ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.878.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 878/2020-4637
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 o dovolání obviněných 1) V. T. T., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, 2) P. T. X. , nar. XY ve XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, 3) H. T. M. , nar. XY ve XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v ČR bytem XY, 4) H. H. T. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, v ČR trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, a 5) K. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 15 To 94/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 6/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného K. S. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných V. T. T., P. T. X., H. T. M. a H. H. T. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 4 T 6/2018, byl obviněný V. T. T. (pod bodem I.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný P. T. X. byl týmž rozsudkem krajského soudu (pod bodem II.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný H. T. M. byl citovaným rozsudkem krajského soudu uznán vinným jednak zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem I. a III.) a dále zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem II.). Obviněný H. H. T. a K. S. byli výše uvedeným rozsudkem krajského soudu uznáni vinnými jednak zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem I.) a dále zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem II.).
2. Za uvedené jednání byl obviněný V. T. T. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Obviněný P. T. X. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obvinění H. T. M. a K. S. byli citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněný H. H. T. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo krajským soudem rozhodnuto rovněž o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Plzni se obvinění V. T. T., H. H. T., K. S., P. T. X., a H. T. M. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
1) za účelem zřízení varny pervitinu a jeho výroby pro další distribuci od přesně nezjištěné doby začátkem dubna 2017 obviněný H. T. M. zajistil objekt rodinného domu na adrese XY, XY č. p. XY, který následně na jeho žádost prověřil obviněný K. S. s tím, že odpovídá požadavkům obviněných na zřízení varny, v přesně nezjištěné době kolem začátku června 2017 obviněný K. S. za finanční odměnu odvážel svým vozidlem tov. zn. VW Passat, RZ: XY, společně s obviněnými H. H. T. a V. T. T. nejméně třikrát z přesně nezjištěné garáže v XY papírové krabice, pytle, plastové barely, kanystry a další předměty určené k výrobě pervitinu do rodinného domu na adrese XY, XY, kde následně došlo k výrobě pervitinu ze strany obviněného V. T. T. a dalších neustanovených osob za použití nejméně 8 elektrických jednoplotýnkových vařičů jako zdroje tepla, 5 ks skleněných baněk trojcestných s plochým dnem o objemu 6.000 ml sloužících jako varné nádoby, 11 ks plastových sudů jako nádob používaných pro extrakci o obsahu 50 l, 14 ks skleněných tálů sloužících na sušení meziproduktu a dalších předmětů a chemických surovin jako je červený fosfor, jód, hydroxid sodný, toluen a takto vyrobili nejméně 3.056,28 g hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého by bylo možné vyrobit cca 2.250 g hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), kdy v konečné fázi výroby při chybném technologickém postupu došlo k zahoření celé varny, následně obviněný H. H. T. kontaktoval obviněného K. S. s tím, že došlo k požáru varny a že obviněný V. T. T. utekl a nikdo tam není, obviněný K. S. opakovaně kontroloval objekt rodinného domu na adrese XY, XY č. p. XY a dne 6. 6. 2017 při další kontrole byl na místě zadržen policií společně s obviněným V. T. T.,
2) za účelem zřízení varny pervitinu a jeho výroby pro další distribuci obviněný P. T. X. instruoval další obviněné zejména k zajištění prostor pro varnu a k nákupu předmětů potřebných k výrobě pervitinu a následně kontroloval jejich činnost, obvinění plnili jeho instrukce, kdy obviněný K. S. začátkem června 2017 dohodl užívání rodinného domu na adrese XY, ul. XY, dne 10. 6. 2017 dle pokynu obviněného P. T. X. objednal obviněný H. H. T. a dne 14. 6. 2017 zakoupil a převzal od R. T., nar. XY, chemické suroviny, a to konkrétně 5 kg jódu, 20 l kyseliny solné, 30 l kyseliny trihydrogenfosforečné, 100 l toluenu, 50 kg hydroxidu sodného, které naložil do vozidla tov. zn. BMW 530 D, RZ: XY, a zaparkoval jej u bydliště obviněného H. T. M. na adrese Karlovy Vary, XY, následně dne 20. 6. 2017 a 21. 6. 2017 obvinění H. T. M. a H. H. T. samostatně či společně v různých prodejnách v Karlových Varech a Chomutově, dne 24. 6. 2017 obviněný H. H. T. v prodejně H. v Praze, ul. XY a 28. 6. 2017 v prodejně B. v Chomutově nakoupili celkem nejméně 76 l toluenu, 8 ks jednoplotýnkových elektrických vařičů zn. SENCOR SCP 1500, 6 ks skleněných tálů s víkem kulatých o objemu 3,5 l a 1 ks o objemu 1,6 l zn. SIMAX, 1 ks skleněného tálu kulatého o objemu 1,5 l, 4 ks prodlužovacích kabelů se 4 zásuvkami, minimálně 3 ks přesně nezjištěných rozdvojek či roztrojek, 4 ks plastových barelů a objemu 50 litrů, 1 ks plastového barelu o objemu 20 l, 4 ks odměrek se stupnicí o objemu 3 l, 3 ks lavorů čtvercových o objemu 15 l, 1 ks odměrky se stupnicí zn. HENDI o objemu 1 l, 1 ks plastové dávkovací láhve zn. HENDI o objemu 20 cl, 1 ks míchacího nástavce na vrtačku, 1 ks plastového trychtýře, 1 ks vzduchového měchu, 10 ks sad špachtlí, 1 ks velkého spreje s montážní pěnou, 1 ks elektrického stolního ventilátoru, 1 ks varné konvice, 1 ks čiré hadice, 2 ks akvaristické hadice, 2 ks plastové tyčky k rostlinám, 1 ks universální pásky, 1 ks grilovací misky, přičemž část již zakoupených chemických surovin a další předměty pro výrobu pervitinu již dne 21. 6. 2017 obvinění H. T. M. a H. H. T. přeložili do vozidla tov. zn. Mercedes-Benz Vito, RZ: XY, a spolu s obviněným K. S. odvezli do objektu varny na adrese XY, ul. XY, obviněný H. T. M. dále v internetovém obchodě zakoupil elektrický šrotovník obilí, obviněný H. H. T. na pokyn obviněného P. T. X. dne 24. 6. 2017 provedl úpravu sklepních prostor objektu varny, kdy naistaloval vzduchotechniku a částečně zadělal vstup do místnosti pomocí OSB desek a montážní pěny, přičemž k samotné výrobě pervitinu z nashromážděných chemických surovin nedošlo, neboť dne 3. 8. 2017 v době od 05:53 hodin do 08:57 hodin byl objekt varny vyklizen ze strany dosud neztotožněných vietnamských osob a vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz Vito, RZ: XY, odvezen na neustanovené místo, kdy převážná část odvezených věcí byla následně zajištěna dne 20. 9. 2017 v Mostě, ul. XY v garáži užívané obviněným H. H. T., přičemž dle znaleckých posudků by bylo možné v rámci jednoho procesu výroby získat při 100 % výtěžnosti za pomoci chemických surovin a varného skla, které měli obvinění k dispozici, a to 9 kusů nalezených varných baněk o objemu 6.000 ml 4,5 kg pervitinu s obsahem 3,6 kg metamfetaminové báze, resp. z 30 litrů kyseliny fosforečné 58,9 kg pervitinu, resp. z 5 kg jódu 3,7 kg pervitinu, přičemž reálná výtěžnost reakce bývá cca 80 %,
3) obviněný H. T. M. od přesně nezjištěné doby do 10:20 hodin dne 20. 9. 2017 v komoře v mezipatře mezi 2. a 3. patrem náležející k jeho bydlišti, a to bytové jednotce 3+1 ve 3. nadzemním podlaží bytového domu na adrese Karlovy Vary - XY, XY, skladoval za účelem další distribuce sáček s krystalickou látkou o hmotnosti 3,00 g s obsahem metamfetaminu čistoty 78,4 %, což představuje 2,35 g čisté metamfetaminové báze, sáček s krystalickou látkou o hmotnosti 0,74 g s obsahem metamfetaminu čistoty 58,8 %, což představuje 0,44 g čisté metamfetaminové báze, krystalickou látku v odměrce o hmotnosti 0,55 g s obsahem metamfetaminu čistoty 74,8 %, což představuje 0,41 g čisté metamfetaminové báze, sáček s krystalickou látkou o hmotnosti 323,10 g s obsahem metamfetaminu čistoty 81,8 % čistoty, což představuje 264,30 g čisté metamfetaminové báze, celkem tedy 323,39 g krystalické látky s obsahem 267,5 g čisté metamfetaminové báze,
a to vše činili obvinění i přesto, že neměli povolení k nakládání s omamnými ani psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy konali neoprávněně, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., přičemž pervitin (metamfetamin) je zařazen v Příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni výše jmenovaní obvinění. Odvolání proti tomuto rozsudku podal taktéž státní zástupce, a to v neprospěch všech obviněných pouze do výroku o trestech. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal, načež svým rozsudkem ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 15 To 94/2019, zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, a to z podnětu odvolání obviněných V. T. T., H. T. M. a K. S. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu, z podnětu obviněného H. H. T. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu a z podnětu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, podaného v neprospěch obviněného V. T. T., H. T. M. a H. H. T. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu, a to pouze ve výroku o vině těchto obviněných pod bodem I. a ve výroku o trestech, a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné V. T. T., H. T. M. a K. S. pod bodem I. uznal vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný V. T. T. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Obviněný H. T. M. byl za výše uvedený skutek pod bodem I. a za skutky uvedené pod bodem II. a III. ve výroku napadeného rozsudku krajského soudu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odvolacím soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Obviněný K. S. byl za výše uvedený skutek pod bodem I. a za skutek uvedený pod bodem II. ve výroku napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle §283 odst. 3 tr. zákoníku vrchním soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný H. H. T. byl odvolacím soudem při nezměněném výroku napadeného rozhodnutí nalézacího soudu o vině pod bodem II. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §259 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud trestní věc obviněného H. H. T. ohledně skutku popsaného pod bodem I. vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Naproti tomu odvolání obviněného P. T. X. a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných P. T. X. a K. S. byla odvolacím soudem podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
5. Podle Vrchním soudem v Praze nově formulované skutkové věty se obvinění V. T. T., H. T. M. a K. S. předmětné trestné činnosti popsané pod bodem I. dopustili tím, že:
za účelem zřízení varny pervitinu a jeho výroby pro další distribuci od přesně nezjištěné doby začátkem dubna 2017 obviněný H. T. M. zajistil objekt rodinného domu na adrese N., O. č. p. XY, který následně na jeho žádost prověřil obviněný K. S. s tím, že odpovídá požadavkům obviněných na zřízení varny, v přesně nezjištěné době kolem začátku června 2017 obviněný K. S. za finanční odměnu odvážel svým vozidlem tov. zn. VW Passat, RZ: XY, společně s obviněným V. T. T. nejméně třikrát z přesně nezjištěné garáže v XY papírové krabice, pytle, plastové barely, kanystry a další předměty určené k výrobě pervitinu do rodinného domu na adrese N., O. č. p. XY, kde následně došlo k výrobě pervitinu ze strany obviněného V. T. T. a dalších neustanovených osob, za použití nejméně 8 elektrických jednoplotýnkových vařičů jako zdroje tepla, 5 ks skleněných baněk trojcestných s plochým dnem o objemu 6.000 ml sloužících jako varné nádoby, 11 ks plastových sudů jako nádob používaných pro extrakci o obsahu 50 l, 14 ks skleněných tálů sloužících na sušení meziproduktu a dalších předmětů a chemických surovin jako je červený fosfor, jód, hydroxid sodný, toluen, a takto vyrobili nejméně 3.056,28 g hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého by bylo možné vyrobit cca 2.250 g hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), kdy v konečné fázi výroby při chybném technologickém postupu došlo k zahoření celé varny, následně byl obviněný K. S. informován, že došlo k požáru varny a že obviněný V. T. T. utekl a nikdo tam není, obviněný K. S. opakovaně kontroloval objekt rodinného domu na adrese N., O. č. p. XY a dne 6. 6. 2017 při další kontrole byl na místě zadržen policií společně s obviněným V. T. T.,
a to vše činili obvinění i přesto, že neměli povolení k nakládání s omamnými ani psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy konali neoprávněně, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., přičemž pervitin (metamfetamin) je zařazen v Příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. T. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech jeho výroků. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Obviněný dále uplatil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť mu měl být uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
7. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. T. T. konstatuje, že odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho námitkami, dle kterých byl odsouzen pouze na základě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného K. S. z přípravného řízení. Obviněný K. S. ovšem svoji výpověď v hlavním řízení změnil s odůvodněním, že v přípravném řízení vypovídal pod nátlakem policie. Provedené odposlechy a záznamy pořízené při sledování osobního motorového vozidla pak nemohly být dle obviněného použity jako důkaz, jelikož byly pořízeny nezákonně bez patřičného povolení vydaného v souladu s trestním řádem. Předložené zájmové pasáže přitom byly vytrženy z kontextu a nebyla ani prokázána totožnost na záznamech hovořících osob.
8. Obviněný ve svém dovolání dále namítá, že uložení trestu vyhoštění bylo ve vztahu k jeho osobě vyloučeno ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož má v České republice přítelkyni, nezletilou dceru a bratry. Obviněný má tedy v České republice rodinné a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění je tak v přímém rozporu se zájmem na spojování rodin. Skutečnost, že na území České republiky sice pobývá nelegálně, pak obviněný přičítá na vrub tomu, že po skončení platnosti víza, jež mu bylo uděleno za účelem pobytu ke sloučení rodiny s cizincem, byl vzat do vazby a nemohl tak pro legalizaci svého pobytu ničeho učinit.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Obviněný P. T. X. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby. Také on přitom odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci.
11. Obviněný na prvním místě namítá, že stíhané jednání popsané pod bodem II. mělo být kvalifikováno jako dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť v trestním řízení dle jeho mínění nebyl získán žádný důkaz o tom, že by obvinění měli v úmyslu obstarat chybějící pseudoefedrin, tedy prekurzor nezbytný k výrobě drogy, a drogu skutečně vyrobit. Takovýto úmysl nelze dle obviněného vyvozovat ani z malého množství léčiva nalezeného ve vozidle obviněného H. H. T., ani ze způsobu, jakým obvinění s chemikáliemi, s nimiž disponovali, nakládali. Zcela hypoteticky pak bylo dle dovolatele určeno taktéž množství drogy, které by bylo možné z těchto chemikálií vyrobit, přičemž obviněný s takovýmto teoretickým množstvím drogy ani nebyl seznámen a nemohl tedy v důsledku absence úmyslu naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty spočívající v rozsahu spáchání trestného činu.
12. Obviněný vedle toho namítl, že výroba drogy nikdy nebyla zahájena, čímž došlo k dobrovolnému upuštění od dokonání trestného činu, přičemž trestnost přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy zanikla.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Obviněný H. T. M. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jeho mínění spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Obviněný dále uplatil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť mu měl být uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
15. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný konkrétně namítá, že stíhané jednání vymezené pod bodem II. mělo být kvalifikováno toliko jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Hypotetické množství pervitinu, které by bylo možné vyrobit za pomocí chemikálií, s nimiž obvinění v daném případě disponovali, totiž nemohlo dle obviněného vést k jednoznačnému stanovení rozsahu trestné činnosti. K stíhanému jednání vymezenému pod bodem III. pak obviněný uvádí, že mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, jelikož z provedených důkazů lze sice uzavřít, že přechovával pervitin, avšak nelze vyvodit, že by tato droga byla určena k další distribuci.
16. Další ze svých námitek pak obviněný H. T. M. rozporuje výši uloženého trestu, jelikož se domnívá, že vzhledem ke svému postoji k dotčené trestné činnosti, doznání a úloze jeho osoby bylo možné aplikovat ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a trest odnětí svobody mu vyměřit pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.
17. Obviněný ve svém dovolání dále namítá, že trest vyhoštění mu byl uložen v rozporu s ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož má v České republice povolen trvalý pobyt a má zde i rodinu (konkrétně manželku a dvě děti), jakož i sociální zázemí, jelikož vypomáhá své ženě při podnikání v nehtovém studiu. Za 19 let jeho pobytu v České republice pak vůči obviněnému nebylo vedeno žádné trestní stíhání, ani nebyl projednáván pro přestupek.
18. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání prostřednictvím svého obhájce taktéž obviněný H. H. T., a to do všech jeho výroků. Také tento obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Obviněný úvodem svého dovolání popírá spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným a tvrdí, že chemikálie nakupoval pouze za obchodním účelem, nikoli k výrobě pervitinu, pro což má svědčit i skutečnost, že mezi zabavenými věcmi se nenacházel žádný fosfor, červený jód, prekurzor nebo jiná látka nezbytná k výrobě drogy, jakož i to, že předmětné chemikálie nakupoval od svědka R. T., jenž za jejich prodej nebyl trestně stíhán. Dále obviněný namítá, že záznamy odposlechů, které byly v dané věci použity jako důkaz, byly přehrávány zmatečně a není jasné, co jimi bylo prokázáno, když nebyly ani řádně ztotožněny hovořící osoby. V rozporu se zákonem pak byl dle obviněného proveden také důkaz prostorovým odposlechem z motorového vozidla tov. zn. AUDI A8, když tento nemohl být použit v důsledku vad příkazu k jeho provedení, z nějž není jasné, z čeho soud při povolení vycházel. Za nezákonný označuje obviněný též důkaz v podobě záznamu komunikace mezi spoluobviněným S. a příslušníky Policie ČR, ve vztahu k němuž zdůrazňuje, že není jasné, o jaký institut trestního řádu se jedná a na základě jakého povolení byl pořízen.
21. Obviněný dále zpochybňuje užitou právní kvalifikaci ve vztahu k rozsahu spáchané trestné činnosti a faktickou správnost znaleckého zkoumání nakoupených či zajištěných chemikálií. Mezi zajištěnými chemikáliemi totiž dle dovolatele chyběl jód, jenž měl být pouze zadokumentován. Ze znaleckého posudku přitom není jasné, zda byly chemické látky skutečně zkoumány, či byly pouze posuzovány na základě jejich zadokumentování policií. Skutková zjištění ohledně množství chemikálií jsou tak dle obviněného nejednoznačná, jelikož vycházejí z věcí, které byly buď zabaveny, vyfotografovány, či o nich vypověděl svědek R. T. V návaznosti na takto vágní určení množství dostupných chemikálií pak nalézací soud ve skutku popsaném pod bodem II. nemohl dostatečně přesně pro posouzení rozsahu trestné činnosti určit teoretické množství drogy, k jejíž výrobě měli obvinění směřovat.
22. Dovolatel následně uvádí, že jelikož z chemikálií, jež měli obvinění k dispozici, fakticky nebylo možné pervitin vyrobit, nemuselo se v daném případě jednat o přípravu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jelikož není jasné, kde se nachází hranice trestnosti přípravy tohoto trestného činu.
23. V rámci další ze svých námitek pak obviněný nižším soudům vytkl, že nepostupovaly podle §58 odst. 5 tr. zákoníku a neuložily mu trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, ačkoli se skutkem popsaným pod bodem II. dopustil pouze přípravy trestného činu.
24. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje podané obžaloby.
25. Obviněný K. S. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce výše citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces. Obviněný dále uplatil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu s tím, že měla být porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
26. Obviněný úvodem svého dovolání namítá, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a zmatečný ve vztahu k odůvodnění skutkových zjištění, přičemž napadený rozsudek odvolacího soudu tato zjištění pouze převzal, aniž by se řádně vypořádal s jeho námitkami.
27. Obviněný dále namítá, že byl donucen ke spolupráci s policejními orgány a stal se obětí policejní provokace. Při schůzkách s příslušníky policie pak tito postupovali v rozporu se zákonem a část schůzek nebyla ani řádně zadokumentována, pročež se obviněný dle svého tvrzení obrátil i na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Obviněný tedy ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. popírá jakoukoli svoji účast na vytýkaném jednání a ke skutku popsanému pod bodem II. uvádí, že nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že by tento trestný čin spáchal bez iniciativy policejních orgánů. K tomu obviněný poukazuje na konkrétní části záznamů svého jednání s příslušníky policie, z nichž dle jeho tvrzení jasně vyplývá, že byl ke svému jednání úkolován. Policejní orgány zároveň obviněného dle jeho tvrzení udržovaly v domnění, že mu bude přiznán status spolupracujícího obviněného a ačkoli byl z jejich pohledu osobou podezřelou ze spáchání trestného činu, nepoučily jej o jeho právech a v rámci spolupráce proti jeho osobě nezákonně pořizovaly důkazy formou sledování a záznamu jejich komunikace. Obviněný K. S. rovněž poukazuje na skutečnost, že svědek T., který obviněným chemikálie prodával, nebyl sám za toto jednání trestně stíhán.
28. Obviněný dále vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem nalézacího soudu, kterým bylo zcela hypoteticky určeno množství pervitinu, které by bylo možné vyrobit za pomoci chemikálií, s nimiž obvinění v daném případě disponovali, jelikož mezi těmito chyběly některé stěžejní suroviny.
29. Obviněný závěrem rozporuje, že by spolu s ostatními obviněnými jednal jako člen organizované skupiny, jelikož mu účast na výrobě pervitinu nebyla nikterak prokázána. Za důkaz o jeho možném zapojení dle obviněného nelze považovat jeho zadržení poblíž místa, v němž byla situována varna pervitinu.
30. Závěrem svého dovolání tak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud ve vztahu k jeho osobě rozhodl o odložení výkonu uloženého trestu.
31. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal svá písemná stanoviska ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 420/2020-26, ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 420/2020-34, a ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 1 NZO 420/2020-43, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v těchto svých vyjádřeních uvedl, že všichni obvinění učinili součástí svých dovolání především námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, jakož i námitky procesní povahy. Krajský soud v Plzni ovšem dle státního zástupce provedl v podstatě všechny do úvahy přicházející důkazy, jež také řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z nich lze logicky dovodit. Taktéž soud odvolací následně všechna odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal, přičemž ve vazbě na zjištěné nedostatky v právní kvalifikaci a uložených trestech rozhodl znovu. Oba nižší soudy se přitom výhradami obviněných, které v průběhu trestního řízení uplatnili, a jež jsou současně z valné části shodné s argumentací uvedenou v podaných dovoláních, bezezbytku a správně vypořádaly. Státní zástupce současně považuje skutková zjištění soudů za správná a odpovídající provedeným důkazům, přičemž zastává názor, že z jejich rozhodování nelze dovodit ani vadu tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, kterýžto nedostatek by odůvodňoval přezkum skutkových zjištění Nejvyšším soudem.
32. K námitkám obviněného V. T. T. státní zástupce uvádí, že námitky, jež obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou postaveny výlučně na výhradách proti hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu, jež pod žádný dovolací důvod podřadit nelze a oba soudy se s nimi již bezezbytku vypořádaly, přičemž na toto vypořádání státní zástupce odkazuje.
33. K námitce brojící proti uloženému trestu vyhoštění státní zástupce uvádí, že takto koncipovanou námitku pod obviněným vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu podřadit lze, nicméně ji státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou a odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soud v Praze. Nadto pak dodává, že v případě obviněného V. T. T. nebyly kumulativně naplněny negativní podmínky uvedené v ustanovení §80 odst. 3 tr. zákoníku, jelikož obviněný nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt ani pracovní a sociální zázemí, přičemž pochybnosti lze mít také o tom, že uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin.
34. K námitkám obviněného P. T. X. státní zástupce uvádí, že také tento dovolatel částí svých námitek polemizuje s hodnocením důkazů a skutkovými zjištěními, avšak jeho stěžejní námitky pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze. Státní zástupce se přitom neztotožňuje s námitkou, dle které by v důsledku absence pseudoefedrinu mělo být stíhané jednání posouzeno jako dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Podle zjištění soudů totiž byly věci původně shromažďované v K. jednoznačně určené k výrobě pervitinu osobami obviněných. Pseudoefedrin v potřebném množství sice zajištěn nebyl, což však nic nemění na skutečnosti, že úmyslem obviněných, kteří jednali jako členové organizované skupiny, bylo vyrobit pervitin, když svojí činnost k tomu směřovali, nakupovali potřebné věci, prováděli úpravy na domě a podobně. Množství zajištěných chemikálií pak svědčí závěru, že všichni obvinění jednali v úmyslu vyrobit pervitin v takové kvalitě a kvantitě, jež několikanásobně převyšovala hranici velkého rozsahu.
35. Státní zástupce nepřiznává opodstatnění ani námitce obviněného, dle které trestnost přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za užití §20 odst. 1 tr. zákoníku zanikla v důsledku dobrovolného upuštění od dokonání trestného činu. V posuzovaném případě totiž nedošlo k dobrovolnému upuštění od dokonání, neboť obvinění varnu demontovali z obav ze svého prozrazení, přičemž si také věci potřebné k výrobě pervitinu i nadále ponechali.
36. K námitkám obviněného K. S. státní zástupce uvádí, že obviněný v podaném dovolání podle jeho názoru nevznáší zcela žádnou námitku, kterou by bylo možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pokud pak jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahem převážné části mimořádného opravného prostředku jsou skutkové a procesní námitky vztahující se k údajné policejní provokaci, které však pod tento dovolací důvod podřadit nelze a navíc se s nimi již oba nižší soudy bezezbytku vypořádaly. Obdobně mimo vytýkaný dovolací důvod stojí i výhrada, v níž obviněný poukazuje na skutečnost, že svědek T., který obviněným veškeré chemikálie dodával, sám trestně stíhán nebyl.
37. Pod vytýkaný dovolací důvod by dle státního zástupce bylo naopak možno podřadit námitku obviněného směřující proti naplnění znaku skutkové podstaty spočívajícímu v rozsahu spáchaného trestného činu, jež je ovšem neopodstatněná. K tomu státní zástupce dodává, že jednání pachatelů bylo pouze ve stadiu přípravy, přičemž jejich primární úmysl podle zjištění soudů k budoucí výrobě pervitinu v množství, jež odůvodňovalo naplnění znaku „ve velkém rozsahu“, skutečně směřoval. Údaj o množství drogy, kterou bylo možno vyrobit, byl přitom řádně zjišťován odborným zkoumáním, přičemž na uvedeném ničeho nemění ani absence některých klíčových předmětů nezbytných k výrobě drogy.
38. Neopodstatněnou je pak dle státního zástupce rovněž námitka obviněného, jejímž prostřednictvím tento zpochybňuje naplnění znaku spáchání činu členem organizované skupiny, k čemuž státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze. Dle státního zástupce totiž není podstatné to, jakou měrou se ten který spoluobviněný podílel na jednání skupiny. Rozhodující je naopak skutečnost, že existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinace úloh jednotlivých členů, že tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Ani skutečnost, že k dokonání skutku popsaného pod body I. ani II. v nyní projednávané trestní věci nedošlo, na uvedeném závěru nic nemění.
39. K námitce obviněného H. T. M., dle které hypotetický výpočet množství drogy, kterou obvinění mohli vyrobit, nemůže sloužit k jednoznačnému stanovení rozsahu trestné činnosti a naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, státní zástupce uvádí, že tuto námitku skutkové povahy nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, jelikož brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, přičemž množství drogy, jež mohli obvinění vyrobit, bylo stanoveno objektivním důkazem, a to znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie. Stejně nepřípustnou je pak dle státního zástupce námitka, že jednání popsané pod bodem III. mělo být právně kvalifikováno jen jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný totiž sám doznal, že pervitin u něj zajištěný dostal jako část úhrady od svého dlužníka a s tímto se dohodli, že obviněný H. T. M. pervitin prodá, nebo jej vrátí. Prokazatelně tak obviněný neměl pervitin pro svoji vlastní potřebu.
40. Pod žádný dovolací důvod pak dle státního zástupce nelze podřadit ani námitku, v jejímž rámci obviněný namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu a soudům vytkl, že ve vztahu k jeho osobě nepostupovaly podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
41. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ovšem dle státního zástupce lze podřadit námitku, v jejímž rámci obviněný H. T. M. dovozuje, že trest vyhoštění mu byl uložen v rozporu s §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle mínění státního zástupce je však tato námitka neopodstatněná, jelikož obviněný dle skutkových zjištění soudů nemá v České republice rodinné a sociální zázemí a tudíž nebyly kumulativně naplněny negativní podmínky uvedené v §80 odst. 3 tr. zákoníku.
42. K námitkám obviněného H. H. T. státní zástupce sděluje, že naprostá většina dovolacích námitek se pro svůj skutkový a procesní charakter s vytýkaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela míjí, přičemž je nelze podřadit ani pod žádné jiné dovolací důvody. Jedná se přitom i o klíčový bod dovolatelovy obhajoby založené na tvrzení, že se žádné trestné činnosti nedopustil, neboť chemikálie nakupoval pouze z obchodních důvodů. Irelevantní jsou rovněž výhrady obviněného namířené proti tomu, že záznamy odposlechů byly přehrávány zmatečně a není jasné, co jimi bylo prokázáno, jakož i námitka nezákonnosti důkazu provedeného prostorovým odposlechem vozidla a nezákonnosti důkazu v podobě záznamu komunikace mezi spoluobviněným S. a příslušníky Policie ČR. Za bezpředmětnou pak státní zástupce označuje také argumentaci obviněného zpochybňující faktickou správnost znaleckého zkoumání nakoupených či zajištěných chemikálii a množství pervitinu, který z nich bylo možno reálně vyrobit. Nadto státní zástupce poukazuje na skutečnost, že nižší soudy veškeré tyto námitky přesvědčivě a bezezbytku vypořádaly.
43. Pod žádný zákonem vymezený dovolací důvod dle státního zástupce nespadá ani námitka obviněného vztahující se k subjektivně vnímané přísnosti trestu a neuložení trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.
44. Pod vytýkaný dovolací důvod lze dle státního zástupce podřadit pouze námitku obviněného H. H. T., v jejímž rámci tento s odkazem na chybějící klíčové chemikálie polemizuje s okamžikem, ve kterém již jednání dosahuje stadia přípravy. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou, k níž se i s odkazem na dotčenou judikaturu podrobně vyjádřil Vrchní soud v Praze v odstavci 36. odůvodnění svého rozsudku. Obvinění podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyhledali vhodný objekt, realizovali jeho stavební úpravy, nakoupili a navezli chemikálie a předměty potřebné k výrobě pervitinu, k čemuž i jejich úmysl směřoval, tedy nepochybně vytvářeli úmyslně podmínky tím, že opatřili prostředky a nástroje pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy členy organizované skupiny a ve velkém rozsahu.
45. Státní zástupce tedy v závěrech svých vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
III.
Přípustnost dovolání
46. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
47. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
48. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
49. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání všichni obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
50. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
51. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
52. V souvislosti s obviněným V. T. T. a H. T. M. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
53. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
Dovolání obviněného V. T. T.
54. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného V. T. T. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že řádně byla uplatněna pouze námitka nepřípustnosti uložení trestu vyhoštění, jenž je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Naopak žádná ze zbylých obviněným vznesených dovolací námitek neodpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný totiž tyto své výhrady znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něj příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolené ani žádné jiné zákonem vymezené důvody dovolání nemohl být úspěšný.
55. Obviněný ve svém dovolání na prvním místě opakovaně namítá nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného K. S. učiněnou v přípravném řízení, v rámci které byl obviněný V. T. T. označen za jednoho z pachatelů dotčené trestné činnosti. Poukazuje přitom na skutečnost, že obviněný K. S. následně tuto svoji výpověď v hlavním líčení změnil, když nově uvedl, že v přípravném řízení pouze pod nátlakem potvrdil správnost tvrzení, které mu předestřela policie. Dále svými námitkami znovu opakovaně tvrdí, že záznamy z prostorových odposlechů pořízených při sledování osobního motorového vozidla tov. zn. AUDI A8 4E, RZ: XY, byly pořízeny nezákonně, bez patřičného povolení vydaného v souladu s trestním řádem, přičemž se navíc jednalo pouze o pasáže vytržené z kontextu. Z výše uvedeného jasně plyne, že obviněný V. T. T. své námitky založil na odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k jednoznačnému závěru o jeho vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
56. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Plzni v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že výpověď obviněného K. S. z přípravného řízení je pravdivá, když její obsah odpovídá výsledkům sledování interiéru motorového vozidla tov. zn. AUDI A8, biologickým stopám, jakož i protokolu o provedené domovní prohlídce. Těmito důkazy tak byla zcela vyvrácena obhajoba obviněného V. T. T., který tvrdí, že v objektu varny prováděl pouze úklidové práce. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na rozsáhlé dokazování provedené nalézacím soudem, a dále pak na body 340. až 348. odůvodnění jeho rozsudku, jakož i na bod 26. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se vrchní soud se stejnou námitkou obviněného řádným způsobem vypořádal. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.
57. Souhlasit nelze ani s procesní námitkou obviněného V. T. T., dle které jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu procesně nepoužitelné, a to v důsledku skutečnosti, že nebyly realizovány na základě příkazu vydaného v souladu s trestním řádem a navíc byly provedeny pouze zájmové hovory vytržené z kontextu. Touto opakovanou námitkou vznesenou již v nalézacím a poté i odvolacím řízení se přitom v plné míře zabývaly oba soudy nižších stupňů, k čemuž Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry obsažené v bodech 2. až 14., 233. a 340. až 348. odůvodnění rozsudku krajského soudu a v bodě 27. odůvodnění rozsudku vrchního soudu. V daném případě totiž neshledal žádné známky nezákonnosti sledování osob a věcí týkajícího se osobního motorového vozidla tov. zn. AUDI A8 4E, RZ XY, v důsledku nedostatků příkazu, na jehož základě bylo toto sledování realizováno, přičemž obviněný nad rámec zcela obecného tvrzení nezákonnosti provedeného důkazu své výhrady ani nikterak blíže neodůvodnil. Obviněný taktéž namítá, že měla být provedena expertíza hlasu, jelikož se jedná o stěžejní důkaz za situace, kdy jej kromě výpovědi obviněného K. S. jiný důkaz neusvědčuje. Vina obviněného však byla shledána nejen na základě výpovědi spoluobviněného K. S. a protokolů o sledování interiéru motorového vozidla tov. zn. AUDI A8, ale i biologické stopy nalezené na místě činu, z nichž vyplývá, že se na daném místě opakovaně dlouhodobě zdržoval, přičemž pominout nelze ani nález ohořelého pseudoefedrinu tak, jak byl zaznamenán při provedené domovní prohlídce. Tyto do sebe zapadající důkazy přitom tvoří ucelený řetězec a vylučují odlišné závěry ohledně skutkového stavu, když ani v tomto ohledu Nejvyšší soud neshledal žádných závažných pochybení v postupu nalézacího soudu, resp. stran způsobu, jakým byla identická námitka obviněného vypořádána v bodě 27. odůvodnění rozsudku vrchního soudu.
58. K námitce nemožnosti uložení trestu vyhoštění Nejvyšší soud konstatuje, že podle ustanovení §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
59. Pokud dovolatel brojí proti uložení trestu vyhoštění s poukazem na podmínky, za nichž tento být uložen nemůže [konkrétně na existenci rodinného a sociálního zázemí jeho osoby v České republice a tedy naplnění negativních podmínek podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku], je dle zjištění Nejvyšší soudu jeho argumentace neopodstatněná. V této souvislosti je totiž třeba zdůraznit, že překážka, kterou formuluje ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, předpokládá nikoliv alternativní, nýbrž kumulativní (ostatně shodně jako je tomu u podmínek uvedených v §80 odst. 1 tr. zákoníku pro samotné uložení trestu vyhoštění) naplnění všech předpokládaných okolností, tzn. aby pachatel měl na území ČR povolen trvalý pobyt, pracovní a sociální zázemí a uložení trestu bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Takový předpoklad však na straně obviněného chybí. Jak již bylo poukázáno odvolacím soudem v bodě 83. a 84. odůvodnění jeho rozsudku, obviněný se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k spáchání zvlášť závažného trestného činu. Jedná se přitom o jeho již třetí odsouzení, přičemž nyní projednávaného trestného činu se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody. Obviněný V. T. T. přitom není občanem ČR, nemá zde žádný majetek, pracovní vazby ani rodinné vazby, jež by zvrátily nutnost uložení trestu vyhoštění. Za tyto přitom nelze považovat vazby na bratry ani na jeho přítelkyni, přičemž obviněný nejenže v přípravném řízení uvedl, že je bezdětný, ale tato skutečnost taktéž odpovídá zjištěním odvolacího soudu. Pokud tedy odvolací soud přistoupil k uložení trestu vyhoštění obviněnému, činil tak jednak druhem sankce, kterou ve vztahu k projednávané trestné činnosti zákon připouští a vůči osobě, jež se na území ČR opakovaně dopustila závažného protiprávního jednání, nemá zde přiznán žádný druh pobytu a v neposlední řadě absentuje též dostatečné rodinné a sociální zázemí. Za daných okolností proto nemůže být opakované tvrzení obviněného, že v ČR setrvává jeho přítelkyně, bratři či potomek, ani tvrzená nemožnost legalizace jeho pobytu v důsledku překážky v podobě vazby, postačující ke shledání existence zákonné překážky pro uložení sankce vyhoštění. Je tedy třeba konstatovat, že odvolacím soudem uložený trest vyhoštění obviněného z území ČR naplnil veškeré zákonem předpokládané podmínky takovéhoto postupu podle §80 odst. 1 tr. zákoníku (při současném konstatování absence překážek uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku) a byl uložen v mantinelech, které stanoví §80 odst. 2 tr. zákoníku.
VI.
Dovolání obviněného P. T. X.
60. Nejvyšší soud dále v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. T. X. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že pouze část námitek obviněného lze podřadit pod namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
61. Obviněný úvodem svého dovolání namítá, že v důsledku absence základní složky pro výrobu pervitinu, tedy prekursoru efedrinu, resp. pseudoefedrinu, mezi policií zajištěnými věcmi, mělo být stíhané jednání popsané pod bodem II. posouzeno nikoli jako příprava zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale spíše jako dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Ve vztahu k této námitce obviněného Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá takový čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Příprava takového zvlášť závažného zločinu je trestná, a to podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin.
62. Samotné opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky pak naplňuje skutkovou podstatu trestného činu výroby a držení předmětů k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, který je ve vztahu k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku subsidiární. Pokud si však pachatel opatří takový předmět v úmyslu uvedené látky vyrábět a úmyslně vytváří podmínky pro nedovolenou výrobu omamné nebo psychotropní látky, pak má přednost použití primárního ustanovení o přípravě k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k §283 tr. zákoníku.
63. Podle skutkových zjištění nižších soudů tak, jak je učinily v návaznosti na provedené dokazování, přitom byly věci původně shromažďované v K. (kde již obvinění realizovali jednáním popsaným pod bodem I. pokus o výrobu drogy), jednoznačně určené k výrobě pervitinu osobami obviněných. Pseudoefedrin v potřebném množství sice zajištěn nebyl, což však nic nemění na skutečnosti, že úmyslem všech na tomto skutku zainteresovaných obviněných, kteří jednali jako členové organizované skupiny, bylo vyrobit pervitin, když svoji činnost k tomuto cíli směřovali, což bylo prokázáno zejména tím, že pro výrobu nakupovali potřebné věci, prováděli stavební úpravy na objektu varny, jenž obvinění za účelem utajení svého jednání kontrolovali a konspirativním způsobem do něj naváželi chemikálie a laboratorní pomůcky. Jednání obviněných popsané pod bodem II. výrokové části rozsudku krajského soudu tak bylo důvodně právně kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož obvinění úmyslně vytvářeli opatřením prostředků a nástrojů podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy coby členové organizované skupiny a ve velkém rozsahu.
64. Nadto je zapotřebí poukázat na skutečnost, že obviněný vznáší tuto námitku částečně také na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastních skutkových zjištění, jelikož v této námitce opětovně rozporuje prokázání záměru vyrábět drogy, stejně jako záměr vyrobit drogu v soudem zjištěném množství, přičemž těmito výhradami se pouze znovu vymezil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný, jelikož do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
65. Rovněž závěr nalézacího soudu o množství drogy, k jejíž výrobě obvinění směřovali, byl dle zjištění Nejvyššího soudu učiněn řádně a logicky na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie. Jelikož byli obvinění seznámeni s postupem výroby drogy pervitin, pro kterou si opatřovali konkrétní množství relevantních prostředků a nástrojů, museli být seznámeni taktéž s předpokládaným výsledkem své činnosti (tedy s přibližným množstvím drogy, kterou lze s jejich pomocí vyrobit). Obviněný P. T. X. přitom závěru učiněnému nalézacím soudem nevyčítá ničeho konkrétního nad rámec zcela obecného tvrzení, že se jedná o předběžné určení množství drogy, k jejíž výrobě ve skutečnosti nedošlo. Tento postup nalézacího soudu ovšem shledal Nejvyšší soud zcela nezávadným za situace, kdy se obvinění dané trestné činnosti dopustili pouze ve stadiu přípravy, v jejímž rámci si obstarali nástroje a prostředky nezbytné pro výrobu drogy v takové kvalitě a kvantitě, jež několikanásobně převyšovala hranici velkého rozsahu. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje zejména na body 180., 186. a 187., 349. až 355. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a také na bod 38. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, v němž se odvolací soud se stejnou námitkou obviněného řádným způsobem vypořádal.
66. Ve vztahu k námitce obviněného, dle které došlo k dobrovolnému upuštění od dokonání trestného činu, v důsledku čehož trestnost přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za užití §20 odst. 1 tr. zákoníku zanikla, je především nutné poukázat na skutečnost, že s ohledem na formulaci námitky obviněného by podle §20 odst. 3 tr. zákoníku zanikla trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu za situace, kdy by pachatelé dobrovolně upustili od dalšího jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu a odstranili nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z jimi podniknuté přípravy.
67. K dobrovolnosti upuštění, jakožto prvnímu předpokladu zániku trestní odpovědnosti za přípravu zvlášť závažného zločinu, je přitom nutno uvést, že tato je dána jen tehdy, jestliže pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, že jeho zvlášť závažný zločin je uskutečnitelný (a to třeba i mylně), a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem z podniknuté přípravy, nebo učinit o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem, mohlo být ještě odstraněno. Pachatel musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat v souladu se svými představami a sám z vlastní vůle se rozhodne upustit od dalšího jednání směřujícího k dokonání činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 - 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 287). O dobrovolné upuštění se naopak nejedná zejména v případech, kdy pachatel byl při přípravě zvlášť závažného zločinu přistižen a od dalšího jednání upustil proto, že se obával odhalení.
68. V daném případě je oběma nižším soudům ze strany obviněného vytýkáno, že dobrovolnost upuštění od přípravy nezkoumaly, resp. nesprávně vyhodnotily. S tímto tvrzením se však Nejvyšší soud neztotožňuje a naopak dává za pravdu soudům prvního a druhého stupně, když z provedeného dokazování žádná takováto skutečnost nevyplynula, naopak byla prokázána snaha obviněných o utajení jejich činnosti, a to v přímé návaznosti na vyzrazení sledování jednoho z nich. Samotná skutečnost, že si obvinění prostředky potřebné k výrobě pervitinu ponechali a tyto uskladnili pohromadě v garáži v Mostě, pak svědčí o tom, že od svého záměru k výrobě drogy neustoupili, jelikož i nadále skladovali tyto prostředky jako celek (byť nekompletní). Výše uvedené tedy brání závěru předestřenému obviněným P. T. X., totiž že trestnost přípravy zanikla. Blíže lze k jednotlivým skutkovým zjištěním, tento závěr podporujícím, odkázat na bod 39. odůvodnění rozsudku vrchního soudu, v němž již byla tato námitka vypořádána a s jehož závěry se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
VII.
Dovolání obviněného H. T. M.
69. Nejvyšší soud dále v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolání obviněného H. T. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že řádně byla uplatněna pouze námitku nepřípustnosti uložení trestu vyhoštění, jež je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Naopak žádná ze zbylých obviněným vznesených dovolací námitek neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný totiž své výhrady převážně znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něj příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolené ani žádné jiné zákonem vymezené důvody dovolání nemohl být úspěšný.
70. Obviněný ve svém dovolání předně namítá, že jeho jednání vymezené pod bodem II. výrokové části rozsudku krajského soudu mělo být právně kvalifikováno pouze jako nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Takto formulovaná námitka se na první pohled jeví jakožto námitka hmotněprávní, avšak obviněný H. T. M. ji opírá o odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, jimiž bylo stanoveno množství metamfetaminu, které bylo možno vyrobit ze zajištěných chemických surovin, když fakticky rozporuje i to, že by daný trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny. Obdobně pak svoji další námitkou vztahující se k jednání vymezenému pod bodem III. rozporuje právní kvalifikaci skutku v návaznosti na své tvrzení, dle kterého nebylo prokázáno, že 323,39 g krystalické látky s obsahem 267,5 g čisté metamfetaminové báze neměl pro vlastní potřebu. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě (ve shodě s výše uvedeným) znovu připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Obě skutkové námitky obviněného však byly v plném rozsahu vypořádány odvolacím soudem (k tomu viz níže), přičemž obviněný jeho závěry nikterak nereflektoval a ve svém dovolání se omezil pouze na prosté zopakování svého obecně formulovaného nesouhlasu se závěry soudu, přičemž ohledně naplnění znaku spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. pak dokonce neuvádí zcela ničeho. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
71. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Plzni v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o množství drogy, k jejíž výrobě se obvinění připravovali, přičemž toto množství bylo určeno v souladu s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, jehož závěry ani použité postupy obviněný nikterak nerozporuje. Zcela ničeho pak obviněný neuvádí ani k důvodům údajného nenaplnění zákonného znaku spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny. K této námitce v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, především na body 180., 186. a 187., 349. až 355. jeho odůvodnění, jakož i na bod 51. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, v němž se vrchní soud s touto námitkou řádně vypořádal.
72. Taktéž druhá z námitek obviněného byla již řádně vypořádána soudy nižších stupňů, pročež v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, především na body 307. a 356. jeho odůvodnění a také na bod 52. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, proč na základě vlastního doznání obviněného H. T. M., s ohledem na množství drogy, způsob jejího získání a skutečnosti, že při domovní prohlídce byly nalezeny mimo jiné i digitální váhy a 4 připravené sáčky s odměřeným množstvím drogy, nelze dospět k jinému závěru, než že tato droga byla určena k dalšímu prodeji. Těmito důkazy tedy byla zcela vyvrácena obhajoba obviněného, který namítá pouhou spekulativnost tohoto závěru, avšak sám nepředkládá žádné alternativní tvrzení o důvodech držení drogy, přičemž v předchozím řízení sám uvedl, že drogy obdržel jako náhradní plnění dluhu za účelem jejich následného prodeje.
73. Jestliže obviněný H. T. M. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou relevantní námitku. Nejvyšší soud v tomto ohledu odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), podle níž námitky namířené vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Zvláště pak se dovolatel za pomoci žádného ze zákonem vymezených dovolacích důvodů nemůže úspěšně domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku pod dolní hranicí trestní sazby tímto zákonem stanovené, neboť nevyužil-li soud tohoto výjimečného (resp. mimořádného) oprávnění a nepostupoval-li podle citovaného ustanovení, nýbrž trest vyměřil v rámci zákonné (tj. nesnížené) trestní sazby (a to v daném případě na její samé spodní hranici), nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
74. K námitce nemožnosti uložení trestu vyhoštění Nejvyšší soud konstatuje, že podle ustanovení §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
75. Pakliže dovolatel brojí proti uložení takovéto sankce s poukazem na podmínky, za nichž tato být uložena nemůže [konkrétně poukazuje na existenci svého pracovního a sociálního zázemí v České republice a tedy naplnění negativních podmínek podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku], je dle zjištění Nejvyšší soudu jeho argumentace neopodstatněná. Jak totiž již bylo uvedeno výše ve vztahu k osobám dalších spoluobviněných, je třeba zdůraznit, že překážka, kterou formuluje ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, předpokládá nikoliv alternativní, nýbrž kumulativní (ostatně shodně jako je tomu u podmínek uvedených v §80 odst. 1 tr. zákoníku pro samotné uložení trestu vyhoštění) naplnění všech předpokládaných okolností, tzn. aby pachatel měl na území ČR povolen trvalý pobyt, pracovní a sociální zázemí a uložení trestu bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Takový předpoklad na straně obviněného však chybí. Jak již bylo poukázáno odvolacím soudem v bodě 88. odůvodnění jeho rozsudku, obviněný H. T. M. se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání zvlášť závažného trestného činu. Ačkoli je pak občanem ČR a má zde rodinu, je také nemajetný, má ukončeny veškeré živnosti, v posledních dvou letech nebyl nikde řádně zaměstnán a nejenže jeho obecné tvrzení výpomoci manželce s podnikáním nebyla z jeho strany v rozsahu ani způsobu provádění ničím doloženo či blíže upřesněno, ale naopak bylo zjištěno, že provozovnu své manželky využíval k páchání trestné činnosti, když zde byly nalezeny předměty, které k páchání používal, přičemž si na toto místo některé předměty k páchání trestné činnosti nechal taktéž zasílat. Pokud tedy odvolací soud přistoupil k uložení trestu vyhoštění obviněnému, činil tak jednak druhem sankce, kterou ve vztahu k projednávané trestné činnosti zákon připouští, a současně vůči osobě, jež se na území ČR dopustila závažného protiprávního jednání, když v daném případě na její straně absentuje i minimálně požadované sociální zázemí. Za daných okolností proto není tvrzení obviněného, že v ČR setrvává jeho manželka (jež sama není občankou České republiky) a jeho děti, ani délka jeho pobytu na území České republiky, postačující k shledání existence překážky uložení trestu vyhoštění, který byl navíc s ohledem na závažnost jednání pachatele uložen pouze v relativně nízké výměře 5 let. Je tedy třeba konstatovat, že odvolacím soudem uložený trest vyhoštění obviněného z území ČR naplnil veškeré zákonem předpokládané podmínky takovéhoto postupu podle §80 odst. 1 tr. zákoníku (při současném konstatování absence překážek uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku), přičemž byl uložen v mantinelech, které stanoví §80 odst. 2 tr. zákoníku.
VIII.
Dovolání obviněného H. H. T.
76. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu současně zkoumal, zda dovolání obviněného H. H. T. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že řádně byla uplatněna pouze námitka, dle které v důsledku absence pseudoefedrinu jako základní složky pro výrobu pervitinu nemohlo být stíhané jednání posouzeno jako příprava zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za užití §20 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i obviněným nikterak neodůvodněná námitka možnosti aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku za účelem mimořádného snížení trestu odnětí svobody osobě spolupracujícího obviněného. Naopak žádná ze zbylých obviněným vznesených dovolací námitek neodpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Také tento obviněný totiž své výhrady v převážné míře znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný.
77. Obviněný ve svém dovolání především opakuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními učiněnými oběma soudy nižších stupňů, jelikož dle svého tvrzení chemikálie pouze nakupoval pro další prodej, tedy nikoli za účelem výroby pervitinu. Obviněný dále ve svém dovolání odmítá rovněž skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, jimiž bylo stanoveno množství této drogy, které bylo možno vyrobit ze zajištěných chemických surovin. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě znovu připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
78. Jak již bylo konstatováno ve vztahu k osobám ostatních dovolatelů, Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Plzni v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. K první z obviněným vznesených námitek Nejvyšší soud konstatuje, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, z kterých důkazů a proč vyplývá, že obviněný se jako jeden z členů organizované skupiny pachatelů podílel na obstarávání a dovozu chemikálií a prostředků potřebných k výrobě pervitinu a na úpravě prostor budoucí varny, a to právě za účelem pozdější výroby drogy. Trestná činnost obviněného byla konkrétně prokázána zejména výpovědí svědka R. T., od něhož obviněný H. H. T. předmětné chemikálie k výrobě pervitinu nakupoval, dále nálezem zbytků prekurzoru a předmětů se stopami prekurzoru ve vozidle obviněného a v objektu v Mostě, přičemž podle protokolů o sledování se obviněný H. H. T. podílel též na úpravách varny v K., přičemž v dané věci nebyly zjištěny (ani obviněným navrhnuty) žádné důkazy, které by podpořily jeho tvrzení o jeho ryze obchodní aktivitě. Výše citovanými důkazy tedy byla zcela vyvrácena obhajoba obviněného, když z nich spolehlivě vyplývá závěr, že právě obviněný se jako jeden z členů organizované skupiny pachatelů podílel na obstarávání a dovozu chemikálií a prostředků potřebných k výrobě pervitinu, jakož i na úpravě prostor budoucí varny, a to právě za účelem pozdější výroby drogy. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na rozsáhlé dokazování provedené nalézacím soudem a body 346. a 347. odůvodnění jeho rozhodnutí. Dále se pak identickou odvolací námitkou zabýval v bodě 53. odůvodnění svého rozsudku i soudu druhého stupně.
79. K druhé z nepřípustných námitek obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o množství drogy, k jejíž výrobě se obvinění připravovali, přičemž toto množství bylo určeno způsobem stanoveným v odborném vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, přičemž ani tvrzení obviněného, dle kterého není zřejmé, z jakých předmětů toto vyjádření vycházelo, Nejvyšší soud nepřisvědčil a ve vztahu k tomuto odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, především na body 187. a 357. jeho odůvodnění, jakož i na body 42. a 57. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.
80. K námitce absence některých chemikálií nezbytných pro výrobu drogy, v jejímž důsledku se dle obviněného jeho jednání nedostalo do stadia přípravy, Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o námitku neopodstatněnou, přičemž v podrobnostech odkazuje na shora uvedené body 58. až 60. odůvodnění tohoto rozhodnutí, v nichž vypořádává obdobnou námitku obviněného P. T. X.
81. Jestliže obviněný H. H. T. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou relevantní námitku. Nejvyšší soud v tomto ohledu znovu odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby), a to včetně námitky brojící proti nevyužití fakultativní možnosti postupu podle §58 tr. zákoníku, nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. (K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
82. Nejvyšší soud ve vztahu k této námitce obviněného nad rámec výše uvedeného dodává, že námitka obviněného vztahující se k možnosti označení obviněného za spolupracujícího obviněného byla dle zjištění Nejvyššího soudu zjevně uplatněna v důsledku písařského pochybení záměnou čísla odstavce, jelikož obviněný nejenže tuto nikterak neodůvodňuje, nýbrž argumentací o pouhé přípravě trestného činu zřetelně směřuje k námitce naplnění podmínek §58 odst. 5 tr. zákoníku. Dosud přitom ani obdobnou námitku v rámci celého trestního řízení nevznesl, ani nikterak netvrdí naplnění podmínek pro označení za spolupracujícího obviněného vymezených v ustanovení §178a tr. řádu.
IX.
Dovolání obviněného K. S.
83. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněného K. S. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolací námitek neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. d) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu. Zvláště pak musí Nejvyšší soud upozornit, že mimo konstatování existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v samém úvodu dovolání, není v samotném odůvodnění dovolání nejenže jediná námitka, která by tomuto dovolacímu bodu odpovídala, ale ani žádná námitka, jež by byla obviněným k tomuto bodu alespoň zdánlivě vztažena. Obviněný totiž bez výjimky veškeré své výhrady znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolené ani žádné jiné zákonem vymezené důvody dovolání nemohl být úspěšný.
84. Obviněný ve svém dovolání především opakovaně namítá, že se stal obětí policejní provokace s tím, že provedené důkazy nikterak neprokazují jeho trestnou činnost, resp. že by se této dopustil, pokud by nebyl pod nátlakem orgánů činných v trestním řízení, jejichž procesní postup v dané věci označuje za nezákonný. Obviněný dále vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem nalézacího soudu, kterým bylo zcela hypoteticky určeno množství pervitinu, které by bylo možné vyrobit za pomocí chemikálií, s nimiž obvinění v daném případě disponovali, jelikož mezi těmito chyběly některé stěžejní suroviny. Rozporuje taktéž to, že by provedené důkazy byly dostatečné pro závěr, že spolu s ostatními obviněnými jednal jako člen organizované skupin.
85. Z výše uvedeného jasně plyne, že obviněný K. S. své námitky založil na odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k jednoznačnému závěru o jeho vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě opakovaně připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, jehož existence se obviněný K. S. dovolává, však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
86. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Plzni v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností neuvěřil tvrzením obviněného o údajné policejní provokaci a nátlaku, ani neshledal postup orgánů činných v trestním řízení nezákonným z jiných důvodů. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně. Kromě rozsáhlého dokazování lze poukázat především na body 337. až 339. jeho odůvodnění, stejně jako na body 71. a 72. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, v nichž se odvolací soud se stejnou námitkou obviněného řádným způsobem vypořádal. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.
87. Nalézací soud dle Nejvyššího soudu taktéž pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o množství drogy, k jejíž výrobě se obvinění připravovali, přičemž toto množství bylo určeno způsobem stanoveným v odborném vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, jehož závěry ani použité postupy obviněný nikterak nerozporuje nad rámec konstatování jeho absurdnosti v návaznosti na chybějící klíčové suroviny, pročež Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 187. a 357. tohoto odůvodnění, jakož i na bod 63. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, v němž tento vypořádává identickou námitku obviněného.
88. Konečně i ve vztahu k naplnění zákonného znaku organizované skupiny lze konstatovat, že oba soudy nižších stupňů pečlivě zdůvodnily všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny, do níž byly zapojeny více než tři osoby za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh měla zajišťovat úspěšnější dokonání činu. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo pouze vlivem objektivních okolností. Oba nižší soudy obsáhle odůvodnily, v čem spatřují účast jednotlivých obviněných na činnosti organizované skupiny, proč neuvěřily obhajobě jednotlivých obviněných a na základě čeho dospěly ke skutkovému závěru o tom, že se na činnosti této skupiny podílel také obviněný K. S. Nejvyšší soud k tomuto v podrobnostech odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, především na rozsáhlé dokazování a bod 360. jeho odůvodnění, stejně jako na body 67. a 76. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, v němž tento vypořádává identickou námitku obviněného. Jednání obviněných přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obvinění vytvořili organizovanou skupinu, jejíž členové dílčími činnostmi směřovali k výrobě pervitinu.
89. Za zcela irelevantní je pak na místě označit námitky obviněného vztahující se ke skutečnosti, že svědek T. nebyl v dané věci sám trestně stíhán společně s obviněnými. Tato skutečnost nemůže být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v rámci dovolání obviněného K. S. a nemůže být nikterak zohledněna pro účely přezkumu postupu nižších soudů vůči tomuto obviněnému. Soud prvního stupně byl v tomto ohledu vázán zásadou obžalovací a nikterak tedy nepochybil, když se nezabýval trestností jednání tohoto svědka, jelikož mu nepříslušelo relevantně řešit otázku trestní odpovědnosti dalších osob než těch, na které byla podána obžaloba.
X. Závěr
90. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že jednotliví obvinění svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních převážně opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů. V dané věci přitom nebylo shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného rozsudku vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
91. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014.)
92. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny jednotlivých obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
93. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného K. S. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněných V. T. T., H. H. T., P. T. X. a H. T. M. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla tato dovolání obviněných, opírající se částečně o námitky skutkového charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
94. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaných jednotlivými obviněnými a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného K. S. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu