ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.453.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 453/2020-5343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovoláních obviněných 1) T. T. V., nar. XYve Vietnamské socialistické republice, vietnamské státní příslušnice, v ČR bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, 2) A. T. D. , nar. XX ve Vietnamské socialistické republice, vietnamského státního příslušníka, v ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 3) M. C. N. , nar. XY ve Vietnamské socialistické republice, vietnamského státního příslušníka, v ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4) D. T. N., nar. XY ve Vietnamské socialistické republice, vietnamského státního příslušníka, v ČR bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 5) T. H. N., nar. XY ve Vietnamské socialistické republice, vietnamského státního příslušníka, v ČR neznámého bydliště, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a 6) L. W., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 1 To 41/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 3/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. T. V., A. T. D. a L. W. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. C. N. odmítá.
III. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněných D. T. N. a T. H. N. odmítají.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 33 T 3/2018, byli obvinění T. T. V., A. T. D. (pod body I. – II.) a M. C. N. (pod bodem I.) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, přičemž o bviněný M. C. N. byl zároveň podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro jeden z dílčích útoků žalovaných trestných činů. Dále byli citovaným rozsudkem krajského soudu pod bodem II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku obvinění D. T. N. a T. H. N. Uvedeným rozhodnutím nalézacího soudu byl jednáním popsaným pod bodem I. dále uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) c) tr. zákoníku i obviněný L. W.
2. Za uvedené jednání byla obviněná T. T. V. odsouzena podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný A. T. D. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Obviněný M. C. N. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Obvinění D. T. N. a T. H. N. byli předmětným rozsudkem krajského soudu odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli oba jmenovaní odsouzeni rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Obviněný L. W. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Podle §228 tr. řádu byli dále všichni výše jmenovaní obvinění zavázáni povinností zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. částky blíže specifikované v citovaném rozsudku krajského soudu, a to dle skutků, za něž byli odsouzeni, přičemž s částí svého nároku na náhradu škody uplatňované proti obviněnému M. C. N. byla poškozená společnost podle §229 odst. 3 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli odsouzeni rovněž obvinění H. A. D. a D. T. V., když obviněný H. A. D. byl pod bodem I. a II. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a k trestu propadnutí majetku. Obviněný D. T. V. byl pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Obvinění H. A. D. a D. T. V. byli uvedeným rozsudkem krajského soudu podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázáni k úhradě škody způsobené poškozené společnosti ČEZ Distribuce a. s., přičemž v nároku škody uplatňovaném proti obviněnému K. N. byla poškozená společnost podle §229 odst. 3 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný K. N. byl uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě rovněž zproštěn podané obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, jelikož v žalobním návrhu označený skutek popsaný pod bodem II. není ve vztahu k jeho osobě trestným činem.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni výše jmenovaní obvinění, vyjma obviněných D. T. V. a K. N . Odvolání proti tomuto rozsudku podal taktéž státní zástupce, a to v neprospěch obviněného K. N. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku, avšak svůj opravný prostředek vzal posléze výslovně zpět. Vrchní soud v Olomouci následně odvolání všech šesti obviněných svým usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 1 To 41/2019, jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl.
5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D., M. C. N., D. T. N., T. H. N., D. T. V. a L. W. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
I. obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D., M. C. N., D. T.
V. a L. W.
od počátku měsíce srpna 2016 do 23. 2. 2017, v nebytovém prostoru nacházejícím se v budově s číslem popisným XY v obci XY, okres Frýdek - Místek, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti i dělby úkolů, v úmyslu opakovaně a skrytým způsobem vypěstovat několik tisíc kusů prošlechtěného kultivaru rostliny konopí setého s vysokým podílem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich sušením získat psychotropní látku delta-9- tetrahydrocannabinol,
nadto obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D. a M. C. N. při vědomí té skutečnosti, že po jejich usušení a následném rozprodeji takto získané drogy marihuana mohou získat finanční prostředky přesahující částku ve výši 5.000.000 Kč,
poté, co obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D. a M. C. N. vytipovali shora uvedený nebytový prostor a následně s jeho provozovatelem - obviněným L. W., prostřednictvím obviněného M. C. N., vystupujícího pod jménem K., sjednali podmínky nájmu, jehož součástí byla úhrada nájemného v měsíční výši 80.000 Kč a také, za další úplatu spojenou se zajištěním dodávek topiva, případně potravin obviněným L. W. pro osoby v pronajatých prostorách pracující,
nejprve obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D. a M. C. N. obstarali potřebnou pěstební technologii, zahrnující, mimo samotných sazenic konopí setého, půdního substrátu a speciálních živných roztoků, rovněž 319 závěsných svítidel s výbojkami o příkonu 600 W a předřadníky, 25 kusů protipachových uhlíkových filtrů, vlnovkové potrubí, 13 ventilátorů, 34 kusů lopatkových ventilátorů, 3 kusy ponorných čerpadel umístěných v plastových kádích a 12 kusů horkovzdušných ventilátorů,
veškeré tyto součásti, za pomoci osobních a dodávkových vozidel zajišťovaných obviněnými T. T. V., H. A. D. a A. T. D. a fyzicky přebíraných zejména samostatně stíhanou osobou jménem Q. L. T. z autopůjčoven na území Moravskoslezského i Olomouckého kraje, následně, a to i ze skladových prostor – garáže umístěné v obci XY, tedy z místa bývalého bydliště obviněných H. A. D. a T. T. V., v nichž byly součásti dočasně uschovány, dopravili do pronajatých prostor ve Smilovicích,
kde je H. A. D., A. T. D. a M. C. N., s dalšími neustanovenými pachateli, sestavili do funkčního celku využitelného k pěstování rostlin konopí komerčním způsobem, přičemž takto vzniklou velkokapacitní indoor pěstírnu konopí setého ihned poté, zásahem provedeným do zapojení elektroinstalace v malé rozvodné skříni v obvodové zdi objektu a v rozvodně uvnitř budovy, napojili neměrnou odbočkou na elektrizační soustavu, díky čemuž elektrický proud tekoucí do objektu nebyl nikde zaznamenáván,
a ačkoliv znali omamné a psychotropní účinky látek v nich obsažených, přesto, za využití neoprávněně odebírané elektrické energie, minimálně zaléváním, hnojením a další obsluhou pěstírny, při umělém osvětlení, zvýšené teplotě, instalované ventilaci a dalších uměle vytvořených podmínek, se v upravených prostorách spolupodíleli na pěstování nejméně 3.026 kusů rostlin konopí setého o vzrůstu v rozmezí od 10 cm do 90 cm, obsahující celkem 35.678 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii se 779 gramy účinné látky delta-9- tetrahydrocannabinol,
a to tak, že obviněný D. T. V., jako takzvaný zahradník, jakož i další neztotožněné osoby, bezprostředně zabezpečoval provoz pěstírny, a obviněný M. C. N., za spolupráce s obviněnými T. T. V., H. A. D. a A. T. D., a to i s pomocí obviněného L. W., který nad rámec již shora uvedeného, na základě pokynů obviněného M. C. N., rovněž z pěstírny odvážel a do ní přivážel jednotlivé zahradníky a také z objektu vyvážel vyrobenou drogu marihuana, eventuálně řešil případné problémy týkající se chodu pěstírny, zejména stálou dodávku elektrického proudu,
přičemž v případě úspěšného ukončení růstu všech 3.026 kusů rostlin, jejich sklizení, usušení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě, k čemuž i přes snahu obviněných, s ohledem na zákrok Policie České republiky dne 23. 2. 2017 nedošlo, mohlo být získáno nejméně 275 kg marihuany, což je množství, jehož prodejem, v případě průměrné prodejní ceny 76.000 Kč za 1 kg marihuany a po odečtení nákladů na zřízení a provoz pěstírny, by získali finanční prospěch ve výši přesahující 18.000.000 Kč,
s tím, že přinejmenším v jednom případě před zajištěním pěstírny Policií České republiky, konkrétně v období měsíce listopadu 2016, obvinění úspěšně realizovali jeden pěstební cyklus, jehož část se jim podařilo, prostřednictvím již zmíněného obviněného L. W. a rovněž samostatně stíhaného Q. L. T., z pěstírny odvézt a následně prodat neznámým osobám, o čemž svědčí také nález zbytků sušené rostlinné drtě na podlaze pěstírny, jakož i sušiny uložené v 7 taškách a 37 plastových pytlích a sáčcích, obsahujících celkem 85.510 gramů (85,51 kg) rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s 2.764,36 gramy účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
kdy v důsledku neoprávněného a neodborného napojení na rozvodnou síť, včetně následného neoprávněného odběru elektrické energie, byla ze strany obviněných T. T. V., H. A. D., A. T. D., M. C. N., D. T. V. a L. W. společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, způsobena odcizením elektrické energie škoda ve výši 3.154.344,04 Kč a škoda na nákladech nutně vynaložených pro zjištění neoprávněného odběru a jeho přerušení ve výši 14.293,73 Kč,
přičemž konopí seté - marihuana je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jež byl vytvořen na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jež obsahuje psychotropní látku delta-9- tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného vládního nařízení,
II. obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D., D. T. N., a T. H.
N. (vystupující jako V. T. V.)
ode dne 6. 4. 2017 do 20. 6. 2017, v nebytovém prostoru nacházejícím se v budově s číslem popisným XY, na ulici XY v XY, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti a dělby úkolů, v úmyslu opakovaně a skrytým způsobem vypěstovat až několik tisíc kusů prošlechtěného kultivaru rostliny konopí setého s vysokým podílem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich sušením získat psychotropní látku delta-9- tetrahydrocannabinol,
nadto obvinění T. T. V., H. A. D. a A. T. D. při vědomí té skutečnosti, že po jejich usušení a následném rozprodeji takto získané drogy marihuana mohou získat finanční prostředky přesahující podstatným způsobem částku ve výši 500.000 Kč,
poté, co obviněný K. N., u něhož však nebylo prokázáno, že by znal pravý účel sjednávání nájmu nemovitosti, zprostředkoval nájem výše uvedené nemovitosti s L. B., zastupující vlastníka nemovitosti, a to podle kritérií daných obviněnými T. T. V., H. A. D. a A. T. D., když zejména za účasti obviněného A. T. D. byla uzavřena nájemní smlouva, jejíž součástí byla i úhrada nájemného v měsíční výši 10.000 Kč,
nejprve obvinění T. T. V., H. A. D. a A. T. D. obstarali potřebnou pěstební technologii, zahrnující, mimo samotných sazenic konopí setého, půdního substrátu a speciálních živných roztoků, rovněž 76 závěsných svítidel s 69 výbojkami o příkonu 600 W a předřadníky, 8 kusů protipachových uhlíkových filtrů, vlnovkové potrubí, 18 kusů ventilátorů, ponorné čerpadlo umístěné v plastové kádi a rozprašovače,
veškeré tyto součásti, za pomoci osobních a dodávkových vozidel zajišťovaných i fyzicky přebíraných obviněnými H. A. D. a D. T. N. z autopůjčoven nacházejících se na území Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje, následně, a to i ze skladových prostor – garáže umístěné v nemovitosti na adrese XY číslo XY, tedy z místa bývalého bydliště obviněných H. A. D. a T. T. V., kde byly součásti dočasně uschovány, dopravili do pronajatého objektu v XY, na ulici XY,
kde je obvinění H. A. D., A. T. D., D. T. N. a T. H. N. (vystupující jako V. T. V.) sestavili do funkčního celku využitelného k pěstování rostlin konopí komerčním způsobem, přičemž takto vzniklou velkokapacitní indoor pěstírnu konopí setého ihned poté, zásahem provedeným do kabelu distribučního vedení společnosti ČEZ Distribuce, a. s. procházejícího zdí garáže, napojili neměrnou odbočkou na elektrizační soustavu, díky čemuž elektrický proud tekoucí do objektu nebyl nikde zaznamenáván,
a ačkoliv znali omamné a psychotropní účinky látek v nich obsažených, přesto, za využití neoprávněně odebírané elektrické energie, minimálně zaléváním, hnojením a další obsluhou pěstírny, při umělém osvětlení, zvýšené teplotě, instalované ventilaci a dalších uměle vytvořených podmínek, se v upravených prostorách spolupodíleli na pěstování nejméně 878 kusů rostlin konopí setého o vzrůstu v rozmezí od 15 cm do 90 cm, obsahující celkem 20.194,95 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii se 790,67 gramy účinné látky delta-9- tetrahydrocannabinol,
a to tak, že obvinění D. T. N. a T. H. N. (vystupující jako V. T. V.), jako takzvaní zahradníci, bezprostředně zabezpečovali provoz pěstírny, a obvinění H. A. D. a A. T. D., činnost zahradníků řídili a na místě samém kontrolovali, také dodávali potřebné potraviny, včetně dalších věcí důležitých pro zdárný chod pěstírny, jakož i řešili případné problémy týkající se jejího fungování,
přičemž v případě úspěšného ukončení růstu všech 878 kusů rostlin, jejich sklizení, usušení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě, k čemuž i přes snahu obviněných, s ohledem na zákrok Policie České republiky dne 20. 6. 2017 nedošlo, mohlo být získáno přibližně 79 kg marihuany, což je množství, jehož prodejem, v případě průměrné prodejní ceny 76.000 Kč za 1 kg marihuany a po odečtení nákladů na zřízení a provoz pěstírny, by získali finanční prospěch ve výši přesahující 4.000.000 Kč,
s tím, že v důsledku neoprávněného a neodborného napojení na rozvodnou síť, včetně následného neoprávněného odběru elektrické energie, byla ze strany obviněných T. T. V., H. A. D., A. T. D., D. T. N., a T. H. N. (vystupujícího jako V. T. V.) společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, způsobena odcizením elektrické energie škoda ve výši 180.897,20 Kč a další škoda na nákladech nutně vynaložených pro zjištění neoprávněného odběru a jeho přerušení ve výši 14.293,73 Kč,
přičemž konopí seté - marihuana je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č.463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jež byl vytvořen na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v úplném znění, jež obsahuje psychotropní látku delta-9- tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného vládního nařízení.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Obviněná T. T. V. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, přičemž odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěními z nich učiněnými.
7. K tomu obviněná v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku rekapituluje důkazní situaci, resp. jednotlivé důkazy, zejména výpovědi spoluobviněných, na jejichž základě tvrdí, že soudy učiněné skutkové závěry stran zapojení její osoby do trestné činnosti z provedených důkazů nikterak neplynou, na této činnosti se nikterak aktivně nepodílela a neměla ani představu o jejích výnosech. Veškeré kontakty obviněné se spoluobviněnými proběhly v rámci běžné interakce uvnitř vietnamské komunity a netýkaly se trestné činnosti. Výčet pochybení soudu obviněná uzavírá tím, že nepopírá obecné povědomí o trestné činnosti svého manžela, avšak ta nemůže založit její trestní odpovědnost. Nalézací soud tak pochybil, pokud závěry o její vině nedostatečně podložil, přičemž uvedené pochybení nenapravil ani soud odvolací.
8. Obviněná dále namítá procesní nepoužitelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uskutečněného na základě příkazu vydaného Okresním soudem v Přerově, neboť místní příslušnost tohoto soudu k úkonům v přípravném řízení nebyla dána, jelikož ve věci není zřejmá žádná souvislost mezi jednáním obviněných a obvodem Okresního soudu v Přerově, k čemž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/2014.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se její osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Obviněný A. T. D. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož napadené rozhodnutí údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
11. Jmenovaný obviněný namítá, že ze žádného z důkazů nelze vyvodit závěr o jeho vině a dále opětovně předkládá vlastní skutkové závěry, dle kterých pro spoluobviněné T. T. V. a jejího manžela H. A. D. prováděl pouze drobné stavební a pomocné práce, zajišťoval servis jejich vozidel, aniž by se však podílel na výrobě marihuany či zařizování pěstíren. Obviněný nebyl zachycen při sledování osob a věcí, přičemž nalézací soud nespecifikoval moment, do kterého byla jeho činnost legální, a dobu, od které byla naopak nelegální. Obviněný přitom ve svém jednání neshledává žádné známky protiprávnosti, když v celém případu dle svého tvrzení nesehrál hlavní roli, ale pouze se k němu připletl, pročež i nadále v souhrnu popírá své zapojení do trestné činnosti, jakož i skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů.
12. Obviněný ve svém dovolání dále namítá, že s ohledem na jeho okrajovou účast na trestné činnosti je trest, který mu byl pravomocně uložen, zcela nepřiměřený. Pouze v obecné rovině dále vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem určení množství marihuany, která mohla být vypěstována, jakož i způsobem určení množství spotřebované energie, když obě hodnoty označuje za spekulativní odhady ze strany nalézacího soudu.
13. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení vrchního soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek krajského soudu, a nově rozhodl tak, že obviněného zcela zprošťuje obžaloby.
14. Obviněný L. W. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními nižších soudů a provedenými důkazy.
15. Obviněný ve svém dovolání trvá na tom, že o páchání drogové trestné činnosti ani o neoprávněném odběru elektrické energie nevěděl, nebyl zapojen do organizované skupiny, a z trestné činnosti spoluobviněných neměl ani žádný zisk. Nalézací soud se dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou, v důsledku čehož byl obviněný uznán vinným z trestné činnosti, které se nedopustil, ježto pouze uzavřel řádnou nájemní smlouvu a pomáhal nájemníkům řádně využívat pronajatý objekt, což zahrnovalo i zajišťování dodávek elektrické energie, pakliže došlo k jejich přerušení. Obviněný se dle svého tvrzení po celou dobu domníval, že v jím pronajatém objektu jsou vyráběny elektrosoučástky nebo optické kabely. Soudy tak dle dovolatele nedostatečně podložily svůj závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, jež měl spáchat. Obviněný dle svého tvrzení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, přičemž namítá, že ve vztahu k jeho osobě nebyl zjištěn jiný finanční prospěch vztahující se k předmětné trestné činnosti než úhrady nájemného za užívání objektu, v němž byla tato činnost spáchána.
16. Dle další námitky obviněného, jež směřuje proti znaleckému posudku z oboru kriminalistika, analýza dat a zkoumání nosičů dat, nebylo objasněno, jaká metodika byla použita k obnovení smazaných dat z jeho mobilního telefonu. Podle obviněného přitom nebylo prokázáno, že zjištěnou konverzaci vedl on sám, jelikož mu není povědomá, přičemž dostatečně prokázána nebyla ani autenticita fotografií nalezených v jeho telefonu. Nalézací soud pak dle dovolatele pochybil, když nepovolil návrh obhajoby na doplnění dotčeného znaleckého posudku, přičemž odvolací soud vytýkané vady neodstranil a ani se k nim ve svém rozhodnutí nevyjádřil.
17. Obviněný rozporuje rovněž závěry, které soud učinil na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, a to především tu skutečnost, že elektrická energie byla denně odebírána ve dvanáctihodinových cyklech. Dále nebylo stávajícími důkazy řádně prokázáno ani množství nelegálně odebrané elektrické energie, pročež měl být předmětný znalecký posudek v tomto směru doplněn.
18. Další v dovolání vznesená námitka směřuje proti určení množství vypěstované marihuany, jelikož dle obviněného nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil ve velkém rozsahu. Nalézací soud totiž chybně vycházel toliko z množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii a množství účinné látky, ačkoli měl zohlednit i další okolnosti.
19. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. Obviněný M. C. N. napadl prostřednictvím dovolání postupně podaného třemi svými obhájci obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný dále odkázal též na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť v napadeném rozhodnutí chybí výrok, resp. výrok je neúplný, jakož i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
21. K dovolacímu důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný opakovaně rozporuje svoji účast na organizované skupině a předmětné trestné činnosti. Dovolatel dle svého tvrzení pouze pomáhal svým krajanům se zajištěním nemovitosti pro podnikání, s trestnou činností jej nespojuje žádná ze zajištěných biologických či daktyloskopických stop, ani zajištěné razítko firmy K. Obviněný dále rozporuje výpověď spoluobviněného D. T. V., stejně jako skutkové závěry soudů založené na hodnocení provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a jeho údajů, když zdůrazňuje, že jde o odposlechy, jejichž účastníkem sám nebyl. Dle jeho názoru není přitom postaveno najisto, že odposlouchávané osoby hovoří právě o něm samotném, přičemž zpochybňuje též závěr soudů o jeho totožnosti ve vztahu ke komunikaci na komunikační platformě „WeChat“. Obviněný upozorňuje, že je mladým člověkem z dobré rodiny, studujícím vysokou školu, jeho rodina zde dlouhodobě žije, podniká a řádně platí daně. Proti jeho osobě nebyl z provedeného dokazování vyvozen jediný přímý důkaz, naopak byl spoluobviněnými výslovně jakožto pachatel vyloučen, což však soudy odmítly vzít v potaz a s těmito rozpory v provedených důkazech se ve svém hodnocení nikterak nevypořádaly, stejně jako s dalšími námitkami vznesenými jeho obhajobou v nalézacím řízení a následně i v podaném odvolání. Obviněný dále nesouhlasí se zjištěným množstvím zajištěného rostlinného materiálu, když poukazuje na to, že byl zajištěn též odpadní materiál, který neměl žádné komerční využití, přičemž určení jeho množství se zakládá toliko na domněnkách. V dané věci navíc shledává existenci tzv. opomenutých důkazů, a to zejména ve vztahu k výsledkům rekognice.
22. Další námitky dovolatel vznáší ke zpracování znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze stran analýzy dat a zkoumání nosičů dat. Znalec dle obviněného uvedl, že policejním orgánem nebyl vznesen dotaz, jaká čísla měl přiřazena obviněný, přičemž nelze ani zjistit, zda fotografie v jeho mobilním telefonu byly pořízeny obviněným nebo mu byly přeposlány. Rovněž nebyly respektovány jeho návrhy na doplnění dokazování ohledně zpracování nového znaleckého posudku z oboru kriminalistika, analýza dat a zkoumání nosičů a dat.
23. K trestnému činu krádeže obviněný namítá, že způsobená škoda nebyla jednoznačně vyčíslena, přičemž není zřejmé, z čeho soud dovozuje zavinění jeho osoby ke vzniklé škodě, byť v nedbalostní podobě. Není zcela jednoznačně uvedeno, co bylo zahrnuto do výpočtu škody, a nadto byl celkový objem odebrané elektřiny určen toliko na základě zohlednění výsledků měření společnosti ČEZ, které však probíhalo pouze v určitém období a je tak pouhou dedukcí. Škoda byla vyčíslena včetně částky DPH, což však není správné, neboť částka DPH musí být společností ČEZ Distribuce a. s. odvedena českému státu a jedině ten tak může být poškozeným. Ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu současně chybí výrok byť jen o nedbalostním zavinění obviněného a výši škody, kterou měl tímto trestným činem způsobit České republice, čímž je naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
24. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítá, že byl trestem propadnutí majetku postižen též majetek, který mu nepatřil, neboť se vztahoval na finanční prostředky, o nichž však doložil, že mu byly poskytnuty jako hypotéka. Dovozuje tedy, že se nejednalo o finanční prostředky, které by mu náležely, k čemuž rozvíjí paralelu k postižení automobilu ve vlastnictví leasingové společnosti.
25. Ve vztahu k příkazům k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle §88a tr. řádu pak s odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu namítá jejich nezákonnost, neboť má za to, že ve věci před vydáním příslušných příkazů neexistovala taková míra podezření, která by jejich vydání odůvodňovala.
26. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení vrchního soudu, jakož i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně učinil také návrh na přerušení výkonu uloženého trestu, a to do skončení dovolacího řízení podle §265o tr. řádu.
27. Obviněný D. T. N. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, když i on odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
28. Obviněný ve svém dovolání namítá, že odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav nesprávně a zjištěnému stavu rovněž neodpovídá právní kvalifikace trestného činu. Zdůrazňuje, že v objektu pěstírny v Olomouci bylo nalezeno celkem 20.194,95 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, obsahující celkem 790,67 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“). Obviněný následně rekapituluje judikaturní východiska ke stanovení hranice velkého rozsahu nakládání s omamnými a psychotropními látkami a zdůrazňuje, že vzhledem k objemu účinné látky THC této hranice velkého rozsahu nedosáhl. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, který přisouzený rozsah žalované trestné činnosti dovodil pouze od možného objemu účinné látky THC v konopí po jeho dopěstování, aby tak napravil pochybení nalézacího soudu, jenž obviněnému chybně přisoudil i rostlinnou hmotu zajištěnou v druhé pěstírně, ve vztahu k níž však nebyl trestně stíhán ani odsouzen.
29. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
30. Obviněný T. H. N. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, přičemž odkázal na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Dovolatel dále odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. řádu, spočívající ve skutečnosti, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odvolání obviněného bylo přitom rozhodnutím vrchního soudu zamítnuto, ačkoli byly v řízení jemu předcházejícím dány výše uvedené důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
31. Konkrétně obviněný ve světle relevantní judikatury Nejvyššího soudu namítá, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti ve velkém rozsahu. Množství čistého THC v toxikomansky využitelné sušině bylo nižší, než požadovaných 1.000 gramů, přičemž z drogové trestné činnosti neměl žádný prospěch, pročež by dle konstantní judikatury měl soud vzít pro stanovení rozsahu v potaz i další relevantní okolnosti. Vrchní soud v Olomouci pak ve snaze udržet rozhodnutí nalézacího soudu vytvořil nepodloženou úvahu o tom, že pokud by byly rostliny dopěstovány do závěrečné fáze, došlo by i v případě čistého THC k překročení určené hranice 1.000 gramů, načež však tento trestný čin chybně vyhodnotil jako trestný čin dokonaný. Trestná činnost obviněného by měla být naopak právně kvalifikována jen podle §283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, či jako příprava nebo pokus trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Oba nižší soudy dle dovolatele nesprávně a jednostranně hodnotily provedené důkazy a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces.
32. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný spatřuje v uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Soudy totiž nevzaly v úvahu jeho doznání, věk, dále skutečnost, že neměl z trestné činnosti žádný prospěch, jeho podíl na ní byl nízký, byl ekonomicky i jazykově závislý na organizátorech trestné činnosti, dopouštěl se jí po krátkou dobu, dosud vedl řádný život a jednal v právním omylu. Nesouhlasí s tím, že mu byl uložen stejný trest jako spoluobviněnému D. T. V., jenž se k trestné činnosti nedoznal, přičemž v druhé pěstírně byla produkce marihuany daleko vyšší. Nalézací soud měl tedy při ukládání trestu v jeho případě aplikovat ustanovení §58 odst. 1, 5 tr. řádu.
33. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
34. K podaným dovoláním zaslali svá stanoviska ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1197/2019-32, a ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 1197/2019-59, státní zástupci činní u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupci“), kteří ve svých vyjádřeních, a to především k námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uvedli, že všichni obvinění učinili součástí svých dovolání námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, jakož i námitky procesní povahy. Obvinění T. T. V., A. T. D. a L. W. tak dokonce učinili výlučně, když žádná jejich námitka neodpovídá tomuto dovolacímu důvodu, neboť daný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Ve věci nyní posuzované přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily, přihlížejíce přitom ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a to v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž v dané věci nelze shledat ani žádných opomenutých důkazů.
35. K námitkám obviněného T. H. N. státní zástupci uvádí, že také tento dovolatel částí svých námitek směřoval proti skutkovým zjištěním, když však tyto námitky nelze uplatnit pod žádný z dovolacích důvodů. K hmotněprávním námitkám podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupci uvádí, že se soudy obou nižších stupňů dostatečně a správně vyjádřily k tomu, z jakých důvodů považují drogovou trestnou činnost za dokonanou. Státní zástupci neshledávají žádných pochybení v určení velkého rozsahu produkované marihuany a výpočtu jejího množství, přičemž nižší soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vyjádřily rovněž k závěru o spáchání trestné činnosti organizovanou skupinou, jakož i k dělbě úkolů a roli jednotlivých pachatelů.
36. K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupci konstatovali, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn pouze v důsledku subjektivního názoru obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu. Jelikož se státní zástupci neztotožňují s žádnou z námitek vznesenou obviněným T. H. N. v jeho dovolání, logicky není naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě.
37. K námitkám obviněného M. C. N. státní zástupci uvádí, že ani jeho dovolací námitky skutkové povahy obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, a to ani námitky zpochybňující zahrnutí veškerého zajištěného rostlinného materiálu, jelikož rostlinný materiál o váze 69,74 kg byl toxikomanicky využitelnou zpracovanou rostlinou konopí. Úvahy obviněného o reálné možnosti zpeněžení tohoto materiálu a výši zisku jsou taktéž irelevantní. Stejně tak nedůvodná je z hlediska přisouzené právní kvalifikace snaha obviněného rozporovat, zda by se podařilo vypěstovat nejméně 275 kg marihuany. Z hlediska naplnění zákonného znaku prospěchu velkého rozsahu přitom není podstatné, zda takového prospěchu pachatel již reálně dosáhl, neboť podstatnou je skutečnost, že ze zjištěných okolností vyplývá, že činnost pachatele k získání takového prospěchu směřovala.
38. Za zcela nedůvodnou pak považují státní zástupci též námitku obviněného M. C. N. ohledně údajné nezákonnosti příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle §88a tr. řádu, jelikož opak byl pravdou, a policejní orgán disponoval dostatečnými relevantními poznatky o podezření vůči obviněnému, které bylo třeba náležitě prověřit.
39. Státní zástupci se neztotožňují ani s námitkami obviněného ve vztahu k určení škody způsobené zločinem krádeže, neboť krajský soud výši škody neurčil pouhým odkazem na vyhlášku č. 82/2011 Sb., nýbrž posléze spotřebovanou elektrickou energii podrobně propočítal na základě objektivně zjištěných parametrů instalovaných elektrických zařízení násobenou zjištěnou dobou osvitu. Soud prvního stupně přitom přesvědčivě dovodil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že spotřeba elektrické energie odpovídala právě dvanáctihodinovému cyklu osvitu a jeho odůvodnění tak v žádném případě není nepřezkoumatelné. Naplněn není ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jelikož výroky nalézacího soudu obsahují veškeré podstatné náležitosti stanovené zákonem. Takovouto náležitostí zcela jistě není uvedení přesného postupu pro výpočet neoprávněně odebrané elektrické energie, když zcela postačuje, že soud ve výrokové části uvedl způsobenou škodu, jejíž způsob určení následně specifikoval v odůvodnění svého rozhodnutí.
40. K námitce uložení nepřípustného druhu trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupci dodávají, že tuto námitku lze sice považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak se s ní nelze ztotožnit. Veškeré podmínky pro uložení trestu propadnutí majetku byly splněny, přičemž peněžní prostředky ve vlastnicví obviněného je nutno považovat za jeho majetek bez ohledu na to, že byly získány na základě smlouvy o úvěru.
41. K námitkám obviněného D. T. N. státní zástupci uvádí, že svými námitkami zpochybňujícími naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve znaku „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný naplnil vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak i přes toto konstatování není namístě přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí ve vztahu k tomuto obviněnému, jelikož jeho jednání vzhledem k celkovému objemu konopí, k jehož produkci byla předmětná pěstírna v Olomouci určena, bezprostředně směřovalo k naplnění znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jednání obviněného popsané pod bodem II. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně tak mělo být správně právně posouzeno jakožto pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
42. V této souvislosti státní zástupci poukázali na skutečnost, že podle §21 odst. 2 tr. zákoníku je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin. Ve prospěch obviněného přitom nesvědčí žádné okolnosti opravňující k úvahám o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pachateli pokusu trestného činu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. V daném případě totiž nelze přehlédnout, že závěr o nedokonání činu se vztahuje pouze k naplnění nejzávažnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, když další znaky přisouzeného zločinu již byly naplněny. K dokonání zločinu ohledně nejzávažnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby přitom nedošlo pouze a jedině v důsledku okolností zcela nezávislých na vůli obviněného, tj. zásahem Policie ČR. Výrazná intenzita naplnění znaku velkého rozsahu nakládání s omamnou látkou konopí obsahujícího psychotropní látku THC, k němuž jednání obviněného směřovalo, vylučuje jakékoliv úvahy o tom, že by povaha pokusu mohla vést k závěru, že by použití pravidelné trestní sazby bylo pro obviněného přísné a jeho nápravy by bylo možno dosáhnout i trestem kratšího trvání. V případě dopěstování rostlin konopí by totiž hranice velkého rozsahu byla jednáním obviněného překročena několikanásobně. Zároveň se za daných okolností dle názoru státních zástupců nejedná o otázku zásadního právního významu, když výklad právního posouzení stadia trestného činu v obdobných případech je předmětem stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 (uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.) a podrobná metodologie stanovení konkrétní hranice rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami vyplývá ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
43. Státní zástupci tedy závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných A. T. D., L. W. a T. T. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl. Dovolání obviněného T. H. N. a M. C. N. pak státní zástupci navrhují odmítnout podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného D. T. N. navrhují odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu s tím, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu tohoto dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
III.
Přípustnost dovolání
44. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
45. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
46. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
47. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání všichni obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
48. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
49. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
V.
Dovolání obviněných T. T. V., A. T. D. a L. W.
50. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných T. T. V., A. T. D. a L. W. splňují kritéria jimi shodně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že jednotlivými obviněnými vznesené dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Všichni tři jmenovaní obvinění totiž veškeré své výhrady znovu zaměřili proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negovali skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhli pro ně příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jimi zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný. Ani jeden z nich naopak nevznesl s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní námitku, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky trestných činů, jimiž byli pravomocně shledáni vinnými.
51. Obvinění ve svých dovoláních shodně popírají, že by byli jakkoli zapojeni do organizované skupiny a k předmětné trestné činnosti se dostali pouze náhodně, a to buď prostřednictvím svých běžných činností či prostřednictvím svých rodinných příslušníků. Obviněný L. W. tedy svými námitkami znovu opakovaně tvrdí, že prováděl toliko činnosti spojené s pronájmem nemovitosti v obci Smilovice, v níž došlo k výrobě drogy a krádeži elektrické energie (jednání popsané pod bodem I.), avšak o trestné činnosti spoluobviněných neměl žádného povědomí. Rovněž obviněný A. T. D. opakovaně tvrdí, že pro spoluobviněné provádě toliko legální stavební práce a úpravy, zatímco obviněná T. T. V. setrvává na svém postoji, dle kterého nemůže být za předmětné jednání jakkoli trestně odpovědná, jelikož na trestné činnosti nikterak aktivně neparticipovala. Sama měla pouze obecné povědomí o trestné činnosti svého manžela, který se jako spoluobviněný k trestné činnosti doznal, a s ostatními spoluobviněnými se tak stýkala jen při běžných kontaktech v rámci vietnamské komunity. Z výše uvedeného jasně plyne, že jmenovaní obvinění své námitky založili na odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k jednoznačnému závěru o jejich vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, jehož existence se jmenovaní obvinění souhlasně dovolávají, však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
52. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že se obvinění T. T. V., A. T. D. a L. W. různými činnostmi zapojili do procesu pěstování konopí setého, k němuž využívali neoprávněně odebíranou elektrickou energii, když nejprve byla zřízena a provozována pěstírna v obci Smilovice (skutek pod bodem I.), a poté, kdy tato byla policejními orgány odhalena a zajištěna, byla zřízena pěstírna v Olomouci (skutek pod bodem II.). Tímto způsobem tak byla zcela vyvrácena obhajoba obviněných, kteří nejenže tvrdí, že do činností spojených s provozem pěstírny a samotné krádeže elektrické energie nebyli nikterak zapojeni, ale mnohdy o ní údajně ani nevěděli. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 20. až 190. tohoto odůvodnění. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu, jehož existence se jmenovaní obvinění prostřednictvím podaného mimořádného opravného prostředků dovolávají.
53. Souhlasit nelze ani s procesní námitkou obviněné T. T. V., dle které jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu procesně nepoužitelné, a to v důsledku skutečnosti, že byly realizovány na základě příkazu vydaného Okresním soudem v Přerově, byť v dané věci není zřejmá žádná souvislost mezi jednáním obviněných a právě obvodem působnosti Okresního soudu v Přerově. Touto opakovanou námitkou vznesenou již v nalézacím a poté i odvolacím řízení se přitom v plné míře zabývaly oba soudy nižších stupňů, a to konkrétně soud krajský v bodě 75. odůvodnění svého rozhodnutí a vrchní soud v bodě 19. odůvodnění svého usnesení, přičemž Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožňuje. V daném případě totiž neshledal žádné známky účelové manipulace s místní příslušností soudu k úkonům v trestním řízení, kterak se obviněná snaží tvrdit odkazem na rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. V daném případě se nejedná o situaci, kdy by dozorující státní zastupitelství bezdůvodně vybralo k podání návrhu na provedení úkonu v přípravném řízení jakýkoliv z okresních soudů, který se nacházel v obvodu jeho působnosti, a tudíž nemohlo dojít k porušení zásad spravedlivého procesu.
54. Jestliže obviněný A. T. D. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou relevantní námitku, nýbrž tuto založil na opětovném rozporování zjištěného skutkového stavu, když tvrdí, že jeho role v trestné činnosti byla pouze okrajová. Nejvyšší soud v tomto ohledu odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky namířené proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V daném případě by k uložení mírnějšího trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem mohlo být přistoupeno pouze za použití §58 tr. zákoníku, když však platí, že daný dovolací důvod nenaplňuje ani případná námitka dovolatele ohledně nepoužití tohoto hmotněprávního ustanovení za současného uložení trestu odnětí svobody v rámci běžného rozpětí nesnížené trestní sazby, a to na její samé spodní hranici (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
55. Obvinění A. T. D. a L. W. ve svých dovoláních usilovali rovněž o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k celkovému množství zajištěného rostlinného materiálu a jeho obsahu účinné látky delta-9-THC, jakož i celkovému množství neoprávněně spotřebované elektrické energie, a to prostřednictvím zcela obecných námitek o spekulativním výpočtu hypotetického množství, jejich údajné peněžní hodnoty a existence nespecifikovaných okolností odůvodňujících eventuálně příznivější posouzení rozsahu spáchané trestné činnosti. Taktéž takovéto námitky skutkové a procesní povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem s ohledem na výše uvedené judikatorní závěry zcela irelevantní. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V dané věci totiž nalézací soud v bodech 185. až 190. odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a v návaznosti na provedené důkazy odůvodnil své závěry, které pak v bodech 28. až 29. odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně přezkoumal též soud odvolací. Nejvyšší soud pak v souladu se soudy nižších stupňů shledal, že v rámci vedeného řízení nevznikly jakékoli pochybnosti o správnosti těchto výpočtů, což ověřil také v kontextu vypracovaných znaleckých posudků, a to především ve vztahu k požadavku obviněných na zcela přesné určení množství skutečně odebrané elektrické energie za celou dobu provozu dotčených pěstíren. Takovýto požadavek je ovšem nereálný a nalézací soud tedy nepochybil, když v duchu zásady materiální pravdy a při vyloučení důvodných pochybností ohledně tohoto množství v dané věci provedl výpočet, jehož výsledkem je odborný odhad učiněný na základě všech dostupných podkladů, které v nejvyšší možné míře dokládají, jaké množství elektrické energie bylo během pěstování konopí odebráno. K námitce obviněného L. W. pak nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že nelze dospět k závěru, že by se při hodnocení rozsahu produkované marihuany nalézací soud opřel výlučně o množství zajištěné rostlinné hmoty, respektive množství účinné látky THC, když v rámci hodnocení uvedeného v bodech 191. až 199. odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že se sice jedná o klíčové kvalifikační momenty, nicméně dále uvádí, že rozsah produkované látky je určen též velikostí pěstíren s vysokými náklady na její zřízení a následný provoz, jakož i skutečností, že se obviněným již podařilo nejméně jeden pěstební cyklus realizovat, vyprodukovanou marihuanu odvézt a zcela jistě prodat, přičemž tuto skutečnost rekapituluje v závěru bodu 197. odůvodnění svého rozhodnutí. Za tohoto stavu tak není zřejmé, které další podstatné okolnosti měl nalézací soud dle mínění dovolatele v jeho jednání dále shledat, když tento ve svém dovolání pouze odkázal na konstatní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž ovšem posouzení rozsahu tak, jak bylo učiněno krajským soudem, nikterak nevybočuje.
56. Stran dalších dovolacích námitek obviněného L. W. směřujících proti znaleckému posudku z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat Nejvyšší soud konstatuje, že žádná z námitek obviněného není s to založit porušení jeho práva na spravedlivý proces, jelikož nalézací soud nepochybil, když považoval zjištěné skutečnosti za dostatečné (což řádně shrnul v bodech 154. a 155. odůvodnění svého rozhodnutí), a po výslechu zpracovatele posudku, s ohledem na zřejmou nadbytečnost, nepřistoupil k doplnění dokazování, což také řádně odůvodnil. Rovněž Nejvyšší soud v rámci obviněným vznesených námitek ohledně autentičnosti v jeho mobilním telefonu zajištěné konverzace a fotografií v postupu znalce ani vlastnostech užité aplikace neshledal, že by na základě těchto skutečností bylo možné dospět k takovým zjištěním, jež by byly s to zásadním způsobem ovlivnit důkazní situaci. Současně nelze pominout, že i z rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že tento dospěl ke stejným závěrům.
57. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shrnuje, že obviněnými T. T. V., A. T. D. a L. W. vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
VI.
Dovolání obviněného M. C. N.
58. Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného M. C. N. a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky odpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu pouze částečně. Ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům přitom Nejvyšší soud vyhodnotil jako relevantní jen ty námitky, ve kterých obviněný tvrdil naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. k) tr. řádu.
59. Většinou svých v dovolání uplatněných námitek přitom obviněný opětovně usiloval o zpochybnění skutkových závěrů vztahujících se k jeho zapojení do předmětné trestné činnosti a své námitky tak znovu postavil na odmítnutí všech klíčových skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k závěru o jeho vině. K tomuto odkazuje Nejvyšší soud na své shora uvedené závěry, přičemž na tomto místě pouze znovu opakuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dále je třeba zdůraznit, že oba nižší soudy se v této věci obdobnými námitkami obviněného již v předchozích stadiích trestního řízení pečlivě zabývaly a v potřebné míře zkoumaly jak skutečnost, zda je obviněný pachatelem uvedeného trestného činu, tak stanovení jeho identity v rámci zajištěné telefonické komunikace. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je přitom Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, jelikož pečlivě odůvodněné závěry nalézacího soudu o podílu obviněného na dotčené trestné činnosti naopak zcela logicky navazují na zjištění učiněná v rámci provedeného dokazování (především na rozbor důkazů k identitě uživatele sporného telefonního čísla, kterak jej krajský soud provedl v hodnotící pasáži obsažené v odstavcích 167. až 183. odůvodnění svého rozsudku). Nalézací soud měl pro zjištění skutkového stavu k dispozici mimo jiné i výpověď spoluobviněného H. A. D. a ostatní ve věci provedené důkazy, přičemž v případě rozporů mezi nimi se s těmito řádně vypořádal. Na závěru nižších soudů, které identifikovaly právě obviněného M. C. N. jakožto osobu, která se trestné činnosti účastnila a byla jednotlivým spoluobviněným známa pod označením „K.“, popřípadě jako osobu vystupující pod iniciálami „CK“, a zejména jakožto uživatele mobilního telefonu účastnického telefonního čísla „XY“, nemohou ničeho změnit ani nyní tímto dovolatelem předestřené polemiky, jimiž se prostřednictvím vlastního hodnocení důkazů snaží zpochybnit dílčí okolnosti, navíc způsobem, který nemůže vyvrátit správnost skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů.
60. Z hlediska uplatněného hmotněprávního dovolacího důvod nelze za obsahově relevantní považovat ani skutkové námitky jmenovaného dovolatele zpochybňující určení množství zajištěného rostlinného materiálu. Do zkoumaného rostlinného materiálu byly dle zjištění Nejvyššího soudu důvodně a správně zahrnuty pouze toxikomanicky zneužitelné části s vysokým obsahem THC. Samotné tvrzení obviněného, že část rostlinné hmoty není komerčně využitelná, v důsledku čehož měla být ze zkoumání vyloučena, je přitom zcela irelevantní. Nejvyšší soud pak v souladu se soudy nižších stupňů shledal, že v rámci vedeného řízení nevznikly jakékoli pochybnosti o správnosti kteréhokoli ze tří znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví chemie, tzn. že se ze strany v této věci činných soudů nejednalo o projev svévolné, resp. rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V nyní posuzované věci je naopak zřejmé, že se oba nižší soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, přičemž s jejich argumentací se lze plně ztotožnit. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou nižších stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterak je obviněným namítáno. Stejně tak nedůvodná je z hlediska přisouzené právní kvalifikace dotčeného jednání i obviněným rozporovaná skutečnost, zda by se v případě dopěstování rostlin podařilo získat nejméně 275 kg marihuany. Z hlediska posouzení podstatných okolností naplnění zákonného znaku „velkého rozsahu“ nad rámec zohlednění již vypěstovaného množství konopí je přitom podstatné pouze to, že ze zjištěných okolností vyplývá, že činnost pachatele k získání takovéhoto prospěchu směřovala, což je z hlediska objemu obviněným zajišťované výroby jednoznačně patrné.
61. K námitce údajné nezákonnosti příkazů Okresního soudu ve Frýdku-Místku k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle §88a tr. řádu, potažmo i návrhů k jejich provedení, a to v důsledku absence dostatečných poznatků o zapojení obviněného do prověřované trestné činnosti Nejvyšší soud uvádí, že ani s touto námitkou se nelze ztotožnit. Výše uvedené úkony totiž jak po stránce formální naplňují všechny zákonné požadavky, tak je z nich současně po stránce materiální dostatečně zřejmé, že pro účely trestního řízení je tento postup nezbytný pro ověření podezření o zapojení obviněného do organizované trestné činnosti páchané vysoce konspirativním způsobem. Taktéž konkrétní důvody vedoucí k podezření o zapojení dovolatele do této trestné činnosti shledal Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dostatečnými, když v dané věci byly splněny požadavky dané zákonem, ježto výše uvedený příkaz obsahoval veškeré náležitosti, včetně základních známých skutkových okolností prověřované věci, které dostatečným způsobem odůvodňovaly jeho vydání. Porušení práva obviněného na spravedlivý proces přitom nemůže být shledáno pouze v tom, že obviněný se s názorem orgánů činných v trestním řízení na oprávněnost podezření ohledně jeho zapojení do trestné činnosti neshoduje, ale naopak může být založeno zejména naprostou absencí odůvodnění či odůvodněním na základě nelogických či ničím nepodložených úvah, nicméně existenci takovýchto závažných pochybení Nejvyšší soud v dané věci neshledal.
62. K námitce, kterou obviněný brojí proti přípustnosti vedlejšího trestu propadnutí majetku, který mu byl pravomocně uložen, je třeba konstatovat, že tato naplňuje uplatněný dovolací důvod podle §261 odst. 1 písm. h) tr. řádu. Oba soudy nižších stupňů však dle zjištění Nejvyššího soudu posoudily podmínky uložení tohoto druhu trestu v souladu s jeho zákonnými podmínkami definovanými v §39 odst. 7 a §66 tr. zákoníku, přičemž odvolací soud se již v bodě 38. odůvodnění svého rozhodnutí s touto námitkou v plném rozsahu a správně vypořádal, když konstatoval nadbytečnost obviněným navrhovaného důkazu a irelevantnost jeho argumentace. Obviněným tvrzené nesprávné závěry nalézacího soudu ohledně původu peněžních prostředků, jež byly předmětem trestu propadnutí majetku, jsou námitkami skutkovými, kterými se jmenovaný pouze domáhá jiného hodnocení provedených důkazů, a skutková zjištění nižších soudů nahrazuje jinou verzí skutkového stavu, která více odpovídá jeho představám, a až v návaznosti na tuto změnu pak činí závěr o porušení podmínek stanovených zákonem pro uložení tohoto druhu trestu. Pouze pro úplnost je třeba doplnit, že pokud dovolatel přirovnává nemožnost uložení trestu propadnutí peněžních prostředků, jež jím byly čerpány z poskytnutého hypotečního úvěru, k nemožnosti postižení motorového vozidla ve vlastnictví leasingové společnosti, je takováto argumentace zcela nepřiléhavá, neboť na rozdíl od situace, kdy automobil užívaný na základě leasingu je i nadále ve vlastnictví leasingové společnosti, hypoteční bankou poskytnuté peněžní prostředky se stávají vlastnictvím úvěrového dlužníka a mohou být tedy předmětným trestem postiženy (stejně jako se tak ne zcela vzácně stává v případě drogových deliktů např. u nemovitostí pořízených na základě hypotečního úvěru). Tuto námitku obviněného je tak v kontextu uplatněného dovolacího důvodu namístě shledat zcela neopodstatněnou.
63. Ve vztahu k námitce, jíž obviněný brojí proti neúplnosti výroku, kterým je stanovena výše škody způsobená krádeží elektrické energie, je třeba konstatovat, že taktéž tato je zjevně neopodstatněná. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, krajský soud spotřebovanou elektrickou energii podrobně propočítal na základě objektivně zjištěných parametrů instalovaných elektrických zařízení, násobenou zjištěnou dobou osvitu. Soud prvního stupně přitom v bodech 44. až 46. odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě dovodil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že spotřeba elektrické energie odpovídala právě dvanáctihodinovému cyklu osvitu, načež přistoupil k řádnému výpočtu škody v souladu s vyhláškou č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Postup nalézacího soudu tak odpovídá závěrům, k nimž ve své rozhodovací praxi dospěl také Ústavní soud, např. ve svém rozhodnutí ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14, v němž tento konstatoval, že zjištěná výše škody nemůže být založena čistě na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího, a již vůbec nemůže být založena na odborném vyjádření společnosti, která může být pro svůj vztah k jedné ze stran trestního řízení vyloučena. V nyní posuzované trestní věci přitom představoval výsledek měření provedený poškozenou společností pouze jeden z podkladů pro stanovení výše způsobené škody, přičemž tento byl v plném souladu se zjištěními učiněnými znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika (č. l. 1810 - 1818).
64. Ve vztahu k obviněným rozporovanému stanovení hodnoty neoprávněně užité elektřiny, včetně DPH (tedy zohlednění DPH v ceně věci, jež je předmětem útoku), a jeho tvrzení, dle kterého může být poškozeným ve vztahu k DPH pouze Česká republika, Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o otázku, která je již vyřešena konstantní judikaturou. V tomto ohledu lze poukázat např. na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2006, sp. zn. 4 Tz 152/2004, jelikož elektřina se svým charakterem nikterak nevymyká běžnému zdanitelnému plnění, které je ze zákona zatíženo daní z přidané hodnoty a jejím odběratelům se obvykle prodává se zohledněním této daně. Výše škody tedy v daném případě byla správně stanovena jako cena, za kterou by věc museli koupit obvinění, jakožto spotřebitelé, tedy jako cena včetně DPH. I v tomto případě je poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. plátcem DPH a dodávanou elektřinu prodává svým odběratelům s vyúčtovanou částkou DPH na výstupu v zákonné výši, pročež byla tuto částku vyúčtovaného DPH na výstupu povinna odvést za příslušné zdaňovací období podle data uskutečnění zdanitelného plnění místně příslušnému finančnímu úřadu.
VII.
Dovolání obviněných D. T. N. a T. H. N.
65. Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněných D. T. N. a T. H. N., jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými uplatněné dovolací námitky odpovídají pouze uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Konkrétně Nejvyšší soud považuje za odůvodněnou námitku namířenou proti postupu, kterým odvolací soud v bodě 32. odůvodnění svého rozhodnutí zohlednil nad rámec 20.194,95 g zajištěné rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii (která obsahovala celkem 790,67 g účinné látky THC) také očekávaný výtěžek rostlin ve výši 79.000 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanické účely. Zjištěné množství účinné látky THC přitom dle Nejvyššího soudu nepostačuje samo o sobě k naplnění znaku „velkého rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve smyslu Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 03. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), přičemž naplnění tohoto znaku nelze shledat ani s ohledem na další podstatné okolnosti trestného činu a celkové množství rostlinné hmoty, jelikož se celkové množství účinné látky dostatečně nepřiblížilo rozhodné hranici. Odvolací soud se tak dle Nejvyššího soudu měl blíže zabývat otázkou právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu, respektive otázkou rozlišení dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a jeho pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož v daném případě absentuje následek v podobě vyprodukování množství přesahujícího či podstatně se přibližujícího hranici stanovené pro znak „velkého rozsahu“.
66. Obvinění však svým konáním směřovali k vypěstování dospělých rostlin konopí a výrobě omamné a psychotropní látky v množství, které tuto hranici mnohonásobně převyšuje, když činili vše, co považovali za nutné, k dosažení maximálního výtěžku rostlinné hmoty a potažmo získání účinné látky THC, který měl mnohonásobně překročit hranici „velkého rozsahu“. V kontextu této skutečnosti tak neobstojí ani obviněným T. H. N. namítaná absence získání jakéhokoli prospěchu z trestné činnosti, jelikož pro užití této právní kvalifikace naopak svědčí způsob pěstování rostlin konopí, jakož i záměr obviněných navázat na úspěšné sklizně konopí dalšími sklizněmi, který lze vyvodit nejen z již úspěšně provedené sklizně, ale též ze zařízení profesionálně vybavených pěstíren. Ačkoli tak dle Nejvyššího soudu tento záměr nemohl být dostatečným pro shledání naplnění znaku „velkého rozsahu“ ve vztahu k dokonané formě trestné činnosti, je namístě konstatovat, že se obvinění svým jednáním popsaným pod bodem II. výrokové části rozsudku krajského soudu dopustili pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v jehož dokonání jim zabránily objektivní okolnosti spočívající v zásahu Policie ČR.
67. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda by zjištěná vada v právní kvalifikaci skutku, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými, mohla zásadně ovlivnit postavení těchto dovolatelů ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Respektoval přitom poměrně restriktivní výklad tohoto ustanovení Ústavním soudem, shrnutý zejména v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3758/13. Ústavní soud k této problematice mimo jiné uvedl, že hranici toho, co je nutno považovat za zásadní ovlivnění postavení obviněného, je nutno hledat právě v tom, jestli bylo nad obviněným správně vysloveno, zda naplnil skutkovou podstatu určitého trestného činu a zda mu byl uložen právě takový trest, jaký mu zákonně uložen být měl. Danou otázku přitom nelze zúžit jen na problematiku uloženého trestu, neboť i bez následného výroku o trestu je sám výrok o tom, že určitá osoba naplnila skutkovou podstatu určitého trestného činu, podle přesvědčení Ústavního soudu v širokém chápání vlastně již určitým trestem v podobě formálně učiněného odsudku jednání pachatele, jež je evidováno v evidenci Rejstříku trestů.
68. Podle Ústavního soudu musí být aplikace tohoto důvodu pro odmítnutí dovolání založena na přesvědčivém odůvodnění, včetně vypořádání se s otázkou potenciálního doplnění dokazování, tj. proč by ani další dokazování nemohlo zlepšit postavení dovolatele. Byl-li náležitým způsobem prostřednictvím relevantních námitek uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak je aplikace ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu v zásadě vyloučena. Na druhé straně Ústavní soud připustil, že si lze představit i situace, kdy takové odmítnutí bude namístě, a to například tehdy, když nalézací nebo odvolací soud jednání obviněného posoudí správně co do vlastní kvalifikované skutkové podstaty, ovšem v jejím rámci jednání obviněného subsumuje pod nesprávný znak této skutkové podstaty.
69. S ohledem na výše uvedené je tedy nepochybné, že aplikace §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu je vyloučena, pokud při správném hmotněprávním posouzení skutku přichází v úvahu uložení mírnějšího trestu osobě obviněného. Takovou možnost lze však v nyní posuzovaném případě s jistotou odmítnout. Nejde jen o to, že podle §21 odst. 2 tr. zákoníku je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin, nýbrž podstatnou je i skutečnost, že s ohledem na konkrétní, výše zmíněné okolnosti případu, nelze v zásadě hovořit o nižší společenské škodlivosti činu v souvislosti s tím, že formálně byly naplněny jen znaky pokusu uvedeného zločinu. Z tohoto hlediska je významným především fakt, že trest byl oběma výše jmenovaným obviněným uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, přičemž jim byl ukládán jako trest úhrnný ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku. Přihlédnout je třeba i k výši zamýšleného množství vyrobené drogy, které mnohonásobně převyšuje hranici stanovenou pro určení znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 03. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). Na uvedeném přitom ničeho nemění ani souběžné uložení trestu vyhoštění v délce trvání osmi let, jelikož navzdory této skutečnosti je oba uložené tresty v jejich souhrnu nutno považovat za velmi mírné. O uložení mírnějšího trestu by tudíž nebylo možné nikterak uvažovat ani v případě, že by jednání popsané pod bodem II. výrokové části rozsudku krajského soudu bylo právně kvalifikováno pouze jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
70. V daném případě nepřichází v úvahu ani možnost, že by teprve další dokazování mohlo zlepšit postavení obou dovolatelů v tom směru, že by mohlo vést ke změně skutkových zjištění, která by způsobila pro obviněné zásadně příznivější právní kvalifikaci, případně mírnější trest. Zmíněné pochybení obou nižších soudů v oblasti užité právní kvalifikace totiž nikterak nezasahuje do oblasti skutkových zjištění. Soud prvního stupně z tohoto hlediska provedl úplné dokazování, jak ostatně Nejvyšší soud uzavřel již výše ve vztahu ke skutkovým námitkám zbylých spoluobviněných.
71. Obecně je pokus trestného činu z důvodu absence škodlivého následku méně závažným stadiem než dokonaný trestný čin. Jak však plyne z výše uvedeného, u trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku může být hranice mezi ukončeným pokusem a dokonaným trestným činem velmi tenká a z hlediska závažnosti konkrétního činu nevýznamná, tzn. že nepřesná právní kvalifikace jednoho z obou trestných činů, jímž byli obvinění uznáni vinnými, tak sama o sobě nemohla v daném případě nikterak zásadně ovlivnit postavení obou dovolatelů. Vzhledem k tomu, jak se daná situace musela oběma obviněným jevit, nelze uvažovat o nižší společenské škodlivosti skutku v důsledku nezpůsobilosti pokusu. Nedokonání trestného činu může být podle konkrétních okolností hodnoceno v jejich prospěch, vždy však záleží na důvodech, z nichž k dokonání činu nedošlo. Ty byly v daném případě zcela nezávislé na vůli obviněných, neboť se jednalo o včasný zásah Policie ČR, jímž bylo úspěšné dopěstování zajištěných rostlin konopí zmařeno. Pochybení obou nižších soudů se tak nemohlo nikterak projevit nejen při individualizaci trestu, který byl oběma obviněným uložen, ale ani z hlediska Ústavním soudem zmiňovaného odsudku jednání obviněných. Kromě hlediska ryze formálního by proto nebylo právní posouzení skutku jako pokusu uvedeného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v žádném směru pro oba dovolatele příznivější, natož aby mohlo zásadně ovlivnit jejich postavení.
72. Zbývá dodat, že naznačená otázka, která měla být z podnětu dovolání obou obviněných řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť je již jednoznačně vyřešena, a to jak výše zmíněnou starší judikaturou, tak i judikaturou aktuální, kterak vyplývá například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1360/2018. Toto rozhodnutí ostatně řešilo téměř identický případ aplikace ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu v případě, kdy byl trestný čin soudy nesprávně posouzen jako dokonaný zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, ačkoli šlo o pokus tohoto zločinu. Použití odlišné právní kvalifikace skutku je z nyní posuzovaného hlediska zcela nerozhodné. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu je pak na místě zejména zdůraznit, že bylo napadeno též ústavní stížností, přičemž Ústavní soud ve svém recentním nálezu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 1201/19, k závěrům Nejvyššího soudu ohledně odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu výslovně uvedl, že tato kvalifikace z ústavněprávních hledisek obstojí. I v zájmu kontinuity rozhodování Nejvyšší soud v nyní posuzované věci rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto usnesení (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 75/2019).
73. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný T. H. N. spatřuje v uložení nepřiměřeně vysokého trestu, jelikož s ohledem na svoji osobu dovozuje, že nalézací soud měl při ukládání trestu v jeho případě aplikovat ustanovení §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku, a dále považuje svůj trest za nepřiměřeně přísný s ohledem na výši trestů uložených ostatním spoluobviněným. Jak již uvedl Nejvyšší soud výše u námitky, kterou proti uloženému trestu brojil obviněný A. T. D., v rámci tohoto dovolacího důvodu se dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku pod dolní hranicí trestní sazby tímto zákonem stanovené, neboť nevyužil-li soud tohoto výjimečného (resp. mimořádného) oprávnění a nepostupoval-li podle citovaného ustanovení, nýbrž trest vyměřil v rámci zákonné (tj. nesnížené) trestní sazby (a to v daném případě na její samé spodní hranici), nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Právě uvedené tedy znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může naplnit jen nesprávné použití ustanovení §58 tr. zákoníku při výměře trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, jak již ostatně shledal Nejvyšší soud v průběhu předmětného trestního řízení ve svém předešlém usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 995/2018. Naproti tomu nepoužití §58 tr. zákoníku a uložení trestu odnětí svobody v rámci běžného rozpětí jeho nesnížené trestní sazby (navíc na její samé spodní hranici) tento dovolací důvod nenaplňuje. K tomuto považuje Nejvyšší soud za vhodné podotknout, že tyto závěry lze aplikovat jak na mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tak z důvodů uvedených v §58 odst. 5 tr. zákoníku, tedy na obě ze strany obviněného vznesené dovolací námitky. Z výše uvedeného tedy plyne jasný závěr, že obě shora uvedené varianty mimořádného snížení trestu odnětí svobody je soud v rámci své rozhodovací činnosti oprávněn využít. Pokud ovšem takový postup s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jím řešené věci nezvolí, dovolatel se jejich uplatnění nemůže účinně domáhat cestou podaného dovolání (k tomu přiměřeně srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
74. Obviněným T. H. N. byl dále uplatněn rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci byl citovaný dovolací důvod jmenovaným obviněným uplatněn ve druhé z výše uvedených alternativ. S ohledem na výše uvedené závěry, které Nejvyšší soud učinil ve vztahu ke zbylým dovolacím důvodům, jež obviněný T. H. N. ve svém dovolání uplatnil, je tak namístě konstatovat, že ani tato námitka obviněného nebyla shledána důvodnou.
VIII. Závěr
75. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že jednotliví obvinění svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních převážně opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů. V dané věci přitom nebylo shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného usnesení vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal, a to navzdory nedostatkům, které Nejvyšší soud shledal ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněných D. T. N. a T. H. N.. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
76. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
77. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny jednotlivých obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
78. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v postupu obou nižších soudů neshledal ani podstatnou vadu spočívající v opomenutí důkazů a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též výše citovanému stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů. Nejvyšší soud taktéž neshledal, že by nižší soudy opomenuly u některého z provedených důkazů provést jejich řádné hodnocení.
79. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných T. T. V., A. T. D. a L. W. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného M. C. N. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo toto dovolání, opírající se převážně o námitky skutkového charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Ve věci obviněných D. T. N. a T. H. N. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení těchto obviněných a otázka, která má být z podnětu těchto dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, pročež obě podaná dovolání odmítl v souladu s §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. O odmítnutí všech dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
80. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaných jednotlivými obviněnými a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného M. C. N. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík