Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2019, sp. zn. 5 Tdo 186/2019 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.186.2019.1

sp. zn. 5 Tdo 186/2019-293 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání obviněného M. R., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 7 To 312/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 194/2017, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 9 T 194/2017, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel provozovny „S.“ v XY, XY, nejméně v době od 9. července 2015 do 31. srpna 2016, umožnil spolku „Život je hrou“, IČ 22718958, a od blíže nezjištěného období první poloviny roku 2016 do 31. srpna 2016 i spolku PASSY KLUB, z. s., IČ 03655652, v rozporu s ustanovením §1 odst. 1, 7 a §4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy platném znění, neoprávněně provozovat sázkové hry provozované pomocí elektronicky a elektromechanicky řízených výherních hracích přístrojů ve smyslu ustanovení §2 písm. e) citovaného zákona, a to pod nepravdivou a účelově smyšlenou legendou, že provozování výherních hracích přístrojů, které měl ve své provozovně umístěny, nečiní za účelem dosažení zisku, nýbrž pouze z důvodů poskytnutí možnosti zábavy pro členy spolků „Život je hrou“ a PASSY KLUB, z. s., přičemž dne 31. srpna 2016 uvedeným způsobem neoprávněně provozoval: 1) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „KAJOT VLT“, obsahující peněžní hotovost ve výši 100 Kč, 2) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „BLACK MAGIC“, označen polepem „VKLAD JE ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK“, obsahující peněžní hotovost ve výši 69 Kč, 3) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky “DREAM PLAY“, obsahující peněžní hotovost ve výši 20 Kč, 4) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „KAJOT JOKER GAMES“, 5) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „WINGS“, označen polepem „VKLAD JE ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK“, 6) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „LION“, označen polepem „HRACÍ PŘÍSTROJ POUZE PRO ČLENY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ‚ ŽIVOT JE HROU‘“, 7) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „TURBO GOLD“, označen polepem „HRACÍ PŘÍSTROJ POUZE PRO ČLENY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ‚ŽIVOT JE HROU‘“, 8) výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „AUTO GAMES, VIDEOGAMES“, označen polepem „HRACÍ PŘÍSTROJ POUZE PRO ČLENY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ ‚ŽIVOT JE HROU‘“, kdy v této provozovně bylo umožněno hrát na výherních hracích přístrojích jakékoli zletilé osobě, která předložila průkaz totožnosti a byla na místě toliko formálně zaregistrována jako člen některého ze spolků „Život je hrou“ či PASSY KLUB, z. s., taková osoba následně samostatně prováděla vklady finančních prostředků do výherních hracích přístrojů a případné výhry ze hry na výherních hracích přístrojích takovéto osobě byly obsluhou provozovny z pokynu obviněného R. vypláceny, přičemž obviněný R. zajistil provozování těchto nelegálních aktivit, staral se o veškerý chod provozovny včetně vedení prvotní účetní evidence, a činil tak přesto, že si byl vědom, že k provozování uvedených výherních hracích přístrojů nebylo vydané platné povolení od příslušného orgánu podle §4 zákona o loteriích a jiných podobných hrách. 2. Za popsané jednání byl obviněný M. R. odsouzen podle §252 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců a podle §81 odst.1 tr. zákoníku a §82 odst.1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výši 50 000 Kč, vyměřený podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 100 (sto) denních sazeb ve výši 500 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 50 (padesáti) dnů. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány: - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „KAJOT VLT“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „BLACK MAGIC“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky “DREAM PLAY“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „KAJOT JOKER GAMES“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „WINGS“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „LION“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „TURBO GOLD“, - výherní hrací přístroj nezjištěného výrobního čísla značky „AUTO GAMES, VIDEOGAMES“, - částka 189 Kč. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 9 T 194/2017, podal obviněný M. R. odvolání, které Městský soudu v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 7 To 312/2018, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 7 To 312/2018, podal obviněný M. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radka Bechyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace namítl, že provoz byl prováděn vlastním jménem a vlastními pravidly a že mu jako pronajímateli nepříslušelo hodnotit, zda nájemce má oprávnění k výkonu činnosti, k níž si prostor pronajal. Podotýká, že o výsledku správního řízení vedeného se sdružením „Život je hrou“ na základě kontroly provedené dne 9. 7. 2015 nebyl informován. Skutková zjištění soudů označuje za spekulativní a předkládá vlastní skutkovou verzi, podle které jím zaměstnávané barmanky jen činily nezbytná opatření ke vpuštění klubového hráče do herny a již nesledovaly, zda tam kluboví hráči skutečně hrají. Tvrdí, že z řízení vyplynulo pouze to, že uzavřel podnájemní smlouvu se sdružením Život je hrou a že provoz této herny zajišťoval tento spolek sám. Současně fakticky připouští, že jeho zaměstnankyně vpouštěly hráče do herny, „technicky manipulovaly“ s cizími finančními prostředky a zapisovaly členy sdružení do seznamu. Subjektivní stránka nebyla podle názoru obviněného prokázána ani odůvodněna, neboť nebylo ničím prokázáno, že vyplácel barmankám mzdu za činnost pro jiné subjekty. Argumentaci soudu týkající se subjektivní stránky označuje za lakonickou. 5. V další části dovolání obviněný rozebírá rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvádí, že pokud nebyly ze strany rozhodujících soudů dostatečně vzaty do úvahy i skutkové okolnosti mající přímý vztah k subjektivní stránce předmětného trestného činu, tak je námitky v tomto směru nutno vztáhnout k právnímu posouzení skutku. Z provedeného dokazování není podle obviněného možno při dodržení pravidel formální logiky dovodit jednoznačný závěr, že se dopustil jednání, které je mu ve skutkové větě kladeno za vinu. V postupu obecných soudů spatřuje extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů. Skutková zjištění obecných soudů postrádají podle něj obsahovou spojitost s provedenými důkazy a nevyplývají z důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Je přesvědčen, že v řízení nebylo prokázáno propojení jeho úmyslu s úmyslem hlavních pachatelů, když z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že činnost spolků Život je hrou a PASSY KLUB považují soudy za cosi nelegálního a je lhostejno, zda jde o porušení trestních či jiných právních předpisů. Klade si otázku, jak měl zprostředkovávat činnost hlavních pachatelů, když tyto nezastupoval, nedával jim rady a doporučení nebo pokyny, nevykonával dohled a nemůže být řeč o nějaké provizi. Právní kvalifikaci skutku považuje vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním za nepřiléhavou s tím, že odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně spíše směřují k vymezení účastenství v užším slova smyslu, čímž je postih pro kvalifikovanou skutkovou podstatu vyloučen. 6. Ze shora uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky, kterými dovolatel zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy, označuje je za spekulativní a prezentuje vlastní skutková tvrzení, deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Pokud obviněný namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, nekonkretizuje, v čem má tento rozpor spočívat. Námitky týkající se absence znaku zprostředkování a zejména subjektivní stránky trestného činu lze podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen se značnou dávkou tolerance. Zdůraznil přitom, že jestliže obviněný pronajal část své provozovny za účelem umístění výherních hracích přístrojů, prostřednictvím svých zaměstnankyň umožňoval přístup hráčů k automatům a zajišťoval výplatu výher z tržeb baru, prováděl formální zaregistrování hráčů za členy výše uvedených spolků a dokonce vedl prvotní evidenci, pak tím minimálně zprostředkoval kontakt mezi zákazníky a spolky, které hry provozovaly. Dodal, že jestliže podle zákona pouhé zprostředkování loterie nebo sázkové hry naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu, pak je vyloučeno, aby takovéto jednání bylo posuzováno toliko jako účastenství na trestné činnosti provozovatelů her jako hlavních pachatelů. K otázce subjektivní stránky trestného činu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poznamenal, že dovolatel věděl o tom, že provozování výherních hracích přístrojů je právně regulováno, avšak nikdy se nezajímal o to, zda spolky Život je hrou a PASSY KLUB disponují příslušným povolením a nežádal jeho předložení, proto musel být srozuměn s tím, že oběma spolkům umožňuje nelegální provozování výherních hracích přístrojů. O tom, že sám obviněný věděl, že provozování výherních přístrojů je podmíněno povolením příslušného orgánu a žádným takovým povolením nedisponoval, nevznikají podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství žádné pochybnosti. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 9. Ačkoliv obviněnému M. R. bylo prostřednictvím jeho obhájce dne 13. 2. 2019 zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatel se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci ani prostřednictvím svého obhájce k němu nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který své dovolání formálně opřel. 11. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat v zásadě pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. 12. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu řízení přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR]. IV. Důvodnost dovolání A) K námitkám, které nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného jsou z podstatné části založeny na argumentaci, která uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Jde o námitky, v rámci kterých obviněný tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil a dále námitky, kterými zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, označuje je za spekulativní a předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje. Takovými námitkami obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně, jakož i s učiněnými skutkovými zjištěními a domáhá se toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. B) K námitkám týkajícím se absence znaku zprostředkování a absence subjektivní stránky trestného činu podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016 15. Za právně relevantně uplatněné je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. možno považovat námitky týkající se absence znaku zprostředkování a nenaplnění subjektivní stránky přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. 16. Přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, se dopustil ten, kdo neoprávněně provozoval, organizoval, propagoval nebo zprostředkovával loterii nebo podobnou sázkovou hru. Objektem daného trestného činu byl zájem na dodržování státní regulace provozování loterií a podobných sázkových her. To samé platí i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2017 po novelizaci zákonem č. 188/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her, jímž bylo novelizováno i ustanovení §252 tr. zákoníku tak, že namísto pojmu „loterie a podobné sázkové hry“ (v názvu i textu ustanovení) se uvádí pojem „hazardní hra“. Zprostředkováváním loterie nebo podobné sázkové hry (hazardní hry) se rozumí jakékoli zajištění kontaktu mezi jednotlivými osobami zabývajícími se organizováním, provozováním, ale i propagací nebo využíváním takové neoprávněně provozované loterie. Zpravidla půjde o zprostředkování mezi provozovatelem a zákazníkem. Nemusí tomu tak být ale vždy, neboť zprostředkováváním je i zajištění kontaktu mezi provozovatelem a osobou, která např. nelegálně obstará výherní hrací přístroj. Může jít o zprostředkovávání i prostřednictvím internetu nebo jiného podobného zařízení nebo média. Ten, kdo zprostředkovává, sám loterii nebo podobnou sázkovou hru neprovozuje ani ji neorganizuje a zpravidla ani nepropaguje. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl ve smyslu §13 odst. 2 tr. zákoníku, který musí zahrnovat i znak „neoprávněně“. Pachatelem tohoto trestného činu mohla být do účinnosti novelizace zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákonem č. 183/2016 Sb. (1. 12. 2016) pouze fyzická osoba, jestliže však pachatelé předstírali vznik právnické osoby zabývající se např. loterií nebo tuto loterii provozovali v rámci právnické osoby, která neměla oprávnění takovou hru provozovat, byli jako jednotlivci trestní podle §252 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2568 – 2571). 17. V době spáchání činu byl účinný zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (účinný do 31. 12. 2016), který pak byl novelizován zákonem č. 186/2016 Sb. Podle §1 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2016, bylo provozování loterií a jiných podobných her zakázáno s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle §2 písm. e) tohoto zákona se loteriemi a jinými podobnými hrami rozuměly sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektromechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení (dále jen výherní hrací přístroje). Podle §4 odst. 1 citovaného zákona mohly být loterie a jiné podobné hry provozovány pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem. Provozoval-li loterie a jiné podobné hry stát, jednalo jeho jménem Ministerstvo financí nebo jím pověřená státní organizace. 18. Dne 4. 10. 2013 nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 10/2013 Sb., která stanovila místa, na nichž lze provozovat loterie a jiné podobné hry, dále i čas, a kterou byla také stanovena opatření k omezení jejich propagace. Podle dané vyhlášky mohou být loterie a jiné podobné hry provozovány pouze na místech uvedených v příloze této vyhlášky. 19. Nalézací soud dospěl při posuzování věci k závěru, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný byl v době spáchání činu nájemcem provozovny S., jejíž součástí byla i herna, která zde fungovala do doby, než vešla v účinnost obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 10/2013, která omezila provoz výherních hracích automatů v Praze pouze na určitá místa, přičemž provozovna obviněného mezi nimi uvedena nebyla. Obviněný proto podle nalézacího soudu od tohoto okamžiku věděl, že ve S. výherní hrací automaty provozovat nemůže, přesto uzavřel podnájemní smlouvu nejprve se společností Život je hrou a poté se spolkem PASSY KLUB. Učinil tak s vědomím, že obě tyto společnosti budou v jeho provozovně provozovat výherní hrací přístroje. Soud prvního stupně zdůraznil, že nelze přisvědčit obhajobě obviněného, že on sám výherní hrací přístroje neprovozoval, ale část své provozovny pouze pronajal, neboť trestní zákoník považuje za trestné nejen samotné provozování nelegální loterie, ale též její zprostředkování. Obviněný navíc podle mínění soudu prvního stupně učinil mnohem více než to, že pronajal část svých prostor nelegálním provozovatelům loterie. Sám zprostředkoval kontakt mezi zákazníkem a provozovatelem této loterie tím, že umožnil svým hostům hrát na výherních hracích přístrojích a částečně zajišťoval i jejich provoz. Zaměstnával barmanky, které obsluhovaly výherní hrací přístroje minimálně v tom smyslu, že umožňovaly hráčům hrát, vyplácely výhry a anulovaly stav počítadel tak, aby mohl být přístroj použit k další hře. Obviněný i za tuto činnost svým barmankám vyplácel mzdu. Byl si přitom vědom toho, že jeho provozovna není na seznamu míst, na kterých může být provozována loterie a sázková hra a věděl také, že si mohl snadno ověřit, že občanské sdružení Život je hrou ani spolek PASSY KLUB nemá potřebné povolení vyžadované loterijním zákonem. Podle nalézacího soudu proto obviněný neoprávněně zprostředkoval sázkovou hru, čímž naplnil všechny znaky přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. 20. Odvolací soud se s názorem nalézacího soudu ztotožnil a dodal, že jednání obviněného popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu lze důvodně kvalifikovat jako zprostředkování ve smyslu §252 odst. 1 tr. zákoníku. Z provedených důkazů podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že obviněný jako provozovatel podniku S. uzavřel podnájemní smlouvy nejprve se spolkem Život je hrou a poté se spolkem PASSY KLUB, z. s., čímž oběma spolkům umožnil neoprávněné provozování výherních hracích přístrojů v pronajaté místnosti. V řízení bylo prokázáno, že personál obviněného vedl registraci členů sdružení Život je hrou, vydával těmto osobám členské legitimace, vpouštěl je do uzamčené místnosti, kde byly výherní hrací přístroje umístěny a vyplácel jim výhry, a to z denní tržby baru obviněného. Zcela obdobně probíhala následně i činnost spolku PASSY KLUB, z. s. Odvolací soud nesouhlasil s názorem obviněného, že mu jako pronajímateli nepřísluší hodnotit, zda nájemce má oprávnění k výkonu činností, k nimž si prostor pronajal, a ověřovat si, zda má povolení od státních institucí, jestliže byl ujišťován, že vše je legální a v souladu se zákonem. Za ne zcela přesný označil odvolací soud závěr nalézacího soudu, podle kterého součástí provozovny obviněného byla i nelegální herna vybavená výherními hracími přístroji. Obviněný měl od majitele nájemní smlouvou pronajaty prostory a jednu z pronajatých místností postupně pronajal oběma spolkům k provozování nelegální herny výherních hracích přístrojů. Za této situace pronajatá místnost již právně nebyla součástí provozovny S., avšak tato skutečnost je podle odvolacího soudu z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného jako zprostředkování loterie nebo podobné sázkové hry irelevantní. Obvodní soud pro Prahu 2 proto podle soudu druhého stupně nepochybil, když na základě provedených důkazů dospěl k závěru o vině obviněného, neboť učinil správná skutková zjištění o jednání obviněného, které správně právně kvalifikoval jako zprostředkování loterie nebo podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. 21. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný (jako nájemce) uzavřel dne 18. 1. 2007 s J. L., Z. L. a Ja. L. (jako pronajímateli) nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor na adrese XY, za účelem provozování baru a nonstop herny (viz č. l. 64 spisu). Herna, která byla součástí provozovny, zde fungovala až do doby, než vešla v účinnost obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 10/2013 (tj. 4. 10. 2013), která omezila provozování výherních hracích automatů v Praze pouze na určitá místa, přičemž provozovna obviněného mezi nimi uvedena nebyla. Dne 15. 5. 2015 udělili výše jmenovaní vlastníci nemovitosti souhlas s tím, aby v dané provozovně byla umístěna pobočka spolku Život je hrou, a to na základě podnájemní smlouvy, která byla pronajímateli odsouhlasena a která má být nedílnou součástí souhlasu (viz č. l. 100 spisu). Žádná podnájemní smlouva se však ve spise nenachází a na dotaz samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 u hlavního líčení konaného dne 14. 2. 2018 obviněný uvedl, že si podnájemní smlouvy vzala policie, když dělala v provozovně zátah (viz č. l. 190 p. v. spisu). Dne 18. 5. 2015 pak obviněný M. R. učinil prohlášení, že předmětná provozovna je z hlediska stavebního a právního vhodná ke zřízení a provozu pobočky občanského sdružení Život je hrou (viz č. l. 100 spisu). Součástí spisu je i nedatovaná žádost obviněného M. R. o zřízení pobočky občanského sdružení Život je hrou v provozovně S. s tím, že v pobočce bude provozováno sedm až osm výherních hracích přístrojů. Jako odpovědná osoba byla určena paní D. Ch. (viz č. l. 99 spisu). 22. Úřad městské části Praha 2 k dotazu policejního orgánu podáním ze dne 27. 7. 2016 sdělil, že pro provozovnu pod záštitou spolku Život je hrou na adrese XY, nevydal žádné povolení k provozování výherních hracích přístrojů. Současně dodal, že na uvedené adrese vykonal dne 10. 7. 2015 kontrolu a shledal, že zde byly v době kontroly provozovány výherní hrací přístroje bez platného povolení, proto bylo se spolkem vedeno správní řízení, které bylo ukončeno pravomocně uloženou pokutou (viz č. l. 108 spisu). Podáním ze dne 7. 6. 2017 pak Úřad městské části Praha 2 sdělil, že na adrese XY, byly od roku 2007 do roku 2014 legálně provozovány výherní hrací automaty a že příslušná povolení byla vydána různým právnickým osobám, avšak od roku 2015 žádné povolení vydáno nebylo (viz č. l. 109 spisu). 23. V provozovně obviněného s názvem S. na adrese XY, tedy od roku 2015 prokazatelně nebylo vydáno žádné povolení ve smyslu §4 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a tato provozovna nebyla uvedena ani v příloze vyhlášky č. 10/2013 Sb. hlavního města Prahy. 24. Dne 3. 11. 2015 podalo Ministerstvo financí na Policii České republiky oznámení o podezření ze spáchání trestného činu (viz č. l. 2 – 3 spisu), ve kterém sděluje, že dne 9. 7. 2015 bylo provedeno šetření zaměřené na neoprávněné provozování loterií a jiných podobných her provozovaných prostřednictvím technických herních zařízení v provozovně na adrese XY (s názvem S.), jejímž provozovatelem byl obviněný M. R. Během této kontroly bylo zjištěno, že ve stavebně oddělené části provozovny se nacházel soukromý klub působící pod záštitou spolku Život je hrou. Vstup do uzavřené části provozovny byl podmíněn registrací formou přihlášky ke členství ve spolku. Ve stavebně oddělené části provozovny se nacházelo 6 kusů technických herních zařízení. Ministerstvo financí vlastní úřední činností zjistilo, že na předmětnou adresu neexistovalo v inkriminované době žádné platné povolení k provozování loterií a jiných podobných her. 25. Dne 31. 8. 2016 byla na základě příkazu k prohlídce jiných prostor, který vydal Obvodní soud pro Prahu 2 dne 14. 7. 2016 pod sp. zn. 1 Nt 3509/2016 (viz č. l. 32 – 33 spisu), provedena v prostorách provozovny S. na adrese XY, jejímž provozovatelem byl obviněný M. R., prohlídka jiných prostor a pozemků podle §83a tr. ř. Při této prohlídce bylo mimo jiné zajištěno 8 kusů výherních hracích přístrojů specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, dále byly zajištěny listiny obsahující pravidla a povinnosti člena PASSY KLUB, nevyplněné formuláře, žádost o přijetí za člena klubu hráčů a evidence výher (viz protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků na č. l. 37 – 40 spisu). 26. Sám obviněný u hlavního líčení konaného dne 1. 2. 2018 mimo jiné vypověděl, že asi 20 let provozuje sportovní bar na adrese XY. Prostor si pronajal a přestavěl ho na sportovní bar s hernou a takto byl i prostor zkolaudován. V té době začal spolupracovat s firmou Harlekýn, která měla zájem na této adrese provozovat výherní hrací přístroje. On sám organizoval hostinskou činnost, firma Harlekýn se starala o výherní automaty. Měli mezi sebou uzavřenou podnájemní smlouvu. Takto to fungovalo až do doby, kdy městská část XY vydala obecně vyhlášku, která omezovala a zakazovala provoz výherních automatů. Firma Harlekýn proto v jeho provozovně ukončila svou činnost a veškeré hrací automaty si odvezla. Po několika měsících byl osloven sdružením Život je hrou. Zástupce tohoto sdružení mu řekl, že by měli zájem v zadních prostorách baru, kde dříve byly výherní hrací přístroje, znovu provozovat hazard. On souhlasil s tím, že jim prostor pronajme. Zástupci sdružení Život je hrou ho ujišťovali, že je vše legální. Občanské sdružení do provozovny přivezlo 4 až 5 automatů. Přivezli také evidenční knihu a proškolili personál, že veškeré osoby, které mají zájem hrát na automatech, se musí registrovat a musí se stát členy sdružení Život je hrou. Zaměstnanci baru pak tyto osoby registrovali a vydávali jim členské legitimace. Teprve po této registraci je vpustili do herních prostor. Zaměstnanci baru obsluhovali výherní přístroje a vypláceli výhry. Po nějaké době sdružení Život je hrou dospělo k závěru, že tato činnost se nevyplácí a ukončili spolupráci. Veškeré výherní hrací přístroje si odvezli. Asi za měsíc až dva ho oslovil jiný člověk od tohoto občanského sdružení Život je hrou a řekl mu, že má zájem tuto činnost obnovit, ale tentokrát pod hlavičkou spolku PASSY KLUB, z. s. Obviněný s tím souhlasil a uzavřeli spolu podnájemní smlouvu. Spolek PASSY KLUB, z. s., pak do jeho prostor umístil několik výherních automatů a provozoval ji naprosto stejným způsobem. Na baru byla registrační kniha, kam musela obsluha zapisovat veškeré hosty, kteří si chtěli zahrát. Tito hosté se stali členy spolku PASSY KLUB, z. s., a teprve poté byli vpuštěni do stavebně oddělené místnosti, kde byly umístěny výherní automaty. V případě, že hráč by vyhrál, oslovil personál, který ho doprovodil k automatu, zkontroloval výhru, klíčem uvedenou částku vymazal, šel zpátky do svého zázemí, kde měl finanční prostředky a výhru vyplatil. Výhry byly vypláceny z prostředků spolku PASSY KLUB, z. s. Výherní hrací přístroje byly umístěny do místnosti za zavřenými dveřmi. Na vchodových dveřích do této místnosti bylo zřetelně označeno, že se jedná o klubové prostory a byla zde uvedena i odpovědná osoba. On sám nikdy nebyl odpovědnou osobou za provozování herny. Obviněný také uvedl, že věděl, že ve své provozovně na adrese XY, již nemůže legálně hazard provozovat. Byl však ujišťován pracovníky sdružení Život je hrou a spolku PASSY KLUB, z. s., že interní předpisy těchto klubů jsou v souladu se zákonem, a pokud je bude obviněný dodržovat, pak se nejedná o nelegální činnost (srov. výpověď obviněného na č. l. 184 a násl. spisu). 27. Shodně s obviněným vypovídaly u hlavního líčení konaného dne 14. 2. 2018 také svědkyně M. R. – dcera obviněného, která byla ve S. zaměstnána jako provozní (viz č. l. 189 – 190 spisu) a D. Ch., která v předmětné době pracovala ve S. jako barmanka. Z výpovědi svědkyně D. Ch. navíc vyplynulo, že za obsluhu automatů a vyplácení výher nedostávala žádnou odměnu, neboť to bylo součástí její práce, za kterou ji platil obviněný M. R. (viz č. l. 188 – 189 spisu). Převážně v souladu s výpovědí obviněného byla také výpověď svědkyně V. Y., která byla ve S. zaměstnána jako brigádnice cca od roku 2013 a pracovala jako barmanka. Úřední záznam o podaném vysvětlení jmenované svědkyně byl podle §211 odst. 6 tr. ř. přečten za souhlasu státního zástupce a obviněného u hlavního líčení konaného dne 1. 2. 2018 (viz č. l. 187 spisu). V rozporu s obviněným svědkyně uvedla pouze skutečnost, že výhry se vyplácely z denní tržby baru a že se tedy nejednalo o zvláštní finanční prostředky, které by byly vedeny zvlášť (viz č. l. 74 – 77 spisu). 28. Nejvyšší soud na základě shora uvedených skutečností nemohl dát obviněnému za pravdu v tom, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka souzeného přečinu. Naopak se musel ztotožnit s názorem nalézacího a odvolacího soudu, že učiněnými skutkovými zjištěními bylo v průběhu řízení bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný věděl o tom, že městská část XY vydala vyhlášku, která omezovala a zakazovala činnost výherních hracích přístrojů, a že v důsledku toho jeho provozovna ztratila možnost provozovat legálně hazard na výherních hracích přístrojích. Přesto však uzavřel podnájemní smlouvu nejprve s občanským sdružením Život je hrou a poté se spolkem PASSY KLUB, z. s., a učinil tak s vědomím, že obě tyto společnosti budou v jeho provozovně provozovat výherní hrací přístroje. Stejně tak obviněný věděl, že si mohl a měl snadno ověřit, že občanské sdružení Život je hrou ani spolek PASSY KLUB, z. s., neměly potřebné oprávnění podle §4 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, avšak nezajímal se o to, zda tyto subjekty disponují příslušným povolením. S ohledem na to a s přihlédnutím ke všem dalším shora podrobně rozvedeným skutečnostem naplnil podle obou soudů nižších stupňů znaky přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, v eventuálním úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť pokud oběma spolkům umožnil v jím pronajaté místnosti provozovat výherní hrací přístroje, byl zároveň ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku smířen s tím, že shora uvedeným zprostředkováním může porušit zájem chráněný trestním zákoníkem. 29. Jak bylo již zmíněno (viz bod 16. tohoto rozhodnutí), trestný čin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje zavinění úmyslné, jak vyplývá z §13 odst. 2 tr. zákoníku. Zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele ke skutečnostem zakládajícím trestný čin a je vybudováno na dvou složkách, a sice na složce vědomostní (intelektuální) a složce volní. Složka intelektuální zahrnuje jak vnímání, tak i představu určitých okolností, může být v podstatě odstupňována tak, že subjekt o určitých okolnostech ví jistě, případně si určité okolnosti představuje jako možné anebo určité okolnosti nezná, neví o nich. Složka volní může být též odstupňována a vyjadřuje pachatelův kladný vztah k takovým okolnostem, které si logicky musí představovat alespoň jako možné, přičemž subjekt může některé okolnosti chtít, případně může být s určitými okolnostmi srozuměn, anebo na druhou stranu určité okolnosti nechce, není s nimi ani srozuměn, nemá k nim kladný volní vztah. Úmysl se od nedbalosti odlišuje především právě volní složkou, která u nedbalosti chybí, zatímco u úmyslu je dána vždy. Zavinění (v daném případě ve formě eventuálního úmyslu) se musí vztahovat na všechny objektivně-deskriptivní znaky skutkové podstaty, ale též na znaky normativní, u nichž postačí laická představa. To platí i pro znak „neoprávněně“, který též musí být zahrnut zaviněním (stačí laická představa) – viz přiměřeně rozhodnutí č. 21/1968 Sb. rozh. tr.; srov. též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2570. 30. Trestný čin je podle §15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý, dolus directus), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, dolus eventualis). Srozuměním podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. 31. O úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tak jde především v případech, kdy pachatel ví jistě, že svým jednáním poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákoníkem, v takových případech nemůže takový výsledek svého jednání nechtít (vědomí jistoty a chtění). Dále jde o úmysl přímý, pokud pachatel považuje za možné, že svým jednáním takové porušení nebo ohrožení způsobí, a zároveň je chce způsobit (vědomí možnosti a chtění). O úmysl nepřímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku jde v případech, kdy pachatel ví o možnosti, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit tento zájem, a pro ten případ je s tím srozuměn, a to alespoň do té míry, že je s tím smířen (vědomí možnosti a srozumění). Naproti tomu o vědomou nedbalost [§16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] jde tehdy, pokud pachatel sice ví, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. O případ nevědomé nedbalosti [§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] jde, pokud pachatel ani neví, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým poměrům vědět měl a mohl (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až §139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, zejména str. 202 a násl.; Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 8. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 179 a násl.; Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 5. vyd. Praha: Leges, 2016, str. 222 a násl.). 32. Předpokladem právního závěru o formě zavinění jsou vždy náležitá skutková zjištění týkající se obou uvedených složek, na nichž je zavinění založeno, a to ve vztahu ke všem rozhodným okolnostem, které musí být zaviněním kryty (viz shora). 33. Nejvyšší soud dal v případě posuzované věci za pravdu názoru příslušných soudů nižších stupňů v tom, že v daném případě není podle učiněných skutkových zjištění pochyb o úmyslu obviněného způsobem uvedeným v §252 odst. 1 tr. zákoníku porušit zájem chráněný tímto ustanovením tím, že zprostředkoval ve svém podniku provozování výherních hracích přístrojů bez povolení, a to minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. V průběhu řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný dal do podnájmu část své provozovny S. nejprve společnosti Život je hrou a později spolku PASSY KLUB, z. s., a učinil tak s vědomím, že oba tyto subjekty budou v provozovně provozovat výherní hrací přístroje, přičemž mu bylo známo, jak sám vypověděl u hlavního líčení konaného dne 1. 2. 2018 (viz bod 26. tohoto rozhodnutí), že ve svém podniku (S.) výherní hrací přístroje provozovat nemůže, neboť dne 4. 10. 2013 nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška č. 10/2013 Sb. hlavního města Prahy, která stanovila, že loterie a jiné podobné hry mohou být provozovány pouze na místech uvedených v příloze dané vyhlášky a provozovna obviněného S. na seznamu uvedena nebyla. Obviněný tedy jednoznačně věděl o tom, že městská část XY vydala vyhlášku, která omezovala a zakazovala činnost výherních hracích přístrojů, a že v důsledku toho jeho provozovna ztratila možnost provozovat legálně hazard na výherních hracích přístrojích. Přesto však uzavřel podnájemní smlouvu nejprve s občanským sdružením Život je hrou a poté se spolkem PASSY KLUB, z. s., a učinil tak s vědomím, že obě tyto společnosti budou v pronajaté části jeho provozovny provozovat výherní hrací přístroje. Stejně tak obviněný věděl, že si mohl a měl snadno ověřit, že občanské sdružení Život je hrou ani spolek PASSY KLUB, z. s., neměly potřebné oprávnění podle §4 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, zvláště když za pomoci svého personálu pomáhal uvedeným subjektům s vlastním provozováním, neboť nejenom, že sám zprostředkoval kontakt mezi zákazníkem a provozovatelem této loterie tím, že umožnil svým hostům hrát na výherních hracích přístrojích a částečně zajišťoval i jejich provoz, ale dále zaměstnával barmanky, které obsluhovaly výherní hrací přístroje minimálně v tom smyslu, že umožňovaly hráčům hrát, vyplácely výhry a anulovaly stav počítadel tak, aby mohl být přístroj použit k další hře. Obviněný i za tuto činnost svým barmankám vyplácel mzdu. Přitom obviněný byl zkušený podnikatel, který provozoval podle své výpovědi sportovní bar na adrese XY, asi 20 let (viz bod 26. tohoto rozhodnutí). Až do nabytí účinnosti vyhlášky hlavního města Prahy č. 10/2013 Sb. byly přitom v jeho provozovně provozovány výherní hrací přístroje. Měl tedy dlouholetou praxi s provozováním podniku, v němž byly umístěny výherní hrací přístroje, a byl si velmi dobře vědom toho, že po nabytí účinnosti shora zmíněné vyhlášky bylo provozování výherních hracích přístrojů podmíněno oprávněním, které pro předmětný bar neměl. Nelze přitom pominout, že příslušné výherní hrací přístroje byly určeny nikoliv pouze pro nějaký omezený okruh osob (členů spolku), ale mohla na nich fakticky hrát jakákoliv zletilá osoba po předložení průkazu totožnosti, přičemž přímo na provozovně byla prováděna formální registrace hráčů za členy spolku, což bylo obviněnému prokazatelně známo, neboť registraci i vyplácení případných výher prováděly jeho zaměstnankyně na jeho pokyn. Hra na výherních hracích přístrojích byla tedy umožněna prakticky komukoliv, kdo z ulice vešel do baru a požádal o hru, jedinou podmínkou byla formální registrace do spolku, a to i kdyby to bylo jen kvůli hraní v jeden jediný den. Taková osoba pak prováděla vklady finančních prostředků do výherních hracích přístrojů a případná výhra jí byla vyplácena obsluhou provozovny. 34. Při vědomí účinnosti vyhlášky hlavního města Prahy č. 10/2013 Sb. a za situace, kdy nežádal po zástupcích spolků Život je hrou a PASSY KLUB předložení povolení k provozování výherních hracích přístrojů, musel být obviněný podle mínění Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem soudů prvního a druhého stupně i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, minimálně srozuměn ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku s tím, že pokud oběma spolkům přesto umožní v části své provozovny provozovat výherní hrací přístroje, že tím může porušit zájem chráněný trestním zákoníkem. Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněným v dovolání vznesená námitka absence subjektivní stránky souzeného přečinu je námitkou zjevně neopodstatněnou. 35. Obviněnému pak nelze přisvědčit, ani pokud jde o jeho námitku, že trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu, se nemohl dopustit z toho důvodu, že on sám výherní hrací přístroje neprovozoval, ale pouze pronajal část své provozovny. Trestní zákoník totiž, jak bylo již shora zmíněno (viz bod 16. tohoto rozhodnutí), považuje za trestné nejen samotné provozování nelegální loterie, ale též její zprostředkování. Obviněný přitom nejen že část svých prostor, které nemohly z hlediska svého umístění sloužit k hazardním hrám, pronajal nelegálním provozovatelům loterie, ale sám také zprostředkoval kontakt mezi zákazníkem a provozovatelem loterie tím, že prostřednictvím svých zaměstnankyň umožňoval přístup hráčů k výherním hracím přístrojům, zajišťoval výplatu výher, anuloval stav přístrojů tak, aby mohly být použity k další hře, prováděl formální zaregistrování hráčů za členy spolků Život je hrou a PASSY KLUB, z. s., a vedl prvotní evidenci. Jak vyplynulo již z výše uvedeného, zaměstnankyně obviněného (barmanky) nebyly za svou činnost související s provozem nelegální herny ze strany spolků žádným způsobem odměňovány, neboť šlo o součást práce, za kterou jim vyplácel mzdu obviněný (viz bod 27. tohoto rozhodnutí). 36. Tvrdí-li obviněný, že provozování výherních hracích přístrojů, které měl ve své provozovně umístěny, nečinil za účelem dosažení zisku, nýbrž pouze z důvodu poskytnutí možnosti zábavy pro členy spolků Život je hrou a PASSY KLUB, tak ani v tomto směru mu nelze dát na základě provedených důkazů za pravdu. Podle pokynu obviněného zákazníci, kterým byl umožněn po předchozí registraci přístup k výherním hracím přístrojům, kontaktovali po případné výhře obsluhu baru (tj. zaměstnankyně obviněného) a ta jim následně výhru vyplatila. Bylo by proto jen stěží možno pochybovat o tom, že cílem hry na výherních hracích přístrojích bylo dosažení finanční výhry, což obviněný nepochybně věděl, neboť svým zaměstnankyním sám vydal pokyn k tomu, aby hráčům případné výhry vyplácely. Podle výpovědi svědkyně M. R. (viz č. l. 189 – 190 spisu) obviněný dělal jedenkrát za měsíc vyúčtování provozu výherních hracích přístrojů, což koresponduje s výpovědí svědkyně V. Y. (viz č. l. 74 – 77 spisu), která ve své výpovědi uvedla, že hráči, kteří na výherních přístrojích dosáhli výhry, byli vypláceni z denní tržby baru. Navíc jak sám obviněný ve své výpovědi uvedl, sdružení Život je hrou po nějaké době uvedené spolupráce dospělo k závěru, že tato činnost se nevyplácí, neboť nemělo na dané adrese požadované výdělky, proto ukončili spolupráci (viz č. l. 185 spisu). Zcela zjevně byly tedy výherní hrací přístroje nelegálně provozovány za účelem zisku. 37. Nejvyšší soud má proto za to, že vzhledem k výsledkům provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu úmyslně minimálně zprostředkoval kontakt mezi zákazníky a spolky, které hry nelegálně provozovaly, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, pro který byl obžalován, a v návaznosti na to v hlavním líčení po provedeném dokazování soudem prvního stupně i odsouzen, přičemž jeho odvolání podané v podstatě ze stejných důvodů uvedených i v posuzovaném dovolání bylo odvolacím soudem jako nedůvodné zamítnuto. 38. Naplňovalo-li podle zákona již samotné zprostředkování loterie nebo podobné sázkové hry znaky skutkové podstaty trestného činu, pak je vyloučeno, aby takovéto jednání bylo posuzováno toliko jako účastenství na trestné činnosti provozovatelů her jako hlavních pachatelů. Pokud v této souvislosti obviněný uplatnil námitku týkající se vyloučení postihu pro kvalifikovanou skutkovou podstatu, je tuto námitku nutno považovat za zmatečnou, neboť žádnou kvalifikovanou skutkovou podstatou přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252, ve znění platném do 31. 12. 2016, obviněný uznán vinným nebyl. 39. K tomu považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na své usnesení ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 Tdo 512/2018, ve kterém dokonce posoudil skutkově obdobné jednání obviněné, která umožnila hru na výherních hracích přístrojích každé osobě, která se formálně zaregistrovala i bez předložení dokladu totožnosti jako člen klubu svěřenského fondu, který zde měl pronajaté prostory. V podstatě zde mohla hrát jakákoliv osoba, která sama prováděla vklady finančních prostředků do výherních hracích přístrojů, a v případě výhry jí byla tato výhra vyplacena, čímž jako provozovatelka baru fakticky zajišťovala provoz výherních hracích přístrojů formálně náležejících jinému subjektu, a to jako činnost směřující k uvedení jiné podobné hry do provozu ve smyslu tehdy účinného §4 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, tedy nikoli pouze jako zprostředkování, ale přímo jako provozování sázkové hry. V případě nyní projednávané věci však takové posouzení s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius možné není, neboť by se jednalo o závažnější formu spáchání přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. 40. Nutno dodat, jak správně upozornil již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že závěr nalézacího soudu, že součástí provozovny obviněného byla i nelegální herna vybavená výherními hracími přístroji, není přesný, neboť obviněný měl od majitele nemovitosti nájemní smlouvou pronajaty prostory a jednu z pronajatých místností podnájemní smlouvu postupně pronajal spolkům Život je hrou a PASSY KLUB, z. s., k provozování nelegální herny výherních hracích přístrojů, proto pronajatá místnost již právně nebyla součástí provozovny S. Z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného jako zprostředkování loterie nebo podobné sázkové hry se však jedná o skutečnost zcela právně irelevantní. Stejně tak je nerozhodný poukaz obviněného na okolnost, že nebyl informován o výsledku správního řízení vedeného se sdružením Život je hrou na základě kontroly provedené dne 9. 7. 2015. Ani tato okolnost nemá na posouzení jednání obviněného žádný vliv. C) K námitce extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními 41. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno formálně podřadit také námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, i když pouze s jistou dávkou tolerance, neboť obviněný namítl existenci extrémního rozporu jen velmi obecně, přičemž žádným způsobem nekonkretizoval, v čem má podle jeho názoru extrémní rozpor spočívat. V této souvislosti pouze uvedl, že podle jeho názoru skutková zjištění obecných soudů nevyplývají z důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení a postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy. 42. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, Nejvyšší soud se po zhodnocení věci ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že vina obviněného byla v řízení provedenými důkazy jednoznačně prokázána, že skutkový děj byl zjištěn řádně a že skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou správná a úplná. Dokazováním vyšlo najevo, že obviněný se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, skutkové závěry logicky plynou z důkazů v řízení provedených, a proto Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů, kdy se skutkových stavem zabýval v souvislosti s jeho právními námitkami, neshledal žádné skutečnosti nasvědčující existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. mezi soudy nižšího stupně zjištěným skutkových stavem a právním posouzením skutku jako přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016. K nekonkrétní námitce Nejvyšší soud podotýká, že mu nepřísluší za obviněného domýšlet směr, jímž měl v úmyslu námitku naplnit. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává pochybnost v jakém směru je dovolání konkrétně uplatňováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1159/2015 či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). V. Závěrečné zhodnocení 43. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovoláním napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami, které by vyžadovaly vydání kasačního rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud také podotýká, že obviněný M. R. ve svém dovolání převážně opakoval námitky, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž soudy nižších stupňů jeho výhrady posoudily a náležitě se s nimi vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle ustálené judikatury v takovém případě Nejvyšší soud zpravidla dovolání odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Proto stejným způsobem postupoval i v této věci, dovolání obviněného M. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť dospěl k jednoznačnému závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 44. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 25. 6. 2019 prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. předseda senátu