ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.529.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 529/2022-697
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 55 To 376/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 72/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 4 T 72/2020 , byl obviněný J. Č. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a pod bodem 2) přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 3 trestního zákoníku za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 trestního řádu, §229 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 55 To 376/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) a celý výrok o trestu a podle §259 odst. 1 trestního řádu v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku pod bodem 2) nedotčen, podle §209 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku za užití §48 odst. 4 písm. i) trestního zákoníku obviněnému uložil povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání poškozených soud podle §256 trestního řádu zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný namítl, že byl oprávněn s akciemi disponovat a převést je na P. K., jelikož k převodu vlastnického práva k akciím na základě dříve uzavřené smlouvy o převodu akcií s K. Z. nedošlo. Nedošlo k jejich předání kupujícímu ani k uskutečnění rubopisu nabyvatele, a proto nebyly splněny zákonné podmínky převodu cenného papíru na jméno podle §269 zákona o obchodních korporacích a §1103 občanského zákoníku. Za neprokázaný a ryze spekulativní považuje obviněný závěr odvolacího soudu, podle kterého předstíral, že převede vlastnické právo k akciím na poškozeného, ač tak ani po inkasování kupní ceny neměl v úmyslu. Obviněný naopak byl připraven akcie na poškozeného K. rubopisovat, avšak až po zaplacení kupní ceny. Podle názoru obviněného je zcela nelogické a těžko představitelné, že by poškozený K., pokud by byl přesvědčen, že dotčené akcie nabyl a zaplatil za ně kupní cenu, více jak pět let nečinil žádné kroky vedoucí k vydání akcií a k učinění rubopisu v jeho prospěch. Tento skutkový stav věci spíše svědčí tvrzení obviněného. Následný převod akcií v roce 2019 byl důsledkem toho, že poškozený K. kupní cenu za akcie nikdy neuhradil a obviněný se proto necítil být dohodou o převodu akcií poškozenému K. vázán. Obviněný proto nezamlčel jakoukoliv podstatnou skutečnost, ani neuvedl jiného v omyl a nemohl tak naplnit jeden znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za neprokázaný považuje obviněný i závěr, že prodejem akcí dle kupní smlouvy uzavřené s P. K. získal částku 300 000 Kč. Skutkový stav byl hodnocen v rozporu se zásadou in dubio pro reo .
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a obviněného v plném rozsahu obžaloby pro skutek vymezený v napadeném rozsudku pod bodem 2) zprostil, případně rozsudek odvolacího soudu v napadené části i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil, a věc podle §265l odst. 1 trestního řádu vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že otázka, zda došlo k platnému převodu cenných papírů na K. Z., není rozhodná. Ve vztahu k týmž cenným papírům totiž obviněný uzavřel vůči nabyvateli K. Z. zcela shodný závazek. To bránilo ve splnění závazku vůči poškozenému P. K., kterého tím uvedl v omyl a kterému v této souvislosti také zamlčel, že za předcházející převod těchto akcií již inkasoval od K. Z. kupní cenu. O jeho podvodném záměru pak podle názoru státní zástupkyně svědčí i to, že po inkasování kupní ceny od nabyvatele K. Z., dále pak od dalšího nabyvatele P. K., převedl ke dni 8. 3. 2019 již po dvakráte indosované akcie na jejich dalšího nabyvatele M. H. Otázka úhrady kupní ceny předmětných akcií ze strany poškozeného P. K. byla zjištěna bez důvodných pochybností, aniž by bylo namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo .
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný J. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Dovolací námitky obviněného jsou opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady obviněný uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ani Okresního soudu v Liberci netrpí ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se v této části svého rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Z provedených důkazů především vyplývá, že obviněný uzavřel s K. Z. ve dnech 25. 1. 2015 a 28. 1. 2015 smlouvy o převodu akcií na jméno u společnosti I. E. Obviněný se zde zavázal převést na K. Z. 6 a 7 listinných akcií č. I až XIII o jmenovité hodnotě 6 000 € (164 550 Kč). Kupní cena byla ujednána jednak na 210 000 Kč, jednak 245 000 Kč. Způsob úhrady byl ujednán úhradou v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, přičemž obžalovaný svým podpisem stvrdil, že uvedený obnos přijal. Skutečnost, že kupní cena byla zaplacena, potvrdil i K. Z., který rovněž vysvětlil, že důvodem platby v hotovosti byla exekuční řízení vedená proti obviněnému a rozdělení prodeje akcií do dvou smluv souviselo s limitem pro platby v hotovosti. Výpověď K. Z. je podpořena nejen zjištěním soudů, že proti obviněnému byla v předmětné době vedena exekuční řízení, ale i výpisem z účtu K. Z., z něhož vyplynuly výběry hotovosti v době krátce předcházející uzavření uvedených smluv odpovídající sjednaným částkám. Nehledě na otázku, zda došlo k platnému převodu akcií na K. Z., soudy odůvodněně uzavřely, že existoval závazek obviněného ohledně převodu akcií vůči K. Z. a že cena za převod akcií byla v hotovosti obviněnému uhrazena. Přesto dne 20. 5. 2015 uzavřel obviněný jako převodce s P. K. jako nabyvatelem smlouvu o převodu stejných akcií za celkovou kupní cenu 300 000 Kč. Také tato smlouva obsahuje prohlášení obviněného, že P. K. zaplatil dohodnutou kupní cenu před podpisem smlouvy. Okolnost, že i v tomto případě došlo k zaplacení kupní ceny, pro soudy vyplynula zejména ze zápisu z valné hromady konané v roce 2017. P. K. akcie předložil v rámci valné hromady, aby prokázal, že je akcionář a že je nadán ovlivňovat chod společnosti. U této valné hromady byl i obviněný, který toto jednání poškozeného P. K. nijak nerozporoval. Navíc v insolvenčním řízení vedenému proti společnosti I. E. označoval obviněný poškozeného P. K. za akcionáře. Byť z právního hlediska nedošlo k převodu cenných papírů ani na poškozeného P. K. (cenné papíry nebyly na poškozeného indosovány), nic to nemění na zjištění soudů, že kupní cena za akcie uhrazena byla. Ostatně podvodnost jednání obviněného v tomto směru dokládá i posloupnost jednání, kdy takto nabídl dané akcie ke koupi nejprve poškozenému K. Z. a následně poškozenému P. K. a ve své podstatě pak v rámci originálů daných cenných papírů i M. H., na kterého následně až v r. 2019 cenný papír indosoval. Při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není případný poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo .
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Dovolací námitky obviněného deklarovanému důvodu neodpovídají, jelikož výhradu, podle které neuvedl jiného v omyl a nemohl tak naplnit jeden znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, opírá obviněný o takovou verzi skutkového stavu věci, která neodpovídá skutkovým zjištěním soudů. Pro úplnost lze uvést, že obviněný poškozeného P. K. uvedl v omyl tím, že s ním uzavřel smlouvu o převodu akcií a inkasoval od něj kupní cenu ve výši 300 000 Kč, ačkoliv neměl v úmyslu na něho vlastnické právo převést, protože neindosoval cenné papíry tak, jak měl, ačkoliv si musel být vědom, že je to nezbytná náležitost daného cenného papíru, neboť na něj samotného byl indosament jako první proveden a musel jako držitel tohoto cenného papíru z podstaty věci být seznámen a měl být seznámen s právními náležitostmi převodu vlastnického práva na jiného. Poškozenému současně zamlčel podstatnou okolnost, že předmětné akcie se již dříve dvěma smlouvami zavázal převést na K. Z., který za převod již uhradil kupní cenu. Právní kvalifikace činu jakožto přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku se proto jeví jako přiléhavá.
15. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu