ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.958.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 958/2022-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2022 o dovolání, které podala S. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. v Psychiatrické nemocnici v XY , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 13 To 139/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 100/2021 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 5. 2022, č. j. 13 To 139/2022-232, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 4. 2022, č. j. 2T 100/2021-217.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 4. 2021 sp. zn. 2 T 100/2021 bylo S. O. podle §99 odst. 1 trestního zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení ve formě ústavní.
2. O stížnosti S. O. proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. 13 To 139/2022 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadla S. O. dovoláním , v němž uplatnila důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. V dovolání namítla, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. V rámci trestního řízení před prvoinstančním soudem došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k porušení práva na obhajobu, když nebylo provedeno řádné dokazování ohledně skutku, který měla údajně spáchat a na základě kterého jí bylo uloženo ochranné psychiatrické léčení ve formě ústavní. Okresní soud založil své rozhodnutí na úředních záznamech o podaných vysvětleních, ke kterým však neudělila odsouzená ani její obhájce souhlas se čtením. Odvolací soud se s takovým postupem ztotožnil. Obhajoba dále navrhla výslech svědků za účelem objasnění činu, za který bylo odsouzené uloženo ochranné léčení, ale prvoinstančním soudem byly důkazní návrhy bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnuty.
4. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a eventuálně zároveň i usnesení Okresního soudu v Pardubicích podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, respektive Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání.
5. Opis dovolání byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že uplatněnou dovolací argumentaci nepovažuje za důvodnou, a to přesto, že okresní soud skutečně zřejmě pochybil co do užití označených úředních záznamů. Nicméně nedůvodnost argumentace, přes možnou existenci procesního pochybení okresního soudu, dovozuje shodně jako krajský soud z toho, že i bez užití sporných úředních záznamů je skutkový základ pro meritorní rozhodnutí spolehlivě objasněn jinými, plně použitelnými důkazy. Jedná se především o svědeckou výpověď svědka N., lékařské zprávy, věcné důkazy, kamerový záznam a znalecké posudky. Zmíněné důkazy umožňují učinit jednoznačná, spolehlivá skutková zjištění nehledě na sporné úřední záznamy. Státní zástupce ve věci neshledal ani existenci opomenutých důkazů. Ve věci činné soudy důkazním návrhům obhajoby pozornost věnovaly, rozhodly o nich a stručně, leč dostatečně odůvodnily, proč důkazní návrhy neakceptovaly; v zásadě z důvodu nadbytečnosti. Nadbytečnost důkazu je přitom uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01), neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
6. Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
7. Dovolatelka S. O. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) trestního řádu, kterým bylo dovolatelce uloženo ochranné opatření.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu.
13. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
14. Podle §99 odst. l trestního zákoníku soud uloží ochranné léčení mimo jiné tehdy, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Předpokladem uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 trestního zákoníku pachateli činu jinak trestného je současné splnění pěti podmínek:
a) skutek se stal
b) tento skutek má znaky trestného činu, resp. činu jinak trestného,
c) obviněný je pachatelem tohoto skutku,
d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný,
e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný.
15. Toto ochranné opatření lze uložit buď v hlavním líčení, ve kterém jsou zjištěny podmínky uvedené v §99 odst. 1 trestního zákoníku (což bude přicházet v úvahu zpravidla jen v případech uvedených v §40 odst. 2 a §47 odst. 1 trestního zákoníku), nebo ve veřejném zasedání postupem podle §230 odst. 2 trestního řádu (vyhradí-li si soud toto rozhodnutí v dalším řízení po skončení hlavního líčení) anebo podle §239 odst. 1 trestního řádu (na podkladě návrhu státního zástupce). Jestliže ve veřejném zasedání soud o uložení ochranného léčení pachateli činu jinak trestného rozhoduje v rámci řízení zahájeného návrhem státního zástupce (§239 odst. 1 trestního řádu), pak na rozdíl od postupu, jímž soud v hlavním líčení konaném o obžalobě vyhradil u takového pachatele rozhodnutí o ochranném léčení do veřejného zasedání (§230 odst. 2 trestního řádu), musí v tomto řízení opatřit spolehlivý skutkový podklad potřebný ke zjištění, zda a jakého jednání, které by jinak bylo trestným činem, se pachatel dopustil, a jaké jednání hrozí z jeho strany do budoucna (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 1991, sp. zn. 11 Tz 22/91, a ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 Tdo 734/2003). Smí přitom přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny (§237 trestního řádu). Podle §235 odst. 2 trestního řádu se na provádění důkazů při veřejném zasedání užijí přiměřeně ustanovení o dokazování u hlavního líčení, přičemž omezení v provádění důkazů čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§211 odst. 1, 5 a 7 trestního řádu) platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání. Ostatní omezení podle §211 odst. 2 až 4 a 6 trestního řádu se zde však uplatní. Proto úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů podle §158 odst. 3 a 6 trestního řádu lze číst pouze za podmínek podle §211 odst. 6 trestního řádu, nikoliv podle §213 odst. 1 trestního řádu.
16. V projednávané věci rozhodoval soud prvního stupně o uložení ochranného léčení ve veřejném zasedání na podkladě návrhu státního zástupce. Při veřejném zasedání vyslechl MUDr. Jana Kolomazníka, který ve věci vypracoval psychiatrický znalecký posudek, a podle §213 odst. 1 trestního řádu předložil stranám k nahlédnutí trestní spis sp. zn. 2 T 100/2021, usnesení o zastavení trestního stíhání, návrh státního zástupce na ochranné léčení, výpis CEO a rozsudky Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 0 Nc 810/2021-59 a č. j. 0 L 797/2020-33.
17. V otázce, zda se skutek stal a zda jej spáchala dovolatelka, opřel soud prvního stupně své skutkové závěry (vedle obsahu protokolu o výpovědi svědka P. N. a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Balážem) zejména o úřední záznamy o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 trestního řádu poškozeného O. B. a svědka G. R., aniž ovšem měl k jejich provedení souhlas dovolatelky a státního zástupce. Z podaných vysvětlení mělo podle soudu prvního stupně vyplynout, že to byla dovolatelka, která poškozeného napadla nožem do oblasti krku. Takové skutkové zjištění založené na procesně nepoužitelných důkazech se ovšem nemohlo stát podkladem rozhodnutí soudu. Stížností soud toto pochybení důsledně nenapravil, když námitku obhajoby proti provedení důkazu úředními záznamy o podaných vysvětleních bez souhlasu s jejich čtením připustil podle svých slov pouze „do jisté míry“ s odůvodněním, že ve veřejném zasedání (jehož předmětem není odvolání) se striktní omezení k provádění důkazů čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce ve smyslu ustanovení §211 trestního řádu neuplatní, a proto předchozí souhlas dovolatelky a státního zástupce k provedení takových důkazů nebyl nutný. S tím ovšem nelze souhlasit, jelikož odchylky stanovené v §235 odst. 2 trestního řádu se týkají pouze pravidel uvedených v §211 odst. 1, 5 a 7 trestního řádu. Úřední záznamy o podaných vysvětleních poškozeného O. B. a svědka G. R., s ohledem na to, že nebyly splněny podmínky §211 odst. 6 trestního řádu, proto nebylo možné jako důkazy v řízení před soudem přečíst, předestřít ani jinak konstatovat jejich obsah.
18. Nejvyšší soud se nemohl přiklonit ani k závěru stížnostního soudu, podle něhož bylo jednání dovolatelky dostatečným způsobem prokázáno jinými důkazy, nehledě na úřední záznamy o podaných vysvětleních. Pokud jde o lékařské zprávy, fotodokumentaci, věcný důkaz v podobě zajištěného nože, značně nekvalitní kamerový záznam z místa činu a znalecký posudek MUDr. Petra Baláže k mechanismu vzniku poranění poškozeného a rozsahu, charakteru i lokalizaci jeho poranění, vztahují se spíše k následku činu, přičemž s dovolatelkou jako pachatelkou je spojují až výpovědi na místě činu přítomných svědků. Z nich ovšem soud prvního stupně procesně použitelným způsobem provedl pouze výpověď svědka P. N. Přestože tento svědek popsal, jak viděl dovolatelku s nožem v ruce poté, co poškozený zvolal, že jej pořezala na krku, samotný útok nožem neviděl. Podle jeho názoru mohli útok vidět svědci R. K. a G. R. S ohledem na obsah jimi podaných vysvětleních a rovněž vysvětlení podané policejnímu orgánu poškozeným, se k náležitému zjištění jednání a jeho pachatele nabízelo získat procesně použitelným způsobem výpovědi jak poškozeného O. B., tak svědka G. R. A to tím spíše, pokud dovolatelka odmítla, že by poškozeného nožem bodla, a u veřejného zasedání navrhla doplnit dokazování právě o výslech obou zmíněných svědků.
19. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ochranné léčení v ústavní formě je mimořádně závažným omezením osobní svobody léčeného, které někdy může znamenat větší újmu než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to zejména díky neurčitosti svého trvání. Proto je třeba zjišťovat veškeré zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení v ústavní formě s mimořádnou pečlivostí (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02, uveřejněný pod č. 166/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Současně platí, že výpověď svědka lze zpravidla považovat za základní a nejdůležitější důkazní prostředek v trestním řízení, který má mimořádný význam pro rozhodnutí ve věci. Některé okolnosti významné pro rozhodnutí lze objasnit a prokázat často jen za pomoci svědecké výpovědi. Je také významnou součástí základního práva obviněného na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na důkazní situaci v projednávané věci měly soudy věnovat větší pozornost tomu, co mohli k věci uvést poškozený O. B. a svědek G. R. Je zde dána zjevná souvislost s předmětem řízení a jejich výpověď má vypovídací potenci ve vztahu k dokazovaným skutečnostem, které v dosavadním řízení dosud nebyly bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeny ani vyvráceny. Jejich výpověď měl již soud prvního stupně zachytit procesně použitelným způsobem, ať už postupem podle §211 odst. 6 trestního řádu, nebo jejich výslechem podle §97 a násl. trestního řádu. Návrh obhajoby na jejich výslech naopak nebylo na místě zamítnout pro nadbytečnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 26/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
20. Usnesení soudu prvního stupně vychází ze skutkového stavu věci, založeného zčásti na procesně nepoužitelných důkazech, přičemž současně ve vztahu k rozhodným skutkovým okolnostem nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Stížnostní soud tato pochybení k řádnému opravnému prostředku posuzované nenapravil. Napadená rozhodnutí jsou tak zatížena vadami odpovídajícími důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a m) trestního řádu, a proto nemohla v dovolacím přezkumu obstát.
21. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání S. O. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 5. 2022, č. j. 13 To 139/2022-232, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 4. 2022, č. j. 2T 100/2021-217, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
22. Věc se tak vrací do stadia, kdy jí Okresní soud v Pardubicích bude muset znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jeho úkolem především bude, aby doplnil dokazování o výpověď dalších osob přítomných na místě činu, a na tomto základě vyvodil konkrétní skutková zjištění vztahující se ke skutku a jeho pachateli, jež jsou nezbytná pro naplnění podmínek pro uložení ochranného opatření podle §99 odst. 1 trestního zákoníku.
Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že vzhledem k nastalé procesní situaci uvědomil Psychiatrickou nemocnici XY s tím, aby iniciovala u příslušného soudu zahájení řízení podle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení posuzované dovolatelky S. O. ve zdravotním ústavu, neboť její pobyt na svobodě se zřetelem ke zjištěnému duševnímu stavu by potencionálně znamenal nebezpečí ohrožení zákonem chráněných společenských zájmů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 26. října 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu