ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.157.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 157/2021-680
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2021 o dovolání obviněného S. B., nar. XY v Chorvatsku, chorvatského státního příslušníka, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 To 205/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 50/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 To 205/2020, v části, v níž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného zaměřené proti výroku o trestu vyhoštění, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 51 T 50/2020, a to pouze ve výroku o uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, č. j. 51 T 50/2020-521, byl obviněný S. B. uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněný podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let a podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku obvodního soudu.
2. Týmž rozsudkem obvodního soudu byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn viny spoluobviněný F. K., a to ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I., právně kvalifikovanému jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že předmětný skutek spáchal tento spoluobviněný.
3. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného S. B., jakož i odvoláním státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, podaným v neprospěch spoluobviněného F. K. Městský soud v Praze však obě odvolání svým usnesením ze dne 19. 8. 2020, č. j. 5 To 78/2019-575, v souladu s §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
4. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 se obviněný S. B. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
I.
od blíže nezjištěné doby, nejméně po dobu několika měsíců ve druhé polovině roku 2019 do 10. 1. 2020 v XY, v bytě č. 3, který měl pronajatý obviněný S. B., neoprávněně přechovával za účelem distribuce 81,843 gramů kokainu o průměrné koncentraci 75,5% kokainu báze, což odpovídá 61,567 gramům kokainu báze, dále 110,225 gramů extáze (MDMA) o průměrné koncentraci 36,7% MDMA báze, což odpovídá 39,969 gramům MDMA báze, 461 gramů konopí určeného ke spotřebě (marihuana) o průměrné koncentraci 3,35% delta-9-THC, což odpovídá 10,806 gramům delta-9-THC a dále v garáži č. 104, náležející k uvedenému bytu, umístněné ve stejném domě v prvním nadzemním podlaží, za účelem následné distribuce přechovával 476,9 gramů konopí určeného ke spotřebě (marihuana) o průměrné koncentraci 2,25% delta-9-THC, což odpovídá 10,373 gramům delta-9- THC a 3,779 gramů extáze (MDMA) o koncentraci 36,7% MDMA báze, což odpovídá 1,387 gramům MDMA báze a dále obviněný S. B. ve svém vozidle tov. zn. Audi A8, RZ:XY, neoprávněně pro jiného přechovával 6,914 gramů extáze (MDMA) o průměrné koncentraci 37% MDMA báze, což odpovídá 2,588 gramů MDMA báze,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka a je též uveden v seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb.), MDMA, která je hlavní účinnou látkou drogy zvané extáze, je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., jako psychotropní látka, a konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny jako omamné látky v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jsou zařazeny do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, THC (delta-9-tetrahydro-cannabinol) je uvedeno jako psychotropní látka v přílohách č. 4 a 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazeno do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
II.
od blíže nezjištěné doby do 10. 1. 2020 v XY, v garáži č. 104, přechovával předměty určené k výrobě metamfetaminu, a to skleněné baňky, trychtýře, vařiče, skleněné odměrky, ph papírky, vaty, teploměr, kádinky, dále kyselinu chlorovodíkovou, fosfor, hydroxid sodný, kyselinu fosforečnou, aceton a ethanol, přičemž na některých předmětech byly zjištěny stopy metamfetaminu a efedrinu,
přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., jako psychotropní látka a je též uveden v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, č j. 5 To 205/2020-575, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, č. j. 51 T 50/2020-521, podal obviněný S. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Výše uvedená rozhodnutí nižších soudů dovolatel napadl v celém jejich rozsahu, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) a h) tr. řádu. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel namítl, že výše uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a rovněž má zato, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve vztahu k výroku o uloženém trestu dovolatel namítl, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. V duchu výše uvedeného dovolatel výhrady vtělené do svého dovolání rozdělil na dvě základní části.
6. Ve vztahu k výroku o vině a s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) tr. řádu vznesl dovolatel celou řadu námitek. V prvé řadě uvedl, že popis skutků není v souladu s právní větou, neboť formulace, že obviněný pod bodem I. v bytě, který měl pronajatý, „neoprávněně přechovával za účelem distribuce“ , stejně jako ve svém vozidle „neoprávněně pro jiného přechovával“ omamné látky, není podepřena žádným provedených důkazem. Podobně dovolatel namítl, že soud prvního stupně ponechal skutkový děj bez dostatečného časového ohraničení, neboť má za to, že také formulace skutkové věty, že skutek popsaný pod bodem I. spáchal „od blíže nezjištěné doby nejméně po dobu několika měsíců ve druhé polovině roku 2019 do 10. 1. 2020“ , zatímco skutek popsaný pod bodem II. spáchal „od blíže nezjištěné doby do 10. 1. 2020“, jsou časově ohraničeny nedostatečně, což vede k nepřijatelné nejistotě toho, za co je vlastně souzen. Taktéž stran tohoto znaku doplnil, že nalézací soud nezmínil žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by omamné látky od nějaké konkrétní doby skutečně přechovával.
7. Dovolatel rovněž tvrdí, že v projednávané věci nebylo dostatečně prokázáno, že by měl nějaký konkrétní okruh osob, pro které by omamné látky přechovával za účelem jejich šíření. Vzhledem k tomu, že takové osoby nebyly soudy nižších stupňů nikterak identifikovány, tak se ani nemohl dopustit přisouzených trestných činů. Podobně nepřijatelný je pro něho i závěr, podle kterého je coby provozovatel klubu distributorem drog, a to přesto, že nebylo dostatečně prokázáno, že krabičky od cigaret, které byly nalezeny v jeho bydlišti, skutečně využíval k distribuci omamných látek, stejně jako finanční prostředky různé měny zde rovněž nalezené jsou přímým výnosem z této distribuce. Podobně nepodložený je i závěr, že přechovával za účelem následného prodeje konopí, a to přesto, že doznal, že konopí užíval výhradně pro vlastní potřebu. V průběhu trestního řízení byla spolehlivě prokázána pouze skutečnost, že ve svém bytě nebyl od večera 9. 1. 2020 do rána 10. 1. 2020 přítomen, a že do jeho bytu neoprávněně vnikl spoluobviněný F. K., který po svém marném pokusu o útěk ukrýval před hlídkou policie omamné látky. Soudy nižších stupňů však na tomto základě svévolně vykonstruovaly závěr, že spoluobviněný K. se drogového deliktu nedopustil a chtěl ho jen okrást. Tento závěr dovolatel označil za pouhou hypotézu, na základě které nemůže být odsouzen.
8. Za nesprávné dovolatel označil také nalézacím soudem určené množství kokainu a extáze (MDMA), neboť podle kvalifikačních stupňů tzv. značný rozsah v případě kokainu představuje množství 100 g a více, v případě extáze 400 tablet a více a u marihuany 1.000 g a více. Jelikož však v jeho trestní věci žádná z uvedených látek nepřesahuje uvedené limity pro tzv. značný rozsah, má dovolatel za to, že nemohl naplnit ani tento znak, tedy znak kvalifikované skutkové podstaty uvedený v §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel je však přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil ani znaky základní skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že obvodní soud rovněž určil nesprávnou průměrnou koncentraci THC v zajištěném konopí. Nalézací soud totiž sečetl množství rostlinného materiálu, stejně jako množství gramů THC a stejně tak matematicky nesprávně vyjádřil i procentuální koncentraci delta-9-THC, čímž interpretoval výsledky odborného vyjádření Policie ČR v neprospěch obviněného. Správné bylo uvést, že u 416 gramů rostlinného materiálu byla zjištěna koncentrace jen 2,1% a pouze u 45 gramů byla zjištěna koncentrace 4,6% THC. Z toho dovolatel odvodil, že u většiny nalezeného rostlinného materiálu konopí byla zjištěna velmi nízká koncentrace THC.
9. K výše uvedeným námitkám obviněný dále doplnil, že byl uznán vinným za to, že přechovával omamné látky označené jako kokain, extáze (MDMA) a konopí, které jsou uvedeny v příslušných nařízeních vlády a v seznamu vyhlášky. Nicméně je přesvědčen, že skutkový závěr stran obsahu nařízení vlády a vyhlášky nemůže vést k jeho odsouzení, neboť nenese odpovědnost za obsah takovýchto zákonných či podzákonných právních předpisů.
10. K movitým věcem, které byly nalezeny v jeho garáži, obviněný uvedl, že orgánům činným v trestním řízení dostatečně objasnil, že se jedná o věci, které přijal do úschovy, aniž by se zabýval tím, k čemu tyto předměty slouží. Rozhodně ve své garáži neměl v úmyslu přechovávat předměty určené k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky ve smyslu naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §286 tr. zákoníku. Jediným provedeným důkazem o manipulaci s těmito předměty je stopa DNA, která vede k osobě svědka D. V. V řízení však nebyl předložen žádný důkaz o propojení mezi obviněným, předměty nalezenými v jeho garáži a svědkem D. V. Všechny výše uvedené námitky tak odůvodňují tvrzení obviněného, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé panuje extrémní nesoulad.
11. K výroku o uloženém trestu dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu brojí proti uloženému trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, který mu byl uložen podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že ustanovení §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku obsahuje zákonné podmínky, za kterých nelze trest vyhoštění uložit. Toto ustanovení výslovně uvádí, že pokud je pachatel občanem Evropské unie a v posledních deseti letech nepřetržitě pobývá na území České republiky a neshledá-li soud vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu, tak není možno tento trest uložit. Vzhledem k tomu, že obviněný je občanem Chorvatské republiky, tedy občanem Evropské unie, na území České republiky pobývá nepřetržitě již od roku 2005, má zde vztah svou povahou rodinný s V. B. H. a zároveň prokazatelně nikterak neohrozil bezpečnost České republiky, jednoznačně splnil všechny zákonné podmínky, které brání v uložení trestu vyhoštění z území České republiky.
12. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, č. j. 5 To 205/2020-575, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, č. j. 51 T 50/2020-521, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu, aby předmětnou věc znovu projednal a rozhodl.
13. K výše uvedenému dovolání obviněného S. B. se v rámci svého písemného stanoviska ze dne 8. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1081/2020-15, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K námitkám obviněného vztahujícím se k výroku o vině státní zástupce nejprve konstatoval, že soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům, které logicky vyplynuly z provedených důkazů, pročež považuje skutková zjištění za zcela správná. Stran námitek, které obviněný podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, státní zástupce konstatoval, že s uplatněnými důvody dovolání se z převážné části míjí a ve zbytku je vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
14. Podle státního zástupce jsou výhrady obviněného proti vadnému popisu skutku z valné části postaveny na účelové dezinterpretaci. Z formulace skutkové věty je zcela zřejmé, že jednání popsané pod bodem I. je časově vymezeno obdobím zhruba šesti měsíců, což je doba dostatečně určující pro to, aby tento skutek nebyl zaměněn s jiným. U skutku popsaného pod bodem II. s ohledem na chybějící důkazy nebylo konkrétněji prokázáno, od kdy obviněný předměty určené k výrobě omamné látky přechovával, nicméně k datu 10. 1. 2020 je zcela zřejmé, že v jím užívané garáži se věci popsané ve výroku rozhodnutí skutečně nacházely.
15. Obdobně ze skutkové věty jasně vyplývá, co konkrétně bylo obviněnému přesně kladeno za vinu v případě skutku popsaného pod bodem I., tedy že blíže popsané omamné látky přechovával v množstvích a koncentracích v užívaném bytě i v garáži a činil tak za účelem následné distribuce. Pochybnosti nejsou ani o správnosti odborných vyjádření, jimiž bylo zjišťováno celkové množství zajištěných látek i koncentrace kokainu báze, MDMA báze a účinné látky THC. Stejně tak je správný závěr, podle kterého dovolatel přechovával drogy pro účely jejich následné distribuce.
16. Podle státního zástupce lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit toliko námitku, v rámci které dovolatel zpochybnil naplnění znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“. Tuto výhradu však státní zástupce označil za zjevně neopodstatněnou, neboť se argumentačně ztotožnil s úvahami Obvodního osudu pro Prahu 10. Vzhledem k tomu státní zástupce uzavřel, že obě jednání popsaná pod body I. a II. byla zcela správně právně kvalifikována jako zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin podle §286 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Opačný názor však státní zástupce zaujal k námitce namířené proti výroku o trestu, konkrétně proti trestu vyhoštění, kterou obviněný uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a které státní zástupce přisvědčil. Soudy nižších stupňů skutečně nepřihlédly k tomu, že obviněný je občanem státu Evropské unie a v České republice nepřetržitě pobývá po dobu více než deseti let. Rovněž podmínka ohrožení bezpečnosti českého státu ze strany obviněného nebyla dle státního zástupce nikterak naplněna.
18. S přihlédnutím k této skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 To 205/2020, a to pouze v části výroku podle §256 tr. řádu, pokud bylo odvolání obviněného zamítnuto ve vztahu k výroku o trestu vyhoštění, současně zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 51 T 50/2020, toliko ve výroku o trestu vyhoštění, a zrušil taktéž další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je podané dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno také ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda toto podání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
20. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež Nejvyšší soud předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
22. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
23. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
24. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
25. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
26. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, tedy v situaci, kdy v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Podstatou této alternativy je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
27. Poslední ustanovení, na které dovolatel odkázal, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který může být z obecného hlediska naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen buďto druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných zákonných podmínek.
28. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného S. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování obsahu jeho dovolání, jakož i připojeného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného, uplatněné s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu z valné části těmto ustanovením neodpovídají. Pouze jedinou námitku podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud vyhodnotil jako hmotněprávní (a tedy relevantní), nicméně ji shledal zjevně neopodstatněnou. Dovolatel byl však úspěšný stran námitky, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jíž zaměřil proti výroku o uloženém trestu vyhoštění. Tuto námitku Nejvyšší soud vyhodnotil jako oprávněnou, v důsledku čehož jí ve svém usnesení vyhověl.
V.
K meritu věci
29. Obviněný S. B. ve svém dovolání podřadil všechny výhrady směřující proti výroku o vině pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto výroku ve vztahu k zvlášť závažnému zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku vznesl především výhrady proti provedeným důkazům, když tvrdí, že ve věci panuje tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. K takovému závěru obviněný dospěl poté, co namítl, že popis projednávaných skutků není důkazně podložen, pročež neodpovídá realitě nalézacím soudem učiněný závěr, že by neoprávněně přechovával tři druhy omamných látek či že by měl nějaký stálý okruh osob, kterým by tyto látky distribuoval. Stejně tak není podle jeho názoru prokázán počátek páchání jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž má dovolatel za to, že nenaplnil zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty, neboť obvodní soud nesprávně určil množství kokainu a extáze (MDMA), jakož i průměrnou koncentraci THC v nalezeném konopí. Ve vztahu k přečinu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku namítl, že přítomnost movitých věcí, které byly nalezeny v jeho garáži orgány činnými v trestním řízení, dostatečně objasnil tvrzením, že je přijal do úschovy od třetí osoby.
30. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že námitky, kterými dovolatel usiloval o zpochybnění v podstatě celého procesu dokazování ve vtahu k oběma jednáním, jimiž byl pravomocně uznán vinným, mají výhradně skutkovou či procesní povahu, pročež jsou v řízení před Nejvyšším soudem již zcela irelevantní. V této souvislosti je vhodné znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich vyplynuvšími.
31. Obvodní soud pro Prahu 10 však v projednávaném případě postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Taktéž Městský soud v Praze se se všemi námitkami obviněného směřujícími do výroku o vině, resp. do způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně řádně vypořádal, přičemž dospěl ke zcela totožným závěrům. Jak bylo již shora zmíněno, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku obvodního soudu. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný S. B. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku naznačil, že soudy nižších stupňů se při dokazování dopustily zásadních nedostatků, čímž naznačil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu provedeného dokazování, a to ve smyslu dovolatelem vznesených námitek. Pakliže by skutečně zjistil takovýto zásadní nesoulad, opravňovalo by jej to k zásahu do skutkových, potažmo hmotněprávních zjištění.
32. V prvé řadě Nejvyšší soud ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 10 učinil závěr o vině obviněného S. B. na základě celé řady důkazů, v němž podstatné místo zaujímají výpovědi zasahujících policistů, protokoly o provedení domovních prohlídek v bytě i v přilehlé garáži (které měl obviněný B. pronajaty), včetně prohlídky jeho osobního vozidla a prostor Music Clubu v XY, který obviněný provozoval. Podstatné místo v dokazování má i odborný posudek a další odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie. Z těchto i dalších řádně provedených důkazů byla vina obviněného ve vztahu k oběma výše popsaným skutkům bez důvodných pochybností prokázána, pročež dovolací soud po svém přezkumu kategoricky odmítl všechny námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím vznesl námitku tzv. extrémního nesouladu. Po svém přezkumu Nejvyšší soud naopak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně zásadní (extrémní) rozpor.
33. Skutek popsaný pod bodem I. týkající se přechovávání kokainu, extáze (MDMA) a konopí v pronajatém bytě na ul. XY v XY, v garáži náležející k tomuto bytu, jakož i v osobním motorovém vozidle tov. zn. Audi A8, které obviněný užíval, stejně jako skutek popsaný pod bodem II., popisující přechovávání předmětů určených k výrobě metamfetaminu v obviněným pronajaté garáži, byl prokázán zejména shodnými výpověďmi zasahujících policistů, kterými byla spolehlivě vyvrácena poněkud nelogická obhajoba obviněného, v rámci které připustil toliko přechovávání marihuany a jednotlivých komponentů varny (které měl volně rozloženy v garáži se stopami omamných látek), zatímco odpovědnost za přechovávání kokainu a tablet extáze, které byly nalezeny v jeho bydlišti a na dalších místech, kategoricky odmítl s tím, že z tohoto jednání obvinil spoluobviněného F. K.
34. Ačkoli je pravdou, že tento spoluobviněný (který v bydlišti obviněného nebydlel, ale jeho byt v minulosti několikrát navštívil, neboť dovolatel je jeho strýcem) kokain zabalený v sáčku v plastové krabičce vkládal v přítomnosti obou policistů do skříňky v kuchyňském koutu, tak s ohledem na celý kontext projednávané věci soudy nižších stupňů zcela správně usoudily, že to nebyl spoluobviněný K., kdo přinesl tuto drogu do bytu obviněného, nýbrž byl tím, kdo si pro ni (v době předpokládané nepřítomnosti obviněného) naopak přišel. V bytě obývaném dovolatelem se totiž nacházel ještě druhý sáček s toutéž drogou, přičemž vedle něj byl uložen i další transparentní sáček s kreatinem (který je často používán k nastavení neboli naředění této omamné látky) a digitální váhy se stopami této omamné látky. S tím souvisí i další prokázaná skutečnost, a sice značná koncentrace balení s vyšším obsahem kokainu, pročež je vysoce pravděpodobné, že obviněný měl v úmyslu s touto látkou tímto způsobem nakládat, tedy ji dále ředit.
35. Stran zajištěných téměř 400 ks tablet extáze (MDMA) lze konstatovat, že ze skutkových zjištění je zjevné, že to byl právě obviněný, který je přechovával právě v souvislosti s provozem nočního klubu, a kde je tato „taneční“ droga žádaná, pročež pro ni měl spolehlivý odbyt. Vyjma toho bylo 23 ks tablet extáze objeveno i v osobním motorovém vozidle obviněného v krabičce od cigaret a stopy této omamné látky byly nalezeny rovněž v jeho kanceláři a v šatně tanečního klubu, kam denně docházel (viz rozdrcená tableta extáze označená jako stopa 26).
36. Ohledně zajištěného konopí pak z provedených důkazů vyplynulo, že i tato droga byla v dotčeném Music Clubu k dispozici, o čemž svědčí zejména její nález v krabičce od cigaret, což je známý a rozšířený způsob její distribuce ze strany dealerů. S tím plně koresponduje nález velkého množství prázdných krabiček od cigaret značky Davidoff, jakož i bankovek různých měn nalezených v bydlišti obviněného, které rovněž svědčí o cizinecké klientele hudebního klubu, kde návštěvníci získávali omamné látky nejen za českou měnu, ale i za valuty.
37. Ve světle těchto důkazů se jeví námitka dovolatele o nedostatečném prokázání jím přechovávaných omamných látek s ohledem na to, že z provedených důkazů nevyplynul konkrétní okruh osob, kterým by drogu distribuoval, jako zcela irelevantní. Přestože je pravdou, že během trestního řízení nevypovídali žádní svědci z řad narkomanů či příležitostných zájemců o drogy, bylo i tak jednoznačně prokázáno, že obviněný realizoval odbyt omamných látek v nočním klubu, jehož byl provozovatel, pročež nebyl nucen vytvářet již žádný další okruh stálých odběratelů, jak je tomu v případě běžného „pouličního“ dealera. Za tohoto stavu je závěr obou soudů nižších stupňů, že obviněný přechovával drogy pro jiného, tedy za účelem jejich další distribuce, a nikoli pro osobní potřebu, zcela správný a nadevší pochybnost prokázaný.
38. Rovněž tvrzení obviněného, že v tzv. skutkové větě výrokové části odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu je nedostatečně vymezeno časové období, od kdy se měl předmětné trestné činnosti dopouštět, se jeví jako nepravdivé. Pokud je skutek popsaný pod bodem I. uveden slovy „po dobu několika měsíců ve druhé polovině roku 2019 do 10. 1. 2020“ , je zjevné, že obviněný se dopouštěl přechovávání omamných látek minimálně po dobu zhruba šesti měsíců (jasně vymezených konkrétními roky). Takovéto časové ohraničení je přitom dostatečně určující proto, aby dotčený skutek nemohl být zaměněn s jiným. Je pravdou, že poněkud odlišná situace panuje v rámci skutku popsaného pod bodem II., který je časově uveden pouze slovy „od blíže nezjištěné doby do 10. 1. 2020“ , což je časové ohraničení méně určité, než v případě skutku popsaného pod bodem I. Z obecného hlediska je však nutné zdůraznit, že v případě, že obviněný během hlavního líčení neuvede některé konkrétní skutečnosti (lhostejno z jakých důvodů), event. využije svého práva a odmítne k věci vypovídat, pak projednávaný skutek, resp. některé detaily trestné činnosti, nemohou být popsány podrobně. Jelikož obviněný B. neuvedl, od kdy předměty určené k výrobě metamfetaminu v pronajaté garáži přechovával, a tato skutečnost nevyplynula ani z jiných ve věci provedených důkazů, nemohl obvodní soud časové ohraničení předmětného skutku vymezit přesněji. Přesto však obviněný nejméně ke dni 10. 1. 2020 prokazatelně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, což je (bez ohledu na délku takovéto držby) dostatečné proto, aby byl i za tento přečin uznán vinným.
39. Podobně také dovolatelovo tvrzení, že nebyl prokázán jeho úmysl přechovávat komponenty k varně za účelem nedovolené výroby metamfetaminu, je vzhledem k prokázaným skutečnostem zcela irelevantní. Kromě toho, že do pronajaté garáže neměl nikdo jiný přístup, tak celá souprava nebyla uzamčena v nějakém zavazadle, ze kterého by nebylo patrné, co se v něm nachází, ale jednotlivé komponenty byly volně rozloženy v polici. Navíc podle stop na těchto předmětech bylo znalecky ověřeno, že minimálně v jednom případě byly tyto prostředky (zahrnující nejen laboratorní sklo a další pomůcky, ale i všechny obvyklé chemikálie) k výrobě pervitinu využity, o čemž obviněný musel mít minimálně povědomí. Také další výhrady, které obviněný v souvislosti s provedenými důkazy vznesl (především stran stopy DNA, která vedla ke svědku D. V.) jsou vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním již zcela nepodstatné.
40. Především je však nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nikterak nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nebo přečinu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaných trestných činů popsaných v tzv. skutkové větě (s výjimkou užívání marihuany pro osobní spotřebu), pročež požaduje zrušení obou rozhodnutí soudů nižších stupňů a nové projednání věci. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky – mající převážně skutkový charakter – znovu zaměřil výhradně proti řádně provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
41. Součástí dovolatelových námitek je rovněž tvrzení, že popis obou skutků, které jsou mu kladeny za vinu, není v souladu s právní větou. Obecně platí, že popis skutku musí být uveden tak, aby jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta tak představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Ohledně znaku subjektivní stránky (kterou dovolatel nejvíce rozporoval) je třeba ve skutkové větě vyjádřit ty okolnosti, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu.
42. Po provedeném přezkumu Nejvyšší soud konstatuje, že popis obou skutků tak, jak je vymezil Obvodní soud pro Prahu 10 a jak je následně plně akceptoval i Městský soud v Praze, je z formálního hlediska zcela dostatečný. Jak bylo popsáno výše, provedené důkazy poskytly ucelený a podrobný obraz o jednání obviněného, a jelikož jsou v souladu a vzájemně se doplňují (vytvořily ucelený řetězec), tak je závěr o tom, že obviněný v obou projednávaných skutcích jednal úmyslně, zcela oprávněný. Samotné popisy obou skutků jednoznačně obsahují všechny klíčové zákonné znaky obou trestných činů, včetně subjektivní stránky (zavinění), pročež je nelze hodnotit jako vadné. Nadto – naplnění všech zákonných znaků zcela jasně vyplynulo též z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
43. Nebylo však možné přehlédnout, že obviněný ve svém dovolání označil popis obou skutků za nedostatečný nikoli proto, že by ve vlastním popisu absentovala nějaká zásadní část, nýbrž proto, že se domnívá, že předmětná skutková věta není dostatečně podepřena důkazně. Drtivá většina těchto námitek však stojí na účelové dezinterpretaci, v jejímž rámci dovolatel selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která ho z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se nemůže setkat s úspěchem – zvláště, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.
44. Za zcela nelogickou lze pak označit námitku dovolatele, v níž tvrdí, že byl odsouzen stran obsahu nařízení vlády a vyhlášky o seznamech návykových látek, přestože „nemůže být souzen za to, co je uvedeno v zákonných a podzákonných právních předpisech“. Taková skutečnost je nejenom nemožná, ale rovněž zcela absurdní, a ani v kontextu projednávaného případu není zřejmé, na základě jakých souvislostí dovolatel a jeho obhajoba dospěli k tak bizarnímu tvrzení.
45. Za jedinou hmotněprávní námitku, která je relevantní z pozice uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze vyhodnotit pouze tvrzení, v rámci kterého dovolatel usiloval o zpochybnění naplnění znaku spáchání činu „ve značném rozsahu“. Tuto námitku však Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
46. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (které bylo uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) stanovil zásadu, že primárním kritériem pro určování rozsahu je vždy množství účinné látky obsažené v předmětné omamné látce (tzv. primární kritérium). Pouze v případě, že množství účinné látky (tzv. báze) není možné zjistit, přistupují orgány činné v trestním řízení k určení rozsahu pomocí celkového množství zajištěné drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, které jsou hraniční, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v rozsahu, přistoupit i k posouzení dalších, vedlejších (tzv. terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, jíž pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz taktéž usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
47. Podle výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, je v případě kokainu za „množství větší než malé“ považován více než 1 gram této omamné látky, který musí obsahovat nejméně 0,54 g účinné látky (kokainu báze) či 0,6 gramů soli hydrochloridu kokainu. Znak „značného rozsahu“ je tedy dán stonásobkem tohoto množství, tedy hranicí 100 gramů kokainu při obsahu alespoň 54 g účinné látky či 60 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu kokainu. U extáze (MDMA) se za „množství větší než malé“ považují více než 4 tablety či kapsle nebo více než 0,4 gramů práškovité či krystalické substance, která musí obsahovat nejméně 0,34 g účinné látky či 0,40 gramů soli hydrochloridu 3,4-Methylen-diosy-methamfetaminu. Znak „značného rozsahu“ je tedy v případě extáze (MDMA) dán hranicí více než 400 tablet či kapslí s obsahem 34 g účinné látky nebo 40 g účinné látky v případě solí 3,4-Methylen-diosy-methamfetaminu. U marihuany se za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů konopí s obsahem nejméně 1 g delta-9-THC, tzn. že znak „značného rozsahu“ je dán hranicí 1.000 gramů konopí a obsahem alespoň 100 gramů delta-9-THC.
48. Z tzv. skutkové věty vyplývá, že obviněný S. B. ve svém bytě přechovával celkem 81,843 gramů kokainu, což odpovídá 61,560 gramů báze kokainu. Jelikož hranice „značného rozsahu“ je určena množstvím 54 gramů účinné látky (kokainu báze), je tak zjevné, že zajištěné množství tuto hranici spolehlivě naplnilo. Ačkoli je pravdou, že hrubé množství drogy o celkové hmotnosti 81,843 gramů požadované hranice 100 gramů nedosáhlo, platí (jak bylo uvedeno výše), že primárním hlediskem pro určení rozsahu ve smyslu §283 tr. zákoníku je množství účinné látky. V projednávaném případě byl zajištěný kokain mimořádně kvalitní (resp. koncentrovaný), pročež byl určen k naředění, o čemž svědčí i nalezený sáček s kreatinem.
49. Pokud jde o extázi (MDMA), bylo zjištěno, že obviněný B. přechovával ve svém bytě celkem 110,225 gramů této drogy o obsahu 39,969 gramů MDMA báze. Současně ve svém osobním motorovém vozidle tov. zn. Audi A8 přechovával ještě dalších 6,914 gramů této omamné látky, což odpovídá 2,588 MDMA báze. Hranice „značného rozsahu“ je shora citovanou judikaturou určena množstvím 34 g účinné látky (MDMA báze), takže i u obviněného zjištěné množství účinné látky hranici „značného rozsahu“ spolehlivě naplnilo. Rovněž v tomto případě šlo o značně kvalitní tablety s drogou, jelikož judikaturou požadované množství 400 tablet o obsahu hrubého množství drogy, jež představuje hranici „značného rozsahu“ (nelze-li zjistit obsah účinné látky, což však nebyl případ obviněného), nebylo dosaženo pouze o 5 tablet.
50. Pokud jde o marihuanu, bylo zjištěno, že obviněný ve svém bydlišti přechovával 461 gramů marihuany o průměrné koncentraci 3,35 % delta-9-THC, což odpovídá 10,806 gramům delta-9-THC a dále v garáži přechovával dalších 476,9 gramů této drogy o průměrné koncentraci 2,25% delta-9-THC, což odpovídá 10,373 gramům delta-9-THC. Z toho plyne, že požadované množství 100 gramů účinné látky, pokud jde o hranici „značného rozsahu“, v případě marihuany v nyní posuzované věci dosaženo nebylo, a to přesto, že hrubé množství drogy se blížilo jednomu kilogramu. Tato dílčí skutečnost je však z hlediska naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nepodstatná, neboť znak „značného rozsahu“ byl spolehlivě naplněn dalšími dvěma druhy návykových látek, jež obviněný prokazatelně přechovával, a to za účelem jejich další distribuce.
51. Rovněž námitku dovolatele, že Obvodní soud pro Prahu 10 určil nesprávnou průměrnou koncentraci THC v nalezeném konopí, Nejvyšší soud kategoricky odmítl, neboť návrhy obviněného stran výpočtu průměrné koncentrace THC v zajištěné marihuaně skutkové závěry nalézacího soudu nemohly ve prospěch dovolatele nikterak ovlivnit. Jak již bylo uvedeno výše, klíčovým se jeví prokázaná skutečnost, že v souhrnu všech v obviněným užívaném bytě, garáži a motorovém vozidle zajištěných omamných látek byla hranice „značného rozsahu“ spolehlivě dosažena. Z toho plyne, že jednání obviněného B. bylo zcela správně právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I.) a přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 trestního zákoníku (skutek popsaný pod bodem II.).
52. Celkově tedy lze shrnout, že námitky vtělené do dovolání, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a jimiž brojí proti výroku o vině, stojí z velké části mimo rámec nejen uplatněného, ale i jakéhokoli jiného zákonem vymezeného dovolacího důvodu. Jedinou výjimkou, kterou lze pod uplatněný dovolací důvod subsumovat, je námitka nesprávné právní kvalifikace podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť dovolatel rozporoval spáchání předmětného zvlášť závažného zločinu ve značném rozsahu. Tuto námitku však Nejvyšší soud v souladu s výkladovým stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) ve spojení s výkladovým stanoviskem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou, neboť tento zákonný znak byl bez jakýchkoli pochyb naplněn.
53. Vyjma toho obviněný ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
54. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel dále napadl výrok o uloženém trestu , a to v části týkající se výroku o trestu vyhoštění, který mu byl pravomocně uložen Obvodním soudem pro Prahu 10, ve spojení s napadeným usnesením Městského soudu v Praze, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku na dobu deseti let. Dovolatel v této souvislosti namítl, že nižší soudy nezohlednily zákonné překážky bránící uložení tohoto trestu ve smyslu §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku.
55. Jak již bylo dříve předesláno, Nejvyšší soud tuto námitku vyhodnotil jako důvodnou, neboť podle §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku platí, že trest vyhoštění není možné uložit pachateli, který je občanem Evropské unie a v posledních deseti letech nepřetržitě pobývá na území ČR, neshledá-li soud vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu. Obvodní soud pro Prahu 10, stejně jako Městský soud v Praze, však při ukládání trestu vyhoštění nezohlednily zřejmý fakt, že obviněný S. B. je občanem Chorvatské republiky, tedy občanem státu, který dne 1. 7. 2013 vstoupil do Evropské unie. Oba soudy rovněž nepřihlédly k tomu, že obviněný v České republice nepřetržitě pobývá po dobu více než deseti let, přestože svědek P. K., majitel bytu v XY, během hlavního líčení uvedl, že předmětný byt obviněnému pronajal již v roce 2007, a ten zde nepřetržitě bydlel, nejprve se svou manželkou a synem, poté co se oba odstěhovali do ciziny, zde bydlel sám, a poté s družkou V. B. Taktéž další svědkyně I. K., sousedka obviněného, soudu potvrdila, že obviněný zde bydlí již řadu let a nikdy s ním žádné problémy nebyly.
56. Mimo to nebyla splněna ani poslední zákonná podmínka umožňující i přes výše uvedená zjištění uložení tohoto druhu trestu, a sice že by obviněný svojí trestnou činností ohrožoval bezpečnost České republiky. Tato podmínka je naplněna toliko v případech, kdy se pachatel dopustil některého z trestných činů proti bezpečnosti České republiky (tj. podle §316 až §318 tr. zákoníku), jakož i tehdy, pokud se dopustil jiného trestného činu, ať již proti České republice (tj. podle §309 až §315 tr. zákoníku), proti obraně státu (tj. podle §319 až §322 tr. zákoníku), nebo proti jiným zájmům ohrožující bezpečnost státu (např. trestných činů podle §279, §280, §323 tr. zákoníku). Vážné důvody ohrožení veřejného pořádku přitom mohou být soudem shledány nejen v případě spáchání trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných (§323 až 368 tr. zákoníku), ale i tehdy, pokud se pachatel dopustil jiných trestných činů obecně nebezpečných (např. podle §140, §272 až 292 tr. zákoníku).
57. Ačkoli je pravdou, že v obecné rovině nelze a priori vyloučit situaci, kdy se obviněný dopustí velmi závažné drogové trestné činnosti, čímž je fakticky možné ohrozit ve větší míře samotnou bezpečnost občanů České republiky, tak v případě prokázané trestné činnosti obviněného S. B. je zjevné, že (a to bez snahy o jakoukoli bagatelizaci jeho jednání) se jím páchaná trestná činnost odehrávala výlučně v prostorách hudebního klubu. Z toho plyne, že se nejednalo o rozsáhlou, dlouhodobou a sofistikovaně páchanou trestnou činnost v rozsahu, který by měl potenciál závažně ohrozit bezpečnost většího množství občanů České republiky, stejně jako obviněný svou trestnou činností nikterak nezasáhl ani do zahraničně-politických zájmů České republiky. V této souvislosti je vhodné přihlédnout i k tomu, že obviněný B. se na území České republiky doposud nedopustil žádné další trestné činnosti, resp. nebyl zde soudně trestán. Byť oba soudy nižších stupňů shodně konstatovaly, že Česká republika nemá zájem na tom, aby na jejím území působil cizí státní příslušník, který se zabývá drogovou trestnou činností, a který provozuje hudební klub jako pouhou záminku pro uvádění omamných látek do oběhu za účelem získávání pravidelného profitu, Nejvyšší soud s ohledem na reálně existující překážky zákonného charakteru přímo bránící uložení tohoto druhu trestu dovolatelově námitce ve smyslu výše uvedeného vyhověl a výroky napadených rozhodnutí obou nižších soudů, jež se váží k uložení trestu vyhoštění, ve shodě s vyjádřením státního zástupce bez dalšího zrušil.
VI.
Závěr
58. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině v převážné míře zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, který obviněným podané odvolání jako nedůvodné zamítl. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany dovolatele však nemohla odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů ve vztahu k výroku o vině, což platí zvláště za situace, kdy oba nižší soudy svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je rovněž patrná zjevná logická návaznost, pročež jednoznačně nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Jedinou relevantní námitku, kterou se dovolatel pokusil zpochybnit naplnění znaku „spáchání předmětného zločinu ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, Nejvyšší soud po svém přezkumu vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
59. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v nyní přezkoumávané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ve vztahu k výroku o vině jednáním popsaným pod body I. a II., a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
60. Naopak ve vztahu k výroku o uloženém trestu vyhoštění na dobu deseti let Nejvyšší soud přisvědčil relevantní námitce obviněného, neboť soudy nižších stupňů při jeho ukládání nezohlednily zjevnou existenci zákonných překážek pro uložení tohoto druhu trestu ve smyslu §80 odst. 3 odst. f) tr. zákoníku. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu bez dalšího zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 To 205/2020, a to pouze v části, v níž bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného S. B. zaměřené proti výroku o trestu vyhoštění, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 51 T 50/2020, a to pouze ve výroku o uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let tomuto obviněnému. V souladu s §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu rovněž zrušil i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
61. O tomto dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu