Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2012, sp. zn. 5 Tdo 569/2012 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.569.2012.1

sp. zn. 5 Tdo 569/2012-27 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2012 o dovolání obviněného M. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 9 To 401/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 95/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 T 95/2010, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“), a obviněný D. V. trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák., které spáchali tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch na úkor společnosti ZEMPRA Dymokury, s. r. o. (dále jen „Zempra“), a poškodit tak její věřitele 1) v přesně nezjištěné době obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra, se sídlem Dymokury, Osvobození 168, IČ: …, a společnosti SILNICE, s. r. o. (dále jen „Silnice“), se sídlem Praha 4, Zdařilá 817/8, IČ:…, a obviněný D. V. jako stavbyvedoucí spol. Silnice vyhotovili zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. … ze dne 15. 03. 2008 a soupis provedených prací a dodávek ze dne 15. 03. 2008, mezi subjekty Zempra jako objednatelem a Silnice jako zhotovitelem, a přestože žádné práce a dodávky uvedené v těchto listinách ze strany zhotovitele nebyly provedeny, byla na základě těchto listin vystavena společností Silnice faktura č. … s datem vystavení 17. 03. 2008 na částku ve výši 9.174.227,65 Kč s DPH, a tímto způsobem vznikla neexistující pohledávka společnosti Silnice za společností Zempra ve výši 9.174.227,65 Kč, 2) v přesně nezjištěné době obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra a společnosti Silnice a obviněný D. V. jako stavbyvedoucí společnosti Silnice, vyhotovili zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. … ze dne 31. 03. 2008 a soupis provedených prací a dodávek ze dne 31. 03. 2008 mezi subjekty Zempra jako objednatelem a Silnice jako zhotovitelem, a přestože žádné práce a dodávky uvedené v těchto listinách ze strany zhotovitele nebyly provedeny, byla na základě těchto listin vystavena společností Silnice, faktura č. … s datem vystavení 31. 03. 2008 na částku ve výši 6.940.675,- Kč s DPH, a tímto způsobem vznikla neexistující pohledávka společnosti Silnice za společností Zempra ve výši 6.940.675,- Kč, 3) v přesně nezjištěné době obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra a obviněný D. V. jako jednatel společnosti Silnice vyhotovili zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. … ze dne 15. 04. 2008 a listinu označenou jako soupis provedených prací a dodávek datovanou dne 15. 04. 2008 mezi subjekty Zempra jako objednatelem a Silnice jako zhotovitelem, a přestože žádné práce a dodávky uvedené v těchto listinách ze strany zhotovitele nebyly provedeny, byla na základě těchto listin vystavena společností Silnice, faktura č. … s datem vystavení 16. 04. 2008 na částku ve výši 2.593.373 Kč s DPH, a tímto způsobem vznikla neexistující pohledávka společnosti Silnice za společností Zempra ve výši 2.593.373 Kč, 4) v přesně nezjištěné době obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra a obviněný D. V. jako jednatel společnosti Silnice vyhotovili zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. … ze dne 30. 04. 2008 a soupis provedených prací a dodávek ze dne 30. 04. 2008, uzavřenou mezi subjekty Zempra jako objednatelem a Silnice jako zhotovitelem, a přestože žádné práce a dodávky uvedené v těchto listinách ze strany zhotovitele nebyly provedeny, byla na základě těchto listin vystavena společností Silnice faktura č. … s datem vystavení 30. 04. 2008 na částku ve výši 6.235.838,- Kč s DPH, a tímto způsobem vznikla neexistující pohledávka společnosti Silnice za společností Zempra ve výši 6.235.838,- Kč, 5) v přesně nezjištěné době obviněný M. D. jako jednatel společnosti Silnice a zároveň jako jediný jednatel společnosti Zempra vyfakturoval za společnost Silnice, společnosti Zempra fakturou č. … s datem vystavení 31. 03. 2008, vystavenou na základě písemné fakturace za období leden – březen 2008, Stavba okruh P., rybník D., částku ve výši 971.635,- Kč s DPH za provedené práce na těchto akcích, přestože na akci č. … okruh Praha v uvedené době práce provedeny nebyly, a tímto způsobem vznikla neexistující pohledávka společnosti Silnice za společností Zempra ve výši 429.709,- Kč, 6) v době od února do dubna 2008 obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra předal do autobazaru Auto Precis, s. r. o., Týniště nad Orlicí, V. Opatrného 989, vozidla a stavební zařízení: - vozidlo SUZUKI VITARA 1.6, rz …, r. v. 1993, barva žlutá, VIN …, - AVIA, rz …, r. v. 1989, barva modrá, VIN …, - MERCEDES Benz 308 D, rz …, r. v. 1993, barva červená, VIN …, - MAN, rz …, r. v. 2003, barva žlutá, VIN …, - MERCEDES C 220 D, rz …, r. v. 1994, barva černá, VIN …, - MERCEDES ACTROS, rz …, r. v. 2003, barva žlutá, VIN …, - MERCEDES ACTROS, rz …, r. v. 2003, barva žlutá, VIN …, - MERCEDES ATEGO, rz …, r. v. 2003, barva žlutá, VIN …, - AVIA, rz …, r. v. 1985, barva oranžová, VIN …, - nákladní návěs FELDBINDER, rz …, r. v. 1999, barva bílá, VIN …, - obytný přívěs Predom-Prespol N 126.B, rz …, r. v. 1979, barva bílá, VIN …, - nákladní návěs KRAMPE, rz …, r. v. 2005, barva červená, VIN …, - traktor FENDT, rz …, r. v. 2005, barva zelená, VIN …, - traktor ZETOR 12045, rz …, r. v. 1977, barva modrá, VIN …, - vibrační válec HAMM 3520 HT, r. v. 2003, VIN …, - vibrační válec HAMM 3412 HT, r. v. 2004, VIN …, - dávkovač pojiv STREUMASTER, r. v. 2005, VIN …, - závěsnou frézu WIRTGEN, r. v. 2005, VIN …, - pásový dozer Caterpillar, VIN …, - samojízdný pracovní stroj Tatra, r. v. 2001, VIN …, - nivelační zařízení s příslušenstvím TOP CON s příslušenstvím, které byly v té době v majetku společnosti Zempra, k obstarání jejich prodeje, čímž vznikla pohledávka této společnosti vůči autobazaru Auto Precis, s. r. o., který dále tato vozidla a další zařízení převedl do majetku společnosti Silnice, čímž vznikla pohledávka autobazaru Auto Precis, s. r. o., vůči společnosti Silnice, a následně byla pohledávka společnosti Zempra vůči autobazaru Auto Precis, s. r. o., vzniklá za obstarání prodeje vozidel a dalšího zařízení, postoupena oproti fiktivním pohledávkám společnosti Silnice, vzniklých na základě výše uvedené neoprávněné fakturace za vykázanou neprovedenou práci, a takto získanou pohledávku využila společnost Silnice, zastoupená obviněným D. V. jako jednatelem, k vzájemnému započtení svých závazků a pohledávek vůči autobazaru Auto Precis, s. r. o., a tímto způsobem společnost Silnice získala neoprávněně do svého majetku vozidla a další zařízení, která byla původně v majetku spol. Zempra, 7) dne 04. 01. 2008 v H. K. uzavřel obviněný M. D. jako jednatel společnosti Zempra a jako pronajímatel se společností Stavby silnic a železnic, a. s., odštěpný závod oblast Čechy východ, závod Hradec Králové, IČ: …, jako nájemcem, smlouvu o nájmu nebytových prostor v zemědělském areálu č. p. … v obci Ž., okr. K., načež fakturou č. …, ze dne 01. 04. 2008, vyfakturoval společnosti Stavby silnic a železnic, a. s., za pronájem těchto nebytových prostor částku ve výši 2.561.832,- Kč, přičemž uvedl jako bankovní spojení svůj osobní bankovní účet č…., vedený u České spořitelny, a. s., načež byla dne 30. 04. 2008 z fakturované částky započtena částka ve výši 868.462,- Kč proti faktuře společnosti Stavby silnic a železnic, a. s., č. …, ze dne 10. 11. 2007, a zbylá částka ve výši 1.693.370,- Kč byla dne 07. 05. 2008 převedena na uvedený osobní účet obviněného M. D., který si ji ponechal pro svoji potřebu, a tímto svým jednáním obvinění M. D. a D. V. zčásti zmařili uspokojení věřitelů společnosti Zempra: - DRACAR OLOMOUC, s. r. o., IČ: …, se sídlem TYRŠOVA 590/2, 779 00 OLOMOUC, v částce 1 482 524,53 Kč, - ČESKÁ NÁRODNÍ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA, IČ: …, se sídlem JEČNÁ 39, 120 00 PRAHA 2, v částce 16 274,56 Kč, - HOCHTIEF CZ, a. s., IČ: …, se sídlem PLZEŇSKÁ 3217/16, 150 00 PRAHA 5, v částce 203 741,45 Kč, - B. B., v částce 67 932,09 Kč, - I. O. B., spol. s r. o., IČ: …, se sídlem DOPRAVÁKŮ 723, 184 00 PRAHA 8, v částce 58 070,56 Kč, - B. A K., k. s., IČ: …, se sídlem R., P., v částce 32 590,45 Kč, - Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: …, se sídlem TEMPLOVÁ 747, 110 01 PRAHA 1, v částce 58 599,07 Kč, - SMO, a. s., IČ: …, se sídlem ZLÍNSKÁ 172, 765 02 OTROKOVICE, v částce 177 150,64 Kč, - Caterpillar Financial Services ČR, s. r. o., IČ: …, se sídlem LIPOVÁ 72, 251 70 MODLETICE, v částce 353 360,53 Kč, - Liatik, spol. s r. o., IČ: …, se sídlem KONĚVOVA 165, 130 00 PRAHA 3, v částce 1 781 193,44 Kč, - ČEPRO, a. s., IČ: …, se sídlem DĚLNICKÁ 213/12, 174 04 PRAHA 7, v částce 190,43 Kč, - IMOS Restav, s. r. o., IČ: …, se sídlem TEČOVICE 353, 763 02 ZLÍN, v částce 104 909,37 Kč, - BEST-PRAHA, spol. s r. o., v likvidaci, IČ: …, se sídlem NA VYSOKÉ 1, 150 00 PRAHA 5, v částce 1 021 996,23 Kč, - 1. Slezská strojní, a. s., IČ: …, se sídlem K RYBNÍČKŮM 341, 747 81 OTICE, v částce 33 959,84 Kč, - Skanska DS, a. s., IČ: …, se sídlem BOHUNICKÁ 133/50, 619 00 BRNO, v částce 9 566 566,63 Kč, - Český rozhlas, IČ: …, se sídlem VINOHRADSKÁ 12, 120 99 PRAHA 2, v částce 2 956,49 Kč, - Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ: …, se sídlem ORLICKÁ 4/2020, 130 00 PRAHA 3, v částce 82 405,75 Kč, - BALTOM, s. r. o., IČ: …, se sídlem MINKOVICKÁ 91, 463 12 LIBEREC 25, v částce 440 546,08 Kč, - HAK velkoobchod, s. r. o., IČ: …, se sídlem HOLANDSKÁ 467, 533 01 PARDUBICE-ČERNÁ ZA BORY, v částce 122 258,49 Kč, - RECA, spol. s r. o., IČ: …, se sídlem OLOMOUCKÁ 36, BRNO, v částce 6 604,29 Kč, - CCS Česká společnost pro platební karty, s. r. o., IČ:…, se sídlem CHLUMČANSKÉHO 497/5, 180 00 PRAHA 8, v nezjištěné výši, - Finanční úřad v Poděbradech, IČ: …, se sídlem HAKENOVA 1404, 290 01 PODĚBRADY, v částce 606 990,27 Kč, - SGS Czech Republic, s. r. o., IČ: …, se sídlem K HÁJŮM 1233, 155 00 PRAHA 5, v částce 243 643,39 Kč, - Triga-MF, spol. s r. o., IČ: …, se sídlem RVÁČOVSKÁ 1350, 512 51 LOMNICE NAD POPELKOU, v částce 8 538,78 Kč, - OZP oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ: …, se sídlem ROŠKOTOVA 1225/1, 140 21 PRAHA 4, v částce 4 896,82 Kč, - Komerční banka, a. s., IČ: …, se sídlem NA PŘÍKOPĚ 33, 114 07 PRAHA 1, v částce 6 471 494,94 Kč, - VÁPENKA VITOŠOV, IČ: …, se sídlem HRABOVÁ 54, 789 01, v částce 569 229,21 Kč, - Telefonica 02 Czech Republic, a. s., IČ: …, se sídlem ZA BRUMLOVKOU 266/2, 140 22 PRAHA 4, v částce 45 952,99 Kč, - Holcim (Česko), a. s., IČ: …, se sídlem TOVÁRNÍ 296, 538 04 PRACHOVICE, v částce 1 152 542,02 Kč, - ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, IČ: …, se sídlem KŘÍŽOVÁ 1292/25, 225 08 PRAHA, v částce 327 998,74 Kč, - Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, IČ: …, se sídlem NA MÍČÁNKÁCH 2, 101 00 PRAHA 10, v částce 3 154,32 Kč, - ALFA, s. r. o., IČ: …, se sídlem NÁM. REPUBLIKY 55, 530 02 PARDUBICE, v částce 47 812,63 Kč, - EUROPART CZ, s. r. o., IČ: …, se sídlem DOPRAVÁKŮ 723, 184 00 PRAHA 8, v částce 84 940,44 Kč, - Tělovýchovná jednota SLAVOJ, IČ: …, se sídlem JESENÍK NAD ODROU 235, 742 33, v částce 12 482,95 Kč, - Lesostavby Frýdek-Místek, a. s., IČ: …, se sídlem SLEZSKÁ 2766, 738 32 FRÝDEK-MÍSTEK, v částce 54 727,90 Kč, - Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, IČ: …, se sídlem DRAHOBEJLOVA 1404/4, 190 03 PRAHA 9, v částce 26 680,67 Kč, - Městys Suchdol nad Odrou, IČ: …, se sídlem KOMENSKÉHO 318, 742 01 SUCHDOL NAD ODROU, v částce 55 774,28 Kč, - COLAS CZ, a. s., IČ: …, se sídlem KE KLÍČOVU 9, 190 00 PRAHA 9, v částce 43 131,37 Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný M. D. odsouzen podle §256 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 (čtyřicetdva) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech na dobu 7 (sedmi) roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu Praha ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. 7 T 15/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný D. V. byl odsouzen podle §256 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 36 (třicetišesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech na dobu 6 (šesti) roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli dále poškození, kteří uplatnili nárok na náhradu škody, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněných M. D. a D. V. a poškozené společnosti DRACAR OLOMOUC, s. r. o., rozhodl rozsudkem ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 9 To 401/2011, tak, že podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu doplnil ve výroku o náhradě škody tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozená společnost DRACAR OLOMOUC, s. r. o., IČ: …, se sídlem Tyršova 590/2, 779 00 Olomouc, odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných M. D. a D. V. zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 9 To 401/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 T 95/2010, podal obviněný M. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Mejstříka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to s ohledem na tzv. opomenuté důkazy a extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými závěry. Podle dovolatele nalézací soud nevzal v úvahu provedené důkazy svědčící ve prospěch dovolatele (svědci Ing. M. R., V. P., V. K., J. V., L. O. a L. K.). O některé důkazy svědčící v podstatě v jeho prospěch soud nelogicky opírá své odsuzující rozhodnutí (svědci Ing. P. M., Ing. K. J., L. H., J. V. a M. H.) a dále odmítl navržené důkazy (stavební deník DS Svitavy, a. s., a svědci Ing. V. J., J. K., M. H. a JUDr. M. S.), aniž by řádně jejich nadbytečnost odůvodnil. Podle dovolatele však výpovědi těchto svědků nejsou jednoznačné, jsou nepřesné a značně ovlivněné časovým odstupem. V případě Ing. M. nalézací soud nevzal v úvahu část jeho výpovědi, v níž hovoří o tom, že SSŽ skončily na předmětné stavbě v listopadu 2007 a v roce 2008 tam již nepracovaly. Přesto v lednu 2008 podepsaly se Zemprou dodatek č. … k původnímu kontraktu s termínem dokončení k 30. 4. 2008. Navíc svědek neví, jakým způsobem se stavba dodělávala v roce 2008, neboť tam již nefigurovali. K tomu dodal, že na stavbě nepracovala Zempra, ale Silnice jako její subdodavatel, kterému tak logicky vznikla pohledávka za Zemprou. K odstranění těchto rozporů byly zamítnuty obhajobou navrhované důkazy, a to svědci Ing. K., který podepsal dodatek a mohl tak objasnit průběh a termíny prací a označit firmy, které tyto práce vykonávaly, a Ing. V. J. z Dopravních staveb Svitavy, a. s., které pracovaly na stavbě souběžně se Silnicemi. J. K. a M. H. by jako zaměstnanci uvedli termíny a místa prací Silnic. JUDr. M. S. by se vyjádřila k převodu obchodního podílu na V. Ch.. Dovolatel se v těchto souvislostech odvolal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96 a IV. ÚS 802/02. Ing. J. se ve spise neobjevuje, ale odvolací soud jej hodnotí jako svědka, o jehož výpověď se nalézací soud oprávněně opřel. P. K. vypověděl, že do dubna 2008 na stavbě vůbec nebyl, a přesto své rozhodnutí soudy nižších stupňů o jeho výpověď opírají. Ing. K. J. pracoval na jiné stavbě, čímž vyvrací domněnku, že se v zimních měsících začátku roku 2008 na daných stavbách nepracovalo. Svědek H., nebyl bývalý zaměstnanec Zempry, ale byl zaměstnancem IS Košice, a uvedl, že připouští práce na přelomu let 2007 a 2008, ale přesto byla jeho výpověď vzata soudem jednoznačně v neprospěch dovolatele. Svědek V. byl od ledna do března bez zaměstnání, takže nemohl nic vědět o předmětné stavbě. Svědek L. O. uvedl, že práce vykonával v rámci reklamačního řízení. Námitka soudu, že v rámci reklamačního řízení nelze fakturovat činnost jako běžnou práci je zavádějící a nemá oporu v praxi ani v dokazování. Skutečnost, že Silnice na stavbě v 1. čtvrtletí roku 2008 pracovaly, potvrdili Ing. M. R., V. K., J. V. a rovněž o tom svědčí záznamy ze stavebního deníku IS Košice a dopis Colasu ze dne 19. 4. 2011. Kromě toho nevzal soud také v úvahu výpověď svědkyně M. H., která uvedla, že dovolatel platil ze svého soukromého účtu firemní naftu a náhradní díly. Soud použil pouze ty důkazy, které dovolatele usvědčovaly a důkazy, které hovořily v jeho prospěch, nijak nehodnotil. Odvolací soud nezkoumal obsah a kvalitu jednotlivých důkazů a formálně se ztotožnil se závěry nalézacího soudu, aniž by mu vytkl nedostatečná skutková zjištění a jednostranné pojetí hodnocení provedených důkazů, což způsobilo nesoulad mezi důkazy a skutkovými závěry (sp. zn. IV. ÚS 570/03). Navíc pak bez řádného odůvodnění odmítl obhajobou navrhované svědky a tím zapříčinil nepřezkoumatelnost a protiústavnost vydaného rozhodnutí (sp. zn. III. ÚS 51/96). Soud zamítl navrhované důkazy, aniž odůvodnil, proč těmto návrhům nevyhověl (sp. zn. III. ÚS 51/96). Ing. J. byl pozván k hlavnímu líčení, které skončilo dříve, než se tento svědek měl dostavit. S ohledem na skutečnost, že se soud důkazními návrhy dovolatele nezabýval, nemohl ani posoudit jejich význam z hlediska řádného objasnění věci (sp. zn. 3 Tdo 91/2011). Dovolatel tak poukázal na porušení zájmů chráněných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (sp. zn. III. ÚS 51/96, IV. ÚS 802/02). Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 9 To 401/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 T 95/2010, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného M. D. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., uvedla, že po seznámení se s obsahem podání obviněného M. D., se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku, předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, a způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Obviněný M. D. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel, stejně jako je tomu v případě obviněného M. D., extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit, jak bude ještě dále v podrobnostech uvedeno. Obviněný M. D. ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve obecně shrnul, že nalézací soud nevzal v úvahu provedené důkazy svědčící ve prospěch dovolatele (svědci Ing. M. R., V. P., V. K., J. V., L. O. a L. K.). O některé důkazy svědčící v podstatě v jeho prospěch soud nelogicky opírá své odsuzující rozhodnutí (svědci Ing. P. M., Ing. K. J., L. H., J. V. a M. H.) a dále odmítl navržené důkazy (stavební deník DS Svitavy, a. s., a svědci Ing. V. J., J. K., M. H. a JUDr. M. S.), aniž by řádně jejich nadbytečnost odůvodnil. Podle dovolatele však výpovědi těchto svědků nejsou jednoznačné, jsou nepřesné a značně ovlivněné časovým odstupem. Odvolací soud potom v tomto směru pouze formálně konstatoval, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zákonem a učinil logicky vyplývající skutkové závěry, přičemž odkazuje především na zprávu Eurovie, dodatek č. … smlouvy o dílo založeném na č. l. 1951 spisu a výpovědi svědků Ing. M., J. K., Ing. J., K., J., V., H. a O.. V návaznosti na tyto dovolatelovy námitky se Nejvyšší soud předně zabýval odůvodněním rozhodnutí soudů nižších stupňů, z nichž vyplynuly následující závěry. K bodům 1 – 4) výroku rozsudku, které odvolatel především napadal z hlediska zjištění, zda firmy Zempra a Silnice pracovaly v prvním čtvrtletí roku 2008 na předmětných stavbách, nalézací soud shrnul, že měl k dispozici kromě výpovědi svědka Ing. P. M., jenž uvedl, že Zempra končila v listopadu 2007 a že se vše konzervuje v zimních měsících, výpověď svědka J. K., výpověď Ing. K. J. (správně J. – viz dále), který uvedl, že zásadní stavební práce skončily v září 2007, výpověď J. V., mistra Zempry, který pracoval pro Zempru do konce roku 2007, až v březnu či dubnu začal pracovat pro Silnice, přičemž uvedl, že v zimě se nepracovalo, výpověď svědka P. K., který uváděl, že se pracovalo od dubna a technika byla převážena do zimoviště, výpověď svědka L. H., který se vyjadřoval k vztahům mezi společností Colas, SSŽ, Zemprou, IS Košice i dobou, kdy se zde v zimních měsících nepracovalo, výpověď Mgr. V. H., i další materiály, především listinné. Podle zprávy společnosti Eurovia, dříve Stavby silnic a železnic Hradec Králové, ze dne 18. 5. 2009 Zempra prováděla stavební práce na stavbě D47 jako subdodavatel Eurovie, dříve SSŽ od 14. 5. 2007 do 13. 11. 2007. Důležité jsou zde přiložené kopie faktur, kopie smlouvy o dílo, kopie předávacích protokolů i důležitý doplněk této zprávy, z kterého vyplývá, že v období listopad 2007 s následující zimou a povětrnostními podmínkami byly zemní práce přerušeny. Na přelomu roku 2007 a 2008 byl ze strany objednavatele, tedy IS Košice vznesen požadavek na kompletní zastavení prací na této stavbě do doby vyřešení vzájemných vztahů mezi členy sdružení Stavby, tyto záležitosti byly vyřešeny v březnu 2008, dále v této zprávě je uvedeno, že společnost Eurovia byla nucena ukončit svou stavební činnost na této stavbě a dále je z této zprávy zřejmé, že pro zimní období byly stavební práce stále přerušené, a proto pro jejich společnost žádnou další činnost firma Zempra na této stavbě neprováděla. Nalézací soud dospěl k závěru, že sice dodatek č. … ke smlouvě o dílo na D 47 (č. l. 1551) uzavřen byl se Stavbami silnic a železnic a firmou Zempra dne 7. 1. 2008, v této době Stavby silnic a železnic, později Eurovia mohly předpokládat, že se bude stavět dál, nicméně kvůli shora uvedeným rozporům mezi IS Košice a jejich subdodavatelem Colas, jehož subdodavatelem byly Stavby silnic a železnic a subdodavatelem Staveb silnic a železnic byla firma Zempra, nemohly být stavební práce prováděny. Z těchto důvodů tedy také nemohly být provedeny stavební práce firmou Silnice pro firmu Zempra na uvedeném stavebním úseku dálnice, neboť firma Silnice v tomto období neměla žádný smluvní vztah ani s Colasem ani se Stavbami silnic a železnic ani s firmou IS Košice. Ze zprávy na č. l. 715, kterou podepsal ředitel IS Košice Ing. M. je zřejmé, že firma Zempra není a nebyla v minulosti dodavatelem jejich společnosti, nebyl zde žádný smluvní vztah. IS Košice odpověděly na dotazy soudu ve zprávě na č. l. 1875, kde je výslovně uvedeno, že v měsících leden až duben 2008 byly prováděny práce Inženýrskými stavbami, první záznam o nastoupení firmy Silnice je ze dne 13. 5. 2008, kde zrealizovaly na stavebním objektu 101 hutnící pokus, až po tomto termínu mohly vykonávat práce na stavbě D 47 – 05 B. – H. Ž.. Ve spise se nachází fotokopie stavebního deníku, ze zprávy z 22. 2. 2008 je zřejmé, že vzhledem k zimnímu období a nepříznivému počasí na objektu dálnice byly přerušeny veškeré práce, ze stavebního deníku v únoru až březnu 2008 vyplývá, že jsou prováděny určité stavební práce, nicméně nikde zde nefiguruje firma Zempra ani firma Silnice, pro kterou v roce 2007 byla Zempra subdodavatelem, takže je zřejmé, že Silnice nemohly provádět práce pro Zempru, která byla subdodavatelem Silnic a Silnice byly subdodavatelem Colasu, event. sdružení IS Košice Colas. Tyto vztahy fungovaly pouze do konce roku 2007. Ze stavebního deníku je zřejmé, že skutečně první zmínka o firmě Silnice je až 13. 5. 2008. Je tedy zřejmé, že ani v dubnu 2008 se zde firma Silnice, event. Zempra vůbec nemohly vyskytovat. Ve spise se dále nacházejí faktury a zajišťovací protokoly, první zajišťovací protokol je za období květen 2008 (srov. str. 16 až 18 rozsudku nalézacího soudu). Soud měl také k dispozici dokumentaci z insolvenčního řízení vedeného na společnost Zempra, z níž je zřejmé, že všechny pohledávky vznikly do února 2008, a tak nemohlo docházet k řádné stavební činnosti v období od 1. 3. 2008 do 15. 4. 2008 (v podrobnostech srov. str. 20 až 21 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o bod 5) rozsudku, jako důkaz podle nalézacího soudu slouží vedle výpovědi svědka Ing. M. R. i doklady na č. l. 634 a násl. spisu, z nichž je zřejmé, že Zempra prováděla pro Skansku práce v období od 1. 12. 2006 až 24. 7. 2008, v únoru 2008 již žádné práce neprováděla. N. R. – D. stavební práce skončily nejpozději 12. 2. 2008, o čemž svědčí výpis ze záznamníku svědka bagristy L. O.. Z vyjádření V. P. na č. l. 633 spisu vyplynulo, že Zempra dotěžila v únoru 2008, ovšem tyto práce měla provést již v roce 2007, ale nezvládla to, a proto to prováděla v druhé polovině ledna a začátkem února 2008, přičemž důležité je, že tyto práce byly zaplaceny již v roce 2007, a proto byla částka 429 709,- Kč fakturována neoprávněně (srov. str. 18 rozsudku nalézacího soudu. K bodu 6) rozsudku sloužil mimo jiné jako zásadní důkaz i rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 55 Cm 115/2009 a podstatní svědci Ing. K. J. a P. M.. V případě bodu 7) vycházel nalézací soud z výpisu ze soukromého účtu M. D.. Soudem zjištěné skutečnosti jsou dále prokazovány výpovědí svědkyně M. H., přičemž dále soud vycházel z výpovědí svědka V. Ch. a Mgr. V. H. (srov. str. 19 – 20 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud v návaznosti na provedená skutková zjištění učiněná nalézacím soudem potvrdil, že soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil postupem stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř. a učinil z toho logicky vyplývající skutkové závěry (srov. str. 4 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále na straně 6 svého rozsudku uvádí, že nelze vytknout nalézacímu soudu, že by nevěnoval dostatečnou pozornost dodatku č. … Smlouvy o dílo, který je založen na č. l. 1951 spisu, když tento důkaz hodnotil jak jednotlivě, tak v kontextu s dalšími důkazy, a to svědeckými výpověďmi Ing. M., J. K., Ing. J. (správně J. – viz dále), K. a dalších. Odvolací soud také podotknul, že nejsou důvodné námitky obviněných, tedy i M. D., směřující proti způsobu zhodnocení svědeckých výpovědí (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud zdůraznil, že návrhy na doplnění dokazování výpověďmi svědků Ing. K., Ing. J. a K. jsou nadbytečné, neboť i kdyby tyto důkazy byly provedeny, jejich výslech by vzhledem k stávající důkazní situaci ničeho nezměnil (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Konečně také odvolací soud dovodil, že je nadbytečné zabývat se osobou svědka Ch., k níž by se mohla vyjádřit svědkyně S. (srov. str. 6 až 7 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud se s ohledem na obsah spisového materiálu ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, k nimž dodává následující. Hned na počátku je třeba k námitce odvolatele, že výpovědi vyslechnutých svědků nejsou jednoznačné, jsou nepřesné a značně ovlivněné časovým odstupem, zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů, zejména potom soud nalézací, opíraly svá skutková zjištění nejen o jednotlivé svědecké výpovědi, jež se s ohledem na délku doby, která uplynula, mezi spácháním trestné činnosti obviněným M. D. a výslechy svědků v průběhu nařízených hlavních líčení, mohly v některých skutečnostech lišit a být i v určitých směrech nepřesné, ale zejména o důkazy listinné, které mají podstatně větší vypovídací hodnotu, neboť vycházejí z písemných podkladů, které mají jednotlivé společnosti k dispozici, a které oba soudy náležitě porovnávaly právě s uvedenými svědeckými výpověďmi. Pokud dovolatel namítal, že nalézací soud se opírá o výpověď svědka Ing. M., potom nevzal v úvahu část jeho výpovědi, kde hovoří o tom, že SSŽ skončily na předmětné stavbě v listopadu 2007 a v roce 2008 tam již nepracovaly, přesto v lednu podepsaly se Zemprou dodatek č. … k původnímu kontraktu. Navíc svědek podle dovolatele uvedl, že neví, jakým způsobem se stavba dodělávala v roce 2008, neboť tam již nefigurovali. Nalézací soud zachycuje výpověď P. M. velmi podrobně na straně 12 odůvodnění svého rozsudku, a to včetně toho, že SSŽ již na stavbě D47 v roce 2008 nepracovalo. Jak na straně 12, tak i na straně 17 ve vztahu ke svědkovi Ing. M. je odkazováno na zprávu založenou na č. l. 677 spisu, z níž se podává, že Zempra jako subdodavatel Eurovia CS (dříve SSŽ), prováděla stavební práce na stavbě D47 od 14. 5. 2007 do 13. 11. 2007, kdy firma Silnice na této stavbě pro Eurovii žádné práce neprováděla. Na přelomu roku 2007/2008 byly zastaveny veškeré práce do vyřešení vzájemných vztahů mezi členy sdružení stavby, které byly vyřešeny až v březnu 2008. I když nalézací soud výslovně nekonstatuje tu část výpovědi Ing. M., v níž hovoří o podpisu dodatku, doplňuje jeho výpověď správně přesvědčivým listinným důkazem, a to právě zmíněnou zprávou Eurovie na č. l. 677 spisu. Konečně pokud jde o samotný dodatek č. …, Nejvyšší soud již shora zachytil závěry nalézacího soudu týkající se tohoto dodatku, na něž je třeba plně odkázat (srov. zejména str. 15 rozsudku nalézacího soudu). K námitce dovolatele, že svědek Ing. J. se ve spise neobjevuje, a přesto na něj odvolací soud odkazuje, má Nejvyšší soud za prokázané, že se jedná o zřejmou písařskou chybu již nalézacího soudu, převzatou poté i soudem odvolacím. Nalézací soud na straně 13 svého rozsudku zachycuje výpověď Ing. K. J., v níž se uvádí, že práce probíhaly do září 2007, avšak na straně 17 odůvodnění svého rozsudku nalézací soud hovoří o Ing. K. J., který uvedl, že stavební práce skončily v září 2007, kdy podle obsahu jeho citované výpovědi je možné dovodit, že nalézací soud má na mysli opět Ing. K. J., ačkoliv zkomolil jeho příjmení na J.. Odvolací soud pak tuto zřejmou nesprávnost ve výčtu osob, jejichž výpovědi nalézací soud hodnotil, v napadeném rozsudku přebírá (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Navíc je zcela zřejmé, že i obviněný si je této písařské chyby zřejmě vědom, když poukazuje jen na rozsudek odvolacího soudu, ač tato zřejmá nesprávnost má svůj původ již v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Podle názoru dovolatele soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí také na svědecké výpovědi svědka P. K., který uvedl, že na stavbě do dubna 2008 nebyl. Nalézací soud na straně 14 odůvodnění rozsudku u výpovědi svědka P. K. zachytil jeho vyjádření o tom, že na dálnici D47 pracoval pod Silnicemi někdy od dubna 2008. Avšak Nejvyšší soud upozorňuje, že P. K. u hlavního líčení poznamenal, že nejprve, asi tři týdny v dubnu, se připravovala technika na dílně, teprve poté se převážela na stavbu. Jmenovaný svědek byl u Silnic zaměstnán asi tři měsíce – duben, květen, červen 2008 (srov. č. l. 1861 až 1862 spisu). Z takto učiněné svědecké výpovědi tedy mohly soudy nižších stupňů bez jakýchkoliv pochybností vyjít, neboť je zřejmé, že nejprve se musela technika, se kterou se pracovalo na stavbě, připravit, a poté odvézt, což jinými slovy znamená, že pokud se stroje stěhovaly až v dubnu, minimálně do konce dubna 2008 Silnice na stavbě nepracovaly a do konce dubna také nemohly být provedeny fakturované práce. S ohledem na tyto souvislosti je dále bez významu, že svědek K. na stavbě do dubna 2008 vůbec nebyl, když do této doby ani ještě nebyl zaměstnancem Silnic (byl jím až od dubna), když v této skutečnosti jsou jak rozsudek nalézacího soudu, tak i odvolatel ve shodě. Podle další námitky dovolatele se Ing. K. J. vyjádřil tak, že neví, jak vše na stavbě v inkriminované době probíhalo, neboť již pracoval na jiné stavbě, čímž vyvrátil domněnku soudu, že se začátkem roku 2008 na daných stavbách nepracovalo. Oproti tomu Nejvyšší soud poukazuje na tu část svědecké výpovědi Ing. K. J., kde podotknul, že Zempra dělala subdodávku pro Eurovia (u níž je i nadále zaměstnaný), která kvůli rozpadu sdružení s COLASEM v roce 2008 na dálnici D 47 nepracovala (srov. č. l. 1828 až 1829 spisu), a proto, jak již bylo popsáno i nalézacím soudem, je vyloučeno, aby se na této stavbě nadále podílela i Zempra, jejímž subdodavatelem byly Silnice. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle slov Ing. J. tento v roce 2008 rozjížděl „druhou stavbu“ a neví, jak to bylo v H. Ž., protože už byl na „jiné stavbě“, z čehož nelze dovodit obviněným namítanou skutečnost, že se začátkem roku 2008 na „daných stavbách“ nepracovalo, když vůbec není zřejmé, jakou konkrétní stavbu měl svědek na mysli. Dovolatel ve svém dovolání zmínil, že nelze souhlasit s odůvodněním, že svědek H. byl bývalým zaměstnancem Zempry, a proto by neměl důvod vypovídat v neprospěch dovolatele. L. H. byl zaměstnancem IS Košice a připustil práce na přelomu let 2007 a 2008, přesto byla jeho výpověď vzata v neprospěch dovolatele. Nalézací soud konkrétně na straně 16 rozsudku ke svědecké výpovědi tohoto svědka zapsal, že podle něj se na stavbě D47 pracovalo do listopadu 2007, stavbu zahajovali zhruba v březnu 2008, firma Silnice tam začala až v dubnu 2008 (srov. rovněž č. l. 1866 až 1867 spisu). Není tedy pravdou, že by tento svědek u hlavního líčení připustil, že na přelomu let 2007 a 2008 probíhaly práce. Naopak poznamenal, že v listopadu se ještě něco dělalo, v prosinci (myšleno roku 2007) už ne, přičemž následně vyloučil, že by se pracovalo i v listopadu 2007 (srov. zejména č. l. 1867 spisu). Nejvyššímu soudu není zřejmé, proč odvolací soud na straně 6 odůvodnění svého rozhodnutí píše, že svědci V. a H. jakožto bývalí zaměstnanci společnosti Zempra neměli jediný důvod vypovídat v neprospěch obviněných, když svědek H. sám sebe prezentuje jako zaměstnance IS Košice, zřejmě to vzniklo z vyjádření, že firma Zempra mu pouze něco říká (č. l. 1866 spisu). Tato skutečnost je dále podpořena listinným důkazem na č. l. 715 spisu, z nějž je patrné, že za IS Košice odsouhlasil Silnicím provedené práce právě svědek H. jako stavbyvedoucí na stavbě D47-05 B. – H. Ž.. S ohledem na shora uvedené zhodnocení všech provedených důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. však tato zjevná nesprávnost v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (ohledně skutečnosti, zda byl či nebyl bývalým zaměstnancem společnosti Zempra, což zřejmě ve skutečnosti nebyl) nemůže ničeho změnit na obsahu a významu svědecké výpovědi L. H. jako zaměstnance IS Košice. Dovolatel také namítal, že svědek V. byl od ledna do března 2008 bez zaměstnání, takže nemohl nic vědět o předmětné stavbě. Svědek J. V. u hlavního líčení uvedl, že pro Zempru pracoval pouze v letech 2006 – 2007, poté pracoval pro Silnice, na stavbě zřejmě započal pracovat až v dubnu či květnu 2008. Potvrdil také, že když byl doma, běžel mu plat, z čehož vyplývá, že nebyl bez zaměstnání (srov. č. l. 1826 až 1827 spisu). Soudy nižších stupňů (str. 17 rozsudku nalézacího soudu a str. 6 rozsudku odvolacího soudu) postupovaly správně, když o jeho výpověď opřely svá rozhodnutí. Odvolací soud důvodně podotkl, že je nelogické, aby byl doma a pobíral plat, zatímco by již běžely předmětné stavby (srov. konkrétně str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Kromě toho nelze podle Nejvyššího soudu přehlédnout, že pokud byl svědek doma a běžel mu plat, byl tedy zaměstnán, i když samotnou práci fyzicky nevykonával, a tudíž měl přehled o zahájení staveb v souvislosti s jeho nástupem do práce. Konečně také podle dovolatele měla svědkyně M. H. vypovědět, že dovolatel platil ze svého soukromého účtu naftu a náhradní díly. Jmenovaná svědkyně u hlavního líčení ale také uvedla, že společnost Zempra měla účet u Komerční banky, na který chodily příjmy z obchodní činnosti společnosti, na soukromý účet obviněného D. chodily maximálně výplaty. Následně vyvrátila, že by dovolatel z peněz, o kterých tvrdí, že si je nechal, platil výdaje firmy, i když poté potvrdila, že platil naftu a náhradní díly do Silnic (srov. č. l. 1818 až 1820 spisu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že takto učiněná výpověď není způsobilá ovlivnit správné závěry nalézacího soudu o tom, že na soukromé účty nemohou být převáděny finanční prostředky, které patří společnosti. Podle zajištěných důkazních listin byla pronajímatelem Zempra (srov. str. 19 až 20 rozsudku nalézacího soudu), a proto měla finanční prostředky obdržet právě tato společnost, a na tom nemůže ničeho změnit ani tvrzení svědkyně H., že dovolatel hradil naftu v Silnicích, tedy v jiné společnosti. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze ničeho vytknout úvaze odvolacího soudu, který na straně 6 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že z pracovního sešitu svědka L. O. sice vyplývá, že svědek pro firmu Zempra v zimních měsících vykonával činnost na stavbě uvedené v bodě 5), avšak na druhou stranu nemohl pominout, že společnost Zempra tyto práce vykonávala v rámci reklamačního řízení, takže je nemohla fakturovat jako práci běžnou, a to proto, že tyto práce byly zaplaceny již v roce 2007, jak již bylo shora uvedeno, a proto byla částka 429 709,- Kč fakturována neoprávněně. Z těchto důvodů uvedené závěry odvolacího soudu netrpí žádnou vadou, a takto učiněná právní úvaha odvolacího soudu je správná. Reklamace je z hlediska běžného významu právní úkon, při kterém smluvní strana závazkového vztahu uplatňuje odpovědnost za vady v plnění, v tomto případě neprovedení již zaplacených prací, které měly být provedeny v roce 2007. Rozhodně za této situace nelze připustit, aby neprovedené a zaplacené práce byly fakturovány znovu. I přes provedený rozbor jednotlivých svědeckých výpovědí, jak je ve svém mimořádném opravném prostředku napadal dovolatel, považuje za nutné Nejvyšší soud znovu zdůraznit, že to nejsou pouze svědecké výpovědi, které se pochopitelně s ohledem na časový odstup od konání prací na D47 v prvním čtvrtletí roku 2008 mohou v některých detailech lišit, ale zejména listinné důkazy, které dokladují, že ve stíhaném období k žádným pracím skutečně docházet nemohlo. Nalézací soud se také o tyto listinné důkazy výrazným způsobem opírá. Není pravdou, že by nalézací soud nevzal v úvahu důkazy svědčící ve prospěch dovolatele, když vycházel jak ze stavebních deníků, tak i z dovolatelem zmiňovaného dopisu Colasu ze dne 19. 4. 2011. Nalézací soud také vycházel jak ze zprávy IS Košice (č. l. 715 spisu), v níž se uvádí, že firma Silnice začala na stavbě D 47-05 B. – H. Ž. pracovat až od 16. týdne roku 2008, což je konec dubna 2008, tak ze zprávy téže společnosti ze dne 19. 4. 2011, jak na ni upozorňoval i dovolatel, podle níž v měsících I. – IV. 2008 byly prováděny práce Inženýrskými stavbami – první záznam o nastoupení Silnic je ze dne 13. 5. 2008, kde zrealizovali hutnící zkoušku, až poté mohli vykonávat práce na stavbě D 47-05, což vyplývá z denních záznamů ve stavebním deníku, který je obsažen v příloze (srov. č. l. 1875). Kromě toho měl soud k dispozici a pojal do odůvodnění svého rozsudku vyjádření V. P. na č. l. 633 spisu, zprávu Skansky DS, a. s., včetně zprávy na č. l. 634 spisu a příloh na ni navazujících. V neposlední řadě nalézací soud vycházel ze stavebních deníků, faktur, zajišťovacích protokolů atd. Také na základě těchto listinných důkazů je tak možné odmítnout námitku dovolatele týkající se extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudy nižších stupňů a právními závěry, které z nich vyvodily. K námitce obviněného o tzv. opomenutých důkazech, odvolací soud po zhodnocení rozsahu a kvality provedených a zhodnocených důkazů nalézacím soudem uvedl, že podle názoru odvolacího soudu měl prvý soud dostatek podkladů pro posouzení otázky, zda předmětné práce vztahující se k bodům 1) až 5) výroku o vině byly vykonány, a pro závěr, že nikoliv, proto ve shodě s ním je nutno konstatovat, že návrhy na doplnění dokazování výpověďmi svědků Ing. K., Ing. J. a K. jsou nadbytečné, neboť i kdyby tyto důkazy byly provedeny, jejich výslech by vzhledem k stávající důkazní situaci ničeho nezměnil (srov. str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud také dovodil, že je nadbytečné zabývat se osobou svědka Ch., k níž by se mohla vyjádřit svědkyně S., neboť pro posouzení dané věci není rozhodné, zda tak svědek Ch. činil v úmyslu získat nějaké finanční prostředky či nikoliv (srov. str. 6 až 7 rozsudku odvolacího soudu). Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Nejvyšší soud na základě této judikatury se zabýval postupem obou nižších soudů a v souladu s odvolacím soudem vyhodnotil, že navrhované výslechy svědků Ing. K., Ing. J., J. K. a M. H. (jak o něm také píše dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku), bylo možné soudy nižších stupňů pro jejich nadbytečnost odmítnout. Stejně tak nelze nalézacímu soudu vytýkat, že pro nadbytečnost zamítl výslech svědka J. (srov. č. l. 1954 spisu), když měl již dostatek důkazů, zejména listinných, prokazujících vinu obviněného M. D.. To platí beze zbytku také o požadovaném výslechu svědkyně Mgr. M. S. ohledně převodu obchodního podílu na V. Ch., když k tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že není důvod pochybovat o správnosti závěrů nalézacího soudu, kdy obviněný M. D. převedl zadluženou společnost Zempra Dymokury, s. r. o., na V. Ch. poté, co z ní právě způsobem uvedeným ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu vyvedl prakticky veškerý majetek, a to se zcela zjevným záměrem ochránit tento převedený majetek před věřiteli společnosti Zempra Dymokury, s. r. o. Za tohoto stavu věci je zcela bez významu, zda i V. Ch. měl záměr se tím obohatit, zda je hazardním hráčem a má dluhy, jak tvrdí obviněný. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu v této souvislosti zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury soud není povinen provést všechny navržené důkazy, ale musí o vznesených návrzích rozhodnout. Pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V posuzovaném případě se nalézací soud i odvolací soud náležitě důkazními návrhy obviněného zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí řádným a přesvědčivým způsobem vyložily, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 33 Sb. nál. usn. ÚS ČR). Důvod nadbytečnosti uvedených důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení byly zmíněné důkazy navrhovány, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, byl oběma soudy v jejich rozhodnutích dostatečně doložen, a proto i Nejvyšší soud považuje jejich postup za souladný s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 9 To 401/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 T 95/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. července 2012 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.