ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.677.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 677/2022-688
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. B., nar. XY, trvale bytem XY, a J. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 49/2021 takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné P. B. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 18 T 49/2021 , byla obviněná P. B. pod bodem 1) uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a obviněný J. P. byl uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a pod bodem 2) zločinu loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla obviněná P. B. podle §145 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Obviněný J. P. byl podle §145 odst. 1 trestního zákoníku za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. F.
2. O odvolání obviněných a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. 4 To 503/2021 , jímž k odvolání státního zástupce a obviněného J. P. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu týkající se obviněné P. B., a dále za použití §261 trestního řádu v celém výroku o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhodl tak, že obviněnou P. B. při nezměněném výroku o vině, jímž byla uznána pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku odsoudil podle §145 odst. 1 trestního zákoníku za užití §58 odst. 6 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné P. B. podle §256 trestního řádu zamítl. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláními obvinění J. P. a P. B.
4. Obviněný J. P. uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, a to pouze proti výroku o vině pod bodem 1). Obviněný namítl, že soudy dospěly na základě chybného a selektivního hodnocení provedených důkazů k závěrům, které vyústily až v nesprávné odsuzující rozhodnutí. Soudy vycházely z informací podávaných jednostranně svědkem M. Ve věci je koncentrace pochybností natolik vysoká, že při zachování zásad trestního práva vydání odsuzujícího rozsudku nepřicházelo v úvahu. Za dané situace jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Obviněný je dále přesvědčen, že i kdyby bylo prokázáno, že se skutek stal, jeho trestní odpovědnost by zanikla podle §20 odst. 3 trestního zákoníku, neboť odstranil nebezpeční, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy zvlášť závažného zločinu. Měl totiž dostatek času, příležitost, možnost i prostředky k dokonání protiprávního jednání, avšak od něj dobrovolně upustil.
5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022 č. j. 4 To 503/2021-601, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 8. 2021, č. j. 18 T 49/2021-526, zrušil a podle §265l odst. 1 trestního řádu věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích k novému projednání a rozhodnutí.
6. Obviněná P. B. odkázala na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání namítla, že soudy nesprávně kvalifikovaly její jednání jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu přípravy spáchaný ve formě spolupachatelství, kdy však ze spisového materiálu takový závěr nevyplývá a soudy nebylo dostatečně prokázáno a odůvodněno, že se měla takového činu sama dopustit. Soudy nesprávně vyhodnotily věrohodnost svědka M. Podle názoru obviněné je svědek M. poměrně inteligentní a zvyklý si počínat tak, aby z dané situace vytěžil co nejvíce. Jeho jednání bylo ryze účelové a motivované osobní mstou. Obhajobu obviněné podporuje i zajištěná komunikace mezi spoluobviněným P. a svědkem M., z níž nade vší pochybnost nevyplývá, že se na domnělé dohodě ona sama podílela. Obviněný zdůraznila, že se jednání, pro které byla odsouzena, nikdy nedopustila. Toliko poskytla finanční prostředky svědku M, a to prostřednictvím účtu J. P., jako půjčku. Odkázala na snímek z telefonu, který dokládá, že s ní svědek M. komunikoval ohledně vrácení peněz. Před jednáním o odvolání jí pak svědek sdělil, že chce danou věc vyřešit „bez rozsudku“ a že si to vymyslel, aby nemusel vracet peníze.
7. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, č. j. 4 To 503/2021-601, a poté buď podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby byla obviněná zproštěna obžaloby podle §226 písm. a) trestního zákoníku, nebo aby podle §265m odst. 1 trestního řádu sám v tomto smyslu rozhodl.
8. Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
9. Obvinění P. B. i J. P. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) trestního řádu.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
12. Oba obvinění uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu . Ten slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
13. Dovolací námitky obou obviněných jsou opakováním jejich obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnili již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ani Okresního soudu ve Strakonicích netrpí ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se v této části svého rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
14. Tím, že obvinění poukazují na údajné selektivní hodnocení provedených důkazů a jimi tvrzenou nevěrohodnost svědka M., se snaží pouze prosadit vlastní verzi skutkového stavu a dosáhnout odlišných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy. Takové výhrady ovšem odpovídají obsahovému vymezení deklarovaného dovolacího důvodu. Případný není ani poukaz obviněných na pravidlo in dubio pro reo (oba argumentují významnými pochybnostmi ohledně skutkového stavu věci). Toto pravidlo plyne ze zásady presumpce neviny a má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Jeho případné porušení nemůže samo o sobě naplnit žádný dovolací důvod. Z pohledu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu by jeho porušení mělo význam v případě, že by vygradovalo až do podoby extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. O takový případ v projednávané věci nejde. Soudy při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Námitkami tohoto typu tudíž obvinění deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnili. Nezaložili tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
15. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že vina byla obviněným bezpečně prokázána. Obvinění byli usvědčeni nejenom na základě výpovědi svědka M., ale i na základě další důkazů, které tuto výpověď podporují. Jde především o zajištěnou vzájemnou komunikaci mezi obviněnými a tímto svědkem, která v žádném případě neodpovídá komunikaci ohledně zapůjčené částky jakožto dluhu. Jednoznačně jsou zde uvedeny skutečnosti, které umožňují jediný závěr, že oba dva obžalovaní měli zájem na tom, aby poškozené N. bylo ublíženo, a to čím více, tím lépe. S výpovědí svědka M. koresponduje časová posloupnost vzájemné komunikace, kontaktování poškozené N. a následné urgování svědka obviněný o vrácení finanční částky. Soudy se přesvědčivě vypořádaly také s otázkou věrohodnosti podstatných částí výpovědi svědka M. Zdůraznit je třeba zejména chybějící motiv pro to, aby se tímto způsobem mstil obviněným a zainteresoval do toho i jemu neznámou poškozenou N. Motiv jednání lze naopak vysledovat u obviněných. Šlo jednak o nedobré osobní vztahy obviněného P. s jeho dřívější partnerkou, poškozenou N., ohledně výchovy a placení výživného na nezletilé dítě, a dále o to, že poškozená měla dříve poskytnout manželovi obviněné B. fotky a další detaily o milostném vztahu obviněných. Skutkový stav věci tak nevykazuje žádné vady, které by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
16. Obviněný P. dále uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu . Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
17. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá námitka, podle které jeho trestní odpovědnost zanikla podle §20 odst. 3 trestního zákoníku, neboť odstranil nebezpeční, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy zvlášť závažného zločinu. Výhradě obviněného ovšem nelze přisvědčit. I tuto námitku uplatnil obviněný již v řádném opravném prostředku a odvolací soud se s ní přiléhavě vypořádal. Skutková zjištění soudů skutečně nevypovídají o snaze obviněného dobrovolně upustit od dalšího jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy. Dobrovolnost upuštění je v obecné rovině dána jen tehdy, jestliže pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, že jeho zvlášť závažný zločin je uskutečnitelný (a to třeba i mylně), a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem z podniknuté přípravy, nebo učinit o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem, mohlo být ještě odstraněno. Pachatel musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat v souladu se svými představami a sám z vlastní vůle se rozhodne upustit od dalšího jednání směřujícího k dokonání činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 287). V projednávané věci ovšem ke spáchání činu nedošlo pouze z důvodů na straně svědka M., obviněný na svědka naopak ohledně podniknutí útoku opakovaně naléhal a v rozhodnutí čin spáchat jej utvrzoval. U obviněného nelze hovořit o jakékoliv pozitivní změně v jeho vnitřním postoji k zamýšlenému trestnému činu, a tudíž ani o splnění podmínek pro zánik trestní odpovědnosti podle §20 odst. 3 trestního zákoníku.
18. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněné P. B. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného J. P. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud jím podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. září 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu