ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1526.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1526/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobce Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR , se sídlem v Praze 3, Koněvova 54/1107, IČO 00225509, zastoupeného JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, proti žalovaným 1) VH METAL TRADE s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Českých Budějovicích, Kostelní 1225/30, IČO 27176355, zaniklé výmazem z obchodního rejstříku ke dni 28. června 2011, 2) Mladá fronta a.s. , se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 1952/9, IČO 49240315, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D. LL,M., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, o ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 1/2007, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300, takto:
I. Dovolání 2. žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-229, ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-246, ve výrocích pod body II. a IV. tak, že 2. žalované uložil povinnost ukončit vydávání přílohy označené jako Lékařské listy k vydávanému a na internetu zveřejňovanému periodiku, označovanému jako Zdravotnické noviny, a zároveň ukončit její zveřejňování na internetu prostřednictvím domén zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, se zamítá .
II. Ve zbývající části se dovolání 2. žalované odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-229, ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-246:
- uložil 2. žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku se zdržet užívání označení Zdravotnické noviny k označování vydávaného periodického tisku přihlášeného v evidenci periodického tisku vedeného Ministerstvem kultury České republiky pod evidenčním číslem E15722 (výrok pod bodem I.),
- zamítl žalobu o uložení povinnosti 2. žalované ukončit vydávání přílohy Lékařské listy k periodiku Zdravotnické listy (výrok pod bodem II.),
- uložil 2. žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku ukončit uveřejňování elektronické verze periodika s označením Zdravotnické noviny způsobem umožňujícím dálkový přístup pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz (výrok pod bodem III.),
- zamítl žalobu o uložení povinnosti ukončit uveřejňování elektronické verze přílohy Lékařské listy k periodiku Zdravotnické noviny umožňující dálkový přístup pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz (výrok pod bodem IV.),
- zamítl žalobu o uložení povinnosti 2. žalované vzdát se práv ke kombinované ochranné známce ve znění „Zdravotnické listy“ zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 213321 v rozsahu všech výrobků a služeb, pro které byla napsána, a vzdát se práv ke slovní ochranné známce ve znění „Lékařské noviny“ zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 230282 v rozsahu všech výrobků a služeb, pro které byla zapsaná (výrok pod bodem V.),
- zamítl žalobu o uložení povinnosti 2. žalované zdržet se užívání doménového jména zdn.cz a doménového jména zdravotnickenoviny.cz (výrok pod bodem VI.),
- uložil 1. žalované povinnost zaplatit žalobci částku 40.972,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem VII.),
- uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobci částku 477.777,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem VIII.),
- rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IX. a X.).
Soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž byl časopis Zdravotnické noviny nepřetržitě vydáván od roku 1952 a právní předchůdce žalobce, Ústřední výbor českého odborového svazu pracovníků zdravotnictví, byl od ledna 1970 evidován příslušným správním orgánem jako jeden z jeho vydavatelů (vedle Ministerstva zdravotnictví ČR, Ministerstva zdravotníctva SR a Slovenského odborového zväzu zdravotníctva a sociálne starostlivosti). Dne 11. února 1994 byla mezi žalobcem a Vydavatelstvím a nakladatelstvím Práce s.r.o. uzavřena smlouva o vydávání periodického tisku formou vydavatelského servisu, a to časopisu Zdravotnické noviny. Smlouvou ze dne 22. listopadu 1994 ve znění dohody ze dne 10. prosince 1997 dosavadní čtyři vydavatelé předmětného periodika převedli na společnost Strategie Praha s.r.o. oprávnění vydávat toto periodikum a užívat jeho grafické logo a grafickou úpravu za úplatu, z níž žalobci náležela částka 250.000,- Kč ročně. Právní nástupkyně společnosti Strategie Praha s.r.o., společnost Sanoma Magazines Praha s.r.o., uzavřela s 1. žalovanou dne 6. prosince 2004 smlouvu o převodu části podniku, jejíž součástí bylo i vydávání periodika Zdravotnické noviny. K tomuto datu bylo účinné předběžné opatření Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2004, sp. zn. Nc 1096/2004, jímž byla společnosti Sanoma Magazines Praha s.r.o. uložena povinnost zdržet se zcizení ochranné známky slovní ve znění Zdravotnické noviny, číslo zápisu 201975. Dne 5. ledna 2005 byla mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou uzavřena licenční smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí oprávnění užít grafické zpracování loga periodika Zdravotnické noviny. Dopisy ze dnů 11. dubna 2005 a 22. února 2006 vyzval žalobce 2. žalovanou k úhradě za vydávání Zdravotnických novin a dne 6. března 2006 jí zaslal výpověď smlouvy upravující oprávnění užívání při vydávání periodického tisku s názvem „Zdravotnické noviny“ včetně grafického loga a grafické úpravy.
Obě žalované se podle soudu prvního stupně v rozporu s nařízeným předběžným opatřením dopustily nedovoleného jednání tím, že 1. žalovaná v období od 6. prosince 2004 do 11. února 2005 a 2. žalovaná od 11. února 2005 vydávaly časopis s označením Zdravotnické noviny. V nerespektování závazku hradit žalobci úplatu za užívání předmětného označení, k němuž se zavázal předchozí vydavatel Sanoma Magazines Praha s.r.o., žalovanými shledává soud prvního stupně jednání v rozporu s generální klauzulí obsaženou v ustanovení §44 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Proto žalobě podle ustanovení §53 obch. zák., pokud jde o zdržovací nárok, vyhověl. Důvodným shledal soud prvního stupně i nárok žalobce vůči oběma žalovaným na vydání bezdůvodného obohacení v požadované výši, neboť majetkový stav žalovaných se nezmenšil, ač by se tak stalo, pokud by respektovaly smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a předchozím vydavatelem.
Nedůvodnými shledal soud prvního stupně žalobou uplatněné nároky, jimiž se žalobce domáhal zdržení se užívání označení přílohy periodika Zdravotnické noviny - Lékařské listy a doménových jmen zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, neboť smlouva uzavřená s předchozím vydavatelem Sanoma Magazines Praha s.r.o. označení Lékařské listy ani doménová jména zdn.cz a Zdravotnické noviny neobsahovala.
K odvolání všech účastníků Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 23. listopadu 2010, č.j. 3 Cmo 91/2010-300, rozsudek soudu prvního stupně:
- ve výroku I. potvrdil v tom správném znění, že 2. žalovaná je povinna ukončit vydávání periodického tisku s názvem Zdravotnické noviny a s tím, že lhůta ke splnění povinnosti se stanoví na 3 měsíce od právní moci rozsudku,
- ve výrocích II. a IV. změnil tak, že 2. žalovaná je povinna ukončit vydávání přílohy označené jako Lékařské listy k vydávanému a na internetu zveřejňovanému periodiku, označovanému jako Zdravotnické noviny, a zároveň ukončit její zveřejňování na internetu prostřednictvím domén zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku,
- ve výroku III. potvrdil s tím, že lhůta ke splnění povinnosti se stanoví na 3 měsíce od právní moci rozsudku,
- ve výrocích VI., VII. a X. potvrdil,
- ve výroku VIII. změnil jen tak, že žaloba o zaplacení 101.065,78 Kč se zamítá, jinak se tento výrok v rozsahu povinnosti 2. žalované zaplatit žalobci 376.712,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku potvrzuje;
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování některými listinnými důkazy, shrnul zjištěný skutkový stav tak, že žalobce byl v rozhodné době, tj v roce 1994, (vedle Ministerstva zdravotnictví) oprávněn vydávat Zdravotnické noviny, že toto právo včetně práva užívat název, jeho grafické ztvárnění formou loga, grafickou podobu listu a předplatitelský „kmen“ poskytl dočasně smlouvou z roku 1994 ve znění dodatku z roku 1997 společnosti Strategie Praha s.r.o. za sjednanou úplatu. V souvislosti s nabytím části podniku společnosti Sanoma Magazines Praha, s.r.o. právo užívat označení Zdravotnické noviny, jeho logo, předplatitelský „kmen“ a toto periodikum také vydávat (včetně jeho přílohy Lékařské listy) přešlo na 1. žalovanou, jež tak činila v období od 6. prosince 2004 do 11. února 2005. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalobce, že přechod práva z licenční smlouvy vydávat periodikum na 1. žalovanou byl v rozporu s předběžným opatřením, neboť toto předběžné opatření nezakazovalo převod práva užívat označení či vydávat periodikum, ale směřovalo k ochranným známkám, a tudíž je pro tuto věc nevýznamné.
Podle odvolacího soudu však 2. žalovaná nesplnila svoji povinnost platit žalobci úplatu za vydávání periodika, přičemž jde o povinnost ze smlouvy, nikoliv o některou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Převod práv k vydávání Zdravotnických novin z 1. na 2. žalovanou lze dovodit z jimi uzavřené licenční smlouvy k logu, v níž je potvrzena existence dohody žalovaných o právech k vydávání periodika, a z prohlášení 2. žalované o nabytí vydavatelského oprávnění od předchozích vydavatelů. Samo pokračování (beze změn a časového „výpadku“) ve vydávání Zdravotnických novin včetně přílohy Lékařské listy, jakož i shodná grafická podoba periodika, loga i předání předplatitelského „kmene“, tento závěr podporují. Pokud licenční smlouva z roku 1994 výslovně nevylučovala, aby získané právo k vydávání periodika, včetně tím souvisejících oprávnění, přešlo (i bez souhlasu poskytovatelů práv) na další subjekt, je třeba považovat 2. žalovanou za dalšího v řadě vydavatelů periodika, jejíž právo je také odvozeno z předmětné licenční smlouvy. 2. žalovaná tak byla oprávněna až do ukončení smlouvy výpovědí žalobce, tj. do 7. září 2006, vydávat Zdravotnické noviny včetně přílohy Lékařské listy, užívat název, logo, grafickou podobu listu i předplatitelský „kmen“, za což však byla povinna hradit úplatu, která do uvedeného data činila 376.712,- Kč. Odvolací soud proto výrokovou část VIII. rozsudku soudu prvního stupně zčásti změnil tak, že v rozsahu částky 101.065,78 Kč žalobu zamítl, ve zbývající části o zaplacení 376.712,- Kč ji potvrdil.
Po ukončení smluvního vztahu se žalobcem, tj. po 7. září 2006, vydává podle odvolacího soudu 2. žalovaná periodikum Zdravotnické noviny včetně jeho přílohy Lékařské listy bez právního důvodu a vše, co bylo licenční smlouvou poskytnuto uživatelům, je třeba žalobci a druhému oprávněnému vydavateli (Ministerstvu zdravotnictví ČR) vrátit. Žalobce se tedy právem domáhal uložení povinnosti 2. žalované ukončit vydávání předmětného periodika včetně jeho přílohy, a to jak v tištěné podobě, tak i v podobě šířené na internetu, přičemž k ukončení jeho vydávání má odvolací soud za přiměřenou lhůtu 3 měsíců. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrokových částech II. a IV. tak, že 2. žalovaná je povinna ukončit vydávání přílohy označené jako Lékařské listy k vydávanému a na internetu zveřejňovanému periodiku Zdravotnické noviny a zároveň ukončit její zveřejňování na internetu prostřednictvím domén zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokové části I. a III. potvrdil s tím, že lhůta ke splnění povinnosti se stanoví na 3 měsíce od právní moci rozsudku, výrok I. pak v tom správném znění, jež odpovídá znění žalobního návrhu.
Jednání 2. žalované, jež se brání žalobci „navrátit“ předmět užívání, který byl žalobcem a druhým oprávněným poskytnut společnosti Strategie Praha s.r.o. a jenž na ni (přes právní nástupce) přešel, je podle odvolacího soudu rovněž jednáním naplňujícím znaky nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. Žalobce je oprávněn vydávat předmětnou tiskovinu, 2. žalovaná ji vydává, oba se tak účastní hospodářské soutěže ve shodné části trhu. Není přitom podstatné, že žalobce sám tiskovinu nevydává, vztah hospodářské soutěže je dán i za stavu, kdy jeden ze soutěžitelů brání druhému soutěžiteli ve vstupu na trh, k němuž by jinak při pravidelném běhu věcí došlo. Popsané jednání 2. žalované je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže, které je způsobilé přivodit soutěžiteli (žalobci) újmu, neboť mu snižuje možnost uplatnění na trhu tiskovin. Žalobce proto uplatnil nároky podle ustanovení §53 obch. zák., jež směřují k napravení vzniklého závadného stavu uložením povinnosti ukončit vydávání periodika jak v tištěné, tak internetové podobě, právem.
Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, uzavřel, že nelze vyhovět nároku na zdržení se užívání doménových jmen zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, neboť licenční smlouva o registraci a užívání domén nehovoří. V souvislosti s ukončením smluvního vztahu tak nelze ani dovodit povinnost 2. žalované ukončit jejich užívání. Proto odvolací soud výrokovou část VI. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu, napadla 2. žalovaná dovoláním ze dne 22. března 2011, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř., namítajíc, že řízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a vychází ze skutkových zjištění, která podle obsahu spisu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesplnil svoji poučovací povinnost podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. Žalobce uplatnil nároky z nekalosoutěžního jednání, nikoliv z porušení smluvních závazků. Odvolací soud však překvapivě (a v rozporu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí soudu) zhodnotil jednání 2. žalované jako porušení závazku ze smlouvy a 2. žalovaná neměla možnost se k této nové právní kvalifikaci vyjádřit, učinit příslušná tvrzení či důkazní návrhy. Žalobce v žalobě netvrdil, že by na žalované přešly závazky z „licenční“ smlouvy ze dne 22. listopadu 1994 a tudíž své žalobní nároky ani nezakládal na tom, že by žalované porušily smluvní povinnosti. Pokud tedy odvolací soud vyhověl žalobním nárokům žalobce z titulu porušení smluvní povinnosti žalovanými, překročil žalobní návrh, jelikož sice žalobci přiznal, co v žalobě požadoval, avšak z jiného skutkového základu. Dospěl-li odvolací soud k názoru, že popsané skutkové okolnosti je třeba právně kvalifikovat nikoliv jako nekalou soutěž, ale jako porušení závazku ze smlouvy, bylo jeho povinností poučit žalované o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání. Zanedbáním této povinnosti odvolací soud podle dovolatelky zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka v této souvislosti odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (rozsudky ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, ze dne 23. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 721/2008, ze dne 21. září 2010, sp. zn. 26 Odo 4464/2008, ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 18/2004, ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 4033/2007, ze dne 16. března 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002, ze dne 6. května 2009, sp. zn. 28 Cdo 2692/2008 a ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3007/2009) a nálezů Ústavního soudu České republiky (nálezy ze dne 4. srpna 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, ze dne 4. září 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, ze dne 27. května 1999, sp. zn. III. ÚS 93/99 a ze dne 17. března 2009, sp. zn. I. ÚS 3143/08) řešících poučovací povinnost soudů včetně závěrů týkajících se předvídatelnosti rozhodnutí a principu neúplné apelace.
Dovolatelka dále namítá, že skutkové zjištění, že došlo k přechodu závazků ze smlouvy ze dne 22. listopadu 1994 na 2. žalovanou, nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jako zásadně právně významné pokládá dovolatelka následující otázky, v jejichž nesprávném právním posouzení odvolacím soudem spatřuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.:
1) Zda smlouva může zavazovat subjekt, jenž nebyl účastníkem smlouvy a jenž se ocitl v soutěžním postavení obdobném účastníkovi smlouvy.
2) Na základě čeho mohou závazky ze smlouvy přejít na třetí stranu a zda se tak může stát i bez jakéhokoliv právního titulu.
Dovolatelka uvádí, že „licenční“ smlouva ze dne 22. listopadu 1994 uzavřená mezi žalobcem, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvom zdravotnictva SR a Slovenským odborovým zväzom pracovníkov zdravotnictva na jedné straně a společností Strategie Praha spol. s r.o. na straně druhé nijak nevázala 2. žalovanou. Závazky z této smlouvy na 2. žalovanou žádným v úvahu přicházejícím způsobem nepřešly. Žalobce tak není oprávněn vymáhat na 2. žalované nároky z údajného porušení této smlouvy. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2003, sp. zn. 33 Odo 366/2003, ze dne 27. dubna 2005 sp. zn. 22 Cdo 739/2005, a ze dne 11. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1613/2007.
3) Zda je dán soutěžní vztah mezi vydavatelem periodika a osobou, jež jeho vydavatelem není a nebyla.
S poukazem na ustanovení §44 odst. 1 obch. zák. a rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005 a ze dne 14. března 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005, dovolatelka uvádí, že se žalobce v době, kdy 2. žalovaná začala vydávat periodikum Zdravotnické noviny včetně jeho příloh, trhu s periodiky aktivně nezúčastňoval. Minimálně od roku 1994 žádné periodikum nevydával a předmětné periodikum vydával prostřednictvím odlišných subjektů na základě tzv. vydavatelského servisu. Mezi žalobcem a 2. žalovanou tak nemůže dojít k hospodářskému zájmovému střetu a žalobci není možno přiznat ve vztahu k 2. žalované postavení soutěžitele, neboť se jej tvrzené nekalosoutěžní jednání jako konkurenta (příp. spotřebitele) přímo nedotýká.
4) V jakém musí být žalobce postavení ve vztahu k předmětnému periodiku, aby mohl uplatňovat nároky vycházející z toho, že je vydavatelem tohoto periodika.
Podle dovolatelky z obsahu spisu vyplývá, že žalobce nikdy nebyl jediným vydavatelem periodika Zdravotnické noviny a že dokonce i ke dni, kdy byl evidován jako jeden z jeho čtyř vydavatelů, se na jeho vydávání podílel pouze prostřednictvím Vydavatelství a nakladatelství Práce s.r.o. na základě smlouvy o vydavatelském servisu. Od roku 1970 došlo několikrát ke změně v osobě vydavatele periodika Zdravotnické noviny a žalobce neprokázal, že by mu vydavatelské oprávnění náleželo i v současnosti.
5) Jaké postavení musí mít subjekt ve vztahu k periodiku, aby mohl nárokovat výlučná práva k jeho označení, zda plynou taková práva z faktického užívání daného označení, zda z evidence subjektu užívajícího dané označení jako vydavatele periodika vydávaného pod tímto označením, nebo zda je postačující, že se subjekt nárokující práva k označení podílí na vydávání periodika s tímto názvem jako jeden z více subjektů.
Dovolatelka uznává, že její jednání (vydávání periodika Zdravotnické noviny) snižuje žalobci možnost uplatnění na trhu tiskovin, má-li se jednat o vydávání tiskoviny stejného názvu. Nicméně dovolatelka nabyla vydavatelské oprávnění k tomuto periodiku a jeho přílohám v souladu se zákonem a navíc dlouho před tím, než žalobce v roce 2007 podal k Úřadu průmyslového vlastnictví přihlášku ochranné známky obsahující slovní prvky „Zdravotnické noviny“. Žalobce neprokázal, že by mu náležela jakákoliv starší práva k označení „Zdravotnické noviny“. Ochrana nezapsaného označení může být podle známkového práva založena pouze tím, že je takové označení řádným způsobem užíváno, což však z dosavadního dokazování ve vztahu k žalobci nevyplývá. Naopak dovolatelka doložila rozsáhlou propagaci a užívání tohoto označení, jež vedly k tomu, že si spotřebitelé toto označení spojují právě s ní, a v řízení prokázala, že označení „Zdravotnické noviny“ užívala dostatečně rozsáhlým způsobem, aby se pro ni toto označení stalo příznačným. Žalobce nikdy nevydával elektronickou verzi dotčeného periodika, proto užívání tohoto označení v podobě zaregistrovaného doménového jména „zdravotnickenoviny.cz“ není s čím poměřovat. Jde-li o doménové jméno „zdn.cz“, jedná se o označení zcela odlišné od označení „Zdravotnické noviny“ a není je možné chápat ani jako zkratku výrazu „Zdravotnické noviny“.
6) Zda je přípustné a v souladu s dobrými mravy soutěže, využije-li soutěžitel volné (resp. uprázdněné) místo na trhu ve svůj prospěch.
Jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže není podle dovolatelky, pokud využila skutečnosti, že žalobce ze své (údajné) pozice vydavatele Zdravotnických novin již dávno ustoupil a k tomuto označení mu nesvědčí žádná práva, a sama začala vydávat vlastní periodikum pod v té době volným názvem.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.
V doplňujícím podání ze dne 19. června 2012 dovolatelka uvedla, že po podání dovolání pro ni jakožto vlastníka zapsal Úřad průmyslového vlastnictví dne 2. listopadu 2011 pod č. 472054 kombinovanou ochrannou známku „ZDRAVOTNICKÉ NOVINY MF MLADÁ FRONTA WWW.ZDN.CZ“ s právem přednosti od 11. listopadu 2009 a dne 25. ledna 2012 pod č. 472055 kombinovanou ochrannou známku „LÉKAŘSKÉ LISTY MF MLADÁ FRONTA WWW.ZDN.CZ“ s právem přednosti od 11. listopadu 2009.
V dalším doplňujícím podání ze dne 18. ledna 2013 dovolatelka uvedla, že po podání dovolání byly rozhodnutími předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. prosince 2012 pravomocně prohlášeny za neplatné slovní ochranné známky žalobce „Zdravotnické noviny“ (č. 297063) a „kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“(č. 297064), a to z důvodu, že označení nemají přirozenou rozlišovací způsobilost.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán dne 23. listopadu 2010, tedy před 1. lednem 2013 (srov. článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.
Podle ustanovení §240 odst. l o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28).
Dovolání je tedy v posuzovaném případě v rozsahu směřujícím proti části napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil výrok pod bodem VI. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti 2. žalované zdržet se užívání doménového jména zdn.cz a doménového jména zdravotnickenoviny.cz, a výrok pod bodem VII. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uložena povinnost plnit 1. žalované, a části, jíž odvolací soud změnil výrok pod bodem VIII. rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení částky 101.065,78 Kč tak, že žalobu v této části zamítl, subjektivně nepřípustné (tedy podané někým, kdo k takovému úkonu není oprávněn). Proto dovolací soud dovolání 2. žalované směřující proti těmto částem rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývající části je dovolání 2. žalované subjektivně přípustné. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda je přípustné též objektivně.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. dovolání lze podat jen z těchto důvodů:
a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I., kterým byla dovolatelce uložena povinnost ukončit vydávání periodického tisku s názvem Zdravotnické noviny, ve výroku pod bodem III., jímž byla dovolatelce uložena povinnost ukončit uveřejňování elektronické verze periodika s označením Zdravotnické noviny způsobem umožňujícím dálkový přístup pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, a v části výroku pod bodem VIII., jíž byla dovolatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 376.712,- Kč, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které jsou zachyceny v soudním spise.
Při respektování shora vymezených kritérií pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze na přípustnost dovolání usuzovat z dovolatelkou namítané vady řízení (podle níž se jí za řízení nedostalo potřebného poučení), jež způsobilým dovolacím důvodem být nemůže, nejednalo-li by se o řešení „kvalifikované“ právní otázky (ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.) týkající se aplikace procesního práva a mající vliv na rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 836/2008, nebo ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5780, sešit 7, ročník 2008, dále např. nález Ústavního soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05, nebo ze dne 18. března 2009, sp. zn. I. ÚS 2884/08, případně též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10), o níž však v posuzované věci nejde.
Nesouhlasí-li dovolatelka s hodnocením provedených důkazů, které podle soudů obou stupňů vypovídají o tom, že došlo k přechodu závazků ze smlouvy ze dne 22. listopadu 1994 na 2. žalovanou, přehlédla, že dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) v případě dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici.
Skutkových zjištění se týkají i první dvě otázky, považované dovolatelkou za otázky zásadně právně významné, neboť dovolatelka jimi (a vlastními odpověďmi na ně) konstruuje vlastní skutkový závěr odlišný od skutkového zjištění soudů obou stupňů, konkrétně, že práva a povinnosti z licenční smlouvy ze dne 22. listopadu 1994 na ni nepřešly. Jelikož nejde o otázky právní, nýbrž o otázky skutkové, nemohou přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit.
Třetí a čtvrtou otázkou dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu o tom, že mezi ní a žalobcem existuje vztah hospodářské soutěže, když zároveň zpochybňuje oprávnění žalobce domáhat se nároků náležejících vydavateli předmětného periodika.
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 28. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 1345/2009, vyložil, že jednáním v hospodářské soutěži není, obecně řečeno, jakákoli činnost, nýbrž toliko takové jednání, které bývá zpravidla vymezeno jako soutěžení subjektů (nejde pouze o soutěžení podnikatelských subjektů) v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty na trhu a dosáhnout tím určitého prospěchu, který však nelze chápat toliko jako zisk, nýbrž s ohledem na charakter, účel a smysl hospodářské soutěže je jím nutno chápat též jiné hodnoty jako např. zvýšení povědomí, zviditelnění, známosti či prestiže nekalými prostředky, povedou-li k získání takového lepšího postavení (např. získáním klientely) mimo jiné na úkor jiného subjektu. Soutěžní vztah vzniká vždy mezi těmi, kdo si hospodářsky konkurují, a to z ekonomických příčin, a k soutěži dochází všude tam, kde je trh, jenž je určen časem, prostorem a předmětem. Existence soutěžního vztahu mezi účastníky závisí na tom, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti druhého soutěžitele.
V rozsudku ze dne 20. září 2010, sp. zn. 23 Cdo 2343/2009, Nejvyšší soud vysvětlil, že přestože obchodní zákoník pojem „hospodářské soutěže“ nedefinuje a ani nijak blíže nevymezuje, lze s přihlédnutím ke konstantní judikatuře, jakož i ke snaze o jeho užší či širší vymezení v právní vědě a v odborné literatuře usoudit, že vztah hospodářské soutěže v určité, okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné konkurenční oblasti, v níž nebo pro niž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem. Pojem „jednání v hospodářské soutěži“ je nutno vyložit v konkrétních případech nekalé soutěže podle konkrétních okolností. Současná úprava generální klauzule nepožaduje výslovně, aby šlo o jednání v hospodářském nebo obchodním styku (na rozdíl od úpravy v jiných státech, ale i od naší úpravy předválečné). Tím slovně i významově navazuje na uvozující ustanovení §41 obch. zák., které rozšiřuje osobní dosah soutěžněprávní úpravy na veškerá jednání, která mohou mít jakýkoliv nepříznivý vliv na hospodářskou soutěž. Již prvorepubliková odborná literatura vyslovuje závěr, že jde o vztahy v hospodářském styku, v nichž jednající usilují o prosazení vlastních zájmů, „pokud jen pohnutkou nebo skutečným následkem tohoto jednání jest docílení nějakého hospodářského prospěchu ať vlastního nebo cizího“; v tomto smyslu se vyjadřuje i prvorepubliková judikatura, že poškozený a škůdce „nemusí být soutěžiteli, stačí, staly-li se závadné projevy v hospodářském styku“ (Vážný 1937, č.14743). Nejširší pojetí, k němuž vede §41 obch. zák., dovoluje pod pojem „jednání v hospodářské soutěži“ zahrnout i jednání, která nejsou zaměřena na dosažení zisku (hospodářský prospěch nemusí spočívat jen v zisku, může jím být i odstranění konkurenta formou cenového podbízení, tedy ve skutečnosti vykázání účetní ztráty), jestliže lze z okolností případu usoudit, že mezi účastníky jde o soutěžní vztah. (K tomu blíže viz Munková, J.: Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck. 2008. s. 44). Pokud jde o samotný soutěžní vztah, je vykládán v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži relativně široce. Bude však vždy předmětem zjištění, protože pojem soutěžního vztahu není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě, nýbrž je jím zpravidla okruh těch, kteří mohou být dotčeni ve svých zájmech nejen jako subjekty, ale i jako objekty soutěže. Předválečná judikatura Nejvyššího soudu vycházela v souladu s tehdejší naukou z kritéria soutěžního účelu a vyložila soutěžní vztah v tom smyslu, že obecně je „účel soutěžní jen tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez jakéhokoli vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo jej vnímá, nemůže být ani na účel soutěžní vztahován“ (Vážný 1937, č.14742). (K tomu blíže viz Munková, J.: Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck. 2008. s. 45).
V posuzovaném případě se ze zjištění soudů obou stupňů, která v dovolacím řízení nemohou doznat změn, podává, že žalobce je oprávněn vydávat periodikum Zdravotnické noviny. Skutečnost, že jako vydavatelé tohoto periodika byly registrovány další subjekty a že je žalobce vydával prostřednictvím tzv. vydavatelského servisu, nemá na existenci oprávnění žalobce uvedené periodikum vydávat žádný vliv. Tím, že toto periodikum začala vydávat dovolatelka, vstoupila do hospodářské soutěže se žalobcem ve shodné části trhu, neboť oslovuje totožnou část odborné veřejnosti a tím vytváří prostor k možnému střetu na trhu s periodiky. Jednání dovolatelky (vydávání předmětného periodika) tedy objektivně naplňuje soutěžní záměr, neboť zasahuje do sféry činnosti druhého soutěžitele. Závěr odvolacího soudu o tom, že vztah mezi žalobcem a dovolatelkou je vztahem hospodářské soutěže, tedy neodporuje citované judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je třeba pojem soutěžního vztahu z hlediska ochrany před nekalosoutěžním jednáním vykládat relativně široce.
Pátá otázka se týká práva užívat označení periodika a dovolatelka zde argumentuje právní úpravou týkající se práv k ochranným známkám a ochrany nezapsaného označení. Na vyřešení této otázky však napadený rozsudek odvolacího soudu založen nebyl, neboť předmětem řízení byly žalobou uplatněné nároky na ukončení vydávání periodika Zdravotnické noviny a jeho přílohy včetně jejich uveřejňování na internetových doménách z titulu tvrzeného nekalosoutěžního jednání, nikoliv nároky na zdržení se užívání jejich označení podle předpisů známkovního práva. Proto se dovolací soud touto otázkou nezabýval.
Šestou otázkou dovolatelka namítá, že v rozporu s dobrými mravy soutěže není, pokud využila volné místo na trhu ve svůj prospěch a začala předmětné periodikum vydávat za situace, kdy žalobce ze své (údajné) pozice jeho vydavatele již před dlouhou dobou ustoupil.
Pro posouzení, zda jednání dovolatelky je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže, jsou rozhodující skutková zjištění soudů obou stupňů o konkrétních okolnostech případu, jimiž je dovolací soud vázán. Z těchto skutkových zjištění nevyplývá, že by dovolatelka využila volné místo na trhu a předmětné periodikum začala vydávat poté, co žalobce ze své pozice jeho vydavatele ustoupil, naopak soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, že dovolatelka byla oprávněna toto periodikum vydávat na základě licenční smlouvy ze dne 22. listopadu 1994 a po účinnosti její výpovědi ke dni 7. září 2006 je vydává neoprávněně. Ani dovolatelkou položená šestá otázka proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže. Její jednání je, s ohledem na skutková zjištění soudů obou stupňů, jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže, které je způsobilé přivodit žalobci újmu v možnosti odlivu jeho čtenářů.
Dovolání 2. žalované v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I., kterým byla dovolatelce uložena povinnost ukončit vydávání periodického tisku s názvem Zdravotnické noviny, ve výroku pod bodem III., jímž byla dovolatelce uložena povinnost ukončit uveřejňování elektronické verze periodika s označením Zdravotnické noviny způsobem umožňujícím dálkový přístup pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, a v části výroku pod bodem VIII., jíž byla dovolatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 376.712,- Kč, tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a IV. tak, že dovolatelce uložil povinnost ukončit vydávání přílohy označené jako Lékařské listy k vydávanému a na internetu zveřejňovanému periodiku, označovanému jako Zdravotnické noviny, a zároveň ukončit její zveřejňování na internetu prostřednictvím domén zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, je přípustné (bez dalšího) podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl částečně změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé.
Tato část výroku [k níž se vztahuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a třetí, čtvrtá a šestá dovolatelkou položená otázka] souvisí s potvrzující částí výroku odvolacího soudu, jíž byla 2. žalované uložena povinnost ukončit vydávání periodického tisku s názvem Zdravotnické noviny a uveřejňování elektronické verze tohoto periodika pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz, když odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, byl veden úvahou, že skutkové a právní závěry vztahující se k oprávnění vydávat periodikum Zdravotnické noviny dopadají i na jeho přílohu Lékařské listy. S touto úvahou se dovolací soud ztotožňuje a rovněž pro stručnost odkazuje na část odůvodnění tohoto rozhodnutí týkající se dovolání proti části výroku odvolacího soudu, jíž byla 2. žalované uložena povinnost ukončit vydávání periodického tisku s názvem Zdravotnické noviny a uveřejňování elektronické verze tohoto periodika pod doménovým jménem zdn.cz a zdravotnickenoviny.cz.
Dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu o tom, že účastníci jsou ve vztahu hospodářské soutěže a že jednání dovolatelky je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé žalobci přivodit újmu, neodporuje konstantní judikatuře Nejvyššího soudu a rozsudek odvolacího soudu v jeho měnících výrokových částech je věcně správný. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) tak nebyl naplněn a Nejvyšší soud dovolání 2. žalované v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl.
K doplnění dovolání podáními ze dnů 19. června 2012 a 18. ledna 2013 Nejvyšší soud z důvodu jejich opožděnosti přihlédnout nemohl (§241b odst. 3 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 za použití §243c o. s. ř., podle nichž vzniklo právo na jejich náhradu žalobci, neboť dovolání 2. žalované bylo odmítnuto, žalobci však žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu