ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1128.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1128/2021-7615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovoláních, která podali obvinění E. N., nar. XY v XY, státní příslušnost Makedonie, trvale bytem XY, Skopie, a M. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 61 To 638/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 92/2014, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného E. N. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 5 T 92/2014 byl obviněný E. N. uznán vinným pod bodem I. jednak pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku, jednak pokračujícím zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a pod bodem II. přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2, písm. a) trestního zákoníku, a obviněný M. B. pod bodem I. jednak pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku, jednak pokračujícím zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Za to a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 14 T 174/2014, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2015, byl obviněný E. N. podle §209 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §80 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 14 T 174/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. B. byl podle §348 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných F. G., R. Ch., M. B. a Y. P. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byli poškození s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněných a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2021 sp. zn. 61 To 638/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu mj. ohledně obviněných E. N. a M. B. a podle §259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného E. N. uznal vinným pod bodem I. jednak pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014 (body 1. - 5.), jednak pokračujícím zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014 [body 1., 2., 4. a), b), c), 5.], a pod bodem II. přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014, a obviněného M. B. uznal vinným pod bodem I. jednak pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014 [body 1., 2, 3., 4. a), b), c), 5.], jednak pokračujícím zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014 [body 1., 2, 4. a), b), c), 5.]. Obviněného E. N. za to odsoudil podle §216 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014, obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Obviněného M. B. odsoudil podle §216 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku, účinného ke dni 1. 1. 2014, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §256 trestního řádu odvolání obviněného M. B. zamítl. Současně rozhodl o odvoláních ohledně ostatních obviněných.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláními obvinění E. N. a M. B..
4. Obviněný E. N. v dovolání uplatnil důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný v dovolání odmítl soudy použitou právní kvalifikaci skutku s tím, že nevyplývá z provedeného dokazování. Znaky pokračování v trestné činnosti naplněny nebyly. Obviněný rovněž nesouhlasí s tím, že jemu uložený trest odnětí svobody nebyl podmíněně odložen. Ve vztahu k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle §216 odst. 1 alinea 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku obviněný namítl, že zcela chybí důkaz o jeho vědomosti o tom, že předmětné věci byly získány trestný činem. Není jasné, kdo vozidla zcizil, dokonce není jasné ani to, zda byla tato vozidla vůbec odcizena. Důkazy o údajné trestné činnosti zřejmě páchané v Německu ve spise chybí. Z popisu skutků se pouze podává, že odsouzený zajišťoval převody předmětných vozidel zde v České republice, není ale jasné, že takto činil s úmyslem zastřít původ těchto vozů, o nichž věděl, že byly získány trestnou činností. Pouhá skutečnost, že vozidla byla přistavena s německými značkami, ale s bulharskými technickými průkazy ještě sama o sobě není důkazem o tom, že by odsouzený věděl, že vozy byly získány trestnou činností. Odsouzený nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti jen tím, že finančně zajistil zaevidování vozidel v České republice. Tohoto trestného činu se nutně musela dopustit osoba jiná již tím, že vystavila bulharské doklady k vozidlům a že vozidla převezla z místa, kde mělo dojít k jejich odcizení. Nebylo nadto nad veškerou pochybnost prokázáno, že touto osobou byl obviněný. Skutek týkající se vozidla Tuareg r. z. XY byl nesprávně kvalifikován jako dokonaný trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Řízení o schválení technické způsobilosti vozidla na Magistrátu hlavního města Prahy přitom bylo zastaveno, a skutek proto mohl být posuzován nanejvýš jako pokus trestného činu. Nesprávný je podle obviněného také závěr, že se měl trestné činnosti odsouzený dopustit jako člen organizované skupiny. O tom, že by měla být předmětná činnost páchána jakkoliv organizovaně, žádné důkazy nesvědčí, naopak z výpovědí spoluobviněných plyne závěr opačný. Také ve vztahu k trestnému činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku chybí důkazy o vědomosti obviněného o tom, že vozidlo Jaguar bylo získáno trestnou činností spáchanou konkrétní osobou. Pokud jde o trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny dle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b), c), d) trestního zákoníku, ani zde nebyly podle názoru obviněného předloženy přesvědčivé důkazy o tom, že by měl odsouzený svým jednáním naplnit znaky objektivní a i subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Z výpovědí spoluobviněných a svědků pouze vyplynulo, že předmětné technické průkazy byly předávány obviněným, nicméně není jasné, kde je obviněný obdržel, a zda vůbec věděl o tom, že se jedná o listiny padělané. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný namítl, že uložený trest je zcela nepřiměřený. Soud při ukládání trestu přihlédl pouze k přitěžujícím okolnostem, kdežto polehčující okolnosti podle §41 trestního zákoníku aplikoval zjevně nedostatečně. Soud měl obviněného za použití §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadit pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s mírnějším režimem.
5. Obviněný E. N. proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021 sp. zn. 61 To 638/2020 zrušil.
6. Obviněný M. B. v dovolání rovněž odkázal na důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. K prvnímu z uplatněných důvodů obviněný namítl, že skutková podstata trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti a padělání a pozměnění veřejné listiny nebyla naplněna z pohledu objektivní stránky, a zejména subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Rozhodnutí soudů obou stupňů trpí podle názoru obviněného vadami v podobě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Neexistuje žádný přímý důkaz ani řetěz nepřímých důkazů, které by obviněného ze spáchání trestných činů usvědčovaly. Ostatní obvinění ve svých výpovědích odmítli, že by obviněný byl do předmětné trestné činnosti zapojen. Skutková zjištění soudu, že obviněný byl přítomen sundávání německých registračních značek, a tudíž měl vědět, že tato vozidla pochází trestné činnosti a současně že předkládané bulharské doklady k vozidlům jsou padělky, neodpovídají skutečnému obsahu učiněných výpovědí dalších obviněných. Stejně tak skutkové zjištění odvolacího soudu, že obviněný vozidla přihlašoval, je v extrémním nesouladu s výpověďmi svědků M. V., R. B. a T. K., jakož i v extrémním rozporu s celou řadou listinných důkazů. K porušení práva na spravedlivý proces došlo tím, že odvolací soud náležitým způsobem nerozebral všechny námitky obviněného uvedené v odvolání. K porušení práva na spravedlivý proces došlo také tím, že odvolací soud bez jakéhokoliv odůvodnění zamítl veškeré návrhy obviněného na doplnění dokazování. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, došlo uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce dvou roků k nepřiměřenému zásahu do jeho osobní svobody, a to zejména s ohledem na nepřiměřenou délku trestního řízení, kterou se odvolací soud ve svém rozhodnutí a zdůvodnění uloženého trestu nezabýval, a tedy ani nekompenzoval v uloženém trestu.
7. Obviněný M. B. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 61 To 638/2020, zrušil ve výroku o vině a ve výroku o trestu ohledně obviněného M. B., jakož i ve výroku, že odvolání obviněného M. B. se zamítá, a dále aby zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 5 T 92/2014, zrušil ve výroku o vině a ve výroku o trestu ohledně obviněného M. B., dále zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc obviněného M. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Opisy dovolání obviněných byly předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného E. N. uvedl, že obviněný námitkami uplatněnými ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu primárně polemizoval s hodnocením důkazů ze strany soudů nižších instancí, požadoval revizi jejich skutkových závěrů, se kterými vyslovoval nesouhlas, a teprve v návaznosti na to se domáhal odlišného právního posouzení. V projednávaném případě není dán žádný, a už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. S jistou mírou tolerance lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podřadit některé námitky obviněného, které se stáčejí k argumentaci o dovozování trestní odpovědnosti jen na základě přihlašování odcizených vozidel a nedostatku vyjádření požadované subjektivní stránky u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Takové námitky neshledává státní zástupce opodstatněnými. Ze skutkových zjištění soudu je zřetelné, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti nebyl spáchán pouhým zařízením schválení technické způsobilosti vozidel nebo jejich registrací na příslušných úřadech, nýbrž souhrnem dalšího jednání popsaným dostatečným způsobem ve výroku o vině, směřujícím k zastření skutečného původu vozidel dovezených z Německa a Bulharska a jejich přihlášení do evidence v České republice za účelem dalšího prodeje. Námitky obviněného, jimiž v dovolání brojil proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), resp. ani podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
9. K dovolání obviněného M. B. státní zástupce uvedl, že obviněný v podstatě opakuje námitky již uplatněné v odvolání a výhrady směřuje fakticky proti úvahám odvolacího soudu obsaženým v odůvodnění rozsudku, kdy nesouhlasí se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jakým hodnotily provedené důkazy. Takové výhrady deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplňují. Totéž platí i o námitce směřující proti nedostatečnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud nejen všechny námitky obviněného ve svém odůvodnění zformuloval, ale také se k nim vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí. V posuzované věci podle názoru státního zástupce neexistuje ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry soudu a provedenými důkazy. Aktivní zapojení obviněného do protiprávní činnosti dovodily soudy na základě celé řady skutečností, které ve svém rozhodnutí rozvedly a uvedly, z jakého důvodu tyto skutečnosti nepochybně musely vzbudit pozornost obviněného. Pokud jde o námitku nepřiměřenosti uloženého trestu z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení, tato námitka při striktním výkladu neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
10. Obvinění E. N. i M. B. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. g), h) a i) trestního řádu], na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Takové vymezení nyní odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
14. Nejvyšší soud dlouhodobě přiznává - v rámci poukazu na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 - relevanci také námitkám proti skutkovým zjištěním, a to s ohledem na právo na spravedlivý proces. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz představují jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). S účinností od 1. 1. 2022 se jedná o samostatný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
15. Obviněný E. N. v dovolání nesouhlasil s právním posouzením zjištěných skutků jako pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku a pokračujícího zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), b) c) trestního zákoníku (bod I.), resp. přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku (bod II.), přičemž soudům vytýkal zejména nesprávné posouzení úmyslné formy zavinění a členství v organizované skupině. Ve všech těchto případech ovšem byla jeho argumentace založena na tom, že pro takové závěry důkazy buď zcela chybí, nebo jsou nepřesvědčivé. Tímto způsobem ve skutečnosti obviněný nenapadal právní posouzení skutků při respektu ke skutkovým zjištěním soudů, ale polemizoval s hodnocením provedených důkazů ze strany soudů a snažil se prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Přitom napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 1 netrpí žádnými podstatnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do skutkového podkladu rozhodnutí z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) toliko na základě odvolání státního zástupce neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Odvolací soud zdůraznil obsah usvědčujících důkazů, analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Obviněný byl z trestné činnosti usvědčen zejména svým částečným doznáním, které koresponduje s výpověďmi některých spoluobviněných a svědků, ale i s dalšími listinnými důkazy. Za popsané situace výhrady obviněného proti zjišťování skutkového stavu věci pod deklarovaný důvod dovolání podřadit nelze.
16. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 odpovídá pouze námitka, podle které měl být skutek týkající se vozidla Tuareg r. z. XY (bod I. 3. výroku o vině) posouzen nanejvýš jako pokus trestného činu, jelikož řízení o schválení technické způsobilosti vozidla na Magistrátu hlavního města Prahy bylo zastaveno. Takové námitce obviněného ovšem nelze přisvědčit. Trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 se dopustí pachatel, který zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj. Zastíráním původu věci nebo jiné majetkové hodnoty se rozumí taková činnost, jejímž prostřednictvím je utajována nebo zkreslována informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty. Jiným usilováním, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, je jakékoli jiné jednání pachatele, které není bezprostředním zastíráním původu, ale směřuje k tomu, aby výnos z trestné činnosti mohl být použit pachateli nebo jinými osobami bez problémů v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných osob a aby trestná činnost nebyla odhalena. V praxi půjde zejména o některé úmyslné přípravné fáze zastírání původu věcí a jiných hodnot, které nelze ještě podřadit pod zastírání původu věci nebo jiné majetkové hodnoty. Také u předmětného skutku (dílčího útoku) jednali obvinění po předchozí vzájemné domluvě organizovaně, když obviněný N. obstaral vozidlo určené k legalizaci, obviněný H. zprostředkoval přihlášení vozidla, obviněný B. přihlásil vozidlo na Magistrátu hlavního města Prahy za užití originálních německých dokladů od vozidla, obviněný N. dále finančně zajišťoval přihlášení vozidla, odděleně stíhaný obviněný M. poskytl svou společnost S. k zaevidování vozidla na tuto společnost a obviněný Š. nabídl vozidlo další osobě ke koupi, aby tak byl zakryt původ vozidla a zajistil finanční zisk, přičemž všichni obvinění věděli o skutečnosti, že vozidlo pochází z trestné činnosti a jednali v úmyslu zakrýt pravý původ vozidla a dosáhnout zisku z jeho prodeje. Tím naplnily všechny obligatorní znaky předmětného trestného činu. Jednotlivé činnosti spoluobviněných, které již byly provedeny, totiž sloužili k utajení informace o původu předmětného vozidla, a proto odpovídají i pojmu zastírání, jakožto znaku objektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti v jeho základní skutkové podstatě. Jejich jednání naplnilo ovšem i znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §216 odst. 3 písm. a), c), d) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, když takto jednali jako členové organizované skupiny ve vztahu k věci ve značné hodnotě (jednalo se o vozidlo v hodnotě 1.040.000,- Kč), a jde o pokračování v trestném činu, kde lze výši prospěchu získanou ve vztahu k jednotlivým věcem či jiným majetkovým hodnotám sčítat. Skutečnost, že řízení o schválení technické způsobilosti vozidla na Magistrátu hlavního města Prahy bylo zastaveno, tak může mít vliv nanejvýš na okamžik dokončení trestného činu z pohledu jeho pachatelů, nikoliv na jeho dokonání.
17. Dovolací argumentace obviněného M. B. byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo , na nějž v této souvislosti obviněný odkazoval, a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 mohl naplnit pouze za předpokladu, že by současně namítal takové vady důkazního řízení, které by zasáhly jeho právo na spravedlivý proces (za nyní účinné právní úpravy samostatný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu).
18. Obviněný v tomto směru namítl existenci opomenutých důkazů, nepřípustných důkazů i extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, tudíž lze jeho námitky považovat za relevantní. Přesto nelze obviněnému přisvědčit. Obviněný totiž ve své argumentaci vycházel pouze z vlastní verze skutkového stavu, která přehlíží řadu dalších usvědčujících důkazů. I ve vztahu k tomuto obviněnému hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nadto se výhrady obviněného vztahovaly pouze k důkazům, které nejsou podstatné pro skutková zjištění určující naplnění jednotlivých znaků trestného činu. Odvolací soud se skutečně pečlivě nevypořádal s návrhy obviněného na doplnění dokazování, nicméně nadbytečnost navržených důkazů lze dovodit z vyjádření odvolacího soudu, podle kterého jsou skutková zjištění nalézacího soudu úplná a byly provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. Důkazní návrhy obviněného směřovaly k ověření, zda předmětná vozidla procházející STK byla opatřena registračními značkami a zda se jedná o běžnou praxi. Jakékoliv zjištění v tomto směru ovšem nemůže mít vliv na vinu obviněného. Obviněný B. sám uvedl, že v daném oboru je profesionál, předmětnou činností se zabývá dlouhá léta a tak si musel být vědom, že přihlášení vozidla na STK je jedním z nutných kroků legalizace kradených vozidel. Je zvláštní, že u takového profesionála nevzbudila podezření o nelegálnosti původu vozidel skutečnost, že vozidla s bulharskými doklady mají německé registrační značky nebo nemají žádné značky, a to ani vývozní, jakož i to, že najeté kilometry u části vozů neodpovídaly tomu, že by tato vozidla mohla vůbec ze SRN do Bulharska a zpět do Prahy dojet. Podezření o nelegálnosti vozidel muselo u obviněného ještě zesílit poté, když po žádosti o registraci vozidla VW Touareg, r. z. XY bylo zjištěno, že doklady k němu jsou padělané nebo odcizené, přesto obviněný dále zprostředkovával kontroly STK a dalším obviněným poradil, že je nutné napsat vozidla na společnosti se sídlem v Praze. U obviněného také mělo vzbudit podezření, že právě u těchto vozidel se na registraci extrémně spěchalo, jakož i to, že plné moci k přihlášení vozidel mu předávala osoba, která se společností neměla nic společného, když navíc sám obviněný B. ve své výpovědi uvedl, že to dělal na společnosti, byť věděl, že auta ve skutečnosti společnostem nepatří. Obviněný B. si tedy s ohledem na všechny skutečnosti objektivní povahy musel být vědom, že vozidla dodaná mu od dalších obviněných, pocházejí z trestné činnosti.
19. Obvinění E. N. i M. B. rovněž odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu]. Ten spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Oba obvinění v tomto směru shodně namítali, že uložené tresty považují za nepřiměřené, když soudy dostatečně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem či nepřiměřené délce trestního řízení.
20. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit ovšem jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud se otázkou individualizace trestů zabýval a v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu. V případě obviněného E. N. zohlednil také částečné doznání obviněného, jakož i časový odstup od spáchání trestné činnosti. Obviněnému však přitěžovala především určující úloha, kterou sehrál v rámci činnosti organizované skupiny oproti ostatním obviněným, a finanční hodnota vozidel, k nimž se vztahovala jeho aktivita. Zmíněné okolnosti nakonec vedly k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, avšak ve výměře stanovené na samé dolní hranici zákonné sazby ve smyslu §216 odst. 3 trestního zákoníku, která se v tehdy účinném znění pohybovala v rozmezí dvou až šesti let. U obviněného M. B. byla dlouhá doba, která uplynula od spáchání předmětné trestné činnosti, při zvažování výměry trestu soudem zohledněna. Trest byl obviněnému uložen rovněž na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, byť jako trest nepodmíněný, kdy mu přitěžoval jeho podíl na trestné činnosti, charakter a závažnost trestné činnosti, její rozsah i celková výše způsobené škody.
21. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného M. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného E. N. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud jím podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu