ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1242.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1242/2020-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 5 To 32/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 126/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 27 T 126/2018, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 17. 1. 2018 okolo 12:00 hodin v Ústí nad Labem, ulici XY, měl u sebe celkem 2 ks plastových sáčků s uzávěrem - tzv. gripy, s bílou krystalickou látkou, přičemž provedeným odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo zjištěno, že látka v celkovém množství 3,72 g obsahuje metamfetamin, přičemž v bazickém extraktu sáčku C o hmotnosti látky 3,44 g byl plynovou chromatografií stanoven obsah báze metamfetaminu 15,83%, což odpovídá hmotnosti 0,54 g metamfetaminu báze, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě ustanovení §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění.
2. Za výše uvedené jednání, jakož i za sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný P. K. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 32 T 3/2019, jenž nabyl právní moci dne 15. 9. 2019, byl obviněný podle §279 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Obviněnému byl současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 126/2018. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 32 T 3/2019, jenž nabyl právní moci dne 15. 9. 2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. K. odvoláním. Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 5 To 32/2020, napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 27 T 126/2018, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a věc obviněného podle §222 odst. 2 tr. řádu postoupil Magistrátu města Ústí nad Labem.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Napadené rozhodnutí taktéž dle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy, a to především v důsledku chybného hodnocení obsahu jeho výpovědi z hlavního líčení, v rámci něhož obviněný popřel, že by zneužíval pervitin. Obviněný zdůrazňuje, že soudy oproti tomu postavily své závěry v rozhodující míře na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je nezákonně provedená osobní prohlídka. Ta neměla být provedena, jelikož obviněný zjevně nemohl mít u sebe zbraň, ježto byl v době jejího provedení ve spodním prádle. V důsledku neodstranění těchto podstatných vad odvolacím soudem pak dle obviněného nebylo respektováno jeho právo na obhajobu a ustanovení trestního řádu požadující řádné objasnění věci a realizaci jednotlivých důkazů, přičemž k dalším vadám trestního řízení odkazuje na obsah svého odvolání ze dne 17. 1. 2020.
6. Obviněný dále brojí proti závěrům učiněným na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, tedy že zjištěný objem metamfetaminu v zajištěné látce přesahoval judikaturní hranici množství většího než malého. K tomu namítá, že ze zjištěného objemu 0,54 gramů metamfetaminu mělo být dále stanoveno množství účinné látky, jelikož hmotnost účinné látky považuje za odlišnou od hmotnosti čistého metamfetaminu. Zpochybňuje též validitu zkoumání objemu metamfetaminu, které bylo založeno na průměru dvou měření, navíc sám neměl možnost posoudit, zda příslušný laboratorní přístroj byl řádně kalibrován a testovací nádoby řádně vyčištěny. Obviněný současně namítá, že ani nemohl nechat zpracovat vlastní znalecký posudek v důsledku spotřebování zajištěné látky při jeho zkoumání. Jelikož tedy dle obviněného P. K. v důsledku výše uvedených skutečností nebyl zajištěn jediný zákonný usvědčující důkaz, měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání, případně sám rozsudkem rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje podané obžaloby.
8. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 1 NZO 939/2020-17, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž argumentuje tím, že dovolání obviněného P. K. obsahově neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, jelikož obviněný nezpochybňuje žádnou procesní podmínku pro rozhodnutí o postoupení věci ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, nýbrž předkládá jen polemiku s obsahem některých důkazů a jejich hodnocením soudy obou nižších stupňů. Takové námitky však obsahově neodpovídají ani obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť míří nikoli do oblasti vlastního hmotněprávního posouzení, ale pouze do procesní oblasti zjišťování skutkového stavu.
9. K jednotlivým námitkám pak státní zástupce uvádí, že lze odmítnout tezi obviněného o nezákonnosti klíčového důkazu spočívajícího v nálezu drogy při jeho osobní prohlídce, jelikož se touto námitkou již velmi podrobně zabýval odvolací soud, který na podkladě spisového materiálu dospěl k závěru, že osobní prohlídka obviněného byla provedena v souladu se zákonem. Samotný nález drogy navíc doprovází vyjádření obviněného při jeho prvém procesně použitelném výslechu, v němž doznal, že s uvedenou drogou disponoval.
10. Taktéž námitky zpochybňující zjištění celkového objemu účinné látky metamfetamin v zajištěné substanci představují dle státního zástupce prostou polemiku s obsahem provedeného důkazu a jeho hodnocením nižšími soudy, přičemž z dovolání není patrné, co touto námitkou obviněný vlastně sleduje, jelikož i přijetí závěru o možném nižším objemu účinné látky by vedlo ke zcela stejnému výsledku, tedy k postoupení věci. Zajištěný vzorek nekvalitní drogy sice obsahoval i jiné příměsi, ty však představují právě rozdíl mezi celkovým objemem substance a zjištěným objemem chemicky čistého metamfetaminu báze (tj. účinné látky). Závěr o správnosti výsledku odborného zkoumání pak dle stáního zástupce nikterak nezpochybňují ani spekulativní a nepodložené námitky obviněného k samotnému způsobu měření obsahu účinné látky.
11. Dle státního zástupce lze tedy shrnout, že oba nižší soudy v dané věci učinily zcela správná skutková zjištění, na jejichž základě konstatovaly naplnění znaků skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž odvolací soud v souladu s §12 odst. 2 tr. zákoníku dospěl k akceptovatelnému závěru, že v případě obviněného není namístě vyvozovat jeho trestní odpovědnost, avšak jeho zjištěné jednání by mohlo být právně posouzeno jako přestupek.
12. Státní zástupce tedy závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu lze vytýkat nesprávnost rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu nebo nesprávnost rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, či o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V případě rozhodnutí o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. řádu je dovolací důvod naplněn tehdy, pokud např. nebyly vůbec splněny zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí, tedy že soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování soudu o postoupení věci již nelze takové jednání projednat jako přestupek, a proto měl soud obviněného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu.
17. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
18. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
20. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
21. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného jím uplatněným, ale ani žádným jiným v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají.
22. Obviněný sice v podaném dovolání obecně vyjadřuje nesouhlas s postoupením věci pro její projednání jako přestupku, avšak tuto část dovolací argumentace nikterak blíže nerozvádí, nýbrž veškerými svými námitkami brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, v důsledku čehož ji Nejvyšší soud neshledal způsobilou naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Není totiž úkolem dovolacího soudu jakkoliv nahrazovat či domýšlet dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně považuje Nejvyšší soud za nezbytné akcentovat skutečnost, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, u něhož zákonodárce v §265d odst. 2 tr. řádu stanovil tzv. advokátní přímus, tj. povinné zastoupení advokátem, resp. obhájcem, jenž by měl být odborně vybaven k tomu, aby byl schopen jednotlivé námitky dostatečně specifikovat tak, aby se k těmto mohl Nejvyšší soud přiléhavě vyslovit.
23. Obviněný tedy prostřednictvím veškerých svých námitek usiluje pouze o zpochybnění provedených důkazů a z nich učiněných skutkových závěrů stran skutečnosti, zda opravdu držel drogu pervitin, resp. zda zajištěná látka v důsledku své nízké kvality vůbec byla pervitinem. Obviněný za tímto účelem namítá především nezákonnnost provedené osobní prohlídky, při níž byla látka obsahující metamfetamin nalezena, a dále rozporuje postup, kterým bylo vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie za účelem zjištění složení zajištěné látky. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
24. Ve vztahu k námitce obviněného stran chybného hodnocení důkazů a jejich zákonnosti Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soudu v Ústí nad Labem v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že námitky obviněného, rozporující zjištěný skutkový stav a zpochybňující procesní úkony učiněné v přípravném řízení, nemohou obstát. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 4. až 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Dle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, byla na základě osobní prohlídky vykonané v souladu se zákonem zjištěna v dispozici obviněného droga, konkrétně pervitin nízké kvality, přičemž držbu drogy přiznal i sám obviněný ve své výpovědi učiněné v přípravném řízení. Pravdivost této výpovědi sice obviněný následně rozporoval v rámci hlavního líčení, avšak tento rozpor nikterak přesvědčivě nezdůvodnil, když pouze uvedl, že se pokouší vytěsnit negativní vzpomínky ze svého života a tedy si již nepamatuje, že by měl skutečně drogu u sebe. Na základě odborného vyjádření pak bylo zjištěno, že zajištěný pervitin obsahoval 0,54 g účinné látky, čímž byla o 0,04 g překročena hranice množství větší než malého stanovená v duchu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 25/2014 Sb. rozh. tr.) pro tuto látku jako nezbytná pro posouzení naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku.
25. Na uvedeném přitom ničeho nemění skutečnost, že odvolací soud učinil odlišný závěr o tom, že v daném případě postačí v souladu se zásadou subsidiarity obsaženou v §12 odst. 2 tr. zákoníku uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, jelikož se skutkovými závěry nalézacího soudu, stejně jako s naplněním znaků skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, se krajský soud plně ztotožnil a odvolací námitky, kterými obviněný převážně opakoval svoji obhajobu a které odpovídají také jeho dovolacím námitkám, řádně vypořádal v bodech 11. až 17. odůvodnění svého rozhodnutí. Taktéž odvolací soud uzavřel, že osobní prohlídka, při níž byla zajištěna látka s obsahem metamfetaminu, byla realizována v souladu se zákonem jakožto neopakovatelný úkon v okamžiku zadržení obviněného podle §82 odst. 4 tr. řádu, u nějž bylo dáno důvodné podezření, že má u sebe zbraň. Ztotožnil se taktéž se závěry nalézacího soudu, dle kterých výpověď obviněného z hlavního líčení nelze považovat za věrohodnou, a to v důsledku jejího rozporu se zbylými provedenými důkazy, především s výpovědí obviněného z přípravného řízení, lékařskou zprávou vystavenou po zadržení obviněného a odborným vyjádřením k obsahu sáčků s bílou krystalickou látkou, v jehož zpracování odvolací soud neshledal žádných pochybení. Ani Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.
26. Stejně tak Nejvyšší soud neshledal za opodstatněnou námitku údajné nezákonnosti provedené osobní prohlídky obviněného, při níž u něho byla zajištěna bílá krystalická látka obsahující metamfetamin. Nejvyšší soud v prvé řadě poukazuje na skutečnost, že otázkou zákonnosti této prohlídky, realizované na základě §82 odst. 4 tr. řádu, se zabýval jak nalézací soud, tak podrobně soud odvolací v bodě 11. a 12. odůvodnění svého rozhodnutí, s jehož závěry se dovolací soud plně ztotožňuje. V nyní posuzovaném případě totiž bylo dostatečně prokázáno, že na straně Policie ČR bylo dáno důvodné podezření o neoprávněném držení zbraně obviněným a o ohrožení jeho života v důsledku možného záměru si ublížit. Ve světle těchto skutečností přitom nemůže obstát argumentace obviněného rozporující neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu, v kteréžto obviněný nejenže nerozporuje a ani nikterak nereflektuje závěry odvolacího soudu, nýbrž celou otázku pouze nepřípustně zjednodušuje prostým tvrzením, že se Policie ČR měla spokojit pouze s vizuální kontrolou jeho osoby, ježto byl zastižen ve svém bytě krátce po probuzení a zbraň neměl u sebe. Z takto formulované námitky ovšem nebylo možné po studiu spisového materiálu nikterak dovodit jakýkoli exces, který by odůvodnil konstatování zásadního porušení procesních norem orgány činnými v trestním řízení, porušení práva obviněného na spravedlivý proces a v důsledku tohoto také výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších instancí.
27. Za zcela irelevantní je pak třeba označit námitky obviněného P. K. proti způsobu testování zajištěné látky v rámci zpracování odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Těmito námitkami obviněný usiluje o zneplatnění závěrů tohoto odborného vyjádření v důsledku toho, že neměl sám možnost způsob testování kontrolovat, či jej nechat přezkoumat, jelikož byla zajištěná látka v průběhu testování spotřebována. Za tímto účelem ovšem obviněný předkládá pouze zcela obecná a ničím nepodložená tvrzení o neodbornosti provedeného testování, dle kterých nepostačovaly pouze dvě měření a jejich výsledky mohly být zkresleny např. špatnou kalibrací přístrojů, či užitím nedostatečně vyčištěného laboratorního skla. Obviněný ovšem tyto své námitky neopírá o žádné odborné, konkrétní ani věcné argumenty, či skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu, nýbrž se spokojuje s vyjádřením svých nikterak podložených a laicky založených pochybností. Obviněný přitom ve své argumentaci vykazuje fundamentální nepochopení i zcela základního pojmosloví vztahujícího se k dané problematice, když považuje za pochybení, že ze zjištěného množství čistého metamfetaminu v zajištěné látkce nebyl dále vypočten obsah účinné látky ve smyslu judikaturních závěrů stanovujících hranice množství většího než malého. K tomuto Nejvyššímu soudu nezbývá než poukázat na skutečnost, že ze samotného odborného vyjádření, jakožto i z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, je zcela zřejmé, že čistým metamfetaminem je myšlen takový metamfetamin, jenž obsahuje 100 % účinné látky, a tudíž se v daném případě pojmově jedná o totožné látky identické hmotnosti. Obviněný se přitom také touto námitkou ve spojení se zbylými snaží o vyloučení části důkazů a v návaznosti na to o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch a poté sekundárně, na podkladě takto dosažené změny skutkových zjištění, požaduje, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 tr. řádu na základě neprokazatelnosti toho, že zajištěná bílá krystalická látka obsahovala pervitin. Tento závěr je však zcela v rozporu se zbylými výše uvedenými důkazy. Ani tyto námitky nemohly s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
28. Pokud jde o část dovolání, v níž obviněný pouze obecně odkázal na své odvolání ze dne 17. 1. 2020, aniž by své námitky jakkoli konkretizoval, je takový odkaz obviněného na obsah řádného opravného prostředku či jiného podání bez významu. Jak totiž vyplývá z dosavadní ustálené judikatury (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud jako soud dovolací se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou konkrétně uplatněny přímo v textu dovolání v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. řádu, přičemž dovolatel nemůže opírat své námitky jen o odkaz na svá dřívější tvrzení obsažená v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení.
29. Nejvyšší soud s ohledem na rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem nepřisvědčil ani námitce obviněného P. K., že v daném případě došlo k porušení zásady in dubio pro reo , jelikož za daného stavu lze v souladu s výše uvedeným konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování.
V.
Závěr
30. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
31. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že se obviněný veškerými svými námitkami, shodně jako v předchozích fázích trestního řízení, opětovně domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněným vytýkané vady však mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
32. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ani jemu předcházejícím postupem orgánů činných v trestním řízení k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného P. K. tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu