ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.478.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 478/2020-556
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání obviněného P. P. , nar. XY v XY, Moldavská republika, moldavského státního příslušníka, v České republice trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 11 To 64/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 1/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 80 T 1/2019, byl obviněný P. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době dne 1. 11. 2018 ve Spolkové republice Německo, v XY, ul. XY, v blízkosti města XY, na zákaznickém parkovišti u obchodního domu R. nastoupil do osobního motorového vozidla tov. zn. Honda typ CR-W-RE6, RZ: XY, barvy stříbrná metalíza, jehož vlastníkem je společnost C., se sídlem Ústí nad Labem – XY, XY, jejímž jediným vlastníkem a jednatelem je I. D., nar. XY, bývalá družka obviněného, která téhož dne přijela do obchodního domu R. za účelem nákupu, kdy po telefonické dohodě s obviněným tohoto zde naložila za účelem jeho odvozu do České republiky, přičemž při nástupu do vozidla obviněný do zavazadlového prostoru dal svůj batoh černé barvy, o jehož obsahu bývalou družku neinformoval, následně si sedl na místo řidiče a jeli přes hraniční přechod XY na území České republiky do Ústí nad Labem, kde bylo vozidlo s obviněným a jeho bývalou družkou v ulici Textilní dne 1. 11. 2018 v 16:00 hodin zastaveno hlídkou mobilního dohledu Celního úřadu pro Ústecký kraj v rámci běžné kontrolní činnosti, kdy při prohlídce zavazadlového prostoru v rámci kontroly černého batohu byl v tomto, v ručníku, nalezen do černé fólie zabalený balíček s obsahem 995,2 gramů kokainu o obsahu čisté báze 84,6%, což odpovídá množství 841,94 gramů čistého kokainu, kdy kokain je jako omamná látka uvedená v příloze 1 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a takto jednal přesto, že nikdy nebyl a není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
2. Za to byl obviněný P. P. krajským soudem podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo citovaným rozsudkem krajského soudu podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vysloveno ochranné opatření v podobě zabrání věci, a to 992,2 g kokainu.
3. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 80 T 1/2019, obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 11 To 64/2019, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu s tím, že se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný má za to, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně byl nesprávně právně posouzen a právně kvalifikován v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního práva hmotného, přičemž odvolací soud tuto vadu sám nenapravil a jeho odvolání zamítl, ač rozhodnutí nalézacího soudu věcně přezkoumal.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný na prvním místě namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím nenapravil pochybení soudu prvního stupně v určení toho, jaký trestný čin svým jednáním případně spáchal. Pakliže by byl žalovaný skutek dle dovolatele skutečně trestným činem, muselo by se jednat o trestný čin ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tzn. že by daný čin spáchal toliko ve značném rozsahu a nikoli ve velkém rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Při určení znaku „ve velkém rozsahu“ je totiž dle obviněného třeba vycházet ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle jehož přílohy je množstvím větším než malým v případě kokainu více než 1 gram této látky a velkým rozsahem 1.000 gramů této látky. K tomu, aby byla dosažena tato hranice, by dle dovolatele musela hmotnost kokainu, se kterým měl v nyní posuzovaném případě nakládat, být větší nebo rovna jednomu kilogramu, když však celková hmotnost drogy v zajištěném balíčku činila 995,2 gramů a hmotnost čistého kokainu 841,94 gramů. Hranice jednoho kilogramu tedy nebyla překročena ani v jednom případě, tzn. že obviněný nemohl dle svého tvrzení daný čin spáchat ve velkém rozsahu, nýbrž toliko v rozsahu značném. V této souvislosti dovolatel dospívá k závěru, že množství uvedené v pátém sloupci tabulky k citovanému stanovisku Nejvyššího soudu indikuje pouze nezbytnou míru kvality zkoumané látky, přičemž teprve poté, co je zjištěno, že zkoumaná látka dosahuje požadované kvality dle pátého sloupce, lze ve druhé fázi přistoupit ke zkoumání toho, zda lze celkové množství zajištěné látky dle třetího sloupce tabulky považovat za větší než malé. Pro určení gramáže množství většího než malého je tak dle dovolatele nutné vycházet ze třetího sloupce tabulky k citovanému stanovisku Nejvyššího soudu. Kromě určení rozhodného množství je přitom třeba vzít v úvahu, že obě hmotnosti nalezené látky jsou hraniční, pročež je nutné v souladu s relevantní judikaturou přihlížet i k tzv. terciálním kritériím. V návaznosti na výše uvedené obviněný již v rámci přípravného řízení, jakož i poté v řízení nalézacím a odvolacím opakovaně navrhoval změnu právní kvalifikace dotčeného jednání, nicméně příslušné orgány činné v trestním řízení, včetně obou soudů nižších stupňů, se ztotožnily s názorem, že v případě kokainu se velkým rozsahem rozumí množství nejméně 540 gramů čisté báze.
6. Obviněný dále namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím nenapravil ani to, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že šlo o jednání v tzv. negativním skutkovém omylu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku, který vylučuje úmyslné zavinění. Dovolatel totiž dle svého vyjádření nevěděl, že je v předmětném balíčku droga, neboť tento balíček byl uzavřený, zalepený černou páskou, pročež nemohl vidět jeho obsah, který spatřil až v okamžiku jeho otevření pracovníky celní správy. Osoba, která mu balíček předala, mu navíc sdělila, že obsahuje zálohové peníze na motorová vozidla a nějaké papíry k nim, načež mu dala balíček přímo do jeho batohu, aniž by mu jej předtím podala do ruky, tzn. že obviněný viděl jen horní část balíčku ve svém batohu. Dle dovolatele tak v daném případě nelze úmyslné zavinění dovozovat jen ze zjištění, že se droga nacházela v jeho batohu. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
7. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (viz podání ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 1 NZO 301/2020-11), který předně konstatoval, že dovolatel ve svém dovolání pouze opakuje obhajobu, již uplatnil již v řízení před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku krajského soudu. S danými námitkami skutkové i právní povahy se přitom v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a správně vypořádaly již oba nižší soudy. K otázce samotného velkého rozsahu se podrobným způsobem vyjádřil soud prvního stupně, načež na jeho argumentaci ve svém rozhodnutí odkázal i soud odvolací. Sám státní zástupce se přitom s touto argumentací obou nižších soudů zcela ztotožňuje, považuje ji za plně vyčerpávající a v celém rozsahu na ni odkazuje.
8. Námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dle státního zástupce podřadit pouze částečně, neboť dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. V části III. podaného dovolání totiž obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, když namítá, že o kokainu v převáženém balíčku nevěděl. K tomuto však dle státního zástupce nezbývá, než opětně odkázat na podrobný rozbor provedených důkazů v odstavci 28 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, z něhož je patrno, že se uvedený soud se všemi námitkami, které dovolatel uvedl na svoji obhajobu, velmi zodpovědně vypořádal.
9. Pod uvedený dovolací důvod hmotněprávního charakteru se dle státního zástupce dají podřadit toliko námitky obviněného směřující proti právní kvalifikaci dotčeného jednání podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to ve vztahu k naplnění znaku velkého rozsahu, byť danou polemiku obviněného shledává zjevně neopodstatněnou, neboť se ve svém výkladu tabulky obsažené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, dovolatel snaží oddělit množství směsi od obsahu v ní obsažené účinné látky, a to zjevně proto, aby v jeho případě nebyla zohledněna mimořádná čistota jím převážené směsi kokainu. Výklad prezentovaný dovolatelem však státní zástupce shledává nesprávným a odporujícím výkladu třetího a pátého odstavce předmětné tabulky v pozdější judikatuře Nejvyššího soudu. V této souvislosti státní zástupce shrnul podstatu vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, (uveřejněného pod č. 12/2017 Sb. rozh. tr.), usnesení ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 11 Tdo 994/2016, usnesení ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 11 Tdo 486/2019, či usnesení ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). V duchu citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu státní zástupce poukázal na skutečnost, že primárním kritériem pro určení rozsahu drogy je množství v ní obsažené účinné látky. Z judikatury Nejvyššího soudu je tedy zřejmé, že množství 841,94 gramů čistého kokainu přesahuje o více než 55 % množství 540 gramů, čímž tak došlo k naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že byla veškerá látka zajištěna a analyzována, nebylo zapotřebí vycházet z množství směsi podle třetího odstavce výše uvedené tabulky. Jelikož byla hranice rozhodná pro určení velkého rozsahu překročena o více než polovinu, nebylo dle státního zástupce zapotřebí zohlednit ani žádná dovolatelem připomínaná terciální kritéria.
10. S ohledem na výše uvedené státní zástupce ve svém vyjádření závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovení trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
12. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl nalézacím soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ.
18. Nejvyšší soud po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu jen částečně. Obviněný totiž částí svých námitek usiloval o zpochybnění skutkového závěru stran své vědomé dispozice v podobě dovozu omamné látky kokain z území Spolkové republiky Německo do České republiky v motorovém vozidle své bývalé družky, když se hájil tím, že o skutečném obsahu převáženého balíčku, který mu měl být uzavřený a zalepený černou páskou vložen do batohu třetí osobou s tím, že obsahuje peníze a blíže neurčené listiny k motorovým vozidlům, neměl údajně žádného povědomí, tzn. že se jednání, jímž byl uznán vinným, nemohl dopustit úmyslně, nýbrž šlo o negativní skutkový omyl ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný dále poukazuje na domnělá pochybení soudu prvního stupně učiněná při hodnocení důkazů, konkrétně na hodnocení jím učiněných výpovědí, jakož i porovnání jeho tvrzení s výpovědí svědkyně D., mezi nimiž se objevily rozpory, které se však nalézací soud nesnažil nikterak odstranit provedením dalších důkazů, nýbrž se bez dalšího, a tedy v rozporu s principem in dubio pro reo, přiklonil k tvrzením prezentovaným jmenovanou svědkyní. Z výše uvedeného plyne, že obviněný své námitky založil na odmítnutí všech klíčových skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k závěru o jeho vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní, neboť ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu).
19. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že nemá jakýkoli zákonný důvod odklonit se od závěrů odvolacího soudu, který v bodě 16. odůvodnění svého usnesení konstatoval, že pokud jde o skutková zjištění nalézacího soud k předmětnému skutku, nemá vrchní soud k jím učiněným závěrům žádných připomínek, neboť krajský soud se v napadeném rozsudku náležitě vypořádal s provedenými důkazy, přičemž uvěřil-li zejména svědeckým výpovědím, které jsou podporovány listinnými důkazy, jde o hodnocení důkazů, které bylo ze strany soudu prvního stupně provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Taktéž Nejvyšší soud shledal skutková zjištění nalézacího soudu jasnými, srozumitelnými, a zakotvenými v provedených důkazech, přičemž v dané věci neshledal žádných opomenutých důkazů, tzn. že neshledal, že by nalézací soud pochybil, když obviněného označil jako kurýra kokainu neoprávněně dovezeného do České republiky. V tomto ohledu nezbývá, než odkázat na závěry odvolacího soudu prezentované v bodě 20. odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí ve spojení s podrobným rozborem provedených důkazů ze strany nalézacího soudu (viz bod 28. odůvodnění odsuzujícího rozsudku), dle kterých je na podkladě řádně provedeného dokazování nepochybné, že v nyní posuzované věci došlo k zajištění převáženého kokainu o hmotnosti 995,2 gramů (s obsahem 84,60 % čisté báze) náhodnou kontrolou ze strany příslušníků celního úřadu, přičemž z jednání obviněného na místě činu bylo zjevné, že dělal vše pro to, aby předmětný batoh, ve kterém byl kokain uložen (zabalen v černé fólii, stříbrné fólii a omotán vlhkým ručníkem takovým způsobem, aby byl skrytý), nebyl středem zájmu příslušnice celní správy provádějící kontrolu předmětného motorového vozidla tov. zn. Honda CRV.
20. Nalézací soud přitom posuzoval věrohodnost výpovědí obviněného a jednotlivých svědků, zejména svědkyně I. D., dostatečně důkladně, přičemž obzvláště pečlivě a obezřetně postupoval při hodnocení skutečností, ve vztahu k nimž byly tyto výpovědi ve vzájemném rozporu (zejména stran stanovení okamžiku, od kterého obviněný řídil motorové vozidlo, ve kterém byl kokain zajištěn, a tedy určení toho, kdo stanovil komplikovanější cestu přes místní komunikace do obce XY a nikoli jednodušší cestu po dálnici D8 a na německé straně A17, která je nejbližší a nejrychlejší spojnicí mezi oběma dotčenými místy v SRN a ČR), načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci tak Nejvyšší soud neshledal existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování, a to ani ve vztahu k otázce úmyslného zavinění, jež je jedním ze základních znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným a jíž se nalézací soud obsáhle věnoval zejména v bodě 28. odůvodnění svého rozsudku (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
21. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná. S ohledem na zákonné vymezení obviněným zvolených dovolacích důvodů se Nejvyšší soud zabýval výlučně hmotněprávním aspektem obviněným uplatněných dovolacích námitek.
22. Ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům Nejvyšší soud vyhodnotil jako relevantní pouze tu námitku, jíž obviněný zpochybnil naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to s poukazem na to, že nebyl naplněn kvalifikační znak spočívající ve spáchání daného činu „ve velkém rozsahu“.
23. Za účelem prověření námitek obviněného směřovaných vůči užité právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku Nejvyšší soud přezkumem spisového materiálu ověřil, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný P. P. dne 1. 11. 2018 dovezl ze Spolkové republiky Německo do České republiky v motorovém vozidle své bývalé družky kokain o hmotnosti 995,2 gramů, který byl v okamžiku kontroly příslušníky celního úřadu nalezen zabalený do černé fólie v jeho batohu umístěném v zavazadlovém prostoru dotčeného vozidla. Tuto skutečnost soud prvního stupně vyhodnotil jakožto jednoznačně prokázanou v bodě 28. odůvodnění svého rozhodnutí, a to především na základě výpovědí svědků, zejména členů hlídky mobilního dohledu Celního úřadu Ústeckého kraje, ve spojení s listinnými důkazy, zejména protokolem o ohledání místa činu, protokolem o provedení prohlídky jiných prostor – motorového vozidla, včetně pořízené fotodokumentace, protokolem o vydání věci a zpracovanými odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie. S přihlédnutím k závěrům citovaných odborných vyjádření je současně nesporné, že ve vozidle nalezená pevná látka, ve které byl za užití ID spektrometrie a plynové chromatografie s hmotnostním detektorem prokázán kokain, dosahovala celkové hmotnosti 995,2 gramů s obsahem čisté báze 84,6 %, což odpovídá hmotnosti 841,94 gramů čistého kokainu.
24. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve velkém rozsahu vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
25. Podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 [uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.] se „větším rozsahem“ rozumí desetinásobek „množství většího než malého“, „značným rozsahem“ pak desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
26. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 [uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.], resp. tabulky tvořící přílohu tohoto stanoviska, je za množství vetší než malé v případě kokainu třeba považovat více než 1 gram této omamné látky, který musí obsahovat nejméně 0,54 gramu účinné psychotropní látky (tj. methylesteru benzoylekgoninu) nebo 0,6 gramu soli hydrochloridu.
27. V návaznosti na obviněným uplatněné námitky stran chybného postupu obou soudů nižších stupňů při stanovení rozsahu zajištěné omamné nebo psychotropní látky ve smyslu citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, je třeba konstatovat, že dovolatelem prezentovaný výklad tabulky tvořící přílohu daného stanoviska je zcela zjevně nesprávný, neboť, jak správně konstatoval již státní zástupce ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání, odporuje pozdější judikaturou Nejvyššího soudu přijatému výkladu vzájemného vztahu údajů v této tabulce obsažených, konkrétně vztahu třetího a pátého sloupce této tabulky.
28. V předmětné tabulce je ve vztahu k jednotlivým typům návykových látek (specifikovaným v prvním sloupci jejich obecným názvem) v posledním pátém sloupci uvedeno nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, popř. soli, jež musí být obsaženo v dané směsi (tj. látce označené jako droga), aby její zkoumané množství (hmotnost) dosahovalo „množství většího než malého“. Ve třetím sloupci je pak uvedeno hmotnostní kritérium samotné směsi, jež musí být dosaženo, aby se v případě dané drogy jednalo o „množství větší než malé“. Ze vzájemného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohové tabulky citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu je tak patrný princip vyjadřující určitou koncentraci účinné látky ve zkoumaném množství drogy.
29. Již ze samotného obsahu výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 jasně plyne, že s ohledem na skutečnost, že výchozím množstvím při stanovení „množství většího než malého“ byla běžná dávka obvyklého konzumenta té které drogy, která se však v průběhu času vyvíjí, neboť závisí na mnoha faktorech (např. na účinnosti běžné dávky, oblibě dané drogy, počtu prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých osob, apod.), pročež nebylo možné „množství větší než malé“ stanovit absolutní hodnotou v tom smyslu, že by šlo o nepřekročitelnou hranici z hlediska posouzení trestní odpovědnosti v konkrétním případě trestného činu podle §283 odst. 1, 2 písm. d) nebo §284 tr. zákoníku, a to ať již směrem dolů či nahoru, neboť i v relevantních tabulkách se zpravidla uvádějí hodnoty dvě, a to množství větší než malé (vycházející z tzv. dávek drogy) a množství účinné látky, které by však mělo být při posuzování uvedeného pojmu základní.
30. Skutečnost, že primárním kritériem při posouzení naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ podle §283 tr. zákoníku ve spojení se shora citovaným usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, je množství účinné psychotropní látky obsažené v zajištěné směsi, nikoli samotné množství této směsi, kterak se snaží účelově prezentovat obviněný P. P., je patrná mimo jiné i ze státním zástupcem přiléhavě citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 681/2017. V tomto svém rozhodnutí totiž Nejvyšší soud jednoznačně deklaroval, že primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné psychotropní látky obsažené v předmětné droze. Pouze v případě, že toto množství účinné látky není možné zjistit, lze přistoupit k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, které jsou stran určení rozsahu hraniční, lze poté za účelem stanovení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v konkrétním rozsahu, přistoupit též k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou zejména výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
31. V návaznosti na výše uvedená hmotněprávní východiska, jakož i zjištěný skutkový stav je tak zřejmé, že obviněný P. P. svým jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně zcela jednoznačně naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť tento čin spáchal „ve velkém rozsahu“. Velkým rozsahem se rozumí tisícinásobek množství většího než malého. V případě kokainu představuje „množství větší než malé“ více než 1 gram směsi a 0,54 účinné psychotropní látky methylester benzoylekgoninu, tzn. že v případě „velkého rozsahu“ se bude jednat o množství více než 1.000 gramů směsi a 540 gramů účinné látky. Ze skutkových zjištění přitom jednoznačně vyplývá, že obviněný dne 1. 11. 2018 v cizím motorovém vozidle dovezl ze Spolkové republiky Německo do České republiky a zde ve svém batohu přechovával celkem 995,2 gramů kokainu obsahujícího 84,6 % čisté báze, což odpovídá množství 841,94 gramů čistého kokainu. Svým jednáním tak přisuzovanou skutkovou podstatu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku naplnil zcela prokazatelně, neboť jím dovezené a přechovávané množství účinné látky, tj. čistého kokainu, o více než 55 % přesáhlo množství 540 gramů, představující spodní hranici pro určení zákonného znaku „ve velkém rozsahu“, pročež nelze v žádném ohledu souhlasit s tvrzením obviněného, že se v daném případě jednalo toliko o „značný rozsah“, ježto celkové množství zajištěné směsi nedosáhlo potřebné hranice 1.000 gramů směsi kokainu. V daném případě tak nebylo třeba při stanovení rozsahu vycházet z tzv. sekundárního kritéria (tj. celkového množství zajištěné směsi kokainu), neboť dotčená látka byla zajištěna a podrobena řádnému odbornému zkoumání, v důsledku čehož bylo zjištěno přesné množství čisté báze, tj. účinné psychotropní látky obsažené v zajištěné směsi, jež představuje kritérium primární, jež má při stanovení rozsahu vždy přednost. S ohledem na intenzitu, jíž byla hranice „velkého rozsahu“ v daném případě překročena (tj. o více než 55 %), nebylo rovněž třeba zohlednit ani kritéria tzv. terciální, neboť se nejednalo o množství z hlediska stanovení rozsahu hraniční.
32. Soud prvního stupně tedy v daném případě při stanovení rozsahu drogy, s níž obviněný neoprávněně nakládal, zvolil zcela správný postup, jenž odpovídá právním závěrům obsaženým ve výše citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 [uveřejněném pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.] ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 [uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.], načež se s jeho právním hodnocením ztotožnil i soud odvolací. Jelikož Nejvyšší soud v tomto ohledu neshledává v postupu obou soudů nižších stupňů žádného pochybení, je třeba obviněným zvolené dovolací námitky namířené proti právnímu posouzení dotčeného skutku odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
33. Ježto obviněný ve svém dovolání odkázal též na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž však v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, dle Nejvyššího soudu nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V.
Závěr
34. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný P. P. veškeré své námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, a to do té míry, že jeho dovolání je po věcné stránce identické s jeho odvoláním. Soudy nižších stupňů se přitom těmito námitkami pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi podrobně vypořádaly, což obviněný ve svém dovolání nikterak nereflektuje. Pouhá nespokojenost s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch však není a nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne za situace, kdy je mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé dána nezpochybnitelná logická návaznost.
35. V souvislosti s tím považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v daném případě neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v nyní projednávané věci rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
36. Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík