ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.486.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 486/2020-882
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání obviněného T. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 5 To 227/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 49/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 38 T 49/2017, byl obviněný T. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 1 T 7/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 To 198/2017, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 1 T 7/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 5 To 68/2019, mu byl uložen podle §348 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Pro skutek popsaný v bodě 2. byl obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 5 To 227/2019, jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného, jeho manželky G. D. a syna T. D. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu za sbíhající se trestnou činnost, kterou byl uznán vinným v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 7/2016. Obviněného pro dílčí jednání v bodě 1. obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil.
3. Skutek, jímž odvolací soud obviněného uznal vinným, vymezil tak, že si obviněný nezjištěným způsobem opatřil padělek diplomu Vysoké školy ekonomické v Praze (dále jen „VŠE“) č. 147511, jenž měl osvědčit a prokázat, že je absolventem této vysoké školy, a dne 26. 3. 2014 jej jako jednatel společnosti G. H., v souvislosti s prokázáním odborné způsobilosti k výkonu živnosti, předložil a vydával za pravý na Úřadu Městské části Praha 5, odboru živnostenských a občanskoprávních agend, přičemž padělek diplomu byl následně s otiskem razítka „Kopie souhlasí s originálem“ založen do evidence živnostenského úřadu.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které zaměřil proti odsuzujícímu výroku, jemuž vytýkal nesprávné právní posouzení, protože dokazování nebylo úplné a nebyly dostatečně objasněny všechny rozhodné skutečnosti, a domovní prohlídka na adrese sídla společnosti G. H. nebyla provedena v souladu se zákonem.
5. Obviněný nesouhlasil se závěrem, že on osobně na živnostenském úřadě padělaný vysokoškolský diplom předložil, což ani svědkyně Z. S. nepotvrdila, soudem nebylo řečeno, kde se nachází „originál“ diplomu, když nebyl nalezen ani při domovní prohlídce. Soud nezkoumal, kdo a kde diplom vytvořil či upravil, ani kdo a odkud nahrál do počítače příslušný soubor. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 67/78, a Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 321/2012, zdůraznil, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou, a že ve věci nebyl proveden důkaz, že k přípravě upraveného diplomu byl použit, resp. upraven či pozměněn, skutečný a pravý diplom z VŠE. Pokud si svědkyně Z. S. přesně nevzpomíná, není možno stanovit, v jaké podobě jí byl diplom předložen. S ohledem na formát A4 není vyloučena ani varianta, že předložena byla kopie. Pro závěr o naplnění znaku padělání a pozměnění diplomu z VŠE by obviněný musel disponovat s originálním diplomem ve formátu A2 a tento následně upravit. Nebylo však prokázáno, že předložil originál, když padělání padělku trestným činem není. Z uvedených důvodů nebyl proveden žádný důkaz, který by osvědčil, že k přípravě upraveného diplomu byl použit, resp. upraven či pozměněn skutečný a pravý diplom, a proto měla být aplikována zásada in dubio pro reo a obviněný měl být zproštěn obžaloby.
6. Výhrady obviněný zaměřil i proti domovní prohlídce, kterou považoval za provedenou v rozporu se zákonem. Poukázal na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 5 To 92/2018, jímž soudu prvního stupně uložil, aby se obviněným namítanou nezákonností zabýval, což však soud prvního stupně nesplnil, protože vyšel z listin, které byly ve spise založeny, aniž by jejich správnost posuzoval. Tento postup je v rozporu s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, který soudům stanovil povinnost se s argumentací obviněných proti nezákonnosti provedení domovní prohlídky vypořádat způsobem odpovídajícím závažnosti dané námitky. Obviněný se nespokojil s obecným konstatováním, že nezákonnost nebyla shledána, a požadoval se vypořádat s otázkou použitelnosti důkazů z takového úkonu vzešlých. Odvolací soud však nesprávně uvedl, že neprovedl k důkazu pro nadbytečnost videonahrávku domovní prohlídky, neboť upravil skutkové zjištění, z něhož vypustil část, která dopadala na období 26. 3. 2014, tedy před provedením domovní prohlídky konané dne 8. 6. 2016, a proto k době, která je ve skutku uvedena, domovní prohlídka žádné skutečnosti neprokazuje ani nevyvrací. Podle obviněného jsou tyto názory odvolacího soudu chybné, neboť nesprávně dovodil, že se z tohoto důvodu zákonností domovní prohlídky zabývat nemusí.
7. Podle obviněného pochybení při provádění domovní prohlídky vyplývá i z nedostatků, jichž se dopustili pracovníci Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“), a jimiž se odvolací soud rovněž nezabýval. Uvedené vady měly spočívat v tom, že nebylo prokázáno, že prohlídka měla povahu neodkladného a neopakovatelného úkonu (neboť obviněný prohlásil, že věci důležité pro trestní řízení vydá dobrovolně), došlo k nesplnění legitimačních a poučovacích povinností, odpírání vstupu osobám povolaným, či naopak k umožnění vstupu osobám nepovolaným do prohlížených prostor. Obviněnému sice byla umožněna porada s obhájcem, avšak ve vozidle GIBS, které bývá obvykle vybaveno záznamovým zařízením. Nikdo nepředstavil nezúčastněnou osobu, není zřejmé, zda byla poučena, a nezúčastnila se celé prohlídky. Zcela nesprávně pracovníci GIBS do objektu opakovaně vnášeli věci a zavazadla, o čemž nebyl učiněn žádný záznam, v protokolu není uveden čas ukončení domovní prohlídky, chybí podpis pracovníka GIBS a nebylo prověřeno tvrzení obviněného, zda granát v trezoru je atrapa nebo funkční zbraň, což mohlo mít fatální následky. S ohledem na uvedené výtky, jakož i na skutečnost, že během eskorty obviněný „skončil v garáži jednoho z příslušníků GIBS a byl na něj vyvíjen nátlak“, se soudy zákonností domovní prohlídky měly zabývat.
8. Na základě vytknutých vad obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 5 To 227/2019, a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout se závazným právním názorem, popř. aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které ve vyjádření učiněném prostřednictvím u něj působícího státního zástupce označilo obviněným uplatněné výhrady za neodpovídající důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I nad rámec těchto závěrů státní zástupce uvedl, že přezkoumávaná rozhodnutí jsou správná a odkázal na výstižná odůvodnění obou soudů, která jsou shrnuta v bodech 71. až 79. rozsudku soudu prvního stupně a v bodu 12. rozsudku soudu druhého stupně. Domáhal-li se obviněný zásahu do skutkových zjištění, těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může korigovat toliko soud odvolací, nikoliv Nejvyšší soud, který není obecnou třetí instancí k přezkumu správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Zásah do nich je možný pouze v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. V dané věci obviněný takový extrémní nesoulad ani formálně neučinil předmětem svého dovolání, jak je judikaturou vyžadováno, když v přezkoumávané věci o něm žádné skutečnosti nesvědčí, neboť soudy dovodily skutková zjištění z výpovědi svědkyně Z. S., ze znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika (podle kterého byly v počítači obviněného nalezeny soubory obsahující diplomy VŠE) a z podkladů příslušného živnostenského úřadu. Podle skutkových zjištění obviněný osobně potřebné přílohy svědkyni Z. S. předložil, a to včetně originálu diplomu, resp. jeho padělku. Přitom si byl vědom, že takové studium nikdy neabsolvoval.
10. Poukázal-li obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 67/78, státní zástupce podle jeho obsahu poznamenal, že se na danou věc nevztahuje, neboť jeho podstatou bylo předložení kopie dokladu o získání vysokoškolského vzdělání, byla provedena úprava na této kopii, avšak originál veřejné listiny zůstal nedotčen. V dané věci u obviněného nešlo o vědomé předkládání kopie diplomu, nýbrž údajného originálu. Připomenul rovněž, že veřejnou listinou není neověřená kopie takové listiny jenom v případě, pokud není vydávána za originál veřejné listiny. Obviněný podle státního zástupce zřejmě provedl podstatné změny v obsahu veřejné listiny s opatřením padělané veřejné listiny, aby jí bylo užito jako pravé. Padělek je přitom nepravou (falešnou) listinou mající vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 7 Tdo 1037/2007 a 8 Tdo 582/2019 zdůraznil, že ze skutkových zjištění je patrné, že obviněný předložil úřadu padělanou veřejnou listinu, nikoliv její neověřenou kopii. Ani případné pořízení kopie ve formátu A4 nevzbuzuje pochybnosti, neboť i kdyby byly diplomy VŠE vydávány ve formátu A2, nic by to neměnilo na trestnosti počínání obviněného, nejde o věc obecně známou, a podle judikatury není rozhodující, zda obsah nepravé listiny odpovídá přesně skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 7/1999 Sb. rozh. tr.).
11. Vzhledem k tomu, že ve věci byly dostatečně objasněny všechny rozhodné skutečnosti, nebyl dán prostor pro uplatnění zásady in dubio pro reo , která nebyla porušena. O takový případ se v této věci nejedná, když i odvolací soud velmi precizně přezkoumávané rozhodnutí odůvodnil.
12. K námitkám týkajícím se domovní prohlídky ze dne 8. 6. 2016 státní zástupce konstatoval, že i ty se s uplatněným či jakýmkoliv jiným dovolacím důvodem taktéž úplně míjí, a proto se jimi odvolací soud zcela správně detailně nezabýval za stavu, kdy důkazy jejím prostřednictvím získané nebyly pro meritorní rozhodnutí podstatné, a závěr o vině obviněného by obstál, i kdyby k nim nebylo přihlíženo. Za nastíněné důkazní situace není a nemůže být úkolem dovolacího soudu, aby zkoumal jednotlivosti domovní prohlídky kritizované obviněným, když nevzbuzuje pochyby, a ani příkaz k ní netrpí výraznými deficity. Ani sdělení obviněného o dobrovolném vydání věcí neznamená, že by orgány činné v trestním řízení měly upustit od provedení prohlídky, nebo že by se nejednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon. Z uvedených důvodů, když argumenty obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
13. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný prostřednictvím obhájce nesouhlasem se skutkovým závěrem o tom, že svědkyni Z. S. musel být předložen originál diplomu, jelikož to ani nebylo předmětem dokazování. Soudy nevysvětlily, kde se nachází originál diplomu, který měl být svědkyni předložen. Obviněný zopakoval, že neověřená kopie není veřejnou listinou a nepožívá právní ochrany, a proto se nedopustil přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Nadále setrval na stanovisku, že domovní prohlídka byla úkonem se zásadním vlivem na trestní řízení a meritorní rozhodnutí, a při jejím provádění došlo k závažnému zásahu do ústavně zaručených práv, čímž se soudy měly zabývat.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející mohou být podrobena přezkumu Nejvyšším soudem jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., bylo nutné zkoumat, zda dovolání obsahuje výhrady naplňující označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Důvodem dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění (srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 396).
18. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05).
19. Povinností Nejvyššího soudu je i přes uvedené zákonné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). V takovém případě jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle kterých mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
IV. K námitkám obviněného
20. Podle obsahu podaného dovolání obviněný soudům vytýkal, že nesprávně zhodnotily skutkový závěr o tom, že osobně předložil na živnostenském úřadu originál vysokoškolského diplomu, z něhož byla do správního spisu založena fotokopie s poznámkou „souhlasí s originálem“, neboť tento originál nebyl dohledán a nestal se předmětem dokazování, a proto nebylo vyloučeno, že svědkyni Z. S. byla předložena prostá kopie. Výhrady zaměřil i proti provedené domovní prohlídce. Z takto vyjádřené argumentace je zřejmé, že obviněný, ač formálně dovolání opíral o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vytýkal toliko porušení procesních zásad při hodnocení důkazů vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a postupu podle §83 a §85 tr. ř., což je v rozporu s podmínkami zákonem stanovenými pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný neuvádí takové vady, kterými by vytýkal vady v hmotněprávních ustanoveních, a jde toliko o polemiku s učiněnými skutkovými zjištěními a především se způsobem, jak soud hodnotil provedené důkazy. Je tedy zřejmé, že označený dovolací důvod obsahově nenaplnil, protože na základě vlastních tvrzení a svého výkladu a hodnocení provedených důkazů dovozoval skutkové okolnosti odlišné od těch, k nimž na podkladě výsledků provedeného dokazování soudy dospěly.
21. Přestože s ohledem na shora vymezené zásady uvedené námitky proti vadnosti procesních postupů v obecné rovině nekorespondují s důvody vymezenými v §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud nad rámec zákonných hledisek §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v intencích zásad spravedlivého procesu posuzoval (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.), zda nedošlo k extrémnímu nesouladu, jenž je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, protože jen tehdy je Nejvyšší soud povolán korigovat skutkové závěry, které vykazují nejextrémnější excesy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
22. Ve smyslu těchto zásad je třeba předeslat, že pokud jde o obviněným vytýkané vady, Nejvyšší soud z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy nižších stupňů na jeho obhajobu reagovaly, námitkami uplatněnými v předchozích stadiích se soud prvního stupně i odvolací soud zabývaly a vypořádaly se s nimi (srov. strany 21 až 25 rozsudku soudu prvního stupně a strany 9 až 10 odvolacího soudu).
23. Nelze přisvědčit obviněnému, že by byly nedostatečně objasněny okolnosti, za nichž k trestné činnosti došlo, protože v přezkoumávané věci je z obsahu odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí zřejmé, že zejména soud prvního stupně se vypořádal s obhajobou obviněného založenou na svědectví L. K. a dalších čtyř svědků (mj. manželky a syna obviněného), podle nichž se měl v době spáchání skutku zdržovat na dovolené v Chorvatsku, které soud vyhodnotil jako nevěrohodné. Tato obhajoba byla vyvrácená svědeckou výpovědí Z. S., úřednice, u které soud neshledal zájem na výsledku trestního řízení, a proto ji považoval za zcela věrohodnou, když popsala, proč je vyloučeno, aby obviněný nebyl přítomen osobně (jeho podpis svědkyně osobně ověřila podle občanského průkazu konkrétního korespondujícího čísla), stejně jako, proč jí musel být předložen originál diplomu VŠE (jehož kopii do spisu založila opatřenou doložkou, že tato souhlasí s originálem). Tuto výpověď nalézací soud shledal v souladu se spisovým materiálem. Odvolací soud pak umocnil argumentaci soudu prvního stupně po doplnění dokazování zprávou chorvatského Státního hydrometeorologického ústavu Záhřeb, který zcela vyloučil, že by dne 26. 3. 2014 obviněný trávil dovolenou se skupinou svědků způsobem jimi popsaným a dokladovaným hojnou fotodokumentací obviněného. Uvedené dovodil i z toho, že v počítači obviněného byly nalezeny mj. dva elektronické soubory obsahující diplom VŠE znějící na jméno obviněného a další osobu S. J., přičemž žádný z nich v databázi absolventů VŠE nefiguruje (viz strany 8 až 10 bod 12. rozsudku odvolacího soudu). Je tedy patrné, že soudy zkoumaly v potřebné míře obhajobu obviněného, a dospěly-li k závěru, že je nevěrohodná, bylo tomu na podkladě výsledků provedeného dokazování, při němž ve vzájemných souvislostech hodnotily ve věci provedené důkazy (srov. §2 odst. 6 tr. ř.). Nelze proto přisvědčit výhradě obviněného o vadnosti provedeného dokazování, neboť soudy naopak objasnily, že v rámci správního řízení před živnostenským úřadem byl obviněným předložen falzifikát diplomu VŠE, když ze všech relevantních listinných důkazů, a nakonec i z vyjádření obviněného vyplývá, že takového vzdělání nikdy nedosáhl, a nemohl tedy nikdy takový diplom řádně použít pro účely prokázání dosaženého vzdělání před živnostenským úřadem.
24. Nejvyšší soud doplňuje, že nebylo možné přisvědčit obviněnému, že svědkyni Z. S. nebyl předložen originál vysokoškolského diplomu, protože jeho výhrada je zpochybněním řádných úředních postupů svědkyně, pro něž ve věci nejsou objektivní poznatky, a to i přesto, že si v rámci agendy s časovým odstupem nepamatuje podrobně veškeré detaily předložení podkladů klientem. Není důvodu presumovat jakékoli její pochybení, když podle hodnocení soudů její výpověď koresponduje s obsahem spisového materiálu. Obhajoba obviněného proto byla důvodně vyvrácena. Ačkoli lze přisvědčit obviněnému, že listinný „originál“ diplomu, který byl svědkyni předložen, dohledán a k důkazu proveden nebyl, nesvědčí tato okolnost o tom, že by byla uvedená svědkyně nevěrohodná, jak tvrdí obviněný. Obviněným předložený podklad si on sám odnesl, a do podkladů úřadu byla založena jen z něj pořízená kopie. Soudy učiněná skutková zjištění dostatečně spolehlivě vyplývají z ostatních ve věci provedených důkazů. Lze pak jen pro úplnost doplnit, že obviněný prosazuje v procesu hodnocení důkazů variantu pro něj skutkově příznivější.
25. Tvrzením, že soudy při provádění dokazování pochybily, obviněný zdůrazňuje svou verzi, na jejímž základě poukazuje s odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou, což je skutečnost, která má v obecné rovině plné opodstatnění, ovšem v souvislosti s obviněným učiněnými námitkami není rozhodná. Podle skutkových zjištění obviněný předložil padělek diplomu, pro který není významné, zda šlo o originál nebo kopii veřejné listiny, neboť tyto nikdy fakticky neexistovaly, když VŠE nikdy žádný takový diplom obviněnému nevydala, protože obviněný nikdy žádný takový diplom na této vysoké škole nezískal. Jak správně poukázal státní zástupce, obhajoba v těchto souvislostech lpěla na odlišných znacích skutkové podstaty podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, když se domáhala skutkových zjištění spočívajících v tom, že obviněný by musel disponovat skutečným originálem diplomu VŠE, který by musel upravit či pozměnit.
26. Lze poznamenat, že přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejné listiny. Paděláním se rozumí úplné vyhotovení nepravé (falešné) listiny, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Padělaná listina by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží (srov. rozhodnutí č. 7/1999-II. Sb. rozh. tr.). Pokud si podle učiněných skutkových zjištění obviněný nezjištěným způsobem opatřil padělek diplomu VŠE a ve správním řízení před živnostenským úřadem v souvislosti s prokázáním odborné způsobilosti k výkonu živnosti jej předložil a vydával za pravý, v důsledku čehož byl diplom v kopii založen do spisu, je nepochybné, že tuto veřejnou listinu padělal nebo padělanou opatřil v podobě věrohodně napodobující originál diplomu VŠE za účelem jejího užití jako pravé veřejné listiny, k čemuž i fakticky došlo. Nelze tedy přisvědčit argumentaci obviněného, že soudy formulovaný skutkový děj a výsledek důkazního řízení neumožňují závěr o právní kvalifikaci podle §348 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Výhrady zaměřené proti provedení domovní prohlídky obviněný nespecifikoval důkazy, které měly být domovní prohlídkou nezákonně opatřeny, ale vytýkal formální nedostatky, v jejichž důsledku považuje tento úkon za nesprávně provedený.
28. Přitom stěžejním poznatkem z domovní prohlídky vzešlým po vyhotovení znaleckého posudku z oboru kybernetika je toliko to, že v počítači obviněného byly nalezeny soubory obsahující elektronickou podobu diplomu VŠE znějící na jméno obviněného a na jméno S. J. Odvolací soud vysvětlil své úvahy o tom, proč z popisu skutku část vypustil (viz odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 10 shora). Pokud obviněný na uvedené úvahy odvolacího soudu jako na nesprávné poukázal, nelze mu přisvědčit. Podstatné jsou okolnosti, které jsou obviněnému kladeny za vinu, a podle provedeného dokazování je zřejmé, že důkazy, o něž soudy své závěry o vině obviněného opíraly, nemají podklad ve výsledcích domovní prohlídky, ale v jiných důkazech na domovní prohlídce nezávislých. Zmíněný důkaz z oboru kybernetiky jen důkazní situaci dokresluje.
29. I přes uvedené skutečnosti lze pro úplnost v této věci uvést, že podmínky, za nichž lze domovní prohlídku realizovat, jsou vymezeny v ustanovení §82 tr. ř. a násl., přičemž ani dílčí pochybení realizace, příp. s tím související protokolace, nemusí nutně působit nezákonnost úkonu a důkazů z něj vzešlých, pokud nebyla porušena žádná subjektivní práva obviněného.
30. Podle obsahu příkazu k domovní prohlídce ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 4 Nt 17/2016, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 popsal prověřovanou trestnou činnost, důvodnost domovní prohlídky, jakož i povahu tohoto úkonu coby neodkladného a neopakovatelného (srov. §83 tr. ř.). Nelze přisvědčit obviněnému, že by příkaz nebyl náležitě odůvodněn. Protokol o provedení domovní prohlídky GIBS ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. GI-TC-543-110/2014, rovněž obsahuje zákonem stanovené náležitosti (viz. §85 odst. 3 tr. ř.). Fakt, že obviněný dobrovolně umožnil vstup do nemovitosti a vydal věci důležité pro trestní řízení, samozřejmě nemůže být důvodem, aby domovní prohlídka provedena nebyla. Z protokolu je patrno, že vůči všem osobám, u nichž to zákon výslovně vyžaduje, byla dodržena poučovací povinnost, úkonu byl přítomen obviněný, jeho obhájce, manželka, nezúčastněná osoba (zaměstnanec Městské policie hl. města Prahy), obviněný byl před započetím úkonu řádně vyslechnut a byly detailně sepsány zajištěné věci vydané obviněným. Je rovněž patrno, kteří příslušníci GIBS domovní prohlídku provedli, a že tato trvala od 20.05 hod. dne 8. 6. 2016 do 4.00 hod. dne 9. 6. 2016, přičemž obviněný dne 8. 6. 2016 ve 21.00 hod. a obhájce ve 21.10 hod. se osobní účasti při domovní prohlídce vzdali a obviněný byl eskortován na pracoviště GIBS. Není tedy pravdou, že by příkaz k domovní prohlídce či protokol o jejím provedení neobsahoval podstatné náležitosti podle §83, §83a a §85 tr. ř. Zcela mimo zákonný rámec se pak ocitají požadavky obviněného na vyrozumění právnické osoby G. H. o konání domovní prohlídky, na permanentní přítomnost nezúčastněné osoby, jakož i jeho vlastní představy, jak má policejní orgán organizovat proces poučování a vzájemné představování totožnosti na úkonu přítomných osob. Rovněž střídavý pohyb různých osob či manipulace pracovníků GIBS se zavazadly nenese žádné znaky manipulativního přístupu k domovní prohlídce, nakonec ani obviněný netvrdí a neuvádí, jak by snad domovní prohlídka měla být tímto způsobem negativně ovlivněna v jeho neprospěch. Ničím nepodložená jsou tvrzení o údajném „vyvíjení nátlaku na obviněného v garáži jednoho z příslušníků GIBS“, o poradě s obhájcem uvnitř vozidla vybaveného monitorovacím zařízením či o nebezpečí, které hrozilo z uskladnění (snad atrapy) granátu v trezoru obviněného, když protokolárně avizoval držbu pouze plynové pistole a znehodnoceného samopalu.
31. Na základě uvedených zjištění Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného v dovolání vůči domovní prohlídce podložené faktickým stavem věci. Nad rámec uvedených zjištění lze jen pro úplnost zmínit, že pokud ze všech okolností případu seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek podrobného písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce, byť je namístě jej hodnotit negativně, nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 5 Tz 32/2000, trpí-li protokol o provedení domovní prohlídky některými formálními nedostatky, neznamená to samo o sobě nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem. Ani v rozhodnutích Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 3695/19, ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 1813/07, ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, a ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 946/13, neplyne v případě mírných deficitů odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a protokolu o jejím provedení závěr o porušení ústavně zaručených práv obviněných, ani o nezákonnosti domovní prohlídky jako takové. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 761/14, podle něhož jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky nezpůsobuje nepoužitelnost takového důkazu. Vždy je třeba mj. konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé proces provádění důkazu ovlivnit.
32. K výhradám o vadnosti postupu při provádění domovní prohlídky je třeba uvést, že Nejvyšší soud z hlediska obviněným namítaných vad neshledal v přezkoumávané věci takové nedostatky, které by mohly zakládat porušení pravidel zákonem stanovených pro nařízení a provádění domovní prohlídky, jež by mohly mít v důsledku negativní dopad na výsledek trestního řízení, nebo že by v něm bylo možné shledat porušení zásad spravedlivého procesu. Z výše uvedeného je patrné, že obecně příkaz k domovní prohlídce, ani její samotný průběh či protokol o provedení domovní prohlídky nevykazují žádné zásadní vady, pro které by tento úkon měl být považován za nezákonný a důkazy jím získané za procesně nepoužitelné. Nedošlo tudíž ze strany soudů nižších stupňů k pochybení v procesu hodnocení důkazů či jiné extrémní nezákonnosti, která by představovala porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
33. K obsahu podaného dovolání lze ze všech uvedených důvodů uzavřít, že Nejvyšší soud na podkladě výše naznačeného obsahu odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soud prvního stupně si provedením zajištěných důkazů vytvořil dostatečný skutkový základ pro rozhodnutí o vině obviněného. Při hodnocení důkazů respektoval zásady plynoucí z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., jednotlivé důkazy dal do vzájemných souvislostí a podrobně popsal, jakými úvahami se řídil při posuzování jejich obsahu. Soudy v rámci prováděného dokazování neopomněly žádné ve věci provedené důkazy, které vzájemně posuzovaly a hodnotily ve všech souvislostech, tedy nejenom samostatně, ale i ve spojení s dalšími důkazy, jež jejich závěry podporují.
34. Soudy měly dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci, nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby při volném hodnocení důkazů dospěl k závěru o vině dovolatele a naplnění konkrétní skutkové podstaty trestného činu. Důkazní postup soudy detailně popsaly a přesvědčivě své závěry odůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000). Dovoláním napadená rozhodnutí jsou logická, postrádají prvky svévole, což svědčí zejména o neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry (srov. přiměřeně obdobný postup např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09). Nedošlo v nich ani k opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 413/02, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, či ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, a další).
35. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v postupech soudů obou stupňů neshledal obviněným tvrzené vady. Způsob, jakým své závěry vysvětlily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §125 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela.
V. Závěr
36. Nejvyšší soud dovolání obviněného jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože neobsahuje žádné hmotněprávní argumenty a v dovolání nebyly namítány vady, které by se týkaly porušení zásad spravedlivého procesu. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth