ECLI:CZ:US:2021:3.US.858.21.1
sp. zn. III. ÚS 858/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti TRUCKPARK a. s., sídlem Loukov u Mnichova Hradiště 55, Loukov, zastoupené doc. JUDr. Janem Kocinou Ph.D., advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021 č. j. 19 Co 5/2021-68, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a obchodní společnosti RA+spol., s. r. o., sídlem Mjr. Frymla 532, Mladá Boleslav, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla I. výrok v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadený výrok zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se jako žalobkyně domáhala žalobou vydání rozhodnutí o provedení výmazu zástavního exekutorského práva, zřízeného ve prospěch vedlejší účastnice (žalované) podle konkrétního exekučního příkazu. Soud usnesením ze dne 29. 10. 2020 č. j. 22 C 262/2020-19 stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč. Tento soudní poplatek ve lhůtě soudem stanovené a ani později zaplacen nebyl. Podáním ze dne 9. 11. 2020 pak stěžovatelka svoji žalobu vzala zcela zpět s odůvodněním, že vedlejší účastnice se po podání žaloby zástavního exekutorského práva vzdala, přičemž stěžovatelka navrhla zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů za právní služby ve výši 14 580,50 Kč. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 27. 11. 2020 č. j. 22 C 262/2020-26 řízení o výmaz zástavního exekutorského práva podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021 č. j. 19 Co 5/2021-68 bylo o odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu rozhodnuto tak, že usnesení okresního soudu se potvrzuje (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka je přesvědčena, že jelikož vzala žalobu zpět z důvodu dodatečného plnění žalované, náleží jí náklady řízení dle §146 odst. 2 o. s. ř. Jestliže soudy odkázaly na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, 33 Cdo 2183/2019 a 23 Cdo 4058/2019, tyto judikáty dopadají na jiné situace, zejména takové, kdy návrhy na zpětvzetí byly odůvodněny jinými důvody nebo důvod ani nebyl uveden. Nyní však ke zpětvzetí došlo v důsledku konání žalované strany. Výzva k zaplacení soudního poplatku jí přitom byla doručena až poté, co soudu již odeslala zpětvzetí žaloby. Nepřiznání nákladů řízení v takovéto situaci je formalismem. Výzva k zaplacení poplatku neobsahuje poučení, ze kterého by plynula nutnost jej zaplatit i tehdy, má-li být žaloba vzata zpět. Stěžovatelka tedy nevěděla, že má i za dané situace platbu provést. Jsou na ni kladeny nepřiměřené nároky na orientaci v procesním právu. Nastalá situace je pro ni nespravedlivá, neboť kdyby vedlejší účastnice odstranila protiprávně vyvolaný stav již v rámci předžalobní výzvy, stěžovatelka by žalobu nepodávala a nevznikly by jí tak náklady. Stěžovatelka upozorňuje, že dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3375/17 je procesní úspěch a neúspěch ve věci třeba posuzovat v širších souvislostech.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost se týká nepřiznání náhrady nákladů řízení, které stěžovatelka ve zpětvzetí své žaloby vyčíslila na částku 14 580,50 Kč.
7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".
8. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 4. 10. 2011 sp zn. I. ÚS 2763/11, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.
9. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka, jakožto právnická osoba, je subjektem, u kterého o sociální situaci, pro kterou by předmětná částka pro něj již představovala zátěž mimořádné intenzity, stěží může být řeči. Nemohlo tedy jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
10. Pro úplnost Ústavní soud považuje za vhodné vyzdvihnout, že napadené rozhodnutí obsahuje (což je z pohledu ústavního přezkumu zejména podstatné) řádné odůvodnění, ze kterého je zřejmé, jaké skutečnosti považoval soud pro své rozhodnutí za podstatné a na základě kterých příslušný výrok vyslovil. Lze podotknout, že soudní poplatek je splatný již podáním žaloby, tedy jej stěžovatelka měla správně uhradit již před jakoukoliv výzvou, ať již odůvodněnou více či méně podrobně.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu