 000 Kč,
10. B. P., nar. XY, alias „XY“, minimálně v 1 případě dne 2. 2018 celkem 70 gram kokainu (Kakao) za celkovou částku 98 000 Kč,
11. R. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech ve dnech 7. 2. 2018, 13. 2. 2018 a 18. 2. 2018 celkem 4 gramy kokainu (Kakao) a 500 ks tablet extáze (Koblížky) za celkovou částku 36 400 Kč,
12. M. M., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech ve dnech 12. 2. 2018 a 15. 2. 2018 celkem 2.000 ks tablet extáze (Koblížky) a 1.000 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 236 000 Kč,
13. Š. B., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech ve dnech 9. 2. 2018 a 11. 2. 2018 celkem 6,5 gramů kokainu (Kakao) za celkovou částku 13 000 Kč,
14. T. N., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 3 případech ve dnech 8. 2. 2018, 11. 2. 2018, a 13. 2. 2018 celkem 126 gramů kokainu (Kakao) za celkovou částku 172 000 Kč,
15. J. K., nar. XY, alias „XY“, minimálně ve 2 případech dne 5. 2. 2018 a 11. 2. 2018 celkem 1 gram kokainu (Kakao) a 2 ks tablet extáze (Koblížky) za celkovou částku 750 Kč,
16. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně ve 2 případech dne 5. 2. 2018 a 7. 2. 2018 celkem 200 ks tablet extáze (Koblížky) za celkovou částku 12 000 Kč,
17. neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou „XY“ minimálně v 1 případě dne 18. 2. 2018 celkem 40 gramů MDMA (Marmeláda) za celkovou částku 15 300 Kč,
kdy z prodejů za období od počátku února 2018 do 20. 2. 2018 výše uvedeným 17 odběratelům získali D. T. a J. K. celkem minimálně částku 1 235 690 Kč, ze které měl, po odečtení nákladů na nákup drog, A. Ch. čistý zisk ve výši 60 %, což činilo částku 414 374 Kč, J. K. měl hrubý zisk ve výši 40 %, což činilo částku 276 250 Kč, ze které platil ještě provizi D. T. a nájem bytu, kde byly skladovány drogy a D. T. měl obdržet 30 000 Kč týdně, kdy za dobu, co D. T. omamné a psychotropní látky skladoval a prodával, dostal odměnu v celkové výši 60 000 Kč, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, MDMA a LSD jsou uvedeny v příloze č. 4 citovaného nařízení jako látky psychotropní,
II. obvinění A. Ch., J. K., F. M., a D. T.
A. Ch. jako hlavní organizátor, J. K. jako člen skupiny, F. M., alias „XY“ jako tzv. kurýr a další dosud neztotožněné osoby působící v Nizozemském království jako dodavatelé se neoprávněně, úmyslně, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem minimálně ve dnech 12. 2. 2018 až 17. 2. 2018 zejména na území České republiky a Nizozemského království, každý svým dílem, podíleli na dovozu psychotropní látky MDMA v množství cca 15 000 ks tablet extáze a omamné látky kokain v množství cca 1 300 gramů, kdy, po předchozích vzájemných domluvách, A. Ch. a J. K. zajistili finanční prostředky na nákup omamných a psychotropních látek, které částečně ve výši 500 000 Kč získal A. Ch. prostřednictvím J. K. dne 13. 2. 2018 od D. T. jako tzv. skladníka a prodejce z prodeje drog, kdy tento si nebyl vědom toho, že se na podílí na prodeji omamných a psychotropních látek ve spojení s organizovanou zločineckou skupinou působící ve více státech a jehož zjednal k plnění funkce skladníka a prodejce obviněný J. K., přičemž D. T. takto předané finanční prostředky pocházely z předchozích prodejů OPL, a A. Ch. následně ve dnech 12. 2. 2018 a 13. 2. 2018 objednal u neustanovených osob v Nizozemském království velké množství tablet extáze a kokainu, poté oslovili F. M., který v rámci této skupiny již v minulosti kurýrní cesty do Nizozemského království podnikal, a ten zkontaktoval pod záminkou legální cesty Š. V., neboť tento měl zkušenosti s půjčováním vozidel na cesty do zahraničí, aby spolu uskutečnili cestu do Nizozemského království, kdy Š. V. nevěděl, že se jedná o cestu za účelem nákupu drog v zahraničí a jejich dovozu do České republiky, načež dne 14. 2. 2018 si F. M. vyzvedl ve XY u A. Ch. blíže nezjištěnou finanční hotovost na cestovní výdaje a poté dne 15. 2. 2018 v dopoledních hodinách vyjel J. K. vozidlem Audi A6, r. z. XY, z XY po dálnici D1 směrem na Prahu, přičemž na benzínové čerpací stanici u XY se setkal s F. M. a Š. V., kteří se na místo dostavili vozidlem z autopůjčovny Škoda Octavia, r. z. XY, následně v cestě pokračovali tak, že Š. V. jel sám vozidlem Škoda Octavia a J. K. s F. M. jeli vozidlem Audi A6, a to až do Spolkové republiky Německo na letiště v XY, kde nechali zaparkované vozidlo Škoda Octavia a zapůjčili si v půjčovně vozidlo Mercedes, které dále řídil Š. V. a opět obě auta Audi A6 a nyní Mercedes pokračovala i s osádkou až do Nizozemského království do XY, kde J. K. zakoupil od dosud neustanovených osob, se kterými vše dopředu domlouval A. Ch., za částku 51 500 Euro cca 15 000 ks tablet extáze s účinnou látkou MDMA a cca 1 300 gramů omamné látky kokain a dne 16. 2. 2018 se přes XY, kde přeložili zakoupené drogy do vozidla Škoda Octavia a vozidlo Mercedes vrátili do půjčovny, vrátili zpět do České republiky, přičemž zneužili Š. V. k tomu, aby převezl drogy v těsném doprovodu vozidla Audi A6, ve kterém jeli J. K. a F. M.; tímto způsobem dovezli zakoupené omamné a psychotropní látky dne 17. 2. 2018 kolem 2:00 hodin přes hraniční přechod XY do České republiky, do bydliště D. T. na adresu XY, kde se J. K. setkal s D. T. a společně odnesli dovezené drogy do uvedeného domu, který od počátku února 2018 využívali jako sklad, kde drogy přechovávali za účelem jejich ředění a následné distribuce, dne 20. 2. 2018 bylo při domovní prohlídce na adrese XY, nalezeno 12 999 ks tablet extáze s logem Bitcoin_02-orange, 1 kus tablety s logem Cornuto-Peace_01-green, o celkové hmotnosti 5 977,32 gramů s obsahem účinné látky od 30,8 % do 36,4 %, což činí celkem 1 841,04 gramů netto MDMA báze, dále bylo nalezeno celkem 1 370,83 gramů MDMA v pevné substanci s obsahem účinné látky 80 %, což činí 1 096,66 gramů netto MDMA báze, celkem tedy bylo zajištěno 7 348,15 gramů směsi MDMA s obsahem 2 937,70 gramů účinné látky MDMA, dále bylo nalezeno celkem 577,83 gramů směsi kokainu s obsahem účinné látky 62,6 %, což činí celkem 361,72 gramů kokainu báze, dále bylo nalezeno 0,97 gramů metamfetaminu s obsahem účinné látky 79,5 %, což činí 0,77 gramů metamfetaminu báze, dále 8 ks perforovaných papírků LSD (tzv. tripů) s barevným, převážně žlutým, potiskem s motivem smajlíků s celkovým obsahem 317,6 micro gramů LSD (diethylamid kyseliny D-lysergové) a dále celkem 179 ks perforovaných papírků s barevným, převážně zeleným, potiskem s motivem cyklisty s celkovým obsahem 2,42 mg 2C-I (joddimethoxyfenethylamin),
F. M. a Š. V. za tuto kurýrní cestu obdrželi jednorázovou finanční odměnu, D. T. paušální odměnu a J. K. a A. Ch. takto činili v úmyslu získat pro sebe z následného prodeje majetkový prospěch, přičemž MDMA je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní, kokain je uveden v příloze č. 1 téhož nařízení, jako látka omamná, metamfetamin (Pervitin) a LSD jsou uvedeny v příloze č. 5 téhož nařízení, jako látky psychotropní a 2C-I je uveden v příloze č. 4 téhož nařízení, jako látka psychotropní,
III. obvinění A. Ch., J. K. a D. T.
poté, co A. Ch. domluvil se samostatně trestně stíhaným K. C. prodej 290 gramů kokainu a poté, co J. K., F. M. dovezli dne 17. 2. 2018 kolem 2:00 hodin z Nizozemského království tablety extáze s účinnou látkou MDMA a omamnou látku kokain, tak dne 17. 2. 2018 mezi 16:00 až 17:00 hodinou do bydliště D. T., který v této době plnil funkci tzv. skladníka a prodejce OPL, avšak si nebyl vědom toho, že se podílí na prodeji omamných a psychotropních látek ve spojení s organizovanou zločineckou skupinou působící ve více státech, na adresu XY, přijel vozidlem Alfa Romeo, r. z. XY, zlaté barvy, samostatně trestně stíhaný A. S. P., nar. XY, občan Rakouské republiky, působící jako kurýr omamných a psychotropních látek, a vozidlem BMW M5, r. z. XY, bílé barvy s černou střechou, přijel samostatně trestně stíhaný K. C., nar. XY, občan Rakouské republiky, působící jako objednavatel a kupující uvedených látek, kterým J. K. na základě instrukcí A. Ch. neoprávněně, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, prodali za 10 000 Euro celkem 285 gramů směsi kokainu s obsahem účinné látky 65 %, což činí celkem 185 gramů kokainu báze, kdy se obviněný D. T. sice aktivně neúčastnil samotného obchodu a nevěděl, komu budou OPL prodávány, ale OPL za účelem prodeje vydal z jím skladovaných zásob J. K., a to na jeho pokyn, následně A. S. P. se zakoupeným kokainem odjel vozidlem Alfa Romeo zpět do Rakouské republiky, kde byl dne 17. 2. 2018 v 17:45 hodin na dálnici A 23 ve Vídni kontrolován rakouskou policií a bylo u něho nalezeno 285 gramů směsi kokainu, které převážel pro osobu K. C., který se po nákupu vrátil zpět do Rakouské republiky vozidlem, BMW, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná,
IX. obviněný A. Ch.
od přesně blíže nezjištěné doby do 20. 2. 2018, kdy se u něj konala domovní prohlídka, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přechovával pro vlastní potřebu v místnosti, kterou obýval v rodinném domě na adrese XY, v plechové krabici s označením NORMANDIE krystalickou látku MDMA o hmotnosti 1,969 gramů s obsahem 76% účinné látky, což činí celkem 1,496 gramů báze MDMA, přičemž MDMA je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní.
2. Za uvedené trestné činy pak soud prvního stupně uložil obviněnému A. Ch. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále uvedenému obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 500 (pěti set) denních sazeb při stanovení výše jedné denní sazby 1 000 (jeden tisíc) Kč, tedy v celkové výši 500 000 (pět set tisíc) Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Obviněnému F. M. soud prvního stupně za shora uvedený trestný čin podle §283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále označenému obviněnému soud prvního stupně uložil trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému D. T. soud prvního stupně za shora uvedené trestné činy uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále uvedenému obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 100 (jednoho sta) denních sazeb při stanovení výše jedné denní sazby 800 (osm set) Kč, tedy v celkové výši 80 000 (osmdesát tisíc) Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Konečně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud prvního stupně o zabrání věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.
3. Týmž rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o vině a o trestech i ve vztahu k dalším spoluobviněným, a to J. K., J. V., O. M., J. H., T. N. a D. K. Obviněného Š. V. naopak podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek, v němž státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze spatřoval zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. K., J. V., J. H., A. Ch., F. M., D. T. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání. V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu – mimo jiné – k odvolání obviněného M. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu propadnutí věci znovu rozhodl tak, že obviněnému M. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích pak odvolací soud (s výjimkou výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu u obviněné V.) ponechal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a obviněných K., H., T. a Ch. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce dovolání. Tento svůj mimořádný opravný prostředek směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítnul odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněného T. proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Činí tak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (pozn. Nejvyššího soudu – nejvyšší státní zástupce i obvinění uplatňují dovolací důvody ve znění §265b odst. 1 tr. řádu účinném do 31. 12. 2021, pročež nebude-li uvedeno jinak, platí, že veškeré odkazy na ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu v tomto usnesení směřují k jeho znění účinnému do uvedeného data), neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím obviněnému T. uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
6. Nejvyšší státní zástupce především připomíná, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala (mimo jiné) státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání v neprospěch obviněného T. proti výrokům o vině a o trestu. Odvolání uvedené státní zástupkyně (jakož i odvolání obviněného T.) odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodná zamítl. Stran odvolání státní zástupkyně odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně podle něhož byly v případě obviněného splněny podmínky pro užití §58 odst. 1 tr. zákoníku, který umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Ačkoliv se v případě tohoto obviněného podle odvolacího soudu okolnosti případu zcela nevymykaly okolnostem běžným, přesto měl za to, že by u obviněného uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo nepřiměřeně přísné vzhledem k jeho osobním poměrům a přisvědčil také hodnocení osoby obviněného soudem prvního stupně, podle něhož na něj projednávaná trestná činnost, jakož i samotné vedení trestního řízení, měly zásadní pozitivní a odstrašující efekt.
7. Se závěry obou soudů nižších stupňů o existenci podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje. Připomíná, že základní podmínkou pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je existence zvláštních okolností případu nebo zvláštních poměrů pachatele. Za tyto podle něj nelze bez dalšího považovat takové okolnosti, jež jsou „obecnými“ okolnostmi polehčujícími ve smyslu §41 tr. zákoníku, mezi něž patří např. doznání, upřímně projevená lítost, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení či dosavadní trestní bezúhonnost. Musí naopak jít o okolnosti či poměry výraznějším způsobem atypické, tedy v případě obdobných trestných činů se běžně nevyskytující. Moderace podle §58 odst. 1 tr. zákoníku přichází v úvahu toliko v případech skutečně výjimečných, když z názvu dotčeného ustanovení (mimořádné snížení trestu odnětí svobody) je zřejmé, že postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku bude postupem mimořádným. Snížení trestu pod spodní hranici sazby tudíž nemůže být pravidelným postupem soudu v případě, kdy shledá pouze existenci některých okolností svědčících ve prospěch obviněného. Mimořádné snížení trestu nemůže odůvodnit samotná existence některých polehčujících okolností, jako jsou doznání pachatele ke spáchání trestného činu, nebo jeho lítost. Tyto lze ve většině případů považovat jen za obvyklé, nikoli výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Jen pokud by některé polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku byly natolik intenzivní a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je podle nejvyššího státního zástupce možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Nejvyšší státní zástupce má za to, že za mimořádné poměry pachatele lze považovat okolnosti, které nemají přímý vztah ke spáchání trestného činu a které jsou takového rázu, že výkon trestu uloženého v rámci nesnížené trestní sazby lze u pachatele důvodně pociťovat jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku tedy musí jít o poměry výraznějším způsobem atypické, v případě obdobných trestných činů se běžně nevyskytující. Přistoupí-li soud k aplikaci tohoto ustanovení, musí pečlivě a v úplnosti vyložit, kterou z alternativních podmínek má provedeným dokazováním za prokázanou a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto výjimečné okolnosti nebo mimořádné poměry pachatele projevily.
9. Promítnuto do poměrů projednávané trestní věci je nejvyšší státní zástupce toho názoru, že ve vztahu k obviněnému nelze dovodit existenci výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, které by byly výjimečné a neobvyklé do té míry, že by se vymykaly typově podobným případům natolik, že postih v zákonem stanovené trestní sazbě by byl nepřiměřený společenské škodlivosti jednání obviněného i jeho poměrům v době ukládání trestu.
10. K rozsudku soudu prvního stupně nejvyšší státní zástupce doplňuje, že při úvaze o trestu stran obviněného vzal daný soud v potaz, že šlo o osobu „zvenčí,“ která nebyla významným uživatelem drog, přičemž jeho rozhodnutí páchat trestnou činnost popsaným způsobem pro organizovanou skupinu bylo mj. dáno i jeho osobnostními rysy. Z provedeného dokazování však zároveň vyplynulo, že obviněný jednal vcelku proaktivně, o věci související s trestnou činností se zajímal a problémy, které při jejím páchání nastaly, se sám iniciativně snažil řešit ve spolupráci s obviněným K. Uvedl-li soud prvního stupně, že se obviněný předmětného jednání dopouštěl po velmi krátkou dobu, pak taková argumentace pomíjí fakt, že trestná činnost byla ukončena zásahem policejního orgánu. Nadto nebylo možné podle soudu prvního stupně odhlédnout od objemu drog, který stihl obviněný zobchodovat (a skladovat), a jenž byl za relativně krátkou dobu poměrně velký a od jeho – s vysokou mírou pravděpodobnosti – zištné motivace. Ve prospěch obviněného bylo možné podle soudu prvního stupně dále hodnotit jeho obecné doznání, byť se specificky snažil svou vinu mírnit a částečně ji přenést na obviněného K., a též jeho bezúhonnost. Konečně soud prvního stupně dospěl k závěru, že na obviněného projednávaná trestná činnost, jakož i samotné vedení trestního řízení měly zásadní (totiž pozitivní a odstrašující) efekt.
11. Tyto skutečnosti, které soud prvního stupně vedly k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, však nejvyšší státní zástupce shledává rozporuplnými. Odvolací soud je však aproboval a dovodil na jejich základě, že daný postup byl soudem prvního stupně zvolen pro osobní poměry obviněného, totiž protože na něj projednávaná trestná činnost, jakož i samotné vedení trestního řízení, měly zásadní pozitivní a odstrašující efekt. Na druhou stranu sám odvolací soud připustil, že okolnosti případu se nevymykaly zcela okolnostem běžným. Podle nejvyššího státního zástupce ze závěrů soudu prvního stupně spíše vyplývá, že důvodem k postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku byly i další tam zmiňované skutečnosti charakterizující jednání obviněného či jeho osobu, a to krátká doba páchání trestné činnosti, obecné (částečné) doznání, bezúhonnost a srovnání s trestnou činností obviněného H. Tyto skutečnosti však podle nejvyššího státního zástupce ani v souhrnu aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku neodůvodňují.
12. Následně nejvyšší státní zástupce podrobně připomíná jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně stran obviněného, akcentuje, že tento po obviněném H., který se ukázal jako nespolehlivý, zaujal jeden z klíčových postů v hierarchii organizované skupiny, přičemž se své úlohy náležitě zhostil a v dalším páchání trestné činnosti mu bylo zabráněno teprve zákrokem policejního orgánu. Šlo tudíž o modelový případ páchání organizované drogové trestné činnosti a ani sám odvolací soud fakticky nedovodil žádné zvláštní okolnosti případu, které by mohly být relevantní při úvaze o aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud tedy odvolací soud shledal důvody k aplikaci tohoto ustanovení ve zvláštních poměrech obviněného s poukazem na závěr soudu prvního stupně o pozitivním a odstrašujícím efektu vedeného trestního řízení na obviněného, postrádá jak závěr soudu prvního stupně, tak poukaz na něj, jakékoliv bližší zdůvodnění toho, v čem se tento efekt promítl do osobních poměrů obviněného a proč odůvodňoval aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce se lze domnívat, že soudy nižších stupňů v tomto odkazují na závěry znaleckého posudku zpracovaného k posouzení duševního stavu obviněného (viz bod 104. rozsudku soudu prvního stupně). Z něj vyplynulo, že obviněný v době jeho zpracování trpěl přechodnou duševní poruchou přizpůsobení s úzkostně depresivní symptologií na terénu disponované osobnosti, a že důvodem rozvoje této přechodné duševní poruchy byly úkony trestního řízení v předmětné trestní věci. Zároveň tato duševní porucha nevedla k nemožnosti účasti obviněného na trestním řízení. Ze závěrů posudku též vyplynulo, že tato je léčebně dobře ovlivnitelná. Podle nejvyššího státního zástupce popsaný psychický stav obviněného nelze považovat za mimořádný, a to vzhledem k přechodnému stavu uvedené duševní poruchy a možnostem její léčby. V případě obviněného tedy nejsou dány nejen výjimečné okolnosti případu, které by jeho protiprávní jednání nějak výrazně odlišovaly od typově stejných útoků spáchaných jinými pachateli, ale ani jeho poměry nejsou natolik specifické, aby založily podklad pro nepřiměřenost trestu v (nesnížené) zákonné trestní sazbě. Nelze naopak přehlédnout, že obviněný se trestné činnosti dopouštěl z ryze racionálních, zištných důvodů.
13. Závažnost jednání obviněného podle nejvyššího státního zástupce tedy zjevně nevybočovala z míry závažnosti jiných obdobných případů ani z typové závažnosti zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a nebylo možné dovodit ani žádné mimořádné, výjimečné osobní poměry obviněného. Přehlédnout nelze, že jednání obviněného bylo právně posouzeno jako celkem tři zvlášť závažné zločiny ve smyslu §14 odst. 3 tr. zákoníku. Proto lze konstatovat, že nedošlo k naplnění první (obligatorní) podmínky k použití moderačního §58 odst. 1 tr. zákoníku, čímž se naplnění dalších kumulativních podmínek vyplývajících z tohoto ustanovení stává obsoletní.
14. Jestliže prvostupňový soud nesprávně přikročil v dané trestní věci k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Následně odvolací soud tím, že nevyhověl odvolací argumentaci státní zástupkyně a takto podané odvolání proti výroku o trestu jako nedůvodné zamítl, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Třebaže je vytýkanou vadou zatížen i rozsudek soudu prvního stupně, z hlediska hospodárnosti řízení má nejvyšší státní zástupce za to, že postačí zrušit rozsudek soudu odvolacího, který může zjednat nápravu na podkladě původního odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného.
15. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o odvolání státní zástupkyně podaném proti výroku o trestu uloženém obviněnému D. T., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K dovolání nejvyššího státního zástupce se skrze svého obhájce Mgr. Roberta Grunda, advokáta, vyjádřil obviněný D. T. Ten úvodem žádá o nenařízení výkonu trestu, popřípadě o jeho odklad z důvodu potřeby zpracování přesného a výkonem trestu neovlivněného znaleckého posudku na svůj zdravotní, resp. psychický stav. Zároveň nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to proto, aby si o jeho zdravotním stavu a dopadu svých činů udělali přesný obraz soudci Nejvyššího soudu i nejvyšší státní zástupce.
17. K dovolání nejvyššího státního zástupce obviněný uvádí, že si je vědom mimořádnosti snížení trestu pod zákonnou hranici. Nepolemizuje a nepolemizoval se základním skutkovým zjištěním stran projednávané trestné činnosti. Odvolání v dané věci podal toliko do výroku o trestu, motivován snahou o uložení podmíněného trestu odnětí svobody, a to zcela výjimečně a ojediněle vzhledem k jeho osobě a de facto jeho boji o přežití. Je přesvědčen, že výkon nepodmíněného trestu nezvládne a povede k jeho smrti. Připomíná, že nebyl schopen fyzické účasti na trestním řízení, při svých výsleších zkolaboval do té míry, že výslech musel být přerušen a na jeho osobu musel být zpracován znalecký posudek založený ve spise. Z jeho obsahu plyne, že svého jednání upřímně lituje, nikdy jej nebude opakovat a hlavní motivací u něj byl nedostatek schopnosti říct „ne“ svému nejlepšímu kamarádovi. Tentýž znalecký posudek hovoří o jeho dočasné posttraumatické stresové poruše, s čímž ale nesouhlasí, když situace je pro něj velmi složitá a každý den je bojem o život.
18. Obviněný dále připomíná, že spolupracující obviněný K. jasně deklaroval, že on (obviněný T.) drogy prodávat nechtěl, chtěl s tím skončit a nikdy s drogami neměl nic společného. Než tak ale učinil, byl zatčen. Obviněný je přesvědčen, že se ke všemu postavil nejlépe, jak mohl. Mimo jiné – a to nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání nezmiňuje – zpřístupnil tabulku obviněného K., elektronické záznamy, vydal telefon a všechna hesla, ke všemu se doznal a popsal vše, co o trestné činnosti věděl. Na to obvinění K. a Ch. reagovali tak, že na něj chtěli vše „hodit“, i při znalosti jeho psychického stavu (když byl, poté, co se pokusil o sebevraždu, okamžitě propuštěn z cely předběžného zadržení z důvodu obavy, že tak učiní znovu a tato obava u něj i nadále trvá). Obviněný zmiňuje, že policejní orgán původně zvažoval jeho postavení spolupracujícího obviněného, nicméně díky jeho kolapsu této situace využil obviněný K. Pravidelně dochází na odbornou pomoc a byl zpracován i další znalecký posudek podporující dřívější závěry znaleckého posudku zadaného policejním orgánem ve vztahu k jeho osobě.
19. Domnívá se, že už samotné projednání trestní věci naplnilo vůči jeho osobě všechny funkce trestu a do budoucna se vyhne jakémukoliv trestnému jednání, což deklarovali i oba znalci. Je si vědom toho, jakou zásadní a společensky škodlivou chybu udělal a nijak ji nebagatelizuje; naopak si ji vyčítá a velmi jí lituje, což podle něj opět stvrzují i závěry znalců. Má za to, že trest by rozhodně neměl být likvidační a svoji nápravu považuje za dokončenou. Je si vědom, jaké důsledky jeho jednání přivodilo jemu i jeho rodině, a znovu akcentuje, že výkon trestu odnětí svobody nezvládne (což potvrdili i jeho rodiče, družka a zaměstnavatel, který je připraven jej nadále zaměstnávat). Vše uvedené podle něj svědčí závěru, že existují zvláštní okolnosti případu i zvláštní poměry pachatele ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž zdůrazňuje, že nechtěl páchat trestnou činnost, po dobu, co ji svoji neschopností vyplývající z jeho povahy a intelektu páchal (přibližně 14 dní), nespal, prudce se zhoršil jeho zdravotní stav a stále opakoval obviněnému K., že chce okamžitě skončit. Klade si tak otázku, co více si lze představit pod pojmem „mimořádné poměry na straně pachatele“.
20. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl a současně, s ohledem na jeho zdravotní stav, odložil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody.
21. Obviněný A. Ch. napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním podaným prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Martina Klima, advokáta, s tím, že uplatněný dovolací důvod vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, když řízení před tímto soudem považuje rovněž za vadné. Pokud jde o samotné důvody dovolání, namítá ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (k čemuž předkládá výklad uplatněného dovolacího důvodu, tak jak se tento postupně formoval v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
22. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že rozsudky obou soudů nižších stupňů jsou zcela nesprávné, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, který mu byl přisouzen. Konstatuje, že závěr o jeho vině soudy založily především na výpovědi obviněného K., na komunikaci mezi obviněnými v aplikaci Signal a na tabulkách zachycujících stavy prodejů omamných a psychotropních látek, přičemž podle jeho názoru se soudy dostatečně nezabývaly věrohodností výpovědi tohoto spoluobviněného i daných tabulek. Soud prvního stupně podle něj také nesprávně právně posoudil jemu přisouzený čin jako spáchaný „členem organizované skupiny“ a celkově nedostatečně zjistil skutkový stav věci, nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Rovněž uložený trest shledává obviněný nepřiměřeně přísným.
23. Ve vztahu k výpovědi obviněného K. obviněný připomíná, že tento předně odmítl ve věci vypovídat a svůj postoj změnil, až když se dozvěděl, že orgány činné v trestním řízení mají k dispozici výše zmíněné tabulky. Jeho prvnímu výslechu pak nebyli přítomni obhájci ostatních spoluobviněných a nebyli o něm ani vyrozuměni, pročež neměli možnost mu klást otázky, čímž bylo právo ostatních obviněných na obhajobu hned na počátku celého řízení významně kráceno. Tento výslech byl následně zkopírován na paměťové médium a při dalším výslechu byla výpověď obviněného K. pouze zkopírována z tohoto média. Obhájci obviněných sice již měli možnost klást obviněnému K. otázky, avšak vzhledem k nestandardnímu průběhu jeho předchozího výslechu byla jejich možnost seznámit se s obsahem jeho výpovědi výrazně snížena. Nadto jeho četná vyjádření podle obviněného vykazují i materiální vady, zejména jde-li o tvrzení, že s trestnou činností započal až společně s obviněným, tedy v průběhu roku 2016, ačkoliv je prokázáno výpověďmi dalších svědků, že obviněný K. s drogami obchodoval již dříve, nejméně od roku 2013. Ve vztahu k obviněné V. pak obviněný K. podle obviněného zjevně vypovídal nepravdivě a bagatelizoval její trestnou činnost, pokud tvrdil, že tato drogy neprodávala, ale pouze mu několikrát vypomohla (což opět vyvrací výpovědi vybraných svědků, jakož i obsah záznamu o telekomunikačním provozu, kde spolu obvinění K. a V. hovoří o ředění kokainu). Obviněný K. navíc obdobným způsobem figuruje i v dalších trestních věcech týkajících se drogové trestné činnosti, kde vypovídal jako svědek ve vztahu k distribuci omamných a psychotropních látek různým osobám podle výše uvedených tabulek. Tato jeho činnost by podle přesvědčení obviněného měla vyžadovat pozornost orgánů činných v trestním řízení co do posouzení jeho věrohodnosti jako svědka v každém trestním řízení.
24. Ve vztahu ke zmíněným excelovým tabulkám zachycujícím údajně zásoby omamných a psychotropních látek, jejich prodej, přezdívky odběratelů a procentuální rozložení zisku z prodeje mezi spoluobviněnými (dále jen „tabulky“), namítá obviněný, že údaje v těchto obsažené zcela odporují tvrzením jednotlivých svědků. Podle dané tabulky měli svědci B., H., F., B., P., S., K. a další odebírat tyto látky od obviněného H., avšak shodně uvedli, že je odebírali od obviněného K., což měl potvrdit i tento obviněný. Svědek S. měl podle daných tabulek od obviněného H. koupit 3 000 ks tablet extáze za 170 000 Kč, avšak tento vypověděl, že obviněného H. neznal, znal pouze obviněného K. a rovněž obviněný K. potvrdil, že pouze on sám znal svědka S. Nejméně v těchto případech je tedy podle obviněného obsah tabulek v rozporu s reálným stavem. Nezabýval-li se soud prvního stupně naznačenými zásadními rozpory, není možné – při použití zásady in dubio pro reo – tyto tabulky použít jako jeden ze stěžejních důkazů.
25. Ohledně komunikace v aplikaci Signal obviněný uvádí, že pro její aktivaci postačuje prosté zadání čísla uživatele a v jednom přístroji může být registrováno i více telefonních čísel. Soudy nižších stupňů se přitom nijak nevypořádaly s námitkami obhajoby, podle které je možné na jakémkoliv telefonním přístroji zaregistrovat číslo jakékoliv třetí osoby, kdy v komunikaci se pak odesílatel zpráv jeví příjemci jako třetí osoba. Ve spojení s poznatkem, že obviněný K. je zdatný v oblasti počítačových technologií, je proto potřeba podrobně se zabývat tím, zda jde skutečně o autentickou komunikaci mezi obviněným K. a jeho osobou.
26. K právní kvalifikaci jemu přisouzeného jednání obviněný konstatuje, že z provedených odposlechů plyne, že obviněný K. vymyslel, jak prodávat drogy přes druhé osoby. Dále je jasné, že obviněný K. své obchody vyřizoval s další osobou a tato nevěděla o dalších zúčastněných osobách – nevěděli o sobě spoluobvinění T. a H., on sám nevěděl o obviněném N. a vazby mezi těmito osobami nebyly nijak (s výjimkou tvrzení obviněného K.) prokázány. Jinými slovy, jestliže skutečně trestná činnost byla páchána tak, jak byla popsána soudem prvního stupně, pak nevykazovala znak organizované skupiny.
27. V následující části dovolání obviněný obecně uvádí, že porušení práva obviněného na obhajobu je zásadní procesní vada, která odůvodňuje vrácení věci státnímu zástupci po předběžném projednání obhajoby podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu z důvodu, že policejní orgán neupozornil obhájce obviněného na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Porušení daného práva je i situace, kdy obhájce není předem vyrozuměn o doplnění vyšetřování výslechem svědka, ačkoliv požádal policejní orgán o účast na vyšetřovacích úkonech, popř. kdy i přes tuto žádost není vyrozuměn o důležitých vyšetřovacích úkonech, ačkoliv jejich provedení bylo možné odložit. Dále obviněný připomíná požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu pro případy, kdy si dosud provedené důkazy odporují a nacházejí se tak v situaci „tvrzení proti tvrzení“. Klíčovým usvědčujícím důkazem je v jeho případě právě výpověď obviněného K., která vykazuje zjevné znaky nevěrohodnosti a obviněný se domnívá, že dostatečným způsobem nebyla zkoumána jeho věrohodnost, pravdivost, přesvědčivost a nezaujatost. Obviněný též uvádí, že podle judikatury Ústavního soudu obecné soudy nemohou rezignovat na posouzení věrohodnosti výpovědi svědka, byť jej obžaloba z nějakého důvodu privileguje, přičemž taková vada nabývá ústavní relevance tehdy, jestliže má taková výpověď stěžejní význam pro prokázání viny. Následně obviněný připomíná další obecné závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se principu presumpce neviny a z něj plynoucí zásady in dubio pro reo . Podle přesvědčení obviněného jde v projednávané trestní věci o případ „tvrzení proti tvrzení“, když jediným důkazem je zde výpověď obviněného K., jejíž věrohodnost má za významně narušenou.
28. Obviněný tak má vzhledem ke všemu výše uvedenému za to, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť zjištěný skutkový stav, který je popsán v jejich rozhodnutích, není trestným činem (popř. může být jiným trestným činem), protože jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Zejména pak zdůrazňuje naprostou nedostatečnost provedeného dokazování, v jehož světle závěr o vině nemůže obstát.
29. Poněkud na okraj pak dodává, že pro účely daného trestního řízení je osobou netrestanou, trestnou činnost měl páchat v době, kdy mu bylo mezi 21 a 22 lety, což představuje významné polehčující okolnosti, které soud prvního stupně nezohlednil, stejně jako nezohlednil ani jeho doznání, neboť nepopřel, že by se dopouštěl prodeje drog jako takového. Za zásadní pochybení soudů nižších stupňů tak považuje výměru uloženého trestu, který má za nepřiměřeně přísný vzhledem k výše zdůrazněným polehčujícím okolnostem na jeho straně a neexistenci organizované skupiny; rovněž napadeným rozhodnutím vytýká absenci odůvodnění délky uloženého trestu, to i přes jeho značně vysokou výměru v trvání 14 let.
30. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a dále podle §265m tr. řádu rozhodl, že jej podle §226 písm. b) tr. řádu zprošťuje viny v plném rozsahu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. Obviněný F. M. podává skrze svého obhájce Mgr. Jana Vargu, advokáta, proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, dovolání, a to jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu. Činí tak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, z něhož plyne i věcně nesprávné rozhodnutí o trestu, který mu byl odvolacím soudem uložen. Oba napadené rozsudky jsou podle obviněného zatíženy též zásadní právní vadou, neboť soudy nižších stupňů se nedostatečně vypořádaly s otázkou existence organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a s jeho působením v rámci takové organizované skupiny, což je základní hmotněprávní otázkou pro právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
32. Ve vztahu k posledně uvedenému obviněný konstatuje, že do takové skupiny ve smyslu kritérií vyžadovaných judikaturou začleněn nebyl a z provedeného dokazování neplyne opak. V rámci trestního řízení bylo totiž prokázáno, že spolupracoval pouze s obviněným K., nejezdil do zahraničí pro drogy, nýbrž důvodem jeho cest do Holandska byl pouze převoz peněz, které mu svěřil obviněný K. Takový způsob předání peněz byl přitom dán tím, že obviněný K. chtěl, aby převod nezdaněných peněz nebyl zdokumentován v bankovních výpisech. Obviněný tedy sice věděl, že tímto dochází k činnosti, která není úplně v souladu se zákonem, avšak v žádném případě neočekával, že hlavním motivem cest měl být převoz drog. Dále připomíná, že v jednom případě, když zjistil, že převáží drogy, tyto zničil, neboť s tím nechtěl mít nic společného. Poslední cestu pak realizoval na nátlak obviněného K., nicméně při této žádné drogy nevezl. Zdůrazňuje, že nebylo prokázáno, že by při svých cestách drogy, byť jednou, převážel, k čemuž poukazuje na protokol Hlavního celního úřadu z Osnabrücku, který potvrzuje, že při této kontrole u sebe neměl ani drogy, ani finanční hotovost. Jde-li o obsah prostorových odposlechů, uvádí k těmto, že nemají zásadní vypovídací hodnotu a již v průběhu řízení vysvětlil, že chtěl pouze ze strachu předejít tomu, aby po něm obviněný K. či jiné osoby požadovaly peníze za vyhozené drogy. K tomu odkazuje také na výpověď obviněného K., jemuž je podle něj dávána větší relevance než zasluhuje, vzhledem k tomu, že jeho prvořadou motivací bylo vyhnout se uložení vysokého trestu za závažnou trestnou činnost, pro niž byl stíhán.
33. Stran skutkového stavu uvádí, že nebylo zjištěno, natož bez důvodných pochybností prokázáno, že by byl vědomě (ale ani nevědomky) zapojen do činnosti organizované skupiny, která se podílela na území více států na obchodu s drogami. Zde je třeba především zkoumat jeho subjektivní stránku, přičemž podle jeho názoru nelze uvažovat ani o jeho lhostejnosti k takovému následku, neboť obviněný K. mu poskytl pro cesty jednoduché a logické vysvětlení, které nebylo založeno na nelegálním důvodu. Setrvává proto na názoru, že si nebyl vědom toho, že by kdy měl převážet jakékoliv drogy.
34. Obviněný následně vytýká odvolacímu soudu, že se jeho odvolacími námitkami řádně nezabýval, resp. tyto jím nebyly vyvráceny, neboť odvolací soud se jen ztotožnil s argumentací prvostupňového soudu. Proto jeho další námitky směřují proti rozsudku soudu prvního stupně.
35. Závěry soudu prvního stupně ohledně průběhu skutkového děje stojí na provedených odposleších mezi obviněnými K. a Ch., k čemuž dále obviněný uvádí, že nepoužíval v zahraničí datové služby, a proto obviněný K. komunikoval s jeho synem. Ani to však nesvědčí o tom, že by věděl, že převáží drogu, když některé odposlechy zachycují pouze komunikaci ostatních spoluobviněných, kteří s účelem cest byli srozuměni. Některé skutečnosti zachycené prostorovými odposlechy, např. že obviněný K. a Ch. řešili zadržení obviněného v Německu, který zde měl drogy předat jinému řidiči, nebyly do doby trestního řízení obviněnému vůbec známy. Uvedené však podle něj není založeno na pravdě a k této situaci vůbec nedošlo, když ostatně nic takového ani nebylo v průběhu řízení prokázáno. I další úvahy soudu prvního stupně týkající se viny se podle něj zakládají na pouhých úvahách, nikoliv faktech. Obviněný má tak za to, že není prokázána přímá souvislost mezi převozem drog a jeho osobou, stejně jako to, že by s tímto byl srozuměn.
36. Jeho vina je tak co do skutků uvedených pod body I. a II. dovozována na základě výpovědi obviněného K. a řady nepřímých důkazů, které ale netvoří ucelený řetězec, na jehož základu by šlo usuzovat na závěr o jeho vině bez důvodných pochybností. Soud prvního stupně uvádí, že je usvědčován především komunikací mezi obviněnými K. a Ch. a prostorovými odposlechy, a to přesto, že obviněný vysvětlil, jaká byla jeho motivace v odposleších při komunikaci s obviněným K. vystupovat. Závěry soudu prvního stupně stran jednotlivých jízd a souvisejících množstevních tabulek pak obviněný nehodnotí, neboť vědomě žádné drogy nepřevážel a jejich případné množství je mu tak neznámé, stejně jako nemůže hodnotit okolnosti naskladnění drog. Ohledně skutku pod bodem II. konstatuje, že důkazy, na jejichž základě byl tímto uznán vinným, nic neprokazují, neboť nákup pohonných hmot se týká jakékoliv přepravy do Nizozemska a není tedy zřejmá žádná souvislost s převozem drog. K částce 30 000 Kč za jednu cestu uvádí, že jeho odměna činila pouze 5 000 Kč a zbytek peněz sloužil k pokrytí nákladů na cestu. Obviněný následně zdůrazňuje, že všechny cesty činil na základě pokynů obviněného K. a o zapojení dalších osob mu nebylo nic známo. Proto nesouhlasí se závěrem, že měl být součástí organizované skupiny působící ve více státech. Soudy nižších stupňů se touto otázkou podle něj vůbec nezabývaly a uspokojivě ji neodůvodnily, zejména jde-li o jeho subjektivní stránku. Závěrem dodává, že jestliže by byl kurýrem, jak tvrdí soudy nižších stupňů, byly by u něj při domovní prohlídce zajištěny finanční prostředky větší hodnoty a drogy, což se nestalo.
37. Vzhledem k uvedenému proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a podle §265l tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
38. K dovoláním obviněných se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dovolacích námitek obviněných předně připomíná podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s tím, že tento dovolací důvod, opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních, ne však již otázek procesních; v jeho rámci proto v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Dovolací soud tak při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považuje za správnou dovolatel.
39. Co se týče provedeného dokazování, má státní zástupce za to, že nezůstalo povrchní, nedostatečné, či polovičaté. Naopak, soud prvního stupně realizoval precizní dokazování, v jehož rámci provedl všechny do úvahy přicházející důkazy, které řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí obvinění, ale zejména ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil. Vedle stěžejní výpovědi spoluobviněného K. a zčásti také vyjádření spoluobviněných T. N., J. V., D. K. a Š. V. prvostupňový soud akcentoval zejména informace získané ze znaleckých posudků Ing. Jana Janky, v jejichž rámci byla zkoumána výpočetní technika a mobilní telefony obviněných, dále z tabulek a účetního systému mapujících rozsah trestné činnosti a jednotlivé obchody, z prostorových odposlechů a odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ze sledování osob a věcí, z komunikace mezi obviněnými Ch. a K. vedené v aplikaci Signal, dále ze smluv o pronájmu vozidel užívaných k dodávkám omamných a psychotropních látek, jakož i z dopisů adresovaných obviněným Ch. obviněnému K.
40. Soud prvního stupně si byl navíc podle státního zástupce dobře vědom toho, že významnou roli při objasňování rozsahu trestné činnosti a jednání všech spoluobviněných sehrála především výpověď spolupracujícího obviněného K. Prvostupňový soud přitom v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně a v podstatě vyčerpávajícím způsobem rozvedl důvody svědčící závěru, že právě konzistentní a s dalšími důkazy souladná vyjádření obviněného K. jsou věrohodným a pravdivým popisem páchané trestné činnosti, a to jak co do jejího rozsahu, tak i ve vztahu k objasnění podílu jednotlivých osob na ní zainteresovaných. V navazující části odůvodnění pak soud prvního stupně provedl komplexní a kritické vyhodnocení výpovědí jednotlivých svědků, kteří byli v naprosté většině případů motivováni k podání výpovědí nepravdivých a zavádějících. Stejně tak se prvostupňový soud podrobně zabýval zbývajícími námitkami obviněných, přičemž důslednému vyhodnocení podrobil rovněž zajištěnou komunikaci z aplikace Signal, a to z pohledu obviněným Ch. namítané možnosti změny jejího obsahu. Podle státního zástupce zcela správně následně uzavřel, že o autenticitě této komunikace nemůže být žádných pochyb. Státní zástupce tak shrnuje, že soud prvního stupně dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z provedených důkazů logicky dovodit lze. Své povinnosti se podle něj nezpronevěřil ani soud odvolací, který všechna odvolání řádně přezkoumal a s výhradami obviněných, které v průběhu trestního řízení uplatnili a jež jsou z valné části shodné s argumentací v podaných dovoláních, se – shodně jako soud nalézací – bezezbytku a správně vypořádal.
41. Státní zástupce je přesvědčen, že nelze mít výhrady ani vůči úplnosti provedeného dokazování. Soud prvního stupně podle jeho mínění provedl všechny důkazy, které se pro náležité objasnění skutkového stavu jevily potřebnými. Rozhodnutí soudů proto podle něj vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu či vadou tzv. opomenutých důkazů zatížena nejsou.
42. Na základě uvedeného má státní zástupce za to, že skutková zjištění vymezená ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedená v jeho odůvodnění a v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je namístě respektovat, přičemž výlučně tato zjištění soudů, a nikoli vlastní představy o průběhu skutkového děje prezentované v té či oné míře oběma obviněnými, jsou stěžejní pro hodnocení věci a zejména pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace. Případná nespokojenost obviněných s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným odvolacím námitkám, není dle mínění státního zástupce chybou soudů a neznačí, že by tato skutková zjištění byla vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně), či že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.
43. Odlišná zjištění soudů nižších stupňů, která se míjí s představami obou obviněných, přitom nemohou být ani důsledkem – zejména obviněným Ch. vytýkaného – nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu (na něž státní zástupce odkazuje) se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo . Uplatnění této zásady je namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu podle státního zástupce bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje, o vině obviněných, resp. o jejich pachatelství, neměl.
44. Naznačené úvahy považuje státní zástupce za významné zejména z toho důvodu, že naprostá většina dovolacích námitek prezentovaných obviněnými se s jimi vytýkaným dovolacím důvodem věcně rozchází (a současně nenaplňují ani žádný z dalších dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu). Meritem podaných dovolání je totiž v převážné míře jen striktně vyjádřený nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy, potažmo s jejich skutkovými zjištěními. Pro podporu uplatněné dovolací argumentace si pak vypomáhají akcentem na údajná – fakticky však neexistující – pochybení soudů, kterých se měly dopustit při utváření skutkových závěrů. Domáhají se pak toho, aby Nejvyšší soud tyto domnělé nedostatky napravil, důkazy přehodnotil a skutkové závěry modifikoval v jejich prospěch. Motivace každého z dovolatelů je přitom naprosto zjevná. Jsou vedeni snahou zbavit se trestní odpovědnosti, případně svou vinu alespoň umenšit a dosáhnout uložení mírnějšího trestu. Takto koncipované námitky ale stojí mimo rámec jakéhokoliv zákonného dovolacího důvodu. Pouze na okraj pak státní zástupce dodává, že důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje výlučně soud a nikoli obviněný či státní zástupce.
45. Prezentovaný závěr následně státní zástupce vztahuje i k výhradě obviněného M., zpochybňující subjektivní stránku stíhaného zločinu, když tvrdí, že mu nebyly známy podrobnosti ohledně jeho cest, a tedy nevěděl, že jsou vykonávány za účelem převozu omamných a psychotropních látek. Jím prezentovaná obhajoba je totiž v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů a s provedenými důkazy, především výpovědí spoluobviněného K., ale rovněž např. s prostorovými odposlechy, z nichž jednoznačně vyplývá, že také tento obviněný byl velmi dobře obeznámen se skutečností, že účelem cest je převoz omamných a psychotropních látek.
46. S uplatněným dovolacím důvodem se dále podle státního zástupce rozchází i námitka obviněného Ch. směřující vůči nepřiměřené přísnosti trestu. K tomu připomíná, že – až na zcela výjimečné případy – námitka vystavěná pouze na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů relevantně uplatněna být nemůže, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku (k čemuž odkazuje na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu). Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (k čemuž opět státní zástupce odkazuje na relevantní rozhodnutí Nejvyššího soudu). To však tresty uložené tomuto obviněnému rozhodně nejsou, neboť trvání trestu odnětí svobody, výměra peněžitého trestu, jakož i trest propadnutí věci, byly nalézacím soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním (a nejinak je tomu i v případě obviněného M.). V tomto směru státní zástupce odkazuje na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně.
47. Jedinou námitkou obviněných, kterou podle státního zástupce lze – s větší dávkou tolerance – podřadit pod jimi uplatněný dovolací důvod, je zpochybnění naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. To proto, neboť podle ustálené rozhodovací praxe (na niž státní zástupce odkazuje) se organizovanou skupinou rozumí sdružení nejméně tří osob, jejichž vzájemná součinnost na trestné činnosti se vyznačuje plánovitostí, odpovídajícím rozdělením úloh mezi jednotlivé členy a koordinací jejich jednání v takové míře, že to zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Organizovaná skupina pak působí „ve více státech“, jestliže působí na území nejméně dvou států, přičemž postačí, že jedním z těchto dvou států je Česká republika. Z hlediska námitek obviněných, kteří ve svých opravných prostředcích akcentují nutnost prokázat členství v takové skupině, pak státní zástupce zdůrazňuje, že spáchání činu „ve spojení“ s organizovanou skupinou působící ve více státech předpokládá takový vztah mezi pachatelem a uvedenou skupinou, při kterém je pachatel buď sám přímo zapojen do činnosti takové skupiny, nebo alespoň podporuje její činnost, těží z její činnosti, navazuje na její činnost apod. Zákonnou dikcí „ve spojení“ jsou tedy postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než jen jeho přímé členství v ní. Citovaná dikce rovněž nevyžaduje, aby pachatel sám byl zároveň v pozici organizátora trestné činnosti.
48. V projednávané trestní věci se přitom do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby. Provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byl zaručen úspěšný převoz a následný prodej drogy a maximální zisk, a aby bylo, pokud možno zabráněno odhalení trestné činnosti (pravděpodobně z toho důvodu se ani část osob podílejících se na trestné činnosti vzájemně neznala). Jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost, a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost, kterou musel zajistit nějaký řídící a koordinační článek. Jednotliví obvinění tedy měli v rámci struktury předmětného zprostředkování drogy pevně stanovenou pozici, a to při organizaci a finančním zajištění činnosti, dovozu drog, jejich skladování, následné distribuci a podobně. V čele skupiny stál právě obviněný Ch. (XY), obviněný M. byl pak kurýrem, který se podílel na převozu drogy ze zahraničí do České republiky. Dlužno doplnit, že vyhlídky na úspěšné dokončení činu významně zvyšovalo právě to, že celá akce byla rozdrobena do méně nápadných aktů několika osob. Určení jednotlivých úloh obviněných přitom nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištěních, přičemž plánovitost a koordinace mezi obviněnými v průběhu dojednávání obchodu a jeho následné realizace je zřejmá – vedle jednoznačné snahy maximalizovat profit – také ze stylu provedení a vzájemné komunikace pachatelů. Současně i větší počet osob podílejících se na předmětném obchodu s omamnými a psychotropními látkami, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny zainteresované na trestné činnosti. Skupina pak prokazatelně působila v Holandsku (zde byly drogy obstarávány), v České republice (především pro tuzemský trh byly drogy určeny) a zčásti i v Rakousku (část drog byla určena i „klientům“ z této země). Obvinění tudíž podle státního zástupce svým jednáním naplnili zvlášť přitěžující okolnost ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a čin spáchali „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“.
49. Státní zástupce proto shrnuje, že soudy dospěly ke správným skutkovým zjištěním a jednání obviněných také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly. Co se týká námitek obou dovolatelů, ty dílem pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu rozhodl o podaných dovoláních v neveřejném zasedání.
50. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných Ch. a M. k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
51. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněných A. Ch. a F. M. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) a c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že všechna tři dovolání splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
52. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda uplatněnou dovolací argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
53. Nejvyšší státní zástupce své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Oba obvinění pak uplatňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž vzhledem k tomu, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, platí, že z jejich dovolání lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. To proto, neboť právě skrze něj se lze v dovolacím řízení zásadně domoci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně (pozn. Nejvyšší soud znovu připomíná, že uplatněné dovolací důvody odpovídají – vzhledem k datu podání všech tří dovolání – znění trestního řádu účinnému do 31. 12. 2021).
54. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu , který byl dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu (druhá alternativa) .
55. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) tak, že vyhověl odvolání obviněného M. (viz bod 4. tohoto usnesení) a dále zamítl odvolání obviněného Ch. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podané v neprospěch obviněných M. a T. (srov. bod 5. tohoto usnesení), pak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu toliko v jeho druhé alternativě, která předpokládala jeho uplatnění ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
56. Tímto dovolacím důvodem je v případě obviněných Ch. a M. výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
57. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývalo také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který byl zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, nebyl a ani nemohl být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
58. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
59. Pokud jde o nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tak tento bylo možné uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouštěl, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouštěl, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozuměly zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týkala jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím, např. trest odnětí svobody, trest obecně prospěšných prací, trest zákazu činnosti, peněžitý trest, náhradní trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trest vyhoštění na dobu určitou a trest zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
60. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nebylo možné v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015).
61. Dále platí, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretoval a aplikoval podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Byl proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
62. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
63. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část . 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Všem obviněným lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
64. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. To proto, neboť v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu námitka nesprávné aplikace §58 odst. 1 tr. řádu, a tedy uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby stanovené zákonem na daný trestný čin, odpovídá variantě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podle níž byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
65. Důvodnost podaného dovolání nejvyšší státní zástupce (stručně řečeno) spatřuje v tom, že v případě obviněného T. nebyly splněny podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť závažnost jednání tohoto obviněného podle něj zjevně nevybočovala z míry závažnosti jiných obdobných případů ani z typové závažnosti zvlášť závažného zločinu, jímž byl uznán vinným a nebylo možné dovodit ani žádné mimořádné osobní poměry obviněného. Tyto závěry nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud nesdílí. Byť totiž platí, že odůvodnění obou napadených soudních rozhodnutí jsou (jak nejvyšší státní zástupce správně uvádí) v tomto ohledu místy rozporuplná, nahlíženo věcně jsou rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího soudu v této části správné, když podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku z jejich skutkových zjištění k osobě obviněného T. dovodit lze (viz níže). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státní zástupce jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
66. Jinak je tomu v případě dovolání obviněných Ch. a M. Jejich dovolací námitky, které podřazují pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve spojení s §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], jsou založeny výlučně na popírání správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a nabízení vlastní verze skutkového stavu věci, jež se však liší od té, která byla zjištěna soudem prvního stupně na podkladě provedeného dokazování. Jinými slovy obvinění staví svoji dovolací argumentaci na tvrzení, že provedené důkazy je třeba hodnotit jinak, a teprve od jejich odlišného hodnocení odvíjejí svůj závěr o nesprávném právním posouzení skutku soudem prvního stupně [což platí i ve vztahu k námitce nesprávného právního posouzení skutku stran znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoník].
67. Takto předložená dovolací argumentace ale ve světle výše prezentovaných judikatorních závěrů neodpovídá obviněnými uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Protože obvinění současně ve svých dovoláních výslovně neuplatňují námitku extrémního rozporu či nesouladu , platí, že jejich skutkovými námitkami se Nejvyšší soud zabýval zcela na okraj (fakticky nad rámec své přezkumné povinnosti). Jen pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že veškeré skutkové námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito soudu prvního stupně vytýkají vadné hodnocení provedených důkazů a zpochybňují správnost jeho navazujících skutkových zjištění, by nemohly obstát ani z hlediska první varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Napadená skutková zjištění soudu prvního stupně jsou totiž dostatečně pevně ukotvena v provedených důkazech, z nichž se zřetelně a přesvědčivě podávají, jak Nejvyšší soud vysvětluje níže.
68. Konečně platí, že žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani procesní námitky obviněných (totiž porušení principu presumpce neviny , či pravidla in dubio pro reo ), ani pouze velmi obecně uplatněná námitka nepřiměřeně přísného trestu. Proto Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, když jimi uplatněné dovolací námitky stály mimo rámec zákonných dovolacích důvodů.
69. K jednotlivým dovoláním považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
IV. A
K dovolání nejvyššího státního zástupce
70. Jak již Nejvyšší soud připomenul výše, základem dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce je zpochybnění existence podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obviněného T.
71. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku platí, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
72. Úvodem je třeba říci, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody představuje zvláštní prostředek soudní individualizace trestu, který je významným projevem zásady ekonomie trestní represe . Umožňuje soudu, aby zohlednil určité okolnosti či skutečnosti, v jejichž důsledku by byl trest uložený v rámci zákonné trestní sazby nepřiměřený. Možnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody jsou poměrně široké, přičemž §58 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje tyto možnosti obecným a nejširším způsobem (KALVODOVÁ, V. In ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 786).
73. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dále obecně podává, že použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, uveřejněná pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.].
74. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku pak konkrétně vymezuje tři kumulativní podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jimiž jsou: existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele (1), pro které by použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody [s ohledem na její dolní hranici] bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné (2), a možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání (3).
75. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je tak předně možno opřít o okolnosti případu nebo poměry pachatele anebo o obě tato hlediska. V nyní projednávané trestní věci se Nejvyšší soud plně shoduje s nejvyšším státním zástupcem v tom směru, že první z alternativních důvodů pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě obviněného T. nebyl dán, neboť okolnosti případu svědčily v souhrnu v jeho neprospěch a rozhodně nebyly ničím mimořádné ve smyslu shora předestřené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. K tomu lze odkázat jednak na bod 235. rozsudku soudu prvního stupně a dále na bod 20. rozsudku odvolacího soudu. Z těchto se podává, že obviněný byl sice osobou, která se k činnosti organizované skupiny zapojila až později, sám nebyl významným uživatelem drog, ale na druhou stranu se o věci související s trestnou činností zajímal, v případě nastalých obtíží jednal proaktivně a tyto se snažil sám iniciativně řešit ve spolupráci s obviněným K. Na trestné činnosti se na jednu stranu nepodílel dlouhodobě, avšak bylo tomu tak pouze z důvodu zásahu policejního orgánu proti celé organizované skupině. Obviněnému rovněž nesvědčila ani skutečnost, že za krátkou dobu svého působení v organizované skupině stihl zobchodovat poměrně velké množství drog a jeho motivace zřejmě byla toliko zištná. Jako polehčující okolnosti soud prvního stupně dále akcentoval doznání obviněného (byť specifické co do snahy snížit svoji vinu a částečně ji přenést na obviněného K.) a jeho dosavadní trestní bezúhonnost. Co do druhého alternativního důvodu pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody má však Nejvyšší soud za to, že i přes (v této části) dosti kusé odůvodnění obou napadených rozsudků soudů nižších stupňů týkajících se osobních poměrů obviněného T., jsou v dané trestní věci dány podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a v této části jsou napadená rozhodnutí věcně správná. To přesto, že nejvyššímu státnímu zástupci lze rozhodně přisvědčit i v tom, že své hodnotící úvahy soud prvního stupně měl vyjádřit jasně a především komplexně.
76. Soud prvního stupně (viz bod 235. jeho rozsudku) ohledně osobních poměrů obviněného T. uvedl, že na něj měla projednávaná trestná činnost, jakož i samotné vedení trestního řízení, zásadní pozitivní a současně i odstrašující efekt. Odvolací soud pak doplnil (viz bod 20. jeho rozsudku), že navzdory tomu, že se okolnosti případu obviněného nevymykaly zcela okolnostem běžným, uložení trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené podle §283 odst. 3 tr. zákoníku přesto považoval za nepřiměřeně přísné vzhledem k osobním poměrům obviněného, a to s odkazem na výše uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně.
77. Ačkoliv takovouto skutečnost – tedy, že sama trestná činnost a následné trestní řízení obviněného měly na jeho osobu zásadně pozitivní a současně odstrašující vliv – obecně nelze považovat za jakkoliv mimořádnou okolnost, jež by opravňovala soud ukládající trest odnětí svobody k jeho moderaci pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, má Nejvyšší soud za to, že osobní poměry obviněného v dané trestní věci takový postup skutečně odůvodňovaly.
78. Závěr o dopadech trestné činnosti a trestního řízení na osobu obviněného totiž soud prvního stupně učinil na základě závěrů znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Pavlem Mošťákem, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a PhDr. Blankou Zapletalovou, znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie (viz bod 104. rozsudku soudu prvního stupně). Z označeného znaleckého posudku se po psychiatrické stránce podává, že obviněný v době jeho vypracování trpěl přechodnou duševní poruchou, a to poruchou přizpůsobení s úzkostně depresivní symptomatologií na terénu disponované osobnosti, jejíž léčba však nebyla obtížná. Z hlediska psychologického pak bylo zjištěno, že osobnost obviněného je simplexní, výrazně nezralá, sníženě přizpůsobivá, se sklonem k neurotickým dekompenzacím v zátěžových situacích; dalšími rysy osobnosti obviněného jsou omezená společenskost, poslušnost, vyhýbání se konfliktům. Inteligence obviněného byla zjištěna jako podprůměrná. Motivace obviněného k páchání trestné činnosti byla dána příslibem finanční odměny, snahou vyhovět kamarádovi a snad i nedostatkem odvahy jej odmítnout. Konečně prognóza resocializace obviněného byla hodnocena příznivě, resp. jako nadějná s tím, že pozitivní vliv na jeho resocializaci jistě sehraje i aktuálně prožívané psychické trauma, pro nějž se do budoucnosti bude s vysokou pravděpodobností trestné činnosti vyhýbat.
79. Uvedené skutečnosti charakterizují osobnost obviněného z hlediska psychiatrického a zvláště pak psychologického. Tyto poznatky, ve spojení se skutečností, že v průběhu trestního řízení se stal otcem syna (viz č. l. 8032), jehož má s partnerkou, s níž společně žijí osm let, jeho stabilním rodinným a pracovním zázemím po dobu výkonu dohledu (viz pracovní posudek na č. l. 8731 a zprávu o průběhu dohledu na č. l. 8351) a jeho trestní zachovalostí [když jeho předchozí odsouzení bylo již zahlazeno – srov. bod 1. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě obviněného], jakož i poznatky týkajícími se průběhu výkonu dohledu nahrazujícího vazbu (viz č. l. 707 či 8351), z nichž se podává jeho bezproblémový průběh, úspěšné absolvování programu „Z kruhu ven“, v němž byl obviněný hodnocen velmi kladně s tím, že program intenzivně využíval za účelem zvládání svých psychických obtíží spojených s trestním stíháním a po celou dobu vykazoval náhled na své problematické chování a silnou motivaci se jej do budoucna vyvarovat (viz závěrečnou zprávu o zapojení klienta do programu na č. l. 7937 a zprávu o spolupráci na č. l. 8732), má Nejvyšší soud za to, že osobní poměry obviněného jsou natolik odlišné od jiných pachatelů tohoto druhu trestné činnosti, že by použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody bylo pro něj nepřiměřeně přísné a jeho nápravy současně lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
80. Nezbývá tedy než shrnout, že soud prvního stupně v projednávané trestní věci v zásadě nepochybil, jestliže v případě obviněného T. volil postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody ve výměře šesti let, tedy pod dolní hranicí trestní sazby, která podle §283 odst. 3 tr. zákoníku činí osm let. Za takové situace současně nelze zpochybnit postup odvolacího soudu spočívající v zamítnutí odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného (mimo jiné) do výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k tomuto rozhodnutí nepovažoval za potřebné reagovat na vyjádření obviněného T. k dovolání nejvyššího státního zástupce (s výjimkou jeho návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, jímž se zabývá v závěru tohoto usnesení).
IV. B
K dovolání obviněného A. Ch.
81. Jak již Nejvyšší soud vysvětlil výše, dovolání obviněného Ch. je primárně vybudováno na zpochybňování skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to v situaci, kdy obviněný výslovně neuplatňuje námitku extrémního rozporu či nesouladu . Protože však Nejvyšší soud nemůže rezignovat na svoji roli spočívající v ochraně základních lidských práv a svobod, jež jsou pod ochranou soudní moci (viz výše), vyslovuje se k jednotlivým námitkám obviněného, a to navzdory tomu, že tak činí nad rámec své zákonné přezkumné povinnosti.
82. Obviněný Ch. předně tvrdí, že soudy nižších stupňů se dostatečně nezabývaly věrohodností výpovědi obviněného K. a také tabulek zachycujících stavy prodejů omamných a psychotropních látek. Jak se však podává z obsahu napadených rozhodnutí, je tato námitka obviněného zcela nedůvodná. Soud prvního stupně si byl velmi dobře vědom významu výpovědi spolupracujícího obviněného K., a proto se otázkou jeho věrohodnosti podrobně zabýval (viz body 112. až 116. rozsudku soudu prvního stupně). Zaměřil se nejprve na výpověď obviněného K. v přípravném řízení a okolnosti jejího získání v souvislosti s tím, že obviněnému K. byl státním zástupcem přiznán status spolupracujícího obviněného ve smyslu §178a tr. řádu. Zde soud prvního stupně odmítl výhrady obhajoby proti přípravě výpovědi obviněným K. a jejímu doplnění o listinné a elektronické podklady, přičemž poukázal na skutečnost, že pokud chtěl tento obviněný dostát svému závazku podat úplnou a pravdivou výpověď o zločinu spáchaném členy organizované skupiny ve smyslu 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu, je zcela logické, že vzhledem k rozsáhlosti trestné činnosti a její sofistikovanosti se na svoji výpověď připravil. Především ale zohlednil skutečnost, že obviněný K. v hlavním líčení vypovídal zcela spontánně, jeho projev nehodnotil jako naučený, místy podle prvostupňového soudu tento obviněný vystupoval až „přirozeně chaoticky“, když přeskakoval od jednoho tématu ke druhému a dával svoji výpověď do kontextu dalších důkazů. To vše podle názoru soudu prvního stupně – ve spojení s dalšími ve věci provedenými důkazy – svědčilo o věrohodnosti a také pravdivosti výpovědi obviněného K. (viz bod 116. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené hodnocení soudu prvního stupně přitom Nejvyšší soud shledává přesvědčivým a opodstatněným, a jako takovému mu nemá co vytknout.
83. Co do tvrzení, že obviněný K. změnil svůj postoj, až když se dozvěděl, že orgány činné v trestním řízení mají k dispozici výše zmíněné tabulky, je Nejvyšší soud přesvědčen, že taková údajná motivace obviněného není s to jakkoliv zvrátit závěr soudu prvního stupně o věrohodnosti jeho výpovědi (nejvýše z ní lze usuzovat na charakter osobnosti tohoto obviněného). Namítá-li dále obviněný Ch., že prvnímu výslechu (pozn. ve skutečnosti druhému, neboť při prvním výslechu dne 28. 2. 2018 obviněný K. využil svého práva nevypovídat – viz č. l. 566) obviněného K. nebyli přítomni obhájci ostatních spoluobviněných, platí, že obviněným míněný výslech (tj. dne 10. 5. 2018) byl prováděn státním zástupcem podle §178a odst. 3 tr. řádu pro potřeby posouzení, zda obviněnému K. přizná status spolupracujícího obviněného či nikoliv (viz č. l. 570 až 583). Následnému výslechu obviněného K. dne 10. 7. 2018 již obhájci (vyjma těch, kteří se z účasti na úkonu omluvili, popřípadě se jej nezúčastnili, ač k němu byli řádně předvoláni) jednotlivých spoluobviněných přítomni byli (srov. č. l. 614), přičemž proti jeho průběhu vznášeli připomínky v tom směru, že na ně výpověď obviněného K. působila chladně a strojeně, na což reagoval obviněný tak, že se připravit musel, aby celý výslech zvládl. Policejní orgán následně vysvětlil, že výpověď obviněného K., kterou tento přečetl ze svých poznámek, akceptoval a obhájci ostatních obviněných měli možnost se k jejímu obsahu, ale i formě, vyjádřit (srov. úřední záznam na č. l. 615 a protokol o výslechu svědka na č. l. 548 a násl.). Takový postup, jakkoliv ne zcela běžný – pokud jde o čtení výpovědi obviněným namísto jejího spontánního přednesu –, nadto podle Nejvyššího soudu nic nemění na skutečnosti, že podkladem pro skutková zjištění soudu prvního stupně se stala výpověď obviněného K. učiněná v hlavním líčení, kterou tento mohl hodnotit v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti a k níž se ostatní obvinění a jejich obhájci mohli vyjádřit, popř. klást tomuto obviněnému otázky. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v obviněným Ch. rozporovaném postupu policejního orgánu v přípravném řízení neshledává porušení jeho ústavně garantovaného práva na obhajobu, neboť v tomto směru nebyla procesní práva obhajoby, především co do zachování kontradiktorního charakteru provádění důkazu – výslechu obviněného K., jakkoliv krácena.
84. I další námitky obviněného Ch. týkající se výpovědi obviněného K. obsahově kopírují jím dříve uplatněnou obhajobu, přičemž i k těmto se soud prvního stupně přesvědčivě vyjádřil a odmítl je jako nedůvodné. Jde především o tvrzení, podle něhož obviněný K. s drogami obchodoval již dříve, nejméně od roku 2013 a nevypovídal tedy zcela pravdivě co do určení počátku své trestné činnosti. K tomu soud prvního stupně připomněl (viz bod 113. jeho rozsudku), že výslech obviněného K. se týkal nyní projednávané trestné činnosti a vůči této také směřoval jeho závazek jako spolupracujícího obviněného ve smyslu §178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. Požadavek obhajoby, aby se obviněný K. de facto usvědčoval i z další možné trestné činnosti, která nebyla předmětem tohoto trestního řízení, jde zjevně nad rámec podmínek stanovených v §178a odst. 1 tr. řádu, jak správně podotknul soud prvního stupně.
85. Soud prvního stupně se také podrobně zabýval hodnocením ucelenosti a pravdivosti výpovědi obviněného K. vůči spoluobviněné V. (pozn. jeho přítelkyni a současně matce jeho dítěte). K této mimo jiné uvedl (viz bod 114. jeho rozsudku), že ačkoliv obviněný K. nepopsal podíl uvedené spoluobviněné důsledně, jde v kontextu celé trestné činnosti, ohledně níž vypovídal, o drobný nedostatek, který nebyl s to podkopat jeho postavení jako spolupracujícího obviněného v tomto trestním řízení. Nadto soud prvního stupně připomenul, že zdrženlivost obviněného K. ve vztahu k „obviňování“ jeho přítelkyně je zcela pochopitelná a stěží si lze představit, že by v jeho pozici jiný vystupoval odlišně.
86. Konečně k výhradám stran hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného K. Nejvyšší soud dodává, že tvrzení, podle něhož K. figuruje i v dalších trestních věcech týkajících se drogové trestné činnosti, kde vypovídal jako svědek ve vztahu k distribuci omamných a psychotropních látek různým osobám podle zmíněných tabulek, nelze jistě přehlížet. Pro posouzení jeho věrohodnosti tato okolnost sama o sobě nemá žádný význam (neboť obviněný Ch. nenamítá, že by obviněný K. v těchto jiných trestných věcech vypovídal kupř. zcela odlišně než v nyní projednávané trestní věci apod.).
87. Obviněný Ch. rovněž namítá, že na danou trestní věc je třeba aplikovat požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu pro případy označované jako „tvrzení proti tvrzení“ (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že o naznačenou důkazní situaci v tomto případe zjevně nejde, neboť proti sobě nestojí toliko výpovědi obviněných Ch. a K., ale druhá z uvedených je podporována řadou dalších důkazů, jako jsou již zmíněné tabulky, zajištěná komunikace mezi obviněnými v aplikaci Signal, ale i výstupy sledování osob a věcí (v podrobnostech viz body 120., 121., 123. až 146., 150., 151., 155., 156., 164., 166., 168., 170. a 171., 172., 175., 182., 189., 193. až 195. rozsudku soudu prvního stupně). Ani tuto námitku obviněného proto Nejvyšší soud neakceptoval.
88. Stran obviněným zpochybňovaných tabulek Nejvyšší soud uvádí, že i souvisejícími výhradami obviněného se soud prvního stupně zabýval, a to v bodu 198. svého rozsudku. Konkrétně jde o údajné rozpory ve výpovědích některých svědků a údajích obsažených v těchto tabulkách, totiž, že tito odebírali drogy nikoliv od obviněného H., jak se uvádí v tabulkách, ale od obviněného K. Jak však bylo v průběhu řízení prokázáno, „prodejci“ H. a T. prováděli v některých případech konečný prodej ve spolupráci s obviněným K., což soud prvního stupně následně reflektoval v bodu I. B) výroku o vině svého rozsudku [např. k obviněným konkrétně zmiňovanému prodeji 3 000 ks tablet extáze svědku S. srov. bod I. B) 16. téhož výroku] (k tomu srov. též bod 219. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud proto i v této části uzavírá, že námitky obviněného nejsou důvodné a soud prvního stupně naopak uvedené přesvědčivě a zcela logicky vysvětlil a svá skutková zjištění také pojal do tzv. skutkové věty svého rozhodnutí.
89. V další části dovolání obviněný Ch. rozporuje autentičnost zajištěné komunikace v aplikaci Signal mezi ním a obviněným K. I tato námitka v této trestní věci nezaznívá poprvé a soud prvního stupně se jí už dříve zabýval. Na základě slyšení Ing. Jana Janky, znalce v oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, které provedl v hlavním líčení, shledal, že o autentičnosti zajištěné komunikace nelze mít pochyb, což podrobně a přesvědčivě vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku, včetně toho, že aplikace Signal je při prvotní registraci v mobilním telefonu vázána na telefonní číslo, přičemž nosič SIM karty k telefonnímu číslu zobrazenému v aplikaci ke kontaktu „XY“ byl zajištěn při domovní prohlídce provedené u obviněného Ch. (viz body 107. a 121.). Tvrzení obviněného Ch. o údajné manipulaci obviněného K. se zajištěnou komunikací bylo proto bezpečně vyvráceno a i tuto část dovolací argumentace obviněného tak Nejvyšší soud musel odmítnout.
90. Obviněný Ch. dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil jemu přisouzený trestný čin jako spáchaný „členem organizované skupiny“ [pozn. působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku]. Ačkoliv by na první pohled bylo možné danou námitku podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její podstata je založena nikoliv na argumentaci právní, tedy na zpochybňování právního posouzení skutku, resp. skutků, tak jak byly zjištěny soudem prvního stupně, ale na rozporování skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně vědomého propojení jednotlivých členů organizované skupiny řízené obviněným. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku otázce vědomí jednotlivých obviněných o existenci dalších spoluobviněných a jejich roli v rámci celé organizované skupiny podrobně věnoval, přičemž jeho závěry mají jednoznačnou oporu v provedených důkazech.
91. Namítá-li tak obviněný, že o sobě navzájem nevěděli obvinění T. a H., je toto tvrzení zjevně v rozporu s výpovědí obviněného T., ve které tento popsal svoji spolupráci s obviněnými K. a H. (viz bod 70. rozsudku soudu prvního stupně). Výhrada, že obviněný Ch. nevěděl o obviněném N. naopak není z hlediska posuzované otázky nijak relevantní, protože obviněnému N. nebylo v dané věci kladeno za vinu členství v dané skupině, kterou tvořili obvinění Ch., K., H., T. a M. Vazby mezi těmito osobami přitom byly prokázány nejen výpovědí obviněného K., ale i dalšími shora vzpomenutými důkazy (viz bod 87. tohoto usnesení), jakož i výpověďmi spoluobviněného T., N. (viz body 53. a 54. rozsudku soudu prvního stupně), či obviněné V. (viz bod 60. rozsudku soudu prvního stupně), obviněného M. (viz bod 48. rozsudku soudu prvního stupně) a obviněného V. (srov. bod 50. rozsudku soudu prvního stupně). V podrobnostech pak Nejvyšší soud – vzhledem k tomu, že obviněný další konkrétní námitky stran skutkových zjištění soudu prvního stupně o vědomí jednotlivých členů organizované skupiny o existenci dalších osob na této se podílejících nevznáší – odkazuje na příslušné partie prvostupňového rozhodnutí (srov. především bod 202. a násl.). Ve stručnosti lze jen dodat, že z hlediska naplnění znaku „organizované skupiny“ je dostačující již zjištění, že jednotliví obvinění měli povědomí vždy nejméně o dalších dvou členech organizované skupiny a o jejich konkrétní úloze usnadňující páchání předmětné trestné činnosti.
92. Pouze pro pořádek Nejvyšší soud shrnuje, že obecné námitce, podle níž soud prvního stupně celkově nedostatečně zjistil skutkový stav věci, nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nemohl – ve světle výše uvedeného – přisvědčit. Naopak, plně se shoduje se závěrem odvolacího soudu (viz body 16. a 17. jeho rozsudku), jakož i státního zástupce, že soud prvního stupně realizoval precizní dokazování, během kterého provedl všechny v úvahu přicházející důkazy, jež řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí obvinění, ale zejména ve vzájemných souvislostech ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu – vyhodnotil.
93. Konečně ve vztahu k této části dovolací argumentace Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že jestliže podle obviněného skutková zjištění soudu prvního stupně nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, které mu byly přisouzeny, platí, že vzhledem k takto obecné formulaci (obviněný neuvádí žádný konkrétní znak, jenž se z provedeného dokazování nepodává), se Nejvyšší soud k dané námitce nemohl konkrétněji vyslovit. Pouze pro pořádek proto uvádí, že jednání obviněného popsané v bodech I. až III. a IX. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vykazuje veškeré znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
94. Ve světle výše uvedeného tudíž nemohou obstát ani další obecně formulované procesní námitky obviněného Ch., podle nichž byla porušena zásada in dubio pro reo a jeho právo na obhajobu .
95. Ohledně prvého Nejvyšší soud konstatuje, že na straně soudu prvního stupně nepanovala ve vztahu k osobě obviněného žádná pochybnost, pokud jde o otázku viny, kterou bylo možno interpretovat v jeho prospěch. Podle judikatury Ústavního soudu se nadto tato zásada aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů, jak požaduje obviněný v nyní projednávané trestní věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18). Stran druhé námitky pak Nejvyšší soud jednak odkazuje na bod 83. tohoto usnesení, přičemž mínil-li obviněný namítnout, že on a jeho obhájce v přípravném řízení nebyli upozorněni na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, tak z obsahu spisu naopak plyne, že obviněný i jeho tehdejší obhájce byli ve smyslu §166 odst. 1 tr. řádu o této možnosti řádně vyrozuměni (viz č. l. 7751 a 7752), což se také – byť k tomuto úkonu se, přes řádné doručení vyrozumění obviněnému Ch., dostavil pouze jeho tehdejší obhájce – následně stalo (srov. č. l. 7797 a 7799). Prosté konstatování, že porušením práva na obhajobu je i situace, kdy obhájce není předem vyrozuměn o vyšetřovacích úkonech, které obviněný již nespojuje s žádným konkrétním procesním úkonem učiněným v jeho trestní věci, Nejvyšší soud ponechává bez komentáře.
96. Další dovolací námitka obviněného směřuje proti výměře uloženého trestu odnětí svobody, který označuje za nepřiměřeně přísný, přičemž uvádí, že pro účely daného trestního řízení je osobou netrestanou, trestnou činnost měl páchat mezi svými 21 a 22 lety a ke spáchané trestné činnosti se doznal, protože nepopřel, že by se dopouštěl prodeje drog jako takového. Uvedené skutečnosti podle něj – ve spojení s neexistencí organizované skupiny – představují významné polehčující okolnosti, které soud prvního stupně nezohlednil a výměru uloženého trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let nadto ani řádně neodůvodnil.
97. K uvedenému Nejvyšší soud připomíná, že námitku nepřiměřené přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. I přesto v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, či ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019).
98. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
99. Nejvyšší soud proto optikou shora uvedeného přezkoumal přiměřenost obviněnému uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře čtrnácti let a zjistil, že soud prvního stupně se jeho uložením nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti při ukládání trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozsudku se totiž podává, že v rámci procesu individualizace trestu vyšel z kritérií pro ukládání trestů zakotvených v §39 tr. zákoníku. Konkrétně soud prvního stupně posuzoval osobu obviněného, kdy vzal v potaz jeho trestní bezúhonnost (neboť ve vztahu k předchozímu odsouzení se na něj již hledí, jako by nebyl odsouzen), ale zároveň jeho jednoznačně zištný motiv, absenci jakékoliv sebereflexe a také jeho snahu za každou cenu „stáhnout ke dnu“ spoluobviněné K. a V., k čemuž v průběhu trestního řízení zjevně využil i svých kontaktů. Obviněným akcentované doznání k prodeji drog jako takovému pak soud prvního stupně s ohledem na shora uvedené pochopitelně nebral v potaz jako polehčující okolnost a naopak poukázal na dalších okolnosti, které mu přitěžovaly, ať již jde o jeho stěžejní roli v rámci celé organizované skupiny, ale také rozsah páchané trestné činnosti vzhledem k velikosti skupiny (srov. bod 233. rozsudku soudu prvního stupně).
100. Jestliže po zohlednění všech těchto skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že na osobu obviněného je třeba působit nepodmíněným trestem odnětí svobody (jakožto trestem hlavním), který mu uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku v polovině zákonné trestní sazby stanovené na tento trestný čin, nepovažuje Nejvyšší soud takto uložený trest – při zohlednění výše uvedených přitěžujících okolností – za extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený.
IV. C
K dovolání obviněného F. M.
101. Stran dovolání obviněného M. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že i v jeho případě je podstatou dovolací argumentace rozporování skutkových zjištění prvostupňového soudu, na jehož základě následně konstruuje vlastní verzi skutkového stavu, jíž pak pochopitelně neodpovídá právní kvalifikace učiněná soudem prvního stupně, především jde-li o znak „organizovaná skupina působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Další námitky obviněného pak směřují do oblasti výměry uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, jejíž nesprávnost však spojuje právě s odmítnutím právní kvalifikace svého jednání, které podle něj mělo být posouzeno jinak.
102. Ani on navíc výslovně neuplatňuje námitku extrémního rozporu či nesouladu , kterážto jediná by byla s to přivodit jím kýžený (a zcela výjimečně přípustný) přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně v dovolacím řízení. Z týchž důvodů jako v případě obviněného Ch. se však Nejvyšší soud přesto stručně vyslovuje k jednotlivým námitkám obviněného, byť tak činí nad rámec své zákonné přezkumné povinnosti.
103. Podstata argumentace obviněného M. směřuje k popření jeho vědomí o existenci organizované skupiny, která se zabývala (mimo jiné) dovozem drog z Nizozemského království do České republiky. Takové námitky obviněný uplatnil již dříve v řízení před soudem prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný si byl vědom toho, na jaké trestné činnosti se podílí, že se tak děje ve spojení s dalšími osobami, v jakém rozsahu a že tato má přeshraniční přesah (viz souhrnně bod 204. jeho rozsudku).
104. Proto tvrdí-li obviněný, že spolupracoval pouze s obviněným K., je třeba poukázat nejen na výpověď obviněného K. (srov. body 4., 6., 9., 10., 13., 14., 19. a 34. rozsudku soudu prvního stupně; k hodnocení věrohodnosti výpovědi tohoto obviněného viz bod 82. a násl. tohoto usnesení), ale dílem také na výpověď obviněného V. (srov. bod 50. rozsudku soudu prvního stupně), obviněné V. (srov. bod 60. rozsudku soudu prvního stupně), dále na obsah zajištěné komunikace mezi obviněnými Ch. a K. v aplikaci Signal, z níž plyne, že tento byl i v kontaktu s obviněným Ch. (viz např. body 132. a 138.), a konečně na informace získané na základě sledování osob a věcí podle §158d odst. 3 tr. řádu (tzv. prostorový odposlech), které probíhalo ve vozidle obviněného K. [viz bod 168. rozsudku soudu prvního stupně]. Právě tyto zachycené hovory mezi obviněnými Ch., K. a M. potvrzují, že obviněný si byl vědom účelu společných cest do Nizozemského království, věděl, že obvinění obchodují s drogami, věděl i o zapojení dalších osob do této činnosti (přinejmenším obviněného H., který vystupoval jako prodejce), což dokládá i skutečnost, že se obviněného K. dotazoval na zisky z jejich prodeje či jejich návykovost. Obviněný M. také v zachycených hovorech popisuje předchozí předávky drog v Nizozemském království, popisuje, jak by v případě zadržení vysvětloval svoji zahraniční cestu, uvádí, že policie by byla schopná zmapovat pouze dvě jeho cesty, protože měnil auta (což dokládají listinné důkazy týkající se pronájmu vozidel – srov. bod 182. rozsudku soudu prvního stupně). Dále také uvádí, že kdyby jej zadrželi s drogami schovanými v autě, tvrdil by, že o nich nic neví, že je tam musel dát někdo jiný. Rovněž sděluje, že když drogy ukládal do úkrytů ve vozidle, vždycky se snažil zamaskovat po sobě stopy. S obviněným K. pak v dalším zachyceném hovoru vymýšlejí nové způsoby pašování drog do České republiky. Nechybí ani zmínka obviněného M. o tom, že vezl marihuanu do Říma, či dotaz na obviněného K., co bude v daném případě převážet, včetně odpovědi že půjde o extázi (v podrobnostech srov. bod 168. rozsudku soudu prvního stupně). Celou situaci dokresluje rovněž poznatek, že obviněný M. při svých zahraničních cestách vždy vypínal svůj mobilní telefon (viz body 109. a 183. rozsudku soudu prvního stupně). Konečně lze zmínit i obsah dopisů psaných obviněným Ch. z vazby obviněnému K., v nichž tento zmiňuje, že na obviněného M. se lze spolehnout, neboť s ním obviněný Ch. mluvil.
105. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním tak nemůže obstát obhajoba obviněného M., podle níž nevěděl, že účelem jednotlivých cest je převoz drog, ale že měl za to, že obviněnému K. převáží do Nizozemského království peníze. Stejně tak neobstojí jeho tvrzení, že v jednom případě, když ve Spolkové republice Německo zjistil, že převáží drogy, tyto zničil, neboť s tím nechtěl mít nic společného, avšak obviněnému K. sděluje, že tento případ pro něj byla čára přes rozpočet, protože nedostal zaplaceno a ještě platil výdaje na cestu, což rozhodně nevyznívá jako rozhořčení člověka, který byl nevědomky zneužit jinými k trestné činnosti (viz bod 182. rozsudku soudu prvního stupně). Tvrzení, že při poslední cestě dne 17. 2. 2018 nevezl žádné drogy, pak vyvrací jak výsledky sledování osob a věcí podle §285d odst. 2 tr. řádu (viz bod 176. rozsudku soudu prvního stupně), tak opět obsah prostorových odposlechů z předchozích dnů, které zaznamenaly celou poslední cestu obviněných z Nizozemského království do České republiky (viz bod 168. rozsudku soudu prvního stupně). Výhrady týkající se jeho nízké odměny pak korespondují poznatku, že obviněný dlužil obviněnému Ch. peníze a tímto způsobem svůj dluh částečně splácel.
106. Nejvyšší soud proto k námitkám obviněného M. stran jeho vědomého zapojení se do organizované skupiny působící ve více státech, předmětem jejíž činnosti byl obchod s drogami, shrnuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně mají v tomto směru opět stabilní a přesvědčivé základy v provedených důkazech, u nichž se nenabízí jiný možný závěr, než k němuž stran viny obviněného dospěl prvostupňový soud. Výhrady obviněného ohledně jeho zcela nevědomého zapojení se do trestné činnosti třetích osob tak Nejvyšší soud nemohl akceptovat.
107. Zcela na závěr Nejvyšší soud konstatuje, že ani obecné námitky obviněného M. směřující proti výměře uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody nemohl přijmout. To proto, že obviněnému byl trest uložen v rámci zákonné sazby stanovené v §283 odst. 4 tr. zákoníku, která v tomto případě činí deset až osmnáct let. Vzhledem ke konkrétní výměře uloženého trestu, která u obviněného M. činí deset let, a tedy je na samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, jakož i pro absenci jakýchkoliv konkrétních námitek obviněného vůči jeho výměře, Nejvyšší soud uzavírá, že takto vyměřený a následně uložený trest rozhodně nelze považovat za jakkoliv extrémně nepřiměřený (což ostatně ani obviněný netvrdí). V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivé odůvodnění výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 234.).
V.
K návrhu na odklad či přerušení výkonu napadeného rozsudku
108. Stran návrhu obviněného T. na odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody z důvodu jeho zdravotního stavu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že o odkladu výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů podle §322 odst. 1 tr. řádu případně rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně ve vykonávacím řízení, nikoliv však Nejvyšší soud.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
109. Nejvyšší soud uzavírá, že po posouzení dovolacích námitek všech tří dovolatelů neshledal důvody pro jimi požadovaný kasační zásah vůči rozsudku odvolacího soudu, potažmo i rozsudku soudu prvního stupně.
110. V případě dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jeho námitky vůči postupu soudu prvního stupně v případě obviněného T., spočívajícímu v údajné nesprávné aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, sice odpovídají jím vznesenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, avšak nevyhodnotil je jako důvodné. To proto, neboť (stručně řečeno) v případě obviněného T. soudy nižších stupňů na podkladě provedeného dokazování správně zjistily (byť odůvodnění jejich rozhodnutí jsou v tomto směru velmi skromná), že vzhledem k osobním poměrům obviněného by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
111. Dovolání obviněných A. Ch. a F. M. naopak odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť jimi uplatněné dovolací námitky jednak neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 tr. řádu a zároveň Nejvyšší soud nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů bylo zasaženo do některého z jejich ústavně zaručených základních práv. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 2. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu