ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3528.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3528/2022-580
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: hlavní město Praha , identifikační číslo osoby 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, za účasti: 1) Z. S. , narozena XY, bytem v XY, 2) M. K. , narozen XY, bytem v XY, 3) J. P. , narozen XY, bytem v XY, účastníci 1) – 3) zastoupeni JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 2, 4) P. B. , narozen XY, bytem v XY (jako procesní nástupce V. L., narozené XY, naposledy bytem v XY, zemřelé dne 16. 10. 2021), 5) M. S. , narozena XY, bytem v XY, a 6) městská část Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Československé armády 601/23, zastoupena JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 2863/50, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 304/2011, o dovolání účastníků 1) – 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 29 Co 25/2021-415, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Účastníci 1), 2) a 3) [dále jen jako „dovolatelé“] dovoláním napadli v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně [Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 29. 6. 2020, č. j. 11 C 304/2011-462] potvrzen ve výroku pod bodem I. o věci samé [jímž bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 11. 8. 2011, č. j. PÚ 7392/92/2, tak, že účastníci 1) až 5) nejsou vlastníky pozemku dle KN parc. č. XY, ostatní plocha - zeleň, o výměře 1947 m 2 (dle PK parc. č. XY a XY), nyní zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, pro k. ú. XY, obec XY a ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a účastníky 4) a 6) [vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu], změněn ve výroku II. o náhradě nákladů mezi žalobcem a účastníky 1), 2), 3) a 5) jen co do výše nákladů a jinak potvrzen [výrokem II. rozsudku odvolacího soudu] a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení [výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu].
2. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, zákona č. 296/2017 Sb.], neboť – v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelé spatřují přípustnost dovolání a absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.
6. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
7. K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. 29 ICdo 185/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2472/2019.
8. K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18.
9. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (shodně i shora odkazované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 39. odůvodnění).
10. V posuzované věci dovolatelé – ač při podání dovolání obligatorně zastoupeni advokátem – ve vztahu k přípustnosti dovolání uvedli tolik, že „dovolání proti rozsudku je rovněž přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., neboť usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva související s aplikací ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákon a půdě, zejm. pojmu zastavěnosti, když v daném případě podřadil obecný soud pod pojem zastavěnosti ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě veřejnou zeleň, chodníky, nebo napojení na veřejnou komunikaci“ (viz bod 6. článku II. dovolání, jinak označeného jako „dovolací důvod“).
11. Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (a není tak ani zřejmé, které z tam uvedených kritérií dovolatelé považují za splněné). Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostáli dovolatelé ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).
12. Uvádějí-li pak dovolatelé (v bodě 8. článku II. dovolání), že „dovolací důvod dle §237 o. s. ř. je naplněn tedy, jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkaz nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo“, také nejde o řádné vymezení přípustnosti dovolání (dle tam současně odkazovaného ustanovení §237 o. s. ř.), nýbrž o námitku významově odpovídající dovolacímu důvodu dle §241a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (jež dle občanského soudního řádu v rozhodném znění způsobilým dovolacím důvodem ani není; srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
13. Sluší se uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu znovu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17.).
14. Krom toho, že dovolání postrádá náležitosti zákonem vyžadované (jejichž absence již sama o sobě vede k odmítnutí dovolání dle §243c odst. 1 o. s. ř.), nebylo by tedy na ně možno pohlížet ani jako na přípustné (ve smyslu §237 o. s. ř.), jestliže jím dovolatelé usuzující na nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu (jde-li o výklad a aplikaci ustanovení §11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) na základě jiných než soudy učiněných zjištění. V situaci, kdy měly soudy za prokázané, že předmětný pozemek plní v okolní bytové zástavbě nezastupitelnou funkci a je veřejným statkem (nachází-li se na něm veřejná zeleň, chodníky, schodiště a propojuje-li sídlištní stavby s jinými pozemními komunikacemi), se jimi učiněné právní posouzení nikterak nepříčí ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž překážkou vydání pozemku může být rovněž fakt, že dotčený pozemek je součástí nedělitelného funkčního celku (areálu). U nárokovaných pozemků je nutno přihlížet i k jejich možnému provázání s jinými stavbami a pozemky, od nichž jej nelze funkčně oddělit a s nimiž tvoří nedělitelný funkční celek (areál). Restituční předpis totiž slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, kdy důvodem působení výluk je veřejný zájem či práva třetích osob, jež mohou převážit nad právem na naturální restituci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017). I podle judikatury Ústavního soudu (srov. nálezy ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), reflektované i soudem dovolacím (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4086/2013, ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014, ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, či jeho usnesení ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016), je pak naturální restituce vyloučena zpravidla i tam, kde by vedla k situaci, kdy by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydaný pozemek (vydané pozemky) způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v §1 zákona č. 229/1991 Sb.
15. Ani dovolateli odkazovaná rozhodnutí, včetně silně akcentovaného nálezu Ústavního soudu ze 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 217/17, přitom nepopírají význam funkční propojenosti pozemků s určitým uceleným komplexem, byť současně naznačují, že pouhá lokalizace pozemků na sídlišti k naplnění negativní podmínky vydání pozemků podle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. nepostačuje. Úvahy odvolacího soudu co do svého obsahu či podloženosti s uvedenou judikaturou nikterak nekolidují. A nelze-li z důvodu působení výluk přistoupit k restituci vydáním původních pozemků, mají oprávněné osoby právo na restituci náhradní (vydání náhradních pozemků, či poskytnutí peněžité náhrady, není-li náhradní naturální restituce možná).
16. Naznačují-li pak dovolatelé možné vady řízení (vytýkajíce – s odkazem na ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. – nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí či jeho nepřezkoumatelnost), jde o argumentaci nezávažnou i proto, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, (jen) je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014). K tomu považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout i ty závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, dle nichž nelze z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení; není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sen. zn. 29 ICdo 13/2015, uveřejněný pod číslem 139/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 899/2020).
17. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je pak přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.; účastníky 1) až 3) podané dovolání bylo odmítnuto pro jeho vady, zatímco náklady žalobce a účastnice 6) spojené s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jimi zvolených zástupců z řad advokátů nelze považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva v situaci, kdy dovolání nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, posuzovaná věc nebyla nikterak složitá (šlo o standartní restituční spor založený na řešení otázky zastavěnosti pozemků coby překážky naturální restituce) a u žalobce (hl. m. Prahy) i účastnice 6) coby městské části lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byli schopni kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, a to aniž by museli využívat pomoci advokátů (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2510/13, a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 1510/13, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015).
19. Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 1. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu