ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1026.2019.1
11 Tdo 1026/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2020 o dovolání obviněné V. S. , narozené XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2019, č. j. 3 To 148/2017-6029, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné V. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněná V. S. byla rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 8. 2017, č. j. 48 T 2/2017-5380, uznána vinnou ze spáchání pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (jednání pod bodem I.) a pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 c) tr. zákoníku (jednání pod bodem III.). Těchto sbíhajících se trestných činů se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila (v případě jednání pod bodem I. spolu s dalšími spoluobviněnými) následovně:
I.
obžalovaní P. M. a J. M. od blíže nezjištěné doby roku 2012 do 29. 2. 2016, obžalovaná V. S. nejméně od května 2013 do 29. 2. 2016, obžalovaný M. O. nejméně od začátku roku 2015 do 29. 2. 2016, obžalované I. K. a E. R. nejméně od 11. 5. 2015 do 29. 2. 2016,
ačkoli látky alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní látky zařazeny do sezamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak s vědomím povahy těchto psychotropních látek bez příslušného povolení
s následně popsaným rozdělením rolí při obstarávání, nabídce, prodeji, distribuci léků Hypnogen, Stilnox, Sanval, Zolpidem, Apo-Zolpidem, Zolpinox, Lexaurin, Adipex retard, Neurol, Rivotril, Xanax, Diazepam a další obsahujících shora uvedené psychotropní látky za účelem získávat prospěch touto činností,
obžalovaní P. M. a J. M. po vzájemné dohodě na základě poptávek na internetových stránkách www.doktoronline.cz a dalších kontaktů nabízeli a po domluvě na množství a ceně prodávali, poskytovali opakovaně dále uvedeným osobám jako i dalším dosud neztotožněným osobám uvedené léky obsahující shora vyjmenované psychotropní látky, kdy předmětné léky kupovali v lékárnách v Praze i jinde na základě jimi padělaných lékařských receptů, které sami vyplnili, podepsali, opatřili razítkem lékařů, které si nechali neoprávněně vyrobit, kdy objednávky léků shromažďoval obžalovaný P. M., který na jejich základě buď vyzval obžalovaného J. M. k padělání lékařského receptu, nebo falešný lékařský recept vyhotovil sám, následně buď obžalovaný P. M. nebo obžalovaný J. M., v některých případech za finanční odměnu M. H., nar. XY, vyzvedli v blíže nezjištěných lékárnách v Praze předmětné léky, nebo léky na vyžádání zajistily obžalované I. K. a E. R., a léky byly následně zasílány poštou odběratelům, kde k úhradě došlo dobírkou, kdy zasílání léků poštou obstarával obžalovaný J. M., případně obžalovaný P. M., nebo léky osobně oproti hotovosti předávali obžalovaní P. M. a J. M. v Praze v restauraci D. S., XY, Praha, či blízkém okolí této restaurace, nebo na jiných místech města Prahy, Ostravy, Jihlavy a dalších, kdy dále obžalovaný P. M. dával úkoly ostatním obžalovaným a ostatní obžalované odměňoval, odbornou stránku zajišťoval obžalovaný J. M.,
a obžalovaná V. S. v dosud přesně nezjištěné době roku 2013 záměrně oslovila obžalované P. M. a J. M. s nabídkou, že pro obžalované bude ze svého počítače zadávat inzerci shora uvedených léků, za což bude dostávat týdně dvě až tři stotabletová balení léku Hypnogen, kterou obžalovaný P. M. přijal, a následně obžalovaná minimálně od května roku 2013 do 29. 2. 2016 s vědomím, že léky jsou pouze na lékařský předpis a budou použity pro neoprávněný prodej dalším osobám s vytvořením zisku, a že obsahují shora uvedené psychotropní látky, prostřednictvím počítačové sítě internet na volně přístupných internetových stránkách www.doktoronline.cz , případně i jiných stránkách - bazos.cz, anonce.cz, bazarek.cz, s četností od jedenkrát týdně po denně zadávala a spravovala inzerci na prodej léků Hypnogen, Sanval, Neurol, Xanax, Adipex retard, Diazepam a dalších s možností obstarání i jiných léků, zpočátku i s cenou, s možností dohody slev a pod zadané inzeráty uváděla jméno "P." a kontaktní telefonní číslo na obžalovaného P. M., kdy všechny informace jí k inzerci poskytli obžalovaní P. M. a J. M., a na základě těchto inzerátu se zájemci o předmětné léky nakontaktovali přímo na obžalovaného P. M., s nímž si poté domluvili prodej uvedených léků, kdy obžalovaná věděla, že obžalovaný P. M. má vůdčí postavení při distribuci léků, věděla, že postavení obžalovaného J. M. vyplývá z jeho odbornosti, a že minimálně rozváží léky, dále byla obžalovaná minimálně od počátku roku 2015 informována obžalovaným P. M., že obžalovaný M. O. je rovněž činný v probíhajících obchodech s předmětnými léky, a dále obžalovaná vyhledávala vhodné lékaře pro získání otisků jejich razítek z receptů, přičemž byla obžalovaným P. M. informována o skutečnosti, že si lékařské recepty vyrábějí, kdy věděla, že za lékaři pro získání otisku razítka chodí obžalovaný J. M.,
a minimálně od počátku roku 2015 zajišťoval obžalovaný M. O. jako řidič osobním motorovým vozidlem tv. zn. Chrysler Concorde, RZ XY a dalšími vozidly v blíže nezjištěném počtu případů dle pokynů obžalovaného P. M. rozvážení předmětných léků minimálně po Praze, které předávali odběratelům obžalovaní P. M. či J. M., přivážení léků od obžalovaných I. K. a E. R. z Příbrami do Prahy nebo v Praze pro obžalované P. M. a J. M., a převážení obžalovaných P. M. a J. M. za účelem vyzvedávání léků v lékárnách minimálně v Praze, přičemž obžalovaný věděl, jaký druh léků převáží, jakým způsobem jsou tyto léky získávány a že jsou následně prodávány obžalovaným P. M. a J. M. dalším osobám se ziskem, neboť tyto informace měl od obžalovaných P. M., J. M., věděl také jakým způsobem je zabezpečena inzerce předmětných léků, věděl o zapojení obžalovaných I. K. a E. R. při získávání předmětných léků, kdy za svoji činnost byl finančně obžalovaným P. M. odměňován, věděl, že vedoucí postavení má obžalovaný P. M. a výkonnou složkou je obžalovaný J. M.,
a minimálně od 11. 5. 2015 do 29. 2. 2016 zajišťovaly shora uvedené léky také obžalované I. K. a E. R., které k tomu byly osloveny obžalovaným P. M. a které za tuto činnost byly finančně odměňované částí ze zisku za prodej předmětných léků, kterou si dělily, a kterým dle zájmu odběratelů obžalovaný P. M. sděloval, které léky mají obstarat a dodat, a za tím účelem jim obžalovaní P. M. a J. M. předávali vyplněné padělané recepty či nevyplněné recepty s informacemi a razítky nutnými k výrobě padělaných lékařských receptů, částečně si tyto recepty vyhotovovaly obě obžalované za pomoci neoprávněně vyrobených lékařských razítek samy a na základě těchto padělaných lékařských předpisů či bez lékařských předpisů předmětné léky obě obžalované vyzvedávaly v lékárně V C., Praha, U s. V., Příbram a ve V. n. V., a tyto léky následně oproti finanční odměně předávaly obžalovanému P. M., J. M. nebo M. O., a to v Praze poblíž restaurace D. S. či na jiných místech, v Příbrami, nebo jinde, kdy obě obžalované se znalostí povahy dodávaných léků věděly, že tyto léky budou následně ostatními obžalovanými prodány se ziskem jednotlivým odběratelům, věděly, že vůdčí postavení ohledně distribuce léků má obžalovaný P. M., výkonnou a odbornou složku obstarává obžalovaný J. M. a funkci řidiče vykonává obžalovaný M. O., kdy komunikaci ohledně konkrétních dodávek léků, jejich množství vedla převážně obžalovaná I. K., v některých případech i obžalovaná E. R., s obžalovanými P. M., J. M., ohledně doby a místa předání obžalovaná I. K. také s obžalovaným M. O., a předávky léků uskutečňovala obžalovaná I. K. nebo obě obžalované,
a takto na základě uvedeného jednání všech obžalovaných po získání nákupem v lékárnách minimálně následujících léků, byly tyto léky shora popsaným způsobem obžalovanými P. M. a J. M. za dohodnutou cenu prodány nebo poskytnuty jako odměna, a předány buď osobně, nebo prostřednictvím pošty jednotlivým odběratelům, kteří si léky převzali a uhradili (s výjimkou bodu 6, 8, kde nedošlo k převzetí a úhradě), a to minimálně následujícím osobám:
1. R. K., nar. XY, trvale bytem XY, v blíže nezjištěném období roku 2012 v Jihlavě osobně na autobusovém nádraží nejméně 20 kusů dvacetitabletového balení léku Stilnox, celkem 4.000 mg účinné látky zolpidem, v ceně minimálně 400,-Kč za balení,
2. E. G., nar. XY, trvale bytem XY, v blíže nezjištěné době roku 2013 osobně v Jihlavě poblíž autobusového nádraží nejméně 25 kusů dvacetitabletového balení léku Stilnox, celkem 5.000 mg účinné látky zolpidem, v ceně minimálně 400 Kč za balení,
3. Z. D., nar. XY, trvale bytem XY, poštou na adresu bydliště nejméně
a) v blíže nezjištěné době kolem 14. 3. 2015 6 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, v ceně 400,- Kč za jedno balení, a 1 kus padesátitabletového balení léku Xanax 2 mg, celkem 280 mg účinné látky alprazolam, vše nejméně za částku 2.400,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době kolem 14. 4. 2015 6 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, celkem 180 mg účinné látky alprazolam, v ceně 400,-Kč za balení, vše minimálně za 2.400,-Kč,
4. R. J., nar. XY, trvale bytem XY, poštou do zaměstnání do Třebíče nejméně
a) v blíže nezjištěné době kolem 10. 4. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
b) v blíže nezjištěné době kolem 17. 4. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
c) v blíže nezjištěné době kolem 30. 4. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
d) v blíže nezjištěné době kolem 15. 5. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
e) v blíže nezjištěné době kolem 19. 5. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
f) v blíže nezjištěné době kolem 26. 5. 2015 3 kusy stotabletových balení léku Sanval, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem,
g) v blíže nezjištěné době kolem 21. 9. 2015 10 kusů stotabletových balení léku Sanval, celkem 10.000 mg účinné látky zolpidem,
h) v blíže nezjištěné době kolem 26. 10. 2015 10 kusů stotabletových balení léku Sanval, celkem 10.000 mg účinné látky zolpidem,
i) v blíže nezjištěné době kolem 23. 11. 2015 10 kusů stotabletových balení léku Zolpidem, celkem 10.000 mg účinné látky zolpidem,
j) v blíže nezjištěné době kolem 7. 12. 2015 5 kusů stotabletových balení léku Sanval, celkem 5.000 mg účinné látky zolpidem,
jedno balení léků za cenu minimálně 1.000,-Kč, vše minimálně za 53.000,-Kč.
5. M. Z., nar. XY, trvale bytem XY, osobně v Praze, ul. XY v blíže nezjištěné době kolem 21. 10. 2015 5 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 5.000 mg účinné látky zolpidem, vše za částku 5.500,-Kč,
6. I. K., nar. XY, bytem XY, v blíže nezjištěné době kolem 2. 11. 2015 zaslali poštou do bydliště nejméně jedno třicetitabletové balení léku Adipex retard, celkem 450 mg účinné látky fentermin, kdy k převzetí zásilky I. K. nedošlo z důvodu vysoké ceny,
7. J. H., nar. XY, trvale bytem XY, osobně v Praze nebo Brně, nebo poštou do bydliště nejméně
a) v blíže nezjištěné době kolem 22. 3. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Zolpidem nebo Hypnogen v ceně minimálně 1.000,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za 2.000,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době kolem 13. 5. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Zolpidem v ceně minimálně 1.000,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za minimálně 2.000,-Kč,
c) v blíže nezjištěné době kolem 16. 6. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Zolpidem nebo Hypnogen v ceně minimálně 1.000,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za 2.000,-Kč,
d) v době od 24. 9. do 2. 10. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.200,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.400,-Kč,
e) v blíže nezjištěné době od 6.10 do 10. 10. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.200,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.400,-Kč,
f) v blíže nezjištěné době kolem 12. 11. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.200,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.400,-Kč,
g) v blíže nezjištěné době kolem 3. 12. 2015 opatřili nejméně 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen nebo Sanval v ceně 1.200,-Kč za balení, tedy celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.400,-Kč,
h) v blíže nezjištěné době kolem 6. 1. 2016 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.200,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.400,-Kč,
8. J. R., nar. XY, trvale bytem XY, zaslali poštou na adresu bydliště v blíže nezjištěné době kolem 27. 3. 2015 nejméně jedno stotabletové balení léku Zolpidem v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a jedno třicetitabletové balení léku Neurol 1 mg v ceně 400,-Kč, celkem 30 mg účinné látky alprazolam, kdy k převzetí J. R. nedošlo z důvodu obav o legálnosti obchodu
9. M. V., nar. XY, trvale bytem XY, poštou do bydliště a na pobočku pošty do Brna nejméně
a) v blíže nezjištěné době od 30. 3. do 13. 4. 2015 4 kusy třicetitabletové balení léku Neurol, celkem 120 mg účinné látky alprazolam, vše za 1.800,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době od července do září 2015 1 kus stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a 6 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, celkem 180 mg účinné látky alprazolam, v ceně 500,-Kč za balení a blíže nezjištěné množství léku Sanval stotabletový, Neurol třicetitabletový 1mg celkem ve čtyřech poštovních zásilkách, vše minimálně za cenu 10.000,-Kč,
c) v blíže nezjištěné době kolem 2. 11. 2015 jedno stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a 6 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, celkem 180 mg účinné látky alprazolam, v ceně 500,-Kč za balení, vše za 4.000,-Kč
d) v blíže nezjištěné době kolem 16. 11. 2015 jedno stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem,
e) v blíže nezjištěné době kolem 2. 12. 2015 jedno stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a 8 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, celkem 240 mg účinné látky alprazolam, v ceně 500,-Kč za balení, celkem minimálně za částku 5.000,-Kč,
f) v blíže nezjištěné době kolem 22. 1. 2016 jedno stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a 6 kusů třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, celkem 180 mg účinné látky alprazolam, v ceně 500,-Kč za balení, vše minimálně za 4.000,-Kč,
g) v blíže nezjištěné době kolem 28. 1. 2016 jedno stotabletové balení léku Sanval v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a 3 kusy třicetitabletových balení léku Neurol 1 mg, 90 mg účinné látky alprazolam, v ceně 500,-Kč za balení, vše minimálně za 2.500,-Kč,
10. S. M., nar. XY, trvale bytem XY, o níž věděli, že tyto léky prodává dalším osobám, osobně v Praze či prostřednictvím pošty do Brna nejméně
a) v blíže nezjištěné době kolem 26. 3. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.200,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době kolem 11. 5. 2015 4 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 4.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 4.400,-Kč,
c) v blíže nezjištěné době kolem 25. 5. 2015 13 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 13.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 14.300,-Kč,
d) v blíže nezjištěné době kolem 2. 6. 2015 20 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 20.000,-Kč,
e) v blíže nezjištěné době kolem 9. 6. 2015 15 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 15.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 15.000,-Kč,
f) v blíže nezjištěné době kolem 22. 6. 2015 20 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 20.000,-Kč,
g) v blíže nezjištěné době kolem 22.7.2015 30 kusů stotabletových balení léku Hynogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 30.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 30.000,-Kč,
h) v blíže nezjištěné době kolem 4. 9. 2015 35 kusů stotabletových balení léku Hypnogen, celkem 35.000 mg účinné látky zolpidem, 10 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 450 mg účinné látky bromazepam a jedno třicetitabletové balení léku Adipex retard, celkem 450 mg účinné látky fentermin, vše za 39.000,-Kč,
i) v blíže nezjištěné době kolem 23. 9. 2015 40 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 40.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 40.000,-Kč,
j) v blíže nezjištěné době kolem 7. 10. 2015 50 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 50.000 mg účinné látky zolpidem, 5 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 225 mg účinné látky bromazepam a jedno třicetitabletové balení léku Adipex retard, celkem 450 mg účinné látky fentermin, vše za 53.500,-Kč,
k) v blíže nezjištěné době od 16. 10. do 23. 10. 2015 postupně 60 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 60.000 mg účinné látky zolpidem a 10 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin v ceně 500,-Kč za balení, celkem 450 mg účinné látky bromazepam, vše za 65.000,-Kč,
l) v blíže nezjištěné době kolem 4. 11. 2015 70 kusů stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.000,-Kč za balení, celkem 70.000 mg účinné látky zolpidem a 20 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 900 mg účinné látky bromazepam, vše za 80.000,-Kč,
m) v blíže nezjištěné době kolem 19. 11. 2015 10 kusů stotabletových balení léku Hypnogen, celkem 10.000 mg účinné látky zolpidem a 80 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 3.600 mg účinné látky bromazepam, vše za 85.000,-Kč,
11. M. R., nar. XY, trvale bytem XY, prostřednictvím pošty na pobočku pošty v XY
a) v blíže nezjištěné době kolem 8. 6. 2015 jedno stotabletové balení léku Apo-Zolpidem v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem,
b) v blíže nezjištěné době kolem 24. 6. 2015 jedno stotabletové balení léku Apo-Zolpidem v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem,
c) v blíže nezjištěné době kolem 15. 9. 2015 jedno padesátitabletové balení léku Zolpinox, celkem 500 mg účinné látky zolpidem, za částku minimálně 1.000,-Kč,
12. R. D., nar. XY, trvale bytem XY, poštou do bydliště v blíže nezjištěné době kolem 21. 1. 2016 nejméně jedno dvacetitabletové balení léku Diazepam 20x10mg, celkem 200 mg účinné látky diazepam, za částku 500,-Kč,
13. S. B., nar. XY, trvale bytem XY, poštou do bydliště v blíže nezjištěné době kolem 4. 11. 2015 jedno třicetitabletové balení léku Adipex retard, celkem 450 mg účinné látky fentermin, za částku 900,-Kč,
14. J. Š., nar. XY, trvale bytem XY, poštou do zaměstnání vXY
a) v blíže nezjištěné době kolem 10. 6. 2015 jedno stotabletové balení léku Hypnogen, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, za částku 1.100,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době kolem 23. 9. 2015 2 kusy stotabletových balení léku Hypnogen v ceně 1.100,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za částku 2.200,-Kč,
15. J. K., nar. XY, trvale bytem XY, o němž věděli, že tyto léky prodává dalším osobám, osobně v Praze na Hlavním vlakovém nádraží nebo Ostravě nebo poštou do Ostravy nejméně
a) v blíže nezjištěné době kolem 1. 6. 2015 30 kusů stotabletového balení léku Hypnogen v ceně 900,-Kč za balení, celkem 30.000 mg účinné látky zolpidem, 30 kusů stotabletového balení léku Sanval v ceně 900,-Kč za balení, celkem 30.000 mg účinné látky zolpidem, 30 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg v ceně 300,-Kč za balení, celkem 900 mg účinné látky alprazolam, všechny léky za 63.000,-Kč,
b) v blíže nezjištěné době kolem 16. 6. 2015 20 kusů stotabletového balení léku Hypnogen v ceně 900,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem, 20 kusů stotabletového balení léku Sanval v ceně 900,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem, 20 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg v ceně 300,-Kč za balení, celkem 600 mg účinné látky alprazolam, 30 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin v ceně 300,-Kč za balení, celkem 1.350 mg účinné látky bromazepam, 20 kusů padesátitabletového léku Xanax 2 mg v ceně 700,-Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky alprazolam a 20 kusů třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 200,-Kč za balení, celkem 300 mg účinné látky klonazepam, všechny léky celkem za 55.000,-Kč,
c) v blíže nezjištěné době kolem 10. 9. 2015 50 kusů stotabletového balení léku Adipex retard, celkem 75.000 mg účinné látky fentermin, 30 kusů stotabletového balení léku Hypnogen v ceně 900,-Kč za balení, celkem 30.000 mg účinné látky zolpidem, 40 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg v ceně 300,-Kč za balení, celkem 1.200 mg účinné látky alprazolam, 20 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin v ceně 300,-Kč za balení, celkem 900 mg účinné látky bromazepam a 10 kusů třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 200,-Kč za balení, celkem 150 mg účinné látky klonazepam, všechny léky za 108.000,-Kč,
d) v blíže nezjištěné době kolem 23. 9. 2015 30 kusů stotabletového balení léku Adipex retard, celkem 45.000 mg účinné látky fentermin, 20 kusů stotabletového balení léku Hypnogen v ceně 900,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem, 20 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg v ceně 300,-Kč za balení, celkem 600 mg účinné látky alprazolam, 30 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin v ceně 300,-Kč za balení, celkem 1.350 mg účinné látky bromazepam, 20 kusů stotabletových balení léku Sanval v ceně 900,-Kč za balení, celkem 20.000 mg účinné látky zolpidem a 20 kusů třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 200,-Kč za balení, celkem 300 mg účinné látky klonazepam, všechny léky celkem za 89.000,-Kč,
e) v blíže nezjištěné době kolem 11. 10. 2015 30 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg v ceně 300,-Kč za balení, celkem 900 mg účinné látky alprazolam a další léky obsahující minimálně některou z účinných látek alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem, všechny léky celkem za 90.000,-Kč,
f) v blíže nezjištěné době kolem 27. 10. 2015 60 kusů stotabletového balení léku Adipex retard, celkem 90.000 mg účinné látky fentermin, 30 kusů stotabletového balení léku Hypnogen, celkem 30.000 mg účinné látky zolpidem, a 50 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg, celkem 1.500 mg účinné látky alprazolam, a další léky obsahující minimálně některou z účinných látek alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem, všechny léky celkem za 124.000,-Kč,
g) v blíže nezjištěné době kolem 18. 11. 2015 10 kusů padesátitabletového léku Xanax 2 mg, celkem 1.000 mg účinné látky alprazolam a další léky obsahující minimálně některou z účinných látek alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem, všechny léky celkem za 98.000,-Kč,
h) v blíže nezjištěné době kolem 26. 11. 2015 10 kusů stotabletového balení léku Adipex retard, celkem 15.000 mg účinné látky fentermin, 40 kusů stotabletového balení léku Hypnogen, celkem 40.000 mg účinné látky zolpidem, 50 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg, celkem 1.500 mg účinné látky alprazolam, 30 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 1.350 mg účinné látky bromazepam, 15 kusů třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg, celkem 225 mg účinné látky klonazepam a 10 kusů padesátitabletového léku Xanax 2 mg, celkem 1.000 mg účinné látky alprazolam, všechny léky za 75.500,-Kč,
i) v blíže nezjištěné době od 15. 12. 2015 do 12. 1. 2016 10 kusů stotabletového balení léku Hypnogen, celkem 10.000 mg účinné látky zolpidem, 5 kusů třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg, celkem 75 mg účinné látky klonazepam, 15 kusů třicetitabletového balení léku Lexaurin, celkem 675 mg účinné látky bromazepam a 10 kusů třicetitabletového balení léku Neurol 1 mg, celkem 300 mg účinné látky alprazolam, všechny léky za 18.500,-Kč,
16. J. S., nar. XY, trvale bytem XY, v blíže nezjištěné době od března roku 2015 do 29. 2. 2016 postupně osobně v Praze, zejména u stanice metra H., Č. a v blízkosti restaurace S. v Praze – D., nejméně 257 kusů stotabletového balení léku Sanval v ceně minimálně 1.100,-Kč za balení (z toho do 11. 5. 2015 24 balení), celkem 257.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za částku 282.700,-Kč,
17. A. M., nar. XY, trvale bytem XY, v blíže nezjištěné době od dubna roku 2015 do konce února roku 2016 (z toho do 11. 5. 2015 nejméně 4 balení) postupně osobně v Praze zejména ve stanicích metra M., H., F. nebo v restauraci S. Praha – D. nejméně 16 kusů padesátitabletového léku Xanax 2 mg v ceně 600 až 800,-Kč za balení, celkem minimálně 1.600 mg účinné látky alprazolam, minimálně vše za částku 9.600,-Kč, z toho jí minimálně prodali 100 mg alprazolamu s vědomím nízkého věku A. M., která v uvedené době byla mladší osmnácti let,
18. v blíže nezjištěné době od května roku 2013 do 29. 2. 2016 obžalované V. S., nar. XY, bytem XY, osobně v jejím bydlišti, nebo prostřednictvím Z. Č. na jiných místech Prahy jako dohodnutou odměnu za zadávání a obstarávání internetové inzerce shora uvedených léků a následně nad rámec této dohody také za dobíjení kreditů do mobilních telefonů pro obžalované P. M., M .O. a J. M., minimálně dva kusy stotabletového balení léku Hypnogen týdně, a minimálně 3x jí ho prodali v roce 2013 vždy po jednom balení za cenu 1.100,-Kč za balení, minimálně jí tak předali jako odměnu ročně 104 kusů stotabletového balení léku Hypnogen se 104.000 mg účinné látky zolpidem, a tedy za dva roky a 10 měsíců včetně prodeje celkem 291 balení s 291.000 mg účinné látky zolpidem
19. v blíže nezjištěné době měsíce října 2015 poštou J. L., nar. XY, bytem XY, do místa bydliště nejméně ve třech případech vždy po 1 kusu balení stotabletového léku Hypnogen v ceně minimálně 1.100,- až 1.200,-Kč za balení, celkem 3.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za 3.300,-Kč,
20. v blíže nezjištěné době měsíce srpna 2015 poštou V. H., nar. XY, bytem XY do bydliště minimálně 1 kus balení třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg, celkem 15 mg účinné látky klonazepam, za nezjištěnou částku,
21. v blíže nezjištěné době měsíce května 2015 poštou D. S,, nar. XY, bytem XY, do Ostravy 1ks balení stotabletového léku Hypnogen za částku 1.100,- Kč, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem,
22. v blíže nezjištěné době měsíce října 2015 poštou M. Ž., nar. XY, bytem XY, do bydliště nejméně 2 kusy balení padesátitabletového léku Xanax 2mg v ceně 1.500,-Kč za balení, celkem 200 mg účinné látky alprazolam, vše minimálně za 3.000,-Kč,
23. v blíže nezjištěné době od června do září 2015 B. H., nar. XY, a V. Š., nar. XY, bytem XY, jednou osobně v Praze a zbytek poštou do bydliště minimálně 24 kusů balení stotabletového léku Hypnogen v ceně 1.000,- Kč za balení, celkem 24.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za 24.000,-Kč,
24. v blíže nezjištěné době od měsíce července 2015 poštou I. G., nar. XY, XY, do bydliště minimálně 2 kusy balení stotabletového léku Apo-zolpidem v ceně 1.000,- Kč za balení, celkem 2.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 2.000,-Kč,
25. v blíže nezjištěné době měsíce června 2015 poštou P. R., nar. XY, XY, do bydliště 2 kusy balení dvacetitabletového léku Stilnox v ceně 400,- Kč za balení, celkem 400 mg účinné látky zolpidem, vše za 800,-Kč,
26. v blíže nezjištěné době jednou v roce 2014 a jednou v době okolo 27. 5. 2015 poštou M. D., nar. XY, XY, do XY, 2x po 5 kusech balení třicetitabletového léku Neurol 0,5 v ceně 400,- Kč za balení, celkem 150 mg účinné látky alprazolam, vše minimálně za částku 4.000,-Kč,
27. v blíže nezjištěné době října 2014 poštou D. P., nar. XY, XY, do místa minimálně 4 kusy balení třicetitabletového léku Adipex retard v ceně 500,- Kč za balení, celkem 1.800 mg účinné látky fentermin, minimálně vše za částku 2.000,-Kč,
28. od blíže nezjištěné doby až do roku 2016 poštou M. S., nar. XY, XY, do bydliště nezjištěné množství léků Hypnogen, Sanval, Stilnox, Zolpidem, Apo-zolpidem za nezjištěnou částku
29. v blíže nezjištěné době roku 2015, minimálně jednou v září 2015, poštou I. R., nar. XY, XY, do bydliště celkem ve třech případech po 2 kusech balení stotabletového léku Hypnogen v ceně 1.200,- Kč za balení, tedy 6 ks, celkem 6.000 mg účinné látky zolpidem, vše za 7.200,-Kč,
30. v blíže nezjištěné době roku 2015, minimálně jednou okolo 27. 5. 2015, poštou B. Š., nar. XY, XY, do bydliště minimálně celkem ve třech případech po 4 kusech balení třicetitabletového léku Neurol 0,25, tedy 12 ks, v ceně minimálně 500,- Kč za balení, celkem 90 mg účinné látky alprazolam, vše za minimálně 6.000,-Kč,
31. v blíže nezjištěné době měsíce října 2015 poštou M. P., nar. XY, do XY 1 ks balení stotabletového léku Hypnogen v ceně minimálně 1.000,- Kč, celkem 1.000 mg účinné látky zolpidem, a v dalších několika případech v nezjištěné době opětovně nezjištěné množství uvedeného léku Hypnogen,
32. v blíže nezjištěné době od dubna 2015 do října 2015 E. S., nar. XY, XY, ve dvou případech 3 balení osobně v Praze a dále od 27. 5. 2015 poštou na pobočku pošty ve XY minimálně 10 kusů stotabletového balení léku Hypnogen za částku 1.000,-Kč za balení, celkem 13.000 mg účinné látky zolpidem, vše minimálně za 13.000,-Kč,
33. a nejméně 10 ks stotabletového balení Sanval 10mg, 10 kusů třicetitabletového balení Neurol 1mg, 10 kusů třicetitabletového balení Lexaurin 3, 5 kusů padesátitabletového balení Xanax 2mg, 8 kusů stotabletového balení Hypnogen 10mg, 5 kusů dvacetitabletového balení Stilnox 10 mg, 1 kus stotabletového balení Adipex retard 15mg, 1 kus dvacetitabletového balení Sanval 10 mg, 4 kusy třicetitabletového balení Rivotril 2mg, 2 kusy dvacetitabletového Diazepam 5mg, 1 kus stotabletového Zolpidem ratiopharm, tedy 20.200 mg účinné látky zolpidem, 800 mg účinné látky alprazolam, 900 mg účinné látky bromazepam, 1.500 mg účinné látky fentermin, 200 mg účinné látky diazepam, 240 mg účinné látky klonazepam, získali obžalovaní shora popsaným jednáním a měli ve svém držení pro další prodej neznámým osobám
a takto: obžalovaní P. M. a J. M. (bod 1-33) prodali, předali, přechovávali pro jiného nejméně 15.790 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.332.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem z prodejních cen po odečtu nákupních cen minimálně ve výši 900.000,-Kč,
z toho za pomoci obžalované V. S. (bod 2-17, 19-33) nejméně 15.790 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.037.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,-Kč,
z toho za pomoci obžalovaného M. O. (bod 3-17, 18 - od ledna 2015, 19-25, 26 - od ledna 2015, 28-33) 15.715 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.332.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,-Kč,
z toho společně s obžalovanými I. K., E. R. (bod 4d-6, 7b-7h, 9b-9g, 10b-15, 16 - od 11. 5. 2015, 17 - od 11. 5. 2015, 18 - od 11. 5. 2015, 19-20, 22-25, 26 - 27. 5. 2015, 28, 29 – září 2015, 30 - 27. 5. 2015, 31-33) 14.675 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.063.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 850.000,-Kč,
III.
obžalovaná V. S.
ačkoli látky alprazolam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní látky zařazeny do sezamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak obžalovaná s vědomím povahy těchto psychotropních látek a neexistence příslušného povolení k prodeji,
poté, co se v dosud blíže nezjištěné době na začátku dubna roku 2016 na základě její nabídky dohodla se Š. P., nar. XY, a A. P., nar. XY, oba dva trvale bytem XY, že pro ně bude ze svého počítače zadávat inzerci léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis jako Hypnogen, Sanval, Adipex retard, Xanax, Rivotril, Neurol, Stilnox a další, a které obsahují psychotropní látky fentermin, alprazolam, klonazepam, zolpidem, za což od nich bude dostávat týdně dvě stotabletová balení léku Hypnogen, tak od nezjištěného dne v dubnu 2016 do 17. 5. 2016 s vědomím, o jaký druh léků se jedná a že tyto léky budou použity s vytvořením zisku pro neoprávněný prodej dalším osobám, prostřednictvím počítačové sítě internet na volně přístupných internetových stránkách www.doktoronline.cz obstarávala denně pro Š. P. a A. P. inzerci s nabídkou na prodej výše uvedených léků, a dále vedla prvotní telefonickou či emailovou komunikaci s novými zájemci o nabízené léky, kteří na inzerát reagovali, přičemž takovému zájemci sdělila informaci o ceně a předala kontakt na Š. P. a A. P., se kterými si tito zájemci o léky následně domluvili schůzky a samotný prodej, kdy od dubna 2016 do 17. 5. 2016 touto činností pomohla Š. P. a A. P. k prodeji léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis a obsahují výše uvedené psychotropní látky, a to nejméně M. B., nar. XY, L. D., nar. XY, J. F., nar. XY, J. I., nar. XY, S. K., nar. XY, D. M. P., nar. XY, J. P., nar. XY, S. T., nar. XY a J. Ž., nar. XY, kteří reagovali na zadaný inzerát a kterým poskytla telefonní kontakt na Š. a A. P.
a kteří pak následně v reakci na její inzeráty a po získání kontaktu koupili od Š. P. nebo A. P. nejméně 39 kusů stotabletového balení léku Hypnogen v ceně 1.400,-Kč až 1.500,-Kč za jedno balení a 6 kusů stotabletového balení léku Sanval v ceně 1.500,- až 1.600,-Kč za balení, přičemž jedna tableta léku Hypnogen a léku Sanval obsahuje 10 mg účinné látky zolpidem, dohromady tedy celkem 45.000 mg účinné látky zolpidem, 2 kusy padesátitabletového léku Xanax 2 mg v ceně 1.400,-Kč za balení, celkem 200 mg účinné látky alprazolam, jednoho třicetitabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 700,-Kč, celkem 15 mg účinné látky klonazepam a 1 kus stotabletového balení léku Adipex retard v ceně 2.500,-Kč za balení, celkem 1.500 mg účinné látky fentermin, 4 kusy stotabletového balení léku Apo zolpidem v ceně 1.400,-Kč za balení, celkem 4.000 mg účinné látky zolpidem.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněné uložil podle §283 odst. 3, ve spojení s §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněné podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, zajištěných při domovní prohlídce provedené u této a v neposlední řadě obviněné uložil podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické, a to v ambulantní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které však Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 12. 2017, č. j. 3 To 148/2017-5676, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
4. Obviněná následně podala proti označenému usnesení odvolacího soudu dovolání, k němuž Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. 11 Tdo 605/2018-I-133, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně. Současně Nejvyšší soud rozhodl, že podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. V záhlaví označeným usnesením následně odvolací soud opětovně odvolání obviněné podle §256 tr. řadu zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu.
7. V úvodu svého nynějšího dovolání obviněná předně uvádí, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opraveném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k čemuž odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, popř. na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ve vazbě na uvedená východiska rozhodovací praxe Ústavního soudu následně obviněná výslovně namítá extrémní rozpor mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a provedenými důkazy (k výkladu tohoto pojmu pak cituje důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 823/2017, či shora vzpomenutého stanoviska pléna Ústavního soudu a řady nálezové judikatury Ústavního soudu). Obviněná je přitom přesvědčena, že o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé jde i v nynější trestní věci, a to mimo jiné v otázce znaleckých posudků o jejím duševním stavu.
8. In concreto obviněná připomíná, že v dané trestní věci byly soudům nižších stupňů předloženy dva znalecké posudky o jejím duševním stavu [znalecký posudek ze dne 23. 9. 2016, č. 961, vypracovaný MUDr. Jiřím Švarcem, Ph.D, znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (dále jen „první znalecký posudek“ a „znalec“) a znalecký posudek ze dne 11. 12. 2017, č. 506, vypracovaný MUDr. Petrou Votýpkovou, znalkyní (dále jen „druhý znalecký posudek“ a „znalkyně“), kterýžto byl předložen obhajobou]. Byť z čistě formálního hlediska není znalecký posudek předložený obhajobou revizním znaleckým posudkem ve vztahu k prvému znaleckému posudku, jehož přezkumu se obviněná opakovaně domáhá, fakticky k přezkumu prvního znaleckého posudku podle mínění obviněné došlo, přičemž znalkyně, která druhý znalecký posudek vypracovávala, dospěla k podstatně jiným závěrům, než jaké se podávají z prvního znaleckého posudku.
9. Oba dotčené znalecké posudky se totiž podle obviněné liší v závěru o tom, zda obviněná v době spáchání činu, popř. v minulosti, trpěla duševní poruchou, popř. jakou a v jakém rozsahu. Současně se oba znalecké posudky liší i co do posouzení otázky, nakolik bylo nadměrné užívání, resp. uvedení se do stavu zmenšené příčetnosti/nepříčetnosti, zaviněno obviněnou. V průběhu veřejného zasedání dne 15. 4. 2019 pak bylo zjevné, že oba znalci se rozcházejí i v otázce, zda sociální fobie (kterou obviněná dle lékařských zpráv a druhého znaleckého posudku v rozhodné době trpěla) mohla mít vliv na její ovládací schopnosti, jakož i v otázce, jaký vliv mohla mít na ovládací schopnosti obviněné kombinace sociální fobie za současného užívání léku Hypnogen. Přitom právě závěry druhého znaleckého posudku (které obviněná připomíná a konfrontuje se závěry prvního znaleckého posudku) jsou v souladu s důkazy provedenými v hlavním líčení, k nimž však soudy nižších stupňů nepřihlédly a ani se s nimi nevypořádaly, přestože obviněná namítala a namítá, že se do stavu zmenšené příčetnosti, resp. nepříčetnosti (když má za to, že ovládací schopnosti u ní byly, vzhledem k vysokým dávkám léku Hypnogen, které v té době užívala, zcela vymizelé) neuvedla ani z nedbalosti. V této souvislosti obviněná označuje za nepřípadnou argumentaci odvolacího soudu (bod 57. jeho usnesení), kdy tento dovozuje její příčetnost z poznatku, že musela sofistikovaně využívat počítače a nelze si tak představit, že by nevěděla, co činí. Odvolací soud totiž dle obviněné zcela přehlíží, že vyjma její výpovědi (s níž je ale třeba nakládat v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu) zde není žádný přímý důkaz, který by ji usvědčoval ze zadávání inzerce, jak bylo popsáno výše, natož z jejího rozsahu.
10. Stran druhého znaleckého posudku pak obviněná dodává, že znalkyně, která jej zpracovávala, si k tomuto – na rozdíl od znalce zpracovávajícího první znalecký posudek – vyžádala a měla k dispozici (mimo jiné) lékařské zprávy ošetřujícího psychiatra obviněné a jejímu vyšetření dle mínění obviněné věnovala více času a provedla jej důkladněji. Následně obviněná podrobně rekapituluje dílčí závěry znalkyně stran otázky snížení ovládacích schopností obviněné a vlivu sociální fobie obviněné na její příčetnost, které znalkyně formulovala rovněž v rámci veřejného zasedání dne 15. 4. 2019. Z těchto přitom obviněná dovozuje, že závěry obou znaleckých posudků a obou znalců jsou ve vzájemném rozporu, tyto se nepodařilo odstranit ani jejich výslechem, pročež navrhovala odvolacímu soudu opětovně vypracování revizního znaleckého posudku, což však tento odmítl (viz bod 51. jeho usnesení). Obviněná nadále nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, podle něhož se znalci rozcházejí toliko co do otázky fobií, jimiž obviněná měla trpět, a pro kteroužto otázku není třeba opatřovat revizní znalecký posudek. Pro posouzení své trestní odpovědnosti považuje totiž obviněná nadále za stěžejní správné posouzení otázky její příčetnosti, resp. vlivu duševních poruch (zejména sociální fobie a klaustrofobie), ve spojení se závislostí na Hypnogenu, na její ovládací a rozpoznávací schopnosti. Protože se odvolací soud odmítl těmito otázkami zabývat, považuje obviněná jeho usnesení v tomto směru za nepřezkoumatelné, k čemuž předkládá další podrobnou argumentaci zabývající se závěry prvního znaleckého posudku. Mimo jiné obviněná zdůrazňuje, že není zřejmé, z jaké denní dávky léku Hypnogen znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že obviněná sociální fobií netrpí, ačkoliv se tak podávalo z řady důkazů a rovněž znalec pominul anamnézu obviněné a její léčbu antidepresivy. Dále obviněná tvrdí, že znalecký posudek se týkal toliko trestné činnosti ve spojitosti s P. M. a J. M. (dále jen „spoluobvinění“), nikoliv posouzením jejího duševního stavu v době, kdy měla páchat trestnou činnost společně s manželi A. a Š. P., když trestní stíhání vůči její osobě bylo v tomto směru zahájeno až následně. Jestliže se odvolací soud touto námitkou obviněné nezabýval, porušil tak její právo na spravedlivý proces.
11. Obviněná odvolacímu soudu rovněž vytýká, že neprovedl jí navrhované důkazy – zprávy o průběhu výkonu trestu odnětí svobody s tím, že tyto označil za nadbytečné, aniž by adekvátně odůvodnil, proč. Přitom odvolací soud opakovaně v odůvodnění svého usnesení uvádí, že obviněná bez problému zvládala výkon trestu odnětí svobody, což dovozoval ze zprávy Vězeňské služby o průběhu výkonu trestu obviněné ve Věznici XY, avšak obviněná má za to, že danou otázku je třeba hodnotit i na podkladu zpráv z dalších věznic, v nichž pobývala, tj. Vazební věznice XY a Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence XY, jakož i výpovědi svědka Č., k níž však odvolací soud v tomto směru nepřihlížel. Napadené usnesení odvolacího soudu proto i v této části považuje za nepřezkoumatelné, přičemž zdůrazňuje, že odvolací soud se neřídil pokyny Nejvyššího soudu (formulovanými v jeho předchozím kasačním usnesení) a nevypořádal veškeré její námitky, které uvádí níže.
12. Podle obviněné dále platí, že konkrétně popis skutkových okolností obsažený ve výroku soudu prvního stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci, jak rozvádí níže, k čemuž současně namítá i extrémní nesoulad mezi souvisejícími skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy.
13. Obviněná především nesouhlasí s tím, že měla být členkou organizované skupiny, kterou tvořila společně se spoluobviněnými, jakož ani s tím, že by organizovanou skupinu měla tvořit i s dalšími spoluobviněnými, neboť uvedené skutečnosti se z provedeného dokazování nepodávají. Konkrétně obviněná poukazuje na svůj výslech ze dne 27. 5. 2016, při němž uvedla, že „Nic konkrétního jsem nevěděla, nezjišťovala jsem to. Mně šlo jenom o to, abych dostala ten Hypnogen.“ Z uvedeného je podle obviněné zřejmé, že jí nešlo o páchání trestné činnosti či o pomoc spoluobviněným, popř. o usnadnění páchání trestné činnosti či snad o rozdělení rolí, jak nesprávně dovozuje soud prvního stupně, ale toliko o získání zmíněného léku.
14. Co se týče otázky rozsahu inzerce, kterou měla zadávat a jíž měla pomoci spoluobviněným, odkazuje obviněná na svůj výslech učiněný v hlavním líčení, v němž uvedla, že inzerci zadávala na internetové stránky www.doktoronline.cz a www.bazarek.cz , na jiné stránky nic nedávala. Skutečnost, že obviněná měla uvedenou inzerci dávat i na jiné internetové stránky, které zmiňuje soud prvního stupně, však nevyplývá z její výpovědi, ani z jiných provedených důkazů a tento závěr soudu prvního stupně tak nemá oporu v provedeném dokazování. V návaznosti na to, že byla uznána vinnou pomocí spoluobviněným k prodeji léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis a obsahují návykové látky, dále obviněná namítá, že z rozsudku soudu prvního stupně není ve vztahu k žádné z osob, jimž měly být dané léky poskytovány, uvedeno, jakým způsobem a kdy měla obviněná hlavním pachatelům k prodeji léku takovým osobám pomoci. Jinými slovy ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se nepodává takové konkrétní jednání obviněné, které by vykazovalo znaky pomoci ve shora naznačeném smyslu. Totéž podle obviněné platí i ve vztahu k množství účinných látek uvedených na s. 11 a 12 rozsudku soudu prvního stupně, k jejichž prodeji měla pomoci. Obecný popis toho, že měla zadávat inzerci na internet, bez propojení s konkrétním prodejem léků či odkaz na pouze obecné doznání obviněné o tom, že inzerci zadávala, stejně jako obecné tvrzení spoluobviněných o zadávání inzerce nepostačuje. Obviněná rovněž tvrdí, že nesdílí názor soudu prvního stupně vyslovený na s. 110 jeho rozsudku, totiž že měla představu o trestném činu hlavních pachatelů, tj. o naplnění skutkové okolnosti týkající se doby, místa páchání, předmětu útoku a obecného způsobu páchání trestné činnosti. Z provedeného dokazování naopak nevyplývá, že by měla alespoň hrubou představu o době či místu páchání trestné činnosti spoluobviněnými.
15. S ohledem na výše uvedené má tak obviněná za to, že její jednání lze podřadit nejvýše pod ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, nesplňuje však podmínky pro použití vyšší trestní sazby, jak dovodil soud prvního stupně.
16. Obviněná dále doplňuje, že u vybraných osob (E. G., Z. D., M. Z., S. M., R. J., I. K., J. H., M. V., J. R., M. R., R. D., S. B., J. Š. a A. M.) nebylo zjištěno, z jakých internetových stránek získaly kontakt na spoluobviněné. Rovněž namítá, že jí zadané inzeráty na internetových stránkách začal „ někdo kopírovat, pořád dokola se opakovaly“ , přičemž pro zadání inzerce nebylo třeba se jakkoliv registrovat. Proto obviněná dovozuje, že ve vztahu k osobě J. K. nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že inzerci, na základě které tento kontaktoval dalšího spoluobviněného, skutečně zadala ona. Navíc z pořízených odposlechů pak mělo vyplynout, že inzerci zadávaly pro spoluobviněné i jiné osoby a okolo spoluobviněného P. M. se v souvislosti s jeho trestnou činností pohybovala řada dalších osob, které prováděly různé činnosti, což však soud prvního stupně opomenul. Obviněná dále poukazuje i na vybrané pasáže výpovědi spoluobviněného P. M., z nichž se podává, že obviněná měla prý dělat inzerci, ale o tom nic neví, resp. neví, kam tuto „dávala“.
17. Na základě výše uvedeného proto obviněná dovozuje, že nebyl prokázán rozsah inzerce, kterou měla zadávat a nebyla prokázána ani žádná konkrétní souvislost mezi inzercí, kterou měla zadat a prodejem léků spoluobviněnými jakékoliv třetí osobě. Nelze tedy veškeré inzerce či snad prodeje učinění spoluobviněnými paušálně a bez dalšího přičítat pouze její osobě. Obviněná má tak za to, že v takovém případě měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo , což však neučinily. Ze skutkových zjištění se proto nepodává takové jednání obviněné, které by vykazovalo znaky pomoci, která by vedla k prodeji léků hlavnímu pachateli těmto osobám a v množství uvedeném v rozhodnutí soudu prvního stupně.
18. Obviněná dále namítá, že popis skutku ve výroky napadeného rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje okolnosti charakterizující to, že měla čin spáchat v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Současně poukazuje na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z nichž se podává, že dané pochybení nelze napravit samotným odůvodněním rozsudku.
19. K otázce jejího vědomí o množství prodaných léků pak obviněná uvádí, že již v rámci výslechu v hlavním líčení dne 27. 5. 2016 uvedla, že „nikdy nevěděla, komu co prodali (…) Podle toho co bylo napsáno dole na webových stránkách (pozn. jde o upozornění provozovatele serveru Doktoronline.cz), jsem si myslela, že nedělám nic špatného.“ . Z uvedeného tedy vyplývá, že si obviněná nebyla vědoma protiprávnosti svého jednání, ale snažila se jím pouze řešit své závažné psychické problémy. Z jejího výslechu se pak má rovněž podávat, že se jí neozvali žádní zájemci o nabízené léky, tyto sama nikomu neobstarávala, ani nezná žádnou osobu, které spoluobvinění léky prodali. Rovněž jí nebyl znám ani zdroj léků spoluobviněných. Uvedené má pak mít oporu i ve výpovědi spoluobviněného P. M. Jinými slovy obviněná namítá, že nevěděla komu, kdy, kde ani v jakém množství spoluobvinění léky prodávali, jaké množství léků prodali, případně jaké mají z prodeje léků zisky.
20. Pokud jde o otázku, zda obviněná jednala v úmyslu získat značný prospěch pro sebe, pak ani tento závěr (taktéž nevyjádřený v popisu skutku) z provedeného dokazování neplyne. Jestliže by byly za jí získaný prospěch považovány léky, které obdržela od spoluobviněných, pak se její prospěch částce 500 000 Kč ani zdaleka nepřibližuje. Uvádí-li soud prvního stupně, že jí byl poskytnut v průběhu její spolupráce se spoluobviněnými lék Hypnogen v hodnotě 100 000 Kč, pročež jí musela být známa celková výše prospěchu ostatních spoluobviněných, resp. si z uvedeného mohla tuto výši dovodit, pak s uvedeným závěrem obviněná nesouhlasí a namítá, že nemá oporu v provedeném dokazování. Výši prospěchu, který měla obviněná získat, totiž soud prvního stupně určil odhadem, nadto byla obviněná po celou dobu pod vlivem léku Hypnogenu, čímž byl zásadně ovlivněn její denní režim a její vnímání, což však soudy nižších stupňů přehlíží. Obviněná si navíc nevedla žádnou evidenci o počtu léků prodaných spoluobviněnými, z níž by mohla následně dovodit výši jejich prospěchu.
21. Obviněná dále brojí i proti jednání pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, k němuž namítá, že ani v tomto případě nevěděla zda, komu a v jakém rozsahu A. P. a Š. P. léky prodali. Zároveň však z výpovědí označených osob plyne, že po celou dobu, co měla obviněná zadávat inzerci, zadávali ji i A. a Š. P. Š. P. pak měl v rámci svého výslechu dne 28. 11. 2016 říci, že není schopen uvést či odhadnout „ke kolika odběratelům nám svojí inzercí V. pomohla (…) na odměňování V. za inzerci nemělo vliv, jestli odběratele seženeme nebo ne.“ Z výpovědí A. a Š. P. rovněž vyplynulo, že trestnou činnost páchali předtím, než se s obviněnou seznámili, jakož i poté, co s nimi zcela ukončila kontakt. Pokud je soudem prvního stupně odkazováno na výslechy svědků, kterým měla obviněná poskytovat kontakt na A. a Š. P., pak obviněná upozorňuje, že z těchto pouze plyne, že svědci v některých případech hovořili s nějakou ženou, aniž by tato byla blíže identifikována.
22. Obviněná dále uvádí, že je-li jí kladena za vinu přitěžující okolnost ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nebyla v řízení prokázána souvislost mezi jí zadanou inzercí a prodejem léků A. a Š. P. osobám uvedeným v obžalobě, popř. jiným osobám a není tedy prokázán značný rozsah ve smyslu uvedeného ustanovení ve spojení s obviněnou. Není rovněž ani prokázáno, že by tato přitěžující okolnost byla kryta zaviněním obviněné.
23. Závěrem obviněná shrnuje, že odvolací soud se s jejími námitkami nevypořádal a zatížil tak řízení další vadou při současném porušení jejího práva na spravedlivý proces. Tím je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť odvolací soud zamítl její odvolání, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně, a to ve všech výrocích týkajících se obviněné a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněná žádá Nejvyšší soud o postup podle §265o odst. 1 tr. řádu, tj. o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
24. K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení, jakož i důvodů, pro které Nejvyšší soud předchozí zamítavé usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, státní zástupkyně konstatuje, že těžiště dovolací argumentace obviněné je soustředěno k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, načež předkládá ustálený judikatorní výklad daného dovolacího důvodu.
25. Ohledně konkrétních námitek obviněné státní zástupkyně uvádí, že odvolací soud (po kasaci svého předchozího zamítavého usnesení) nově doplnil dokazování výslechy shora vzpomenutých znalců a poté vysvětlil důvody, pro které své skutkové závěry založil na závěrech prvního znaleckého posudku. Současně odvolací soud doplnil dokazování i o výslech svědka Z. Č., navrhovaný obviněnou. Za této situace podle státní zástupkyně nelze uvažovat v kategorii tzv. opomenutých důkazů a naopak je třeba akcentovat, že pokud jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry si nekorespondují, nelze automaticky přistoupit k vypracování třetího revizního posudku. Soud totiž může – v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů – oba posudky porovnat, a to případně po výslechu znalců, a dospět k závěru, že nedostatky trpí pouze jeden z nich, načež může vyjít při svém rozhodnutí ze závěrů druhého. Takový závěr soudu podle státní zástupkyně obstojí tehdy, pokud je řádně odůvodněn.
26. Právě k takové situaci podle státní zástupkyně došlo v posuzované trestní věci, když odvolací soud vyhodnotil, že každý ze znaleckých posudků, který byl předložen, měl různé zadání a pokud se navzájem lišily, tak pouze v otázkách, které nejsou určující pro posouzení stěžejní otázky, zda obviněná trpí duševní poruchou, která by měla vliv na její ovládací a rozpoznávací schopnosti. K tomu státní zástupkyně připomíná, že znalec jednoznačně konstatoval závislost obviněné na léku Hypnogen, snížení ovládacích schopností obviněné po jeho požití, nikoliv však jejich vymizení. Otázkami snížení nebo vymizení ovládacích schopností se znalkyně naopak vůbec nezabývala. Proto dle názoru státní zástupkyně neexistuje rozpor mezi prvním a druhým znaleckým posudkem. Odvolací soud se prý nadto mohl opřít o výslech znalce v tom směru, pokud druhý posudek označil za nepravdivý, respektive zavádějící, a to v té jeho části, kdy znalkyně konstatovala, že obviněná není schopna výkonu trestu odnětí svobody, neboť byl prokázán pravý opak. V důsledku pobytu obviněné ve výkonu trestu odnětí svobody naopak podle znalce došlo zejména z důvodu nucené abstinence ke zlepšení jejího zdraví i komfortu života, a to právě proto, že sociální fobie se léčí expozicí situacím, ze kterých má člověk strach. Důležité podle státní zástupkyně bylo rovněž prohlášení znalce, že sociální fobie, kterou obviněná trpí, není určující pro nepříčetnost a logickým se rovněž jeví konstatovaní znalce, že neexistuje souvislost mezi snížením ovládacích schopností obviněné a sociální fobií spočívající v tom, že obviněná nevycházela z domu a nebyla schopna kamkoliv chodit. Státní zástupkyně proto k dané otázce uzavírá, že znalec MUDr. Jiří Švarc, Ph.D. přesvědčivě odůvodnil závěry svého znaleckého posudku, což se znalkyni MUDr. Petře Votýpkové nepodařilo. V posuzované trestní věci tudíž nenastala potřeba pro provedení revizního znaleckého posudku a odvolací soud nepochybil, pokud související důkazní návrhy obhajoby zamítl (k odůvodnění tohoto postupu státní zástupkyně odkazuje na bod 51. usnesení odvolacího soudu).
27. Další údajné porušení pravidel spravedlivého procesu obviněná spatřuje v existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, ze kterých jsou skutková zjištění vyvozována. K tomu státní zástupkyně (po přiblížení podstaty dané vady) připomíná, že extrémní nesoulad není založen pouze tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, a to současně za podmínky, že svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Ačkoliv v nyní projednávané trestní věci obviněná učinila námitku extrémního nesouladu, má státní zástupkyně za to, že touto vadou přezkoumávané rozhodnutí netrpí, když se soudy nižších stupňů danou trestní věcí zabývaly řádně, dokazování provedly v potřebném rozsahu, přičemž toto nebylo vyčerpáno pouze několika málo důkazními prostředky, ale zakládalo se na širším spektru důkazů, na jehož základě mohly soudy učinit skutkové závěry, které nalezly odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Takto řádně zjištěný skutek byl následně i správně právně kvalifikován podle odpovídajícího ustanovení trestního zákoníku a nutno dodat, že obhajobou obviněné se soudy nižších stupňů pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi uvedené v obžalobě a nikoliv verzi předestřené obviněnou.
28. Státní zástupkyně dále uvádí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tím potažmo i podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, obviněná naplnila námitkami, že byla uznána vinnou účastenstvím v podobě pomoci k trestnému činu hlavních pachatelů, aniž by soudy zvažovaly, zda je v jejím případě dán i kvalifikační znak, že uvedené trestné činy spáchala v rámci jednání pod bodem I. jako členka organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a ve velkém rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a u jednání pod bodem III. ve značném rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
29. K této námitce státní zástupkyně předně podrobně připomíná vstupní teoretická východiska týkající se problematiky účastenství ve smyslu §24 tr. zákoníku. Tak především účastenství v užším smyslu přichází v úvahu jen ve vztahu k trestnému činu individuálně určenému tzv. konkrétnímu trestnému činu. Trestný čin, tedy i trestný čin tzv. hlavní, je pak podle základů trestní odpovědnosti v obecné rovině po formální stránce tvořen čtyřmi základními prvky, a to subjektem, objektem, subjektivní stránkou a objektivní stránkou. Pokud je jedním ze základních prvků trestného činu jeho subjekt, respektive pachatel, musí být v případě konkrétního hlavního trestného činu účastníku známo, kdo je konkrétně jeho subjektem neboli pachatelem. U ostatních prvků trestného činu hlavního musí být účastníku zřejmé, jaké typové znaky má hlavní trestný čin mít alespoň v alternativní podobě. Vedle těchto typových znaků je pak třeba ještě konkretizace další, přestože nemusí být vyčerpávající. Je tomu tak proto, že tzv. hlavní trestný čin se do všech podrobností konkretizuje často až za jeho provádění, tudíž nelze na účastníku žádat zcela přesné určení, respektive znalost tzv. hlavního trestného činu se všemi jeho individuálními rysy, zejména v otázce místa, času a předmětu útoku. V těchto okolnostech u účastníka postačí představa alespoň přibližná. Dále je vždy třeba, aby se účastník zamýšlel účastnit na konkrétním trestném činu, kdy úmysl účastníka se vztahuje i na jednání konkrétního hlavního pachatele, neboť úmysl musí postihnout i trestný čin, k němuž účastenství směřovalo (srov. SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti . Podstatně přepracované a doplněné vydání Lexis Nexis, Nakladatelství Orac, 2003, s. 372-377). Mezi jednáním účastníka a hlavní trestnou činností se pak požaduje příčinný vztah. Ten je tu dán, jestliže by bez účastnického jednání nedošlo k dokonání nebo alespoň pokusu o hlavní trestný čin buď vůbec, nebo by k němu nedošlo tak, jak se konkrétně stalo v důsledku kauzálního působení účastníka. Jednání hlavního pachatele je relevantní příčinou následku, coby znaku skutkové podstaty hlavního trestného činu, nebo k tomuto následku alespoň přímo směřuje. Naproti tomu jednání účastníka je jen relevantní podmínkou tohoto následku či přímého směřování k němu. To znamená, že účastník následek hlavního trestného činu zapříčiňuje nepřímo, kdežto pachatel vyvolává tento následek bezprostředně. Rubem příčinného vztahu mezi účastenstvím a hlavní trestnou činností je závislost, neboli akcesorita, účastenství na hlavním trestném činu. O účastenství platí po subjektivní stránce tolik, co platí o úmyslných trestných činech vůbec. Z ustanovení §24 odst. 2 tr. zákoníku plyne, že na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného, a proto je třeba i na účastníka vztáhnout §17 tr. zákoníku, podle něhož pro přičítání okolností, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, postačí v podstatě nedbalost, a to i nevědomá, s výjimkou okolností, které vyžadují nedbalost vědomou, pokud trestní zákon nevyžaduje zavinění úmyslné. Není proto možné přičítat účastníkovi okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, pokud k nim nebylo dáno z jeho strany zavinění.
30. Odvolací soud dle státní zástupkyně otázku, proč byla obviněná uznána vinnou se zohledněním té okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, která spočívá v tom, že pomáhala ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kdy hlavní trestný čin byl páchán organizovanou skupinou §283 podle odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zodpověděl v bodě 53. svého usnesení a na jeho závěry lze plně odkázat. Obviněná nemusela mít úplně detailní přehled o tom, kdo jsou jednotliví členové organizované skupiny a být v kontaktu s každým z nich. Postačovalo, pokud se znala a spolupracovala se spoluobviněnými P. M. a J. M. Věděla přitom o vedoucím postavení obviněného P. M. a o odborném a výkonném postavení obviněného J. M., kterého objednávala k lékařům za účelem získání otisku razítka lékaře. Věděla rovněž, že si obvinění lékařské předpisy vyrábějí, stejně tak jako ale i věděla o zapojení obviněného M. O. do trestné činnosti. O tom, jak tato skupina fungovala, musela mít obviněná, byť nikoliv detailní, ale konkrétní představu, neboť sama se na tuto skupinu napojila, když od ní v minulosti získávala lék Hypnogen, na kterém byla závislá. Věděla tudíž, že léky, které jsou bez lékařského předpisu oficiálně nedostupné, jsou distribuovány prostřednictvím inzerce na různých webových stránkách. Jestliže se postupem času do činnosti organizované skupiny zapojila, získala detailnější přehled o jejím fungování, včetně toho, jakým způsobem se léky zajišťují. Sama věděla, jak jsou tyto léky drahé, respektive za jakou cenu se na černém trhu prodávají, a jak závislost může stimulovat potřeby osob, které potřebují konzumovat uvedené preparáty ve zvýšené míře, kterou již nedokážou uspokojit prostřednictvím řádné preskripce těchto léčiv. Jestliže tedy znala uvedené okolnosti, pak s ohledem na dobu, kdy se zapojila do inzerce a jiných činností, je jejím zaviněním kryt i rozsah páchání trestné činnosti, a to v bodě I. velký a v bodě III. značný, byť nikoliv úmyslně, ale minimálně z nedbalosti nevědomé ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděla, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Logická je podle státní zástupkyně i úvaha soudů nižších stupňů o tom, že pokud byl obviněné v průběhu spolupráce se spoluobviněnými v bodě I. poskytnut ve formě léku Hypnogen prospěch v celkové hodnotě přibližně 100 000 Kč, pak věděla, že prospěch spoluobviněných se bude s ohledem na dobu páchání trestné činnosti pohybovat v rovině značného prospěchu.
31. Státní zástupkyně tak uzavírá, že s ohledem na shora uvedenou argumentaci navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné.
32. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud obviněné k případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
34. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
35. Obviněná v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
36. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu platí, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
37. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
38. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
39. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
40. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
41. Nejvyšší soud konstatuje, že po seznámení se s napadeným usnesením odvolacího soudu, jakož i s rozsudkem soudu prvního stupně a s obsahem spisu, zjistil, že dovolání obviněné – jakkoliv lze řadu jejích dovolacích námitek podřadit pod jí uplatněné dovolací důvody – je zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud nemohl podanému dovolání vyhovět a přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů. K jednotlivým dovolacím námitkám přitom považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést především následující:
42. Dovolací argumentaci obviněné lze rozdělit do dvou základních kategorií. Prvá z nich představuje skutkové námitky navázané na námitku extrémního nesouladu , kterou obviněná vznáší k vybraným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a jíž se Nejvyšší soud musel zabývat – jakkoliv jde o námitku skutkového charakteru –, a to s ohledem na svoji shora předestřenou ustálenou rozhodovací praxi v této oblasti. Druhá kategorie dovolacích námitek obviněné se pak týká nesprávného právního posouzení skutku, když obviněná de facto brojí proti právnímu posouzení její příčetnosti (1), vznáší řadu výhrad k otázce jejího účastenství na trestné činnosti dalších spoluobviněných (2), jakož i k posouzení vybraných znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byla uznána vinnou v rámci jednání pod body I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně (3). Těmito námitkami obviněné se přitom Nejvyšší soud zabýval na podkladu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kteréžto obviněná explicite označila ve svém dovolání. Nutno říci, že při své přezkumné činnosti Nejvyšší soud vyšel ze skutků, tak jak byly zjištěny soudy nižších stupňů, když jejich skutková zjištění – navzdory námitce obviněné – neshledal jako jsoucí v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z tohoto důvodu se nejprve Nejvyšší soud vždy vyslovuje k provedenému dokazování a navazujícím skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a v návaznosti na jejich posouzení poté k otázce právního posouzení skutku.
IV. A
K námitce extrémního nesouladu co do otázky příčetnosti obviněné a k jejímu právnímu posouzení
43. Obviněná primárně brojí proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a odvolacího soudu, co se týče otázky posouzení její příčetnosti v době spáchání trestné činnosti, jíž byla uznána vinnou. Stručně řečeno se obviněná neztotožňuje se závěry prvního znaleckého posudku, je přesvědčena, že tyto ve světle závěrů druhého znaleckého posudku nemohou obstát, pročež měl být vypracován revizní znalecký posudek.
44. Konkrétní námitky pak obviněná vznáší proti závěru znalce o tom, zda v době spáchání trestných činů trpěla duševní poruchou, případně o jakou duševní poruchu šlo a v jakém rozsahu touto trpěla, jakož i proti závěru, nakolik bylo nadměrné užívání a následné uvedení se do stavu zmenšené příčetnosti či nepříčetnosti zaviněno obviněnou. Rovněž otázka významu sociální fobie na její ovládací schopnosti, a to i v případné kombinaci se závislostí obviněné na léku Hypnogen, byla dle obviněné oběma znalci posouzena odlišně.
45. K tomu je třeba říci, že z prvního znaleckého posudku (č. l. 3333 a násl.), jakož i z výslechu znalce (srov. s. 44 a 45 rozsudku soudu prvního stupně), se podává, že obviněná dle jeho poznatků netrpěla (a to ani v době spáchání trestné činnosti popsané výše pod bodem I.) jinou závažnou duševní poruchou než závislostí na hypnotiku, přičemž znalec u obviněné zjistil i nevýznamné duševní poruchy, k čemuž při svém výslechu doplnil, že těmito má na mysli různé neurotické a osobnostní trvalé potíže, které však podle jeho názoru neměly na trestnou činnost obviněné žádný forenzní vliv. Po konfrontování se zprávou ošetřující lékařky A. B. ze dne 22. 5. 2017 pak znalec opět zopakoval, že diagnóza zde uvedená (totiž, že u obviněné byla diagnostikována emočně nestabilní porucha osobnosti, panická porucha a sociální fobie) nemění nic na závěrech jeho posudku, neboť byl s těmito tzv. neurotickými stavy obviněné obeznámen, přičemž tyto nemají vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti (k podstatě sociální fobie se následně znalec podrobně vyjádřil). Za významnou proto znalec označil pouze závislost obviněné na léku Hypnogen, v důsledku které podle jeho závěru obviněná byla plně schopna rozpoznat protiprávnost svého jednání, její ovládací schopnosti byly sice podstatně sníženy, nebyly však vymizelé. Do tohoto stavu se však dle znalce obviněná uvedla sama, a to požíváním návykové látky (Zolpidemu, kterou uvedený lék obsahuje), jejíž účinky jí byly známy, přičemž na vznik závislosti u obviněné mohlo mít vliv i to, že jí byl údajně daný lék předepisován po dobu sedmnácti až osmnácti let, což však již zpětně nelze ověřit, především co se množství předepisovaných dávek týče. Závěrem svého výslechu v hlavním líčení znalec rovněž doplnil, že se vyjadřoval k období trestné činnosti do konce února 2016 (tj. k jednání pod bodem I.), pokud by se měl vyjadřovat i k období od dubna do května 2016 (tedy k jednání pod bodem III.) ohledně stejné obviněné a obdobné trestné činnosti, nevyšetřoval by obviněnou již znovu a dospěl by ke shodným závěrům jako u předcházejícího období.
46. Na základě takto provedených důkazů následně soud prvního stupně zamítl návrh obhajoby na vypracování dalšího znaleckého posudku ohledně osoby obviněné, a to znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť neměl pochyb o úplnosti a správnosti prvního znaleckého posudku, jehož závěry znalec potvrdil a doplnil při svém následném výslechu (viz s. 72 rozsudku soudu prvního stupně). K tomu soud prvního stupně doplnil, že znalec se seznámil i s lékařskými zprávami o zdravotním stavu obviněné, ke všem konstatoval, že nemají vliv na jeho znalecké závěry a vypořádal se i s otázkou sociální fobie, kterou u obviněné sice nediagnostikoval, avšak dodal, že taková duševní porucha by byla bez vlivu na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněné, kterou řádně vyšetřil. Soud prvního stupně proto k této otázce uzavřel, že na základě výslechu znalce a prvního znaleckého posudku byly u obviněné prokázány zachované rozpoznávací i ovládací schopnosti, kdy snížení ovládací schopnosti následně zohlednil při ukládání trestu. Trestní odpovědnost obviněné tak podle jeho zjištění byla dána, neboť obě zmíněné schopnosti u ní byly zachovány, byť jedna z nich omezeně, avšak z důvodu zneužívání návykových látek samotnou obžalovanou (viz s. 88 rozsudku soudu prvního stupně).
47. V řízení před odvolacím soudem pak byly ve vztahu k otázce příčetnosti obviněné v době spáchání shora uvedené trestné činnosti provedeny (nové) důkazy, a to jednak druhý znalecký posudek předložený obhajobou, výslech druhé znalkyně, výslech prvního znalce a dále výslech svědka Č. a v neposlední řadě i výslech samotné obviněné (která doposud vypovídala toliko v rámci přípravného řízení).
48. Co se týče druhého znaleckého posudku, považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout především tyto stěžejní skutečnosti. Předně, jediná znalecká otázka, pro niž byl daný znalecký posudek vypracován, zněla, zda je obviněná schopna výkonu trestu odnětí svobody (viz č. l. 5662; oproti tomu znalci bylo položeno za účelem zpracování prvního znaleckého posudku celkem devět otázek – srov. č. l. 3334). Znalkyně na základě prostudování dostupné dokumentace a vlastního vyšetření obviněné konstatovala, že tato trpí klaustrofobií a sociální fobií (F40.1 a F40.8) a dále sekundárním depresivním syndromem a sekundární závislostí na hypnoticích u hypersensitivní osobnosti s rysy emoční nestability. Vzhledem k těmto zjištěním znalkyně uzavřela, že obviněná není schopna výkonu trestu odnětí svobody, a to ani na specializovaném psychiatrickém pracovišti v rámci výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 5675).
49. V průběhu nového veřejného zasedání před odvolacím soudem (tj. po kasaci jeho předchozího usnesení Nejvyšším soudem) konaného dne 15. 4. 2019 byla vyslechnuta druhá znalkyně, kterážto (mimo jiné) uvedla, že na shora uvedených závěrech svého znaleckého posudku trvá, je obeznámena s prvním znaleckým posudkem a se zprávou Vězeňské služby o průběhu výkonu trestu obviněné z Věznice Světlá nad Sázavou (č. l. 5986). Následně byla znalkyně seznámena i s lékařskou zprávou A. B. (č. l. 6007), načež uvedla, že po seznámení se s označenými listinnými důkazy nadále trvá na závěrech svého znaleckého posudku, přičemž doplnila, že při zpracování znaleckého posudku vycházela v podstatě ze stejné zdravotnické dokumentace jako první znalec, který ale zpracovával znalecký posudek k jinému účelu, kdy mu otázka schopnosti obviněné vykonat trest odnětí svobody nebyla položena. K otázce, zda existuje rozpor mezi prvním a druhým znaleckým posudkem pak znalkyně uvedla, že pokud vezme v úvahu, že byl každý z posudků zpracován za jiným účelem, tak v podstatě rozpor neexistuje (co se týče náhledu na osobnost obviněné, její závislost na léku Hypnogen). Co se týče prognózy daného onemocnění do budoucna, znalkyně uvedla, že tuto učinit nemůže, když taková prognóza je nejasná. Následně znalkyně zopakovala, že setrvává na závěru svého znaleckého posudku. K dalším dotazům předsedy senátu pak znalkyně uvedla, že v době, kdy obviněnou vyšetřovala (tj. dne 9. 12. 2017, vyšetření proběhlo v bydlišti obviněné) byla u této v popředí klaustrofobická a sociálně fobická symptomatologie, což je duševní porucha, jejíž intenzitu ale nedokáže popsat, neboť takto se daný stav nehodnotí. Pokud jde o konkrétní vnější dopady této duševní poruchy, tak obviněná nebyla schopna vyjít na ulici, avšak byla schopna dojet taxíkem v doprovodu k ambulantnímu psychiatrovi, kam již mnohokrát jela. K dotazu zda se v případě závislosti na Hypnogenu spolu se závažnou sociální fobií účinky na ovládací schopnosti znásobí, znalkyně uvedla, že toto není schopna posoudit a musela by spekulovat, když tuto okolnost nezkoumala. Ohledně vztahu závislosti a užívání léků obviněnou pak znalkyně uvedla, že závislost obviněné byla iatrogenního původu, neboť do roku 2010 obviněná chodila k V. D., která jí nekontrolovaně předepisovala obrovská množství daného léku. Nesprávný léčebný postup pak znalkyně neoznačila za jediný důvod, když dalším faktorem byla i osoba obviněné. Pokud jde o otázku, zda obviněná byla schopna odolat prvnímu užití léku Hypnogen, pak znalkyně uvedla, že tuto nezkoumala, spíše však nikoliv, resp. byla schopnost obviněné odolat prvnímu užití snížena.
50. Po výslechu druhé znalkyně následně odvolací soud provedl prostřednictvím videokonferenčního zařízení výslech prvního znalce, který předně uvedl (viz č. l. 6022), že je mu znám druhý znalecký posudek, zpráva o průběhu výkonu trestu z Věznice Světlá nad Sázavou, jakož i lékařská zpráva A. B., které na závěrech jeho znaleckého posudku nic nemění. Co se týče rozporu mezi prvním a druhým znaleckým posudkem, tak k těmto znalec uvedl, že odpovídal (mimo jiné) na otázku, zda je obviněná schopna účastnit se trestního řízení, což v sobě zahrnuje i schopnost výkonu trestu. Oproti tomu znalkyně dospěla k závěru, že obviněná není schopna výkonu trestu z odborných důvodů. V tom je podle znalce mezi prvním a druhým znaleckým posudkem dán rozpor. K samotnému druhému znaleckému posudku pak znalec uvedl, že jej považuje za nepravdivý, když obviněná je evidentně schopna výkonu trestu odnětí svobody, což plyne ze shora označené zprávy Vězeňské služby. K dotazům obhájkyně obviněné pak znalec uvedl, že ohledně zdravotního stavu obviněné zjistil, že tato trpí duševními poruchami, které popsal ve svém znaleckém posudku. Pokud byl dotázán k tomu, proč ve svém znaleckém posudku konstatoval, že obviněná netrpí a ani netrpěla v době spáchání trestného činu jinou závažnou duševní poruchou než závislostí na hypnotiku, tak s tímto souhlasí a dodává (poté, co bylo kvalifikováno, že obviněná trpěla sociální fobií), že v prvním posudku se jednalo o duševní poruchy významné pro příčetnost a schopnost účastnit se trestního řízení. Z tohoto hlediska tak nic závažnějšího, než závislost obviněné, nezjistil, přičemž popsal duševní stav obviněné a byl seznámen s jejími fobickými potížemi, jejichž příčinu shledával jinde, načež dodal, že agorafobie, sociální fobie a jiné fobie nejsou vůbec podstatné pro posouzení příčetnosti a pro posouzení schopnosti účastnit se trestního řízení, včetně výkonu trestu. K uvedenému následně znalec doplnil, že sociální fobie je jedna ze stovek duševních poruch, které jsou nepodstatné, nemá smysl se jimi zabývat, když neurčují ani nepříčetnost, ani neschopnost vykonat trest odnětí svobody. K dotazu, zda znalec neshledává souvislost mezi snížením ovládacích schopností obviněné a sociální fobií (z hlediska toho, že obviněná nevycházela z domu, nebyla schopna kamkoliv chodit) uvedl, že nikoliv, neboť toto nesouviselo s trestnou činností, která jí byla kladena za vinu. Poslední dotaz na znalce se pak týkal toho, zda se zabýval otázkou schopnosti obviněné odolat prvnímu užití léku Hypnogen v době páchání trestné činnosti, která jí byla kladena za vinu. K tomuto znalec uvedl, že tato otázka mu nebyla položena, avšak může na ni odpovědět. Následně konstatoval, že otázku „schopnost odolat první dávce“ vytvořila česká justice a nejde o odborný psychiatrický pojem. Správně zjištění podle znalce je, že schopnost obviněné odolat návykové látce byla snížená, rozhodně ne vymizelá. K výslechu znalce se pak obviněná vyjádřila (mimo jiné) v tom směru, že je v šoku, neboť měla sociální fobii z léků, kterým ji naučila doktorka. Znalkyně se k výslechu znalce nevyjádřila.
51. Odvolací soud následně provedl výslech svědka Č. (č. l. 6023), který se (mimo jiné) vyjádřil ke svému soužití s obviněnou, ke komunikaci s ní (uvedl, že obviněná bývalo často pomatená, když spolu o něčem hovořili, druhý den si to nepamatovala, popsal, že se bála, že ji někdo zabije, ven sama nechodila, jedině večer a se svědkem). Svědek dále (mimo jiné) uvedl, že obviněnou viděl brát lék Hypnogen, popsal, že obviněná požila 100 tablet tohoto léku a následně se vyjádřil k jejímu stavu po návratu z výkonu trestu odnětí svobody a k užívání léků svojí osobou. K dotazům obhájkyně pak svědek rovněž zmínil, že obviněná bývala zmatená, zapomnětlivá, její denní režim však popsat nemůže, když se z práce vracel až večer. Ohledně stavu obviněné od předchozího veřejného zasedání u odvolacího soudu až do nástupu k výkonu trestu odnětí svobody uvedl, že obviněná byla psychicky na dně a chtěla spáchat několikrát sebedestrukci, v čemž se mu podařilo jí zabránit. K výslechu svědka obviněná neměla dotazy.
52. V závěru dokazování před odvolacím soudem byla vyslechnuta i obviněná, která se vyjádřila ke svému současnému životu a psychickému stavu a k výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác a Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, přičemž uvedla, že zpráva o průběhu výkonu trestu v těchto věznicích schází. V návaznosti na uvedené proto obhájkyně obviněné navrhla doplnit dokazování zprávami o průběhu výkonu trestu ze shora uvedených věznic a navrhla rovněž vypracování revizního znaleckého posudku, který by měl odpovědět na otázky, nakolik byly ovládací schopnosti obviněné ovlivněny v závislosti na zjištěnou sociální fobii a i v souvislosti se závislostí na Hypnogenu. Tyto návrhy následně odvolací soud usnesením zamítl (viz č. l. 6027 verte).
53. Na základě takto provedeného dokazování pak odvolací soud v odůvodnění svého nyní napadeného usnesení předně uzavřel, že každý ze znaleckých posudků měl různá zadání a pokud se od sebe dané znalecké posudky odlišují, tak toliko v okolnostech fobií, které znalkyně uvádí, znalec tyto toliko předpokládá, což však podle odvolacího soudu není způsobilé k tomu, aby bylo nařízeno vypracování dalšího znaleckého posudku (bod 51. usnesení odvolacího soudu). V následující části odůvodnění svého usnesení se odvolací soud vyslovil v tom směru, že závěry prvního znaleckého posudku, vč. jeho doplnění prezentovaného v rámci veřejného zasedání, dle jeho přesvědčení nevykazovaly žádné pochybnosti a naopak závěry druhého znaleckého posudku označil přinejmenším za diskutabilní. Zároveň odvolací soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že oba znalci odpovídali na různé otázky, nelze jejich znalecké posudky považovat za vzájemně rozporné (viz bod 55. usnesení odvolacího soudu). Následně se odvolací soud obsáhle vyjádřil ke skutkovým zjištěním stran současného stavu obviněné a jejího pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na výpověď svědka Č. pak odvolací soud uvedl, že tato nebyla způsobilá zpochybnit jeho skutkové závěry, přičemž jeho tvrzení považoval za účelově zkreslená a to proto, aby nedošlo k újmě obviněné. Z výpovědi spoluobviněného J. M. ostatně plyne, že to byl právě svědek, kdo namísto obviněné vyzvedával lék Hypnogen poskytnutý jako odměnu za prováděnou inzerci. Samotný stav obviněné byl pak podle odvolacího soudu dostatečně prokázán prvním znaleckým posudkem, ale také povahou činnosti, kterou obviněná vykonávala, kdy si lze stěží představit, že by byla po celou dobu páchání trestné činnosti ve stavu nepříčetnosti. Odvolací soud proto v tomto směru uzavřel, že vina obviněné byla ze strany soudu prvního stupně správně ustálena, tento závěr odpovídal zjištěnému skutkovému stavu, když obviněná byla v rozhodné době příčetná, byť její ovládací schopnosti byly vlivem užívání léku Hypnogen sníženy [bod 57. usnesení odvolacího soudu]. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně o trestní odpovědnosti obviněné, přičemž dodal, že neuvěřil její obhajobě, že 20 let nežila, když minimálně pro páchání trestné činnosti musela sofistikovaně využívat počítač a nelze si představit, že by po celou dobu nevěděla, co činí. V tom směru ve prospěch obviněné nevyznělo ani dobíjení kreditu mobilních telefonů obviněných, které jim zajišťovala a další provedené důkazy. Pokud jde o druhý znalecký posudek, odvolací soud uvedl, že jeho závěr je třeba brát jako informaci, která může být důvodem pro přerušení výkonu trestu, jeho odložení nebo upuštění od něj, avšak není spjata s otázkou, která se týká samotné viny obviněné a trestu jako takových (bod 58. usnesení odvolacího soudu).
54. Po této obsáhlé rekapitulaci provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a po jejich následném přezkumu, má Nejvyšší soud za to, že námitkám obviněné stran údajného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů nelze přisvědčit.
55. Předně je třeba ztotožnit se se závěrem odvolacího soudu, že každý ze znaleckých posudků byl vypracován pro posouzení zcela odlišných otázek. První znalecký posudek totiž směřoval k posouzení (mimo jiné) toho, zda obviněná v době spáchání činu, popř. v minulosti, trpěla duševní poruchou a pokud ano, tak jakou a v jakém rozsahu, dále zda mohla v době spáchání činu rozpoznat protiprávnost svého jednání, ovládat jej a v případě, že nikoliv, pak z jakého důvodu, jakož i zda její ovládací a rozpoznávací schopnosti, anebo alespoň některá z nich, nebyly zmenšeny, případě z jakého důvodu a do jaké míry (především zda byly zmenšeny podstatně či nepodstatně). Naopak druhý znalecký posudek se zabýval pouze otázkou, zda je obviněná schopna výkonu trestu odnětí svobody. Z prvního znaleckého posudku se přitom podává, že obviněná trpěla v době spáchání trestné činnosti duševní poruchou, a to závislostí na hypnotiku (léku Hypnogen), kdy znalec dále doplnil, že u obviněné zjistil i nevýznamné duševní poruchy, které však podle jeho názoru neměly na trestnou činnost obviněné žádný forenzní vliv (konkrétně se vyslovil k sociální fobii, kterou u obviněné sice výslovně neuváděl, ale která se podávala ze zprávy ošetřující lékařky B. ze dne 22. 5. 2017, přičemž dodal, že s neurotickými stavy obviněné byl obeznámen). Znalkyně pak u obviněné zjistila klaustrofobii, sociální fobii, sekundární depresivní syndrom a sekundární závislost na hypnoticích, pro které dospěla k závěru, že obviněná není schopna výkonu trestu odnětí svobody, a to ani na specializovaném psychiatrickém pracovišti v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Jinými slovy druhý znalecký posudek se nijak nezabýval otázkami významnými pro následné posouzení příčetnosti (resp. nepříčetnosti) obviněné v době spáchání trestné činnosti a jestliže znalkyně u obviněné diagnostikovala i jiné duševní poruchy, než které výslovně uváděl první znalecký posudek, znalec se k těmto v rámci svého výslechu ve veřejném zasedání vyslovil a přesvědčivě vysvětlil, proč tyto uvedené nemají význam pro posouzení otázky příčetnosti obviněné v době spáchání trestného činu, resp. že zde není dána souvislost mezi snížením ovládacích schopností obviněné a sociální fobií, kterou trpěla. Jinými slovy obviněnou tolik akcentovaný rozdíl mezi závěry obou znalců nebyl pro posouzení otázky její příčetnosti v době spáchání trestných činů, které jí byly kladeny za vinu, nijak rozhodující.
56. Pokud jde o další otázku, v níž se měly znalecké posudky dle obviněné rozcházet, totiž do jaké míry bylo užívání léku Hypnogen, které vedlo ke stavu zmenšené příčetnosti, zaviněno obviněnou, je třeba říci, že v tomto směru znalec uvádí, že do tohoto stavu se obviněná uvedla sama, účinky daného léku jí byly známy a její schopnost odolat jeho užití sice byla snížená, rozhodně však ne vymizelá. K obdobnému závěru přitom dospěla i znalkyně, která nejprve uvedla, že obviněná spíše nebyla schopna odolat prvnímu užití léku Hypnogen, následně však dodala, že byla schopnost obviněné odolat prvnímu užití snížena (tedy ne zcela vymizelá). Nutno však dodat, že tato otázka, popř. to, jaký význam v tomto směru mohla mít i u obviněné diagnostikovaná sociální fobie, nemají – co do posouzení trestní odpovědnosti obviněné – žádný význam, neboť tyto lze zohlednit toliko v rámci úvah o trestu ve smyslu §40 tr. zákoníku, nikoliv co se týče otázky příčetnosti obviněné, k níž se Nejvyšší soud vyslovil výše. Na margo uvedeného pak lze dodat, že z provedeného dokazování se nepodává, že by jedinou a výlučnou příčinou závislosti obviněné byl nesprávný léčebný postup, což uvedla i sama znalkyně. Ani v tomto směru tedy výhradám obviněné nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
57. Obviněná dále tvrdí, že závěry znalců se rozcházejí i co do otázky, zda u ní diagnostikovaná sociální fobie mohla mít vliv na její ovládací schopnosti, popř. jaký vliv mohla mít tato v kombinaci s užíváním léku Hypnogen. K tomu je třeba říci, že touto otázkou se zabýval především znalec, když znalkyně v rámci veřejného zasedání uvedla, že tuto okolnost nezkoumala a musela by spekulovat. Znalec naopak uvedl, že sociální fobie není nijak určující, co se týče posouzení příčetnosti, přičemž souvislost mezi snížením ovládací schopností obviněné (kterou přikládal výlučně duševní poruše – závislosti na léku Hypnogen způsobené užíváním tohoto léku) a sociální fobií obviněné vyloučil.
58. Ve vztahu ke druhému znaleckému posudku dále obviněná uvádí, že znalkyně při jeho vypracování měla k dispozici – na rozdíl od znalce – i lékařské zprávy jejího ošetřujícího psychiatra a jejímu vyšetření věnovala více času a provedla jej důkladněji. K tomu je třeba říci, že znalec byl v průběhu hlavního líčení a následného veřejného zasedání seznámen jak s druhým znaleckým posudkem (a tedy měl k dispozici i poznatky v něm obsažené), tak i s dalšími listinami, které Nejvyšší soud vzpomenul výše. Proto uvedenou námitku obviněné nelze podle jeho mínění považovat za jakkoliv relevantní. Co se týče subjektivního pocitu obviněné k průběhu vlastního vyšetření každým ze znalců, nelze k tomuto zaujmout jakékoliv stanovisko, když jde o ryze vlastní hodnocení obviněné. Nadto lze délku samotného vyšetření ověřit toliko z prvního znaleckého posudku, kde je uvedena doba vyšetření od 14:30 do 16:30 hod. (viz č. l. 3337), když druhý znalecký posudek tento údaj neobsahuje (srov. č. l. 5666 a násl.). Lze toliko doplnit, že podle zjištění soudů nižších stupňů se vlastní vyšetření obviněné vždy konalo v místě jejího bydliště.
59. Pokud obviněná uvádí, že není zřejmé, z jaké denní dávky léku Hypnogen znalec při vypracování prvního znaleckého posudku vycházel, postačí v tomto směru odkázat na s. 44 rozsudku soudu prvního stupně, kde se znalec vyjadřuje k množství 60 ks tablet tohoto léku denně, kteréžto uvedla sama obviněná (což odpovídá i údajům obsaženým v prvním znaleckém posudku – viz č. l. 3341). Z obsahu znaleckého posudku je rovněž patrné, že znalec vycházel ze zdravotnické dokumentace obviněné – zprávy A. B. ze dne 16. 8. 2016, v níž tato uvádí, že obviněná užívá 15 tablet léku Hypnogen denně, kdy tuto nadměrnou dávku bere běžně (viz č. l. 3337), obviněná sama pak znalci v rámci vyšetření uvedla, že se léčila v neurologické ambulanci V. D. s bolestí zad (č. l. 3338), avšak co se týče léčby antidepresivy, k těmto obviněná znalci ničeho nesdělila. Ani tyto námitky vůči prvnímu znaleckému posudku proto Nejvyšší soud nepovažuje za opodstatněné.
60. V neposlední řadě nepřisvědčil Nejvyšší soud tvrzení obviněné, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly posouzením jejího duševního stavu v době, kdy měla páchat trestnou činnost uvedenou pod bodem III. Ačkoliv k této otázce odvolací soud skutečně ve svém usnesení ničeho neuvádí, postačí v tomto ohledu odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kdy znalec při výslechu v hlavním líčení k dotazu soudu doplnil, že se vyjadřoval k období trestné činnosti do konce února 2016 (tj. k jednání pod bodem I.) a pokud by se měl vyjadřovat i k období od dubna do května 2016 (tedy k jednání pod bodem III.) ohledně stejné obviněné a obdobné trestné činnosti, nevyšetřoval by obviněnou již znovu a dospěl by ke shodným závěrům jako u předcházejícího období (srov. s. 45 rozsudku soudu prvního stupně). I danou dovolací námitku obviněné proto nemohl Nejvyšší soud přijmout.
61. Na tomto místě tak Nejvyšší soud uzavírá, že závěr soudů nižších stupňů, vystavěný na prvním znaleckém posudku a opakovaných výsleších znalce, po konfrontaci s dalšími ve věci provedenými důkazy, tedy že obviněná měla v době páchání trestné činnosti zachovány rozpoznávací i ovládací schopnosti (kdy v případě druhé došlo k jejímu snížení, nikoliv však vymizení), nelze označit za jakkoliv extrémní. Naopak, dokazování ve vztahu k této otázce proběhlo v souladu se zásadou vyhledávací, zásadou volného hodnocení důkazů, jakož i zásadou materiální pravdy a příslušná skutková zjištění soudy nižších stupňů vyvodily v souladu s pravidly logického myšlení a jejich rozhodnutí v tomto směru vynikají zcela adekvátní přesvědčivostí argumentace (v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu). Samotný nesouhlas obviněné s odůvodněními napadených rozhodnutí, která je třeba vnímat ve vzájemné spojitosti, nikoliv izolovaně, přitom není s to přivodit závěr o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Jak přitom Nejvyšší soud vysvětlil výše, závěry znalců se – co do otázky viny obviněné – fakticky neshodují toliko co do diagnózy dalších duševních poruch, které však podle znalce, který se zabýval otázkou zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností obviněné, na tyto (ve vazbě na předmětnou trestnou činnost) neměly žádný vliv. Soud prvního stupně ani odvolací soud podle Nejvyššího soudu rozhodně nerezignovaly na svoji úlohu při zjišťování skutkového stavu věci, ale naopak přesvědčivě vysvětlily, jaká skutková zjištění znalců byla pro posouzení otázky příčetnosti obviněné významná a jaká naopak nikoliv.
62. Jakkoliv dovolací argumentace obviněné spočívá de facto na rozporování skutkových zjištění soudů nižších stupňů, považuje Nejvyšší soud za nezbytné z hlediska právního posouzení otázky příčetnosti obviněné zdůraznit stručně následující.
63. Podle ustanovení §26 tr. zákoníku platí, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
64. Soud prvního stupně i odvolací soud na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že u obviněné v době spáchání trestné činnosti popsané pod body I. a III. nedošlo k úplnému vymizení ani rozpoznávací složky, ani složky ovládací, které jsou určující pro závěr o nepříčetnosti pachatele v době spáchání trestného činu. Naopak, na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že u obviněné byla v době spáchání trestné činnosti popsané pod body I. a III. toliko podstatně snížena její ovládací schopnost, a to v důsledku její závislosti na léku Hypnogen (resp. na hypnotiku v něm obsaženém). Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněná byla v době spáchání obou trestných činů pouze zmenšeně příčetná (ve smyslu §27 tr. zákoníku), pročež její trestní odpovědnost za dané trestné činy nebyla vyloučena. Jak přitom Nejvyšší soud vzpomenul již výše, jakékoliv další navazující úvahy předkládané obviněnou nemají – co do posouzení její trestní odpovědnosti – žádný význam.
IV. B
K neprovedení obviněnou navrhovaných důkazů
65. Obviněná odvolacímu soudu dále vytýká neprovedení jí navržených důkazů, konkrétně zpráv o průběhu výkonu trestu odnětí svobody z Vazební věznice Praha-Pankrác a Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, jakož i nového (ev. revizního) znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, které odvolací soud zamítl jako nadbytečné (viz body 50. a 51. jeho usnesení).
66. Tato námitka obviněné zjevně směřuje k aplikaci doktríny tzv. opomenutých důkazů , kterou ve své rozhodovací praxi postupně formuloval Ústavní soud. Nelze přitom opomenout, že právě nevypořádání důkazních návrhů obviněné bylo důvodem předchozího kasačního zásahu Nejvyššího soudu v nyní projednávané trestní věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 605/2018, bod 59.).
67. Ve světle této doktríny je přitom třeba právo na spravedlivý proces vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny a v důsledku toho též v rozporu s článkem 95 Ústavy České republiky. Ony opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, či ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 402/05).
68. Pokud jde o návrh obviněné na vypracování revizního znaleckého posudku, odvolací soud provedení tohoto důkazu zamítl v rámci veřejného zasedání (viz č. l. 6027 verte), a to z důvodu, že k objasnění dané situace došlo v rámci veřejného zasedání, když bylo zjištěno, že první a druhý znalecký posudek měly různá zadání (znalcům byly položeny zcela odlišné otázky – viz výše) a pokud se dílčí závěry znalců lišily, tak pouze v okolnostech fobií na straně obviněné, kteréžto podle odvolacího soudu nebyly způsobilé přivodit závěr o nutnosti zpracování nového – revizního – znaleckého posudku. Jinými slovy k zamítnutí důkazního návrhu obviněné došlo v tomto případě proto, že provedení jí navrhovaného důkazu by bylo de facto nadbytečné, neboť daná skutková otázka byla dle odvolacího soudu zjevně bez důvodných pochybností zjištěna.
69. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že odmítnutí důkazu pro jeho nadbytečnost, tj. proto, že určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, pak představuje jeden ze tří důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu obviněného (resp. obecně účastníka – strany jakéhokoliv soudního řízení) [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, či ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09]. Zamítnutí předmětného důkazního návrhu obviněné právě z tohoto důvodu tak Nejvyšší soud – jak je ostatně zřejmé z předchozích pasáží tohoto usnesení – plně akceptuje a jeho odůvodnění shledává zcela logickým a přesvědčivým. Na uvedeném závěru navíc ničeho nemění ani skutečnost, že obviněná svůj důkazní návrh v rámci podaného odvolání (viz č. l. 5574) formulovala alternativně, tj. domáhala se vypracování nového znaleckého posudku, případně revizního znaleckého posudku, když v obou případech bylo smyslem jejího důkazního návrhu přezkoumání dosavadních závěrů znalce, potažmo i znalkyně, o duševním stavu obviněné.
70. Obviněná dále navrhla provést jako důkazy zprávy o průběhu výkonu trestu odnětí svobody z Vazební věznice Praha-Pankrác a Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, přičemž i tyto důkazní návrhy obviněné odvolací soud zamítl. Učinil tak sice v bodu 51. svého usnesení toliko s lakonickým odůvodněním, že dané zprávy jsou nadbytečné, aniž blíže vysvětlil proč tak dovozuje, nicméně důvodnost jeho závěru se podává z dalších pasáží odůvodnění napadeného usnesení.
71. Je totiž zjevné, že záměrem obhajoby bylo prostřednictvím zpráv z těchto věznic prokázat tvrzení, že obviněná není schopna výkonu trestu odnětí svobody, k čemuž dospěla i znalkyně v druhém znaleckém posudku. Odvolací soud se však s tímto závěrem neztotožnil (srov. bod 55. jeho usnesení), když uzavřel, že je nutno zohlednit i faktický stav vyvracející do značné míry závěr znalkyně, neboť podle zprávy Vězeňské služby o průběhu výkonu trestu obviněné ve Věznici Světlá nad Sázavou proběhla adaptace obviněné bez problémů, v plném rozsahu plnila program zacházení, stejně jako plnila i zadané úkoly a povinnosti. Uvedený poznatek, tj. faktické zlepšení duševního stavu obviněné v důsledku nucené detoxikace ve věznici potvrdila i ošetřující psychiatrička obviněné a fakticky i sama obviněná. Právě ve světle těchto hodnotících úvah odvolacího soudu je podle Nejvyššího soudu třeba vnímat jeho závěr o nadbytečnosti obviněnou navržených důkazů, když nelze ani přehlédnout skutečnost, že obviněná byla propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody dne 18. 12. 2018, který naposledy vykonávala právě ve Věznici Světlá nad Sázavou (tj. aktuálnější zpráva o výkonu trestu obviněnou zákonitě není k dispozici).
72. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud se důkazními návrhy obviněné náležitě zabýval a jejich zamítnutí pro nadbytečnost nelze považovat za jakkoliv excesivní v tom smyslu, že by vedlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Lze toliko dodat, že z výslechu svědka Č. se žádné relevantní informace stran toho, zda obviněná je schopna výkonu trestu odnětí svobody, nepodávají (svědek pouze popsal obavy obviněné z výkonu trestu) a ostatní jím uváděné skutečnosti odvolací soud vyhodnotil jako nezpůsobilé jakkoliv ovlivnit jeho skutková zjištění.
IV. C
K námitce extrémního nesouladu stran jednání obviněné pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a k jeho právní kvalifikaci
73. Obviněná dále namítá, že konkrétní popis skutkových okolností obsažený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci, v návaznosti na což vznáší i námitku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy.
74. Především tak obviněná brojí proti posouzení svého jednání jako pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž uvádí, že z provedeného dokazování se nepodává, že by pomáhala spoluobviněným tím, že zadávala inzerci na internetové stránky uváděné ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a tento ani neobsahuje ve vztahu k žádné z osob, jimž měly být léky spoluobviněnými poskytovány, informace o tom, jakým způsobem a kdy měla obviněná hlavním pachatelům k prodeji léků jednotlivým osobám pomoci. Obdobnou námitku pak obviněná činí i ve vztahu k množství účinných látek uvedených na s. 11 a 12 rozsudku soudu prvního stupně a konstatuje, že nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom směru, že měla mít představu o trestné činnosti hlavních pachatelů. Naopak, z provedeného dokazování se nepodává, že by měla hrubou představu o době či místu páchání trestné činnosti hlavními pachateli (spoluobviněnými). Dále obviněná namítá, že u vybraných svědků nebylo zjištěno, z jakých internetových stránek získaly kontakt na spoluobviněné, popř. že ve vztahu k jednomu ze svědků nebylo prokázáno, že inzerci skutečně zadávala ona. Z pořízených odposlechů pak mělo dle obviněné vyplynout, že inzerci zadávaly i další osoby, což však soud prvního stupně pominul. V neposlední řadě obviněná poukazuje i na výpověď obviněného M., který měl uvést, že neví, kam obviněná inzerci zadávala.
75. Dále obviněná namítá, že z provedeného dokazování se nepodává, že by měla být členkou organizované skupiny, kterou tvořila společně se spoluobviněnými P. M. a J. M., popř. s dalšími spoluobviněnými. Má za to, že z její výpovědi z přípravného řízení jasně plyne, že o ničem nevěděla a vše činila pro to, aby získala lék Hypnogen. Obviněná rovněž napadenému rozsudku soudu prvního stupně vytýká, že popis skutku neobsahuje okolnosti charakterizující to, že měla čin spáchat v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Ve vztahu k prospěchu, který měla získat sama pro sebe, pak obviněná uvádí, že z provedeného dokazování se nic takového nepodává. Tvrdí-li soud prvního stupně, že jí byl v průběhu její spolupráce se spoluobviněnými poskytnut lék Hypnogen v hodnotě 100 000 Kč, pročež jí musela být známa celková výše prospěchu ostatních spoluobviněných, uvádí obviněná, že takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, když výši prospěchu, který měla získat, soud prvního stupně stanovil odhadem.
76. Pokud jde o obviněnou rozporovaná skutková zjištění soudu prvního stupně, je třeba říci, že soud prvního stupně svůj skutkový závěr o tom, že obviněná zadávala inzerci na webové stránky uváděné ve výroku jeho rozsudku (tj. na webové stránky www.doktoronline.cz , bazos.cz, anonce.cz a bazarek.cz), dovodil ze samotné výpovědi obviněné z přípravného řízení, v níž tato uvedla, že na tyto jiné webové stránky krom stránky www.doktoronline.cz zadávala inzeráty na základě žádosti spoluobviněného P. M., avšak u těchto webových stránek se jí začaly vracet odpovědi, že se jedná o nezákonné inzeráty (srov. s. 41 rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené pak nepřímo potvrdil při svém druhém výslechu v přípravném řízení spoluobviněný Mgr. J. M., když uvedl, že spoluobviněný P. M. obviněné do telefonu říkal, že má inzeráty zadávat častěji a na více stránek (viz s. 31 rozsudku soudu prvního stupně), což bylo potvrzeno i z provedených odposlechů (viz s. 68 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněnou rozporovaný závěr odvolacího soudu proto nelze označit za jakkoliv extrémní.
77. Obviněná dále namítá, že výrok rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje ve vztahu k žádné z osob, jimž měly být léky spoluobviněnými poskytovány, informace o tom, jakým způsobem a kdy měla obviněná hlavním pachatelům k prodeji léků jednotlivým osobám pomoci. K tomu je třeba říci, že takovýto údaj výrok zákonitě obsahovat nemůže, neboť obviněné je kladeno (zjednodušeně řečeno) za vinu toliko jednání spočívající v záměrném oslovení spoluobviněných s nabídkou, že pro ně bude ze svého počítače zadávat a spravovat inzerci výše uvedených léků na shora uvedených volně přístupných internetových stránkách, což také minimálně od května 2013 do 29. 2. 2016 činila a tím usnadnila spoluobviněným spáchání předmětné trestné činnosti. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1237/2017, se v návaznosti na shora řečené podává, že v případě návodce (popř. ale i pomocníka) není z hlediska popisu skutku nutné konkretizovat osoby dotčené hlavním trestným činem, ev. jím poškozené, neboť taková míra individualizace není v době spáchání činu účastníka ani možná (ten totiž ještě neví, kdo konkrétně bude trestným činem hlavního pachatele dotčen, ev. kdo jím bude poškozen), pokud hlavní pachatel ještě svůj trestných čin nespáchal. Jestliže nelze konkretizovat ve vztahu k pomocníku jednotlivé osoby dotčené trestným činem hlavního pachatele, nemůže výrok v tomto duchu obsahovat ani údaje o tom, v čem spočívala pomoc obviněné ve vztahu k trestné činnosti spoluobviněných vůči každé jedné z dotčených osob uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Jak totiž vysvětlí Nejvyšší soud níže, postačovalo, že obviněná měla hrubou představu o tom, že jí zadávaní inzerce na daných internetových stránkách je s to (s ohledem na její četnost a dobu páchání trestné činnosti obviněnou) oslovit velmi široký okruh osob, které o nabízená léčiva dostupná pouze na lékařský předpis budou jevit dlouhodobý a soustavný zájem.
78. Dále obviněná namítá, že u vybraných svědků nebylo zjištěno, z jakých internetových stránek získali kontakt na spoluobviněné, popř. že ve vztahu k jednomu ze svědků nebylo prokázáno, že inzerci skutečně zadávala obviněná. Z výpovědí spoluobviněných (viz s. 26, 28, 31 a 32 rozsudku soudu prvního stupně) se však podává, že tito měly inzerci toliko na stránkách www.doktoronline.cz (pomine-li Nejvyšší soud nezdařený pokus obviněné zadat inzerci na jiné webové stránky uvedené výše), kam ji zadávala pouze obviněná. Proto není rozhodné, zda svědci uvedli konkrétní internetové stránky, z nichž získali kontakt na obviněného P. M., když tento mohli zjevně získat toliko na internetových stránkách www.doktoronline.cz , kde inzerovala léky obviněná. Pokud obviněná tvrdí, že z odposlechů „mělo vyplynout“, že inzerci měly pro obviněné obstarávat i jiné osoby, pak jde o zcela nedostatečně konkretizované tvrzení, k čemuž lze připomenout poznatek soudu prvního stupně, že teprve ke konci páchání trestné činnosti se objevily v telefonních hovorech úvahy obžalovaného P. M., že by obviněnou případně vyměnil s tím, že dosud inzerci činí jen ona (viz s. 88 rozsudku soudu prvního stupně).
79. Jestliže dále obviněná poukazuje na výpověď obviněného P. M. učiněnou v hlavním líčení, s tím, že tento měl uvést, že neví, kam obviněná inzerci zadávala (tj. na jaké internetové stránky), pak Nejvyšší soud konstatuje, že tuto pasáž výpovědi vytrhuje obviněná z celkového kontextu. Spoluobviněný P. M. totiž následně po konfrontaci se svou první výpovědí z přípravného řízení uvedl, že to bylo v podstatě tak, jak bylo čteno, ale svoji předchozí výpověď napadl proto, že nedával žádné peníze obžalovanému O., neřekl mu, že ho vozí kvůli lékům (viz s. 28 a 29 rozsudku soudu prvního stupně). Přitom při své první výpovědi v přípravném řízení daný spoluobviněný uváděl, že inzerci měli na webových stránkách www.doktoronline.cz , kdy inzerce byla formulována způsobem, který si obviněná vymýšlela, a byl tam telefonní kontakt na jeho osobu. Ani v tomto směru tedy výhradám obviněné vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů nelze přitakat.
80. Obviněná rovněž rozporuje skutková zjištění soudu prvního stupně stran jejího členství v organizované skupině. K tomu je třeba uvést, že již ve své výpovědi z přípravného řízení popsala činnost spoluobviněných P. M. a J. M., včetně rozdělení jejich rolí, zvláště pak vedoucího postavení prvého z uvedených (viz s. 41 a 42, ale také s. 26 rozsudku soudu prvního stupně), načež bylo na základě provedených odposlechů zjištěno, že s těmito komunikovala, byla informována o případných problémech při zajišťování léků či při shánění odběratelů, sama se nabízela, že bude s ostatními spoluobviněnými vyzvedávat léky v lékárnách, hovoří se spoluobviněným J. M. o tom, že mají problém shánět léky k prodeji, o falešných receptech (viz s. 89 rozsudku soudu prvního stupně), prokazatelně tak věděla o tom, že si spoluobvinění lékařské předpisy vyrábějí, což ostatně uvedla i ve své výpovědi z přípravného řízení. Nelze pak přehlédnout ani skutečnost, že později se dozvěděla i o zapojení spoluobviněného M. D. do trestné činnosti, o čemž ji rovněž informoval spoluobviněný P. M. (viz s. 41 rozsudku soudu prvního stupně) [v podrobnostech srov. s. 78 rozsudku soudu prvního stupně]. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s poznatky soudu prvního stupně, totiž že obviněná věděla o dalších členech organizované skupiny, o rozdělení jednotlivých rolí (včetně své vlastní) a že se na této zcela vědomě podílela.
81. Další námitka obviněné směřuje k otázce její vědomosti o množství účinných látek, resp. léků tyto obsahujících, distribuovaných spoluobviněnými ( in concreto měla dle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněná pomoci spoluobviněným distribuovat nejméně 15.790 mg účinné látky Alprazolam, 12.150 mg účinné látky Bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky Fentermin, 1.305 mg účinné látky Klonazepam, 1.037.100 mg účinné látky Zolpidem). Soud prvního stupně přitom svůj závěr o tom, že obviněná měla představu o množství distribuovaných léčiv a účinných látek, vystavěl jednak na základě výpovědi samotné obviněné (viz s. 41 a 42), jakož i na základě řady dalších důkazů – výpovědí spoluobviněných P. M. a J. M. a zvláště pak na základě provedených odposlechů, které dokazují její komunikaci s uvedenými spoluobviněnými ve věcech obsahu a četnosti inzerce, množství odběratelů, objednávání J. M. k lékařům za účelem získání otisku jejich razítka, vyřizování e-mailové pošty a další (srov. s. 78 a 88. a 89. rozsudku soudu prvního stupně). Nelze ani přehlédnout poznatek soudu prvního stupně o hovoru mezi posledně uvedeným spoluobviněným a obviněnou, v němž je obviněná informována, že nadále probíhají obchody a že léků mají spoluobvinění plné auto (srov. s. 84 rozsudku soudu prvního stupně). Na základě těchto poznatků pak podle názoru Nejvyššího soudu lze dospět k dostatečně důkazně podloženému závěru, že obviněná měla, resp. přinejmenším mohla mít a měla, povědomí (přibližnou představu) o celkovém množství účinných látek distribuovaných dále spoluobviněnými. Jinými slovy ani toto skutkové zjištění soudů nižších stupňů nelze považovat za jakkoliv nesprávné, natož pak extrémní.
82. Konečně poslední skutková námitka obviněné souvisí s výší prospěchu, který měla v úmyslu pro sebe nebo pro jiného trestnou činností získat. Obviněná jednak rozporuje jeho výši a namítá, že popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje okolnosti charakterizující daný znak. Podle zjištění Nejvyššího soudu však tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně obsahuje veškeré relevantní skutečnosti, když se z této podává, že obviněná věděla o tom, že spoluobvinění se dopouští neoprávněného prodeje léků, které jsou pouze na lékařský předpis, a to za účelem dosažení zisku, zpočátku v rámci inzerce uváděla i cenu za jednotlivé léky a s možností dohodnutí slevy. Nelze přitom opomenout ani bod 18. jednání uvedeného pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, z něhož plyne, že obviněná měla od spoluobviněných jako dohodnutou odměnu obdržet ročně 104 kusů stotabletových balení léku Hypnogen, tj. za dva roky a deset měsíců, včetně nejméně 3 kusů stotabletových balení léku Hypnogen, které obviněná od spoluobivněných zakoupila, celkem 291 kusů stotabletových balení léku Hypnogen. Ze skutkové věty pak v neposlední řadě výslovně plyne, že obviněná pomohla spoluobviněným k prodeji léků s celkovým ziskem 900 000 Kč. Nejvyšší soud má za to, že veškeré relevantní informace o výši prospěchu, ať již jde o prospěch, který chtěla obviněná získat (pozn. nikoliv získala) pro sebe [tedy představovaný odměnou za inzerci v podobě dvou stotabletových balení Hypnogen týdně], tak i o prospěch, který chtěla získat pro jiného – spoluobviněné, se z výroku rozsudku soudu prvního stupně zcela zřetelně podávají.
83. Co se týče stanovení samotné výše prospěchu, obviněná namítá, že tato se nepodává z provedeného dokazování. Jak však Nejvyšší soud zjistil, soud prvního stupně při stanovení výše prospěchu, který chtěli obvinění získat, popř. i získali, vyšel ze zjištěné prodejní ceny léků jednotlivým odběratelům (z nichž většina uváděla alespoň minimální cenu, za kterou léky nakupovali od spoluobviněných, pokud toto nedokázali nijak specifikovat, vycházel soud z prodejní ceny, kterou popisovali ve svých výpovědích spoluobvinění) odečetl nákupní cenu léků v lékárně [v podrobnostech k tomuto srov. s. 80 rozsudku soudu prvního stupně]. Konkrétně ve vztahu k obviněné se danou otázkou zabýval soud prvního stupně na s. 113 jeho rozsudku, kde uvedl, že i když obviněná nedostávala od ostatních spoluobviněných informace o konkrétní výši získaných financí, věděla a znala ceny prodejní a nákupní, sama byla léky odměňována (přičemž bylo prokázáno, že znala hodnotu těchto léků, která jen pro ni představovala částku převyšující 100 000 Kč). Obviněná nadto minimálně věděla, že se na prodeji účastní další tři pachatelé (srov. s. 41, 42, 78 a 89 rozsudku soudu prvního stupně) s určitým ziskem, a tudíž věděla, že může pro sebe a pro jiného dosáhnout zisku 500 000 Kč a pro případ, že k tomuto dojde, s tím byla srozuměna. Podle soudu prvního stupně tento závěr plyne i z doby páchané trestné činnosti (prokázané výše), vedle čehož ještě doplnil, že obviněná věděla, že ona získává jen část zisku a každý ze spoluobviněných je pak také účasten na rozdělování určitého zisku, věděla, že si tímto způsobem zabezpečují finance a musela si také uvědomovat, že odměny pro spoluobviněné jsou vyšší než pro ni vzhledem k podstatě jejich činnosti (srov. opět výpověď obviněné na s. 41 a 42 rozsudku soudu prvního stupně).
84. Pokud jde o výhradu obviněné, že výši prospěchu, který trestnou činností získala, stanovil soud prvního stupně odhadem, pak platí, že jeho závěr o tom, že od spoluobviněných obdržela léky v hodnotě převyšující 100 000 Kč, se zcela zřetelně podává z její výpovědi, jakož i z výpovědí jednotlivých spoluobviněných. Všichni totiž shodně uvedli jak dobu páchání trestné činnosti obviněnou, tak i počet stotabletových balení léku Hypnogen, které obviněná od těchto získávala (nejméně 2 balení daného léku týdně), přičemž soud prvního stupně vycházel ze seznamů průměrných cen vypracovaný Ministerstvem zdravotnictví České republiky (viz s. 81), kdy průměrná cena za jedno balení uvedeného léku činila 400 Kč. Na tomto místě tak může Nejvyšší soud uzavřít, že obviněnou rozporovaná skutková zjištění soudu prvního stupně mají svůj podklad v provedeném dokazování a námitkám obviněné tak nemohl dát za pravdu.
85. Na závěr považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k otázce vědomí obviněné o protiprávnosti jejího jednání. K této otázce se soud prvního stupně vyslovil na s. 89 svého rozsudku, když uvedl, že námitka obviněné, že její inzeráty – pokud by obsahovaly nezákonný obsah – měly být vymazány, což se na internetových stránkách www.doktoronline.cz nestalo, pročež si neměla být vědoma protiprávnosti svého počínání, byla vyvrácena její vlastní výpovědí (ale i odposlechy telefonních hovorů – viz s. 89 rozsudku soudu prvního stupně). To proto, že sama obviněná uvedla, že z dalších internetových stránek, kam se pokoušela inzeráty zadávat, se jí začaly vracet odpovědi, že se jedná o nezákonné inzeráty (viz s. 41 rozsudku soudu prvního stupně). Nadto si byla obviněná od počátku vědoma toho, že se jedná o léky, které nejsou volně k prodeji, obviněnými byla hned na počátku dle svých slov upozorněna na to, aby se neptala, kde léky získávají, a když jí obviněný P. M. sdělil, že bude mít přístroj na výrobu lékařských receptů, bylo jí zřejmé, že jde o nezákonnou činnost (viz s. 41 a 42 rozsudku soudu prvního stupně). Na základě výše uvedeného tak nelze mít důvodných pochyb o tom, že obviněná si byla vědoma protiprávnosti svého jednání ve smyslu §13 odst. 1 tr. zákoníku, resp. jeho neoprávněnosti ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku.
86. Ohledně samotné formulace tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně (ve vztahu k obviněné), pak Nejvyšší soud považuje za dostačující poukázat na odvolacím soudem připomenuté usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 485/2006. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že k trestní odpovědnosti pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se nevyžaduje detailní popis trestného jednání pachatele, pokud je zde vyjádřena alespoň hrubá představa pomocníka o trestném činu pachatele, tj. jeho základní skutkové okolnosti. Takovéto základní skutkové okolnosti se týkají zejména doby a místa spáchání trestného činu, k němuž směřovala pomoc, předmětu jeho útoku, obecného způsobu spáchání, typu trestné činnosti apod. Pomocník však nemusí vědět o konkrétním způsobu spáchání trestného činu pachatelem, protože ten závisí na jednání pachatele a pomocník již na něj nemá vliv. Jak Nejvyšší soud velice podrobně vysvětlil výše, ze skutkové věty, jakož i z provedeného dokazování, se podává jak vědomí obviněné o době páchání trestné činnosti hlavními pachateli, dílem pak i o místě (neboť nabídka prodeje léků byla činěna právě na internetových stránkách www.doktoronline.cz ), jakož i o samotném charakteru trestné činnosti, tj. způsobu jejího spáchání – neoprávněné nabídce, prodeji a přechovávání psychotropních látek pro jiného, a to včetně dalších okolností zakládajících použití vyšší trestní sazby, jež byly předestřeny výše. Obviněná tedy měla velice přesnou představu o charakteru, způsobu a rozsahu páchání trestné činnosti, přičemž zákonitě již nemohla znát jednotlivé dotčené osoby, jimž spoluobvinění předmětné léky prodávali, jakož ani to kdy přesně, kde a jak se tak dělo, pročež tyto údaje nejsou ve skutkové větě ve vztahu k ní samotné vztaženy.
87. Jinými slovy platí, že z popisu skutku se podávají veškeré relevantní skutečnosti, na jejich základu lze dospět k závěru, že obviněná usnadnila spoluobviněným P. M. a J. M. (posléze i M. O.), aby neoprávněně jinému nabídli, prodali a pro jiného přechovávali psychotropní látku, takový čin spáchala jako člen organizované skupiny, ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
88. Konečně považuje Nejvyšší soud za potřebné vyslovit se – alespoň stručně – k právní kvalifikaci jednání obviněné pod bodem I. To i přesto, že podstata dovolacích námitek obviněné vůči jednání pod bodem I. byla ryze skutkového charakteru, když obviněná namítala nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání na podkladu negace skutkových zjištění soudu prvního stupně, nikoliv snad, že by shora uvedeným a Nejvyšším soudem aprobovaným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neodpovídala jím užitá právní kvalifikace.
89. Co se týče posouzení jednání obviněné jako účastenství ve formě pomoci ve smyslu §24 odst. 1 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud konstatuje, že shora uvedená skutková zjištění plně odpovídají právnímu posouzení soudu prvního stupně (viz s. 108 až 110 rozsudku soudu prvního stupně), s nímž se ztotožnil i odvolací soud v bodu 54. svého usnesení, jakož i státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněné. Na tomto místě postačí toliko připomenout, že podle §24 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pomocníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Obviněná totiž, jak bylo prokázáno na základě řady shora uvedených důkazů, svým úmyslným (a to ve formě úmyslu přímého) jednáním v podobě inzerce léků na internetových stránkách ww.doktoronline.cz umožnila spoluobviněným P. M., J. M. a později i M. O. spáchání trestného činu, kdy vědomím obviněné o charakteru trestné činnosti hlavních pachatelů, resp. o individuálně určeném, tj. konkretizovaném, trestném činu, se Nejvyšší soud zabýval výše v bodu 86.
90. Obviněná dále brojila proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů týkajícím se naplnění znaku uvedeného v §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Stran právního posouzení skutkových zjištění soudu prvního stupně považuje Nejvyšší soud za dostačující i na tomto místě odkázat na právní posouzení učiněné soudem prvního stupně (s. 106 a 107 jeho rozsudku) a doplněné soudem odvolacím (viz body 53. a 54 jeho usnesení). Především je třeba říci, že obviněná – jak dovodil soud prvního stupně, a jehož závěry aproboval Nejvyšší soud v bodu 81. tohoto usnesení – se zcela ztotožňuje s poznatky soudu prvního stupně, věděla o dalších členech organizované skupiny, o rozdělení jednotlivých rolí (včetně své vlastní) a na této se zcela vědomě podílela. Krom judikatury uváděné odvolacím soudem v bodu 53. jeho usnesení, lze navíc připomenout, že z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se přitom podává, že existence organizované skupiny není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu podle §23 tr. zákoníku. Jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu podle §24 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 237/2010, uveřejněné pod č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr., viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). Pokud jde o formu zavinění, jež byla u obviněné ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, pak platí, že s ohledem na výše uvedené obviněná jednala v úmyslu přímém (srov. s. 113 rozsudku soudu prvního stupně).
91. Další z námitek obviněné se týká naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v tom, že spáchá čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch [§283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku]. Jak již Nejvyšší soud podrobně ozřejmil výše (viz bod 83. a 84. tohoto usnesení), soud prvního stupně dospěl k závěru o naplnění tohoto znaku na základě řady provedených důkazů (srov. s. 113 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud jde o samotný výklad daného znaku pak platí, že postačí, aby pachatel jednal v úmyslu získat značný prospěch, ale nemusí tohoto prospěchu dosáhnout (srov. ŠÁMALOVÁ, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník . §140 až 421 Komentář . 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2873.). Značný prospěch pak činí nejméně 500 000 Kč (k tomu viz §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku). S ohledem na poznatek, že sama obviněná svou trestnou činností získala prospěch přesahující 100 000 Kč (přičemž k ukončení trestné činnosti všech spoluobviněných došlo toliko v důsledku zásahu policejního orgánu), jakož i s vědomím toho, že svou trestnou činností pomohla spoluobviněným k zisku nejméně 900 000 Kč, má Nejvyšší soud za to, že právní posouzení skutku soudem prvního stupně lze přijmout.
92. Konečně poslední námitka obviněné směřuje vůči naplnění znaku uvedeného v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž v posouzení naplnění tohoto znaku lze odkázat na velice podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. s. 107 a 108 rozsudku soudu prvního stupně) a bod 81. odůvodnění tohoto usnesení. Co se týče samotného znaku velkého rozsahu, pak postačí podle Nejvyššího soudu připomenout, že podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., platí, že tento znak odpovídá tisícinásobku množství účinné látky považovaného za množství větší než malé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Podle uvedeného stanoviska platí, že množství větší než malé v případě účinné látky Zolpidem činí 70 mg, přičemž obviněná pomohla spoluobviněným distribuovat nejméně 1.037.100 mg této účinné látky. Již v případě této účinné látky tak obviněná pomohla dalším spoluobviněným – co do její neoprávněné distribuce třetím osobám – několikanásobně překonat hranici velkého rozsahu, přičemž nelze přehlédnout, že nešlo o jedinou účinnou látku, u níž k výraznému překročení této hranice došlo (srov. bod 81 tohoto usnesení a účinné látky Aplrazolam a Fentermin). Co do formy zavinění pak obviněná podle soudu prvního stupně ve vztahu k uvedenému znaku jednala ve formě nepřímého úmyslu, neboť ačkoliv neměla přehled o konkrétních odběratelích, vzhledem k ostatním informacím minimálně věděla, že svým jednáním hlavní pachatelé mohou daný znak naplnit a pro případ, že se tak stane, byla s tím srozuměna (viz s. 112 rozsudku soudu prvního stupně). I v této části právnímu posouzení soudu prvního stupně nemohl Nejvyšší soud ničeho vytknout.
93. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolací námitky obviněné ve vztahu k jednání pod bodem I. shledal – přinejmenším dílem – jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l), ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak zjevně neopodstatněné.
IV. D
K námitce extrémního nesouladu stran jednání obviněné pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně a k jeho právní kvalifikaci
94. Pokud jde o jednání pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, platí, že obviněná vznáší obsahově shodné námitky, s nimiž se Nejvyšší soud vypořádal již výše, a proto jeho shora uvedené zobecněné závěry stran jednání pod bodem I. lze plnohodnotně vztáhnout i k námitkám týkajícím se druhého skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou.
95. Proto k námitce obviněné, že nevěděla, zda a v jakém rozsahu manželé P. prodali jednotlivé léky, postačí poukázat na skutečnosti, které obviněná uvedla ve své výpovědi v rámci přípravného řízení (viz s. 42 rozsudku soudu prvního stupně), jakož i na výpovědi obviněných A. a Š. P. (srov. s. 64 a 65 rozsudku soudu prvního stupně). Nadto platí, že v případě jednání pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo prokázáno, že to byla právě obviněná, kdo nejenže jednotlivé léky inzeroval na internetové stránce www.doktoronline.cz , ale byla i první kontaktní osobou pro zájemce o léky, která jim sdělila údaj o ceně a následně poskytla kontakt na manžele P. (uvedené pak prokazují i ve věci provedené odposlechy – k tomu srov. s. 66 rozsudku soudu prvního stupně).
96. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se dále nepodává, že by inzerci léků případně neměli provádět vedle obviněné i manželé P. (srov. ostatně výpovědi Š. P. i A. P. na s. 64 a 65 rozsudku soudu prvního stupně). Je však třeba říci, že ve vztahu k dotčeným osobám uvedeným pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo zjištěno, že tyto reagovaly právě na inzerci zadávanou obviněnou, když všechny tyto osoby shodně popsaly tentýž modus operandi (srov. s. 65 rozsudku soudu prvního stupně), který se podává z výpovědi samotné obviněné i z výpovědí manželů P. a který je stručně uveden v bodu 95. tohoto usnesení. Tím je současně vypořádána i námitka obviněné, podle níž svědek Š. P. nebyl schopen uvést či odhadnout, ke kolika odběratelům jim obviněná svojí inzercí pomáhala. Pokud obviněná namítá, že z výpovědí manželů P. mělo vyplynout, že trestnou činnost páchali předtím, než se seznámili s obviněnou, jakož i poté, je třeba říci, že soud prvního stupně na základě provedených odposlechů individualizoval jak první předání informace o nové odběratelce obviněnou manželům P. dne 22. 4. 2016, tak i předání poslední informace ohledně poskytnutí kontaktu novému odběrateli ze dne 17. 5. 2016 (srov. s. 66 rozsudku soudu prvního stupně).
97. Obviněná dále namítá, že z výpovědí svědků (resp. z podaných vysvětlení) se nepodává, že by tito identifikovali konkrétní osobu, s níž hovořili a která jim poskytla informace o cenách a případně i kontakt na manžele P. K tomu je však třeba říci, že bylo bezpečně zjištěno, že to byla toliko obviněná, kdo inzerci pro manžele P. obstarávala, a že dotčeným osobám byl ženou, s níž hovořily, následně poskytován kontakt právě na manžele P. (srov. s. 66 rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže za této důkazní situace, vycházeje ze shora vzpomenutých důkazů, dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, že to byla právě a pouze obviněná, s níž dotčené osoby komunikovali v reakci na jí zadávanou inzerci, nelze takové skutkové zjištění kvalifikovat jako jakkoliv extrémní či nepřiléhavé.
98. Shora uvedené skutečnosti v neposlední řadě vyvracejí i poslední skutkovou námitku obviněné, podle níž v řízení nebyla prokázána souvislost mezi jí zadanou inzercí a prodejem léků A. a Š. P. osobám uvedeným v obžalobě. Obviněné totiž lze zcela oprávněně klást za vinu, že svým jednáním spočívajícím již nejen v samotné internetové inzerci léků, ale také v poskytnutí prvotních informací o ceně léků a kontaktu na manžele P., těmto usnadnila spáchání trestné činnosti popsané v bodu III. výroku rozsudku soudu prvního stupně. O tom, že mezi tímto jednáním obviněné a následkem v podobě ohrožení chráněného zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá (mimo jiné) z nekontrolovaného nakládání s psychotropními látkami, byla dána příčinná souvislost, proto nelze mít pochyb. Co do formy zavinění obviněné pak soud prvního stupně zjistil, že obviněná na trestné činnosti manželů P. participovala po výrazněji kratší dobu než u skutku pod bodem I. Vedle toho podle skutkových zjištění soudu prvního stupně také obviněná komunikovala se zájemci a měla tedy přehled o četnosti poptávek léků a věděla, že se jedná o osoby, které zneužívají psychotropní látky a ve většině jejich odběry nejsou nahodilé, ale pravidelné, kdy se dokonce snažila zajistit bývalé odběratele od spoluobviněných P. M. a J. M. Minimálně proto podle zjištění soudu prvního stupně byla obviněná srozuměna s tím, že je čin páchán ve značném rozsahu (viz s. 114 rozsudku soudu prvního stupně).
99. I na tomto místě tedy Nejvyššímu soudu nezbývá, než uzavřít, že námitkám obviněné, založeným na tvrzení o údajném extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, nemohl přisvědčit. Lze toliko dodat, že právnímu posouzení jednání obviněné pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně odpovídá i jím užitá právní kvalifikace (vůči níž již obviněná – na rozdíl od jednání pod bodem I. – nevznáší žádné námitky). Dovolání obvinění tak ani v této části nemohl být úspěšné.
V.
K návrhu na odklad či přerušení výkonu napadeného usnesení
100. Pokud jde o podnět, který obviněná učinila v rámci svého petitu, tedy aby Nejvyšší soud odložil výkon napadeného usnesení, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. řádu) však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněné s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněné rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
101. Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací námitky obviněné V. S. shledal dílem nepodřaditelnými pod jí uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu (ani pod jakýkoliv jiný dovolací důvod), dílem pak sice odpovídajícími těmto dovolacím důvodům, avšak zjevně neopodstatněnými. Z tohoto důvodu musel dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 7. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.