ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1038.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1038/2022-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2022 o dovolání, které podal obviněný V. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. 11 To 198/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 31/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 2 T 31/2022 , byl obviněný V. V. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 1 trestního zákoníku, §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 20 celých denních sazeb po částkách 700 Kč, tedy celkem 14 000 Kč. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 11 To 198/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 7. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle názoru obviněného provedené důkazy neprokazují, že předmětná nafta vůbec byla odcizena a nejedná se jen o odchylku měření, důsledek drobné poruchy či spotřeby vedlejších systémů lokomotivy. Závěr o vině soudy dovodily pouze ze skutečnosti, že v době, kdy systém XY nahlásil úbytek paliva, byl obviněný přítomen na lokomotivě. Zcela pominuly důkazy, z nichž plyne, že byl málokdy na lokomotivě sám, nikdy předem nevěděl, na jaké lokomotivě pojede a kdo s ním pojede (tým posunovačů). Posunovači při tom sdělili, že nikdy na lokomotivě nic podezřelého nezjistili. Takový postup soudů je minimálně v rozporu s povinností postupovat v pochybnostech ve prospěch obviněného. Soudy se vůbec nezabývaly otázkou, jak mělo k odcizení dojít, když znalec pouze nabídl několik alternativ, jak lze naftu z lokomotivy vyčerpat. Nezabývaly se ani tím, jak měl dovolatel s odcizenou naftou naložit. Pokud lze prostou odchylkou měření deklarovanou výrobcem systému XY zcela vyloučit body 1, 2 a 5-9 rozsudku soudu prvního stupně a ze zbývajících dvou bodech zůstává celkem 70 l nafty, nelze při ceně nafty vůbec uvažovat o naplnění skutkové podstaty trestného činu.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání celé věci zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 To 198/2022-250, a přikázal mu věc k novému rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný toliko relativizuje rozhodná skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů. Podle státního zástupce ve věci neexistuje zjevný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kutné Hoře, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Podle názoru státního zástupce nedošlo ani k porušení zásady in dubio pro reo, jelikož soud neměl žádné pochybnosti o skutkových okolnostech věci a vině obviněného.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný V. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jedná se o takové vady zjišťování skutkového stavu věci, které bylo s ohledem na právo na spravedlivý proces možné uplatňovat již před 1. 1. 2022, a to s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v tehdejším znění. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz představují jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Kutné Hoře netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Soudy srozumitelně vysvětlily, proč považovaly vinu obviněného za prokázanou. Své závěry opřely zejména o výpovědi svědka M. H., technického ředitele společnosti, která měla na starosti systém sledování provozních parametrů lokomotiv, svědkyně A. M., zástupkyně zaměstnavatele obviněného, a znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace drážní vozidla včetně tramvají a drážních zařízení, Ing. Eduarda Šafáře, a dále o listinné důkazy poskytnuté společnostmi Č. C. a G. C. Z nich jednoznačně vyplynulo místo, doba i množství odčerpané motorové nafty. Vyloučena byla možnost technické závady na lokomotivě. Kromě obviněného neměl nikdo jiný možnost předmětnou naftu odcizit. Znalec pak podrobně popsal i způsob, jakým obviněný naftu z lokomotivy odčerpal. Soudy vzaly v úvahu i možné odchylky v měření množství nafty v nádrži. Přestože obviněný nabízí různé teoretické výpočty, které by měly zpochybnit jeho vinu, tímto způsobem není ani sám schopen vysvětlit všechny případy množstevních nesrovnalostí. Soudy proto neměly žádný relevantní důvod pochybovat o správnosti vyčíslení výše odčerpané motorové nafty. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není přiléhavý poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo . Napadená rozhodnutí tudíž netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do skutkového stavu věci z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
13. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. prosince 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu