ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.771.2021.3
sp. zn. 11 Tdo 771/2021-606
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovolání obviněné T. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To 3/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 18/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné T. V. odmítá.
Odůvodnění:
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 7 T 18/2020, byla obviněná T. V. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §85 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo vyvarovat se ve zkušební době požívání marihuany a příp. i dalších drog. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, 140 21 Praha 4, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali, jednak v neprospěch obviněné státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, jednak poškozená Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To 3/2021, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za což ji podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost uhradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, 140 00 Praha 4, IČ 471 14 321, škodu ve výši 586.500 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3 . Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
dne 23. 6. 2018 v přesně nezjištěné době mezi 01,00 a 03,00 hodin v obci XY, okres
Praha - východ, poskytla blíže nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu nezletilé
poškozené AAAAA (pseudonym), narozené XY, K. S., narozenému XY, a K. O., narozenému XY, kterou si obžalovaná obstarala od neztotožněné osoby, kdy nezletilá poškozená AAAAA, K. S. a K. O. si tuto látku aplikovali intranazálně a v důsledku intoxikace metamfetaminem u nezletilé poškozené AAAAA došlo okolo 03:00 hod. dne 23. 6. 2018 k poruše vědomí, fibrilaci srdečních komor projevující se poruchou srdečního rytmu a poté k srdeční zástavě a s tím spojeným poškozením mozku v důsledku neokysličování mozku a k zániku části mozkových buněk, přičemž včasnou lékařskou pomocí byly u ní obnoveny životní funkce s tím, že bez včasné lékařské péče byla bezprostředně ohrožena na životě, v důsledku tohoto jednání byla od 23. 6. 2018 do 31. 8. 2018 hospitalizována ve Fakultní nemocnici v XY a od 3. 9. 2018 do 9. 10. 2018 absolvovala lázeňskou léčbu v Jánských Lázních, nezletilá poškozená do současné doby trpí částečnou poruchou hybnosti, zejména jemnými pohybovými činnostmi vyznačenými více vlevo, pohybovou poruchou chůze, sníženou svalovou silou, setřelou mluvou, sníženou mimikou obličeje (zejména pohyby rtů a jazyku), poruchou krátkodobé paměti s tím, že byla podstatně omezena na běžném způsobu života po dobu výrazně přesahující 6 týdnů, přičemž u ní došlo k trvalému poškození mozku, přičemž obžalovaná vzhledem k typu této drogy a věku nezletilé poškozené měla a mohla vědět, že aplikací metamfetaminu jí může způsobit těžkou újmu na zdraví, přesto jí metamfetamin za účelem požití poskytla a zcela bezdůvodně předpokládala, že jeho užití u ní žádné zdravotní důsledky mít nebude, a popsaného jednání se obžalovaná dopustila přesto, že metamfetamin je psychotropní látkou podle seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a jako tato látka je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a že k nakládání s takovou látkou neměla příslušné povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky ve smyslu §4 a §8 zák. č. 167/1998 Sb.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze napadla obviněná T. V. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, byl jí uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou a v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná namítá jednak nesprávné právní posouzení otázky svého zavinění a možného spoluzavinění způsobeného následku ze strany poškozené, a současně nedostatek příčinné souvislosti mezi svým jednáním a nastalým těžším následkem u poškozené. V souvislosti s tím cituje obsah odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 8 a 9 v bodech 30 a 31, k němuž dodává, že o vyšetření praktické lékařky opřený závěr soudu prvního stupně o tom, že poškozená před skutkem netrpěla žádnou vadou či abnormitou srdce, vycházející pouze ze zjištění, že v roce 2016 měla 2x banální respirační onemocnění, nemůže vést odvolací soud k závěru, že její srdce touto vadou či abnormitou skutečně netrpělo (resp. že bylo v perfektní kondici). Podle obviněné je evidentní, že poškozená v době předcházející posuzovanému skutku neabsolvovala žádné odborné a detailní vyšetření srdce, které by mohlo být podkladem pro závěr odvolacího soudu o neexistenci této vady či abnormity. Má za to, že několikaminutové vyšetření praktické lékařky ke konkrétní nemoci poškozené nelze považovat za dostatečně odborné, detailní a specializované vyšetření srdečního svalu poškozené. Navíc praktický lékař ani nedisponuje dostatečnými odbornými zkušenostmi či přístrojovým vybavením nezbytným k tomu, aby byl schopen skrytou abnormalitu srdečního svalu odhalit. Pokud odvolací soud při tomto závěru vycházel pouze z důkazů, na které odkazuje (znalec prim. MUDr. Hladík při svém výslechu nevyloučil, že poškozená trpěla abnormitou srdce již v době před skutkem), nemůže tento jeho závěr obstát.
6. Rovněž není vyloučeno, že příznaky abnormity či vady srdce citované v bodě 30. napadeného rozsudku jako např. dušnost, únava, teplota, by se u poškozené musely nutně vyskytovat. V návaznosti na to dále zmiňuje, že pokud by poškozená trpěla některým z příznaků svědčících zánětu srdečního svalu již v době před skutkem, je zřejmé, že zdravotní následky zčásti způsobené požitím drogy by minimálně spoluzavinila, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by obviněná či některý ze svědků o případných problémech poškozené se srdcem věděli již dříve.
7. Obviněná dále reaguje na odvolacím soudem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019 a sp. zn. 11 Tdo 53/2021, která označuje za nepřiléhavá s odůvodněním, že v řízení nebylo prokázáno, ani v průběhu řízení nedoznala, že by drogu poškozené podala či poskytla, ale poškozená si drogu sama aktivně aplikovala s tím, že i kdyby tomu tak bylo, zcela jistě nešlo o dávku co do velikosti a možných běžných účinků pro poškozenou nebezpečnou. Opačný závěr odvolacího soudu o této okolnosti označuje za nesprávný a ničím nepodložený, jelikož vychází toliko z výpovědi alkoholem ovlivněného svědka K. S. Za nepřiléhavý označuje rovněž odkaz odvolacího soudu na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 57 T 3/2018, neboť se týká „poskytnutí“ drogy poškozenému v nezjištěném množství, v jehož důsledku došlo ke smrti poškozeného. Uvedla, že v rámci dokazování svědci K. S. a K. O. nejdříve v přípravném řízení vypověděli, že to nebyla obviněná, kdo drogu poškozené umožnila aplikovat, resp. jí drogu „poskytla“, následně svědek S. změnil svou výpověď, čímž ji učinil zcela nevěrohodnou. V rámci vyjádření k rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 1357/2012 pak doplňuje, že v průběhu dokazování nebylo zjištěno, že by drogy prodávala či jejich prodej zprostředkovávala třetím osobám opakovaně, dlouhodobě, příp. ve větším rozsahu. Co se týče odkazu Vrchního soudu v Praze na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. 53 T 1/2019, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 11 To 48/2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 53/2021, ty se týkají „poskytnutí“ drogy třetí osobě, kdy je nezpochybnitelné a dostatečně prokázané, kdo drogu uživateli (poškozenému) poskytl.
8. V další části svého dovolání obviněná vytýká nedostatek příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a těžším následkem nastalým u poškozené AAAAA, přičemž namítá, že závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky ve formě nevědomé nedbalosti není podložen skutkovým stavem věci ani provedeným dokazováním. Konkrétně uvádí, že aby u ní mohl soud dovodit zavinění alespoň v rozsahu nevědomé nedbalosti, musela by mít možnost předpokládat, že jedna dávka metamfetaminu rozdělená na čtyři části u poškozené způsobí hladinu minimálně 150 ng/ml metamfetaminu v krvi, což je dle znalců hladina toxická. Na podkladě uvedeného vyjadřuje přesvědčení, že jedna dávka metamfetaminu rozdělená na čtyři části zcela jistě nemohla způsobit toxickou hladinu u poškozené odpovídající 232 ng/ml metamfetaminu, která byla podle obou znalců spouštěčem zdravotních následků u ní nastalých. Poukázala přitom, že u svědků K. O., K. S. ani u ní žádné negativní následky po užití totožného množství drogy nenastaly. Podle dovolatelky je tedy vzhledem ke zjištěnému množství metamfetaminu v krvi poškozené evidentní, že tato musela požít v průběhu večera více dávek metamfetaminu, příp. tuto látku v kombinaci s jinými drogami, k čemuž již došlo bez vědomí a vlivu obviněné. V tomto ohledu poukázala, že všichni svědci shodně vypověděli, že v průběhu večera poškozená několikrát opustila v přítomnosti dalších osob večírek s tím, že měla požívat další alkoholické nápoje a jiné látky. Nelze proto dovozovat její zavinění v rozsahu celého nastalého těžšího následku u poškozené. Protože odvolacím soudem konstatované zavinění obviněné na skutku ve formě nevědomé nedbalosti nepokrývá celý nastalý nepříznivý následek u poškozené, nebyla naplněna kvalifikovaná podstata podle §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když zavinění pachatele musí zahrnovat celý nastalý (případně těžší) následek trestného činu, nikoli jen jeho část.
9. Za prokázaný nelze brát ani závěr odvolacího soudu, že obviněná měla nejenom povinnost, ale též možnost předvídat, že u poškozené v důsledku aplikace metamfetaminu, který jí poskytla, může nastat vážná porucha zdraví, kdy z pohledu ustanovení §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vzhledem k okolnostem a svým poměrům měla a mohla vědět, že může způsobit těžší následek uvedený v §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť tento předpoklad nelze brát za prokázaný. K tomu mimo výše uvedené dovolatelka uvádí, že před konáním večírku dne 23. 6. 2018 nevěděla a ani nemohla vědět o předchozích či přetrvávajících zdravotních komplikacích u poškozené.
10. V rámci dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná vytýká přílišnou přísnost uloženého trestu s tím, že odvolací soud při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře nepřihlédl ke zjištěnému stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ke všem okolnostem případu. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak dovolatelka žádné konkrétní výhrady nevznesla.
11. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 11 To 3/2021 – 543 zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně s odkazem na rodinné a majetkové poměry navrhla odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody do dne rozhodnutí o podaném dovolání.
12. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky dovolatelky dílem pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné.
13. Po připomenutí zákonného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v rámci převážné části uplatněných námitek obviněná nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá toliko soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru akcentující údajné nedostatečné zjištění skutkového stavu a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich úplnosti či průkaznosti shledal zejména tvrzení obviněné, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu poškozené poskytla právě ona a že poškozená v průběhu večera užila více dávek metamfetaminu, případně zkonzumovala tuto látku v kombinaci s jinými drogami. Takto koncipované námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod.
14. Zdůraznil, že obviněná byla ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčena důkazy, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující její vinu. Na základě provedeného dokazování, a to především výpověďmi obviněné, poškozené a svědků H. K., N. V., K. B., K. S., K. O. a dalších svědků, jakož i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odvětví toxikologie, dechovou zkouškou na alkohol, zprávami dětské praktické lékařky, fotodokumentací garáže, údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu a lékařskými zprávami týkajícími se zdravotního stavu poškozené, je nezpochybnitelným závěr, že to byla právě obviněná, kdo pervitin obstaral, a kdo ho také inkriminovaného dne poskytl dalším třem osobám, včetně nezletilé poškozené. Po aplikaci zmíněné drogy začala mít poškozená zdravotní obtíže, které měly fatální důsledek v podobě těžké újmy na jejím zdraví. O pachatelství obviněné tak vzhledem k provedeným důkazům a výsledku jejich hodnocení ze strany odvolacího soudu pochybnosti nevznikly. V návaznosti na provedené důkazy se odvolací soud zcela správně neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož měla poškozená zánět srdečního svalu buď nezpůsobený užitím metamfetaminu, nebo v průběhu dne užila ještě další dávku pervitinu.
15. Mimo vytýkaný dovolací důvod stojí i námitka dovolatelky ve smyslu absence příčinné souvislosti, neboť i ta je postavena výlučně na zpochybnění skutkových zjištění soudu a na odlišném hodnocení provedených důkazů. V rámci údajného nedostatku příčinné souvislosti totiž obviněná opírá své přesvědčení (vedle tvrzení, že poškozená musela bez jejího vědomí užít i další dávku pervitinu či jiné drogy) zejména o to, že na základě provedených důkazů údajně nemůže obstát závěr odvolacího soudu ohledně neexistence vrozené vady či abnormity srdce poškozené. Takto formulovaná výhrada nicméně směřuje proti hodnocení důkazů a obviněná se jejím prostřednictvím v podstatě snaží dát soudem provedeným důkazům jiný obsah.
16. Jak státní zástupce poukázal, odvolací soud nevycházel pouze z lékařských zpráv a emailové zprávy dětské praktické lékařky H. H., ale svůj závěr opřel i o další provedené důkazy, zejména výpověď znalce MUDr. Hladíka, jakož i vyjádření svědků a obviněné. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Jiřího Hladíka pak jednoznačně vyplývá příčinná souvislost mezi požitím pervitinu dne 23. 6. 2018 a náhlým kolapsovým stavem u poškozené, u níž byla konstatována akutní intoxikace metamfetaminem. Poškozená tedy nepochybně zkolabovala právě v důsledku předávkování pervitinem. Znalec ve své výpovědi v rámci hlavního líčení taktéž uvedl, že mnohočetnými opakovanými klinickými, laboratorními, přístrojovými vyšetřeními specializovaných lékařů jednotlivých oborů a ani dle sdělení dětské lékařky, která měla poškozenou v péči od narození, nebyla zjištěna žádná vrozená vada či abnormita, která by mohla vést k zdravotnímu stavu poškozené zjištěnému dne 23. 6. 2018 a následnému průběhu při hospitalizaci. Po konzultaci s primářem dětské kliniky FN Královské Vinohrady dále zdůraznil, že stav poškozené nelze dávat do souvislosti se zánětem srdečního svalu, neboť v daném případě šlo o otravu, kdy jedním z projevů účinku metamfetaminu ve větším množství je to, že vede k poruchám srdečního rytmu (viz protokol o hlavním líčení ze dne 16. 7. 2020). Pokud pak J. v postavení svědka uváděl, že na kolapsu poškozené měl podíl i zánět srdečního svalu, který u ní byl diagnostikován, pak tento závěr odmítl právě znalec MUDr. Hladík s tím, že jak ve znaleckém posudku, tak v rámci hlavního líčení vysvětlil, že příčinou kolapsu a zástavy srdce bylo právě předávkování pervitinem.
17. Podle státního zástupce tak událost, k níž došlo dne 23. 6. 2018, tj. přechodná zástava životních funkcí poškozené, vznikla v důsledku akutní otravy při předávkování pervitinem, a to po jednorázovém požití jeho vysoké dávky. Pokud jde o námitku obviněné, že nebylo prokázáno, že by věděla o údajně špatném zdravotním stavu poškozené, nemá vzhledem k výše uvedenému žádný význam. Dovodil tedy, že z výsledků provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněná poškozené a dalším dvěma osobám poskytla blíže nezjištěné množství pervitinu, přičemž poškozená utrpěla právě v důsledku aplikace této psychotropní látky intoxikaci metamfetaminem, načež u ní došlo k (s tímto stavem spojené) poruše srdečního rytmu, zástavě srdeční činnosti trvající po dobu několika minut a poškození mozku v důsledku jeho neokysličování a zániku části mozkových buněk. Pouze díky včasné lékařské pomoci u poškozené nedošlo ke smrti, nýbrž „toliko“ ke vzniku těžké újmy na zdraví popsané ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Z hlediska objektivní stránky je zde dáno jak jednání obviněné, tak i následek a příčinná souvislost, kdy bezprostřední příčinou intoxikace poškozené pervitinem bylo jeho poskytnutí právě obviněnou.
18. Oproti tomu, byť s velkou dávkou tolerance lze podle státního zástupce pod vytýkaný dovolací důvod podřadit námitku týkající se neexistence zavinění ve vztahu k těžšímu následku nastalému u poškozené, byť i ji dovolatelka zčásti buduje na jiném skutkovém podkladu, než z jakého vycházel odvolací soud. Tuto námitku však shledal zjevně neopodstatněnou. V tomto ohledu uvedl, že naplnění subjektivní stránky se odvolací soud v potřebné míře věnoval, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a dostatečně vyjádřil úvahy směřující k závěru o zavinění, z nichž plyne vnitřní vztah obviněné k následku jejího jednání.
19. K otázce zavinění ve vztahu k těžšímu následku – k těžké újmě na zdraví poškozené – státní zástupce zdůraznil, že obviněná sama byla dlouholetým konzumentem omamných a psychotropních látek, kdy pravidelně užívala marihuanu. Existenci zavinění ve formě nevědomé nedbalosti ve vztahu k těžšímu následku je podle jeho názoru třeba spatřovat v tom, že obviněná poskytla poškozené a dalším dvěma osobám drogu, jejímž složením, a taktéž její potenciální nebezpečností, si nemohla být jista. Předmětnou látku obstarala z neznámého zdroje, neměla žádné informace o jejím původu a složení, ač si tyto měla a mohla obstarat. Pokud účinky dané látky neznala, neměla ji dále šířit. Pokud tak přesto učinila a opatřenou drogu poskytla dalším třem osobám včetně nezletilé poškozené, jejíž organismus tuto zátěž neunesl, tím převzala odpovědnost za případné komplikace spojené s jejím užitím, a to i ty nepředpokládané. Je přitom všeobecně známou skutečností, že omamnou a psychotropní látkou se lze předávkovat, což může vést k poškození zdraví. Tato skutečnost musela být známa i obviněné jakožto dospělé a svéprávné osobě, a i z tohoto předpokladu mohla vycházet.
20. Státní zástupce poznamenal, že u každého průměrně disponovaného člověka, tím spíše osoby, která je v kontaktu s omamnými a psychotropními látkami, lze oprávněně předpokládat vědomost o tom, že aplikace psychotropní látky může vést k závažným zdravotním komplikacím. Obecně známým faktem totiž je, že pervitin (metamfetamin) je řazen mezi tzv. tvrdé drogy s vysokým rizikem vzniku závislosti, jakož i zdravotních komplikací. S touto skutečností jsou přitom obeznámeny nejen osoby přicházející s drogou do přímého kontaktu (konzumenti, distributoři), ale též široká veřejnost. Vysoká škodlivost dané látky je také důvodem pro její zařazení do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, potažmo uvedením do seznamu psychotropních látek Úmluvy OSN o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971.
21. Jako zcela neopodstatněné odmítl státní zástupce rovněž tvrzení obviněné, že závěry odvolacího soudu stran dovození její odpovědnosti za způsobení těžšího následku uvedeného v §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku jsou budovány na nepřiléhavé judikatuře Nejvyššího soudu. Obviněná své tvrzení opírá primárně o to, že nebylo prokázáno, že by poškozené drogu poskytla. Podle státního zástupce nicméně odvolacím soudem citovaná usnesení pod sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019 a sp. zn. 11 Tdo 53/2021 na danou věc přiměřeně použít lze. Přes mnohost a variabilitu možných případů totiž řeší obdobné situace, ve kterých byly dovozeny jak přímá příčinná souvislost mezi poskytnutím návykové látky ze strany jednotlivých obviněných a způsobením těžšího následku u poškozených, tak i zavinění. Ve všech těchto kauzách se navíc jednalo o drogy, popř. jejich prekursory, jejichž škodlivé účinky na lidský organismus, včetně rizika úmrtí spojeného s jejich užíváním, jsou všeobecně známé.
22. Pokud jde o námitku obviněné, že nebylo zjištěno, že by drogy prodávala či jejich prodej zprostředkovávala třetím osobám, této sice lze přisvědčit, pro posouzení jejího zavinění je však v dané věci relevantní primárně ta skutečnost, že jakožto osoba konzumující omamné a psychotropní látky si musela být vědoma toho, že za určitých okolností může být každá dávka takové látky pro jejího uživatele smrtelná. Není tudíž pochyb o tom, že každý, kdo poskytne jiné osobě danou látku vědomě, riskuje zdravotní komplikace, popř. smrt takové osoby. Z tohoto důvodu tedy dovolatelce lze přičítat nenaplnění objektivního kritéria opatrnosti ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
23. Podle státního zástupce tak obviněná svým jednáním nepochybně naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, subjektivní stránku nevyjímaje. V kontextu výše uvedených okolností daného případu pak u ní lze dovodit absenci nezbytné míry opatrnosti ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, která přitom byla z její strany s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem reálně očekávatelná.
24. K námitce dovolatelky stran nepřiměřenosti uloženého trestu uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v daném případě byl obviněné Vrchním soudem v Praze podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let spojený s přímým výkonem ve věznici. K tomu státní zástupce poznamenal, že až na zcela výjimečné případy výhrada postavená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů relevantně uplatněna být nemůže. Dodal, že uložení trestu odnětí svobody, jeho výši i způsob výkonu odvolací soud řádně odůvodnil a správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu ustanovení §39 tr. zákoníku. Akcentoval tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost spáchaného trestného činu, ale také osobu obviněné a navazující přitěžující i polehčující okolnosti. Za dané situace tedy nelze takový trest označit za nepřiměřeně přísný, nýbrž s ohledem na závažnost a charakter trestné činnosti, jakož i vzhledem k vysokému stupni společenské škodlivosti trestného činu, jde o trest odpovídající a tedy proporcionálně vyvážený. Má tedy za to, že trest uložený obviněné Vrchním soudem v Praze není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu. Námitky obviněné směřované proti výroku o trestu se pak s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rozcházejí a nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ve svém opravném prostředku obviněná neuvedla žádnou argumentaci, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala a nelze se tedy k tomuto nijak vyjádřit.
26. Státní zástupce uzavřel, že námitky dovolatelky dílem pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z uvedených důvodů pak neshledal opodstatněným ani obviněnou navrhovaný odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Přípustnost a důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.].
28. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
29. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
30. Obviněná ve svém dovolání předně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
31. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněné, pokud brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně pokud zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Jiřího Hladíka a zprávu praktické lékařky poškozené H. H. o zdravotním stavu poškozené, namítá nevěrohodnost výpovědi svědka K. S. z hlavního líčení, tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu poškozené poskytla právě ona, že poškozená v průběhu večera užila více dávek metamfetaminu, případně zkonzumovala tuto látku v kombinaci s jinými drogami aj). Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti nedopustila, resp. že její jednání nevedlo ke zjištěnému následku na zdraví poškozené. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
32. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obviněná byla ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčena na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující její vinu. Na základě provedených důkazů (tj. zejména výpovědi obviněné, poškozené AAAAA, svědků H. K., N. V., J. K., J. V., K. S., K. O., R. P., K. B., J. J., znalců prim. MUDr. Jiřího Hladíka, Ing. Jana Stříbrného, Ph.D., listinných důkazů – dechovou zkouškou na alkohol, zprávou dětské praktické lékařky poškozené H. H., fotodokumentací z předmětné garáže, kde probíhala „párty“, údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu, lékařskými zprávami, týkajícími se zdravotního stavu nezletilé poškozené AAAAA, záznamy o toxikologickém vyšetření poškozené, a o průběhu hospitalizace a léčení poškozené, záznamy o dechových zkouškách na přítomnost alkoholu R. P., K. S., obviněné T. V. aj.) není pochyb o tom, že to byla obviněná, kdo drogu pervitin obstaral, a kdo ji dne 23. 6. 2018 poskytl dalším třem osobám, tzn. K. S., K. O. a především v té době nezletilé AAAAA. Již tímto jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Že drogu obstarala obviněná a poskytla výše uvedeným osobám, vypověděla jak obviněná, tak tuto skutečnost potvrdili i svědci K. S. a K. O. I když o tom, jakým způsobem si obviněná drogu obstarala, existují různé verze, směrodatné v dané věci nicméně je, že se dopustila lehkovážnosti, pokud jiným osobám, včetně nezletilé poškozené poskytla drogu, kterou koupila od neznámé osoby, o níž nemohla tušit, jaké je její chemické složení, její vlastnosti, kvalita a koncentrace, a jaké bude mít účinky na lidský organismus bez toho, že by ji sama vyzkoušela či měla od někoho o ní reference. Jak z provedených důkazů vyplynulo, obviněná i poškozená měly s drogami zkušenost, a byť uváděly, že jen s marihuanou, příp. s extází, obě zkušenosti s drogami měly. O to více si obviněná měla být vědoma negativních účinků této tzv. tvrdé drogy, zejména těch, které nezná, a navíc pervitin získala od neznámé osoby. Navíc nelze přehlédnout, že poškozené poskytla pervitin za situace, kdy poškozená již v průběhu večera užívala další drogu – marihuanu.
33. Vzhledem k provedeným důkazům a výsledku jejich hodnocení nevznikly pochybnosti o tom, že obviněná skutkem uvedeným v rozsudku soudu druhého stupně naplnila všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnou a psychotropní látkou a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
34. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná T. V. dále spatřuje vadné právní posouzení jí přisouzeného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v tom, že vrchní soud nesprávně posoudil existenci zavinění k příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a újmou na zdraví poškozené AAAAA, a tedy naplnění subjektivní stránky trestného činu ve vztahu k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví.
35. Jestliže závěry o absenci přímé příčinné souvislosti mezi svým jednáním v podobě poskytnutí pervitinu poškozené AAAAA a následkem v podobě těžké újmy na zdraví, jež byla u této poškozené diagnostikována, opírá obviněná o zpochybnění skutkových zjištění soudu a odlišném hodnocení provedených důkazů tvrzením, že poškozené drogu nenabízela, že tato musela bez jejího vědomí užít i další dávku pervitinu či jiné drogy tak, aby se jí do krve dostalo zjištěných celkem 232 ng/ml metamfetaminu, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu ohledně neexistence vrozené vady či abnormity srdce poškozené, je třeba takovouto konstrukci odmítnout jako nepřiléhavou vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem daného případu, jak to správně učinil i soud odvolací.
36. Odvolací soud své závěry, na rozdíl od krajského soudu, opřel zejména o skutečnosti, jež vyplynuly ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství prim. MUDr. Jiřího Hladíka a z výslechu znalce u hlavního líčení dne 16. 7. 2020 (č. l. 423 – 427 tr. spisu). Jak z předmětného znaleckého posudku včetně jeho doplňku vyplývá, poškozená v minulosti nebyla vážněji nemocná. V její krvi byla zjištěna hladina 232 ng/ml amfetaminu – pervitinu a 16 ng/ml amfetaminu, zjištěny byly i malé dávky kanabionidů. Příznakem předávkování pervitinem jsou bolesti na hrudi, agitovaný neklid, svalové křeče, poruchy srdečního rytmu. Toxická dávka pervitinu je od 200 mg/ml amfetaminu v krvi. V důsledku požití pervitinu u poškozené došlo k poruše vědomí, fibrilaci srdečních komor, projevujících se poruchou srdečního rytmu a poté srdeční zástavou. U poškozené nebyla zjištěna vrozená vada či abnormita, která by vedla ke stavu zjištěnému dne 23. 6. 2018. Přechodná zástava životních funkcí tak podle znalce vznikla v důsledku akutní otravy při předávkování pervitinem, tzn. že stav vznikl jednorázovým požitím vysoké dávky pervitinu. (č. l. 213-262, 266-282 tr. spisu) .
37. V rámci výslechu u hlavního líčení dne 16. 7. 2020 (č. l. 423 – 427 tr. spisu) prim. MUDr. Jiří Hladík stvrdil východiska vycházející z jím zpracovaného znaleckého posudku v tom směru, že následky předávkování metamfetaminu s útlumem životních funkcí a následné komplikace byly v přímé příčinné souvislosti s akutní intoxikací metamfetaminem. Rovněž uvedl, že „věc konzultoval s primářem dětské kliniky FN Královské Vinohrady, přičemž zdůraznil, že stav poškozené nelze dávat do souvislosti se zánětem srdečního svalu, neboť v daném případě šlo o otravu, kdy jedním z projevů účinku metamfetaminu ve větším množství je to, že vede k poruchám srdečního rytmu. Při tomto zánětu jsou lidé dušní, unavení, mají teplotu a nechodí na mejdánky, nejsou někde přes noc a neexperimentují. Zvýšené srdeční, ale i jaterní enzymy byly dány kyslíkovou nedostatečností, srdeční zástava nebyla zcela přechodná, krátkodobá, nebyla to otázka 1-2 minut, to by si s tím mozek bez následků poradil, musela trvat více minut. U poškozené došlo k poškození motorické nebo pohybové části mozku“. Současně prim. MUDr. Jiří Hladík odmítl tvrzení svědka J. J., že na kolapsu poškozené měl podíl i zánět srdečního svalu, který u ní byl diagnostikován. Zcela jednoznačně tak vyloučil jakoukoliv souvislost se zánětem srdečního svalu (myokarditidy) nezletilé poškozené.
38. Jak dále vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se neztotožnil s právním názorem krajského soudu, že buď měla poškozená zánět srdečního svalu nezpůsobený užitím metamfetaminu, nebo v průběhu večera (dne) užila ještě další dávku pervitinu. K tomu odvolací soud konstatoval, že z výslechu svědků, obviněné, znalce prim. MUDr. Hladíka a lékařských zpráv včetně e-mailové zprávy dětské praktické lékařky H. H. (č. l. 167 tr. spisu) rovněž nevyplynulo, že by u poškozené byla zjištěna nějaká vrozená vada srdce či jeho abnormita. V roce 2016 byla nezletilá poškozená v ordinaci své ošetřující lékařky 2x s banálním respiračním onemocněním, v březnu 2017 onemocněla anginou, na kontrolu nepřišla. Prokazatelně tak o žádných zdravotních problémech se srdcem před večírkem poškozená nevěděla, neléčila se, nikdo na ní nepozoroval příznaky svědčící o tom, že by trpěla zdravotními problémy. Pokud by měla trpět zánětem srdečního svalu, tak projevy popsané znalcem MUDr. Hladíkem na ní nikdo nepozoroval. Příčinou kolapsu a zástavy srdce tak podle znalce bylo předávkování a otrava metamfetaminem, kdy u poškozené byla zjištěna toxická dávka metamfetaminu, nikoli problémy se srdcem. Projevy předávkování pervitinem, které u ní pozorovali ostatní účastníci, tomu přesně odpovídají. Problémy se srdcem tedy příčinou kolapsu nebyly (č. l. 8 - 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
39. Nelze zjistit přesné množství drogy, kterou poškozená požila, nicméně podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že v krvi u ní bylo zjištěno toxické množství metamfetaminu, tzn. že u ní nastala otrava metamfetaminem. Nebylo však zjištěno, a ani z žádného důkazu nevyplynulo, že by si někde jinde před večírkem, jak dovozuje soud prvního stupně a namítá též obviněná, vzala další pervitin či jinou drogu. Nikdo ze svědků ani netvrdil, že by si poškozená pervitin vzala před příjezdem do XY či v průběhu párty, ani nikdo nezaznamenal, že by si pervitin vzala jinde ani na ní nepozoroval, že by byla pod vlivem této drogy. Svědci hovořili toliko o opilosti, kdy konstatovali, že jí bylo zle, zvracela, nepozorovali však, že by na ni působil pervitin, který by ji nabudil, jak na sobě účinek této drogy pozorovali ostatní účastníci večírku po aplikaci pervitinu. Je tedy ničím nepodložená hypotéza, že by si další dávku pervitinu či jiné látky dala ještě někde jinde.
40. Těžším následkem jako okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že pachatel takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví. Uvedený následek může být zahrnut nedbalostním zaviněním, ale i úmyslným zaviněním, neboť jde o speciální ustanovení k trestnému činu ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku, a proto jednočinný souběh je vyloučen.
41. Zpochybňuje-li obviněná svoji odpovědnost za způsobení těžšího následku ve smyslu §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pak je třeba připomenout, že z výsledků provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněná poskytla nezletilé poškozené AAAAA, K. S. a K. O. blíže nezjištěné množství metamfetaminu, kteří si jej aplikovali intranazálně, přičemž poškozená v důsledku aplikace této psychotropní látky utrpěla poruchu vědomí, fibrilaci srdečních komor projevující se poruchou srdečního rytmu a poté srdeční zástavou a s tím spojeným poškozením mozku v důsledku neokysličování mozku a k zániku části mozkových buněk, přičemž jen včasnou lékařkou pomocí byly u ní obnoveny životní funkce s tím, že bez včasné lékařské péče byla bezprostředně ohrožena na životě, a jen díky tomu nedošlo ke smrti poškozené, ale „jen“ k těžké újmě na zdraví popsané ve výrokové části dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Otázce příčinného vztahu jednání obviněné pro vznik těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví, se přitom obsáhle věnoval již odvolací soud zejména v bodech 29 - 31 odůvodnění svého rozsudku, pročež lze na jeho úvahy jako zcela správné, odpovídající nejen pravidlům formální logiky, ale i hmotněprávním východiskům plně odkázat.
42. Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze za právně relevantní (byť jak uvádí i státní zástupce jen s určitou dávkou tolerance) považovat námitku obviněné zpochybňující závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky ve formě nevědomé nedbalosti ve vztahu k naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Nutno zdůraznit, že naplněním subjektivní stránky se odvolací soud v potřebné míře věnoval v bodech 42 - 46 odůvodnění svého rozsudku, přičemž dostatečně a přesvědčivě vyjádřil své úvahy směřující k závěru o zavinění, z nichž plyne vnitřní vztah obviněné k následku jejího jednání.
43. Těžším následkem jako okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že pachatel takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví. Uvedený následek může být zahrnut byť i nedbalostní formou zavinění.
44. V tomto ohledu odvolací soud (bod 41 str. 11 odůvodnění rozsudku) konstatoval, že samotná příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a vzniklým těžším následkem by k trestní odpovědnosti za tento následek nepostačovala, neboť příčinný vztah mezi jednáním a následkem musí být na straně pachatele zahrnut i takovou formou zavinění, jakou trestní zákoník vyžaduje. Na straně obviněné pak byla vedle samotné příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a vznikem těžšího následku předvídaného ustanovením §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku shledána i trestním zákoníkem vyžadovaná forma zavinění, když podle §17 písm. a) tr. zákoníku ke způsobení těžšího následku jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby stačí toliko nedbalostní zavinění, ať již ve formě vědomé nedbalosti anebo nevědomé nedbalosti. V nyní posuzované věci byl přitom z výsledků provedeného dokazování odvolacím soudem vyvozen zcela správný závěr, že obviněná T. V. ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku jednala nejméně ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
45. K tomu je třeba připomenout, že zaviněním se rozumí vnitřní psychický stav pachatele ke skutkovým okolnostem, jež zakládají trestný čin. Trestní zákoník jako formy zavinění rozlišuje úmysl, který ještě člení na úmysl přímý (§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku) a úmysl nepřímý (§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku), a nedbalost, která může být buď vědomá (§16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku) nebo nevědomá (§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Obě formy úmyslu jsou charakterizovány jednak složkou vědomostní, jednak složkou volní, rozdíl mezi oběma formami úmyslu je v odstupňování volní složky. Pachatel tedy jednak musí vědět, že svým počínáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, a takový následek buď způsobit chce, je jeho cílem anebo nevyhnutelným prostředkem k dosažení zamýšleného cíle (pak jde o přímý úmysl), případně je s jeho vznikem alespoň srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i smíření pachatele s následkem (u nepřímého úmyslu). O srozumění jde tehdy, pokud pachatel ví, že jednáním může zapříčinit trestněprávní následek a nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku následku zabránit. Naproti tomu u zavinění ve formě nedbalosti, kterou lze charakterizovat jako zanedbání povinné míry opatrnosti a způsobení nezamýšleného následku, je dána pouze vědomostní složka, složka volní absentuje – pachatel tedy buď ví, že může způsobit následek významný z hlediska trestního práva, avšak bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí (v tomto případě jde o nedbalost vědomou), anebo ani neví, že svým počínáním takový následek může způsobit, ačkoliv vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a vědět mohl (pak se jedná o nedbalost nevědomou).
46. Kritériem nedbalosti (vědomé i nevědomé) je zachování určité míry opatrnosti, která podle soudní teorie i praxe je dána spojením objektivního a subjektivního vymezení a jejich vzájemným vztahem. Objektivní vymezení žádá od každého zpravidla shodnou míru opatrnosti, jedná se tedy o povinnost předvídat možné způsobení trestněprávně relevantního následku, měřítko této opatrnosti může být určeno buď právními předpisy anebo obecně.
47. Subjektivním vymezením se pak rozumí taková míra opatrnosti, kterou je pachatel schopen vynaložit v konkrétním případě, jde tedy o individuální hledisko znamenající možnost předvídat způsobení následku, při němž se zohledňují vlastnosti i okamžitý stav pachatele, jakož i okolnosti konkrétního případu. Aby na straně pachatele bylo možno dovodit nedbalostní zavinění za způsobený následek, pak u něj musejí být současně dána obě uvedená hlediska, tedy objektivní i subjektivní. Tato skutečnost je v ustanovení §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o nevědomé nedbalosti vyjádřena slovy „měl a mohl“ (předvídat způsobení následku významného z pohledu trestního práva), platí ovšem i pro vymezení vědomé nedbalosti, u které ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba přiměřenost důvodů, pro které pachatel spoléhal, že nezpůsobí trestněprávní následek, posuzovat nejen z hlediska povinné míry opatrnosti, ale také z pohledu možné opatrnosti, tedy podle toho, jaké byly okolnosti případu, jak se mu jevila situace, v níž se v době svého jednání nacházel, jaké měl znalosti a zkušenosti.
48. V projednávaném případě obviněná při poskytnutí metamfetaminu poškozené AAAAA zjevně nechtěla jmenované způsobit těžkou újmu na zdraví, s takovým následkem nebyla ani srozuměna (jak vrchní soud již vysvětlil, o srozumění jde tehdy, pokud pachatel ví, že svým jednáním může zapříčinit trestněprávně relevantní následek a nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku následku zabránit). Její jednání ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku tak jistě nebylo zahrnuto úmyslným zaviněním. Podle názoru odvolacího soudu si obviněná v rozhodné době patrně ani neuvědomovala, že tento následek může způsobit, není tedy zřejmě namístě ani závěr o její vědomé nedbalosti. Naproti tomu lze ve věci spolehlivě dovodit, že vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měla a mohla způsobení uvedeného těžšího následku předpokládat. Tento závěr vrchní soud opřel o skutečnosti, jež vyplynuly z provedeného dokazování.
49. Předně je zřejmé, že jakákoliv látka mající charakter omamné či psychotropní látky (tedy laicky řečeno drogy) negativně ovlivňuje lidské zdraví, ať již v rovině psychické anebo fyzické. To platí zvláště o metamfetaminu, který patří mezi tvrdé drogy. V posuzované věci obviněná obstarala nezjištěné množství metamfetaminu od neznámé osoby, který poskytla na naléhání jak poškozené K. K., tak i K. S. a K. O., kteří si tuto látku včetně její osoby aplikovali intranazálně, a to každý ¼ obsahu metamfetaminu uloženého v igelitovém sáčku. Všech dosud popsaných skutečností si obviněná byla vědoma, neboť jako uživatelka marihuany jistě věděla, že jde o psychotropní látku - metamfetamin s poměrně silným účinkem. Znala věk nezletilé poškozené a věděla, že poškozená v inkriminovaný večer užila též marihuanu. Již za tohoto stavu si obviněná měla a mohla uvědomit, že aplikace metamfetaminu (a to neznámého původu, složení atd.) může u jmenované poškozené vyvolat předávkování danou psychotropní látkou. Měla a mohla tedy tím spíše dovodit, že aplikace metamfetaminu je způsobilá nepříznivě ovlivnit její zdravotní stav do takové míry, že může způsobit vážnou poruchu zdraví. V krevním séru poškozené byla zjištěna hladina 232 ng/ml metamfetaminu, 16 ng/ml amfetaminu (metabolit pervitinu) a 2 ng/ml delta-9-THC (psychoaktivní kanabinoid). Jak bylo zjištěno z výslechu znalce Ing. Jana Stříbrného, Ph.D., od 150 ng/ml metamfetaminu výše se už jedná o toxickou hladinu (bod 45 str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
50. V tomto ohledu tak vrchní soud zcela správně dovodil, že byť obviněná nebyla se způsobením výše uvedeného těžšího následku uvedeného §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku srozuměna, měla nejen povinnost, ale také možnost předvídat, že u poškozené může v důsledku aplikace metamfetaminu, který jí poskytla, nastat vážná porucha zdraví. Za tohoto stavu tak nelze závěrům odvolacího soudu, že ze všech zjištěných skutkových okolností obviněná měla a mohla tím spíše vědět, že může způsobit těžší následek předpokládaný v §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ničeho vytknout, neboť s přihlédnutím ke svým subjektivním poměrům a všem objektivně existujícím okolnostem činu měla nejen povinnost, ale současně i možnost daný škodlivý následek svého jednání v podobě poskytnutí pervitinu poškozené AAAAA předvídat, tedy být si ho vědoma. Za dané situace je totiž trestní odpovědnost obviněné za způsobení (zavinění) těžšího následku z nevědomé nedbalosti ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dána v důsledku nezachování povinné (potřebné) míry opatrnosti, a to i přesto, že si takového následku ve skutečnosti ani nebyla vědoma ani ho nezamýšlela, nicméně jeho způsobení měla a mohla předvídat.
51. Odvolací soud rovněž učinil správný závěr, že obviněná v rámci svého jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku měla nejen povinnost, ale také možnost předvídat, že u poškozené v důsledku aplikace metamfetaminu, který jí poskytla, může nastat vážná porucha zdraví. Z pohledu ustanovení §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku tedy vzhledem k okolnostem a svým poměrům měla a mohla vědět, že může způsobit těžší následek uvedený v §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
52. Těžkou újmou na zdraví se rozumí podle §122 odst. 2 tr. zákoníku jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví mj. ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti (písm. b), ochromení údu (písm. c), poškození důležitého orgánu (písm. e), delší dobu trvající porucha zdraví (písm. i).
53. V daném případě došlo protiprávním jednáním obviněné u poškozené rovněž k ochromení údu, což je trvalá nezpůsobilost nebo značně snížená schopnost pohybu horní nebo dolní končetiny nebo její značné části, v daném případě tato trpí částečnou poruchou hybnosti, zejména pohybovou činností vyznačenou více vlevo, pohybovou poruchou chůze. Rovněž u ní došlo k poškození důležitého orgánu. Za poškození důležitého orgánu se jednoznačně považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek. V daném případě šlo o porušení srdečního rytmu, srdeční zástavu trvající několik minut a s tím spojené poškození mozku v důsledku neokysličování mozku a zániku části mozkových buněk, poškozená tedy byla bezprostředně ohrožena na životě a jen shodou šťastných okolností (včasným přivoláním odborné lékařské pomoci a resuscitací prováděnou svědky B., P. za pomoci obviněné, která nezletilé poškozené držela hlavu v záklonu) nedošlo k jejímu úmrtí.
54. Podle ustálené soudní praxe za delší dobu trvající poruchu zdraví soudy považují vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob života nezletilé poškozené nejméně po dobu šesti týdnů. Poškozená byla od 23. 6. 2018 do 31. 8. 2018 hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Praze – Motole na odděleních ARO, JIP, dětském kardiocentru, pediatrické klinice, klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství, přičemž do 30. 6. 2018 byla v umělém spánku s připojením na umělou plicní ventilaci a od 3. 9. 2018 do 9. 10. 2018 absolvovala lázeňskou léčbu v dětské léčebně XY v Jánských Lázních, kde se denně podrobila celkem 4 lázeňským procedurám. K současným problémům se nezletilá poškozená vyjadřovala tak, „že má psychické trauma, špatnou krátkodobou paměť, bere léky na epilepsii a paměť“. Její matka, svědkyně H. K. potvrdila, „že po probuzení nezletilé poškozené z umělého spánku neuměla chodit, mluvit, bylo z ní batole. Nyní má problémy ve stabilitě kroku, řeči, s pamětí a absolutně nemá v pořádku jemnou motoriku“ (bod 47 str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
55. Odvolací soud rovněž ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku shledal společenskou škodlivost protiprávního jednání obviněné v porušení chráněného zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovatelného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory.
56. Jako zcela neopodstatněné je podle Nejvyššího soudu třeba odmítnout rovněž tvrzení obviněné v tom smyslu, že závěry odvolacího soudu stran dovození její trestní odpovědnosti za způsobení těžšího následku uvedeného v §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se opírají o odkaz na nepřiléhavou a překonanou judikaturu Nejvyššího soudu. Vrchním soudem citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012 a sp. zn. 11 Tdo 53/2021 řeší skutkově obdobné situace, ve kterých byla dovozena přímá příčinná souvislost mezi poskytnutím návykové látky jednotlivými obviněnými osobám poškozených a způsobením těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví, popř. smrti poškozených, a existence zavinění na těchto následcích.
57. Na základě shora rozvedených skutečností není tedy pochyb o tom, že obviněná T. V. svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a odvolací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Nejvyšší soud tak nemá výhrady k závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněné byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém výsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudem prvního stupně na straně jedné a jejich hodnocením a hmotně právními závěry učiněné odvolacím soudem na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
58. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná uplatnila rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jehož rámci napadla též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, jehož druh a výměru s ohledem na okolnosti případu, stupeň nebezpečnosti pro společnost, jakož i zjištěný skutkový děj označila za nepřiměřený.
59. Nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který může být naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22).
60. Systematickým výkladem ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze než dojít k závěru, že tento dovolací důvod je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má osoba oprávněná podat dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho alternativ, tedy, že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Na tomto místě je nutno konstatovat, že byť obviněná ve svém dovolání odkázala i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak žádné námitky vůči nepřípustnosti druhu uloženého trestu či jeho výměry mimo zákonnou trestní sazbu neuvedla.
61. Obviněná si byla vědoma výše rozebraných skutečností, avšak přesto žádala dovolací soud o meritorní přezkum. Nejvyšší soud však v daném případě neshledal důvody, které by opodstatňovaly jakýkoli zásah do výroku o trestu. Vzhledem k dlouholeté tendenci extenze přezkumu dovolacího soudu, kdy se neustále rozšiřuje rozsah dovolacích důvodů upravených v §265b tr. ř. nebo zakládá povinnost přezkoumávat i další otázky nepodřaditelné pod taxativně vymezené dovolací důvody, nelze výše uvedené závěry k přezkumu výroku o trestu vnímat absolutně. K zásahu Nejvyššího soudu do výroku o trestu, resp. do přiměřenosti uloženého trestu, lze proto přistoupit v krajních případech, kdy je zcela zřejmá (extrémní) nepřiměřenost trestu mající rozměr libovůle soudů při ukládání trestu. Za situace, kdy soudy uloží trest, aniž by jej jakkoliv odůvodnily, a tedy by nebylo z jejich rozhodnutí seznatelné, na základě jakých konkrétních skutečností bylo přistoupeno k uložení takového trestu, by Nejvyšší soud rovněž nemohl pouze z důvodu absence dovolacího důvodu k přezkumu dané problematiky, rezignovat na svou povinnost přezkumu rozhodnutí, z kterého je patrná nezákonnost a porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Pokud však odvolací soud v posuzovaném případě podrobně rozvedl skutečnosti, které opodstatňovaly uložení sankce, byť z pohledu dovolatelky nepřiměřeně přísné, nelze přistoupit k přezkumu a následné kasaci rozhodnutí pouze z toho důvodu, že dovolací soud by případně mohl vnímat tento trest jako přísnější, neboť by tím došlo k zásahu do rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů, ke kterému není dovolací soud v takové situaci oprávněn. Přitom by se tak mohlo jednat o svévůli dovolacího soudu, který by zasahoval do výroku o trestu i za situace, kdy soudy náležitě a podrobně odůvodnily druh a výměru trestu a v podstatě by je nebylo možno zavázat právním názorem, jež by naznačil pochybení, které ve svém postupu při ukládání trestu učinily.
62. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
63. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněné směřující proti uloženému trestu odnětí svobody (proti jeho přísnosti) pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
64. Jen pro úplnost tak Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že při úvaze o druhu a výši trestu odvolací soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních §38 odst. 1, §39, §41 a §42 tr. zákoníku.
65. Jak odvolací soud v tomto ohledu konstatoval, obviněné polehčuje její faktické doznání, napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování její trestné činnosti, navázání kontaktu s poškozenou pojišťovnou, které vyústilo v uzavření dohody o uznání dluhu a její výše, řádné měsíční splácení finančních prostředků předmětné pojišťovně, upřímná lítost nad spácháním protiprávního jednání, kladné pracovní hodnocení i fakt, že nebyla dosud soudně trestána. Vrchní soud přihlédl i k věku obviněné, které bylo v době spáchání trestného činu 18 let a 5 měsíců (tedy, že spáchala trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých) a době téměř tří roků, která uplynula od spáchání jejího protiprávního jednání, kdy od té doby proti ní není vedeno žádné přestupkové ani trestní řízení. Tyto okolnosti podle odvolacího soudu mají povahu takových okolností, jaké má na mysli ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
66. Oproti tomu odvolací soud při změně právní kvalifikace na odst. 3 písm. a) §283 tr. zákoníku uskutečněné v rámci odvolacího řízení shledal nicméně za příliš mírný případný alternativní druh trestu nespojený s bezprostředním výkonem trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen soudem prvního stupně v podobě podmíněného odsouzení se současným vyslovením dohledu, a to vzhledem k bezprostřednímu ohrožení na životě nezletilé poškozené AAAAA, které v té době bylo přibližně 17 let a 7 měsíců, a která ponese následky způsobené těžké újmy po zbytek svého života, jakož i k počtu dalších dvou osob kterým mohla být protiprávním jednáním obviněné způsobena též újma na zdraví, jakož i k vysokému stupni společenské škodlivosti jejího činu. Protože použití trestní sazby stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou, by bylo na samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání 8 let nepřiměřeně přísné, dospěl odvolací soud k závěru, že její nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Proto při použití zákonného ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku obviněné uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné výměry, a to v trvání tří let nepodmíněně. Jestliže takto uložený trest shledal odvolací soud za přiměřený všem výše uvedeným přitěžujícím i polehčujícím okolnostem, nemůže mít Nejvyšší soud námitek k tomuto jeho závěru.
67. Lze tedy dodat, že výše i druh trestu, který byl obviněné uložen za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří roků nepodmíněně zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupeň jejího narušení i možnosti její nápravy, který současně odráží rozsah, charakter a podíl obviněné na projednávané trestné činnosti, jakož i vysokou míru její společenské škodlivosti, není trestem, který zákon nepřipouští ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněné pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Je tedy zřejmé, že úvahy obviněné o nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody nejsou namístě.
68. Pokud obviněná uplatnila rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., aniž by tento jakkoli blíže argumentačně konkretizovala, je v této souvislosti třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Jak již bylo výše uvedeno, za takové situace neurčitost dovolací námitky neumožňuje Nejvyššímu soudu přezkoumání její opodstatněnosti.
Závěrečné shrnutí
69. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné T. V. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
70 . Pokud jde o podnět obviněné T. V. na odložení výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud o tomto nerozhodoval samostatným výrokem, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
71. Pokud jde o odklad výkonu trestu odnětí svobody na podkladě návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, je třeba poznamenat, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021, byl podle §265h odst. 3 tr. ř. návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze na odklad výkonu rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 7 T 18/2020, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To 3/2021, do doby rozhodnutí o podaném dovolání, zamítnut.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu