ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.299.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 299/2021-1287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovoláních obviněných M. J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, právnické osoby R. CZ, IČ: XY, se sídlem XY, P. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a právnické osoby KOVOŠROT H., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 13 To 247/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 137/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. J. B. a P. J., a společností R.-CZ, a K. H. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 2 T 137/2019, byli uznáni vinnými v bodě I. obvinění M. J. B. (dále „obviněná J.“) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněný J. (dále „obviněný J.“) pomocí k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §24 odst. 1 písm. c) k §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. obviněné právnické osoby R.-CZ (dále „společnost R.“) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a KOVOŠROT H. (dále „společnost KOVOŠROT“) pomocí k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §24 odst. 1 písm. c) k §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obě též za použití §7, 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a §9 odst. 1, 3 t. o. p. o. Obvinění se těchto přečinů dopustili na základě skutkového stavu popsaného tak, že
I. Obviněná J. a obviněný J. minimálně v období od 17. 10. 2018 do 1. 2. 2019 jako osoba zastupující na základě udělené generální plné moci ze dne 2. 10. 2018 obchodní společnost R. a vykonávající rozhodující vliv na jejím řízení, jednala v rozporu s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, č. j. 54 Cm 194/2017-108, o návrhu na vydání předběžného opatření, s datem vykonatelnosti k témuž dni, podle kterého byl této právnické osobě jako povinnému formou předběžného opatření nařízen zákaz prodat, darovat či jinak převést, zatížit právem třetí osoby, zničit nebo jinak odstranit movité věci mající podobu kromě jiného i autovraků a kovového odpadu, a to z areálu na adrese XY, XY, kde je umístěn provoz ekologické likvidace autovraků, a z areálu na adrese XY, XY, kde je umístěn provoz nakládání s odpady i s nebezpečnými odpady, provoz sběrny druhotných surovin a odpadů, když i přes vědomí o jeho vydání a při znalosti jeho obsahu umožňovala minimálně tím, že nadále mlčky schvalovala vyvážení odpadu ze jmenovaných areálů v XY vlastněných společností R., a inkasovala za to pro společnost R. průběžně finanční prostředky, opakovaný odvoz materiálu (jehož rozlišení je v usnesení druhově uvedeno), a to společnosti KOVOŠROT, za kterou jednal obviněný J., za jehož přispění v podobě poskytnutí zaměstnanců, nákladních vozidel, zajištění autodopravy a odběratelů došlo přinejmenším k 32 případům odvozu materiálu o celkové hmotnosti 309.095 kg, čímž fakticky obviněná J. za přispění obviněného J. citované povinnosti soudem uložené obviněné společnosti R. zcela ignorovala, a to opakovaně, čímž prakticky znemožnila výkon výše citovaného rozhodnutí krajského soudu, neboť v průběhu několika měsíců byla převážná část veškerého materiálu původně složeného v obou předmětných areálech, se kterým nemělo být ze strany společnosti R. disponováno až do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě obviněné společnosti R. na určení neplatnosti pachtovní smlouvy (mezi obviněnou společností R., jakožto propachtovatelem, a V. R., nar. XY, IČ XY, jakožto pachtýřem), vyvozena;
dále jednala i v rozporu s usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018 č. j. 6 C 272/2018-59, o ochraně držby, s datem vykonatelnosti ke dni 13. 11. 2018, o kterém věděla, a podle něhož byla obviněná společnost R. povinna pro V. R, nar. XY, IČ XY, vyklidit areály na adresách XY a XY v XY, a to v rozsahu specifikovaném v předmětném usnesení soudu, a také byla povinna zdržet se dalšího vypuzení V. R., nar. XY, IČ XY, z obou jmenovaných areálů, jakož i vypuzení z držby závodu, jako samostatného organizovaného souboru jmění, které slouží k provozování podnikatelské činnosti, tyto areály mu zpřístupnit a obnovit původní stav do tří dnů od doručení předmětného soudního rozhodnutí, obviněná J. však provedla pravý opak, neboť vstup do obou předmětných areálů V. R. staršímu neumožnila, ponechala v nich přítomnou ostrahu, která byla utvrzována v tom, že V. R. starší je nežádoucí osobou, a namísto povinnosti obnovit původní stav (ke dni 2. 10. 2018, kdy došlo k prvnímu narušení pokojné držby) zařídila za přispění obviněného J., respektive jeho společnosti, aby z obou areálů byl téměř veškerý materiál, který v nich byl původně složen a sloužil k provozování závodu V. R. staršímu, vyvezen, a to způsobem, jakým je již uvedeno výše, načež muselo být vymožení již výše citovaných povinností soudem uložených řešeno exekučně, k čemuž došlo dne 1. 2. 2019, a to na základě exekučního příkazu ze dne 26. 11. 2018 č. j. 129 EX 4512/18-16, který vydal Exekutorský úřad v Chrudimi, soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš.
II. společnost R. minimálně v období od 17. 10. 2018 do 1. 2. 2019, jakožto vlastník areálu na adrese XY, kde je umístěn provoz ekologické likvidace autovraků, a areálu na adrese XY, XY, kde je umístěn provoz nakládání s odpady i s nebezpečnými odpady, provoz sběrny druhotných surovin a odpadů, prostřednictvím obviněné J., osoby zastupující tuto obchodní společnost na základě udělené generální plné moci ze dne 2. 10. 2018 a fakticky vykonávající rozhodující vliv na její řízení, jednala v rozporu s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, č. j. 54 Cm 194/2017-108, o návrhu na vydání předběžného opatření, s datem vykonatelnosti k témuž dni, podle kterého byl této právnické osobě jako povinnému formou předběžného opatření nařízen zákaz prodat, darovat či jinak převést, zatížit právem třetí osoby, zničit nebo jinak odstranit movité věci mající podobu kromě jiných i autovraků a kovového odpadu, a to z areálu na adrese XY, XY, kde je umístěn provoz ekologické likvidace autovraků, a z areálu na adrese XY, kde je umístěn provoz nakládání s odpady i s nebezpečnými odpady, provoz sběrny druhotných surovin a odpadů, když i přes vědomí o jeho vydání a při znalosti jeho obsahu umožňovala, minimálně tím že nadále prostřednictvím obviněné J. mlčky schvalovala vyvážení odpadu ze jmenovaných areálů v XY vlastněných obviněnou společností, a inkasovala za to průběžně finanční prostředky, opakovaný odvoz materiálu (jehož rozlišení je v usnesení druhově uvedeno), a to společnosti KOVOŠROT, za kterou jednal obviněný J., a za jejího přispění v podobě poskytnutí zaměstnanců, nákladních vozidel, zajištění autodopravy a odběratelů došlo přinejmenším k 32 případům odvozu materiálu o celkové hmotnosti 309.095 kg, čímž fakticky obviněná společnost R., prostřednictvím obviněné J., za přispění společnosti KOVOŠROT, respektive jejího jednatele obviněného J., citované povinnosti soudem uložené obviněné společnosti R. zcela ignorovala, a to opakovaně, čímž prakticky znemožnila výkon výše citovaného rozhodnutí krajského soudu, neboť v průběhu několika měsíců byla převážná část veškerého materiálu původně složeného v obou předmětných areálech, se kterým nemělo být ze strany společnosti R. disponováno až do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě obviněné společnosti R. na určení neplatnosti pachtovní smlouvy (mezi obviněnou společností R., jakožto propachtovatelem, a V. R., nar. XY, IČ XY, jakožto pachtýřem), vyvozena;
dále jednala i v rozporu s usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, o ochraně držby, s datem vykonatelnosti ke dni 13. 11. 2018, o kterém věděla a podle něhož byla obviněná společnost R. povinna pro V. R., nar. XY, vyklidit areály na adresách XY a XY v XY, a to v rozsahu specifikovaném v předmětném usnesení soudu, a také byla povinna zdržet se dalšího vypuzení V. R., nar. XY, z obou jmenovaných areálů, jakož i vypuzení z držby závodu, jako samostatného organizovaného souboru jmění, které slouží k provozování podnikatelské činnosti, tyto areály mu zpřístupnit a obnovit původní stav do tří dnů od doručení předmětného soudního rozhodnutí, obviněná společnost R. prostřednictvím za ni jednající obviněné J., však provedla pravý opak, neboť vstup do obou předmětných areálů V. R. staršímu neumožnila, ponechala v nich přítomnou ostrahu, která byla utvrzována v tom, že V. R. starší je nežádoucí osobou, a namísto povinnosti obnovit původní stav (ke dni 2. 10. 2018, kdy došlo k prvnímu narušení pokojné držby) zařídila za přispění společnosti KOVOŠROT, za kterou jednal obviněný J., aby z obou areálů byl téměř veškerý materiál, který v nich byl původně složen a sloužil k provozování závodu V. R. staršímu, vyvozen, a to způsobem jakým je již uvedeno výše, načež muselo být vymožení shora citovaných povinností soudem uložených řešeno exekučně, k čemuž došlo dne 1. 2. 2019, a to na základě exekučního příkazu ze dne 26. 11. 2018, č. j. 129 EX 4512/18-16, který vydal Exekutorský úřad v Chrudimi, soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš.
2. Za uvedené přečiny byli všichni obvinění odsouzeni podle §337 odst. 3 tr. zákoníku k peněžitým trestům; obviněné J. byl uložen ve výměře 70.000 Kč, obviněnému J. ve výměře 40.000 Kč, oběma za použití §67 odst. 2 písm. a), a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a rovněž jim byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody, obviněné J. v trvání čtyř měsíců a obviněnému J. v trvání dvou měsíců. Společnosti R. byl peněžitý trest vyměřen podle §18 odst. 1, 2 t. o. p. o. ve výši 180.000 Kč, a společnosti KOVOŠROT ve výši 100.000 Kč.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 13 To 247/2020, o odvoláních všech obviněných podaných proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Z dovolání obviněných
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím obhájců dovolání, všichni podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obvinění J. a společnost KOVOŠROT též s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
5. Obviněné J. a společnost R. vytýkaly nesprávné právní posouzení přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, které je podle nich založeno na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení civilního práva týkajícím se platnosti Smlouvy o likvidaci nebezpečného odpadu a kupní smlouvy ze dne 3. 10. 2018 mezi obviněnými společnostmi R. a KOVOŠROT (dále „Smlouva“), vykonatelnosti předběžných opatření, okruhu osob, které zavazovalo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, jímž bylo ve sporu mezi obviněnou společností R. a V. R. nařízeno předběžné opatření, jakož i rozsahu exekučního příkazu exekutora Mgr. Petra Jaroše ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 129 EX 4512/2018, s ohledem na odlišné posouzení Městským soudem v Praze v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 15 Co 355/2019.
6. S odkazem na znaky skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (komisivní trestný čin), obviněné tvrdily, že jej nelze spáchat jen opomenutím, neboť jeho spáchání vyžaduje jednání, které nelze naplnit verbálně, tzn. rozhovorem nebo jiným ústním jednáním ani pouhým „umožněním“ takového jednání, anebo mlčenlivým schvalováním jednání jiného, jak soudy obviněným kladly za vinu. Soudy zjištěným činem, kde není popsáno konkrétní komisivní jednání, nemohla být naplněna skutková podstata uvedeného přečinu.
7. Výhrady obviněné vznesly proti postupu soudů podle §9 tr. ř., neboť Smlouvu nezhodnotily a neposoudily jako předběžnou otázku z občanského práva. Pokud byla uzavřena platně, vlastnické právo k materiálu v areálech přešlo ještě před vydáním předběžného opatření na společnost KOVOŠROT a společnost R. ztratila reálnou možnost jakékoli dispozice s tímto materiálem, což by vedlo k závěru, že se uvedeného přečinu obviněné nemohly dopustit. Závěry soudů nižších stupňů, že bylo obviněnými uzavření Smlouvy jen účelově předstíráno, a že k jejímu sjednání došlo až později poté, co se obvinění dověděli o vydání předběžného opatření, nejsou opřeny o žádný výsledek provedeného dokazování a jde pouze o myšlenkovou konstrukcí soudů vystavenou na předpokladech a indiciích, a proto z takového nepodloženého závěru nelze dovozovat žádné úvahy o vině obviněných. Uvedené zjištění není ani zaznamenáno v popisu skutku, kde absentuje i jakékoli aktivní jednání obviněných.
8. Soudy nebraly do úvahy, že Smlouva byla uzavřena za přítomnosti pěti osob, z nichž čtyři potvrdily, že k jejímu podpisu došlo dne 3. 10. 2018, pátá vyslechnuta nebyla. Soudy nevysvětlily, proč slyšené osoby považovaly za nevěrohodné, ani proč nebyl proveden důkaz výslechem páté osoby. Rovněž se nezabývaly notářským zápisem ze dne 2. 11. 2018, sp. zn. N 298/2018, sepsaným před notářkou v Chrudimi JUDr. Annou Volencovou, o notářské úschově, do níž byly uloženy uvedené listiny tj. dodatky ke Smlouvě, a ručitelské prohlášení ze dne 8. 10. 2018. Zejména odvolací soud pochybil, jestliže z uvedeného notářského zápisu, který mu obviněná J. předložila, nevyvodil žádné závěry, ani neprovedl potřebné důkazy, nekonstatoval obsah uvedených dokumentů ani nevyslechl nikoho k datu a okolnostem jejich uzavření, přičemž z obsahu tohoto notářského zápisu vyplývá, že do notářské úschovy byl uložen dodatek č. 1. k předmětné smlouvě ze dne 3. 10. 2018 uzavřený dne 8. 10. 2018, a ručitelské prohlášení k téže smlouvě ze dne 3. 10. 2018.
9. Obviněné soudům vytkly, že dokazování dostatečně nezaměřily ani na provedení dalších důkazů, které by jejich tvrzení ověřily, ale naopak přebraly stanovisko obžaloby vycházející z tvrzení T. J., že smlouva byla antidatována, a soud prvního stupně pouze vysvětlil důvody zpochybňující autenticitu uvedené smlouvy (viz bod 54. až 58.). Bez jejich povšimnutí zůstaly trestní oznámení, videozáznam, prohlídky areálů experty na životní prostředí apod. Obviněné poukázaly na roli svědka M. P. a vysvětlily, že v daných souvislostech byl návrh smlouvy zaslán jako vzor, který používala společnost R., aby si ho firma Kovo K. upravila podle svých potřeb. Z tohoto důvodu byla do hlavičky vepsána poznámka o společnosti R. Formulář však nebyl vyplněn v dalších údajích, a proto i tento důkaz byl soudy vadně vyhodnocen a dezinterpretován jako „návrh smlouvy“ a bylo z něj vyvozováno, že společnost R. něco chtěla prodat a že smlouva dne 3. 10. 2018 byla uzavřena později. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem soudy měly odstranit zmiňované pochybnosti o tom, kdy k podpisu předmětné smlouvy došlo. Postup soudů je proto v rozporu s jejich procesními povinnostmi, nezákonným a porušujícím právo na spravedlivý proces.
10. Druhou z předběžných otázek obviněnými považovanou za nedostatečně objasněnou byla specifikace věcí, materiálů a osob, jež toto předběžné opaření zavazovalo. Předběžné opatření bylo vydáno v řízení vedeném pod sp. zn. 54 Cm 194/2017 o určení neplatnosti smlouvy o pachtu závodu, jehož účastníky a stranami jsou výlučně na straně žalobce společnost R., a na straně odpůrce V. R., jimž bylo doručeno. Ve smyslu §76 odst. 2 o. s. ř. obviněná zmínila, že pokud je třetí osobě předběžným opatřením ukládána povinnost, tato osoba musí v rozhodnutí o něm být jmenovitě uvedena včetně konkretizace jí uložené povinnosti, a odkázala i na ustanovení §76e o. s. ř., že závaznost předběžného opatření nastává jen v případech, kdy se jedná o předběžné opatření vydané před zahájením řízení, což však není situace v přezkoumávané věci, neboť v ní bylo vydáno až po zahájení předmětného civilního řízení. S ohledem na účastníky řízení vedeného Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 194/2017, nemohlo být předběžné opatření závazné pro nikoho jiného než pro společnost R., jiným osobám povinnost z tohoto předběžného opatření neplynula, tudíž zákaz dispozice s materiálem nebyl uložen všeobecně neurčitému okruhu osob. Podle v něm uložené povinnosti spočívající ve zdržení se zcizení materiálu, nešlo o povinnost aktivně něco konat k zabránění dispozice s materiálem jiné osobě, než společnosti R. Proto porušení z něj plynoucí povinnosti nelze klást za vinu též společnosti KOVOŠROT, P. J. a obviněné J., jichž se předmětné předběžné opatření netýkalo a jež k žádné povinnosti nezavazovalo.
11. Obviněná J. se neztotožnila s tím, že byla u společnosti R. osobou vykonávající rozhodující vliv na její řízení, protože i když byla držitelkou generální plné moci, nebylo doloženo, že by tuto plnou moc nějakým relevantním způsobem použila. Bylo absurdní tvrdit, že vykonávala vliv na řízení společnosti R., protože takový závěr nevyplynul z žádného důkazu. Předmětnou smlouvu se společností Kovošrot za společnost R. nepodepsala, neboť to jako statutární orgán učinila svědkyně D. M. Ze všech uvedených důvodů nelze obviněnou J. vinit z toho, že se dopustila uvedeného činu pouze proto, že mlčky schvalovala, jak jiná osoba, a to společnost KOVOŠROT, vyvážela ze společnosti R. předmětný materiál, a tomuto jednání nezabránila, a že inkasovala peníze, které přicházely na účet společnosti R. Soudy nebraly do úvahy, že vyvážení materiálu se dělo v rámci exekuce vedené V. R. a za policejní asistence, která naopak na základě dohody s exekutorem zabránila jeho advokátům vyvážení bránit. Poukázala též na zásah státního zástupce Mgr. Lukáše Hrubého, jenž vyvážení materiálu zabránil.
12. K právnímu posouzení předběžného opatření nařízeného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, došlo již v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 15 Co 355/2019 poté, co V. R. podal návrh na nařízení exekuce daného předběžného opatření, v němž byla exekuce zastavena, a který poukázal na neurčitost usnesení o předběžném opatření, přičemž v uvedeném exekučním řízení bylo zjištěno, že společnost R. nijak s věcmi označenými v exekučním titulu tj. v usnesení o předběžném opatření, nenakládala a že exekučním titulem zakázanou činnost nevykonávala ani ke dni vydání daného rozhodnutí ani před podáním návrhu na exekuci před 3. 1. 2019, což vedlo k zastavení exekučního řízení. Na základě těchto rozhodnutí obviněné shledaly, že trestní soudy posoudily nerespektování předmětného rozhodnutí diametrálně odlišným způsobem a zejména se nezabývaly tím, zda usnesení o předběžném opatření obsahuje dostatečnou specifikaci movitých věcí a materiálů, jichž se týkalo.
13. Okruhem osob, jež mělo předběžné opatření zavazovat, se soudy podle dovolatelek rovněž nezabývaly, a to s ohledem na výše uvedené exekuční řízení. Uvedly, že exekuční příkaz byl nalézacím soudem chybně posouzen, protože se nevztahoval na třetí osoby mající v areálech své movité věci. Soudy rezignovaly na ověření a prokázání jednání obviněné J., protože se po vydání předběžného opatření zdržela jakýchkoliv ingerencí do vytvořené situace a v areálu se už ani jednou nevyskytla. Rovněž soudy dostatečně neobjasnily vágní formulaci, že měla „zařídit“, aby materiál byl vyvezen. Poukázaly na to, že ostrahu materiálu zajišťovala společnost KOVOŠROT jako nájemce areálů. Jestliže soudy uvedené skutečnosti dostatečně neobjasnily a dovozovaly je pouze na podkladě vlastních úvah, jsou dovoláním napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná.
14. V dovolání obviněné zmínily, že příčiny celého sporu spočívají v rozsáhlém rodinném a podnikatelském konfliktu, v jehož rámci je vedeno celkem 30 občanskoprávních sporů a řízení, v nichž vyjádřily názor, že civilní soudy nadržují synovi a otci R., k nimž poukázaly na jejich aktivity, které považují za nesprávné.
15. V přípravném řízení vystupující státní zástupce Mgr. Lukáš Hrubý byl podle námitek uvedených v dovolání ve věci podjatý, protože do věci zasahoval jednostranně a protiprávně ve prospěch V. R., jak vyplývá z mnoha podání, jež obviněné uplatnily, včetně trestního oznámení, což založilo antagonistický stav, čímž se nezabývalo ani krajské státní zastupitelství, ač k němu byla tato námitka vznesena. V souvislosti s představou, že je nejen dozorujícím státním zástupcem nadržováno protistraně v souvisejících řízeních (nedodržení podmínek předběžného opatření vydaného vůči V. R.), v nichž trestní řízení proti V. R. nařízeno nebylo, obviněné vyslovily názor, že mohly být odňaty svému zákonnému soudci. Dovolatelky sice nedisponovaly prostředky k prověření tohoto podezření, protože z rozvrhu práce Okresního soudu v Pardubicích nelze tuto skutečnost zjistit, přesto požádaly dovolací soud, aby tuto námitku prověřil.
16. V závěru dovolání obviněné J. a společnost R. s důrazem na to, že soudy jim za vinu kladenou trestní věc řádně neobjasnily, vytýkaly, že se nezabývaly důsledně posouzením předběžných otázek ohledně platnosti kupní smlouvy, nařízení předběžného opatření a exekučního příkazu, a předmětný skutek vadně posoudily jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož znaky čin jim za vinu kladený nenaplňuje. Z těchto důvodů navrhly, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 13 To 247/2020, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 2 T 137/2019, zrušil, a věc přikázal znovu projednat a rozhodnout o ní. Současně navrhly, aby bylo podle §265l odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu, a to pro podjatost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích.
17. Obvinění P. J. a společnost KOVOŠROT dovolání zaměřili proti výroku o vině, neboť se žádného trestněprávního jednání nedopustili, a nejedná se o trestněprávní problematiku, neboť trestní řízení nemůže nahrazovat činnost civilních soud, jimž řešení této věci náleželo.
18. Výhrady zaměřili proti pochybnostem soudů o tom, zda byla Smlouva uzavřena, a uvedli, že soudy ignorovaly, že obviněný P. J. jednal při jejím uzavření dne 3. 10. 2018 v dobré víře, neboť nevěděl, a ani vědět nemohl o komplikacích souvisejících s areály a odpady umístěnými v areálech, ani o tom, že se v té době již vedlo několik civilněprávních řízení týkajících se společnosti R., neboť se jedná o spor mezi obviněnou J., jejím bývalým tchánem a bývalým manželem V. R. mladším a starším. Na základě předmětné Smlouvy byl v dobré víře, že věci v areálu umístěné jsou jeho vlastnictvím, což soudy rovněž ignorovaly. Pokud výsledky provedeného dokazování najisto neprokázaly, že k uzavření Smlouvy dne 3. 10. 2018 nedošlo, jak se domnívaly, pak měly postupovat na základě zásady in dubio pro reo , a pokud tak neučinily, nerespektovaly základní zásady trestního práva. V důsledku uvedených pochybení obvinění shledali v postupu soudů vady při dokazování, a tudíž se domnívali, že i právní závěry o jejich vině jsou vadné. Stran Smlouvy dále uvedli, že byla sepsána písmeně za okolností, které její smluvní strany přesvědčivě popsaly, a tím projevily svou vážně míněnou vůli, kterou nemůže zpochybnit ani to, že byla sepsána v brzkých ranních hodinách.
19. Obvinění zdůraznili, že uvedená trestná činnost má v pozadí civilní řízení týkající se společnosti R. na jedné straně a otce a syna R. na straně druhé, a jejich vzájemné spory včetně sporu o existenci platnosti pachtovní smlouvy týkající se předmětných areálů a souboru movitých věcí v nich. Obvinění P. J. ani společnost KOVOŠROT nejsou účastníkem těchto sporů, jejich výsledek jim není znám, a ani se jich předběžné opatření netýká. Vědomost o nich jim nebyla v této věci ani prokázána, a o předběžném opatření nevěděli. Trestní soudy měly najisto postavit, zda věci v areálu se nacházející, na něž předběžné opatření mělo dopadat, byly majetkem V. R., a tuto skutečnost měly na základě výsledků provedeného dokazování jednoznačně určit, stejně jako i to, zda obviněný P. J. o těchto skutečnostech věděl, resp. mohl mít povědomí. Pokud tak soudy nepostupovaly, dospěly k vadným právním závěrům.
20. Předběžné opatření, o které se v této věci jedná, společnost KOVOŠROT nezavazovalo, zavazovalo jen společnost R., která však již v době vydání předběžného opatření věci a materiál v areálu nevlastnila, což je však skutečnost, kterou soudy neobjasnily, neboť se jejímu řešení vyhnuly. Rovněž nesprávně posoudily právní závaznost exekučního příkazu vydaného Mgr. Petrem Jarošem soudním Exekutorem v Chrudimi k provedení exekuce vyklizením dne 26. 11. 2018, sp. zn. 129 EX 4512/18. Obviněný P. J. vyjádřil názor, že byl tímto exekučním příkazem jako třetí osoba vázán, protože měl v areálech vlastní movitý majetek, proti němuž nebyl tento exekuční příkaz směřován. Dovolatel však jednal vždy v souladu s pokyny policie, a proto s vývozy věcí z areálu přestal. Jednal tudíž transparentně, i když mu nebyl znám obsah předběžných opatření, jimiž nebyl vázán.
21. Obvinění vytýkali, že se soudy zkoumanou věcí dostatečně nezabývaly ze všech rozhodných aspektů, mimo jiné neprověřovaly to, co bylo příčinou a motivací zahájení tohoto trestního řízení a zcela nedůvodně odmítly verzi, že naopak bylo nedůvodnou snahou V. st. a ml. R. dostat se do areálu a s věcmi, které jim již v té době nepatřily, mít možnost nakládat. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soudy provedené důkazy posuzovaly jednostranně v neprospěch obviněných a neuvážily všechny zjištěné skutečnosti, které jen převzaly z podané obžaloby, aniž by se nutností zkoumat všechny zmíněné okolnosti, zabývaly.
22. Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se obžaloby zprošťují, případně podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 13 To 247/2020, včetně řízení mu předcházejícího, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout o ní.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
23. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněných J. a společnosti R. uvedl, že část jimi vznesených námitek formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Jednalo se především o námitky týkající se data uzavření kupní smlouvy a smlouvy o likvidaci odpadů mezi společnostmi R. a KOVOŠROT. V tomto směru dovolatelé odmítají skutkové zjištění, podle kterého uzavření smlouvy dne 3. 10. 2018 bylo pouze předstíráno a ve skutečnosti byl prodej materiálu sjednán až poté, kdy se všichni obvinění dozvěděli o vydání předběžného opatření (bod 14. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Z toho důvodu za bezpředmětné označil i námitky, podle kterých se předmětný materiál v době spáchání činu již nacházel ve vlastnictví společnosti KOVOŠROT. Mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu se nacházejí též odkazy na procesní, nikoli hmotněprávní zásadu in dubio pro reo . Za zmatečné považoval výklady dovolatelů o „presumovaném předchozím trestném činu“, neboť uzavření antidatované smlouvy žádným samostatným trestným činem nebylo, ale šlo pouze o součást jednání směřujícího k maření předběžného opatření zakazujícího s movitými věcmi nacházejícími se v předmětných areálech nakládat. Patrně by bylo vhodné, aby okolnosti sepsání smlouvy byly zmíněny přímo ve skutkové větě, nejde však o takovou vadu popisu skutku, která by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí. Výlučně skutkového charakteru je též tvrzení obviněné J., podle kterého v inkriminovaném období do situace v předmětných areálech vůbec nezasahovala. Zcela irelevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu byly i námitky týkající se údajné podjatosti státního zástupce JUDr. Lukáše Hrubého. Pouze pro úplnost státní zástupce uvedl, že vyloučení státního zástupce z vykonávání úkonů trestního řízení pro podjatost (§30 tr. ř.) přichází v úvahu pouze v přípravném řízení, když v řízení před soudem má státní zástupce postavení strany a nevykonává rozhodovací pravomoc. Bezpředmětnými z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu byly též v závěru dovolání obsažené výklady o konfliktních vztazích mezi dovolateli a otcem a synem R., komentáře na adresu státních orgánů, které dovolatelé v této souvislosti činí, a taktéž námitka obviněných, že byli odňati svému zákonnému soudci. Takovéto námitky - za předpokladu jejich konkrétního odůvodnění - by bylo možno vznášet toliko v rámci extenzivně vyloženého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jenž uplatněn nebyl.
24. K výhradám podřaditelným pod uplatněný dovolací důvod státní zástupce uvedl, že v případech některých skutkových podstat uvedených v §337 tr. zákoníku může být pachatelem pouze osoba, které se mařené rozhodnutí přímo dotýká, v případě přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku to však neplatí, když pachatelem tohoto přečinu může být kdokoli. Za nedůvodné je proto nutno považovat všechny námitky, podle kterých se předmětné předběžné opatření týkalo pouze společnosti R., neboť i obviněná J. nepochybně mohla být pachatelkou uvedeného přečinu. Pokud zjištění o svém postavení ve společnosti zpochybňuje, jde o námitky skutkové. Pachateli, nikoli pouze účastníky na trestném činu, by proto mohli být i obvinění P. J. a právnická osoba KOVOŠROT, u kterých by šlo o námitky nepřípustné [viz §265d odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Z hlediska právní kvalifikace skutku je zcela irelevantní, zda peníze za vyvezený materiál docházely na účet společnosti nebo na osobní účet obviněné J.
25. Další námitky dovolatelů o nemožnosti spáchat přečin podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku omisivně vycházejí z poněkud nepřiléhavé formulace uvedené v tzv. skutkové větě, podle které obviněná J. odvoz materiálu umožňovala minimálně tím, že nadále mlčky schvalovala vyvážení odpadu z areálů v XY. I tato formulace ovšem připouští, že se dopouštěla i dalšího jednání nad rámec „tichého schvalování“. Z upřesnění skutkových zjištění v bodě 14. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že to byla právě obviněná J., kdo za společnost R. dojednal s obviněným J. odkoupení materiálu a jeho vyvezení z areálů společnosti R. Vyvezení věcí z areálu prostřednictvím jiné osoby nepochybně lze považovat za komisivní jednání směřující k odstranění věci dotčené soudním rozhodnutím a námitky dovolatelky je nutno považovat za nedůvodné. Státní zástupce proto neřešil teoretickou otázku, zda v obecné rovině může či nemůže být přečin podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchán též omisivně.
26. Vyvážení materiálu v rámci exekuce vedené V. R. ve smyslu usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, o ochraně držby, podle kterého byla společnost R. povinna pro V. R. vyklidit areály v XY, dovolatelé podle státního zástupce vyložily účelově až absurdně, když za „vyklizení“ nelze považovat odstranění věcí, které patřily do souboru movitých věcí tvořících součást závodu jako souboru jmění, které slouží k provozování podnikatelské činnosti a jejichž držba měla být citovaným rozhodnutím chráněna. V podrobnostech v tomto směru odkázal na argumentaci v bodě 59. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu.
27. Státní zástupce připustil, že exekuční řízení vedené k vymožení povinností uložených předběžným opatřením usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, bylo posléze zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 15 Co 355/2019, když soud v civilním řízení dospěl k závěru, že exekuční titul trpí neurčitostí ohledně specifikace věcí, se kterými bylo povinné společnosti R. zakázáno nakládat (viz bod 46. rozhodnutí nalézacího soudu). Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání se však za určitých podmínek může pachatel dopustit i mařením pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, které bylo posléze v mimořádném opravném řízení zrušeno. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králová – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 4 Cmo 294/2018, a zrušeno nikdy nebylo. Okolnost, že s určitým časovým odstupem jiný soud (Městský soud v Praze) v exekučním řízení označil předběžné opatření za neurčité, proto nevylučuje trestní odpovědnost za maření tohoto rozhodnutí, když s ohledem na charakter těchto věcí nevznikaly pochybnosti o tom, že se na ně předběžné opatření vztahovalo. Pokud Městský soud v Praze dále dospěl k závěru, že povinný s věcmi označenými v exekučním titulu nijak nenakládal, pak je takové zjištění v naprostém rozporu se zjištěními učiněnými v trestním řízení (samotný fakt vyvážení materiálu nezpochybňují ani dovolatelé) a v tomto směru lze plně odkázat na samotnými dovolateli citované ustanovení §9 odst. 1 tr. ř., podle kterého všechny otázky ohledně viny řeší orgány činné v trestním řízení samostatně.
28. Z těchto důvodů státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněných J. a společnosti R. zčásti neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné.
29. K dovolání obviněných P. J. a společnosti KOVOŠROT státní zástupce uvedl, že zčásti uplatnili skutkové námitky, které neodpovídají důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zejména výhradami o nesprávném hodnocení důkazů nebo o době uzavření kupní smlouvy a smlouvy o likvidaci odpadů, i ohledně vlastnictví předmětných věcí podle smlouvy uzavřené již dne 3. 10. 2018. Skutkového charakteru je též výhrada, že obviněný J. o probíhajících občanskoprávních sporech nevěděl, a že byl v dobré víře, protože podle bodu 61. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu byl o předběžných opatřeních informován již dne 18. 10. 2018 a dne 30. 11. 2018. Za nedůvodnou označil i námitku, že obvinění nebyli vázáni předběžnými opatřeními, protože nebyli účastníky řízení, ze kterých tato rozhodnutí vzešla. Připomněl, že dovolatelé byli uznáni vinnými pomocí k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §24 odst. 1 písm. c) k §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kdy účastenství u přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku není vyloučeno (viz §114 odst. 3 tr. zákoníku).
30. Námitky, které nemají dopad na právní posouzení činu jako přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle státního zástupce směřují proti krokům V. R. včetně skutečností dotýkajících se platnosti pachtovní smlouvy, neboť v trestním řízení nemůže dojít k nahrazování činnosti trestních soudů soudy civilními. Pokud však dovolatelé, bez ohledu na rozhodnutí v civilním řízení vydaná, prakticky veškerý materiál z předmětných areálů svémocně odstranili, je zřejmé, že prostředky civilního práva nedostačovaly k nalezení a zajištění práva. Dovolací námitky uplatněné obviněnými J. a společností KOVOŠROT v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy zčásti neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a zčásti jsou zjevně nedůvodné. Proto nebyl důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
31. Pro úplnost státní zástupce dodal, že pochybnosti z hlediska podřazení pod formální znaky skutkové podstaty podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku vzbuzuje část skutku, která spočívá v nerespektování podmínek usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, o ochraně držby. Nerespektování takových povinností, jako je povinnost vyklidit areály v XY pro V. R., zdržet se dalšího vypuzení V. R. z obou jmenovaných areálů atd., nelze podřadit pod jednání spočívající v tom, že pachatel ztíží nebo zmaří výkon soudního rozhodnutí tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se rozhodnutí týká. V tomto směru však dovolání žádné námitky neobsahují a s ohledem na omezený rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu není namístě se touto problematikou v dovolacím řízení zabývat.
32. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud všechna dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněná.
33. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k replice obhájcům obviněných, avšak ti k němu do dne konání neveřejného zasedání dne 28. 7. 2021 Nejvyššímu soudu nezaslali žádné připomínky.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
34. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
35. Protože dovolání lze podrobit věcnému přezkumu pouze v případě, kdy bylo uplatněno v souladu s označenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolání opřená o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a též důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž označili v dovolání obvinění J. a společnost KOVOŠROT, s těmito zákonnými důvody obsahově korespondují, a zda jsou důvodná.
36. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř. Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že spočívá ve třech různých okolnostech, z nichž v posuzované věci jde alternativu, kdy byl řádný opravný prostředek zamítnut podle §256 tr. ř., přestože bylo řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
37. Vady v řízení předcházejícím vydání přezkoumávaného rozhodnutí obvinění přičlenili pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
38. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Na jeho podkladě nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních.
39. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
40. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.]. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslouží k nápravě procesních nedostatků, a to jak v řízení samotném, tak ani v postupech soudů při provádění důkazů, a proto nelze prostřednictvím tohoto důvodu namítat jejich neúplnost. Toto pravidlo je však limitováno případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
41. Pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy, a proto musí obviněný nedostatky svědčící o porušení pravidel spravedlivého procesu v dovolání skutečně vytknout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
V. Ke skutkovým námitkám všech dovolatelů
42. Nejvyšší soud se zřetelem na shora uvedené podmínky pro vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve posuzoval podle obsahu podaných dovolání, zda splňují kritéria pro to, aby je Nejvyšší soud po obsahové stránce projednal, tzn., posoudil, zda jsou vytýkány vady v právním posouzení činu, případně zda obvinění namítají extrémní nesoulad a porušení pravidel spravedlivého procesu odůvodněné vadností procesních postupů nebo nesouladem ve skutkových zjištěních a právním posouzení činu. Podle obsahu dovolání výhrady dotýkající se nedostatků v procesních postupech, které by měly za následek vadné právní posouzení věci v důsledku porušení pravidel spravedlivého procesu (viz článek 36 Listiny základních práv a svobod a článek 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), Nejvyšší soud neshledal. Podle podaných dovoláních obvinění brojili proti tomu, že se soudy dostatečně nezabývaly důvody spočívajícími ve sporech mezi společností R. a V. R. starším, pro které se vede mnoho civilních řízení zejména ve věci Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 54 Cm 194/2017 a Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 6 C 272/2018 a dalších řízení s nimi souvisejících. V zásadě lze uvést, že podstata obsahu všech dovolání se týká neshod pramenících z těchto sporů, na něž však již soudy obou stupňů v průběhu konaných trestních řízení reagovaly a vypořádaly se s nimi (srov. body 23., 31., 43., 44., až 47. rozsudku soudu prvního stupně). Tyto výhrady se týkaly učiněných skutkových zjištění, protože jimi není napadána nesprávnost použité právní kvalifikace, ale otázky dotýkající se neplatnosti či platnosti Smlouvy uzavřené mezi společností R. a KOVOŠROT dne 3. 10. 2018 a dostatečnosti specifikace věcí v předběžném opatření, jejichž odvoz byl znemožněn. Mezi skutkové námitky patří i tvrzení o nerespektování zásady in dubio pro reo, neobjasnění závěru, že nebylo prokázáno, že měla obviněná J. ve společnosti R. rozhodující vliv. Na dovolací důvod rovněž nedopadá výhrada o podjatosti státního zástupce Mgr. Lukáše Hrubého. Obvinění J. a společnost KOVOŠROT v rozporu s označeným dovolacím důvodem zpochybnili, že bylo prokázáno, že věděli, že byla předmětná předběžná opatření vůbec vydána a vytkli, že soudy ignorovaly, že došlo k převodu vlastnického práva k věcem, s nimiž se v areálu společnosti R. nesmělo nakládat, na společnost KOVOŠROT. Poukazovali na platnost a vadné hodnocení smlouvy ze dne 3. 10. 2018, jakož i závaznost exekučního příkazu vydaného exekutorem Mgr. Petrem Jarošem.
43. K těmto výhradám, protože Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat správnost skutkových námitek a procesních nedostatků, je třeba uvést, že soudy nižších stupňů nezanedbaly povinnosti plynoucí z pravidel §2 odst. 5, 6 tr. ř. na řádné objasnění věci, protože důsledně zkoumaly dopad zjištěných skutkových zjištění pro jednotlivé znaky skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve vztahu k maření výkonu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, č. j. 54 Cm 194/2017-108, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018 č. j. 6 C 272/2018-59, o ochraně držby, s datem vykonatelnosti ke dni 13. 11. 2018. Objasňovaly jednání obviněných, jímž nerespektovali rozhodnutí, a konali tak, aby nebyla řádně vykonávána, a to i se zřetelem na souvislosti vyplývající z komplikovaných a konfliktních vztahů mezi společností R., za níž na základě generální moci jednala obviněná J., a osobami V. mladším a straším R. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že se soudy dostatečně zabývaly všemi rozhodnými skutečnostmi i obhajobou obviněných i jimi tvrzenými výhradami. Lze jen ve stručnosti zmínit, že soud prvního stupně provedl dokazování zachycené v bodech 3. až 48., kde podrobně rozvedl obsah důkazů, a v dalších částech přezkoumávaného rozsudku vysvětlil, jak se vypořádal se skutečnostmi z nich plynoucími a jaké skutkové závěry z nich učinil, a to i ve vztahu ke Smlouvě ze dne 3. 10. 2018 (srov. body 54. až 58. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i k dalším tvrzením obviněných, která se promítají i do nyní podaných dovolání. Kromě toho, že vysvětlil úvahy vztahující se k úplnosti provedeného dokazování, zkoumal skutkové závěry významné z hlediska naplnění znaků posuzovaného přečinu, případně účastenství k němu, na základě faktur z období od 23. 11. 2018 do 31. 12. 2018 prokazující odvoz materiálu z areálu (srov. č. l. 366 až 395 spisu) vystavené dodavatelem společností R. pro odběratele, převážně společnost KOVOŠROT, které korespondují i s vážními lístky ze shodného období zejména odběratele společnosti J. (viz č. l. 431 až 450 a 463 až 495 spisu), u nichž je dodavatelem společnost KOVOŠROT (srov. bod 33. rozsudku soudu prvního stupně). Soudy se správně pro zjištění skutkových okolností opíraly i o výpovědi svědků, např. svědkyní T. J., která mimo jiné rozvedla, za jakých okolností dala na vědomí obsah předběžného opatření ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, obviněné J., která sice nebyla statutárním orgánem, společnosti R., ale za tuto společnost jednala, i společnosti KOVOŠROT a obviněnému J., který nebyl účastníkem uvedeného civilního řízení, ale podle jejích informací k uvedeným věcem, měl vztah, jak plyne z popsaných skutkových zjištění. K těmto osobám mimo jiné uvedla, že oba obvinění byli policejní hlídkou poučeni o významu předběžného opatření, a navíc, že obviněnému osobně vysvětlila, že s ohledem na předmětné opatření není obviněná J. oprávněna nabízet uskladněný materiál s tím, že si tuto skutečnost obviněný nechtěl nechat vysvětlit, což vyjádřila slovy „byl urputný“ (viz bod 21. rozsudku soudu prvního stupně). Nutné je zmínit, že soud prvního stupně prováděl dokazování i k objasnění subjektivní stránky jednání obviněného J. i společnosti KOVOŠROT, a za tím účelem objasňoval i jejich roli v jednání hlavních pachatelek (viz body 59. až 64. rozsudku). Vysvětlil i důvody spočívající v nadbytečnosti, pro které nevyhověl návrhům obviněných na doplnění dokazování (viz bod 65. rozsudku).
44. Na základě uvedených skutečností, zejména však po posouzení celého obsahu rozsudku soudu prvního stupně, a to i v souladu s odůvodněním usnesení odvolacího soudu, který se s nalézacím soudem ztotožnil (srov. body 11. až 18. jeho odůvodnění, zejména bod 12.), lze dospět k závěru, že soudy okolnosti, za kterých došlo k trestnému jednání všech obviněných, objasňovaly s potřebnou pečlivostí. Nejvyšší soud v procesu dokazování nezjistil vady, jež obvinění zmiňovali, protože výsledky provedeného dokazování a obsah jednotlivých důkazů pro ně nesvědčí. Soudy opřely svá rozhodnutí o spolehlivé důkazy, které jim umožnily náležitě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). V procesním postupu soudů obou stupňů nejsou patrny žádné procesní vady. Zejména lze zdůraznit, že se zabývaly obhajobou obviněných, na jejich námitky podrobně reagovaly a své závěry vyjádřily v přezkoumávaných rozhodnutích. Z jejich obsahu plyne, že se stejnou pečlivostí hodnotily jak důkazy svědčící ve prospěch obviněných, tak ty, které vyznívaly v jejich neprospěch, a to i se zřetelem na případné rozpory v nich (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15).
45. Z těchto důvodů nebylo možné přisvědčit ani dovolacím výhradám obviněných, že by soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , protože Nejvyšší soud neshledal v řízení předcházejícím vydání napadených rozhodnutí libovůli ani jednostranné hodnocení provedených důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/08). V jejich postupu nešlo o exces, neboť vše svědčí o tom, že dodržely všechny procesní zásady, když řádně svá rozhodnutí i z hledisek §125 a §134 tr. ř. odůvodnily. Proto n ebylo možné přisvědčit obviněným J. a společnosti KOVOŠROT, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo , která má své místo jen tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupin odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15).
46. Při správnosti skutkových zjištěních, jak jsou v rozsudku soudu prvního stupně popsána, je vhodné zmínit, že námitka obviněných o podjatosti státního zástupce v řízení před podáním obžaloby na žádný z dovolacích důvodů nedopadá, protože na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. takovou výhradu namítat nelze, a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., že ve věci rozhodl vyloučený orgán, uplatněn nebyl. Argumenty, které obvinění ve vztahu k uvedené podjatosti vznesli, nejsou podloženy žádnými skutečnými a objektivními okolnostmi, ale vycházejí jen z přesvědčení obviněných založených na výsledku trestního řízení, když konkrétní okolnosti, které by mohly mít dopad na podjatost státního zástupce, nebyly zmíněny. Rozhodně z nich neplynou takové okolnosti, které by mohly svědčit pro důvody vymezené v ustanovení §30 odst. 1, 2 tr. ř. (srov. přiměřeně body 27. a 28. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1015/2016, a v něm uvedené odkazy).
47. Ze všech uvedených důvodů lze jen ve stručnosti shrnout, že na námitky všech obviněných o nedostatečném nebo vadném dokazování či jiných procesních vadách nedopadají na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když ani přezkoumávaná rozhodnutí nevykazují žádné natož extrémní procesní nedostatky, pro které by bylo možné dojít k závěru, že jsou skutková zjištění vadná.
VI. K námitkám proti vadné právní kvalifikaci uplatněným obviněnou J. a společností R.
48. Obviněné J. a společnost R. vytýkaly vadné právní posouzení jim za vinu kladeného činu, protože nejednaly v souladu se znaky přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Poukázaly na to, že soudy se dostatečně nezabývaly Smlouvou uzavřenou mezi společností R. a společností KOVOŠROT dne 3. 10. 2018 ani exekučním příkazem ze dne 26. 11. 2018, a v rámci předběžné otázky neřešily tyto skutečnosti včetně notářského zápisu ze dne 2. 11. 2018, ani to, že věci uvedené v předběžném opatření ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2018, nebyly dostatečně vymezeny, jak potvrdil i Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 15 Co 355/2019. Obviněná J. tvrdila, že neměla ve společnosti R. rozhodující vliv. Nelze se ztotožnit se státním zástupcem, že by dovolání obviněných nesměřovalo proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 6 C 272/2018, protože výhrady obviněných se týkají i tohoto rozhodnutí. Ve vtahu k němu je totiž činnost obviněných stejná, jako tomu je u rozhodnutí o předběžném opatření. Většina námitek má proto dopad pro obě nerespektovaná rozhodnutí.
49. K těmto výhradám je nejprve třeba uvést, že korespondují s námitkami obviněných uplatňovanými již v průběhu trestního řízení, a jak bylo rozvedeno, soudy na ně reagovaly zejména provedením obsáhlého dokazování zaměřeného především na objasňování obhajoby obviněných dotýkající se konfliktních vztahů významně podmíněných osobní nevraživostí obou znesvářených stran, a to společnosti R. zastoupené zejména obviněnou J. a V. mladšího a staršího R. Pro posouzení správnosti použité právní kvalifikace je však třeba zdůraznit smysl a význam trestní odpovědnosti pachatelů za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, s důrazem na naplnění jednotlivých znaků této skutkové podstaty, a objektivně zkoumat, zda s ohledem na výsledky provedeného dokazování došlo k prokázání relevantních skutečností.
50. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká. V této variantě posuzovaného přečinu se jedná o samostatnou základní skutkovou podstatu, která trestá zakázané způsoby nakládání s věcmi, jichž se týká rozhodnutí soudu nebo orgánu veřejné moci.
51. Za „zmaření výkonu rozhodnutí“ se považuje takové jednání, v jehož důsledku nelze rozhodnutí, kterého se věc týká, vykonat vůbec nebo jen za podstatně ztížených podmínek. Jde o jednání, které je způsobilé zcela vyloučit možnost dosažení řádného vykonání povinností uložených předmětným rozhodnutím. Konkrétní podoba maření závisí na dané variantě jednání.
52. Vzhledem k tomu, že ve zkoumaném případě spočívalo jednání obviněných podle tzv. právní věty v tom, že došlo k „odstranění věci, které se takové rozhodnutí týká“, je třeba zkoumat, zda se v konkrétním případě ve vztahu k rozhodnutím, která byla mařena, jednalo o naplnění uvedeného znaku, jenž je třeba vykládat materiálně, protože jím může být jakékoliv rozhodnutí soudu nebo orgánu státní moci týkající se konkrétní věci. Je lhostejné, v jakém druhu právního řízení bylo takové rozhodnutí vydáno (občanské, trestní, daňové, správní apod.), i to v jakém druhu řízení je vykonáváno, nejde-li o stejný druh řízení, v němž bylo uloženo, a není rozhodné, zda jde o řízení meritorní, mezitímní nebo konečné. Nerozhodné je rovněž vlastnické právo k věci, protože otázka vlastnictví věci nemá žádný vliv na vykonatelnost soudního výroku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 7 Tdo 38/2016). Důležitost vychází z toho, že se rozhodnutí týká nějaké věci, že je vykonatelné a že již byl zahájen jeho výkon. Podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku tak nelze postihovat zakázané nakládání s věcí, jíž se týká výkon rozhodnutí, které má „preventivní“ charakter, tedy je v očekávání výkonu rozhodnutí, který však ještě nebyl zahájen. Věci se týká výkon rozhodnutí tehdy, kdy dané rozhodnutí ukládá ve vztahu k této věci svému adresátovi konkrétní povinnosti. Náležitosti co do konkretizace a popisu se mohou lišit mezi jednotlivými druhy rozhodnutí. Ustanovení §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku poskytuje ochranu i před zakázaným nakládáním s věcí, která není v předmětném rozhodování individuálně specifikována, ale výkon tohoto rozhodnutí na ni materiálně dopadá (např. jednotlivý obraz v umělecké sbírce, která je věcí hromadnou ve smyslu §501 obč. zák., jíž se výkon takového rozhodnutí týká) [srov. Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2726 až 2727].
53. Z těchto obecných hledisek Nejvyšší soud posuzoval, zda jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obě dovolatelky naplnily znaky přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to se zřetelem na skutkové okolnosti představované rozhodnutím vymezujícím určité nakládání s konkrétní věcí, tedy posouzením povahy, smyslu účelu takového rozhodnutí a faktickým jednáním pachatele takovému určenému jednání odporujícím. Smyslem této trestněprávní úpravy není vyřešit občanskoprávní vztahy vedoucí k takovému rozhodnutí, ale trestně postihnout ty, kteří výkon takového rozhodnutí maří.
54. Z tohoto důvodu řešením předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. není vyřešit občanskoprávní spory, na jejichž podkladě byla předmětná rozhodnutí vydána. Předběžná otázka sama není předmětem prováděného řízení, avšak její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. Její vyřešení musí předcházet rozhodnutí o předmětu trestního řízení. U přečinu podle §337 odst. 1, 3 tr. zákoníku soudy musí zkoumat otázku nabytí právní moci a vykonatelnosti takového rozhodnutí jako předběžnou otázku.
55. Nejvyšší soud připomíná, že postupovaly v souladu s podmínkami v posuzované věci soudy podle §9 odst. 1 tr. ř. a byť velmi stručně, vysvětlily, že obě posuzovaná rozhodnutí byla pravomocná a vykonatelná. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, bylo předběžným opatřením, nabylo právní moci na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 4 Cmo 294/2018, jenž rozhodnutí vydané soudem prvního stupně potvrdil. Vykonatelné bylo dne 17. 10. 2018, protože podle §171 odst. 2 o. s. ř. je předběžné rozhodnutí vykonatelné doručením, k němuž došlo dne právě dne 17. 10. 2018, o čemž svědčí doložka na originále tohoto rozhodnutí. Usnesení sp. zn. 6 C 272/2018 ze dne 9. 11. 2018, jak Nejvyšší soud ověřil z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Pardubicích, na č. l. 59, podle doložky na něm vyznačené, že toto rozhodnutí, které není předběžným opatřením, nabylo právní moci dne 12. 6. 2018, a vykonatelnosti dne 13. 11. 2018.
56. K výhradám obviněných je však třeba zdůraznit, že předmětem řešení předběžné otázky není u přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku posuzování správnosti či důvodnosti rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 3 Tdo 994/2017, obdobně srov. též rozhodnutí č. 70/2013 Sb. rozh. tr.), protože uvedené otázky jsou určeny pravidly stanovenými občanskoprávními vztahy, které se posuzují v civilních řízeních.
57. Nelze z těchto důvodů přisvědčit námitkám dovolatelů, že soudy při posuzování jejich viny pochybily při hodnocení situace týkající se občanskoprávních sporů, které předcházely vydání zkoumaných rozhodnutí. Pro závěry o naplnění znaků přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku nebylo řešení těchto sporů podstatné, naopak bylo zcela nerozhodné, kdo byl či nebyl vlastníkem věcí, na něž se rozhodnutí vztahovala, případně, zda a jak či s jakým výsledkem se soudy zabývaly skutečnostmi vyplývajícími že Smlouvy (uzavřené mezi společnostmi R. a KOVOŠROT ze dne 3. 10. 2018 o likvidaci odpadů a kupní smlouvě), podle které mělo dojít k prodeji uvedených věcí a objektu společností R. společnosti KOVOŠROT, a z níž dovolatelé dovozovaly, že ještě před vydáním posuzovaných rozhodnutí přešla vlastnická práva (prodejem a koupí) na společnost KOVOŠROT. Z hlediska trestně právní úpravy podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je tato skutečnost zcela nepodstatná, protože uvedený přečin neposkytuje ochranu vlastníku věci, ale věci samotné. To vyplývá i z objektivní stránky této základní skutkové podstaty, která spočívá v ochraně zájmu společnosti na řádném výkonu rozhodnutí soudů a orgánů veřejné moci, jestliže nabyla vykonatelnosti, tzn. nutnosti podrobit se autoritě orgánů veřejné moci.
58. Z těchto důvodů nebylo povinností soudů posuzovat otázky, jichž se obvinění domáhali požadavky odkazujícími na zkoumání předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k tomu, kdo byl vlastníkem či oprávněným uživatelem věcí, na něž rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 6 C 272/2018, dopadala. Předmětnou byla povaha věcí, které jsou v těchto rozhodnutích vymezeny, a povaha ochrany před manipulací s nimi kýmkoli, tedy případně i jeho vlastníkem současným či budoucím. V souvislosti se zjištěními učiněnými soudy je vhodné zdůraznit, že právě tyto otázky jsou stále v probíhajících civilních řízení, jak důvodně upozornil i soud prvního stupně, řešeny, a dořešeny v době rozhodování soudů nebyly, a ohledně nich se stále navršovaly občanskoprávní spory, a to právě ohledně vlastnictví těchto věcí. Proto i způsob, jakým soudy předmětné žaloby zúčastněných osob posuzovaly, není z hlediska naplnění znaků uvedeného přečinu podstatný, neboť vedené trestní řízení není určeno k tomu, aby tyto spory vyřešilo, k tomu jsou kompetentní řízení podle jiných právních odvětví. Právě proto, že nebyla občanskoprávní rozhodnutí respektována, a jinou formou nebylo možné nápravu zjednat, došlo k trestnímu řešení daných problémů a bylo přistoupeno k trestnímu stíhání obviněných jako ke krajnímu prostředku ( ultima ratio) nápravy narušených vztahů, a postih za nerespektování soudních rozhodnutí v trestním řízení.
59. Věcí v trestněprávním smyslu je podle §134 odst. 1 tr. zákoníku i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného. Legální definice pojmu věc je obsažena v §489 obč. zák., podle něhož je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Skrze vymezení pojmu „věc v právním smyslu“ zákon definuje, co může být předmětem tzv. subjektivních majetkových práv (především práva vlastnického). Podle §498 odst. 1, 2 obč. zák. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité. Mohou to tedy být jak věci individuálně určené, tak i věci hromadné, které jsou definovány v §501 obč. zák. jako soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc. Podle §502 obč. zák. je věcí i obchodní závod, což je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
60. Za „odstranění věci“ se považuje taková manipulace s věcí, v důsledku které bude tato věc pro příslušné osoby, případně orgány fakticky nedosažitelná, tudíž ji nebude možné užít způsobem stanoveným, určeným nebo jinak daným.
61. Z hlediska trestního práva jsou určující znaky příslušné skutkové podstaty, což v daném případě znamená, zda jednání, které je obviněným kladeno za vinu, naplnilo znaky přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jak jsou výše rozvedeny. Jestliže se jednání obviněných týká maření dvou různých rozhodnutí, je pro posouzení splnění uvedených zákonných podmínek, nutné se zabývat každým z těchto rozhodnutí samostatně, protože pro závěr o naplnění zákonných znaků přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku není možné učinit souhrnné shrnutí k nim oběma, nýbrž je nezbytné je zkoumat u každého zvlášť. V daném případě zejména to, zda jde o rozhodnutí týkající se „takové věci“, která požívá ochrany ve smyslu tohoto přečinu. Pokud by z obsahu rozhodnutí nevyplývalo, že smyslem vydaného rozhodnutí je „věc“ v uvedeném smyslu, nemohla by být uvedená skutková podstata naplněna.
62. Tato kritéria bez pochybností splňuje rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, že žalobci (společnosti R.) se zakazuje prodat, darovat či jinak převést, zatížit právem třetí osoby, zničit nebo jinak odstranit z areálu na adrese XY, kde je umístěn provoz ekologické likvidace autovraků nacházející se na uvedených pozemcích, vše v uvedeném katastrálním území XY na adresách XY a XY, zejména movité věci mající mimo jiné také podobu autovraků, kde je uvedeno katalogové číslo, název a váha železa, hliníku AKU, a Cu Kabelu, dále CU+Br+Mosaz. Z uvedeného je zřejmé, že se jednalo o tyto konkrétní věci, s nimiž bylo společnosti R. zakázáno uvedeným způsobem nakládat. Toto rozhodnutí směřovalo k ochraně konkrétně uvedených věcí, a podle jejich vymezeného charakteru nevznikají pochybnosti o tom, že jde o věci ve shora uvedeném smyslu pojmu věci podle §134 tr. zákoníku (§489 obč. zák.). V reakci na dovolací námitky je podle obsahu rozhodnutí vhodné uvést, že neuvádí vlastnictví k věcem, protože z jeho smyslu plyne, že sloužilo na ochranu před jakoukoli jejich manipulací ve snaze je zafixovat v množství a na místě, kde se v době vydání rozhodnutí nacházely. Právě vlastnictví k nim bylo předmětem sporů, jejichž je důsledkem, jak plyne z odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jde o předběžné opatření ve smyslu §75c odst. 1 o. s. ř., podle něhož předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Jeho smyslem je podle §102 o. s. ř. zajistit prozatímní úpravu poměrů zpravidla tam, kde vzhledem k okolnostem případu nelze vyčkávat s úpravou poměrů až do rozhodnutí ve věci samé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/2001). Podle těchto podmínek Vrchní soud v Praze v zamítavém usnesení ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 4 Cmo 294/2018, konstatoval, že z předložených listin, za situace, kdy nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o žalobě na určení neplatnosti pachtovní smlouvy (ve věci žaloby podané otcem a synem R. vedené Krajským soudem v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 194/2017), ani nebyl nijak prokázán důvod výpovědi tvrzený žalobcem (společností R.), není žalobce oprávněn činit jakékoliv dispozice s propachtovanými závody a ani vstupovat do areálů, v nichž se oba závody nacházejí. Tedy ani z nich cokoliv odnášet. Jen pro úplnost je z obsahu uvedeného usnesení odvolacího soudu rovněž i k námitkám, které obviněné uplatňovaly i v nyní projednávaném dovolání, nutné uvést, že odvolací soud též vysvětil, že množství movitých věcí není možné v každém případě zkoumat, neboť se s ohledem na předmět podnikání mění. Bral však za rozhodný stav, jaký byl v době vyhlášení předběžného opatření (srov. bod 30. citovaného usnesení odvolacího soudu).
63. Ve smyslu uvedených závěrů je třeba nahlížet i na jednání obviněných, které následovalo po vydání předběžného opatření. Podle skutkových zjištěních rozsudku soudu prvního v projednávané trestní věci společnost R. a za ni jednající obviněná J. (na základě generální plné moci viz č. l. 535 spisu) uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, nerespektovaly, protože obviněná J. „umožňovala minimálně tím, že nadále mlčky schvalovala vyvážení odpadu ze jmenovaných areálů v XY vlastněných společností R., a inkasovala za to pro společnost R. průběžně finanční prostředky, opakovaný odvoz materiálu (jehož rozlišení je v usnesení druhově uvedeno), a to společnosti KOVOŠROT, za kterou jednal obviněný P. J., za jehož přispění v podobě poskytnutí zaměstnanců, nákladních vozidel, zajištění autodopravy a odběratelů došlo přinejmenším k 32 případům odvozu materiálu o celkové hmotnosti 309.095 kg, čímž fakticky obviněná J. za přispění obviněného J. citované povinnosti soudem uložené obviněné společnosti R. zcela ignorovala, a to opakovaně, čímž prakticky znemožnila výkon výše citovaného rozhodnutí krajského soudu, neboť v průběhu několika měsíců byla převážná část veškerého materiálu původně složeného v obou předmětných areálech, se kterým nemělo být ze strany společnosti R. disponováno…“. Toto chování vyjadřuje způsob jednání v rozporu s povinnostmi vymezenými v předběžném opatření, neboť to byly obviněné, které zajistily, že předmětné rozhodnutí nebylo respektováno, a to vědomým a chtěným chováním, pro jehož povahu je třeba vycházet ze všech zjištěných souvislostí, byť nejsou, a ani nemohou být v podrobnostech uvedeny v popisu skutku, ale vyplývají z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí. Mimo jiné z bodu 33. rozsudku soudu prvního stupně, v němž je odkazováno na faktury vystavené v době od 23. 11. 2018 do 31. 12. 2018 prokazující odvoz matriálu - kovu z uvedených areálů (srov. č. l. 366 až 395 spisu). Podle nich je dodavatelem společnost R. a odběratelem převážně společnost KOVOŠROT. Z uvedených faktur plyne povaha kovového materiálu, který byl z uvedených prostor vyvezen, a v tomto případě i prodán. Uvedené svědčí o cíleném postupu při rozprodávání kovového šrotu ve snaze z areálu ho odstranit, a tedy tím neumožnit, aby byť v budoucnu připadl V. R. Obviněné tím zcela v rozporu s uvedeným rozhodnutím právě takový stav zrealizovaly.
64. Pokud jde o konkrétní chování obviněné J., není možné se s ní ztotožnit v tom, že nenaplnila objektivní stránku přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy že „odstranila věc“, které se takové rozhodnutí týká. V soudy zjištěných skutečnostech, které jsou zaznamenány i v popisu skutkových zjištění soudu prvního stupně, je sice uvedeno, že „umožňovala, tím, že mlčky schvalovala vyvážení odpadu“ ze jmenovaných objektů, avšak toto jednání není jednáním omisivním, tj. spočívajícím v opomenutí, jak tvrdí obviněná, ale šlo o cílené konání, protože to byla ona, kdo sjednal a zajistil, aby byly věci z objektů odvezeny, a to již v době účinnosti předběžného opatření. Najala si za tím účelem společnost KOVOŠROT a obviněného J., kterému předmětné kovy prodávala, čímž je z těchto objektů odstraňovala (k tomu blíže srov. výklad v Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. I. §1. až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 159). V daných souvislostech je rozhodné, že k odstranění věcí došlo, a že ho uskutečnily obě obviněné. Uvedený cíl byl realizován z vůle a rozhodnutí obviněné J. To, že se na vlastním odvozu materiálu osobně fyzicky nepodílela, neznamená, že uvedeným způsobem nejednala, protože maření rozhodnutí nelze shledávat toliko ve vlastním konání spočívajícím na přímém působení na věc, ale jde o jakékoliv chování, jehož výsledkem je, že ke zmaření rozhodnutí dojde. Nebylo v těchto souvislostech proto podstatné, že se obviněná J. fyzicky na tomto vlastním faktickém odvozu věcí neangažovala. Plně postačovalo, že jednala ve směru k faktickému odstraňování věcí z areálu a to sjednáním dohody s obviněným J. a společností KOVOŠROT a jejich odkup a odvoz z areálů realizovala při zajišťování obchodního vztahu. Šlo o jednání spočívající v aktivním zajištění odstranění věcí, a není rozhodné, že v době, kdy byly věci (na její popud) odváženy, již jen odvoz „schvalovala“, jen lze doplnit, že by bylo výstižnější užití slova, že jej „kontrolovala“. Odstranění věci ve smyslu §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku může spočívat i v tom, že pachatel uzavře kupní smlouvu (viz §2079 a násl. obč. zák.) o odprodeji takových věcí, čímž zajistí, aby je jiná osoba v rámci jejich odkoupení fakticky převzala. Odstranění nemusí znamenat pouze fyzické přenesení věci na jiné místo, ale může spočívat i v jiné podobě manipulace s věcí vedoucí k jejímu odstranění. K tomu ve zkoumaném případě došlo z vůle a na základě aktivního přičinění obviněné J.
65. Z uvedených důvodů pro naplnění znaků přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku u posuzovaného předběžného opatření Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, nevznikají pochybnosti.
66. Druhé z rozhodnutí je usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, které bylo vydáno k ochraně držby V. R., a to závodu ekologické likvidace autovraků, a prodeje náhradních dílů, jehož součástí byly nemovité věci v tomto rozhodnutí popsané. Obviněná společnost R. byla podle něho povinna pro V. R., nar. XY, vyklidit areály na adresách XY a XY v XY, a zdržet se jeho dalšího vypuzení z uvedeného areálu. Rozhodnutí se týká ochrany držby, provozu ekologické likvidace autovraků, jehož součástí byly konkrétní pozemky. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí měl soud za prokázané, že došlo k svémocnému vypuzení poslední pokojné žalobcovy držby nemovitých věcí ze strany obviněné. I takovéto rozhodnutí o ochraně držby lze považovat za rozhodnutí týkající se „takové věci“ ve smyslu §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a dopadá na něj pojem věci, neboť ten je nutné vykládat materiálně s ohledem na každé konkrétní rozhodnutí.
67. Držba je institut věcných práv, je právem držet pro sebe (srov. §987 obč. zák.), držba je právní institut spojený s faktickým ovládnutím objektu právního obchodu a s vlastnickou vůlí držitele. Upravena je v občanském zákoníku v části třetí Absolutní majetková práva, Hlava II Věcná práva Díl 2 Držba. Zákon nově připouští držbu věci a práv a hovoří o „držbě vlastnického práva k věci“. Držba, která je buď součástí vlastnického práva, pokud dotyčná osoba věc skutečně nabyla, anebo není, pokud ji ona osoba nenabyla, je tedy vlastně vždy držbou práva. Předpokladem existence držby je jednak výkon faktické moci nad věcí a dále vůle s věcí nakládat jako vlastník (srov. Spáčil. J. §987 [Držitel]. In: Spáčil. J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 70-72). Z toho také občanský zákoník terminologicky vychází, ačkoli i práva jsou podle §496 odst. 2 obč. zák. věcmi v právním smyslu (konkrétně věcmi nehmotnými). Proto také §989 odst. 1 obč. zák. zmiňuje nikoli držbu věci (nestanoví tedy, že držitel drží věc, jako kdyby byl jejím vlastníkem), ale držbu vlastnického práva (to drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako její vlastník (srov. Kindl, T. Komentář k §987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uveřejněný v právním informačním systému ASPI ke dni 28. 7. 2021). Uvedené je třeba chápat tak, že se držba vztahuje k právu věci, a tudíž rozhodnutí o ochraně držby, není-li respektováno a je-li s věcí, k níž se držba vztahuje, nakládáno způsobem v rozporu s tím, jak bylo soudem ohledně takové držby stanoveno, může být mařeno ve smyslu přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jak je tomu ostatně i v přezkoumávané věci.
68. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, plyne, že se jednalo o ochranu držby závodu jako samostatného organizovaného souboru jmění, který propachtovatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho podnikatelské činnosti. Jednotlivé součásti závodu jsou uvedeny v článku 3 smlouvy o pachtu závodu. Soud měl prokázáno, že došlo ke svémocnému vypuzení poslední pokojné žalobcovy držby nemovitých věcí ze strany žalované, a proto rozhodl uvedeným způsobem (srov. body 8. a 19. cit. rozhodnutí). Jednalo o rozhodnutí vydané na ochranu práva k věcem, a pro závěry o tom, že jde o rozhodnutí týkající se věci ve smyslu §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku jsou podstatné i úvahy vyplývající z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 18 Co 71/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací o odvolání společnosti R. jako žalovaného proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Pardubicích, které v meritu věci (výroky I. a II. rozhodnutí) potvrdil s tím, že se uvedená pře týkala závodu, který byl ve vymezeném areálu umístěn (srov. bod 32. cit. usnesení odvolacího soudu). Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud ve zmíněných souvislostech shledal, že z citovaných rozhodnutí plynul pro společnost R. a obviněnou J. závazek (viz výrok II.), aby „se zdržely vypuzení“ tzn., aby nenakládaly s věcmi, které se nacházely na pozemku závodu V. R. I když je zřejmé, že v převážné části uvedené rozhodnutí sloužilo k ochraně práva V. R. uvedené věci držet, znamenalo současně, že nesmí být do tohoto práva obviněnými zasahováno. Rovněž toto rozhodnutí určovalo v bodě I., aby společnost R. „vyklidila pro žalobce areál“, tzn., aby sama v tomto areálu nefigurovala, tedy opustila jej. Dotýkalo se tak i souboru neuvedených movitých věcí, na které se držba vztahovala, které nesměly být z konkrétně uvedených objektů a nemovitostí na základě tohoto rozhodnutí odstraňovány. Proto i s ohledem na obsah usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, je zřejmé, že sloužilo na ochranu držby věcí, které obviněná popsaným činem v rozporu s uvedeným rozhodnutím z těchto areálů odstranila nebo nechala odstranit.
69. Posoudí-li se jednání obviněným kladené za vinu a uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, č. j. 6 C 272/2018-59, na ochranu držby, z popsaných skutkových okolností plyne, že obviněné jednaly zcela v rozporu s ním, jelikož nejen že uvedený závod nevyklidily, jak bylo určeno výrokem v bodě I., ale navíc neumožnily oprávněnému držiteli práv k tomuto závodu V. R., aby mohl svá práva k němu (jako souboru věci ve smyslu §501, 502 obč. zák.) vykonávat. Neobnovily původní stav, ale zařídily, že za přispění obviněného J., respektive jeho společnosti, z obou areálů byl téměř veškerý materiál, který v nich byl původně složen a sloužil k provozování závodu V. R. staršímu, vyvezen způsobem, který je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán a uveden i ve vztahu k maření shora uvedeného předběžného opatření. Tím obviněné porušily i bod II. uvedeného rozhodnutí, protože jej tím z areálu vypudily. V tomto jejich počínání je třeba stejně, jako je již shora (viz bod 60.) uvedeno, spatřovat naplnění znaku odstranění věci, které se rozhodnutí týká.
70. Nejvyšší soud na podkladě uvedeného dospěl k závěru, že soudy zcela ve shodě se všemi zákonnými hledisky posoudily jednání obviněné J. a právnické osoby společnosti R., za kterou obviněná J. jednala, jako činy pachatelek (§22 tr. zákoníku), a naplnily po všech stránkách znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to kromě uvedeného i se zřetelem na argumenty a právní závěry, které k těmto obviněným v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí rozvedly, na něž lze pro stručnost pouze odkázat.
71. Jen pro úplnost, protože právnická osoba nevytýkala v dovolání žádné nedostatky, které by měly vztah k podmínkám stanoveným zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, lze uvést, že byla uznána vinnou též na podkladě ustanovení §§7, 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a §9 odst. 1, 3 t. o. p. o., kdy správnost tohoto postupu Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat, neboť proti němu dovolání nesměřovalo (srov. §265i odst. 3 tr. ř.). Lze uzavřít, že soudy učiněné závěry o vině obou obviněných jsou správné a dovolání nedovodná.
VII. K námitkám proti právní kvalifikaci uplatněným obviněným P. J. a společností KOVOŠROT
72. Obvinění J. a společnost KOVOŠROT byli uznáni vinnými pomocí k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §24 odst. 1 písm. c) k §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, uvedená právnická osoba též podle §§7, 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a §9 odst. 1, 3 t. o. p. o., a jimi uplatněné právní námitky směřovaly zásadně proti závěrům o jejich zavinění, a to zejména proto, že vytýkali, že nebyli osobami, jichž se předmětná rozhodnutí týkala, že obviněný P. J. nevěděl o sporech mezi obviněnou J. a V. starším a mladším R., a že ani nebyli součástí těchto sporů. Obviněný P. J. také uvedl, že nevěděl, komu patří věci, které na základě dohody s obviněnou J. odvážel, a to s odkazem na Smlouvu ze dne 3. 10. 2018, kterou spolu uzavřeli.
73. Nejvyšší soud k obsahu těchto námitek považuje za nutné nejprve uvést, že byly obviněnými uplatněny již v průběhu řízení vedeného před soudy obou stupňů, které se s nimi vypořádaly, a to s ohledem na výsledky provedeného dokazování a podle nich učiněná skutková zjištění. Pro úplnost je vhodné upřesnit, že obviněným J. a společnosti KOVOŠROT je konkrétně kladeno za vinu vyvážení odpadu ze jmenovaných areálů v XY vlastněných společností R., jež inkasovala pro společnost R. průběžně finanční prostředky, a dále opakovaný odvoz materiálu (jehož rozlišení je v usnesení druhově uvedeno), a to společností KOVOŠROT, za kterou jednal obviněný J., za jehož přispění v podobě poskytnutí zaměstnanců, nákladních vozidel, zajištění autodopravy a odběratelů došlo přinejmenším k 32 případům odvozu materiálu o celkové hmotnosti 309.095 kg. Tím v průběhu několika měsíců byla převážná část veškerého materiálu původně složeného v obou předmětných areálech odvezena, ačkoli s ním nemělo být ze strany společnosti R. disponováno až do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě obviněné společnosti R. na určení neplatnosti pachtovní smlouvy . Obviněný P. J. a společnost KOVOŠROT přispěli tím, že zajišťovali odvoz popsaných věcí z uvedených areálů, aby z nich byl téměř veškerý materiál, který v nich byl původně složen, vyvezen.
74. Takto učiněná skutková zjištění soudy posuzovaly v souladu se shora uvedenými pravidly i s ohledem na obhajobu obviněných uplatňovanou i ve vztahu k subjektivní stránce. Podstatné k posouzení uplatněných námitek je, že z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soud prvního stupně učinil podle výsledků provedeného dokazování závěr, že jak o existenci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, tak o usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 6 C 272/2018, byl obviněný J. obeznámen a byl informován i o možných právních důsledcích v případě dalšího nerespektování těchto soudních rozhodnutí, a to i bez ohledu na smlouvu sjednanou mezi obviněnou společností R. a KOVOŠROT ze dne 3. 10. 2018. O uvedeném byl informován opakovaně (viz bod 51. rozsudku soudu prvního stupně), jak soudy zjistily, a to především z výpovědi svědkyně T. J., sdělení Krajského ředitelství Policie Pardubického kraje, územní odbor Pardubice, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 14. 1. 2019, upozornění (zanechání protiprávního jednání) sepsaného A. M., vrchním inspektorem ze dne 22. 11. 2018, doručeného obviněnému J. dne 23. 11. 2018, a jeho dalšího upozornění na protiprávní jednání ze strany společnosti KOVOŠROT ze dne 11. 12. 2018, jakož i z vystavených faktur. Obviněnému bylo zasláno do datové schránky i samotné předběžné opatření (srov. body 21., 33., 35., 42., 52 rozsudku soudu prvního stupně). Z uvedeného soudy obou stupňů (srov. též bod 15., 16., 18. usnesení odvolacího soudu) dospěly k závěru, že vyvážení materiálu obviněnou společností KOVOŠROT v době od 22. 11. 2018 bylo realizováno poté, co byl obviněný J. dostatečně a jednoznačně policií upozorněn na možnost trestního postihu a vyzván, aby se zdržel jakéhokoliv nakládání s věcmi uskladněnými v areálu společnosti R.. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že k samotnému nakládání s věcmi, kterých se týkala rozhodnutí, došlo až po jejich vydání soudem, kdy začal být materiál vyvážen na objednávku obviněných J. a společnosti R. společnosti KOVOŠROT. Na podkladě uvedených závěrů oba soudy shledaly, že obviněný J. i společnost KOVOŠROT se dopustili pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) k §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, s čímž se Nejvyšší soud ztotožnil.
75. K uvedeným správným závěrům považuje Nejvyšší soud za vhodné jen na doplnění uvést, že závěry soudů o pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněných J. a společnosti KOVOŠROT k přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, hlavních pachatelů (viz shora), vycházejí ze zásad účastenství, které je vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. V rovině kvalitativní je účastenství závislé na spáchání trestného činu či jeho pokusu hlavním (trestně odpovědným) pachatelem. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle §24 tr. zákoníku jen tehdy, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu; rovina kvantitativní). Hlavním trestným činem se míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly. Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství. Právní kvalifikace jednání účastníka je podle zákonné úpravy závislá na právní kvalifikaci jednání hlavního pachatele, zde ovšem s určitými výjimkami – např. zohlednění kvalifikačních okolností jen u těch osob, u nichž jsou dány, případy excesů. Podmínkou účastenství je příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem jiné osoby, hlavního pachatele. Účastenství je možné jen ve vztahu k činu, který má znaky trestného činu, a to obecné, typové i protiprávnost (k tomu viz Jelínek J . a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 331 až 333). K subjektivní stránce účastenství je vhodné uvést, že jednání musí být úmyslné, postačí i úmysl nepřímý. Jednání účastníka musí dále zahrnovat skutečnost, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele (tzv. dvojí úmysl), musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svou účastí. Účastenství tedy předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu (čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty). Podle §24 odst. 2 tr. zákoníku na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného, a proto je třeba i na účastníka vztáhnout §17 tr. zákoníku, podle něhož pro přičítání okolností, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, postačí v podstatě nedbalost (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 345, 347).
76. Pro úplnost, především se zřetelem na uplatněné námitky, je vhodné též připomenout, že k naplnění objektivní stránky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje, aby trestná činnost účastníka podle §24 tr. zákoníku bezprostředně přispívala k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, avšak účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Organizátorství, pomoc ani návod nejsou součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost (hlavního) pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu §23 tr. zákoníku. Lze rovněž zmínit, že účastníkem ve formě pomoci na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Trestní zákoník demonstrativně vyjmenovává formy pomoci, rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků (např. kasařského náčiní, páčidla k provedení vloupání, vražedné zbraně apod.), odstranění překážek (odemknutí uzamčeného prostoru atd.), vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. ( Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 333, 341 až 350).
77. Posoudí-li se z těchto hledisek trestné jednání dovolatelů, není pochyb o tom, že obviněný J. byl dostatečně informován o situaci, která s ohledem na uvedená rozhodnutí soudů vznikla, byl zasvěcen i do podstaty problémů, které ve vztahu ke společnosti R. v důsledku sporů ohledně majetku mezi rodinnými příslušníky nastaly, a znal skutečnosti, které vyplývaly z předmětných rozhodnutí. Věděl tedy o tom, že se s věcmi nacházejícími se v označených areálech nesmí jakkoli nakládat. Ze všech zjištěných okolností, jak je popsaly soudy obou stupňů v přezkoumávaných rozhodnutích, vyplynul závěr, že obviněný J. a společnost KOVOŠROT napomohli obviněným J. a společnosti R. realizovat záměr, vyvézt a prodat s prospěchem pro sebe z označených areálů tam uložený materiál, a to plně v rozporu s rozhodnutími soudů výše uvedenými. Obvinění věděli, že tím napomáhají k trestné činnosti spoluobviněných, protože o tom byli včas a se zřetelem na konkrétní souvislosti informováni. Jestliže obviněný J. znal uvedené skutečnosti, a i přesto zajišťoval tím, že poskytl obviněným pro odvoz materiálu zaměstnance, kteří nakládali uvedené věci v označených areálech, a nákladní automobily, které tyto věci odvážely, a pokud podle faktur vystupoval jako kupující, a inkasoval za to kupní cenu, činil takto s vědomím, že pomáhá obviněným i přesto, že věděl, že taková činnost je uvedenými rozhodnutími zakázána. Jednalo se o fyzickou pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, k tomu, aby obviněné spáchaly přečin podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť tím umožnil, aby mařily uvedená rozhodnutí tím, že odstranily věci, kterých se předmětná rozhodnutí týkala.
78. K obviněným uplatněným námitkám je též potřeba uvést, že o pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se jednalo právě proto, že nebyli stranami v uvedených civilních řízení, ale svou pomocí zajistili, že společnost R. a obviněná J. nerespektovaly rozhodnutí soudů, která se jich týkala, záměrně a právě s přispěním dovolatelů proto, aby zmařily jejich výkon, když téměř veškerý materiál, který byl v uvedených areálech složen, nechal odvézt.
79. Jen pro úplnost Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro posouzení této trestní věci a pro správnost závěrů o použité právní kvalifikaci u všech obviněných, nebylo třeba se zabývat právními úkony, které byly činěny po vydání obou předběžných opatření, a to zejména v exekučním řízení, jak poukazoval i obviněný J. Exekuční řízení je totiž ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, nepřihlíží ani k vadám nalézacího řízení. Exekuční titul nemůže být přezkoumáván z hlediska jeho věcné správnosti, protože exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/12). Pro uvedené závěry nebylo podstatné ani to, jak rozhodl v rámci exekučního řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutím ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 15 Co 355/2019, o usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce vedená na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 1. 2019, č. j. 49 EXE 32/2019-16, se zastavuje, a to se závěrem, že podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat. Závěry uvedené v tomto exekučním rozhodnutí z důvodů výše uvedených nemají žádný dopad na vykonatelnost a právní závaznost jak usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 54 Cm 194/2017, tak usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 6 C 272/2018, a to i přesto, že šlo o zastavení exekuce ze dne 25. 1. 2019 vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Chrudim, Mgr. Petrem Jarošem, pod sp. zn. 129 EX 21/19, pověřeným pověřením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 1. 2019, č. j. 49 EXE 32/2019-16, k vymožení pohledávky oprávněného za povinnou na nepeněžité plnění na základě exekučního titulu, kterým je usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2018, č. j. 54 Cm 194/2017-108, o předběžném opatření. Ani takové rozhodnutí exekučního soudu nic nemění na vykonatelnosti předmětného posuzovaného předběžného opatření v době páchání trestné činnosti. S ohledem na to, že toto rozhodnutí bylo vydáno, až po spáchání předmětného přečinu obviněnými, nemá dopad ani na posuzování subjektivní stránky, a nelze proto dovozovat, že by se jak hlavní pachatelky, tak i pomocníci mohli dovolávat toho, že se takovým rozhodnutím řídili. V další argumentaci lze pro stručnost odkázat na výstižné vyjádření uvedené k této skutečnosti nejvyšším státním zástupcem.
80. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, kdy bylo soudy dostatečně zjištěno a objasněno, za jakých skutečností dovolatelé J. a společnost KOVOŠROT jednali, a byl prokázán a vyjasněn i jejich subjektivní vztah ke všem jednotlivým znakům pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku směřující k tomu, aby hlavní pachatelky naplnily znaky skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, byla jejich vina po všech stránkách správně právně posouzena.
81. Z těchto důvodů Nejvyšší soud považoval dovolání obviněných J. a společnosti KOVOŠROT za nedůvodná.
VIII. Závěr
82. Nejvyšší soud na podkladě uvedených důvodů dovolání obviněných, jimiž brojili proti rozhodnutím soudů obou stupňů, pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože vznesené námitky a jejich důvodnost mohl posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu