ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.42.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 42/2023-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání obviněného P. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 4 To 170/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 167/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 11 T 167/2021, byl obviněný P. M. uznán vinným v bodě ad 1) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými prostředky a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. M., rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 4 To 170/2022 tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými prostředky a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Podkladem pro to bylo zjištění, že:
od přesně nezjištěného dne až do 25. 11. 2020 v bytě již pravomocně odsouzeného P. J., nar. XY, neoprávněně s vědomím P. J. vyráběl psychotropní látku
metamfetamin-pervitin za pomocí věcí, které oba přechovávali na různých místech v uvedeném bytě až do 25. 11. 2020 a v této době poskytl P. J. nejméně 3x zdarma psychotropní látku metamfetamin-pervitin vždy v množství 1 g, přičemž si byl vědom, že se jedná o metamfetamin-pervitin, který je zařazen mezi psychotropní látky do seznamu č. 5 přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, které provádí §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.
4. Oproti tomu odvolací soud podle §226 písm. c) tr. ř. obviněného P. M. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 ZT 84/2021-28, pro skutek, v čemž byl podanou obžalobou spatřován přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, směřující proti výroku o vině, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.
6 . V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí bez konkrétního odůvodnění ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, přičemž s jeho námitkami poukazujícími na tento nesoulad se nikterak nevypořádal.
7. Uvádí, že závěr soudu prvního stupně o tom, že k jeho vyhození z bytu P. J. došlo v ranních hodinách v den domovní prohlídky, nemá oporu v provedeném dokazování. Jak vyplynulo z výpovědi svědka P. J. ze dne 25. 11. 2020, k poslednímu incidentu a jeho vyhození z bytu svědkyní M. R. došlo dva dny před domovní prohlídkou, která proběhla dne 25. 11. 2020-tj. dne 23. 11. 2020. Závěry městského soudu o tom, že pobýval v bytě ještě v dopoledních hodinách dne, kdy proběhla domovní prohlídka, jsou tak v extrémním nesouladu nejen s jeho výpovědí, ale i s výpovědí svědka P. J. podané bezprostředně po provedené prohlídce, nikoliv s dvouletým odstupem. S rozpory mezi výpověďmi svědka o této zásadní skutečnosti se však soud nikterak nevypořádal. Pokud soud bez jakéhokoliv odůvodnění preferuje v této klíčové otázce výpověď svědkyně M. R. z přípravného řízení, která se k soudu nedostavila a je vůči jemu zjevně zaujatá, jak sama vypověděla a potvrdil to i svědek J., jedná se zjevně o podstatnou vadu, která nebyla odvolacím soudem napravena.
8. Žádnou oporu v provedeném dokazování nemá rovněž skutkový závěr soudu prvního stupně, že „v průběhu jednoho měsíce přinesl do bytu P. J. chemikálie a náčiní k výrobě pervitinu; ten zde také vyrobil a následně jej jednak v bytě přechovával, zejm. v podobě tzv. mateče, ale i již hotového metamfetaminu“ Tato domněnka soudu není podpořena žádným procesně použitelným důkazem, když jeho odkaz na sdělení svědka v přípravném řízení nemůže nahrazovat jeho svědeckou výpověď před soudem.
9. Poukázal, že ačkoliv v posledních dnech před domovní prohlídkou v bytě nepobýval, přesto bezprostředně před prohlídkou byly v bytě cítit těkavé látky vyskytující se při výrobě pervitinu. Z tohoto je zřejmé, že k výrobě pervitinu docházelo bezprostředně před příjezdem policie a je to zřejmě i důvod, proč jim P. J. a M. R. dlouhou dobu neotvírali a vyhazovali důkazy oknem.
10. Rovněž vytýká, pokud ke svým závěrům o jeho obecné nedůvěryhodnosti městský soud dospěl mimo jiné na základě velmi starých přestupků v dopravě a jeho předchozích odsouzení. Ani z jedné této skutečnosti nelze jeho nedůvěryhodnost jakkoliv vyvodit, obzvláště s ohledem na skutečnost, že stejná analýza důvěryhodnosti nebyla provedena u svědka P. J., jehož výpověď byla užita jako jediný důkaz o jeho vině. Ten je přitom dlouhodobým uživatelem pervitinu a byl v posledních letech opakovaně odsouzen za trestné činy související s výrobou omamných a psychotropních látek. Navíc svoji výpověď opakovaně měnil a je zřejmá snaha svalit co největší podíl viny na jeho osobu.
11. V návaznosti na to poukázal na rozpory ve výpovědích svědka P. J., když u hlavního líčení přiznal, že svědkyně M. R. věci sloužící k výrobě pervitinu likvidovala a sama tuto likvidaci iniciovala, přestože v přípravném řízení vypověděl, že o těchto věcech svědkyně vůbec nevěděla. Stejně tak při hlavním líčení dne 9. 12. 2021 tvrdil, že o věcech vůbec nevěděl a v hlavním líčení dne 24. 5. 2022 přiznal, že věci sloužící k výrobě pervitinu vyhazoval z okna on i M. R., což předtím opakovaně popřel. Ačkoliv svědek připustil, že to nemusel být obviněný, kdo vyráběl pervitin, že to sám neviděl, přesto je to soudy vykládáno, jako kategorický závěr o jeho vině. S námitkami o nedůvěryhodnosti svědků i s ohledem na zásadní změny výpovědi v otázce samotné výroby psychotropní látky, její četnosti i jejího údajného poskytnutí se však ani jeden ze soudů nikterak nevypořádal.
12. Pokud soud prvního stupně vyvodil nedůvěryhodnost jeho výpovědi také z toho, že uvedl, že necítil v bytě zápach vzniklý výrobou pervitinu, tato jeho výpověď se vztahuje k otázce akutního vaření a není zjevně nepravdivá, jak vyvodil soud. Se všemi výše uvedenými námitkami se nicméně odvolací soud nevypořádal, pouze konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, když vycházel z výpovědi svědka P. J., kterou učinil u hlavního líčení, když se zároveň přesvědčivě vyjádřil k věrohodnosti, resp. nevěrohodnosti jeho osoby a důvodům, proč jeho obhajobě neuvěřil. Ani jeden ze soudů se však nevypořádal s otázkou věruhodnosti svědků P. J. a M. R., ačkoliv oba byli za jednání související s výrobou psychotropní látky v minulosti odsouzeni.
13. Ani skutkový závěr uvedený v popisu skutku že: „odsouzený poskytl P. J. nejméně 3x zdarma psychotropní látku metamfetamin-pervitin vždy v množství 1 g“, nemá oporu v provedeném dokazování. Svědek P. J. v hlavním líčení podává několik variant, na dotaz státního zástupce odpověděl, že „jednou“. Z jakého důvodu se soud prvního stupně rozhodl z několika verzí svědectví pro tuto, však z rozhodnutí nevyplývá. Má za to, že soud v důkazní nouzi s cílem uznat jej vinným, vyvodil své skutkové závěry z důkazů, ze kterých jeho vina žádným způsobem neplyne.
14. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03, sp. zn. I. ÚS 74/06, sp. zn. III. ÚS 529/06, sp. zn. I. ÚS 2568/07) konstatuje, že právu na soudní ochranu odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pakliže tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž princip právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje.
15. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 684/06, se rovněž podává, že pokud se soud vypořádá s námitkou účastníka řízení tak, že odkáže na jiné soudní rozhodnutí s tím, že tato námitka zde již byla vyřešena jako irelevantní, nelze mít takový postup za souladný se zákonnými požadavky kladenými na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena. Z odkazu na soudní rozhodnutí, ze kterého navíc ani nevyplývá, zda a z jakých důvodů se s ním odkazující soud ztotožnil, není totiž zřejmé, jakými úvahami se soud při svém rozhodování řídil, a z jakých předpokladů vycházel.
16. Je si vědom toho, že soudy vyšších stupňů se mohou v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc po skutkové a právní stránce, jejich odůvodnění se však prostým konstatováním takového souhlasu nesmí vyčerpat (rozhodnutí II. ÚS 1842/12); současně je třeba, aby nastínily vlastní nosné úvahy, které je k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly a které rovněž musí dostatečným způsobem reflektovat odvolací argumenty účastníků řízení. Odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je možné toliko v podrobnostech, paušální odkaz na něj bez jakékoli vlastní argumentace nelze akceptovat, takový postup je porušením porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
17. Jak obviněný dále uvádí, jestliže se jedná o rozhodování o jeho osobní svobodě, tak jako v jeho případě, Ústavní soud opakovaně judikuje (byť primárně v kontextu rozhodování o vazbě, ale i při rozhodování o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody), že při rozhodování o omezení osobní svobody se má postupovat maximálně šetrně k právům obviněných [nález sp. zn. I. ÚS 1115/09 ze dne 15. 4. 2010 (N 85/57 SbNU 137), nález sp. zn. I. ÚS 303/01 ze dne 23. 10. 2001 (N 156/24 SbNU 149), nález sp. zn. II. ÚS 198/04 ze dne 20. 5. 2004 (N 73/33 SbNU 225), nález sp. zn. I. ÚS 1202/17 ze dne 15. 8. 2017, bod 33]. Má-li být v důsledku rozhodnutí soudu osoba omezena na osobní svobodě, musí toto rozhodnutí splňovat všechny standardy kladené na takové rozhodnutí, což však podle jeho názoru napadené rozhodnutí nesplňuje.
18. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č. j. 4 To 170/2022-97, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19 . Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
20. Vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že pokud jde o skutek popsaný pod bodem ad 1) rozsudku soudu prvního stupně, tento nepochybil, když vycházel z výpovědi svědka P. J., kterou učinil u hlavního líčení, když se zároveň přesvědčivě vyjádřil k věrohodnosti, resp. nevěrohodnosti samotného obviněného a důvodům, proč jeho obhajobě neuvěřil. Obviněný totiž opakovaně v průběhu trestního řízení uváděl orgánům činným v trestním řízení nepravdivé skutečnosti, které byly poté provedenými důkazy vyvráceny. Jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy zejména stěžejním důkazem svědka P. J. prokázáno a právní kvalifikace jednání obviněného je zcela přiléhavá.
21. Závěrem státní zástupkyně uvedla, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
24. Obviněný P. M. uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
25. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
27. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
28. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
29. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
30. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky proti skutkovým zjištěním obsahující nesouhlas obviněného s tím, kterak soudy nižších instancí (zejména Krajský soud v Brně) vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku. V této souvislosti akcentoval, že byl uznán vinným na základě důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. To platí ve vztahu k námitkám obviněného, podle nichž závěr soudu o tom, že k jeho vyhození z bytu P. J. došlo v ranních hodinách v den domovní prohlídky, nemá oporu v provedeném dokazování. Poukazuje, že z výpovědi svědka J. ze dne 25. 11. 2020 vyplynulo, že k jeho vyhození M. R. došlo již dva dny před domovní prohlídkou dne 23. 11. 2020. Vytýká, že soud prvního stupně preferoval výpověď svědkyně M. R. z přípravného řízení, která je proti němu zaujatá. Poukazuje, že oporu v provedeném dokazování nemá ani skutkový závěr, že v průběhu jednoho měsíce přinesl do bytu P. J. chemikálie a náčiní k výrobě pervitinu, ten zde vyrobil a následně v bytě přechovával. Rovněž uvádí, že skutečnost, že bezprostředně před domovní prohlídkou byly v bytě cítit těkavé látky, vyskytující se při výrobě pervitinu svědčí o tom, že k jeho výrobě docházelo bezprostředně před příjezdem policie. Taktéž namítá, že soudy při závěrech o jeho obecné nedůvěryhodnosti vycházely ze starých přestupků v dopravě a jeho předchozích odsouzení, stejně tak, že analýza důvěryhodnosti nebyla provedena u P. J. Dále s poukazem na rozpory ve výpovědích svědka P. J. i svědkyně M. R. a jejich předchozí odsouzení za drogovou trestnou činnost zpochybňuje věrohodnost jejich tvrzení. Dále tvrdí, že ani skutkový závěr, že poskytl P. J. nejméně 3x zdarma pervitin vždy v množství lg nemá oporu v provedené dokazování aj.
31. Obviněný rovněž namítá zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které shledal v závěrech obou soudů, kdy v rozporu s jeho tvrzením a s výpovědí svědka P. J. podané bezprostředně po provedené domovní prohlídce dne 25. 11. 2020 dovodily, že pobýval v jeho bytě ještě v dopoledních hodinách dne 25. 11. 2020, kdy proběhla domovní prohlídka, Tato výpověď je podle obviněného ve zjevném rozporu s ostatními provedenými důkazy, když neexistuje žádný jiný relevantní důkaz, který by skutečnosti jím tvrzené vyvracel. Z argumentace obviněného tak lze dovodit, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu.
32. K namítanému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
33. Není pochyb o tom, že Městský soud v Brně odvodil své skutkové závěry na základě výsledků provedeného obsáhlého dokazování. Z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popírá, je z této spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy, na jejichž podkladě bylo možno bezpochyby učinit závěr o jeho vině přisouzeným skutkem. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů je třeba shledávat zejména ve stěžejním důkazu - výpovědi svědka P. J. Ten u hlavního líčení dne 24. 5. 2022 uvedl, že obviněný přebýval v jeho bytě od poloviny října do 25. 11. 2020. Také potvrdil, že obviněný v jeho bytě vařil pervitin a v té době mu také poskytl ve třech případech 1 gram pervitinu. Výrobu drogy na vlastní oči neviděl, v bytě to však bylo cítit. Rovněž připustil, že dne 25. 11. 2020 něco vyhazoval z okna a „mateč“ vyléval, protože to v bytě našel, měl strach a chtěl se toho zbavit, on sám však pervitin nevyráběl. Věci našla M. R. v pokoji, o němž uvedla, že je obviněného. Také M. R. něco vyhodila, když slyšela přes dveře, že se policie domáhá vstupu do bytu. Je skutečností, že výpověď obviněného a svědka J. sice stojí v přímém protikladu, nicméně nestojí zcela osamoceně. Se souhlasem státního zástupce a obviněného byl podle §211 odst. 6 tr. ř. k důkazu přečten úřední záznam o podaném vysvětlení, v němž M. R. dne 27. 11. 2020 (č. l. 72-73 tr. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 142/2021) mj. uvedla, že obviněný se do bytu P. J. opakovaně vracel i přesto, že nejméně 2x před dnem 25. 11. 2021 P. J. přiměla, aby obviněného z bytu vyhodil. Když dne 25. 11. 2020 kolem 03.00 hodin přišla k P. J. na návštěvu, v jeho bytě byl znovu obviněný i se svými věcmi, které měl nastěhované v pokoji u koupelny. Ona jej z bytu vyhodila, část jeho věcí zůstala v pokoji. Shodnou výpovědí P. J. a M. R. tak byla vyvrácena obhajoba obviněného, že byl z bytu M. R. vykázán již dva dny před domovní prohlídkou, naopak bylo prokázáno, že jej z bytu vyhodila až v noci na 25. 11. 2020, kdy přišla policie na domovní prohlídku. Soudy logicky zdůvodnily, proč neuvěřily tvrzení obviněného, že o vaření pervitinu v bytě P. J. nevěděl, neboť v den domovní prohlídky v bytě již nebydlel, že při svém odchodu v bytě necítil, že by se tam vařil pervitin, že neví nic o věcech jím přinesených k výrobě pervitinu a uvádí, že pervitin naopak vařila M. R. asi s vědomím P. J. Soud prvního stupně měl k dispozici i celou řadu dalších důkazů, ať již se jednalo o úřední záznamy z 25. 11. 2020 Policie České republiky (č. l. 74-75 tr. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 142/2021), kdy bylo mj. konstatováno, že v bytě P. J. byl výrazně cítit zápach těkavých látek a rozpouštědel a typický zápach provázející výrobu pervitinu, protokol o ohledání bytu nacházející se ve čtvrtém patře domu XY v XY, na ulici XY včetně fotodokumentace (č. l. 39-61 tr. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 142/2021) Z protokolu o vydání věcí (č. l. 33-34 tr. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 142/2021) se podává, že dne 25. 11. 2020 P. J. vydal věci sloužící k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, nacházejících se v jeho bytě, zejména skleněné a plastové nádoby, např. s nápisem hydroxid sodný, kyselina fosforečná, kyselina solná, toluen, hadičky, baňky, filtrační papír, sušenou rostlinnou hmotu aj. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie (č. l. 20-24 tr. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 142/2021) zpracovaného Odborem kriminalistické techniky a expertiz, Krajského ředitelství police Jihomoravského kraje bylo zjištěno, že při zkoumání zajištěných předmětů byla v označených stopách zjištěna přítomnost chemické sloučeniny metamfetaminu ve formě soli – hydrochloridu (tzv. pervitinu), dále přítomnost chemické sloučeniny delta-9-tetrahydrocanabinolu (delta-9-THC), v dalších stopách byla zjištěna přítomnost chemické sloučeniny pseudoefedrinu, jakož i všech pomocných látek, které se používají při nelegální výrobě metamfetaminu (pervitinu) tzv. českou cestou, a to alkalický louh, jód, kyselina chlorovodíková, kyselina fosforečná, červený fosfor, toluen a aceton. Předmětné důkazy tak potvrzují verzi skutkového děje předkládanou svědkem P. J. a naopak vyvrací řadu tvrzení obviněného. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivě vypořádal s otázkou obecné a specifické nevěrohodnosti obviněného, když pokud jde o obecnou nevěrohodnost ta je dána jeho sklony i k páchání trestné činnosti obecně i trestné činnosti spojené s drogovou problematikou, když z opisu evidence Rejstříku trestů vyplývá, že byl v letech 200-2016 již 6x soudně trestán. Nevěrohodnost obhajoby obviněného z důvodu specifické nevěrohodnosti shledal soud prvního stupně v tom, že v postavení obviněného opakovaně orgánům činným v trestním řízení sděloval nepravdivé skutečnosti, jak vyplývá i z připojených rozsudků Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 11/2016 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 115/2016 (č. l. 92-97, 98-101), jimiž byl uznán vinným přečiny podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a §286 odst. 1 tr. zákoníku. Jak městský soud rovněž konstatoval, úzká spojitost obviněného a P. J. a jejich kladný vztah k nedovolené výrobě a jinému nakládání s omamnými a psychotropními látkami, i přes jejich předchozí odsouzení pro obdobnou trestnou činnost vyplývá i z usnesení o zahájení jejich trestního stíhání (č. l. 61-64 spisu). Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu projevující se v závěru o jeho vině přisouzeným přečinem nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
34. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněného. Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění Městského soudu v Brně stran skutku pod bodem 1) rozsudku, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného.
35. Žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá námitka, jíž obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vytýká, že odvolací soud dostatečně v tomto směru nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se touto v napadeném rozsudku nezabýval a nevypořádal. Nutno uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu sice stručné, avšak nelze říci, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Brně na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
36. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
37. Jestliže obviněný svůj mimořádný opravný prostředek též o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že uplatněný dovolací důvod není podložen relevantní argumentací, z níž by vyplynuly vady, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. V rámci své dovolací argumentace, již obviněný vztáhl i k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se tak v podstatě domáhá toliko odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, z něhož vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky směřuje. Teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení jemu přisouzeného jednání v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
38. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
39. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním v přímém úmyslu naplnil skutkovou podstatu tohoto přečinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně, ani v rozsudku Městského soudu v Brně, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
40. Námitky dovolatele byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str . 2 - 7), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 2 - 4). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.
41. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. M. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu