ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1076.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1076/2021-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovolání obviněného J. Š. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 To 87/2020-314, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185, byl obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době nejméně od 1. 4. 2019 do 25. 9. 2019 v XY, okres Uherské Hradiště, v místě svého trvalého bydliště na zahradě domu na ulici XY bez povolení zasadil nejméně 20 rostlin konopí setého, o jejichž zdárný růst se následně staral tím způsobem, že rostliny zaléval, hnojil a podpíral, kdy následně dne 24. 9. 2019 začal rostliny zpracovávat tím způsobem, že část z nich sklidil a za účelem usušení rozvěsil na připravené šňůry natažené na půdě, v průjezdu domu, na dvoře a v dílně, přičemž proces sušení, a tedy výrobu omamné a psychotropní látky nedokončil z důvodu, že dne 25. 9. 2019 byla veškerá rostlinná hmota zajištěna policejním orgánem při provedené domovní prohlídce, přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že dokončením procesu sušení by vyrobil toxikomansky využitelnou sušenou rostlinnou hmotu o celkové hmotnosti 17 471,4 g s celkovým obsahem 7,19 % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy 1 255,4 g, přičemž
konopí a pryskyřice z konopí jsou zařazeny do seznamu č. 3, přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamné látky, a jejich součástí je dále přirozená složka THC (tetrahydrokanabinol), který podle seznamu č. 4, přílohy č. 4 stejného nařízení patří mezi psychotropní látky.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to 3 kusů zahradních nůžek.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně (učinil tak v neprospěch obviněného do výroku o trestu) a obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal jak nejvyšší státní zástupce, tak obviněný dovolání. Nejvyšší státní zástupce tak učinil v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť vyslovil názor, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku podaného proti výroku o trestu rozsudku uvedeného v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný opřel dovolání jednak o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť tvrdil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 11 Tdo 210/2021, z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, v části, v níž podle §256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podané proti výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185, a současně podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ztotožnil se totiž v zásadě s dovolací argumentací nejvyššího státního zástupce založenou na názoru o nesprávném závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, jímž tento brojil proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, a to z důvodu nesplnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. Nejvyšší soud citovaným usnesením dále podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného a podle §265 l odst. 4 tr. řádu rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
6. V tomto stadiu trestního řízení tudíž byl předmětem přezkumu Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) jen výrok o uloženém trestu odnětí svobody z rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž podal odvolání v neprospěch obviněného státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, které odvolací soud svým v pořadí prvním rozhodnutím podle §256 tr. řádu zamítl, když pouze v této části bylo jeho rozhodnutí Nejvyšším soudem zrušeno. Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 To 87/2020-314 (tedy svým v pořadí druhým rozhodnutím), z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Obviněný se s výše citovaným rozhodnutím odvolacího soudu neztotožňuje a prostřednictvím obhájce Mgr. Radima Němečka, advokáta, proti tomuto podává dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
8. V podrobnostech dovolatel namítá, že odvolací soud v rozporu s pokyny Nejvyššího soudu uvedenými v jeho usnesení nedostatečně posoudil veškeré skutečnosti významné pro ukládání trestu, včetně podmínek pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku; je přitom toho názoru, že z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu nijak nevyplývá, že by závěr o uložení mírnějšího trestu byl a priori vyloučen. Je přesvědčen, že v důsledku nesprávného výkladu závěrů Nejvyššího soudu a opomenutí posouzení dalších okolností odvolací soud porušil zásadu individualizace trestu, což v posuzované věci vedlo k nespravedlivé aplikaci zákona a uložení nepřiměřeného trestu. Konkrétně poukazuje na to, že odvolacímu soudu byl na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu ponechán dostatečný prostor pro opětovné pečlivé posouzení okolností podstatných pro hodnocení povahy a závažnosti pokusu daného trestného činu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, jež současně lze považovat za individuální okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž jsou následující skutečnosti.
9. Předně obviněný vytýká, že odvolací měl znovu posoudit okolnost, že konopí pěstoval pouze amatérským způsobem pro vlastní potřebu, a tedy se nejednalo o sofistikované průmyslové pěstění (nebyly nalezeny žádné ochranné prostředky ani hnojiva, které se k tomuto účelu obvykle používají), přičemž tuto skutečnost ve svém rozhodnutí nijak nezpochybnil ani Nejvyšší soud; není proto správný závěr odvolacího soudu, že tato otázka nemůže být pro rozhodnutí o trestu podstatná. V této souvislosti rovněž připomíná, že bylo zjištěno, že vypěstované rostliny vykazovaly pouze nízký obsah THC a z toxikomanského pohledu tak měly špatnou kvalitu. Další nehodnocenou skutečností je ta, že jeho jednání nemělo žádný škodlivý dopad na jeho sociální okolí, přičemž nebyly prokázány žádné konkrétní případy distribuce ani prodeje marihuany, a závěry státního zástupce o pravděpodobnosti pěstování rostlin (také) pro cizí potřebu byly formulovány pouze na základě nepřímých, a tedy nedostačujících důkazů. V návaznosti na to k pochybnosti vyjádřené Nejvyšším soudem ohledně závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, zdůrazňuje, že jednak odvolacímu soudu doložil kupní smlouvu o prodeji chaty za kupní cenu 800 000 Kč, jíž odpovídá údaj z výpisu z bankovního účtu, podle kterého dne 16. 6. 2015 obdržel od kupujícího částku 750 000 Kč, a dále na skutečnost, že mu na účet byly připisovány odměny ze zaměstnání, dávky z úřadu práce a menší částky zasílané jeho matkou; z uvedeného je tedy zřejmé, že jeho peněžní prostředky nepocházely z trestné činnosti. K výpočtu množství marihuanových cigaret, které by bylo možné vyrobit z jím sklizených rostlin, resp. sušiny, namítá, že tento je zjevně nesprávný, neboť nezohledňuje skutečnost, že pro výrobu takových cigaret lze použíti výhradně suchý květ, tzv. šišku, a tudíž ze zjištěného množství by teoreticky bylo možné vyrobit řádově stovky, nikoli tisíce kusů cigaret. Shrnuje, že shora rozvedené skutečnosti zakládají důvodnou pochybnost o tom, že se živil pěstováním a distribucí marihuany, když navíc ani jeden z těchto způsobů nakládání s předmětnou drogou nebyly v daném trestním řízení prokázány.
10. Dovolatel konečně namítá, že v rámci obecně stanovené typové závažnosti předmětného trestného činu, kterou konstatoval Nejvyšší soud, měl odvolací soud určit konkrétní podobu a úroveň povahy a závažnosti pokusu tohoto trestného činu a v návaznosti na to i přiměřený trest odpovídající individuálním zvláštnostem daného případu za současného posouzení, zda jsou dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku. Vyslovuje přitom názor, že v jeho případě jsou takové podmínky dány a vzhledem k nim se uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi let (byť na spodní hranici zákonné trestní sazby) jeví jako nepřiměřeně přísné, když současně jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání uloženým za využití §58 odst. 5 tr. zákoníku, případně §58 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 To 87/2020-314, a aby sám ve věci rozhodl tak, že mu uloží trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, případně aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
12. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného poukazuje na znění §58 odst. 5 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) a tam upravené podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Z tohoto hlediska zdůrazňuje, že obviněný se dopustil velmi závažného protiprávního jednání a za stejné jednání byl již v minulosti odsouzen, přičemž nedbal předchozích zkušeností s trestním řízením a nadále pokračoval v pěstování konopí. Byl nadto vícekrát soudně trestán a jeho způsob života nesvědčí o tradičním a příkladném způsobu života, trestný čin spáchal s rozmyslem a jeho postoj k věci nelze považovat za zásadní doznání. Vyslovuje názor, že z těchto okolností vyplývá, že podmínky pro aplikaci moderace trestu ve smyslu citovaného zákonného ustanovení v dané věci naplněny nebyly. Má za to, že je třeba přihlédnout dále k množství rostlin konopí obsahujících psychotropní látku tetrahydrokanabinol, s níž obviněný nedovoleně nakládal; v tomto směru zdůrazňuje, že nebylo možno uvěřit jeho základní obhajobě spočívající v tvrzení, že marihuanu pěstoval výhradně pro své účely, a to vzhledem k množství nalezené toxikomansky využitelné látky a samotné rostlinné hmoty a přítomnosti dalších předmětů svědčících distribuční činnosti. Připomíná i to, že obviněný již rostliny začal zpracovávat. Uvádí, že při úvahách o aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku je třeba zohlednit, v jaké fázi pokusu došlo k ukončení trestné činnosti, a v tomto směru poukazuje na to, že obviněný již přikročil k závěrečné fázi produkce marihuany, přičemž dokonání činu zabránil nezávisle na vůli obviněného zásah policie, takže jeho jednání se již významně blížilo dokonání. Samotné nedokonání předmětného trestného činu tedy rozhodně neznamená nižší závažnost jednání obviněného, a toto pak ani nijak mimořádně nevybočuje z obdobných případů tohoto druhu trestné činnosti.
13. Státní zástupkyně dále konstatuje, že ani k osobě obviněného nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo aplikaci výše uvedeného moderačního ustanovení. V tomto ohledu poukazuje na skutečnost, že obviněný rozhodně nevedl řádný způsob života, v minulosti byl již šestkrát soudně trestán pro trestnou činnost spojenou s psychotropními látkami a s řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu, a tudíž jde o speciálního recidivistu, a rovněž soustavně opouštěl trvalá zaměstnání a nebyl schopen doložit ani své tvrzení, že se živil formou brigád.
14. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně vyslovuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhuje proto podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
19. Citovaný důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
20. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
21. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svou veškerou argumentací totiž brojí proti výměře jemu uloženého trestu odnětí svobody s tím, že tento trest v trvání osmi let považuje za nepřiměřeně přísný, a s ohledem na své přesvědčení, že v jeho případě, kdy byl odsouzen za pokus trestného činu, jsou dány podmínky podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „§58 odst. 5 tr. zákoníku“; po novele tr. zákoníku provedené zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 se jedná o §58 odst. 6 tr. zákoníku), případně podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, se domáhá mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud považuje k těmto výhradám za potřebné uvést – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – následující.
24. Obviněný konkrétně vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení záležejícím v nedostatečném posouzení veškerých skutečností významných pro ukládání trestu, včetně podmínek zakotvených v §58 odst. 5 tr. zákoníku, a to zejména okolností podstatných pro hodnocení povahy a závažnosti pokusu daného trestného činu, jež současně lze považovat za individuální okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Domnívá se, že v jeho případě byly takové okolnosti odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody dány, neboť rostliny konopí pěstoval pouze amatérským způsobem pro vlastní potřebu (nešlo o sofistikované průmyslové pěstění), jeho jednání nemělo žádný škodlivý dopad na jeho sociální okolí a nebylo ani prokázáno, že by se pěstováním a distribucí marihuany živil.
25. Nejvyšší soud považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že dané námitky, jimiž obviněný namítá nepřiměřenost jemu uloženého trestu odnětí svobody, brojí proti neužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 5 tr. zákoníku, resp. §58 odst. 1 tr. zákoníku, a domáhá se snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, nelze podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.). Aplikace uvedených ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti postupu podle §58 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (resp. podle §58 odst. 5 tr. zákoníku) uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku (případně podle §58 odst. 5 tr. zákoníku) splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
26. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
27. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (byť v citelné výměře), nejedná.
28. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku jsou prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku, který umožňuje zmírnit trest odnětí svobody, a řešit tak situaci, kdy vzhledem k okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele, resp. k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci představuje i dolní hranice zákonné sazby trestu odnětí svobody nepřiměřený trest pro pachatele. Již z názvu §58 tr. zákoníku je zřejmé, že obě citovaná ustanovení mají výjimečný charakter a v obou případech půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu.
29. K tomu lze stručně poznamenat, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, publikované pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, publikované pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání (k poslední podmínce viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 11 Tdo 613/2019; blíže srov. také ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.). Jinými slovy ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je možné aplikovat pouze za mimořádných okolností, a proto jej nemohou odůvodnit pouze standardní skutečnosti. Toto ustanovení je totiž z vůle zákonodárce chápáno jako odchylka , kterou je možné využít pouze výjimečně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017).
30. V těchto souvislostech je zapotřebí pro úplnost uvést, že okolnostmi případu se z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Pokud jde o poměry pachatele, jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci nesnížené zákonné trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 až 792). Zpravidla se uvádí, že takovými okolnostmi mohou být vážná nemoc pachatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 5. 1974, sp. zn. 3 Tz 10/74, publikované pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 2. 1963, sp. zn. 4 Tz 45/62, publikované pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav zmenšené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1970, sp. zn. 2 Tz 11/70, publikované pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péče pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 1. 12. 1966, sp. zn. 10 Tz 64/66, publikované pod č. 19/1967 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 3. 1967, sp. zn. 9 Tz 69/66, publikované pod č. 52/1967 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 1969, sp. zn. 10 Tz 57/69, publikovaný pod č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, §47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1970, sp. zn. 2 Tz 11/70, publikované pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul, atd.
31. Předpokladem použití §58 odst. 1 tr. zákoníku jsou dále podmínky, že uvedené okolnosti případu nebo poměry pachatele vedou k závěru, že by použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a dále že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
32. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu k trestnému činu, za jeho pokus nebo za pomoc k trestnému činu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku se uplatní tehdy, jestliže příprava, pokus nebo pomoc nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
33. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě přípravy, pokusu a pomoci k trestnému činu je tedy možné jen za předpokladu, že vzhledem k jejich povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Povaha přípravy, pokusu a pomoci přitom bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly; závažnost přípravy, pokusu a pomoci pak je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřovaly, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu, resp. jaký byl význam pomoci pro spáchání trestného činu (hlavním) pachatelem. Ohledně toho, kdy lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy a pokusu či pro pomocníka nepřiměřeně přísné a že jejich nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Při posuzování tohoto hlediska je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) musí postačovat i trest kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby; dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru (§39 tr. zákoníku), včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§41 a §42 tr. zákoníku). Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu tohoto moderačního ustanovení (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 1. 1965, sp. zn. 10 Tz 108/64, publikované pod č. 14/1965 Sb. rozh. tr.); rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 302/2000, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 40., a dále ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 798 a 799).
34. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného nebyly dány takové okolnosti, jež by odůvodnily postup podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, případně podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a přisvědčil odvolacímu soudu, jestliže tento žádné z citovaných zákonných ustanovení v dané trestní věci neaplikoval. Nebylo totiž možné dospět k závěru, že vzhledem k povaze a závažnosti pokusu předmětného trestného činu, resp. s ohledem na okolnosti daného případu a poměry obviněného by použití zákonné trestní sazby odnětí svobody (i na samé dolní hranici takové sazby) bylo pro něj nepřiměřeně přísné a jeho nápravy by bylo možné dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. V tomto směru je zapotřebí připomenout zejména to, že pokud jde o povahu pokusu, obviněný svým protiprávním jednáním směřoval k dokonání vysoce závažného trestného činu, s ohledem na množství rostlin konopí (a jejich standardní kvalitu) tyto rozhodně nepěstoval výhradně pro vlastní potřebu a pokus daného trestného činu spáchal ve velkém rozsahu (hranici velkého rozsahu přitom překonal v parametru účinné látky THC 1,2 krát a v parametru množství sušiny konopí dokonce téměř 1,75 krát). Stran závažnosti pokusu v této věci je třeba zdůraznit, že se rozvinul do té míry, že představoval již pokročilou fázi nakládání s vypěstovanými rostlinami konopí, jež bezprostředně směřovala k jejich upravení do stavu způsobilého ke spotřebě v podobě drogy marihuany, přičemž nebyla zjištěna jediná okolnost, která by svědčila o tom, že obviněný neměl v úmyslu dosušení sklizených rostlin dokončit, a k ukončení daného protiprávního jednání, a tedy k zabránění v dokonání daného trestného činu naplněním znaku „vyrobí“, došlo výhradně okamžikem jeho odhalení. Za takové situace samotné nedokonání předmětného trestného činu ve vztahu ke znaku „vyrobí“ jeho skutkové podstaty rozhodně neznamená, že v posuzované věci by pokus tohoto trestného činu vykazoval nižší závažnost a že by jednání obviněného vybočovalo, natož mimořádně (i při zjištěném rozsahu, v jakém čin spáchal), z obdobných případů tohoto druhu trestné činnosti.
35. Pokud obviněný v naznačených souvislostech poukazuje na okolnost, že rostliny konopí pěstoval pouze amatérským způsobem, a tedy se nejednalo o sofistikované průmyslové pěstění, čímž zřejmě míní, že takto jednal sám a činil tak v tzv. domácích podmínkách (na zahradě přilehlé k jím obývanému domu a na dvoře), a nikoliv například ve vzájemné součinnosti s dalšími osobami, jež by se vyznačovala důkladnou organizací dané činnosti zahrnující například i zajištění k tomu účelu zvlášť přizpůsobených prostor, resp. pozemků a speciálních prostředků usnadňujících a urychlujících pěstební proces, je vhodné podotknout, že tzv. amatérský způsob pěstování rostlin konopí v takové formě, jak ji uskutečňoval obviněný, nevylučuje, že nešlo o pěstování těchto rostlin pro jiného a ani následnou distribuci výsledného produktu z nich. Jestliže obviněný dále namítá, že rostliny konopí pěstoval pro vlastní potřebu, je nutno uvést, že §283 odst. 1 tr. zákoníku v případě znaku „vyrobí“ nerozlišuje, zda jde o výrobu pro vlastní potřebu pachatele nebo pro jinou osobu, jinými slovy řečeno, neoprávněná výroba je trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, Tpjn 300/2014, publikované pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.); skutečnost, že se pachatel dané trestné činnosti nedopustil za účelem další distribuce, resp. dosažení zisku, je možné zohlednit při posuzování povahy a závažnosti trestného činu. Ve vztahu k navazujícím námitkám obviněného, že jeho jednání nemělo žádný škodlivý dopad na jeho sociální okolí a nebylo prokázáno, že by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, je zapotřebí připomenout, že předmětný trestný čin je, co do následku (jakožto obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu), trestným činem ohrožovacím, tj. k naplnění dané skutkové podstaty postačí „pouhé“ ohrožení chráněného zájmu, nikoli až jeho porušení (k tomu srov. marginální rubriku hlavy VII zvláštní části trestního zákoníku – „trestné činy obecně nebezpečné“, resp. dílu prvého téže hlavy – „trestné činy obecně ohrožující“); k zasažení objektu daného trestného činu, představovaného zájmem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (a to ohrožení nejen života a zdraví jejich konzumentů, ale rovněž života, zdraví, ale i majetku dalších osob, jakož i veřejného pořádku), v tomto případě zcela jednoznačně došlo.
36. Obdobně Nejvyšší soud neshledal v posuzované věci ani žádné výjimečné okolnosti a mimořádné poměry, jež by odůvodnily postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož aplikace se obviněný též dovolával. Obviněný ostatně v tomto ohledu žádné další skutečnosti k okolnostem případu než výše zmíněné, jež považoval za podstatné pro posouzení povahy a závažnosti pokusu daného trestného činu, či ke svým poměrům (osobním, rodinným, majetkovým a jiným), ani nespecifikoval. Pro úplnost (když o skutečnostech, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti pokusu předmětného trestného činu a které představují okolnosti případu z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, již bylo pojednáno výše) je v tomto směru vhodné uvést, že obviněný spáchal daný trestný čin s rozmyslem, jeho postoj nelze považovat za zásadní doznání či napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování předmětné trestné činnosti, již z minulosti věděl, že takové jednání je trestné, a přestože, pokud jde o jeho předchozí odsouzení (byl opakovaně odsouzen pro jednání spojené s užíváním návykových látek a též pro shodné jednání jako v dané věci), se nyní na něho hledí jako na netrestaného, je zřejmé, že nežil řádným životem.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. Š. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.