ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.554.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 554/2022-657
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. L., nar. XY, trvale bytem XY, okres Bruntál, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 3 To 286/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 3/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 5. 2021 sp. zn. 4 T 3/2021 byl obviněný V. L. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jednak přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a jednak přečinu podání alkoholu dítěti podle §204 trestního zákoníku. Za to byl podle §187 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 12. 2021 sp. zn. 3 To 286/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání jednak zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, 3 alinea první trestního zákoníku, jednak přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu podání alkoholu dítěti podle §204 trestního zákoníku. Za to jej podle §187 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému dále uložil podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) trestního řádu. Obviněný namítl, že byl uznán vinným na základě výpovědi poškozené. Jedná se přitom o osobu trpící duševní poruchou - vrozené snížení intelektových schopností do pásma lehké až střední mentální retardace. Z výpovědi znalkyně před soudem vyplývá, že nepracovala s věrohodností výpovědi poškozené, ale jen s její autentičností, neboť s ohledem na její retardaci je to mimo jakékoli statistiky a proto své závěry uzavírá s určitou mírou pravděpodobnosti, jejíž výši však není schopna vyjádřit. Dle výpovědi znalkyně je poškozená schopna popření a je schopna jednoduchým způsobem některé věci zkreslit. Obviněný popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána. S ohledem na nízkou společenskou škodlivost jeho jednání spočívajícího v pořizování uměleckých aktů zachycujících AAAAA (pseudonym) a jejich uchovávání, a dále absenci negativních následků uvedeného na poškozenou (nemá traumatizaci, úzkost), není na místě jednání kvalifikovat jako trestný čin. Rovněž považuje za nesprávné rozhodnutí o propadnutí věcí - zařízení, ve kterých nebyly uloženy akty zachycující poškozenou a která sloužila jiným účelům.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021 č. j. 3 To 286/2021 v celém rozsahu a sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Věrohodnost poškozené byla prokázána zejména záběry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a specializace klinická psychologie dětí a dospělých. Státní zástupkyně má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
7. V replice k vyjádření státní zástupkyně obviněný uvedl, že soudy se s jeho obhajobou nevypořádaly. Dále uvedl, že poškozená byla vyslechnuta pouze jedinkrát, a to navíc v době před zahájením trestního stíhání, tedy nejenže nebylo možno posoudit věrohodnost její výpovědi při opakovaném výslechu, ale navíc mu nikdy nebylo umožněno, ani osobně ani prostřednictvím obhájce, být výslechu poškozené přítomen a klást jí otázky. Přitom se jedná o jediný důkaz, který má prokazovat jeho vinu. Napadené rozhodnutí trpí zásadní vadou, a to neprokázání viny bez důvodných pochybností. Tuto nejen lze, ale je i nutno cestou dovolání napravit a v souladu se zásadou in dubio pro reo mne obžaloby zprostit.
8. Obviněný V. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) a i) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
12. Dovolací námitky obviněného jsou toliko opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady obviněný uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Bruntále netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Výjimkou byl pouze skutkový závěr nalézacího soudu, podle kterého měl obviněný líbat poškozenou na prsou a břiše. Po doplnění dokazování odvolací soudu tuto část skutku vypustil, jelikož takový závěr nevyplýval z žádného provedeného důkazu. Ve zbytku odvolací soud zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněného týkající se věrohodnosti poškozené představují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Soudy obou stupňů v napadených rozhodnutím podrobně zdůvodnily, proč neměly o věrohodnosti poškozené pochybnosti. Poškozená ve své výpovědi podrobně popsala, že v domě poškozeného byla opakovaně, na jeho žádost se svlékla a obžalovaný ji poté obnaženou osahával na prsou, hýždích, přirození a na břichu, rovněž jí líbal na ústa. To vše s vědomím jejího skutečného věku a skutečnosti, že stále chodí do školy. Výpovědí poškozené bylo rovněž prokázáno, že ji obžalovaný nahou fotografoval a fotografie si uchovával v notebooku, kupoval jí dárky, konkrétně oblečení a jízdní kolo, rovněž jí poskytoval peníze, cigarety a alkoholické nápoje. Výpověď poškozené z přípravného řízení nestojí osamoceně, ale je podporována dalšími důkazy ve věci provedenými, ať už se jedná o svědecké výpovědi, listinné důkazy či věci zajištěné u obviněného při domovní prohlídce. Věrohodnost poškozené byla prokázána i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a specializace klinická psychologie dětí a dospělých. U poškozené bylo zjištěno vrozené snížení intelektových schopností do pásma lehké až středně těžké mentální retardace, příznaky syndromu ADHD, rozvíjí se poruchy chování s agresivitou, autoagresivitou, ale také experimentování s návykovými látkami, touláním a předčasně zahájenou sexualitou. Poškozená je podle znaleckého posudku v povrchnější rovině schopna vnímat prožité události, v základních jednoduchých souvislostech si je zapamatovat a v hrubých rysech je reprodukovat. Věrnost paměti není postižena konfabulacemi, nebyly shledány známky patologické lhavosti. Lze u ní sice očekávat určité jednoduché zkreslení prožitých událostí, není však schopna podávat zcela idealizované verze prožitých událostí či smyšlené verze neprožitých událostí. Při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není případný poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo .
14. Opodstatněnou není ani výhrada obviněného rozvedená až v replice k vyjádření státní zástupkyně, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že jeho odsouzení stojí výhradně na výpovědi poškozeného podané před zahájení trestního stíhání, kdy došlo k porušení jeho práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skutečnost, že výslech poškozené z přípravného řízení (postupu před zahájením trestního stíhání) byl v hlavním líčení i ve veřejném zasedání o odvolání proveden podle §102 odst. 2 trestního řádu, a obviněný ani jeho obhájce neměli možnost se výslechu poškozeného účastnit ani mu klást otázky, sice omezuje právo obviněného podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ovšem pouze z důvodu jeho kolize s právem na zvláštní ochranu dětí, zaručeným v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb.). Omezení práv obhajoby ve směru k výslechu poškozené bylo v řízení kompenzováno tím, že skutkový stav byl bez pochybností prokázán i dalšími důkazy, kterých se omezení obhajovacích práv obviněného nedotklo. Jedná se o důkazy nezávislé na popisu událostí nezletilou poškozenou, zejména výpověď matky poškozené, svědka E. Z., svědkyně A. S. a listinné důkazy (především obsah fotoaparátů, paměťových karet a flash disků, kde je poškozená zachycena obnažená ve vyzývavých pozicích se záběry na její prsa a genitálie).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Deklarovanému dovolacímu důvodu proto neodpovídá námitka obviněného, poukazující na zásadu subsidiaritu trestní represe. Obviněný totiž nerespektoval skutková zjištění soudů a argument nízké společenské škodlivost jednání založil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, popírající v podstatě celou prokázanou část jeho jednání obsaženou ve skutkové větě výroku o vině.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu předpokládá, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný v této souvislosti pouze v obecné rovině argumentoval tím, že trest propadnutí věci se týkal i zařízení, na kterých akty zachycující poškozenou uloženy nebyly a která sloužila jiným účelům. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je nicméně zřejmé, že soud při ukládání trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce u obžalovaného, konkrétně fotoaparátů a paměťových karet, jimiž byly pořizovány fotografie poškozené, notebooku, na kterém měl podle poškozené v průběhu jejích návštěv obžalovaný její fotografie uloženy a flash disky, na kterých si dle protokolů o ohledání věci a fotodokumentace uchovával fotografie nezletilé či jiných obnažených dívek, důsledně rozlišoval, zda tyto věci patří obviněnému a byly nástrojem trestné činnosti. Oproti nalézacímu soudu proto odvolací soud neuložil tento druh trestu ve vztahu k těm zařízením, u nichž nebylo prokázáno, že by na nich byly uloženy závadové informace či fotografie související s projednávanou trestnou činností.
17. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu