ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.711.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 711/2021-1019
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovolání obviněného V. T. N. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 11 To 14/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 13/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. T. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 3 T 13/2020-820, byl obviněný V. T. N. pod bodem A) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl obviněný podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 330 denních sazeb po 1.000 Kč, celkem tedy 330.000 Kč. Vyjma toho byl obviněný V. T. N. citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni pod bodem B) podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 2 KZV 5/2020, a to pro dílčí útok popsaný pod bodem 3) pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že:
v přesně nezjištěné době v červenci 2019 v prodejně na adrese XY prodal nejméně v pěti případech pervitin M. H., nar. XY, a to nejméně 5 gramů za celkovou částku 5.000 Kč,
neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, skutečně stal.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 3 T 13/2020-820, právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný, jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, který tak učinil ve prospěch obviněného, a to do výroku o vině, konkrétně proti přijaté právní kvalifikaci, resp. proti posouzení projednávaného zvlášť závažného zločinu jako trestného činu pokračujícího, nikoli trestného činu trvajícího.
3. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 11 To 14/2021-926, tak že z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. T. N. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a podle §283 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 330 denních sazeb po 1.000 Kč, celkem tedy 330.000 Kč.
4. Podle skutkových zjištění soudů prvního i druhého stupně se obviněný V. T. N. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v době od počátku roku 2019 do 31. 7. 2019 v prodejně na adrese XY prodal v 17 případech pervitin L. J., nar. XY, a to celkem nejméně 572,28 gramů za celkem nejméně 400.000 Kč,
2) dne 25. 10. 2019 v prodejně na adrese XY prodal M. V., nar. XY, pervitin o celkové hmotnosti 2,68 gramů za 3.000 Kč, o koncentraci 61,6 %, s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 1,65 gramů,
3) v přesně nezjištěné době od léta 2019 do konce roku 2019 v prodejně na adrese XY prodal nejméně v 5 případech pervitin M. S., nar. XY, a to celkem nejméně 5 gramů za celkem nejméně 5.000 Kč, a dále mu na nezjištěném místě zdarma poskytl nejméně 1 gram pervitinu za pomoc při práci na zahradě,
4) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2019 do 26. 1. 2020 v prodejně na adrese XY a u „XY“ v XY prodal nejméně v 60 případech pervitin L. B., nar. XY, a to celkem nejméně 48 gramů za celkem nejméně 60.000 Kč,
5) od přesně nezjištěné doby do 13:15 hodin dne 28. 1. 2020 v prodejně na adrese XY, kterou provozoval, přechovával 5 igelitových přepravek s pervitinem o celkové hmotnosti 4,25 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 2,66 gramů,
6) od přesně nezjištěné doby do 13:15 hodin dne 28. 1. 2020 v oplocené neoznačené zahradě na souřadnicích GPS N: XY° E: XY° v zahrádkářské kolonii v XY u řeky Ohře, kde zahrada je součástí pozemku parc. č. XY v katastrálním území D., kterou výhradně užíval obviněný, přechovával různě zabalený pervitin o celkové hmotnosti 149,83 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 112,94 gramů a směs dimethylsulfonu a pervitinu o celkové hmotnosti 209,36 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 21,98 gramů,
7) od přesně nezjištěné doby do 13:15 hodin dne 28. 1. 2020 v oplocené neoznačené zahradě užívané J. M., nar. XY, v zahrádkářské kolonii v XY u řeky Ohře, kde je zahrada součástí pozemku parc. č. XY v katastrálním území D., přechovával pervitin o celkové hmotnosti 413,31 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 318,66 gramů a směs dimethylsulfonu a pervitinu o celkové hmotnosti 498,94 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 35,42 gramů,
přičemž pervitin obsahuje metamfetamin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a k zacházení s ním je třeba zvláštního povolení Ministerstva zdravotnictví ČR dle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, které však obviněný neměl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný V. T. N. napadl výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 11 To 14/2021-926 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 3 T 13/2020-820) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině, a odkázal v něm na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně dodal, že podle jeho názoru došlo v rozhodnutích obou soudů nižších stupňů k vážným vadám, když jejich skutková zjištění jsou v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy, pročež skutkovým zjištěním neodpovídají ani závěry hmotněprávní. V důsledku toho je přesvědčen, že došlo rovněž k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně garantovaných základních lidských práv, zejména do práva na spravedlivý proces a zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného ( in dubio pro reo ), neboť nebylo bez důvodných pochybností a v souladu s provedenými důkazy prokázáno, že se daný skutek skutečně stal.
6. Konkrétně dovolatel namítl, že byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jednáním popsaným pod body 1) až 7), nicméně je přesvědčen o tom, že toto jednání mělo být posouzeno nikoli jako jeden, ale jako dva skutky, resp. jako dvě samostatné skutkové podstaty. Konkrétně jednání pod body 1) až 4), v rámci kterých je mu kladeno za vinu, že neoprávněně prodal omamnou látku, měla být posouzena jako samostatný skutek podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a jednání popsaná pod body 5) až 7), v rámci kterých je mu kladeno za vinu, že na různých místech přechovával omamnou látku metamfetamin, měla být správně právně kvalifikována podle §284 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku. Podle dovolatele spočívá zásadní rozdíl mezi oběma skutky v tom, že u jednání popsaných pod body 1) až 4) bylo zjištěno, že předmětnou drogu v těchto čtyřech případech prodával, přičemž samotná omamná látka nebyla zajištěna. V jednáních popsaných pod body 5) až 7) však nebylo prokázáno, že by zajištěná omamná látka byla určena k prodeji, pročež tvrdí, že v těchto případech omamnou látku pouze přechovával, a to jako pouhý konzument výhradně pro vlastní potřebu.
7. Tyto námitky obviněný vznesl již před vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Plzni s tím, že je nutné jednání popsané pod body 5) až 7) právně překvalifikovat a posoudit jako samostatný skutek podle §284 tr. zákoníku. Krajský soud v Plzni však ve svém rozsudku názor obviněného odmítl s tvrzením, že nejpřísněji trestná je kvalifikovaná skutková podstata podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, jež však počítá pouze se „značným rozsahem“ omamné látky (která se v případě metamfetaminu pohybuje v rozmezí od 150 do 1.500 gramů). Jelikož se v kvalifikovaných skutkových podstatách ustanovení §284 tr. zákoníku vůbec nevyskytuje možnost přechovávání „velkého rozsahu“ omamné látky, je logické, že množství pervitinu nad hraničním množství 1.500 gramů zákonodárce vůbec nepovažuje za množství, které by pachatel mohl mít výhradně pro vlastní potřebu.
8. Podle názoru obviněného je však tato úvaha krajského soudu zcela chybná, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé – množství přechovávané omamné látky, tak jak byla uvedena v bodech 5) až 7) výroku o vině, nedosáhla hranice „velkého rozsahu“, neboť obviněný podle výroku rozsudku přechovával pervitin a k tomu i jeho směs v celkovém množství 1.274,75 gramů (491,66 gramů báze), což podle současných výkladových hledisek odpovídá množství omamné látky ve „značném rozsahu“. Za druhé – je dovolatel přesvědčen, že i přesto, že zákonodárce v ustanovení podle §284 tr. zákoníku neuvedl znak kvalifikované skutkové podstaty „velkého rozsahu“, tak nelze z této skutečnosti vyvodit závěr, že v takovém množství již není možné danou látku přechovávat pro vlastní potřebu.
9. Z těchto důvodů dovolatel nesouhlasí s postupem nalézacího soudu, který upustil od dalšího dokazování stran znaku „přechovávání pro sebe“ a automaticky presumoval, že zjištěné přechovávané množství pervitinu bylo určeno k prodeji a nikoli pro vlastní potřebu obviněného. Vzhledem k výše uvedenému obviněný v postupu soudu prvního stupně spatřuje zásadní pochybení spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení projednávaného skutku. V této souvislosti má však za to, že pochybil rovněž odvolací soud, který postupoval stejným způsobem a který rozhodnutí soudu nalézacího v tomto směru neopravil.
10. Právní posouzení skutků popsaných pod body 5) až 7) jako samostatného skutku s odlišnou právní kvalifikací oproti jednání uvedenému pod body 1) až 4) má zásadní dopad na jeho postavení v trestním řízení, neboť množství distribuované omamné látky popsané pod body 1) až 4) je 625 gramů, což je množství, které je nutné posoudit jako „značný rozsah“, pročež toto jednání mělo být správně právně kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
11. S ohledem na tyto námitky dovolatel V. T. N. shrnul, že měl být postižen nikoli pro jediný skutek, nýbrž pro dva samostatné skutky, které měly být právně kvalifikovány jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [jednání popsané pod body 1) až 4) rozsudku] a trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu ve smyslu §284 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku [jednání popsané pod body 5) až 7) rozsudku]. Vzhledem k tomu dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 11 To 14/2021-926, a současně tomuto soudu přikázal, aby věc v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanové lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. V souvislosti s obviněným uplatněnými argumenty Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
19. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného V. T. N. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky sice věcně odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu, nicméně je Nejvyšší soud po svém přezkumu vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
20. Zásadní námitkou, kterou dovolatel relevantně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tvrzení, že jemu přisouzené jednání je nesprávně právně kvalifikováno jako jediný skutek. Podle jeho názoru měla být tato jednání správně rozčleněna do dvou skutků – tedy jednání, která jsou popsána pod body 1) až 4), měla být právně kvalifikována jako samostatný skutek podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednání popsaná pod body 5) až 7) měla být správně právně kvalifikována rovněž jako samostatný skutek podle §284 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku. Touto argumentací dovolatel brojí proti tomu, aby všechna jednání, jimiž byl uznán vinným [popsaná pod body 1) až 7)], byla právně kvalifikována jako jeden skutek podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v důsledku čehož mu odvolací soud podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání devíti let a v souladu s §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku rovněž peněžitý trest.
21. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že trestným činem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. Naproti tomu trestným činem podle §284 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku bude potrestán pachatel, který neoprávněně přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed (vyjma konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu), a to výhradně pro vlastní potřebu v množství odpovídající značnému rozsahu. Aby tedy projednávaný skutek mohl být právně kvalifikován podle §284 tr. zákoníku, je nutné, aby bylo prokázáno, že obviněný neoprávněně přechovával omamnou látku výhradně pro vlastní potřebu.
22. Z obsahu přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že skutková zjištění nižších soudů, která se stala podkladem pro skutkové i hmotněprávní závěry, jsou založena na rozsáhlém dokazování, v jehož jádru stojí výpovědi odběratelů metamfetaminu (konkrétně svědků L. J., M. V., M. S. a L. B.). Věrohodnost jejich výpovědí byla následně potvrzena celou řadou dalších písemných důkazů, zahrnujících především protokol o provedení domovní prohlídky u obviněného, protokoly o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, včetně fotografické dokumentace, protokoly o sledování osob a věcí, protokol o ohledání místa činu, protokol o vydání věci, a dále odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, daktyloskopie, genetika (včetně přepisů SMS komunikace z odposlechové akce XY uskutečněné mezi M. B. a L. J.) a další doprovodné důkazy.
23. Z takto rozsáhlé důkazní materie bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že výše jmenovaní svědci v průběhu třinácti měsíců opakovaně kontaktovali obviněného v jím provozované prodejně potravin (tzv. večerce) za účelem získání pervitinu – s výjimkou svědka M. V., který omamnou látku u obviněného zakoupil pouze v jednom případě. Z jejich svědeckých výpovědí vyplynulo, že obviněný byl na jejich poptávku po droze připravený, neboť pervitin měl vždy předem nabalený v tzv. gripech, tedy v sáčcích po 1 gramu, takže z jejich strany vždy došlo k požadovanému nákupu (viz výpovědi svědků L. J. na č. l. 72, 779 verte, M. V. na č. l. 727 verte, M. S. na č. l. 766, L. B. na č. l. 726 verte). Vyjma toho svědek L. J. zmínil, že pokud obviněný nebyl ve večerce přítomen a od jeho manželky se dozvěděl, že je na zahradě a že za chvíli dorazí (jak se to stalo ve vícero případech), tak poté, co obviněný ze zahrady přijel, byl cítit po chemikáliích, a proto se domníval, že v chatce na své pronajaté zahradě pervitin sám „vaří“ (viz č. l. 73).
24. Z dalšího dokazování vyplynulo, že obviněný ve stejném časovém horizontu (soudy ohraničeném slovy „od přesně nezjištěné doby do dne 28. 1. 2020“ ) na různých místech (tedy nejen v prodejně potravin, ale i na dalších místech v zahrádkářské kolonii v XY – v části D. u řeky Ohře, konkrétně na pozemku, který obviněný užíval, ale i na sousední zahradě užívané J. M.) přechovával metamfetamin v různě zabalených igelitových přepravkách o celkové hmotnosti 567,39 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze 434,26 gramů a rovněž směs dimethylsulfonu a pervitinu o celkové hmotnosti 708,3 gramů s celkovým obsahem metamfetaminové báze 57,4 gramů.
25. V této souvislosti soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů jednoznačně vyloučily trestněprávní aktivity jiných osob, neboť na všech baleních (ať zabavených ve večerní prodejně, nebo ukrytých na dovolatelem užívaném pozemku v hromadě listí či odpadků, event. v tújích na sousední zahradě užívané svědkyní J. M.) byly zajištěny biologické stopy patřící výhradně dovolateli. Podstatnou se jeví rovněž skutečnost, že stěry DNA profilů obviněného byly nalezeny nikoli pouze na vnějším obalu každého balíčku, ale i na nejvnitřnějších plastových sáčcích s krystalickou látkou (stopa č. 4) či na ponožce, která se nacházela uvnitř zavíčkované plechovky (součást stopy č. 3). Rovněž na 3 igelitových přepravkách s klipovým uzávěrem, které vydala svědkyně M. (a které byly součástí balíčku č. 1), byly genetickou expertízou zjištěny DNA profily obviněného. S ohledem na svá přechozí odsouzení pro drogové delikty (týkající se právě metamfetaminu) si přitom obviněný V. T. N. musel být vědom toho, že se jedná právě o tuto drogu. Z těchto skutečností tedy bez důvodných pochybností vyplynulo, že se zmíněnými balíčky s pervitinem bezprostředně manipuloval výhradně obviněný, čímž byla vyvrácena jeho obhajoba o jisté ženě jménem P., kterou nedokázal blíže specifikovat (celým jménem, bydlištěm či zaměstnáním), ale o které tvrdil, že mu údajně svěřila balíčky do úschovy.
26. Závěr o vlastnictví balíčků s metamfetaminem a jeho následné distribuci potvrzuje rovněž logika věci, neboť je prakticky vyloučené, že by si obviněný ve své provozovně uchovával pervitin balený v gripech po 1 gramu pro vlastní potřebu, namísto toho, aby měl drogu ukrytou na jiném bezpečnějším místě. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud by soudy nižších stupňů (byť pouze teoreticky) připustily, že by obviněný V. T. N. konzumoval denně 1 g pervitinu (což je ze zdravotních důvodů po dobu třinácti měsíců naprosto vyloučené), tak taková abnormální konzumace by za dobu třinácti měsíců dosáhla spotřeby 396 g pervitinu, což je množství, které zdaleka nepokrývá prokázaných 567,39 gramů s obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 434,26 gramů, které obviněný v rámci jednání popsaného pod body 5) až 7) přechovával jednak na ve své prodejně a jednak na různých místech dvou zahrad v zahrádkářské kolonii v XY – XY u řeky Ohře, o kterých tvrdí, že je měl výhradně pro vlastní potřebu (nehledě na další toxikomansky využitelné směsi dimethylsulfonu a pervitinu, ukryté na předmětných pozemcích, o celkové hmotnosti 708,30 g s celkovým obsahem metamfetaminové báze o hmotnosti 57,40 gramů).
27. Jelikož se právní kvalifikace podle §284 tr. zákoníku vztahuje na přechovávání omamné látky výhradně pro vlastní potřebu pachatele, nebylo na místě tuto skutkovou podstatu aplikovat ani na část jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť z provedených důkazů je zcela zjevné, že obviněný V. T. N. přechovával na různých místech omamnou látku nikoli pro sebe a vlastní potřebu, nýbrž jednoznačně za účelem její další distribuce, a to po celou sledovanou dobu třinácti měsíců, v důsledku čehož byla spolehlivě vyvrácena jeho obhajoba založená na tvrzení o přechovávání drogy výhradně pro vlastní potřebu. Logicky nelze souhlasit ani se zcela neopodstatněným tvrzením dovolatele, že nalézací soud údajně upustil od dalšího dokazování stran znaku „přechovávání pro sebe“ a automaticky presumoval, že zjištěné přechovávané množství pervitinu bylo určeno k prodeji a nikoli pro jeho vlastní potřebu.
28. Ve světle výše uvedených skutečností musel Nejvyšší soud odmítnout také další doprovodné námitky obviněného, v rámci kterých tvrdí, že množství údajně přechovávané omamné látky tak, jak jsou uvedena v bodech 5) až 7) výroku o vině, nedosáhla hranice „velkého rozsahu“, přičemž se v této souvislosti brání i výkladu Krajského soudu v Plzni, který ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §284 tr. zákoníku uvedl, že zákonodárce záměrně u tohoto ustanovení neuvádí znak kvalifikované skutkové podstaty „velkého rozsahu“, neboť takové množství pervitinu již nepovažoval za množství, které by spotřebitel mohl fakticky držet pro vlastní potřebu.
29. V prvé řadě je námitka obviněného o přechovávání metamfetaminu v množství, které nedosáhlo hranice „velkého rozsahu“, založena na obhajobě o částečném přechovávání omamné látky toliko pro vlastní potřebu [viz jednání popsaná pod body 5) až 7)], resp. na taktickém a zcela nereálném oddělování trestné činnosti na část distribuční a část konzumační. Jelikož z provedených důkazů vyplynulo, že obviněný si obstarával metamfetamin výhradně za účelem následného prodeje a získání profitu, byla jeho obhajoba o nutnosti rozdělení prokázaných trestních aktivit na dva samostatné skutky, oprávněně odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Na tomto základě je pak nutné odmítnout i obsahově nepodloženou argumentaci o nedosažení hranice „velkého rozsahu“ jednáními popsanými pod body 1) až 4) jako prostou polemiku, která není již v dovolacím řízení přípustná.
30. Rovněž další námitku dovolatele, ve které odmítá úvahu Krajského soudu v Plzni o tom, že zákonodárce v ustanovení §284 tr. zákoníku neuvádí znak kvalifikované skutkové podstaty „velkého rozsahu“ záměrně, Nejvyšší soud odmítl, neboť argumentace soudu prvního stupně je zcela v souladu s realitou, založenou nejen na závěrech odborné diskuse, ale i na praktických znalostech o zákonitostech drogového trhu (nehledě na to, že tento výklad odpovídá i zásadám formální logiky).
31. Uživatelé skutečně nepřechovávají drogu v tak nadměrných množstvích, neboť se chrání pro případ policejní kontroly či policejního zásahu a následného prověřování rozhodných skutečností. V takových případech totiž mohou v souladu se skutečností tvrdit, že drogu přechovávají výhradně pro vlastní potřebu, a nikoli z důvodu její distribuce dalším osobám. Právě z těchto „sebezáchovných“ důvodů je ryze praktické, aby si uživatelé obstarávali omamnou látku pouze v množstvích, které jsou schopni v následujícím období spotřebovat, event. v množství, které lze bez větších problémů uschovat, přičemž je toto uživatelské jednání praktické rovněž z hlediska finančního. Je tedy pravdou, že ustanovení §284 tr. zákoníku skutečně nepočítá s možnostím přechovávání omamné látky v tak zásadním objemu, jako je množství tzv. „velkého rozsahu“, a prakticky vystačí s množstvím tzv. „značného rozsahu“, neboť tato hranice určená rozmezím od 150 do 1.500 gramů pervitinu (s obsahem účinné psychotropní látky vyšším než 50 gramů), je pro praxi zcela dostačující a skutečně není aktivními narkomany překračována.
32. Pokud tedy Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že zákonodárce takové množství omamné látky nepovažuje za množství, které by osoby závislé mohly mít jen pro svou vlastní potřebu (viz odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Plzni pod bodem 68.), je nutné s tímto tvrzením souhlasit a námitku obviněného, který proti tomuto výroku brojí, je nezbytné kategoricky odmítnout.
33. S problematikou množství omamné látky souvisí také tvrzení obviněného, že na jeho jednání je nutno nahlížet jako na dva samostatné skutky, nicméně ani s touto výhradou se Nejvyšší soud neztotožnil. Oba soudy nižších stupňů zcela správně posoudily projednávanou trestnou činnost obviněného V. T. N. nikoli jako dva samostatné skutky, ale jako jediný skutek, neboť jednání obviněného popsané pod body 1) až 7) výroku o vině, zahrnující jak přechovávání metamfetaminu [viz body 5) až 7)], tak jeho distribuci [viz body 1) až 4)], kompletně zahrnuje objektivní stránka zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti však Krajský soud v Plzni pochybil, když jednání obviněného V. T. N. právně kvalifikoval jako pokračující zločin s odůvodněním, že jednotlivé dílčí útoky byly podle jeho náhledu vedeny jednotným záměrem, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou i souvislostí v předmětu útoku. Dané pochybení však bylo následně řádně zhojeno zásahem odvolacího soudu, který odvoláním napadený rozsudek krajského soudu zcela zrušil a ve věci sám rozhodl.
34. Nejvyšší soud (v souladu s právním názorem vysloveným odvolacím soudem) konstatuje, že ve své judikatuře nejednou řešil problematiku, kdy si pachatel opatří a následně přechovává určité množství omamné látky, kterou následně po částech rozprodává. V této souvislosti mnohokrát zdůraznil, že objektivní stránka trestného činu podle §283 tr. zákoníku je záměrně zákonodárcem pojata široce, aby se vztahovala na veškeré neoprávněné nakládání s omamnou látkou, pročež zahrnuje nejen výrobu a přemísťování omamné látky v místě a čase, ale i její souběžné přechovávání za účelem následného nabízení, zprostředkovávání či prodeje jiným osobám. Tato skutková podstata tedy jednoznačně zahrnuje případy, kdy pachatel vyrobí či jiným způsobem si obstará určité množství omamné látky a v průběhu následujícího období ji na utajených místech skladuje za účelem následné distribuce.
35. V takových případech je proto nutné nahlížet na výrobu či získání omamné látky jako na jednotící prvek, díky kterému nelze dělit jednotlivé prodeje či jiné distribuční aktivity do jednotlivých skutků. Stejným jednotícím prvkem je také přechovávání určitého množství omamné látky, které pachatel následně po částech rozprodává za účelem zisku [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 159/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 385/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, usnesení ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, uveřejněné pod č. 75/2013 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1263/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 6 Tdo 585/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, uveřejněné pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr., apod.].
36. Tato judikatura bezesporu dopadá i na projednávaný případ dovolatele V. T. N., neboť jednání popsaná pod body 1) až 7) tvoří z hmotněprávního hlediska jediný skutek. Pokud tedy Vrchní soud v Praze výše naznačeným způsobem reparoval rozsudek Krajského soudu v Plzni, postupoval zcela správně, a to v duchu ustálené judikatury Nejvyššího soudu, neboť celou trestnou činnost obviněného bylo z hmotněprávního hlediska třeba vyhodnotit nikoli jako jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu, nýbrž jako jediný trvající trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
37. Po svém přezkumu tedy Nejvyšší soud shrnuje, že Vrchní soud v Praze (v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Plzni) odvodil z provedených důkazů stran projednávaného jednání zcela správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad. To znamená, že v případě obviněného V. T. N. bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že dovolatel svým jednáním neoprávněně v přímém úmyslu obstarával, a poté prodával a souběžně pro jiného přechovával metamfetamin, a to ve velkém rozsahu ve smyslu skutkových závěrů popsaných v rozsudku odvolacího soudu pod body 1) až 7), a tuto trestnou činnost páchal dlouhodobě a za účelem dosažení zisku. Takto vymezené protiprávní jednání zcela jednoznačně naplnilo důvody pro to, aby bylo právně kvalifikováno jako jeden trvající trestný čin, jímž obviněný naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
38. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádného důvodu k zásahu do rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces či jiných procesních práv ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V této souvislosti lze mimo jiné odkázat na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
VI.
Závěr
39. Po provedeném přezkumu napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 11 To 14/2021-926, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2021, č. j. 3 T 13/2020-820, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dovolatele V. T. N. Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že v dané věci nedošlo k porušení zákona ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání taxativně vymezeného v ustanovení §265b tr. řádu, pročež bylo dovolání obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
40. O tomto odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu