ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.149.2021:20
sp. zn. 7 Azs 149/2021 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: S. F. H., zastoupen
Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2021, č. j. 20 Az 15/2020 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 26. 8. 2020, č. j. OAM-624/ZA-LE23-K09-PD2-2015, neprodloužil žalobci doplňkovou
ochranu dle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že skutkový stav,
ze kterého správní orgán vycházel, se neodůvodněně odchyluje od skutečností jím tvrzených,
a to zejména tak, že odhlíží od jím tvrzených specifických důvodů pro prodloužení doplňkové
ochrany, která mu byla udělena rozhodnutím správní orgánu dle §14a zákona o azylu dne
26. 11. 2015 a zároveň jej absurdně konfrontuje s obecnými fakty, na kterých však žádost
o prodloužení doplňkové ochrany stěžovatele nebyla založena. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl zrušení kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci krajskému
soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil s posouzením
provedeným krajským soudem. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnout
pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS,
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2014, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost byla koncipována poměrně obecně
a kuse. Řízení o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita
kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy
kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu,
ale i obsah rozhodnutí soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty
za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by
roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne 27. 10. 2010,
č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 7 As 17/2008 - 60 atp.). Stěžovatel přitom v kasační stížnosti uplatnil alespoň jeden stížní
bod, a nebyl proto dán důvod vyzývat jej k doplnění kasační stížnosti (srov. rozhodnutí zdejšího
soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48,
ze dne 26. 5. 2010, č. j. 3 Ads 56/2010 - 92, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 613/03, a na ně navazující judikaturu, např. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne
29. 10. 2014, č. j. 2 Azs 118/2014 - 22, ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 As 296/2015 - 180, ze dne
10. 7. 2017, č. j. 5 Azs 144/2017 - 21 atp.).
[10] Ve vztahu k tvrzenému stížnímu důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odkazuje soud
např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26,
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru, že rozsudek krajského soudu této judikatuře plně
dostál.
[11] Stěžovatel dále poukazoval na stížní důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s, tedy
na nedostatečně zjištěný stav věci. V tomto ohledu konkrétně namítal, že skutkový stav,
ze kterého správní orgán vycházel, se neodůvodněně odchyluje od skutečností tvrzených
stěžovatelem a je založen na obecných faktech. Nejvyšší správní soud mu nepřisvědčil. Podle
jeho názoru žalovaný postupoval při zjišťování skutkového stavu věci v souladu s právní úpravou
a judikaturou (srov. §3 správního řádu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne
17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne
21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne
27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66). Žalovaný zohlednil všechny tvrzené skutečnosti a nezaložil
své rozhodnutí pouze na obecných faktech. Důkladně se zabýval všemi okolnostmi daného
případu, přičemž reflektoval zcela konkrétní (stěžovatelem tvrzené) okolnosti, na které nahlížel
v souladu s právní úpravou a konstantní judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 47/2007 - 60, ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83,
č. 2406/2011 Sb. NSS, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 13. 8. 2010,
č. j. 4 Azs 11/2010 - 112, ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 Azs 343/2018 - 28). Žalovaný si obstaral
i dostatek podkladů o zlepšení situace v domovské zemi stěžovatele, přičemž jeho závěry
odpovídají i aktuální a konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozhodnutí
ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Azs 389/2018 - 38, ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 Azs 46/2019 - 59, ze dne
26. 6. 2019, č. j. 10 Azs 135/2019 - 31, ze dne 24. 6. 2020, č. j. 5 Azs 421/2019 - 30, ze dne
22. 10. 2020, č. j. 7 Azs 37/2020 - 32, ze dne 18. 12. 2020, č. j. 10 Azs 285/2020 - 45, ze dne
23. 3. 2021, č. j. 8 Azs 297/2020 - 32 atp.). Např. v posledně uvedeném (recentním) rozhodnutí
Nejvyšší správní soud uvedl, že „nezpochybňuje, že situace v Iráku je nadále složitá, nejistá a do určité míry
nestabilní. Zároveň ale nelze přehlédnout, že se značně liší od situace, v jaké se země nacházela v uplynulých
letech.“
[12] I rozsudek krajského soudu má plnou oporu v právní úpravě a judikatuře (srov. §53 a
násl. zákona o azylu a dále vedle výše uvedené judikatury i rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69,
ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2021,
II. ÚS 1145/21). Krajský soud správně akcentoval i účel a smysl mezinárodní ochrany, resp.
doplňkové ochrany (viz například rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2020,
č. j. 7 Azs 340/2019 - 33, ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 4 Azs 519/2004 - 83, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, či ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 - 94).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta (obdobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 6. 2021, č. j. 5 Azs 250/2020 - 36, ze dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 76/2021 - 41, ze dne 8. 6. 2021,
2 Azs 37/2021 - 61, ze dne 23. 6. 2021, č. j. 2 Azs 55/2021 - 36 atp.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu