ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1253.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1253/2021-1410
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podala obviněná M. R., nar. XY ve XY, trvale bytem XY , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 7 To 121/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 121/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 12. 2020 sp. zn. 51 T 121/2019 byla obviněná M. R. uznána vinnou ze spáchání jednak přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu pomluvy podle §184 odst. 1, 2 trestního zákoníku a jednak přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Trestná činnost obviněné spočívala podle skutkové věty v tom, že
„v blíže nezjištěné době nejméně od 24. 1. 2012 do zahájení jejího trestního stíhání dne 19. 7. 2018, v místě bydliště poškozeného R. Š. v XY, i jinde jej i členy jeho rodiny dlouhodobě nevyžádaně kontaktovala a obtěžovala zejména tím, že
v nepravidelných intervalech někdy i v počtu několikrát za měsíc zasílala poškozenému, jeho manželce A. H. i jejich rodičům dopisy s urážlivým a psychologicky útočným obsahem, v nichž uváděla své smyšlené teorie o údajných patologických osobnostních rysech jednotlivých členů rodiny a dále ve snaze narušit rodinné vztahy poškozeného například sdělovala, že poškozený není synem svého otce a není biologickým otcem dětí, které má se stávající manželkou A. H.;
v nepravidelných intervalech kontaktovala poškozeného i jeho rodiče prostřednictvím nevyžádaných volání a prozvánění z různých telefonních čísel, a to v různých denních i nočních hodinách;
do schránek sousedů poškozeného vhodila letáky odkazující na videa, která zveřejnila na www.youtube.com na kanále „Občianska televízia“ a v nichž popisovala své smyšlené teorie o tom, že R. Š. získal jejich společné děti AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, do své péče korupcí úředních osob při jednáních soudu v rámci rozhodování o svěření dětí do péče a z nekalých praktik vinila a i jinak znevažovala a hanila nejen poškozeného, ale i všechny úřední osoby, jež byly a jsou činné ve sporu o jejich děti;
v roce 2016 do Mateřské školky H., kde poškozená A. H. pracovala jako učitelka, opakovaně telefonovala a zaslala nejméně dva emaily a jeden dopis, v nichž k poškozené sdělovala nepravdivé informace o její údajné neschopnosti pečovat o děti, v důsledku čehož poškozená koncem měsíce června 2016 ukončila pracovní poměr dohodou;
opakovaně podávala na R. Š. různá nepravdivá a šikanózní podání a oznámení u civilních soudů, orgánů OSPOD a orgánů činných v trestním řízení ve snaze změnit úpravu styku s dětmi, v nichž uváděla nepravdy o údajném poškozování práv dětí i samotné obžalované ze strany poškozeného;
jezdila do místa jejich bydliště v XY, kde rodinu obtěžovala vyčkáváním před domem, v důsledku čehož se jejich společné nezletilé děti obávaly vycházet z domu, a občasně je obtěžovala dlouhým zvoněním na zvonek i ve večerních hodinách;
a dále pak ve snaze přimět nezletilé děti k souhlasu s přestěhováním se k ní a k vyjádření jejich údajného přání ohledně jejich svěření do péče obžalované, jakož i k převzetí jejích názorů na otce R. Š. a na důvody vzniku jejich neurovnaných vztahů, kontaktovala mimo soudem určenou dobu a formu styku oba nezletilé, s nimiž měla pro porušování soudního rozhodnutí o styku s dětmi, které otci opakovaně nevrátila, nejpozději od 3. 10. 2014 soudem (předběžným opatřením Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. P 101/2010, ze dne 10. 9. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 21 Co 393/2014 ze dne 3. 10. 2014) určený pouze asistovaný styk na půdě Fondu ohrožených dětí, následně z důvodu, že obžalovaná se na asistované styky nedostavovala, což mělo velmi negativní vliv na psychiku dětí, které se zároveň s ohledem na předchozí zkušenosti s ní obávaly osobního styku bez přítomnosti třetí osoby, změněný (předběžným opatřením téhož soudu ze dne 24. 2. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 21 Co 99/2015 ze dne 7. 4. 2015) na styk výhradně prostřednictvím audiovizuální aplikace Skype, přičemž konkrétně obviněná takto v posuzovaném období po několikadenním soudem určeném styku s dětmi o vánočních svátcích roku 2013 a dále v srpnu roku 2014 nevrátila jejich společné děti poškozenému a nebyla kontaktní ani pro poškozeného, ani pro soudního vykonavatele, přičemž v srpnu roku 2014 bez vědomí poškozeného činila i kroky ke změně školy a ošetřujícího lékaře nezletilých;
nejméně v únoru roku 2016 neohlášeně kontaktovala před školou nezl. syna AAAAA, kterému fyzicky bránila v odchodu z místa, dokud nezasáhli zaměstnanci školy;
v době vánočních svátků roku 2016 při domluveném kontaktu s dětmi zavřela se svým známým nezl. dceru BBBBB ve voze, kde se ji zcela nevhodným způsobem snažila přimět k souhlasu s odcestováním do místa bydliště obžalované a z důvodu nesouhlasu nezletilé tuto objala a nechtěla ji pustit z vozu, načež při předání dětí po neshodě týkající se domluvy ohledně jarních prázdnin chytila AAAAA za oděv a držela jej i přes jeho snahu odejít do domu, dokud se jí syn nevytrhl a nepřelezl plot u domu, což následně učinila i BBBBB, která po tomto incidentu odmítla jakýkoliv další kontakt s obžalovanou,
a dále v průběhu prosince roku 2017 po AAAAA odsouhlaseném styku, tomuto znemožnila držením svobodný pohyb, a opět se jej snažila přesvědčit o pravdivosti jejího názoru na vyhrocenou situaci mezi ní a otcem, na což nezletilý reagoval slovy, ať jej přestane manipulovat, nebo se zabije, což následně obžalovaná oznámila na linku 158 s tím, že její syn má psychické problémy, a takto postupně, se vzrůstající intenzitou a po řadu let narušovala obvyklý způsob života rodiny Š., vzbuzovala v poškozeném R. Š. obavu o zdraví a život nejen sebe a své manželky, ale především o fyzické a psychické zdraví nezletilých dětí AAAAA a BBBBB, které podle závěrů znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví dětské psychologie i soudních rozhodnutí tímto jednáním obžalované velmi citově a psychicky trpěly, neboť docházelo ke stále hlubšímu narušování jejich přirozeného vývoje, a to především agresivním přístupem obžalované vůči poškozenému R. Š., jakož i nerespektováním osobností a přání samotných nezletilých se snahou o manipulaci jejich názory“ .
2. Za to byla podle §201 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozených R. Š. a členů jeho rodiny, a zdržet se nevyžádaných styků s nezletilými dětmi, AAAAA, nar. XY a BBBBB, nar. XY. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byli poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné a poškozených proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2021 sp. zn. 7 To 121/2021 , jímž §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku dle §229 odst. 1 trestního řádu a dle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněné povinnost nahradit poškozeným nemajetkovou újmu. Podle §256 trestního řádu odvolání obviněné zamítl.
4. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněná namítla, že rozsudky soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelné, neboť ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně chybí úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinů, z jejichž spáchání byla obviněná odsouzena, zejména v něm není uvedeno, jaké konkrétní nepravdivé údaje měla obviněná o poškozených sdělovat, navíc nelze dost dobře rozlišit, ve kterém z jednání obviněné soud shledal naplnění znaků toho kterého přečinu. Není ani jednoznačně seznatelné, které osoby soud považoval za poškozené. Nelze také určit, zda se mělo jednat o více skutků, anebo o trestný čin trvající či o pokračování v trestném činu. Tato okolnost má význam i z hlediska posouzení, zda u určitého jednání nedošlo k zániku trestní odpovědnosti vzhledem k uplynutí promlčecí doby (§34 trestního zákoníku). Přinejmenším některá z jednání jsou podle názoru obviněné již promlčena, když se u nich nejedná u pokračování v trestném činu. Pokud by se obviněná dopustila přečinu nebezpečného pronásledování jak vůči zletilé osobě, tak vůči dítěti [§354 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku], je třeba promlčení posuzovat zvlášť u skutku vůči zletilé osobě a zvlášť u skutku vůči dítěti, nikoliv souhrnně vůči oběma, a to i s ohledem na zásadu in dubio pro reo . Obviněná namítla, že u přečinu nebezpečného pronásledování chybí konkrétní naplnění znaku spočívajícího ve způsobilosti jednání obviněné vzbudit v poškozených důvodnou obavu o jejich život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jim blízkých, u přečinu ohrožování výchovy dítěte konkrétní naplnění znaku porušení důležité povinnosti obviněné vyplývající z její rodičovské zodpovědnosti (rozsudky vůbec neuvádějí, jakou svou zákonnou povinnost měla obviněná porušit), u přečinu pomluvy konkrétní naplnění znaku způsobilosti údajů sdělených obviněnou ohrozit značnou měrou vážnost poškozené A. H. u spoluobčanů, zejména poškodit ji v zaměstnání, narušit její rodinné vztahy nebo způsobit ji jinou vážnou újmu a u přečinu pomluvy také konkrétní naplnění znaku nepravdivosti obviněnou sdělovaných údajů. Dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 8 Tdo 149/2014 a ze dne 22. 8. 2018 sp. zn. 7 Tdo 944/2018 s tím, že ve videích pro Občianskou televízii vyjádřila svůj subjektivní úsudek o tom, jak se její děti dostaly do péče R. Š. Jednalo se o hodnotící úsudek, kterým není možné se dopustit přečinu pomluvy. Obviněná rovněž namítla existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy. Jedná se o skutkový závěr, že videa, jimiž měla obviněná spáchat přečin pomluvy, zveřejnila na internetu právě ona. Obviněná nesouhlasí ani ze závěrem soudů, že v dopisech zaslaných jiným osobám a v natočených videích uváděla smyšlené teorie a že podávala různá nepravdivá a šikanózní podání, ve kterých uváděla různé nepravdy. V řízení před soudem prvního stupně došlo k opomenutí důkazního návrhu obviněné na výslech J. R. Obviněná nesouhlasí ani s tím, že měla obtěžovat poškozeného a jeho rodiče kontaktováním prostřednictvím nevyžádaných volání, jelikož se nejednalo o jednostranné obtěžování, ale vzájemná volání. Soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně právně posoudily i otázku polehčujících okolností. Obviněná soudům vytkla i nesprávné hmotněprávní posouzení otázky možnosti uložení povinností při ukládání podmíněného trestu, jelikož vedle přiměřené povinnosti zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozeného R. Š. a členů jeho rodiny [§48 odst. 4 písm. f) trestního zákoníku] byla obviněné uložena i povinnost zdržet se nevyžádaných styků s nezletilými dětmi AAAAA a BBBBB, aniž by uložení takové povinnosti zákon umožňoval.
5. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 trestního řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021 sp. zn. 7 To 121/2021 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 12. 2020 sp. zn. 51 T 121/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, kterými dovolatelka odmítá skutková zjištění soudů. Nelze hovořit ani o vadě důkazního řízení spočívající v tzv. opomenutém důkazu, neboť odvolací soud vyložil, proč důkazní návrh obviněné považoval za nadbytečný. Deklarovanému dovolacímu důvodu konečně neodpovídá ani námitka týkající se nezohlednění polehčující okolnosti spočívající ve spáchání trestného činu vlivem tíživých a osobních poměrů, které si dovolatelka sama nepřivodila. Určitá nepřehlednost popisu skutku sama o sobě nezakládá vadu rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Výrok o vině obsahuje podle státního zástupce úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinů, kterými byla dovolatelka uznána vinnou. Ve vztahu k trestnému činu pomluvy podle §184 trestního zákoníku z tzv. skutkových vět vyplývá, že prostřednictvím počítačové sítě zveřejňovala o poškozeném „smyšlené teorie“, podle kterých získal nezletilé děti do výchovy korupcí úředních osob. Nejde o hodnotící úsudek, ale o tvrzení, kterým dovolatelka poškozeného fakticky obviňovala ze spáchání trestného činu podplácení. Z celkového kontextu skutkové věty je také zřejmé, jakou osobu soud označuje pojmem poškozený či poškozená. Ve vztahu k poškozenému R. Š. učinil nalézací soud výslovné skutkové zjištění, podle kterého v něm obviněná vzbudila obavu o zdraví a život sebe a své rodiny a zejména o fyzické a psychické zdraví nezletilých dětí AAAAA a BBBBB. Nechybí ani odkaz na konkrétní zákonná ustanovení stanovující rodičovskou odpovědnost, jelikož trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku neobsahuje tzv. blanketní skutkovou podstatu. Podle státního zástupce není důvodná ani námitka obviněné ohledně zániku trestnosti činu v důsledku promlčení. Skutek byl časově vymezen dobou od 24. 1. 2012 do 19. 7. 2018, tudíž až od posledně uvedeného data počala běžet pětiletá, resp. desetiletá promlčecí doba, která v době rozhodování soudů neuplynula. V případě trestného činu pomluvy podle §184 odst. 1, 2 trestního zákoníku sice považuje státní zástupce časové vymezení skutku ve skutkové větě za příliš široké, ze svědeckých výpovědí však vyplývá, že jednání spočívajícího v rozšiřování pomlouvačných letáků odkazujících na webové stránky se obviněná dopustila v roce 2017. S ohledem na podáním obžaloby dne 23. 9. 2019 však ani v tomto případě nemohla uplynout tříletá promlčecí doba. Soudy nepochybily ani při uložení povinnosti podle §82 odst. 2 trestního zákoníku, protože výčet v §48 odst. 4 trestního zákoníku je jen demonstrativní. Za situace, kdy obě děti jsou již ve věku blízkém zletilosti, bylo možné uložit obviněné povinnost, aby se nestýkala s dětmi proti jejich vůli.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
8. Obviněná M. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu], na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Takové vymezení nyní odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
12. Nejvyšší soud dlouhodobě přiznává - v rámci poukazu na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 - relevanci také námitkám proti skutkovým zjištěním, a to s ohledem na právo na spravedlivý proces. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz představují jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem ad limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). S účinností od 1. 1. 2022 se jedná o samostatný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
13. Dovolací námitky obviněné M. R. jsou opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady obviněná uplatnila již v řádném opravném prostředku a odvolací soud se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádal. Pokud jde o výhrady obviněné směřující do oblasti skutkových zjištění, napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 10 netrpí žádnými podstatnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné i s jejími návrhy na doplnění dokazování. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace obviněné v převážné části představuje prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněná snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Povahu tzv. extrémního nesouladu s provedenými důkazy nemůže mít závěr uvedený ve skutkové větě, podle kterého videa na kanále youtube.com zveřejnila právě obviněná. Nejenže takový závěr koresponduje s její výpovědí, kdy uvedla, že přes známé natočila předmětná videa a jeden člověk to dal na youtube.com, protože nevěděla, jakým způsobem má hájit zájmy dětí, a jak dosáhnout toho, aby se s nimi nemanipulovalo. Především není z hlediska právní kvalifikace jednání obviněné rozhodné, kdo předmětná videa na veřejně přístupnou počítačovou síť umístil, neboť obviněná musela být při jejich nahrávání ve smyslu §15 odst. 2 trestního zákoníku minimálně srozuměna s tím, že budou na veřejně přístupnou počítačovou síť umístěna. Povahu tzv. opomenutého důkazu nemůže mít ani neprovedení obviněnou navrhovaného důkazu výslechem J. R. Přestože nalézací soud opomněl v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, proč návrhu obviněné na provedení důkazů nevyhověl, jeho pochybení napravil soud odvolací, který srozumitelně vyložil, proč tento důkazní návrh považoval za nadbytečný. Výhrady obviněné proti skutkovému podkladu napadených rozhodnutí se proto míjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, ostatně stejně jako s jeho zněním účinným od 1. 1. 2022.
14. V další části dovolání obviněná nesouhlasila s tím, jak bylo jednání právně posouzeno. Tyto její námitky proti právní kvalifikaci skutku lze považovat za relevantní z pohledu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění do 21. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu]. Přesto nelze výhradám obviněné přisvědčit. Především nelze souhlasit s názorem obviněné, že popis skutků ve skutkové větě neobsahuje znaky skutkových podstat přečinů, jimiž byla uznána vinnou. Přestože byla skutková věta formulována poněkud nepřehledně, obsahuje všechny skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění objektivní i subjektivní stránky dotčených trestných činů. Dostatečně zřetelně lze odlišit i jednotlivé osoby, vůči nimž je trestného jednání dopouštěla.
15. Pokud jde o přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, obviněná vzbuzovala v poškozeném R. Š. obavu o psychické zdraví jeho nezletilých dětí, které jednáním obviněné velmi psychicky trpěly. Obviněná naprosto zásadním způsobem ovlivňovala běžný způsob života rodiny poškozeného R. Š., jeho manželky A. H., nezletilých dětí AAAAA a BBBBB, a rovněž rodičů R. Š., M. Š. a B. Š. tím, že je nevyžádaně kontaktovala, a to jak nechtěnými telefonáty, tak i většinou neohlášenými osobními návštěvami v místě bydliště, kdy obtěžovala rodinu R. Š. a vyvolávala verbální konflikty. Dále opakovaným podáváním různých oznámení a návrhů opatrovnickému soudu a na OSPODu, ale i orgánům činným v trestním řízení, po celou dobu se snažila manipulovat s názory a postoji nezletilých dětí, kdy neváhala ani užít fyzické síly. Obviněná se tím sice snažila naplnit své právo na styk s nezletilými dětmi, avšak soudní rozhodnutí zcela nerespektovala a volila prostředky nepřípustné a kontraproduktivní, ohrožující psychický i fyzický vývoj poškozených, obzvláště dětí. Reálnost negativního dopadu jednání obviněné na psychický i fyzický vývoj dětí jednoznačně dokládají také závěry znaleckých posudků z oborů dětské psychologie a psychiatrie a klinické psychologie, vypracovaných v rámci opatrovnického řízení.
16. V případě přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku trestní zákoník nevyžaduje označení konkrétní zákonné povinnosti, vyplývající z rodičovské povinnosti podle jiného právního předpisu. Skutková podstata přečinu nemá blanketní ani odkazovací dispozici, nýbrž sama popisuje zakázané jednání, aniž by se dovolávala porušení mimotrestních právních norem. Pojem důležitá povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti ve smyslu §201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku představuje tzv. normativní znak skutkové podstaty trestného činu. Konkrétní jednání, kterým obviněná tento znak skutkové podstaty naplnila, je navíc ve skutkové větě popsáno způsobem, který odpovídá vymezení rodičovské odpovědnosti v §858 občanského zákoníku [resp. dřívějšímu §31 odst. 1 písm. a) zákona o rodině].
17. Ani ve vztahu k přečinu pomluvy podle §184 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku nelze s obviněnou souhlasit, že svým jednáním nenaplnila znaky dané skutkového podstaty. Obviněná se činu dopustila tím, že vytvořila videa, v nichž uváděla lživé skutečnosti o korupci úředních osob ze strany poškozeného R. Š. a která publikovala na veřejně přístupné počítačové síti, a také vhazovala pomlouvačné letáky s odkazy na tato videa do schránek sousedům. Dále vůči poškozené A. H. uváděla nepravdivé informace, ať už telefonáty či emaily a dopisy, jejímu zaměstnavateli, kdy poškozená v jejich důsledku nakonec ukončila pracovní poměr. Rovněž širší rodině poškozeného zasílala obviněná dopisy, kde nepravdivé informace zaměřila na to, aby narušila rodinné vazby a snažila se značnou měrou ohrozit vážnost R. Š. a narušit jeho rodinné vztahy. Zjevně se nejednalo o subjektivní úsudky obviněné, nýbrž o nepravdivé údaje, jejichž pravdivostní hodnota je ověřitelná. Současně šlo o tvrzení evidentně způsobilé značnou měrou narušit rodinné vztahy poškozených a ohrozit jejich vážnost poškozených u spoluobčanů, jakož i poškodit je v zaměstnání.
18. V projednávané věci nedošlo ani k zániku trestní odpovědnosti obviněné v důsledku uplynutí promlčecí doby. Jak správně poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření, přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a nebezpečné pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku jsou trvajícími trestný činy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 4 Tdo 1323/2020). Trvající trestný čin je takový čin, kterým pachatel vyvolá protiprávní stav, který následně udržuje. Trestné činy trvající se posuzují jako jediné jednání, ať protiprávní stav trvá sebedéle. Znak trvání se vyznačuje plynulostí navozeného protiprávního stavu, který existuje nepřetržitě až do jeho ukončení. Počátek běhu promlčecí doby u trestných činů trvajících je určen okamžikem ukončení trestné činnosti. Podle časového vymezení obsaženého v tzv. skutkové větě se obviněná protiprávního jednání vůči všem poškozeným dopouštěla v době od 24. 1. 2012 do 19. 7. 2018, tedy až od posledně uvedeného data počala běžet promlčecí doba. Promlčecí doba trestného činu podle §354 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku činí podle §34 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku pět let, u trestného činu podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku činí podle §34 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku dokonce deset let. V době rozhodování soudů promlčecí doba neuplynula. V případě přečinu pomluvy podle §184 odst. 1, 2 trestního zákoníku se obviněná rozhodných jednání dopustila v roce 2017. Promlčecí doba u tohoto trestného činu činí podle §34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku tři roky. Podle §34 odst. 4 trestního zákoníku se promlčecí doba přerušuje mimo jiné sdělením obvinění, podáním obžaloby a vyhlášením odsuzujícího rozsudku. Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Ani zde proto nelze o promlčení trestní odpovědnosti obviněné úspěšně uvažovat.
19. Obviněná své výhrady směřovala rovněž do výroku o trestu. Pokud v této souvislosti namítala uložení nepřiměřeně přísného trestu v důsledku nezohlednění polehčujících okolností, je třeba konstatovat, že takové námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud neshledal pochybení soudů ani ve vztahu k uložení přiměřené povinnosti zdržet se nevyžádaných styků s nezletilými dětmi podle §82 odst. 2 trestního zákoníku. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku (ve znění do 31. 12. 2021; nyní §82 odst. 3 trestního zákoníku) může soud podmíněně odsouzenému uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 trestního zákoníku. V §48 odst. 4 trestního zákoníku zákon uvádí pouze demonstrativní výčet přiměřených omezení a přiměřených povinností, které lze pachateli uložit. Vedle nebo místo zde vyjmenovaných přiměřených omezení a přiměřených povinností lze pachateli uložit i další taková omezení nebo povinnosti, pokud je to nutné, aby pachatel vedl ve zkušební době řádný život. Jejich možný okruh, konkrétní podoba a rozsah jimi způsobených zásahů do svobody jednání a rozhodování pachatele musí být podřízen požadavku přiměřenosti takových omezení či povinností a účelu sledovanému jejich uložením. Těmto požadavkům obviněné uložená povinnost zdržet se nevyžádaných styků s nezletilými dětmi vyhovuje, zejména s ohledem na způsob provedení činu, zájem na ochraně řádného psychického a fyzického vývoje dětí, i věk dětí blízký zletilosti (roky narození 2003 a 2004).
20. Obviněná dále uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu ve znění do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu]. Dovolací důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace obviněné plyne, že podle jejího přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněné nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
21. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněné nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu