ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.736.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 736/2023-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného K. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 9 To 86/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 2 T 39/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 2 T 39/2022, byl obviněný K. B. uznán vinným v bodě I. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě II. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, v bodě III. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě IV. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
2. Za to byl odsouzen:
- za trestnou činnost v bodě I. a za provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a provinění porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, oba ve spojení s ustanovením §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Kutná Hora – soudem pro mládež ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 2 Tm 1/2021, podle §178 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu Kutná Hora – soudu pro mládež ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 2 Tm 1/2021, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu.
- za trestnou činnost v bodě II., III. a IV. byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle §84 tr. zákoníku byl nad obviněným vysloven dohled.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán společně s pravomocně odsouzenými D. Ž. a M. Č. uhradit poškozené ČSOB Pojišťovně a. s., se sídlem Masarykovo nám. 1452, Pardubice – Zelené Předměstí, škodu 16.893 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán uhradit poškozenému L. Ch., narozenému XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 14.900 Kč a poškozené spol. Rossmann spol. s r. o., 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683/27, Praha 4, škodu ve výši 2.499 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán uhradit poškozené Tesco Stores ČR a. s., IČ 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha10, škodu ve výši 5.504 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená SPORTISIMO s. r. o., IČ 26194627, se sídlem Řevnická 170/4, Třebonice, Praha 5, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený S. R., nar. XY, bytem XY XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
I.
- v době od 06.30 hodin dne 14. 9. 2020 do 07:22 hodin dne 15. 9. 2020 v XY, ulici XY čp. XY, nezjištěným způsobem vnikl společně s D. Ž., narozeným XY, a M. Č., narozeným XY, do budovy XY, v přízemí budovy u dveří č. XY vylomili okno uzamčených dveří, na kterých způsobili škodu ve výši nejméně 400 Kč, vnikli do místnosti skladu drogerie, kde odcizili drogistické zboží v celkové hodnotě nejméně 18.565 Kč ku škodě S. R., narozeného XY, 7 ks XBC BAMBOO ECO vatové hygienické tyčinky 80 ks, 4 ks mýdla Le Blanc v kovové krabičce Orchidej, 95 ks tuhého šamponu proti lupům Ma Provence BIO 85g, 6 ks olejových kuliček Zvířátka bal/50 ks, 100 ks olejových kuliček Velké balení/50 ks, 242 ks olejových kuliček Srdíčka bal/50 ks, 1 ks Francobollo mýdlo Citrón 150 g, 16 ks utěrek Microfibre Cloth, 32x32 cm, 2 ks, 6 ks tekutého mýdla Vivian Gray Tiger, 90 ks tělového mléka Vivian Gray Brown Crystal 250ml, 69 ks koupelové houby Vlnka, 2 ks sprchového gelu - náhrada 500 ml, Pomeranč Ma Provence, 10ks tuhého mýdla Ma Provence Růže 200g, 15 ks tekutého mýdla Vivian Gray White Crystal, 15 ks sprchového gelu Vivian Gray White Crystal 250 ml, 6 ks tělového mléka Vivian Gray White Crystal 250 ml, 7 ks tekutého mýdla Vivian Gray Grey 250 ml, 1 ks sprchového gelu Vivian Gray Grey 250 ml, 30 ks tělového mléka Vivian Gray Grey Crystal 250 ml, 5 ks tekutého mýdla Vivian Gray Brown Crystal 250 ml, 2 ks sprchového gelu Vivian Gray Brown Crystal 250 ml, 17 ks tekutého mýdla Vanilka Vivian Gray 250 ml, 17 ks mléka na ruce Vanilka Vivian Gray 250 ml, 6 ks tělového mléka Vanilka Vivian Gray 250 ml, 1 ks tekutého mýdla Vivian Gray Glamour in White 250 ml, 1 ks tekutého mýdla Vivian Gray Diamonds Stripes Blue, 2 ks tekutého mýdla Vivian Gray Diamonds Sripes Yellow 250 ml, 2 ks tekutého mýdla Vivian Gray Diamonds Stripes Yellow 250 ml, 6 ks mýdla Le Blanc v kovové krabičce – Květ pomeranče, 1 ks mýdla Le Blanc v kovové krabičce – Marie Antoinette, 1 ks mýdla v kovové krabičce Le Blanc – Patchouli,
- v době okolo 00:30 hodin dne 28. 9. 2020 v XY, ulici XY čp. XY, společně s D. Ž., narozeným XY, rozbil dolní výklopnou část okna, na kterých způsobil škodu ve výši nejméně 1.000 Kč, následně vnikli do místnosti skladu drogerie, kterou prohledali a odcizili drogistické zboží v celkové hodnotě nejméně 6.406 Kč a to 32 ks Peroxid 12% emulse Destinyty, 34 ks Peroxid 12% emulse Platinum, 5 ks Etue kosmetická se zrcátkem 18x9x3 cm, 3 ks Etue kosmetická se zrcátkem 18x9x3 cm, 3 ks Etue kosmetická se zrcátkem 18x9x3 cm, 5 ks Etue kosmetická se zrcátkem 18x9x3 cm, 3 ks parfému EDP Le Blanc 12 ml Konvalinka, 4 ks parfému EDP Le Blanc 12 ml Kosatec, 6 ks mýdla Le Blanc kovová krabička Pomme d Amour, 1 ks mýdla Le Blanc kovová krabička 100 g Fialka, 5 ks XOC BAMBOO EKO kartáčky na zuby 3 ks, 1 ks zubního kartáčku CONTACT střední, 6 ks MARION Tónovacího šamponu 95 Kaštan, 3 ks kosmetického zrcátka stolního MR 401 13,5x18cm hranaté, 4 ks Pleťového peelingu Broskev 300 ml, 19 ks vlasového kartáče 32 mm, 1 ks vlasového kartáče velkého rozčesávacího BARTOŇ zig zag, 9 ks vyhřívacího kartáče 25 mm Květ, 1 ks vlasového kartáče velkého rozčesávacího BARTOŇ Glitry modré, 11 ks vlasového rozčesávacího kartáče EGG BARTOŇ zelený, 2 ks vlasového kartáče rozčesávacího velkého BARTOŇ Fialová Geometrie, 3 ks vlasového kartáče rozčesávacího EGG BARTOŇ modrý, 12 ks zubního kartáčku NEW CONTROL měkký, 2 ks šňůry na prádlo ocelové lanko 20 m, 6 ks Brilantina vosk JOANNA 100 g, 9 ks barvy na vlasy MULTI CREAM MC 31,5 Růžový blond, 6 ks barvy na vlasy MULTI CREAM 32 Platinový blond, 4 ks barvy na vlasy MULTI CREAM 34 Intenzivní červená, 1 ks barvy na vlasy MULTI CREAM 35 Višňově červená, 6 ks barvy na vlasy MULTI CREAM 37 Baklažán a 1 ks barvy na vlasy MULTI CREAM 39 Ořechová hnědá, a poškodil obal od vložek La Proma v hodnotě nejméně 20 Kč, a uvedeným jednáním způsobil škodu odcizením a poškozením ve výši 1.020 Kč S. R., narozenému XY,
II.
- dne 9. 11. 2021 v době od 17:30 hodin do 19:00 hodin odcizil z prostoru prodejny XY v Nákupním centru v XY ulici č. p. XY v XY, notebook ASUS, úhlopříčka 15,6" model X515E, v hodnotě nejméně 15.490 Kč, zajištěný bezpečnostním zámkem ku škodě M. D., narozeného XY,
- dne 12. 11. 2021 v době kolem 12:10 hodin v XY, ulici XY č.p. XY, v areálu XY, v prodejně XY odcizil z regálu elektrický zubní kartáček Philips PROT. CLEAN HX6836/24 R, zboží ukryl pod mikinu a prošel kolem pokladen bez zaplacení a uvedeným jednáním poškozené ROSSMANN, spol. s. r. o., IČ 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, Nusle, způsobil škodu ve výši 2.499 Kč,
- dne 17. 11. 2021 v době od 11:00 hodin do 11:20 hodin v XY, ulici XY č.p. XY, v areálu XY, v prodejně XY, odcizil z regálu pánskou zateplenou vestu NORTHFINDER v hodnotě nejméně 1.199 Kč, pánskou teplákovou soupravu černé barvy zn. ADIDAS v hodnotě nejméně 1.699 Kč a pánskou teplákovou soupravu černé barvy zn. ADIDAS v hodnotě nejméně 1.649 Kč a uvedeným jednáním poškozené SPORTISIMO s. r. o., IČ 26194627, se sídlem Řevnická 170/4, 155 21 Praha 5, Třebonice, způsobil škodu ve výši 4.547 Kč,
III.
- dne 6. 7. 2021 v době od 05:30 hodin do 05:33 hodin v XY, ulici XY čp. XY nezjištěným způsobem vnikl na balkón v prvním patře panelového domu, odkud odcizil horské jízdní kolo Rock Machine Manhattan, s příslušenstvím, výr. č. WBF069546P v hodnotě nejméně 14.900 Kč ku škodě L. Ch., narozeného XY,
IV.
- dne 22. 2. 2022 v době od 19:35 hodin do 19:43 hodin v XY, XY ulici č.p. XY v XY, odcizil během otevírací doby provozovny 1 ks sluchátek zn. GMO Panasonic v hodnotě 130 Kč a 1 ks powerbanky zn. Daewoo v hodnotě 549 Kč, se zbožím prošel prostorem pokladen bez zaplacení a uvedeným jednáním poškozené Tesco Stores ČR a. s., IČ 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 – Vršovice, způsobil škodu ve výši 679 Kč,
- dne 21. 3. 2022 v době od 19:00 hodin do 19:20 hodin v XY, XY ulici č.p. XY v XY, odcizil během otevírací doby provozovny 1 ks vrtačky zn. BlackDecker 18V v hodnotě 1.499 Kč, 1 ks reproduktoru zn. Daewoo v hodnotě 649 Kč, F F tenisky 66 v hodnotě 599 Kč, 1 ks kabelu zn. Hoco X26 3V1 v hodnotě 199,90 Kč, 6 ks Old Spice Original deo stick 50 ml v celkové hodnotě 779,40 Kč, 8 ks sprchových gelů Axe men 400 ml v celkové hodnotě 679,20 Kč, 6 ks Nivea men black and white invisible fresh antiperspirantů 150 ml v celkové hodnotě 329,40 Kč, 3 ks šamponů Syoss men 440 ml v celkové hodnotě 299,70 Kč, 2 ks STR8 Ahead deodorantů 200 ml v celkové hodnotě 229,80 Kč a 2 ks deodorantů David Beckham Respect 150 ml v celkové hodnotě 239,80 Kč, se zbožím prošel prostorem pokladen bez zaplacení a uvedeným jednáním poškozené Tesco Stores ČR a. s., IČ 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 – Vršovice, způsobil škodu ve výši 5.504,20 Kč,
a jednání uvedeného pod body II., III. a IV. se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře – soudu pro mládež ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 2Tm 1/2021, který nabyl právní moci dne 24. 6. 2021, odsouzen za provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a provinění porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný K. B., rozhodl Krajský soud v Praze unesením ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 9 To 86/2023, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
5. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení je třeba připomenout, že ve věci obviněného K. B. Okresní soud v Kutné Hoře poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 2 T 39/2022–366. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 9 To 229/2022–395, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. c), e) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. V návaznosti na to Okresní soud v Kutné Hoře výše již citovaným rozsudkem ohledně obviněného K. B. o vině i trestu znovu rozhodl.
II.
Dovolání
6. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu, jímž zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný K. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
7 . V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný shrnul dosavadní průběh řízení, když uvedl, že poprvé byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 5. 2022, č. j. 2 T 39/2022–366. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Praze odsuzující rozsudek zrušil s tím, že měl být vypracován znalecký posudek k posouzení jeho příčetnosti. Nezabýval se tak meritorními námitkami obhajoby, k čemuž uvedl, že se k námitkám obhájce vyjadřovat nebude, neboť předně je třeba se zabývat otázkou příčetnosti obviněného. Soud prvního stupně, který následně nechal vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že obviněný byl v době spáchání jednotlivých skutků příčetný, jej tak opět uznal vinným v celém rozsahu obžaloby. Námitky obhajoby v rámci celého nalézacího řízení, tedy nedostatek důkazů a zkratkovité hodnocení těch, které s obviněným ani nemají nic společného, zůstaly totožné. Proti tomuto rozhodnutí se opět odvolal, Krajský soud v Praze však jeho odvolání zamítl s tím, že se věcí zabývá opakovaně a že se již v minulém svém rozhodnutí vyjádřil k odvolacím námitkám obhajoby.
8. To se ovšem nestalo, když soud prvního stupně ani odvolací soud se ani okrajově nevypořádaly s námitkami obviněného, pouze opakovaně uvádí, že z provedeného dokazování plyne, že se skutky staly a spáchal je obviněný, a to bez jakékoliv bližší argumentace a souvislostí. Druhý odsuzující rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře je postaven pouze na dohadech, neboť u některých skutků chybí, byť i jen nepřímý důkaz. Skutková zjištění soudu prvního stupně a závěr o jeho vině se tak jeví jako libovůle soudu opsat obžalobu a bez jediného důkazu jej potrestat.
9. Soud prvního stupně se podle obviněného dopustil následujících konkrétních nesprávností. Pokud jde o vloupání na ulici XY, k tomuto činu není podle jeho názoru použitelný žádný důkaz, natož procesně použitelný. Z napadeného rozsudku se pouze podává, že svědek R. uvedl, že pachatele neviděl. Nebyly zajištěny žádné kamerové ani jiné záznamy, stopy neodpovídají profilu obviněného a skutečnost, že D. Ž. a M. Č. k věci odmítli vypovídat, nemůže sama o sobě svědčit o jeho vině. Pakliže krajský soud uvádí, že pokud tito ve věci odmítli vypovídat, zcela určitě jej kryjí, a jeho účast na trestné činnosti je jistá, jedná se toliko o důkazně nikterak nepodloženou domněnku v rozporu se zásadou presumpce neviny. Ačkoli v daném případě není důkaz o tom, že by se v čase, který mu je kladen za vinu, nacházel na místě činu a něco tam odcizil, přesto byl tímto jednáním uznán vinným. I ohledně vloupání na ulici XY obviněný uplatnil stejnou argumentaci, že jeho vině nenasvědčuje žádný důkaz. Co se týče skutku v prodejně XY, soud dovozuje jeho vinu toliko z kamerového záznamu, který však k důkazu nebyl proveden. Při hlavních líčeních byly provedeny pouze vytištěné fotografie z kamerového záznamu, na kterém jej rozhodně není možno rozpoznat. Ani v případě krádeže v prodejně XY kamerový záznam, z něhož mohl soud zjistit, že z něj pachatele nelze ztotožnit, nebyl k důkazu proveden. Pokud jde o krádež kola z balkónu na ulici XY v XY, obviněný s odkazem na ustanovení §36 odst. 1 tr. ř. namítá, že pokud s ním byla v přípravném řízení provedena prověrka na místě samém, došlo k ní bez přítomnosti obhájce. Má tedy za to, že z jejích závěrů nelze usuzovat na jeho vinu. Rovněž je otázkou, kdy proběhla prověrka, a kdy a kde byly pořízeny stopy pro zkoumání shody s pachatelem. Pouze ohledně jednání v prodejně XY uvádí, že o jeho vině není pochyb.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. 9 To 86/2023, a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu rozhodl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Obviněný uplatnil mj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který přichází v úvahu tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003).
14. Současně odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, jestliže „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
17. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
18. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již v zásadě vypořádaly soudy nižších stupňů. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
19. Pod jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily nesprávně. To platí zejména ve vztahu k námitkám obviněného, že jeho vina přisouzenými skutky, mimo spáchání krádeže ve XY, nebyla prokázána. Konkrétně namítá, že ve vztahu ke skutku 1 - vloupání na ulici XY– jeho vině nenasvědčuje žádný důkaz, nebyly zajištěny žádné kamerové ani jiné záznamy, stopy neodpovídají jeho profilu a vůbec není důkaz o tom, že se v daném čase nacházel na místě činu a něco tam odcizil. Projevuje nesouhlas s argumentací soudu, že odmítnutí vypovídat ze strany svědků D. Ž. a M. Č. svědčí o jeho účasti na trestné činnosti. Ke skutku 2 – vloupání na ulici XY, tvrdí, že rovněž není jediný důkaz svědčící o jeho vině. Zdůrazňuje, že ohledně krádeží v prodejně XY a XY je jeho vina dovozována toliko z kamerového záznamu, který však nebyl k důkazu proveden, přičemž z vytištěných fotografií tohoto záznamu jej jako pachatele nelze ztotožnit. Byť to obviněný výslovně nenamítá, z jeho argumentace, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přisouzených přečinů neodpovídají obsahu provedených důkazů, lze dovodit, že v tomto shledává zjevný rozpor skutkových závěrů učiněných soudy s výsledky provedeného dokazování. Tvrzením, že ohledně odcizení kola z balkonu byla provedena prověrka na místě bez přítomnosti obhájce, zpochybňuje procesní použitelnost tohoto úkonu. V této souvislosti též namítá, že je otázkou, kdy a kde byly pořízeny stopy pro zkoumání shody s pachatelem tohoto činu, a tudíž ani ze závěrů této prověrky na místě samém nelze usuzovat na jeho vinu pod bodem III.
20. K tvrzeným rozporům mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran dovolacích námitek ohledně zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou.
21. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
22. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. T ato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
23. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Z další judikatury lze zmínit například odstavec 22. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „…se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
24. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, opírající se o tvrzení, že v rozporu s §125 tr. ř. se soudy řádně nevypořádaly s námitkami obhajoby, tak těmito námitkami ve skutečnosti toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění napadených rozhodnutí, k čemuž Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265 odst. 4 tr. ř.).
25. Žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky, jimiž obviněný i v této spojitosti vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, ale tuto odbyl toliko prostým konstatováním o údajné správnosti postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně. Nutno uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu sice stručné, avšak nelze konstatovat, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že by představovalo zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Z ustálené praxe i Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1153/16, lze vyvodit, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tímto požadavkem tedy není, jestliže Krajský soud v Praze na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, kde je také patřičně reagováno na odvolací výhrady obviněného. Napadené rozhodnutí nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
26. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani výtce, že soud prvního stupně ohledně krádeží v prodejně XY a XY údajně neprovedl důkaz přehráním kamerového záznamu, z něhož by naopak mohl zjistit, že jej jako pachatele nelze ztotožnit. V tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 51/96, a sp. zn. III. ÚS 402/05).
27. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že na absenci namítaného důkazu přehráním kamerového záznamu nelze nahlížet ve smyslu opomenutého důkazu. Ve vztahu k předmětné námitce nutno dodat, že soud prvního stupně se tímto důkazním návrhem nezabýval, neboť nebyl v předchozím řízení obviněným učiněn, přičemž jeho potřebu zmiňuje a jeho neprovedení soudu prvního stupně vytýká v rámci svých odvolání jak proti jeho rozsudku ze dne 30. 5. 2022, tak i ze dne 26. 1. 2023. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že v rámci hlavního líčení konaného dne 25. 5. 2022 (č. l. 350–356) soud prvního stupně předložil podle §213 odst. 1 tr. ř. procesním stranám k nahlédnutí zde vyjmenované důkazy, mimo jiné i fotodokumentaci z kamerových záznamů. Žádná ze stran však nevyužila svého práva, když k dotazu soudu, zda navrhují přečtení – přehrání předložených důkazů, obviněný i státní zástupkyně shodně mimo jiné uvedli, že doslovné čtení nepožadují. Obviněný byl dále dotázán k vyjádření ke každému jednotlivě provedenému důkazu podle §214 tr. ř., aniž by uplatnil jakékoli připomínky. Jak z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 5. 2022 (č. l. 352–364), tak i z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 1. 2023 (č. l. 506–509) vyplývá, že obviněný nevznesl žádný návrh na doplnění dokazování, konkrétně stran přehrání namítaných kamerových záznamů. Z předloženého procesního spisu tedy nevyplývá, že by obviněný požadoval přehrání záznamů, a tedy že by byl jeho požadavek soudem bezdůvodně zamítnut. Tvrzení dovolatele, že tento důkazní prostředek proveden vůbec nebyl, neodpovídá skutečnosti, naopak byl proveden řádně a v souladu s trestním řádem. Jak dále vyplývá i z protokolu o veřejném zasedání konaném o odvolání obviněného ze dne 19. 4. 2023 jakýkoli návrh na doplnění dokazování, tedy nejen v naznačeném směru, obviněný, popř. jeho obhájce nevznesl (č. l. 562).
28. Ve smyslu ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 748/2019) pro účely rozhodnutí o uplatněných důkazních návrzích je podstatné sdělení stran v průběhu hlavního líčení, či veřejného zasedání. Pokud je procesní stranou uvedeno, že důkazní návrhy nejsou, není chybou, že soud neprovedl důkazní návrhy činěné v jiných stadiích trestního řízení, resp. že o těchto důkazních návrzích explicitně nerozhodl a neodůvodnil jejich neprovedení. Pokud tedy nebyly shledány rozpory v provedených důkazech, jak konstatoval odvolací soud, tedy že soud prvního stupně dospěl ke správným a úplným skutkovým zjištěním na základě všech důkazů provedených u hlavního líčení, přičemž dokazování bylo provedeno v rozsahu stanoveném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tak aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, nemusí se takový důkaz navrhovaný obviněným provést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 59/2023).
29. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na jejich odůvodnění náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
30. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný popírá spáchání většiny mu za vinu kladených skutků, je z trestné činnosti konkrétními důkazy spolehlivě usvědčován. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání obviněného a z nich učiněných skutkových závěrů je možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Všechny případy předmětné trestné činnosti obviněného jsou zadokumentovány též v protokolech o ohledání míst činu, které obsahují i náčrtky a fotodokumentaci. V souvislosti s odcizováním věcí v prodejnách byly zajištěny kamerové záznamy. Byť obviněný jejich vypovídací hodnotu zpochybňuje, z odcizení notebooku z prodejny XY je spolehlivě usvědčován obsahem a vyhodnocením kamerového záznamu, na kterém je detailně zachycen a ztotožněn (navíc i policejním komisařem, který jej ze své praxe osobně zná). Kromě toho je usvědčován i výpovědí svědka M. T. a nepřímo i výpovědí svědka M. D., a zejména pak svědectvím J. M. Kamerové záznamy ze stejného důvodu usvědčují obviněného i z krádeže v prodejně XY v XY, neboť policejní komisař, který kamerový záznam vyhodnocoval, zná nejen jeho osobu, ale i jeho oblečení, ve kterém se delší čas po XY pohyboval. Spoluúčast obviněného na vloupání do skladu drogistického zboží vyplývá z úkonů učiněných v přípravném řízení v souvislosti se všemi třemi pachateli. Co se týče krádeže horského kola L. Ch., k tomuto skutku byla v přípravném řízení s obviněným provedena prověrka na místě činu, při které obviněný ukázal policistům dům č. XY v XY ulici a balkon, ze kterého jízdní kolo odcizil. Obviněný je tak jednoznačně jako pachatel usvědčován protokolem o prověrce na místě ve smyslu §104e tr. ř. a vyhodnocením zajištěné stopy. V souvislosti s odcizením předmětného kola bylo z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika zjištěno, že ze zajištěné stopy č. 2 – biologického stěru, byla kriminalistickým zkoumáním izolována DNA, byl opakovaně stanoven její úplný profil a porovnáním majoritní složky v rámci IS CODIS databáze DNA byla zjištěna shoda s DNA profilem osoby obviněného. Shoda mnohonásobně překračuje hranici stanovenou jako limit individuální identifikace (str. 10–11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného K. B. byla provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Skutková zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře, s nímž se ztotožnil i Krajský soud v Praze, podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů, jež do sebe logicky zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého byl bez důvodných pochybností prokázán výše popsaný, byť obviněným zpochybňovaný, skutkový stav, a tím i vyloučeno jakékoli jiné (alternativní) skutkové zjištění.
31. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ať již zvoleného (§37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§38 tr. ř.), ač ho podle zákona mít měl, tj. bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. To je jedním z nejdůležitějších procesních práv, což jen potvrzuje jeho ústavně právní ochrana (ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a dále garance jeho ochrany v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách (např. ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.), a jeho porušení se považuje za podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se však porušení práva na obhajobu chápe poněkud úžeji, neboť mu neodpovídá každé porušení práva na obhajobu, protože zmíněný dovolací důvod nelze naplnit např. námitkami proti způsobu, jakým obhájce vedl obhajobu. Jak je patrné z dikce zákona („obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl“), tento dovolací důvod směřuje na případy, kdy byla porušena ustanovení o nutné obhajobě (§36 a §36a tr. ř.), a to především v té formě, že obviněný skutečně neměl obhájce, ačkoli ho mít měl.
32. Přestože předmětný dovolací důvod lze uplatnit, pokud došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem užší než právo na obhajobu, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003, č. 23/2007-II. Sb. rozh. tr., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, sv. 17, T 413, věta 2.). Účelem tohoto dovolacího důvodu proto může být i možnost dosažení nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé.
33. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že důvody nutné obhajoby jsou stanoveny v §36 a §36a tr. ř. Podle §36 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.), je-li jeho svéprávnost omezena anebo jde-li o řízení proti uprchlému. Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce též tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení i tehdy, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let. Podle §36 odst. 4 písm. a) a b) tr. ř. obviněný musí mít obhájce též v hlavním líčení konaném proti zadrženému nebo v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního. Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít, určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven (§38 odst. 1 tr. ř.).
34. K institutu nutné obhajoby je třeba uvést, že se jí nelze domáhat v tzv. předprocesním stádiu trestního řízení, neboť v něm není povinnost ustanovit osobě, která není v postavení obviněného, právního zástupce (advokáta) za účelem právní pomoci ve smyslu podmínek nutné obhajoby podle §36 tr. ř. U dospělého pachatele se nutná obhajoba (ustanovení obhájce) váže na konání trestního řízení, resp. na zahájení trestního stíhání, což vychází z dikce ustanovení §36 odst. 1 tr. ř., podle něhož dospělý pachatel teprve v procesním postavení obviněného musí mít obhájce už v přípravném řízení, které počíná zahájením trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. a pokračuje v dalších stádiích trestního řízení, pokud tento důvod nadále trvá (srov. rozh. č. 1/1968, 2/1978, 1/1979 Sb. rozh. tr.). Počátek nutné obhajoby je u dospělého pachatele vždy spojen se zahájením trestního stíhání (nemůže nastat dříve), což vyplývá z použitého pojmu „obviněný“ v návětí §36 tr. ř., protože právě od zahájení trestního stíhání se vede řízení proti konkrétní osobě (srov. Šámal, P. a kol . Trestní řád I. §1-156. Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 443). Pro mladistvé pak platí speciální podmínky stanovené v §42 z. s. m.
35. Pokud jde o řízení předcházející zahájení trestního stíhání, postupuje se podle §158 odst. 1 tr. ř. a policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze dojít k závěru o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele, a to i prostřednictvím prověrky na místě (§104e tř. ř.), mají-li její výsledky vést k závěru o tom, kdo je pachatelem. Pro postup při provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů platí podmínky vymezené v ustanovení §158 odst. 9 tr. ř.
36. Prověrku na místě a postup při ní upravuje §104e odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu. Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.
37. V projednávané věci obviněný vytýkal, že při prověrce na místě ve smyslu ustanovení §104e tr. ř. konané dne 27. 1. 2022 (č. l. 152–154) nebyl přítomen obhájce, ačkoliv u něj byl dán důvod nutné obhajoby uvedený v §36 odst. 2 tr. ř.
38. Předně nutno konstatovat, že v dané věci není sporu o tom, že u obviněného K. B. byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 1 písm. b) tr. ř. Jak je z obsahu spisu patrno, obviněný K. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 10 Nc 5204/2020, který nabyl právní moci 1. 1. 2021, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky a se jměním, jehož hodnota přesahuje částku 1.000 Kč, že není schopen posoudit poskytnutí zdravotních služeb (resp. specifických zdravotních služeb), popřípadě důsledky jejich poskytnutí, není schopen samostatně uzavírat kupní, darovací či jiné smlouvy, které by ho zavazovaly k finančnímu budoucímu plnění, a ze kterých by vyplývaly finanční závazky, že není schopen samostatně uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, že není schopen jednat na úřadech a státních orgánech, zejména není schopen jednat na úřadech práce v souvislosti s podáváním žádostí o přiznání dávek. (viz č. l. 267). Současně byla obviněnému ustanovena opatrovníkem pracovnice Oblastní charity Kutná Hora D. V., jde-li o právní jednání v citovaném rozsudku blíže specifikovaném.
39. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Okresní soud v Kutné Hoře již obviněnému K. B. dne 27. 1. 2022 ustanovil opatřením sp. zn. 6 Nt 701/2022 podle §39 tr. ř. z důvodu §36 odst. 1 písm. b) tr. ř. obhájce Mgr. Jana Nováka (č. l. 170 spisu). Tento obhájce byl následně přítomen také prvnímu výslechu obviněného K. B. v procesním postavení obviněného, který se konal dne 22. 2. 2022 v 15.18 hod. (č. l. 174 až 177 spisu), a účastnil se dalších úkonů tohoto trestního řízení.
40. Přitom platí, že toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání a byl mu doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání (§32 tr. ř.), přičemž zákon určuje, že se tak musí stát nejpozději na počátku prvního výslechu (§160 odst. 2 tr. ř.). K tomu Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 2 T 39/2022, připomíná, že v této věci byly podle §158 odst. 3 tr. ř. z podnětu oznámení poškozeného L. CH. (č. l. 7 spisu) ze dne 6. 7. 2021 zahájeny úkony trestního řízení k prověření podezření ze spáchání přečinů podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §178 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel (č. l. 1 spisu). Téhož dne podal L. Ch. podle §158 odst. 6 tr. ř. vysvětlení, v jehož rámci rovněž uvedl zevrubný popis pachatele (č. l. 24 až 26 spisu). Na základě oznámení bylo provedeno šetření na místě činu a provedeno ohledání místa činu, vyhotoven situační náčrtek a provedena fotodokumentace. Provedeným ohledáním byly na místě zajištěny dvě kriminalisticky upotřebitelné biologické stopy, kdy stopa č. 1 byla zajištěna na hromosvodu vedle balkonu v prvním nadzemním podlaží a stopa č. 2 byla zajištěna na zábradlí balkonu v prvním nadzemním podlaží. Provedeným odborným vyjádřením odborného pracoviště OKTE Kladno byla ze stopy č. 2 izolována DNA a v rámci sledovaného kitu byl stanoven její úplný profil. Tento je vhodný k porovnání s dalšími DNA profily ke stanovení individuální identifikace. Dalším zkoumáním bylo zjištěno, že DNA profil osoby K. B. je shodný s profilem DNA stanoveným ze stopy č. 2. Pravděpodobnost zjištěné shody mnohonásobně překračuje hranici stanovenou jako limit individuální identifikace.
41. Na základě toho byla dne 27. 1. 2022 uskutečněna prověrka na místě ve smyslu ustanovení podle §104e tr. ř. Z protokolu o prověrce na místě, která započala dne 27. 1. 2022 ve 12.40 hodin se podává, že podezřelý K. B. vedl hlídku policie do ulice XY, kde ukázal dům čp. XY a balkon, z něhož odcizil jízdní kolo. Teprve na základě výsledku této prověrky bylo dne 27. 1. 2022 proti obviněnému podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kutná Hora, Oddělení obecné kriminality, ze dne 27. 1. 2022, č. j. KRPS-290515-30/TČ-2021-010571-BR pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 165-166 spisu), obviněnému doručeným dne 27. 1. 2022 (č. l. 165 spisu). Téhož dne, jak již výše uvedeno Okresní soud v Kutné Hoře obviněnému ustanovil opatřením sp. zn. 6 Nt 701/2022 podle §39 tr. ř. z důvodu podle §36 odst. 1 písm. b tr. ř. obhájce Mgr. Jana Nováka (č. l. 170 spisu).
42. Nejvyšší soud zdůrazňuje , že nutnost mít obhájce „již v přípravném řízení“, neznamená, že by měl být obhájce přítomen (nejedná-li se o mladistvého) již u úkonů prověřování, tj. u úkonů prováděných ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tvrzenou vadou spočívající v absenci obhájce u provádění prověrky na místě tento úkon netrpí a vzhledem k procesním a časovým souvislostem ani trpět nemohl. Proto také nedošlo ani k porušení práva obviněného na obhajobu.
43. S přihlédnutím ke všem těmto procesním ustanovením je zřejmé, že orgány přípravného řízení v projednávané věci neporušily ustanovení o nutné obhajobě, pokud provedly prověrku na místě s podezřelým K. B. konanou dne 27. 1. 2022 ve 12.40 hodin jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání proti obviněnému bez přítomnosti obhájce, neboť k zahájení trestního stíhání dovolatele došlo téhož dne právě až na základě výsledků této prověrky (č. l. 165-166 spisu). Za této situace nepřítomnost obhájce u prověrky na místě nemá za následek nepoužitelnost tohoto úkonu jako důkazu v řízení před soudem (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1266/2010, ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 3 Tdo 410/2010, či ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 471/2010). Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud neshledal porušení práva na obhajobu a výhrady obviněného vztahující se k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jsou tak zjevně neopodstatněné.
44. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty obviněnému přisouzených přečinů jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil skutkové podstaty těchto přečinů, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze, ani v rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
45. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 8–11), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 5–6). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.
46. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného K. B. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu