ECLI:CZ:US:2019:4.US.1188.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1188/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace UNION ROAD s. r. o., sídlem Bobrky 457, Vsetín, zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem, sídlem Palackého 168, Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2019 č. j. 14 Co 298/2018-613 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. listopadu 2018 č. j. 111 C 81/2013-563, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Capital Industrial a. s., sídlem Dvořákovo nábrežie 8, Bratislava, Slovenská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, 3 a 4, čl. 26 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 26. 11. 2018 č. j. 111 C 81/2013-563 nařídil na návrh vedlejší účastnice předběžné opatření, jímž uložil stěžovatelce ode dne doručení usnesení povinnost zdržet se nakládání, zejména zcizením a zatížením, prodejem, darováním, bezúplatným převodem, směnou a zatížením věcnými i závazkovými právy třetích osob s nemovitostmi: a) pozemek, druh pozemku: orná půda, výměra 23 m2, b) pozemek , druh pozemku: orná půda, výměra 1 m2, c) pozemek, druh pozemku: ostatní plocha, výměra 31 m2, d) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 726 m2, jehož součástí je stavba č. p. 457, e) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 314 m2, jehož součástí je stavba - budova bez čísla popisného nebo evidenčního: stavba technického vybavení, f) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 11 m2, jehož součástí je stavba - budova bez čísla popisného nebo evidenčního: stavba technického vybavení, g) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 11 m2, jehož součástí je stavba - budova bez čísla popisného nebo evidenčního: stavba technického vybavení, h) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 12 m2, jehož součástí je stavba - budova bez čísla popisného nebo evidenčního: stavba technického vybavení, i) pozemek, druh pozemku: ostatní plocha, výměra 104 m2, j) pozemek, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, výměra 8 m2, jehož součástí je stavba - budova bez čísla popisného nebo evidenčního: stavba technického vybavení, k) pozemek, druh pozemku: orná půda, výměra 3630 m2, l) pozemek, druh pozemku: orná půda, výměra 163 m2, m) pozemek, druh pozemku: ostatní plocha, výměra 66 m2, n) pozemek, druh pozemku: orná půda, výměra 141 m2, o) pozemek, druh pozemku: ostatní plocha, výměra 391 m2, p) pozemek, druh pozemku: ostatní plocha, výměra 2462 m2; vše v katastrálním území V., obec V., zapsáno na listu vlastnictví XY, vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Vsetín.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 1. 2019 č. j. 14 Co 298/2018-613 k odvolání stěžovatelky toto usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud zejména uvedl, že vedlejší účastnice důkazy předkládanými spolu s jejím návrhem na nařízení předběžného opatření a důkazy, na něž odkázala a které jsou dosavadním obsahem spisu (a je proto třeba k nim přihlížet), dostatečně osvědčila nárok, který uplatnila v řízení ve věci samé, tak i doložila naléhavou potřebu nařízení předběžného opatření pro obavu ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. Dostatečně totiž osvědčila jak cenu, za kterou předmětné nemovitosti stěžovatelka nabyla (byť před 10 lety), která skutečně nedosahuje výše pohledávky vedlejší účastnice uplatněné v soudním řízení, a to ani v rozsahu, v němž svůj nárok pro předběžné opatření osvědčila, tak i skutečnost, že stěžovatelka učinila právní jednání směřující k zatížení těchto nemovitostí zástavním právem ve prospěch třetí osoby. Stěžovatelka pak v zásadě svými předkládanými důkazy osvědčila existenci svých dalších dluhů a zatěžování zástavními právy podstatně ztěžujícími uspokojení případné pohledávky vedlejší účastnice nejen předmětných nemovitých věcí, ale i ostatního svého tvrzeného majetku. Skutečnost, že v době zahájení řízení v této věci byly předmětné nemovitosti, jichž se týká předběžné opatření, zatíženy jiným zástavním právem ve prospěch Tatra banka, a. s., a že v minulosti stěžovatelka disponovala dostatkem finančních prostředků umožňujících jí uhradit dluh a docílit tak výmazu uvedeného zástavního práva, na výše uvedených závěrech skutečně nic nemění. Za daného stavu omezení nakládání s předmětnými nemovitostmi po dobu řízení není nepřiměřené ve vztahu k ochraně práv vedlejší účastnice a je v souladu s již ustálenou judikaturou Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení u obecných soudů bylo zjištěno a potvrzeno, že vedlejší účastnice nabyla pohledávku, ohledně níž se vede řízení u obecného soudu, za částku cca 1 000 000 Kč. Oproti tomu uplatňuje v řízení požadavek na zaplacení částky 16 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 223 000 Kč, tedy celkem částku cca 20 000 000 Kč. Připočte-li adekvátní míru pořizovacích nákladů (byť i ve výši shodné s úplatou za postoupení pohledávky), činila by cena za úplatu postoupené pohledávky spolu s pořizovacími náklady částku cca 2 000 000 Kč. Částka cca 18 000 000 Kč pak představuje spekulativní zisk (a dle názoru stěžovatelky zcela nepřiměřený, mimo dobré mravy, a proto nepožívající ochrany), který je vůči ní uplatňován v řízení u obecných soudů. Jedná se tedy o dvacetinásobek ceny úplaty pohledávky, případně desetinásobek ceny úplaty pohledávky a pořizovacích nákladů. Na tyto skutečnosti upozorňuje stěžovatelka s tím, že právě tyto okolnosti je dle názoru stěžovatelky možno vážit právě v rovině ústavního práva a tyto skutečnosti by měly dát obrysy tomu, co je ještě možno považovat za oprávněný zájem na straně navrhovatelky předběžného opatření (tj. vedlejší účastnice), kterému poskytly obecné soudy jeho vydáním ochranu. Dle názoru stěžovatelky by míra oprávněného zájmu, a tím i míra poskytnutí ochrany měla korespondovat s mírou finanční angažovanosti s připočtením obvyklého, přiměřeného, nikoliv však nemravného zisku. Stěžovatelka tedy tvrdí, že míra poskytnuté ochrany byla zcela neadekvátní. Kolaps vybočující z mezí ústavnosti je dále dán odůvodněním v bodě 14 napadeného usnesení krajského soudu. Již jen na základě jednoduchého matematického výpočtu stěžovatelka dochází k závěru, že hodnota nemovitostí stěžovatelky dosahuje částky 90 000 000 Kč a stěžovatelka nevidí jakýkoliv důvod, aby byla omezována v dispozici s nemovitostmi, jestliže je zamýšlí zastavit v rozsahu 34 000 000 Kč. Sice uznává, že pokud by zástava měla dosahovat hodnoty nemovitostí, byla by dána obava z ohrožení výkonu rozhodnutí a oprávněný zájem vedlejší účastnice by dominoval, to však není tento případ. Stěžovatelka také uvádí, že krajský soud nepřípustně nahradil odůvodnění usnesení okresního soudu, čímž znemožnil výkon práva stěžovatelky v pozici opravného prostředku proti usnesení okresního soudu. Stěžovatelka uzavírá, že chybějícími zcela elementárními úvahami bylo narušeno její právo na spravedlivý proces, byla jí uložena zcela nepřiměřená povinnost, čímž byl realizován nepřiměřený zásah do jejího vlastnického práva, a napadenými usneseními byla poskytnuta neadekvátní ochrana spekulativních práv vedlejší účastnice zcela vybočující z mezí ústavnosti, pročež se domáhá jejich zrušení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
8. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
9. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů takové kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
10. Nelze přehlédnout, že zejména krajský soud se otázkou nejen zákonnosti, ale také ústavností (srov. bod 5 napadeného usnesení krajského soudu) nařízení předběžného opatření zabýval v nadstandardním rozsahu, s argumentací stěžovatelky se velmi důkladně a přesvědčivě vypořádal, a to zejména v bodech 13 a 14 napadeného usnesení krajského soudu (klíčová argumentace krajského soudu je shrnuta sub 3 tohoto usnesení), přičemž Ústavní soud v jeho odůvodnění neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)], přičemž stěžovatelka ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)].
11. Po přezkumu obou napadených rozhodnutí Ústavní soud shledává, že obecné soudy rozhodovaly nestranně, zohlednily veškeré okolnosti souzené věci a dospěly k jednoznačným skutkovým závěrům, z nichž učinily přezkoumatelné právní závěry. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti, směřující proti nařízenému předběžnému opatření, nijak nepředjímá další rozhodování civilních soudů ve věci samé.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu