ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2663.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 2663/2020-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) V. K., nar. XY, bytem XY, a b) K. S. , nar. XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o vydání náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 135/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2020, č. j. 10 Co 65/2020-586, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil částečný rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 12. 2019, č. j. 3 C 135/2016-515, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 24. 1. 2020, č. j. 135/2016-535, a ze dne 3. 2. 2020, č. j. 3 C 135/2016-541, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převodkyně) uzavřít s žalobci (nabyvateli) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, jako náhradních podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). V části týkající se parcely č. XY v k. ú. XY pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v uvedeném rozsahu tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvoláním nenapadenými výrokovými částmi přitom soud prvního stupně vyhověl žalobě o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila proti té jeho výrokové části, v níž byl částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015, přiznal-li žalobcům na uspokojení jejich restitučních nároků ve smyslu zákona o půdě náhradní pozemky o výměře několikanásobně převyšující výměru původních státem odňatých pozemků. Za dovolacím soudem dosud neřešenou pak měla otázku, zda lze za vhodné náhradní pozemky považovat ty, jež oprávněná osoba hodlá následně převést na třetí osobu. Vytýkala rovněž, poukazujíc na okolnost, že některé z pozemků jsou obehnány ohradníkem a jsou využívány jako pastviny pro chov dobytka ustájeného v hospodářských budovách vlastněných třetí osobou, že odvolací soud uvedenou skutečnost nehodnotil jako překážku jejich vydání oprávněné osobě, coby pozemků náhradních, z důvodu, že tvoří součást zemědělského areálu. Měla za to, že se tím zpronevěřil rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, či jeho usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018. Uváděla též, že odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, nebo usnesením téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005, uzavřel, že převodu žalobci požadovaných náhradních pozemků nebrání skutečnost, že se nacházejí v územním systému ekologické stability.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že ekvivalence mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních je zajišťována zejména prostřednictvím shodné metody ocenění (§28a zákona o půdě). Podstatná je tedy cena statků odňatých a cena statků nabývaných jako náhradní pozemky; jinými slovy řečeno výše naturální náhrady za odňaté a nevydané pozemky by v souladu s principy restitučního procesu měla být ekvivalentní hodnotě restitučního nároku odvíjející se od ceny pozbytých statků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016). Oprávněné osobě tedy může vzniknout bezdůvodné obohacení pouze tehdy, budou-li na ni v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než by odpovídalo skutečné hodnotě restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, nebo usnesení téhož soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020). Odvolací soud se tudíž od uvedených závěrů neodchýlil, jestliže ekvivalenci mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních neposuzoval prostřednictvím kritéria jejich shodné výměry, nýbrž za využití komparace jejich ocenění.
Odvolací soud se pak napadeným rozsudkem nikterak nezpronevěřil ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě za pozemek jí nevydaný požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014.
Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
Samotný zájem oprávněné osoby o převod takových náhradních zemědělských pozemků, jež následně nabídne k prodeji třetím osobám, přitom zjevně nenaplňuje žádnou ze zákonných překážek převodu požadovaného náhradního pozemku a neprotiví se ani výše citované ustálené judikatuře týkající se vhodnosti (převoditelnosti) náhradních pozemků.
V situaci, kdy v řízení před soudy nižšího stupně z provedeného dokazování nevyšlo najevo, že by požadované náhradní pozemky tvořily součást funkčně propojeného areálu (souboru funkčně propojených staveb a pozemků) – závěr o příslušnosti konkrétního pozemku k areálu jest primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017), jehož přezkum dovolacímu soudu nepřísluší (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3047/2017, ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6020/2017, a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4096/2018) – zde pak ve světle výše citované judikatury není důvodu považovat žalobci požadované náhradní pozemky za k převodu nevhodné jen proto, že jsou společně se sousedícími pozemky obehnány ohradníkem a jsou využívány jako pastviny pro chov dobytka ustájeného v hospodářských budovách vlastněných třetí osobou. Z judikatury přitom též plyne, že funkční propojenost zemědělských pozemků nemůže zakládat toliko jejich prostorová blízkost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, uveřejněný pod č. 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže pak v řízení před soudy nižšího stupně nevyšly najevo žádné skutečnosti, pro něž by zařazení žalobci požadovaných náhradních zemědělských pozemků do územního systému ekologické stability mělo bránit jejich zemědělskému obhospodařování nebo se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu mělo snad odůvodňovat jejich pozdější vyvlastnění ve smyslu §170 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona) – viz výše citované judikaturní závěry o vázanosti dovolacího soudu skutkovými konkluzemi soudů nižšího stupně – není zjevně důvodu posuzovat dotčené pozemky (nacházející se v územním systému ekologické stability) jako nevhodné k převodu na oprávněnou osobu (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018, ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2191/2019, ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2964/2019, a ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 728/2018).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelkou předestírané předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly (§237 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu