ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.260.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 260/2022-1997
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. H. , nar. XY v XY, trvale XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 44 To 338/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 69/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného F. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 3 T 69/2020 , byl obviněný F. H. uznán vinným pod bodem I.) výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem pomluvy podle §184 odst. 1, 2 tr, zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že od 24. února 2019 do 3. května 2019 v XY, tedy v místě bydliště poškozené R. D., narozené XY, v XY, tedy v místě, kde má poškozená rodinný dům, jako její bývalý přítel, se kterou byli partneři do listopadu 2018, kdy se s ním poškozená rozešla, tuto s extrémní četností kontaktoval prostřednictvím telefonických hovorů, SMS zpráv, WhatsAppu, Facebooku, e-mailu, nechával ji vzkazy v poštovní schránce, kdy opakovaně plánoval jejich společná setkání, o které poškozená nejevila žádný zájem, sděloval jí, že se s ní chce milovat, že se jí nevzdá, požadoval, aby se k němu vrátila a byli zase partneři, obviňoval ji ze lži a nevěry, požadoval navrácení klíčů od K. s tím, že od dubna spolu začnou zase fungovat jako partneři včetně sexu, uvedl, že buď bude jasně dáno, že jsou partneři a budou dělat věci spolu, nebo uvidí, jaká umí být svině, dále že bude v klidu, až spolu zase začnou spát, zajímal se o to, kdy má schůzky s klienty, uváděl, že končí se životem a požadoval její pomoc, žádal písemnou záruku, že od května 2019 budou spolu v bytě, požadoval po ní sex, očekával, že se poškozená srovná a začne fungovat jako partnerka, sděloval, že už mu došla trpělivost a pokud ho ještě jednou podrazí, nebude se stačit divit, ať zapomene, že bude trávit víkend s někým jiným než s ním, vyhrožoval jí podáním trestních oznámení, oznámením na Komoru daňových poradců i zveřejnění nepravdivých informací na LinkedIn, psal, že akcie firmy přepsal na její jméno, požadoval, aby se s novým partnerem rozešla, nechť funguje jako jeho partnerka a ne jako hajzl, co jen slibuje a podvádí, označoval ji za psychopata, její chování hodnotil jako chování magora, vyzýval ji, ať si odblokuje telefon, vinil ji z krádeže dokladů, fotografií a dat z PC, opakovaně chodil k jejímu bydlišti, kde na ni čekával před prací i po práci a trval na obnovení jejich vztahu, což poškozená odmítala, pročež ji zatarasil cestu vlastním tělem, házel jí hlínu do oken bytu, sledoval ji po cestě do XY, na vstupní dveře jejího bytu propiskou napsal „DOST KECŮ CHCI STEBOU MLUVIT HNED JSI SPOLUMAJITELKA FIRMY KURVA TAKY,“ dne 7. dubna 2019 ji upozornil, ať si chrání obličej, protože jsou v módě nečekané útoky kyselinou a nožem a bude lepší, pokud u sebe bude mít alespoň litr vody a dále ať si dá pozor, ať není znásilněná, dne 21. dubna 2019 v 20:12 hodin poškozené napsal, že rodinný dům v K. klidně vyhodí do povětří, dne 27. dubna 2019 se sešla s obviněným ve snaze ukončit jeho nadměrné obtěžování v kavárně A. C., XY, přičemž po té, co zjistila, že to nikam nevede, šla domů ulicí XY směrem k ulici XY, kde ji obviněný následoval, neustále se o ni bokem těla otíral, tlačil se na ni, sděloval ji, že ji zabije, po té co ho odstrčila, se jí postavil do cesty, začal ji chytat za ruce, chrstnul ji colu do obličeje a na horní část těla, pročež začala křičet, on se dal na útěk, ale když si všimnul, že na ulici nikdo není, vrátil se a v polévání pokračoval, opět ji chytil za ruce, natlačil na zeď, sděloval, že ji zabije, vytrhnul ji telefon z ruky, aby nemohla volat linku 158, až když mu řekla, že jsou na ulici kamery, obviněný po poškozené plechovku hodil a odešel, dne 3. května 2019 jí napsal, že jí klidně podpálí auto, sděloval ji, že pokud nebude na jeho zprávy reagovat, obrátí se na všechny realitní kanceláře v Praze a pak si může hodit mašli, vyhrožoval jí, že ji rozkope držku, vulgárně ji urážel, například že je „hnusnej, sobeckej podrazák, že si má vyšukat kundu, že je chudinka; oslovoval ji: „hajzle podrazackej, mrdko jedna, svine, kurvo, smejde; zlatokopko, policejní štětko.“ psal jí: „prestan me srat. varuju te.; s kym si tam vysukavas svine???..; prolhance, uz mas poradne vysukanou kundu mrdko jedna???; ja koncim se _ivotem .bez tebe to nema smysl,“ její fotografie zveřejňoval na svůj profil na Instagramu, obsahově shodné informace a trestní oznámení, které podal na poškozenou, zveřejňoval na Facebooku, Twiteru, LinkedInu, kdy ačkoliv poškozená pro takové jednání nebyla nikdy trestně stíhána, uváděl, že se účastní podvodů, daňových úniků, praní špinavých peněz, že je účetní karuselových podvodů, štětka pro hlavní organizátory podvodů, kurýrka peněz a dokladů, že spolupracuje s lidmi, kteří mají být hlavními organizátory daňových podvodů, kterým slouží jako luxusní prostitutka a dále že v bytě v Praze přijímá všechny návštěvy, kterým poskytuje erotický servis, rovněž je zasílal na Komoru daňových poradců, jejichž členkou je poškozená, realitní kanceláři R., pro kterou poškozená zpracovávala účetnictví, jejím rodinným příslušníkům a přátelům, po kterých požadoval, aby se s ním poškozená sešla a svá trestní oznámení stáhla, dále ačkoliv nemá k užívání nemovitostí poškozené žádné právo a byl poškozenou předem e-mailem dne 3. dubna 2019 upozorněn, že si nepřeje, aby do jejího domu a na pozemky obviněný vstupoval bez jejího vědomí a souhlasu, v přesně nezjištěné době od 19. dubna 2019 14:00 hodin do 22. dubna 2019 10:30 hodin v obci XY, okres Rokycany, dosud nezjištěným způsobem bez zjevného násilí vniknul do zajištěného a uzamčeného domu číslo popisné XY, který je součástí pozemku číslo stavební parcely XY, vzal tři dozické klíče od domu a kůlen na zahradě včetně přívěsku ve tvaru boty, parfém a 5ks kalhotek a v kuchyni ponechal vzkaz R. MILUJI TĚ JEDNOMU BEZ DRUHÉHO JE TADY MOC SMUTNO A TĚŽKO. JSME SI SOUZENI OD BOHA JE TO TAK,“ a v přesně nezjištěné době od 15. dubna 2019 od 15:00 hodin do 16. dubna 2019 do 23:00 hodin, v obci XY, okres Rokycany dosud nezjištěným způsobem vniknul na oplocený a uzamčený pozemek parcelní číslo XY ve vlastnictví poškozené, vstoupil do odemčené kůlny, kde si uložil osobní věci, v době od 1. května 2019 20:30 hodin do 3. května 2019 20:00 hodin dosud nezjištěným způsobem vniknul přes oplocený a zajištěný pozemek číslo stavební parcely 50/1 do zajištěného a uzamčeného domu číslo popisné XY, který je součástí tohoto pozemku, kde v kuchyni dal na stůl svíčky, velký kuchyňský nůž a v ložnici vedle postele nainstaloval funkční zápalný systém, který byl sestaven z 5 l kanystru a 0,5 l PET lahve obsahujících celkem 5,5 litrů 96% ethanolu, z parafínové svíčky obalené blíže neidentifikovatelným materiálem zastrčené do víka kanystru, spreje „OFF“, spreje „Old Spice“ a parafínového podpalovače „Hefaistos“, součásti zápalného systému k sobě byly připevněny pomocí průhledné izolepy, u zápalného systém zapálil knot svíčky, po té, co dům opustil, plamen samovolně uhasl, a tak k zahoření celého zápalného systému nedošlo, přičemž tato soustava byla způsobilá založit požár, provázený výbuchem a s ohledem na umístění v domě a uspořádání vybavení domu mohlo dojít k rozšíření požáru na celý dům v hodnotě 1.100.000 Kč a následně na sousedící dům číslo popisné XY v hodnotě 1.400.000, jelikož domy jsou spojeny zdí, která není požárně bezpečnostní příčkou,
v důsledku shora popsaného jednání obviněného měla poškozená strach, že ji obviněný ublíží, či ji zabije, jeho chování označila za nepředvídatelné, měla problémy se soustředěním, trpěla výpadky paměti, měla problémy přijímat potravu, špatně spala, často ji bušilo srdce, do práce začala jezdit brzy ráno a z práce jezdila rovnou na do XY, ze kterého se vracela až v nočních hodinách, dne 24. dubna 2019 Komora daňových poradců zahájila s poškozenou předběžné šetření,
pod bodem II. výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 5. dubna 2019 v Praze s cílem uzavřít jako zaměstnanec pracovní smlouvu se společností N.., IČ: XY, se sídlem XY jako zaměstnavatelem užil výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, který byl vystaven v Praze 3, na pobočce České pošty dne 4. 4. 2019 v 13:13 hodin M. S., s obsahem evidence „Nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby“, avšak obsahující osobní údaje obviněného, který byl do té doby 2x soudně projednáván, přičemž čistý výpis z evidence rejstříku trestů byl nezbytnou podmínkou pro uzavření pracovní smlouvy, ke které na základě takto předloženého výpisu z evidence rejstříku trestů došlo,
pod bodem III. výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, přečin pomluvy podle §184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že od 3. 5. 2019 do července 2019 v XY v místě bydliště poškozené R. D., narozené XY, v K. číslo popisné XY, tedy v místě, kde má poškozená chatu, v XY, tedy v blízkosti bydliště rodičů poškozené, v XY v blízkosti Domova pro seniory XY, kde je poškozená zaměstnána, jako bývalý přítel poškozené se kterou byli partneři do listopadu 2018, kdy se s ním poškozená rozešla, vylepil 2 stránky formátu A4 obsahující fotografii poškozené, její osobní údaje a informace, že se účastní podvodů, které je prověřovány PČR, daňových úniků, praní špinavých peněz, ačkoliv poškozená pro uvedené jednání nebyla nikdy trestně stíhána, že je účetní karuselových podvodů a funguje jako placená společnice, obsahově shodné informace a trestní oznámení, které podal na poškozenou, umísťoval na sociální sítě, konkrétně na svůj profil na LinkedIn, Facebook, Twitter, dále je zasílal na Komoru daňových poradců, jejichž členkou je poškozená, domovu důchodců, který je zaměstnavatelem poškozené, Magistrátu hlavního města Prahy, který je zřizovatelem zaměstnavatele poškozené, realitní kanceláři R., pro kterou poškozená zpracovávala účetnictví, s extrémní četností ji kontaktoval prostřednictvím SMS zpráv, WhatAppu, Facebooku, e-mailu, nechával ji vzkazy v poštovní schránce, volal ji, na což poškozená reagovala minimálně, opakovaně plánoval jejich společná setkání, o které poškozené nejevila žádný zájem, sděloval jí, že se s ní chce milovat, že se jí nevzdá, požaduje, aby se k němu vrátila a byli zase partneři, obviňuje ji ze lži a nevěry, uvedl, že buď bude jasně dáno, že jsou partneři a budou dělat věci spolu, nebo uvidí, jaká umí být svině, dále že bude v klidu, až spolu zase začnou spát, zajímal se o to, kdy má schůzky s klienty, očekával, že se poškozená srovná a začne fungovat jako partnerka, sděloval, že už mu došla trpělivost a pokud ho ještě jednou podrazí, nebude se poškozená stačit divit, ať zapomene, že bude trávit víkend s někým jiným než s ním, vyhrožoval ji trestním oznámení, oznámením na daňovou komoru i LinkedIn, uváděl, že akcie firmy přepsal na její jméno, požadoval, aby se s novým partnerem rozešla, nechť funguje jako jeho partnerka a ne jako hajzl, co jen slibuje a podvádí, označoval ji za psychopata, její chování hodnotil jako chování magora, vyzýval ji, ať si odblokuje telefon, vinil ji z krádeže dokladů, fotografií a dat z PC, dne 21. 6. 2019 ji osobně kontaktoval v Praze 10, obchodním centru V. s žádostí, aby obnovili jejich vztah, nepravdivé informace o poškozené zasílal rodinným příslušníkům a přátelům poškozené, například sestře obviněného O. T., známé E. K., sousedovi J. A., po kterých požadoval, aby se s ním poškozená sešla a svá trestní oznámení stáhla, pomlouvačný dopis zaslal matce poškozené M. S., poškozenou oslovoval „kurvo, zlatokopko, policejní štětko,“ označoval ji za zákeřnou a manipulativní, trpící sociopatickou poruchou, urážel ji, že je „Zloděj a podvodník!!!!!!prostě hajzl,“
v důsledku shora popsaného jednání obviněného měla poškozená strach, že ji ublíží, či ji zabije, jeho chování označila za nepředvídatelné, měla problémy se soustředěním, trpěla výpadky paměti, měla problémy přijímat potravu, špatně spala, často ji bušilo srdce, do práce začala jezdit brzy ráno a z práce jezdila rovnou na chalupu, ze které se vracela, až v nočních hodinách, zaměstnavatelem byla vyzvána k sepisu vyjádření k obviněným tvrzeným skutečnostem.
Za výše uvedená jednání a za sbíhající se přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečin pomluvy podle §184 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 5 T 173/2019, byl obviněný odsouzen podle 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 5 T 173/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. D., nar. XY, bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 3 T 69/2018, podal obviněný F. H. v zákonné lhůtě odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolání podala i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu.
O odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 44 To 338/2021 , a to tak, že podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 44 To 338/2021, podal obviněný F. H. dovolání (č. l. 1950-1954), přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. , tedy, že v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a současně rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přestože v řízení před soudem prvního stupně byly dány výše zmíněné dovolací důvody.
Obviněný namítl, že zjištěný skutkový stav neposkytoval dostatečný podklad pro rozhodnutí soudů obou stupňů, na základě kterých byl uznán vinným ze spáchání trestných činů kladených mu za vinu. V průběhu trestního řízení poukazoval na několikaletý vztah s poškozenou a jejich plány do budoucna. Po změně jejího chování ji dále oslovoval kvůli obchodním aktivitám, svému majetku v dispozici poškozené, apod. Poškozená totiž byla angažována i v majetkové struktuře společnosti E. g., čímž se však soudy obou stupňů odmítly zabývat a připojit obsah rejstříkového spisu této společnosti k trestnímu řízení. Dovolatel zdůraznil, že komunikaci s poškozenou nikdy nepopíral a kontaktoval ji z obavy o ni. Poškozená s ním komunikovala a trávila volný čas i v době po jejich rozchodu, kdy zejména k tomuto faktu soudy dostatečně nepřihlédly.
Rovněž nebylo dostatečně prokázáno, že se vloupal do domu poškozené v K., kde měl vzít její osobní věci a zanechat vzkazy osobní povahy. Odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho argumentací, že se vždy pohyboval v dostupných prostorách v okolí domu, nezabýval se tvrzením, že pokud by se dostal dovnitř domu, tak by si vzal své osobní věci a dále poškozenou nijak nekontaktoval. Nijak se nevypořádal ani se skutečností, že po dobu několika let se obviněný v domě v K. pravidelně zdržoval, a tedy otisky na věcech nalezených v domě mohly pocházet z doby jejich vztahu. Dále kritizuje hodnocení výpovědi poškozené s tím, že u nebyl řádně prověřen její psychický stav, přestože na její výpovědi bylo odsuzující rozhodnutí založeno, aniž by byla podepřena dalšími důkazy. Zároveň soud nepřihlédl k těm výpovědím svědků, které poškozenou označily za osobu, která dovolatele využívala a nepřiměřeně kontrolovala. V rozporu s principy trestního práva nebylo bez pochyb prokázáno, že došlo k jednání popisovaném poškozenou. Dovolatel se snažil poškozenou pouze kontaktovat, pokud o ní psal nějaká podání, tak pouze ve snaze upoutat její pozornost, nadto tato podání obsahovaly pouze pravdivé informace o poškozené, kdy nikdy nebylo jeho cílem poškozené ublížit. Je přesvědčen, že je trestán za jednání poškozené, která mu zadržovala jeho věci a nebrala mu telefony v situaci, kdy s ní potřeboval řešit pracovní záležitosti, disponovala s jeho finančními prostředky a vědomě v něm vzbuzovala naděje, že vše bude jako dříve. Dovolatel dále kritizoval postup soudů nižších stupňů, které nepřihlédly k jeho argumentaci a v rozporu se skutečností dospěly k závěru, že se poškozená nemohla stát akcionářkou společnosti E. g.
Dále obviněný namítl, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho návrhy na doplnění dokazování, zejména pak odmítly připojit rejstříkový spis společnosti E. g., a vyhotovit znalecké posudky na zdravotní a psychický stav poškozené R. D. Soudy současně neumožnily výslechy svědků D. a W., kdy neprovedení těchto důkazů odůvodnily pouze tím, že navrhovaného důkazy byly nadbytečné. Soudy obou stupňů k důkazům, které byly provedeny, přistupovaly jednostranně a vykládaly je pouze v jeho neprospěch. Nezabývaly se věrohodností poškozené v trestním řízení, její tvrzení automaticky považovaly za pravdivá a pouze na základě její výpovědi rozhodly o jeho vině. Uvedl, že je dlouhodobě obeznámen se zdravotním stavem poškozené, která měla být v Kanadě kvůli svým psychickým problémům zbavena péče o své děti, a soudy přesto jeho námitky o pravdivosti její výpovědi nevzaly v potaz.
Dále obviněný namítl porušení zásady in dubio pro reo. Uvedl, že nebylo prokázáno, že vyhrožující emaily poslal on, neboť poškozená sama disponovala přihlašovacími údaji k emailovým účtům, ze kterých byly odeslány, nebylo vyloučeno, že předmětné emaily odeslala jiná osoba, jíž poskytla poškozená přihlašovací údaje. Rovněž nebylo prokázáno, že zápalné zařízení nalezené v domě poškozené v K. zde skutečně umístil dovolatel, neboť nebyly nalezeny stopy po vniknutí, které by se na místě musely nacházet, jelikož nedisponoval klíči od domu. Otisky na zařízení pak mohly pocházet z doby společného soužití s poškozenou, kdy některé komponenty sám koupil. Soudy rovněž neprokázaly, zda zahoření zápalného systému způsobila náhoda nebo bylo zařízení uhašeno účelově třetí osobou, tak aby to tak vypadalo.
S ohledem na výše zmíněnou argumentaci dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze (pozn. v dovolání nesprávně uvedeno Vrchního soudu v Praze) ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 44 To 338/2021, a sám rozhodl ve věci tak, že se dovolatel zprošťuje obžaloby, alternativně aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě i vadné řízení mu předcházející a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 23. 2. 2022, sp. zn. 1 NZO 89/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, zdůraznila, že pokud jde o dovolatelem vznesenou námitku opomenutých důkazů, tak je pouze věcí soudu, zda bude řízení doplňovat dalšími navrženými důkazy nebo dospěje k závěru, že byl skutkový stav již objasněn dostatečně v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě a návrh zamítne. Soud není povinen vyhovět všem návrhům na provedení dokazování, je však povinen takový postup zdůvodnit. Návrhy obviněného na doplnění dokazování složkou společnosti E. g., opětovným výslechem poškozené D., výslechem svědka P., provedením znaleckého posudku na jeho počítač a počítač poškozené a výslechem svědků D. a W. nalézací soud zamítl jako nadbytečné. Městský soud v Praze v rámci veřejného zasedání provedl důkaz listinami vztahujícími se ke společnosti E. g., ze kterých nevyplynuly žádné skutečnosti podporující jeho obhajobu, a ztotožnil se se závěry nalézacího soudu stran nadbytečnosti dalšího dokazování ve věci. Konstatoval přitom, že pokud obviněný navrhuje provedení důkazů na podporu jeho nevěrohodných až absurdních tvrzení, měly by tyto důkazy stejně nulovou vypovídací hodnotu jako listiny, které obviněný předložil ve veřejném zasedání. Státní zástupkyně uvedla, že v kontextu s dalšími důkazy je možné zmíněný závěr soudů označit za podložený, a to i v případě návrhu obviněného na doplnění dokazování složkou společnosti E. g. Obviněný naznačil, že se s touto námitkou vypořádal odvolací soud neodpovídajícím způsobem, když dospěl k závěru, že společnost zanikla soudním rozhodnutím a poškozená se z povahy věci nemohla stát akcionářkou, neboť vztah s obviněným vznikl až po zániku společnosti, kdy společnost podle obviněného stále existuje, neboť byla likvidace zastavena. Státní zástupkyně je přesvědčena, že přestože se uvedený závěr odvolacího soudu dá označit za nepřesný, tak na trestněprávní kvalifikaci jednání obviněného nemá uvedená skutečnost žádný natož zásadní vliv. Obviněný byl odsouzen mimo jiné za to, že zveřejňoval na sociálních sítích informace o údajném zapojení poškozené do podvodů, daňových úniků a praní špinavých peněz, že je účetní karuselových podvodů, štětka pro hlavní organizátory podvodů, kurýrka peněz a dokladů, že spolupracuje s lidmi, kteří mají být hlavními organizátory daňových podvodů, kterým slouží jako luxusní prostitutka a dále, že v bytě v Praze přijímá všechny návštěvy, kterým poskytuje erotický servis. Uvedené informace zasílal rovněž zaměstnavateli poškozené, Komoře daňových poradců, jež je poškozená členkou, realitní kanceláři R., pro kterou zpracovávala účetnictví, jejím přátelům a rodině. Uvedené informace však poškozená hodnověrně popřela, nikdy nebyla stíhána, nebyla jednatelkou ani majitelkou společnosti E. g. Tvrzení obviněného, na základě kterých vystavil svou obhajobu, se pohybuje podle státní zástupkyně v rovině fikce, nebylo totiž prokázáno, že by poškozená byla jakkoli spojována s finančními podvody, prostitucí nebo jakkoliv navázána na společnost E. g. Otevřenou zášť vůči poškozené projevoval pouze obviněný, který svoji nenávist vůči poškozené projevoval v širokém spektru činností, jimiž ji soustředěně obtěžoval ve snaze jí znepříjemnit život. I kdyby společnost E. g., byla živou společností, tak to na správnosti závěru o vině obviněného uvedená skutečnost nehraje žádný zásadní vliv a dokazování v uvedeném směru nebylo třeba doplňovat a závěry odvolacího soudu není potřebné nijak korigovat.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupkyně zdůraznila, že námitky obviněného tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Jde totiž o námitky, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, vyšly z výpovědi poškozené a své rozhodnutí řádně neodůvodnily. Obviněný tak toliko nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany soudů. Námitky směřující proti skutkovému stavu podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoliv pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť při klasifikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedl, že jej uplatňuje z toho důvodu, že ve věci je možné zaznamenat kategorii opomenutých důkazů. Nezmínil, že by rozhodná skutková zjištění, která jsou rozhodující proti naplnění skutkových podstat trestných činů kladených mu za vinu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. nenamítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. I pro případ, že by takovou námitku vznesl, tak podle státní zástupkyně není možné v projednávané věci shledat žádný, natož pak extrémní nesoulad. Obě soudní rozhodnutí obsahují jasná a srozumitelná zdůvodnění odpovídající zásadám formální logiky. Je přitom zjevné, že obviněný neunesl rozchod iniciovaný poškozenou a snažil se jí za každou cenu přimět k pokračování v jejich vztahu. Když poškozená jeho snahy nevyslyšela, mstil se jí ve všech aspektech jejího života a roznášel o ní nepravdivé informace, dehonestoval ji v rámci jejích pracovních i rodinných vztahů. Předmětné chování odpovídá jeho osobnostní struktuře, tak jak byla konstatovaná znalci a vykazuje v zásadě obdobné rysy jako jeho v minulosti páchaná trestná činnost.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 44 To 338/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným F. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného projednal, kdy z podnětu jeho odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
V této souvislosti je proto třeba odmítnout námitky obviněného, jejichž prostřednictvím napadá hodnocení důkazů soudu prvního, a potažmo druhého stupně jako tendenční, činěné výlučně v jeho neprospěch. Obviněný akcentuje především skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo , neboť „ soudy prvního i druhého stupně přistupovaly k důkazům provedeným v trestním řízení jednostranně, a vykládaly je pouze v neprospěch odsouzeného a v řízení nebylo bez pochybností prokázáno, že jednání, které je předmětem obžaloby, spáchal odsouzený, případně, že jednal s úmyslem vystrašit nebo jakkoliv poškodit poškozenou “ , kdy porušení této zásady spatřuje zejména v tom, že výpověď poškozené byla bez psychického zkoumání její osoby přijata jako pravdivá, zatímco jeho tvrzení soud bez dostatečného zdůvodnění odmítl.
K námitce porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud připomíná, že tato zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného , jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – obviněného a obžaloby, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obviněného , ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). V projednávaném případě však taková situace nenastala. Odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
Nelze současně opomenout, že pravidlo „ in dubio pro reo “ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný výhradně uplatňuje námitky, jejichž prostřednictvím napadá soudy zjištěný skutkový stav věci, tedy takové, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
Pokud jde o námitky nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí obou soudů, vznesené zejména s ohledem na skutkové posouzení věci a vypořádání se s tvrzeními obviněného, jedná se o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, neboť těmito námitkami dovolatel toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, tedy je dovozováno porušení §125 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání proti důvodům rozhodnutí přípustné.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (své vlastní výpovědi, výpovědi poškozené R. D., výpovědí blíže nespecifikovaných svědků, kteří měli poškozenou označit za osobu, která obviněného nepřiměřeně kontrolovala a využívala) a vadná skutková zjištění (námitka týkající se toho, zda mohla být poškozená účastna na společnosti E. g., zda emaily zasílal poškozené právě obviněný, zda obviněný neoprávněně vstoupil do domu poškozené v K., kde měl vzít osobní věci poškozené, zanechat tam osobní vzkazy a umístil tam zápalné zařízení, zda informace o poškozené, které uváděl ve svých podání jsou nepravdivá), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy otisky nacházející se na zápalném zařízení uvnitř domu v K. byly nalezeny, protože v domě předtím pobýval a některé věci sám kupoval) a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy trvá na tom, že se žádného trestného jednání nedopustil, nikdy nechtěl poškozené jakkoliv ublížit, kontaktoval ji opakovaně ve snaze upoutat její pozornost a řešit obchodní záležitosti, neboť poškozená byla angažována ve společnosti E. g., , letáky s hanlivým obsahem nevylepoval on, ale nepřátelé poškozené, u domu v K. se pohyboval pouze ve veřejně přístupných venkovních prostorech, rovněž uvedl, že poškozená je osobou s psychickými problémy, kvůli kterým by měla být znalecky prověřena její důvěryhodnost).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Jak je uvedeno výše, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy není možné ani polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel. Dovolatel namítá, že ze skutkových zjištění založených na provedeném dokazování nevyplývá závěr o jeho snaze poškozené jakkoliv ublížit či uvádět o ní nepravdivé informace. Kritizuje skutková zjištění soudů, namítá nedostatek odůvodnění jejich rozhodnutí a představuje alternativní verzi skutkových zjištění stejně jako v řádném opravném prostředku. Jeho argumentace vůbec nesměřuje k nesprávnosti právního posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, ale toliko ke kritice dokazování co do jeho rozsahu a hodnocení důkazů a z toho se podávajících (podle jeho úvah) vadných skutkových zjištění. Žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, neuplatnil. Soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů.
Takovým dovolacím důvodem může bát i obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021, jenž byl následně bez obsahových změn zařazen pod písm. h) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení dochází podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy . Pokud by však námitky obviněného dotýkající se některé z těchto tří situací byly důvodné, umožňovaly by Nejvyššímu soudu na podkladě uplatněného dovolacího důvodu průlom do skutkových zjištění soudu prvního, potažmo druhého stupně.
V projednávané věci se však o žádnou z těchto tří situací nejedná.
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Poukazuje pouze na to, že soudy neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, konkrétně pak, že soudy nedoplnily dokazování rejstříkovým spisem společnosti E. g., znaleckými posudky na počítač obviněného a počítač poškozené, znaleckým posudkem na osobu poškozené stran jejího zdravotního a psychického stavu, zároveň mu nebyl umožněn výslech svědků W. a D.
Obecně lze k teorii tzv. opomenutých důkazů uvést, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Přitom musí být dodrženy mantinely spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08).
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. Nalézací soud v bodě 12. rozsudku uvedl, že po zhodnocení důkazů, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, shledal nadbytečným doplnění dokazování obviněným navrženými důkazy, a to včetně návrhu na doplnění dokazování složkou společnosti E. G., provedením znaleckého posudku na počítač obviněného a poškozené R. D., psychiatrického znaleckého posudku na poškozenou a výslechem svědků D. a W. Odvolací soud provedl důkaz listinami, jež předložil obviněný ve veřejném zasedání, které měly osvědčovat jeho tvrzení, že se poškozená dopouštěla trestné činnosti, kdy tyto listiny podle odvolacího soudu její údajnou trestnou činnost rozhodně neprokazují (body 6. a 11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V bodě 11. odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že „ z obsahu spisu je patrné, že obžalovaný rozesílá opakovaně trestní oznámení, v nichž obviňuje různé osoby ze spáchání trestné činnosti, přitom tato obvinění nejsou odůvodněna žádnými konkrétními přezkoumatelnými argumenty, což svědčí o účelovosti tvrzení obžalovaného, který se snaží tímto způsobem vyvinit ze své vlastní trestné činnosti. “ Tato oznámení podává opakovaně i na poškozené osoby z řízení ve věci sp. zn. 5 T 173/2019 vedené Městského soudu v Brně, v rámci níž byl odsouzen za sbíhající se trestné činy vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pomluvy podle §184 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odvolací soud současně konstatoval, že nalézací soud nepochybil, pokud zamítl návrhy obviněného na doplnění dokazování pro nadbytečnost a podotkl, že ve veřejném zasedání provedení těchto důkazů výslovně nepožadoval ani obviněný ani jeho obhájkyně. Hodnocení návrhů na doplnění dokazování pak uzavřel konstatováním, že „ pokud obžalovaný navrhuje provedení důkazů na podporu svých zcela nevěrohodných až absurdních tvrzení, měly by tyto důkazy stejně nulovou vypovídající hodnotu jako listiny předložené obžalovaným ve veřejném zasedání. “ Uvedenému postupu nelze podle Nejvyššího soudu nic vytknout, kdy neprovedení důkazních návrhů obviněného bylo řádně odůvodněno a ve věci proto není možné dospět k závěru, že by zmiňované důkazní návrhy obviněného mohly být považovány za tzv. opomenuté důkazy, které by opravňovaly Nejvyšší soud ke kasaci napadeného rozhodnutí.
Uvedené námitce tedy Nejvyšší soud nepřisvědčil.
Jak již bylo uvedeno shora, drtivá většina námitek obviněného spočívá v představení vlastní verze událostí, kritiky skutkových zjištění a provedeného dokazování. Nenamítá však tzv. extrémní nesoulad, kteroužto námitku by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka tzv. extrémního nesouladu totiž odpovídá ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. situaci, kdy jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Argumentace obviněného v podaném mimořádném opravném prostředku však k takovému záměrům explicitně nesměřuje, neboť dovolatel toliko opakuje stejné námitky jako v průběhu celého trestního řízení.
Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Kritika skutkových závěrů nalézacího soudu, které aproboval soud odvolací se dotýká především skutků pod bodem I., kdy byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem pomluvy podle §184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem III., kdy byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), písm. d) tr. zákoníku a přečinem pomluvy podle §184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
K tomu lze uvést, že přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu . Přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím , že vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje a omezuje jej v obvyklém způsobu života. Přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá a užije-li při tom násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí . Přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten , kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a spáchá takový čin vloupáním. Přečinu pomluvy podle §184 odst. 1, 2 se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, a spáchá takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku podle se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to svědecké výpovědi (zejména body 4. až 8. rozsudku nalézacího soudu), výslech znalců MUDr. Petra Navrátila, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k posouzení psychického stavu obviněného a Ing. Václava Zápotockého, znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika ke znaleckému zkoumání mobilního telefonu obviněného, a jimi zpracované znalecké posudky (body 9.-10. rozsudku nalézacího soudu), listinné důkazy, které nalézací soud shrnul v bodě 11. svého odůvodnění, kdy je vhodné poukázat zejména na textovou telefonickou komunikaci, emailovou komunikaci, Messenger a Whatsapp komunikaci, příspěvky na sociálních sítí LinkedIn, Facebook a Twitter, ze kterých vyplývá, že obviněný kontaktoval poškozenou prostřednictvím zpráv a dožadoval se schůzky s ní. Obviněný poškozené vyhrožoval podpálením domu a auta, politím kyselinou, podáním trestních oznámení, oznámeními na Komoru daňových poradců ČR, kdy lživá podání ve snaze poškozenou poškodit skutečně podal, a to na Komoru daňových poradců, Magistrát hlavního města Prahy, jejímu zaměstnavateli a společnosti R., která byla jejím klientem. Na různé sociální sítě umisťoval ničím nepodložený difamační obsah způsobilý vážně narušit její osobní, rodinné i pracovní vztahy. Ze zmíněné komunikace ve spojení s protokoly o ohledání místa činu provedených ve dnech 2. 5. 2019, 22. 4. 2019 a 3. 5. 2019 pak vyplynulo, že obviněný opakovaně navštěvoval dům poškozené proti její vůli, umisťoval tam nevhodné vzkazy a v jednom případě dokonce zápalné zařízení způsobilé založit požár a zničit rodinný dům poškozené. Stěžejním, avšak nikoli osamoceným důkazem, byla výpověď poškozené R. D., která hodnověrně popsala průběh vztahu s obviněným i dobu po něm. Její výpověď na rozdíl od tvrzení obviněného plně koresponduje s výpověďmi dalších svědků a listinnými důkazy. Nalézací soud v bodě 15. odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že „ ačkoliv byla obžalovaným mnohokrát obviněna z nezákonného jednání a lží, v průběhu řízení se nevyskytla žádná okolnost, která by poškozenou činila nevěrohodnou. “ Z výpovědi poškozené přitom nalézací soud vycházel zejména v otázce interakce mezi ní a obviněným, která nebyla jasně patrná ze zaznamenaných zpráv, kdy se jednalo například o pronásledování v místě výskytu poškozené, okolnosti po společné návštěvě kavárny či házení hlíny do jejích oken. Výpověď poškozené o chování obviněného plně korespondovala se způsobem jeho komunikace v předmětných zprávách i se znaleckým posudkem, který konstatoval, že obviněný „ je do značné míry lhostejný ke společenským pravidlům a závazkům, byl až dosud neschopný zakoušet vinu a poučit se z trestu, neplánuje z dlouhodobého hlediska své chování, je často nestálý, nezdrženlivý, preferuje většinou jenom takové chování, které mu přináší bezprostřední osobní prospěch, má lehkomyslný přístup ke společenským normám a pravidlům. Obžalovaný vystupuje a chová se často nadměrně expresivně, s vysokou sebedramatizací, teatrálností, s přehnaným projevem emocí. “ Obviněný svou argumentací brojil proti výpovědi poškozené, která podle jeho názoru neměla být užita jako podklad pro skutková zjištění, neboť nebyl znalecky prověřen její psychický stav. K tomu je možno uvést, že nalézací soud neměl jakékoliv pochyby o věrohodnosti poškozené, neboť její výpověď k tomu nezavdala žádné příčiny, byla konzistentní a plně v souladu s ostatními důkazy provedenými ve věci. Za těchto okolností nelze nalézacímu soudu vytknout, že nepřistoupil k zadání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na psychický stav a věrohodnost poškozené. Odvolací soud v bodech 9. až 11. odůvodnění svého usnesení potvrdil závěr nalézacího soudu stran učiněných skutkových zjištění a zejména pak věrohodnosti poškozené, kdy konstatoval, že odvolání obviněného je opakováním jeho dosavadní obhajoby, se kterou se vypořádal již nalézací soud v bodech 13.–19. písemného odůvodnění jeho rozhodnutí a odvolací soud na něj proto pro stručnost odkázal. Zároveň zdůraznil, že věrohodnost výpovědi poškozené „ nezpochybňují ani listiny, které obžalovaný předložil jako důkazy ve veřejném zasedání před odvolacím soudem, tyto listiny rovněž neprokazují údajnou trestnou činnost poškozené v souvislosti se společností E. g. “
Nadto Nejvyšší soud dodává, že otázka, zdali se poškozená mohla stát majitelkou akcií této společnosti (jako statutární orgán nikdy nevystupovala ani není zapsána v Obchodním rejstříku) není pro posouzení naplnění skutkových podstat trestných činů kladených obviněnému za vinu nijak podstatná. I pokud by poškozená byla držitelkou akcií společnosti E. g., (z Obchodního rejstříku však vyplývá, že všechny akcie společnosti ve formě listinné byly postiženy jako věci obviněného v exekučním řízením proti jeho osobě a byl nařízen jejich prodej soudním exekutorem), tak by tato skutečnost nic nezměnila na kvalifikaci jeho jednání. Vlastnictví akcií společnosti poškozenou, ať už údajné či reálné, nemůže v žádném případě ospravedlnit jednání obviněného spočívající v agresivní, nátlakové a urážlivé komunikaci s poškozenou, snahou o rozvrácení jejího života ve všech jeho aspektech, spočívajícím zejména v šíření nepravdivých informací prostřednictvím sociálních sítí, vylepováním plakátů, podáváním smyšlených podnětů jejím zaměstnavatelům a Komoře daňových poradců, výhružkami směřujícími proti jejímu životu, pronásledováním či opakovaným vnikáním do jejího rodinného domu a dokonce i umístění zápalného zařízení způsobilého jej podpálit a zničit. I pokud by tedy odvolací soud dospěl k závěru (což vzhledem k veřejně dostupným informacím v Obchodním rejstříku je krajně nepravděpodobné), že poškozená byla po nějakou dobu držitelkou akcií společnosti E. g., tak by tato skutečnost neměla žádný vliv na trestněprávní kvalifikaci jeho jednání.
Argumentace obviněného uplatněná v dovolání je totožná s argumentací, kterou uplatňuje po celou dobu trestního řízení, a se kterou se již více než adekvátním způsobem vypořádal nalézací soud v bodech 13. až 19. odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný se sice domnívá, že dokázal představením své vlastní verze událostí a interpretace předložených důkazů zdánlivě vysvětlit vše v jeho prospěch, jak ale uvedl nalézací soud v bodě 14. odůvodnění svého rozsudku, „ jeho tvrzení nebyla nijak podložena, ale naopak vyvrácena provedenými listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi, důkazy potvrzující jeho verzi nebyly v průběhu řízení vyhledány, ani je nepředložil sám… v daném případě nebylo možné dospět k jinému závěru, než, že v obžalobě uvedeného jednání se způsobem tam popsaným dopustil právě obžalovaný… …obžalovaný nenabídl uspokojivou alternativní verzi projednávaných skutečností, pouze se v dílčích věcech omezil na nijak nepodložená tvrzení (např. že plakáty vylepovaly blíže neurčené osoby, které poškozená naštvala). Ani soud nebyl po seznámení se se všemi relevantními důkazy schopen dospět k jiné, reálně uskutečnitelné variantě obžalovaných událostí, a tudíž dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného. “
Výše zmíněným závěrům soudů nižších stupňů nelze ničeho vytknout a Nejvyšší soud na ně pro stručnost odkazuje. Veškeré dokazování bylo provedeno korektním způsobem v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a byly z něj vyvozeny závěry způsobem v souladu se zásady formální logiky.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného F. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu