ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1150.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1150/2022-7808
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného P. T. Ch. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občana Nizozemského království, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 11 To 22/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí na Labem pod sp. zn. 102 T 12/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 102 T 12/2021, tak, že obviněného P. T. Ch. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil jej podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti (16) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře deseti (10) let.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
společně s již odsouzenými V. P. C., narozeným XY, K. V. D., narozeným XY, D. V. Ch., narozeným XY, N. N. G., narozeným XY, A. D., narozeným XY a samostatně trestně stíhanými L. T. K., narozeným XY, L. T. H., narozenou XY, P. N. T., narozeným XY, H. V. H., narozeným XY, N. D. Ch., narozeným XY, V. V. N., narozeným XY, Ch. V. Q., narozeným XY, V. K., narozeným XY, Z. Ž., narozeným XY, Z. B., narozeným XY, F. S., narozeným XY, P. V. Q., narozeným XY a dalšími dosud neustanovenými osobami zejména výrobců a dodavatelů drogy a látek k její výrobě, jakož i s dalšími osobami působícími ve Spolkové republice Německo a České republice, jako odběratelé drogy, v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu roku 2017 do 23. 7. 2018, na přesně nezjištěných místech jednak v České republice, zejména v Ústeckém kraji, Karlovarském kraji a v Praze, a dále v Nizozemském království a Spolkové republice Německo, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch se jako člen organizované skupiny osob působící na území České republiky, Nizozemského království a Spolkové republiky Německo, úmyslně podílel na nedovoleném nakládání s psychotropní látkou metamfetamin a nejméně v jednom případě s omamnou látkou sušeným konopím, když v dané organizované skupině měl nejméně pozici dodavatele drogy a zprostředkovatele mezi výrobci psychotropní látky metamfetamin, kteří se na území Nizozemského království podíleli na výrobě této psychotropní látky, jež zde byla syntetizována v nelegálně provozovaných laboratořích, a jejím předáním nejméně na území Nizozemského království další části skupiny ve složení V. P. C., K. V. D., H. V. H., N. D. Ch., L. T. H., D. V. Ch. a Ch. V. Q., když droga byla následně za pomoci dalších osob, nižších článků skupiny, kterými byli nejméně V. K., Z. Ž., Z. B., A. D., N. N. G., P. V. Q., F. S., a dalších dosud neustanovených osob, transportována do České republiky, či Spolkové republiky Německo a následně s vysokým finančním ziskem prodána, kdy odběrateli byli nejméně L. T. K., P. N. T. a V. V. N.
Obviněný P. T. Ch. byl nejméně dodavatelem a prostředníkem mezi nezjištěnými výrobci metamfetaminu v Nizozemském království a odběrateli z České republiky, kdy z české strany komunikoval ve většině případů nejprve s V. P. C. a následně s dalšími osobami. Dle požadavku české strany ověřil možnosti dodání v Nizozemském království vyrobeného metamfetaminu, zajistil v Nizozemském království ubytování pro kurýry a případně i další osoby a následné předání vyrobeného metamfetaminu na určitém místě a poté se buď sám fakticky podílel na předávání vyrobeného metamfetaminu a jeho uložení do kurýrního vozidla, anebo za tímto účelem zajistil další osoby, přičemž v některých případech obviněný převzal i peníze za dodanou drogu. Dále nejméně v jednom případě spolu s K. V. D. a V. P. C. zrealizoval obdobným způsobem obchod s omamnou látkou konopí, jejíž odběr z Nizozemského království zprostředkoval, přičemž jako kurýr sušeného konopí v tomto případě figuroval N. N. G., zapojující se níže popsaným způsobem i do transportů metamfetaminu.
Odsouzený V. P. C. byl hlavním článkem části skupiny, zajišťující odbyt omamných a psychotropních látek z Nizozemského království, tedy metamfetaminu a sušeného konopí, jejich transport do České republiky, či dalších zemí, koordinoval činnost kolem transportu, komunikoval v Nizozemském království s obviněným P. T. Ch., který zajišťoval metamfetamin a nejméně v jednom případě sušené konopí, a tomuto hradil platbu, a současně se i sám v případech níže uvedených podílel na transportech drog.
Odsouzený K. V. D. byl společníkem odsouzeného V. P. C., zajišťoval organizaci transportu a kurýry pro převoz drog z Nizozemského království do České republiky, či dalších států. Stejně jako V. P. C. doprovázel v některých případech v dalším vozidle kurýra s drogou a tímto způsobem dohlížel na řádný transport. V České republice pak zajišťoval velkoodběratele získaných drog.
Odsouzený D. V. Ch. a samostatně trestně stíhaní L. T. H., H. V. H. a N. D. Ch. byli odběrateli metamfetaminu a zároveň se podíleli na organizaci a samotných transportech metamfetaminu.
Samostatně trestně stíhaní L. T. K., P. N. T. a V. V. N. byli odběrateli metamfetaminu dovezeného z Nizozemí.
Samostatně trestně stíhaný Ch. V. Q. se jako nižší článek skupiny podílel na transportech drog a pomocných činnostech.
Samostatně trestně stíhaný V. K. byl osobou podřízenou odsouzenému V. P. C., kdy dle jeho požadavků zajistil nejméně kurýra Z. B. pro převoz drog, s kurýrem si přebíral kurýrní vozidla, kurýra vyplácel a během kurýrních cest s ním byl v kontaktu a prováděl další pomocné činnosti.
Samostatně trestně stíhaný Z. Ž. byl podřízeným odsouzeného K. V. D., kdy mu nejméně zprostředkoval kurýra F. S. pro převoz drog a tomuto za účelem převozu drog zapůjčil své vozidlo.
Odsouzený N. N. G., odsouzený A. D. a samostatně trestně stíhaní P. V. Q., Z. B. a F. S. byli nejnižší články skupiny, v pozici kurýrů drog, kteří s vědomím, že budou nelegálně převážet drogu, dle pokynů a za úplatu odjeli určeným vozidlem na určená místa, kde jim byla do vozidel uložena, či jinak předána droga, kterou dle pokynů odvezli nebo měli odvézt na místo určení.
Takto poté, co byl ve výrobně v Nizozemském království vyroben metamfetamin, nebo bylo k dispozici sušené konopí, obviněný P. T. Ch.:
1.) po předchozí komunikaci před 20. 11. 2017 mezi V. P. C. a P. T. Ch. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. Ch., H. V. H., L. T. H. a N. D. Ch., zatímco K. V. D. a H. V. H. zajišťovali kurýry pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. Ch., L. T. H. a D. V. Ch. odjeli do Nizozemí, kde se dne 23. 11. 2017 kolem 17:00 hodin sešli v XY v Nizozemí a poté převzali na přesně nezjištěném místě od osob, které zprostředkoval P. T. Ch., pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a krátce po 23. hodině vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky; dne 24. 11. 2017 V. P. C. informoval K. V. D., že přijel s pervitinem, a řešili společně jeho prodej,
2.) po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. Ch. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. Ch., L. T. H. a N. D. Ch., zatímco K. V. D. zajišťoval kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. Ch., L. T. H. a D. V. Ch. dne 26. 11. 2017 odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěných osob, které zprostředkoval P. T. Ch. převzali pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a dne 28. 11. 2017 po 22:20 hod. vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky, přičemž získaný pervitin byl ukryt nejméně v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat, registrační značky XY, které řídil N. D. Ch.,
3.) po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. Ch. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. Ch., L. T. H. a N. D. Ch. a dalšího odběratele se snažil zajistit V. P. C., následně D. V. Ch. a N. D. Ch. po dohodě s V. P. C. dne 3. 12. 2017 pro účely převozu pervitinu vypůjčili vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a téhož dne V. P. C. a D. V. Ch. vozidlem Audi A3, německé registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. Ch., převzali pervitin a vrátili se dne 5. 12. 2017 do České republiky. Dne 6. 12. 2017 pak V. P. C. kontaktoval V. K., aby zajistil kurýra a přijel s ním pro kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 6. 12. 2017 po 13:25 hod. si V. K. a Z. B. převzali v tržnici XY v XY od V. P. C. a D. V. Ch. toto kurýrní vozidlo společně s instrukcemi, mobilním telefonem a financemi na cestu. Poté Z. B. v 15:31 hod. vozidlem VW Passat Variant, registrační značky XY, odjel dle pokynů z České republiky do Nizozemí, kde se ubytoval v hotelu ve městě XY. Do Nizozemí zároveň téhož dne odcestovali V. P. C. a nejméně vozidlem BMW 353, registrační značky XY, D. V. Ch., N. D. Ch. a L. T. H., V. P. C. společně s N. D. Ch. a L. T. H. se v Nizozemí kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a V. P. C. sám či prostřednictvím dalších osob uschoval do prostoru zadního nárazníku vozidla pervitin a vozidlo vrátil Z. B., jemuž N. D. Ch. dal pokyn, aby s vozidlem jel na blíže neurčené místo v Německu ve městě XY. Z. B. poté dne 7. 12. 2017 v 11:35 hod. odjel z Nizozemí na přesně nezjištěné místo ve městě XY v Německu, kde si vozidlo opět převzal V. P. C. společně s N. D. Ch. a L. T. H. a část pervitinu zde vyložili. Poté vozidlo Z. B. opět vrátili a ten se s ním dle pokynů dne 7. 12. 2017 vrátil do České republiky do místa svého bydliště v ulici XY v XY. Do České republiky se zároveň dne 7. 12. 2017 po 19:25 hod. vozidlem BMW 353, registrační značky XY vrátili i V. P. C., N. D. Ch. a L. T. H. Dne 8. 12. 2017 si kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY s pervitinem v místě bydliště Z. B. v XY vyzvedl V. K. a převezl jej do garážového komplexu v ulici XY v XY, odkud N. D. Ch. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými muži po dohodě s V. P. C. pervitin o hmotnosti nejméně 29 kg vyzvedl. Za uvedenou cestu V. P. C. vyplatil V. K. částku 80 000 Kč, z nichž V. K. vyplatil Z. B. předem 3 000 Kč. Následně v přesně nezjištěné době před 14. 12. 2017 V. P. C., který se od 9. 12. 2017 nacházel v Nizozemí, po dohodě s N. D. Ch., že je třeba převézt do České republiky nejméně pervitin vyložený dne 7. 12. 2017 v XY v Německu, dal pokyn V. K., aby opatřil kurýra pro převoz drog a přijel s ním pro kurýrní vozidlo. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 14. 12. 2017 po 11:20 hod. si V. K. a Z. B. převzali v XY v ulici XY u OD Makro od N. D. Ch. a L. T. H. kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, společně s instrukcemi na cestu. Poté kurýr Z. B. tímto vozidlem odjel na určené místo do Německa v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. Ch. a L. T. H. Následně na přesně nezjištěném místě v Německu se za pomoci telefonního spojení s V. P. C. a V. K., N. D. Ch. a L. T. H. kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, do prostoru zadního nárazníku uschovali pervitin a hašiš a vozidlo vrátili kurýrovi Z. B. s pokynem k cestě zpět do České republiky do XY, ulice XY, kde mělo dojít k předání kurýrního vozidla s drogami. Z. B. se vydal na cestu zpět v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. Ch. a L. T. H., přičemž do České republiky se vrátili dne 14. 12. 2017 po 17:01 hod. Zároveň V. K. vyjel do XY do tržnice XY, kde čekal na kurýra Z. B., aby jej po odevzdání kurýrního vozidla odvezl do místa bydliště. Dne 14. 12. 2017 v 18:55 hod. byl kurýr Z. B. zadržen policií v ulici XY v Praze 4, přičemž v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat Variant 3C, registrační značky XY bylo nalezeno 9 plastových sáčků s obsahem celkem 8 476,9 g pervitinu s obsahem báze metamfetaminu o celkové hmotnosti 6 806,95 g a dále dva plastové sáčky s obsahem celkem 177,4 g hašiše s obsahem 23,2 g Δ9-tetrahydrocannabinolu. Za zprost ředkování kurýra pro uvedenou cestu vyplatil V. P. C. prostřednictvím blíže nezjištěného muže vietnamské národnosti V. K. částku 80 000 Kč, ze které V. K. vyplatil Z. B. předem 3 000 Kč,
4.) po předchozí objednávce nejméně 5 kg metamfetaminu osobou V. V. N. od V. P. C., kterým V. V. N. potřeboval disponovat nejdéle dne 28. 12. 2017, V. P. C. dojednal s P. T. Ch. možnost odběru metamfetaminu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz metamfetaminu z Nizozemí. K. V. D. zajistil kurýra N. N. G., kterého vybavil vozidlem Mazda 5, registrační značky XY a dne 26. 12. 2017 K. V. D. vozidlem Audi A6 Avant, registrační značky XY, a N. N. G. vozidlem Mazda 5, registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde se zkontaktovali s P. T. Ch., který pro ně zajistil ubytování v Nizozemí ve městě XY, převzal od K. V. D. peníze určené na nákup metamfetaminu a zprostředkoval schůzku s dodavateli pervitinu. Dne 27. 12. 2017 je v ranních hodinách vyzvedl a zavedl je na přesně neustanovené místo předání metamfetaminu, vzdálené několik desítek kilometrů od ubytování. Na místo přijeli dalšími vozidly dosud přesně neustanovené osoby, které přivezly metamfetamin, tento od nich přebral P. T. Ch. a uložil jej do kurýrního vozidla Mazda 5, řidiče N. N. G., když se jedno nejméně o 5 kg metamfetaminu a poté K. V. D. a N. N. G. odjeli opět vozidly Audi A6 Avant, registrační značky XY, a Mazda 5, registrační značky XY, zpět do České republiky, kde 27. 12. 2017 po 18:30 hod. v XY na tržnici XY veškerý metamfetamin dle pokynu V. P. C. prodali za částku 21.500 EUR á 1kg V. V. N., který jej poté dále za úplatu distribuoval dalším osobám,
5.) po předchozí komunikaci mezi P. T. Ch. a V. P. C. o možnosti odebrat metamfetamin z Nizozemí, když odběratelem získaného metamfetaminu měl být D. V. Ch., V. P. C. pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz metamfetaminu z Nizozemí do Německa, jakož i předáním finančních prostředků P. T. Ch. K. V. D. zajistil kurýra N. N. G., kterého vybavil vozidlem Mazda 5, registrační značky XY a dne 28. 12. 2017 v ranních hodinách K. V. D. vozidlem Audi A6 Avant, registrační značky XY, a N. N. G. vozidlem Mazda 5, registrační značky XY odcestovali do Nizozemí, kde se sešli s P. T. Ch. a D. V. Ch. Následně na blíže nezjištěném místě došlo k předání nejméně 4 kg metamfetaminu blíže neustanovenou osobou, či osobami, které kontaktoval P. T. Ch. osobě D. V. Ch., který jej uložil do vozidla Mazda 5, registrační značky XY a dal pokyn K. V. D. a N. N. G. k převozu metamfetaminu na jím určené místo v Berlíně v Německu. Následně K. V. D. vozidlem Audi A6 Avant, registrační značky XY, N. N. G. vozidlem Mazda 5, registrační značky XY, ve kterém byl převážen získaný metamfetamin a D. V. Ch. vozidlem Audi A3, registrační značky XY odjeli do Berlína, kde u blíže nezjištěného obchodního centra metamfetamin předali D. V. Ch.,
6.) po předchozí objednávce metamfetaminu osobou V. V. N. od V. P. C., kterým V. V. N. potřeboval disponovat po 31. 12. 2017, V. P. C. dojednal s P. T. Ch. možnost odběru metamfetaminu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz metamfetaminu z Nizozemí. K. V. D. zajistil kurýra A. D., kterého dne 1. 1. 2018 vyslal do Nizozemí. Zároveň do Nizozemí odcestoval nejméně i D. V. Ch. Následně dne 2. 1. 2018 na blíže nezjištěném místě v Nizozemí došlo k předání metamfetaminu, který zajistil P. T. Ch., kdy kurýrovi A. D. jej do vozidla Škoda Octavia combi, registrační značky XY, ukryla dosud neustanovená osoba. Následně se A. D. získaný metamfetamin dle pokynů K. V. D. pokusil převézt do České republiky, kdy jej v dalším vozidle Audi A3, registrační značky XY doprovázel nejméně D. V. Ch., avšak A. D. byl při cestě dne 2. 1. 2018 v 9:45 hod. ve vozidle Škoda Octavia combi, registrační značky XY zadržen na území Německa poblíž města XY, kdy ve vozidle bylo nalezeno 4.985g metamfetaminu, obsahující 3.988 g metamfetaminu báze,
7.) po předchozí objednávce nejméně 3,7 kg pervitinu nejméně ve dnech 21. 3. 2018 a 22. 3. 2018 osobami P. N. T. a L. T. K. od K. V. D., dohodl V. P. C. s P. T. Ch. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, na základě čehož K. V. D. nejpozději dne 25. 3. 2018 kontaktoval svého kurýra Z. Ž., který však kurýrní cestu do Nizozemí kvůli svému zdravotnímu stavu odmítl, avšak zajistil pro K. V. D. za sebe kurýra F. S. a zároveň mu pro převoz pervitinu zapůjčil své vozidlo VW Passat, registrační značky XY. Posléze 29. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr F. S. vozidlem VW Passat, registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde poblíž města XY od blíže nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. Ch., převzali pervitin, který ukryli do vozidla ke kurýrovi F. S., který jej posléze 30. 3. 2018 kolem 17:50 hod. převezl v doprovodu vozidla s V. P. C. a K. V. D. do České republiky, přičemž požadované množství pervitinu bylo ještě téhož dne v XY předáno zprostředkovateli L. T. K., který jej předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám,
8.) na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D. a dále objednávky nejméně 2 kg pervitinu od osoby V. V. N., dojednal V. P. C. s P. T. Ch. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. sehnáním kurýra a kurýrního vozidla na cestu pro pervitin; následně dne 31. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odcestovali do Nizozemí na místo poblíž města XY, kde se V. P. C. zkontaktoval s P. T. Ch. a poté na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, či osob, které zprostředkoval P. T. Ch., převzali V. P. C. a K. V. D. nejméně 4 kg pervitinu, který naložili do vozidla k P. V. Q. a posléze 1. 4. 2018 převezli do České republiky. V přesně nezjištěné době dne 2. 4. 2018 nejméně K. V. D. v prostorách tržnice XY v XY předal nejméně 2 kg pervitinu osobě V. V. N. a nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám obratem předal P. N. T.,
9.) na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. Ch. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. zajistil kurýra F. S., který se nejméně dne 5. 4. 2018 na pokyn K. V. D. a V. P. C. snažil vypůjčit v autopůjčovně na své jméno vozidlo pro účely kurýrní cesty. Dne 13. 4. 2018 K. V. D., V. P. C. a Ch. V. Q. v jednom vozidle a kurýr F. S. v druhém vozidle odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby převzali nejméně 3,8 kg pervitinu, který zajistil P. T. Ch., a posléze jej dne 15. 4. 2018 převezli do České republiky. Dne 16. 4. 2018 okolo 15:30 hod. v tržnici XY v XY předali nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej dále předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám,
10.) na základě předchozí objednávky nejméně ze dne 5. 5. 2018 v množství přinejmenším 3 kg pervitinu za cenu okolo 19 500 EUR za 1 kg osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. Ch. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. pověřil Ch. V. Q. opatřením kurýrního vozidla a zajistil kurýra P. V. Q., Ch. V. Q. následně 9. 5. 2018 v autopůjčovně v XY na Slovensku zajistil kurýrní vozidlo a téhož dne po 17. hod. Ch. V. Q., K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, kterou zajistil P. T. Ch. převzali nejméně 4 kg pervitinu, který posléze dne 11. 5. 2018 v brzkých ranních hodinách převezli do České republiky. Téhož dne v odpoledních hodinách na parkovišti u vietnamské tržnice XY v XY K. V. D. a V. P. C. předali pervitin odběrateli P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám,
11.) po předchozí objednávce nejméně 4 kg metamfetaminu osobou V. V. N. od K. V. D., V. P. C. dojednal s obviněným P. T. Ch. možnost odběru metamfetaminu v Nizozemí a zároveň K. V. D. zorganizoval cestu a zajistil kurýra N. N. G. pro převoz metamfetaminu z Nizozemí, následně dne 16. 5. 2018 v brzkých ranních hodinách odjíždí K. V. D. s V. P. C. vozidlem BMW X5, registrační značky XY a kurýr N. N. G. vozidlem VW Passat, registrační značky XY do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, kterou zajistil P. T. Ch. převzali nejméně 4 kg metamfetaminu, který posléze ještě téhož dne převezli do České republiky a kolem 18:30 hod. v přesně nezjištěných prostorách vietnamské tržnice na XY v XY předali odběrateli V. V. N., za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám,
12.) po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a obžalovaným P. T. Ch. o možnosti odebrat konopí z Nizozemí, V. P. C. pověřil K. V. D. zajištěním kurýra pro převoz konopí z Nizozemí, kdy K. V. D. zajistil kurýra N. N. G. a dne 20. 7. 2018 kolem 14:00 hod. V. P. C. a K. V. D. vozidlem BMW 5, registrační značky XY a kurýr N. N. G. vozidlem VW Transporter, registrační značky XY odcestovali do Nizozemí, kde následně na blíže nezjištěném místě, zřejmě v XY došlo k předání sušeného konopí blíže neustanovenou osobou, či osobami, které zajistil P. T. Ch. do vozidla VW Transporter, registrační značky XY, kurýra N. N. G., které se tento pokusil převézt zpět do České republiky, kdy však dne 23. 7. 2018 v 01:30 hod. v Německu, 5 km před vjezdem do České republiky, u odpočívadla XY bylo kurýrní vozidlo VW Transporter, registrační značky XY, zastaveno policií, přičemž kurýr N. N. G. z místa utekl, přičemž ve vozidle bylo nalezeno konopí o celkové hmotnosti 17.790,5 g obsahující 1.934,95 g účinné látky delta-9-THC
a obviněný takto jednal s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., sušená drť rostliny konopí obsahuje psychotropní látku Δ9-tetrah ydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 11 To 22/2022, rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného P. T. Ch. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný P. T. Ch. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a namítl rovněž porušení svého základního práva na spravedlivý proces, jak je zakotven v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to v oblasti dokazování.
5. Dovolatel konkrétně vytknul, že odvolací soud nepřihlédl k jeho námitkám a naopak po provedení dalších důkazů, které dovolatel navrhl, nezohlednil ani takto získaná nová zjištění ve vztahu k výroku o trestu a tento výrok nedostatečným způsobem odůvodnil. Zároveň se odvolací soud nevypořádal s námitkami obhajoby ohledně netransparentního postupu soudu prvého stupně při hodnocení důkazů, který založil odsuzující rozsudek na svědeckých výpovědích osob, které samy byly obžalovány pro výrobu a distribuci omamných a psychotropních látek v rámci organizované skupiny působících ve více státech a tyto výpovědi byly učiněny v jiném trestním řízení. Odvolací soud také pominul naprosto zásadní rozpory mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi. Podle dovolatele odvolací soud přihlédl k důkazům, a to sledování osob a věcí a odposlechům telekomunikačního provozu, ač dovolatel je občanem Nizozemska a po celou dobu sledování a odposlechů se nacházel na území Nizozemska a k odposlechům a ke sledování jeho osoby nebyl vydán souhlas ze strany Nizozemských příslušných orgánů. Dovolatel dále namítal absenci srovnávací nahrávky jeho hlasu pro ztotožnění mluvčích telekomunikace audioexpertizou a pokud byla komunikace zaznamenávána přes jiné osoby, nebyla učiněna ani u těchto osob. V souvislosti s tím dovolatel dále rozvedl, že i kdyby policie audioexpertizu zákonným způsobem provedla a všechny osoby byly řádně poučeny a podstoupily ji, pak by byly provedeny v rámci jiného trestního řízení, neboť trestní věc vedena pod sp. zn. 102 T 12/2021 byla vyloučena ze společného řízení a je samostatně vedena, pak jich nebylo možno použít pro toto trestní řízení. Z odposlechů podle dovolatele ani závěr o jeho vině nevyplývá. Obviněný opakovaně namítal, že ač při svém odvolání detailně shrnul rozpory v jednotlivých důkazech a rovněž tak učinil během veřejného zasedání před odvolacím soudem, tento se s jeho námitkami nevypořádal a jeho obhajobu zcela pominul. Stejně tak oba soudy nepřihlédly k obviněným předloženým důkazům a dne 30. 5. 2022 odvolací soud nově navrhované důkazy zamítl. Orgány činné v trestním řízení podle dovolatele pochybily, když neprovedly rekognici podle §104b tr. ř., když ta byla učiněna pouze tak, že někteří svědci na něho ukázali u hlavního líčení. Dále dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku detailně rozebral důvod kontaktů s V. P. C., které se měly týkat pouze provozování restaurace, a s K. V. D., s nímž se měl ojediněle setkat v České republice. K potvrzení důvodů kontaktů s uvedenými osobami navrhoval výpovědi dalších svědků, což odvolací soud zamítl. Oba soudy podle dovolatele hodnotily důkazy svévolně, k tvrzení obviněného nepřihlédly vůbec a zásadu in dubio pro reo nereflektovaly.
6. Závěrem obviněný P. T. Ch. navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2022, č. j.
11 To 22/2022–7688, v plném rozsahu zrušil, a to včetně rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2021, č. j. 102 T 12/2022–7450, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně v souladu s ustanovením §265o odst. 1 tr. ř. požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání uvedla, že námitka dovolatele spočívající v tom, že soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům, neboť vinu obviněného postavily pouze na svědeckých výpovědích osob, které samy byly obžalovány pro výrobu a distribuci omamných a psychotropních látek v rámci organizované skupiny působících ve více státech a že tyto výpovědi byly navíc učiněny v jiném trestním řízení, je namířena vůči nesprávnému hodnocení důkazů, jež podle něj vedlo k chybným skutkovým závěrům. Takovou námitku však nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť podstatou této námitky jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, a navíc ji obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy se s ní náležitě vypořádaly. Totéž lze vztáhnout i na námitky obviněného ve vztahu k provedenému odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu či ke sledování osob a věcí, které podle obviněného byly vyhodnoceny tendenčně v jeho neprospěch, při současné neakceptaci zásady in dubio pro reo.
8. Pokud dovolatel namítá porušení zásady in dubio pro reo , jedná se o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru poukázala například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 , a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, a usnesení ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018. Oba soudy dostály své povinnosti a důkladně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč uvěřily tvrzení svědků, zejména K. V. D., V. P. C. a D. V. Ch., a nikoliv obviněnému. Oba soudy ve shodě dospěly k závěru, že obviněný je spolehlivě usvědčován z posuzovaného jednání nejen výpověďmi těchto svědků, ale i výpovědí svědka N. N. G. Uvedené svědecké výpovědi byly oběma soudy hodnoceny jako přímé, tudíž klíčové důkazy usvědčující obviněného. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku rozvedl, z jakých důvodů pokládal výpovědi uvedených svědků za věrohodné, přičemž neshledal racionální motiv k uvádění vědomě nepravdivých či zkreslených údajů v neprospěch obviněného. Nemůže obstát ani argument obviněného, podle něhož se jedná o svědectví osob, které jsou samy obžalovány pro výrobu a distribuci omamných a psychotropních látek v rámci organizované skupiny působící ve více státech, neboť tak tomu v případě svědectví spolupachatelů v rámci drogové trestné činnosti z logicky věci bývá. Odvolací soud se pak v bodě 26. odůvodnění svého usnesení vypořádal i s námitkou obviněného týkající se audioxpertizy. Státní zástupkyně připomněla, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, stejně jako sledování osob a věcí, nebyly zásadními či dokonce jedinými důkazy dokládajícími skutečnost, že došlo ke spáchání posuzovaného trestného činu ve všech jeho částech a oba soudy jim přiznaly podpůrný charakter.
9. Pokud se týká výhrady dovolatele k nezákonnému provedení ztotožnění jeho osoby ze strany svědků či nezákonně provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu cizího státního příslušníka pobývajícího na území jiného státu bez povolení k tomu příslušného cizozemského orgánu, k uvedenému se již vyjádřil odvolací soud v bodě 29. odůvodnění usnesení. Ke konformitě agnoskace s ústavně zaručenými právy se vyjádřil opakovaně Ústavní soud ve svých usneseních, např. ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1335/11, či ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 2/03, v nichž agnoskaci akceptoval jako další způsob ztotožnění osoby (či věci) v trestním řízení, byť v trestním řádu výslovně neupravený. V nyní posuzované věci je obviněný navíc usvědčován celou řadou dalších přímých i nepřímých důkazů. Odvolací soud rovněž v bodě 35. a násl. odmítl námitku obviněného o nepřípustnosti odposlechu a záznamu z důvodu cizí státní příslušnosti obviněného a jeho pobytu na území cizího státu, což logicky odůvodnil zaznamenáním komunikace přes „jiné osoby“. Státní zástupkyně k tomu dodala, že s ohledem na praxi členů organizovaných skupin, kteří svá telefonní čísla i telefonní přístroje ze zjevných důvodů často mění, stává se, že v rámci prověřování trestní věci orgány činné v trestním řízení odposlouchávají výrazné množství telefonních čísel a „vytěžování“ veškeré komunikace je de facto navíc nereálné. Policejní orgán velmi pečlivě vyhodnocuje komunikaci na jednotlivých telefonních číslech (např. i pomocí údajů podle §88a tr. ř.) a pakliže zjistí, že určitá telefonní čísla jsou v kontaktu pouze s jiným číslem, které odposloucháváno je, spokojí se s monitorováním komunikace pouze z tzv. „jedné strany“, tedy pouze prostřednictvím čísla, které odposloucháváno je, jako je tomu v nyní posuzované věci. Dokonce ani skutečnost, že odposlech nebyl na telefonní číslo obviněného nasazen, rozhodně nemůže znamenat závažné procesní pochybení přípravného řízení, když důkazně je jeho trestná činnost prokazována dostatečně výstupy z nasazených operativně pátracích úkonů ve smyslu §88 a §88a tr. ř. na jiná telefonní čísla, IMEI telefonních přístrojů či SIM karet, svědeckých výpovědí a dalších ve věci získaných důkazů.
10. K námitce týkající se opomenutí důkazů státní zástupkyně zopakovala, že soud je oprávněn odmítnout pro nadbytečnost provedení důkazu, byla-li již daná otázka přesvědčivým způsobem vyřešena na podkladě jiných důkazních prostředků (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 5 Tdo 359/2019). Odvolací soud se návrhem obviněného na doplnění dokazování o svědecké výslechy N. T. H., N. V. D. a T. N. L., kteří žijí ve Spolkové republice Německo, zabýval v bodě 38. odůvodnění usnesení, a dospěl k jednoznačnému závěru o jeho nadbytečnosti, neboť nelze očekávat, že by výslech jmenovaných osob mohl jakkoli zvrátit správnost stávajících skutkových závěrů obsažených v rozsudku. Lze tedy uzavřít, že obviněný de facto pouze napadá zcela zákonný a řádný postup odvolacího soudu, který dostál své povinnosti nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.
11. Po zvážení shora uvedeného státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněného P. T. Ch. zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá, zčásti je pak zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. S ohledem na charakter svého vyjádření, kdy byly shledány důvody pro odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem, považuje státní zástupkyně žádost obviněného o přerušení výkonu rozhodnutí za bezpředmětnou.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Pokud se týká dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací námitku tak lze považovat výhrady vůči správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, vůči úplnosti a procesní bezvadnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Cílem tohoto nově formulovaného dovolacího důvodu byla kodifikace rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
16. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Nejvyšší soud předně konstatuje, že obviněný svou argumentaci v převážné míře založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Proto Nejvyšší soud považuje za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
18. V reakci na obviněným tvrzené porušení zásady in dubio pro reo je nutno podotknout, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že provedené důkazy vztahující se k vyslovení viny obviněného jsou pravdivé, že jejich věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady v pochybnostech ve prospěch ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Navíc je vhodné v souvislosti s tvrzením o porušení zásady in dubio pro reo uvést, že Listina základních práv a svobod ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že pokud měly obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001, publikované pod číslem T 263 ve svazku 9/2001 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). V souvislosti se zásadou in dubio pro reo považuje Nejvyšší soud za vhodné dále zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 496/2015, sp. zn. 6 Tdo 613/2017, případně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/17, ve kterých zmíněné soudy dospěly k závěru, že jde o procesní námitku, kterou je zpochybňován zjištěný skutkový stav. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
19. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti k tvrzenému porušení zásady in dubio pro reo a porušení práva obviněného na spravedlivý proces, musí Nejvyšší soud poukázat též na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Z dovolací argumentace obviněného je nezpochybnitelné, a to platí nejen ve vztahu k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces, ale také k tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , že primární podstatou námitek obviněného je jeho neztotožnění se s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a na základě toho neztotožnění se se zjištěným skutkovým stavem věci.
20. Ve vztahu k dalším dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci obviněný uplatnil, musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jeho obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Konkrétně nalézací soud v bodě 109. odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se skutečností, že obviněný je občanem Nizozemského království, přičemž dovodil, že telekomunikační provoz obviněného byl odposloucháván a zaznamenáván pouze v případě, že komunikoval s jinou osobou, ohledně které byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu v souladu se zákonem povolen soudcem, zejména tedy se svědky V. P. C. a K. V. D. V bodech 297. a násl. a 318. a násl. odůvodnění rozsudku pak nalézací soud vyhodnotil význam výpovědí těchto svědků ve vztahu k trestné činnosti obviněného. Významem odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a protokoly o sledování se nalézací soud zabýval v bodě 319. odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud se následně v bodě 26. odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal s problematikou, kdo konkrétně komunikoval v odposlechnutých a zaznamenaných telefonních hovorech a textových zprávách. Stěžejním důkazům, tj. svědeckým výpovědím, se odvolací soud věnoval v bodě 28. a násl. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž v bodě 29. se vypořádal rovněž s otázkou fotorekognice a agnoskace. K tomu lze dodat, že soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud provedl ztotožnění osoby obviněného (agnoskaci) v rámci hlavního líčení tak, že některým svědkům ukázal jen osobu obviněného. Na použitelnost takového důkazu v trestním řízení a jeho hodnocení v rámci zásady volného hodnocení důkazů nic nemění skutečnost, že trestní řád v §104b takový způsob ztotožnění osoby obviněného neupravuje. Ostatně rovněž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti takto provedenou agnoskaci připouští jako ústavně konformní důkaz v trestním řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1335/11, ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 2/03 , a ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 542/05 ).
21. Problematikou namítaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu se již odvolací soud obsáhle zabýval v bodech 35. a násl. odůvodnění svého rozhodnutí. Na tyto jeho závěry lze v podrobnostech zcela odkázat. Pro posouzení zákonnosti nařízených (a prováděných) odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu je irelevantní skutečnost, že obviněný P. T. Ch. je cizím státním příslušníkem a že zaznamenanou komunikaci vedl z ciziny s osobami, u nichž byl tento úkon nařízen příslušným českým orgánem činným v trestním řízení (soudcem). V neposlední řadě je nutné rovněž poznamenat, že oba soudy nižších stupňů zohlednily potřebná skutková zjištění ve vztahu k výroku o trestu, který velmi obsáhle odůvodnily, jak vyplývá zejména z bodů 400. a násl odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bodů 45. a násl odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně obviněný v tomto směru žádnou konkrétní argumentaci vztahující se k výroku o trestu ani neuvádí. Pokud vytýká nedostatečné odůvodnění tohoto výroku, tak z ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. vyplývá, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
22. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
23. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu, jímž byl obviněný uznán vinným, nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
24. Pokud se týká námitky obviněného ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů, ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
25. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že soud vzal v potaz i obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz bod 38. usnesení).
26. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací, zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
27. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného P. T. Ch. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí o dovolání obviněného, které se nijak nedotklo právní moci napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu tohoto rozsudku podle §265o odst. 1 tr. ř. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu