ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.892.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 892/2023-7111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2023 o dovolání obviněných 1. V. K. , 2. P. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, 3. J. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, 4. F. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Rapotice, a 5. M. P. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 8/2020, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných V. K. a M. P. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, byl obviněný V. K., nar. XY (dále jen „V. K. st.“) uznán za jednání popsané pod bodem I. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný krajským soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 5.000 Kč, tedy v celkové výši 2.000.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě zajištěných částek ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC.
2. Obvinění P. K., J. K. a F. K. byli týmž rozsudkem krajského soudu za jednání popsané pod bodem II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obvinění P. K. a J. K. rovněž zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byli obvinění P. K., J. K. a F. K. krajským soudem odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných P. K. a J. K. ukládán za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to všichni tři jmenovaní shodně v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku shodně zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli dále všichni tři jmenovaní obvinění shodně odsouzeni též k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
3. Obviněná M. P. pak byla citovaným rozsudkem krajského soudu uznána za jednání popsané pod bodem II. vinnou jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla obviněná citovaným rozsudkem krajského soudu odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
4. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl následně ve výroku o vině i trestu v zákonné lhůtě napaden odvoláními podanými osobami obviněných V. K. st., P. K., J. K. a F. K., jakož i odvoláním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaným částečně ve prospěch a částečně v neprospěch obviněných P. K., J. K. a M. P. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu z podnětu odvolání obviněného V. K. st., obviněného F. K. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil, a to ohledně obviněných P. K., J. K. a M. P. v celém rozsahu, dále pak ohledně obviněného F. K. ve výroku o trestech a konečně ohledně obviněného V. K. st. ve výroku o trestu propadnutí věci ve vztahu k zajištěné částce ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC.
5. Citovaným rozsudkem vrchního soudu pak byli obvinění P. K., J. K. a M. P. za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu uznáni vinnými jednáním popsaným původně v rozhodnutí nalézacího soudu pod bodem II., kvalifikovaným jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný P. K. vrchním soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. K. byl vrchním soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná M. P. byla odvolacím soudem odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněným P. K., J. K., M. P. vrchním soudem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněného F. K. pak odvolací soud za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný V. K. st. pak byl odvolacím soudem odsouzen podle §70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to zajištěné částky 99,68 BTC. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn.
6. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, kteréžto byly stran jednání popsaného pod bodem II. následně v nezměněné podobě převzaty Vrchním soudem v Olomouci jako soudem odvolacím, se obvinění V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami [tj. se spoluobviněnými A. D., V. K., nar. XY (dále jen „V. K. ml.“), M. V. a M. S.] tím, že:
I. obvinění V. K., nar. XY, A. D. a V. K., nar. XY,
ačkoli je rostlina konopí (Cannabis L.) uvedena v příloze 3 - Seznam č. 3 omamných látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka omamná a zároveň je zařazena do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška MZV č. 47/1965 Sb.), a obsahuje látku delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“), která je uvedena v příloze 5 - Seznam č. 5 psychotropních látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní a zároveň je látkou zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška MZV č. 62/1989 Sb.), a ačkoli nedisponovali příslušným povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami,
obviněný V. K., nar. XY,
od dosud přesně nezjištěné doby, minimálně od měsíce ledna 2013 do 26. 11. 2018 si nejméně od obviněného A. D. opakovaně obstarával sušené konopí, když věděl, že obviněný D. sušené konopí získává od dalších osob, kdy obviněný V. K., nar. XY, konopí za účelem další distribuce přechovával a následně pod uživatelským jménem "XY" pomocí počítače nabízel k prodeji v prostředí latentní sítě internet, též známé jako „DARKNET“, konkrétně na virtuálních tržištích pod názvy Dream Market, Black Both, Wallstreet, CGMC a jiných, a v minulosti také na již úředně uzavřených darknetových tržištích Alphabay, Hansa Market, Silk Road 1, Silk Road 2, Valhalla, Black Market Reloaded, Abraxas, Nucleus, Agora, Sheep Market, pod názvy „Durban Poison“, „Special Queen“, „Early Skunk“, „Master Kush“ či „Trim“, kdy po vytvoření objednávky v tomto prostředí ze strany jednotlivých objednavatelů osobně na přesně nezjištěných místech, minimálně však v období od 26. 6. 2018 do 26. 11. 2018 v místě svého bydliště na adrese XY, XY, vytvářel zásilky se sušeným konopím, které zabalil do vakuového plastového a hliníkového obalu a takto zabalené vložil do papírových bublinkových obálek, které byly, stejně jako vnitřní obaly, označeny druhem vloženého konopí a jeho množstvím, a které byly následně opatřeny štítkem s neexistujícím odesílatelem v podobě obchodní společnosti MISES nebo HAUSER s různými sídly a dále štítkem s konkrétním adresátem (odběratelem), kdy následně takto připravené zásilky podával k poštovní přepravě vhozením do schránek držitelů poštovní licence na různých místech České republiky a na území Rakouské republiky, a to nejméně v těchto případech:
- v období od 6. 4. 2016 do 2. 6. 2016 podal na různých místech na území Rakouské republiky 66 poštovních zásilek opatřených štítky s adresáty M. F., D. P., S. O., T. W., R. D., S. B., R. K., V. F., P. S., S. E., J. W., N. N., R. P., M. W., J. H., S. H., J. G., F. H. M. S., M. M., L. M., A. E., M. R., V. K., L. P., L. G., F. A., L. S., S. I., V. S., P. S., E. C., L. M., J. C., J. U., J. H., D. F., T. Y., D. K., M. N., J. W., O. B., C. H., B., S. W., C. L., J. F., F. S., CH. L., M. B., L. I., P. P., B. J., G. G., M. P., D. M., G. G., P. G., J. Z., P. G., T. K. (předstíraný převod), G. B., N. S., H. R., A. R., které obsahovaly sušené konopí o hmotnosti cca 373 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC,
- v období od 3. 5. 2016 do 14. 2. 2018 podal na různých místech na území České republiky 25 ks poštovních zásilek, a to v roce 2016 na poštách v XY a XY a v letech 2017 a 2018 na podací poště v Brně, opatřených štítky s adresáty G. K., S. B., E. K., S. A., S. B., R. T., A. P., G. D., J. D. S., D. B., A. R., K. B. Z., M. M., E. F., H. U. Y., S. M., G. F., M. C., I. L. L., A. K., L. C., D. P., A. L. J., M. G., S. M., které byly zajištěny pracovníky celní správy Generálního ředitelství cel České republiky a které obsahovaly cca 274,5 g sušeného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC,
- dne 21. 11. 2018 v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě v okrese XY podal k přepravě poštovní zásilku označenou neexistujícím odesílatelem, a to společností MISES s. r. o., a opatřenou štítkem adresáta S. T., která obsahovala sušené konopí o hmotnosti 37,76 g s obsahem 4,66 g účinné látky THC,
- dne 24. 1. 2018 na přesně nezjištěném místě na území hlavního města Prahy podal či zajistil podání k přepravě poštovní zásilky označené neexistujícím odesílatelem, a to společností MISES s. r. o., s označením adresáta A. Č., která byla zajištěna na pobočce České pošty XY, Praha XY - XY, a obsahovala 7,301 g konopí s obsahem 0,63 g účinné látky THC,
přičemž od měsíce února 2018 zadával vytváření zásilek se sušeným konopím svému synovi obviněnému V. K., nar. XY, kterému poskytoval při osobních schůzkách sušinu konopí a potřebný obalový materiál a dále mu předával pokyny a potřebné údaje k vytváření zásilek,
když od blíže nezjištěné doby nejpozději do 26. 11. 2018, v místě svého bydliště v bytě na adrese XY, XY, a dále v jeho sklepní kóji zejména v cestovních zavazadlech a kufrech přechovával za účelem další distribuce způsobem výše popsaným vakuově zabalené plastové sáčky s označením pěstitele, odrůdy a množství, které obsahovaly sušené konopí o celkové hmotnosti 44.682,08 g s obsahem 4.363 g účinné látky THC,
obviněný V. K., nar. XY, tak od 8. 1. 2013 do 26. 11. 2018 prodal prostřednictvím DARKNETU celkem 126,046 kg konopí, z toho 96,851 kg pupenů konopí různých odrůd za 17.433.180 Kč a 29,195 kg rostlinného odpadu (tzv. trim) za 1.488.945 Kč, celkem tedy takto utržil částku 18.922.125 Kč,
když za dodávané konopí platili odběratelé obviněnému V. K., nar. XY, prostřednictvím virtuální měny BITCOIN, případně prostřednictvím jiné virtuální měny, přičemž obviněný V. K., nar. XY, poté buď přímo ve virtuální měně BITCOIN odměňoval svého dodavatele obviněného A. D. a jeho prostřednictvím i osoby pěstující rostliny konopí a následně produkující sušinu konopí, a to nejméně M. V. a M. S., nebo tuto virtuální měnu převáděl na peněžní prostředky, které spotřebovával v podobě bezhotovostních plateb, nebo je převáděl na peněžní hotovost, kterou sám spotřebovával, a dále odměňoval obviněného V. K., nar. XY, a to částkou 25.000 Kč za každý odeslaný kilogram marihuany,
II. obvinění P. K., J. K., F. K., M. P., M. V. a M. S.
ačkoli nedisponovali příslušným povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, poté, co obdrželi rostliny konopí od obviněného A. D., osobně obstarávali péči o pěstované rostliny konopí, přičemž po vypěstování rostlin konopí do fáze nejrozsáhlejšího květenství s předpokládaným největším obsahem psychoaktivních látek sami či společně s obviněným A. D. či s jeho pomocí sklízeli pěstované rostliny konopí, zpracovávali je odstraněním stonků a listů, sušili vrcholové části a květenství, a takto zpracované rostliny konopí ve stavu způsobilém ke spotřebě jako droga marihuana, vakuově zabalili a předávali za účelem její další distribuce obviněnému A. D., kdy takto činili s vědomím, že obviněný A. D. sušené konopí předává či jinak dodává další osobě k zpracování či jinému využití,
kdy věděli, o jaké rostliny se jedná a že nakládání s nimi bez příslušného povolení není povoleno, a tohoto jednání se dopustili, ačkoliv rostlina konopí (Cannabis L.) je uvedena v příloze 3 - Seznam č. 3 omamných látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zároveň je zařazena do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška MZV č. 47/1965 Sb.), a obsahuje látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedena v příloze 5 - Seznam č. 5 psychotropních látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní a zároveň je látkou zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška MZV č. 62/1989 Sb.), kdy konkrétně:
1. obviněný P. K.
v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny sklidil, a to nejméně v letech 2017 a 2018 s pomocí obviněného A. D., usušil, částečně zpracoval pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., takto za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti celkem 20.855 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, v roce 2018 rostliny ve dnech 10. 10. 2018 v době od 07:30 hodin do 18:00 a následně dne 11. 10. 2018 v době od 07:19 do 15:30 hodin sklidil společně s obviněným A. D., jemuž část usušené rostlinné hmoty následně předal, kdy se jednalo o usušené konopí o hmotnosti nejméně 3.912 g obsahující 492,46 g účinné látky THC, kdy dále obviněný P. K. v místě svého bydliště na adrese XY držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.170,65 g s obsahem 95,91 g účinné látky THC,
2. obviněný J. K.
v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny s pomocí obviněného D. sklidil, usušil, částečně zpracoval pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., takto za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti celkem 13.016 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, přičemž v roce 2018 po vypěstování rostlin konopí dne 13. 10. 2018 od 07:30 společně s obviněným A. D. rostliny sklidil a část usušené rostlinné hmoty o hmotnosti 5.818 g obsahující nejméně 463 g účinné látky THC následně obviněnému D. předal, kdy dále obviněný J. K. v místě svého bydliště na adrese XY, XY, držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.176 g s obsahem 69,8 g účinné látky THC,
3. obviněný F. K.
v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny sklidil, usušil, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D., kdy za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal 20.793 g toxikomansky upotřebitelného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC, a v roce 2018 dne 8. 10. 2018 v době od 07:47 do 16:47 hodin sklidil, usušil a obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti nejméně 7.787,2 g, obsahující 881,92 g účinné látky THC,
4. obviněná M. P.
v období let 2014 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstovala přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostala od obviněného A. D., kdy vypěstované rostliny s pomocí obviněného A. D. sklidila, usušila, částečně zpracovala pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechala a část předala obviněnému D., takto za období let 2014 až 2017 obviněnému D. předala toxikomansky využitelné sušené konopí o hmotnosti celkem 5.878 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, dále dne 24. 10. 2018 v době od 10:37 do 11:16 hodin předala obviněnému D. sušené konopí o hmotnosti 2.789,61 g obsahující cca 389,95 g účinné látky THC, přičemž dále obviněná M. P. v místě svého bydliště na adrese XY, XY, držela toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.642,9 g s obsahem 130,16 g účinné látky THC.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
7. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadl obviněný V. K. st. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadené rozhodnutí zároveň podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, načež bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
8. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. K. st. namítl nepoužitelnost důkazů z přípravného řízení, a to v důsledku porušení zásady zákonnosti trestního řízení a práva obviněného na zákonného soudce s ohledem na místní nepříslušnost Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Ve věci byla podle obviněného dána místní a věcná příslušnost Krajského státního zastupitelství v Brně, a to nejpozději ode dne 5. 3. 2018, kdy policejní orgán zahájil úkony trestního řízení, kterého se měl dovolatel dopouštět s dalšími osobami v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Obviněný tedy namítá, že nebyla dána místní příslušnost Městského státního zastupitelství v Praze zejména při podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, k prohlídce jiných prostor a pozemků, zajištění motorových vozidel, zajištění bytové jednotky a nebytové jednotky ve vlastnictví obviněného a zajištění peněžních prostředků na jeho bankovním účtu. Z jednotlivých návrhů na vydání příkazů státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a na nich navazujících příkazů obvodního soudu je podle obviněného zřejmé, že se tyto orgány činné v trestním řízení otázkou místní příslušnosti nikterak nezabývaly. Obviněný poukazuje na to, že při určování místní příslušnosti soudu pro rozhodování o některých úkonech v přípravném řízení podle §18 tr. řádu je třeba vycházet z toho, že kritéria místní příslušnosti soudu uvedená v tomto ustanovení jsou vzájemně v poměru subsidiarity. Je-li tak možno určit místo, kde byl čin spáchán, je podle §18 odst. 1 tr. řádu místně příslušným primárně soud, v jehož obvodu se toto místo nachází. Z toho je podle obviněného zřejmé, že v nyní posuzované věci rozhodovaly místně nepříslušné orgány činné v trestním řízení, a tedy i důkazy, které byly v přípravném řízení opatřeny na základě jejich rozhodnutí, byly důkazy získanými nezákonným způsobem a nejsou tak procesně použitelnými. Obviněný přitom namítá, že s identickou námitkou vznesenou v jím podaném odvolání se soud druhého stupně vypořádal nedostatečně.
9. Obviněný V. K. st. dále namítá, že z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, z čeho vyplýval způsob zajištění jeho věcí, stejně jako neodkladnost a neopakovatelnost v jeho bydlišti provedené domovní prohlídky. Nadto i postup Policie České republiky při převedení bitcoinů a bitcoinové peněženky při domovní prohlídce v bydlišti užívaném taktéž jeho osobou byl nesprávný, jelikož nebyl použit procesní postup podle §79a odst. 2 tr. řádu, a to s ohledem na skutečnost, že kryptoaktiva nejsou pod centrální správou a nakládání s nimi má určitá specifika. Jakýkoliv jiný druh příkazu je podle obviněného neuskutečnitelný a v případě kryptoměnové peněženky by mělo být zakázáno nakládání s nosičem dat (vlastní peněženkou), jakož i SEED kódem. K tomu však do dnešního dne ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Obviněný poukazuje na to, že podle zprávy Policejního prezídia ze dne 29. 11. 2021 platí, že zajištění kryptoměnových peněženek provádí osoba, která je proškolena v oblasti IT technologií. V příslušném spisu však není založena listina prokazující, že by příslušník Policie České republiky, který provedl převedení bitcoinů, byl před samotným úkonem převodu proškolen v oblasti IT technologií.
10. Obviněný dále namítá, že ve spise se nenachází odborné vyjádření k obsahu zajištěného notebooku zn. Lenovo, na které se odvolává obžaloba i rozsudek, ale Úřední záznam Kriminalistického ústavu k výjezdu pro NPC ze dne 26. 11. 2018, č. j. NPC-544/TČ-2018-2200PR, z něhož vyplývá, že celý proces zajištění dat od provedení domovní prohlídky u obviněného až po zhotovení bitové kopie notebooku zn. Lenovo nebyl proveden v souladu s trestním řádem, neboť obviněný nebyl před výše popsaným úkonem policejním orgánem vyzván k předložení dotčeného notebooku ve smyslu §78 tr. řádu, přičemž bitová kopie notebooku zn. Lenovo byla provedena policejním orgánem bez doložení jeho proškolení v oblasti IT technologií. Jestliže pak v rámci domovní prohlídky byly zajištěny dvě tiskárny, tak z odborného vyjádření k nim vyplývá pouze to, že porovnávané tisky ze zásilek mohly být provedeny na jakékoliv laserové tiskárně, která využívá shodný typ tiskové náplně. Bez důkazů obsažených v nezákonně zajištěném notebooku zn. Lenovo tedy nelze stanovit, kdo tento notebook a v něm obsažené nástroje pro správu virtuálních měn (kryptoměn) ve skutečnosti užíval. Obviněný tedy zpochybňuje celý proces zajištění stop a s tím související obsah důkazů.
11. Dovolatel dále namítá nezákonnost uloženého trestu propadnutí věci, a to částek 40.600 Kč a 99,68437213 BTC, jelikož nebylo objasněno, zda tyto věci skutečně náleží pachateli a jakým způsobem byly získány. Soud prvního stupně při ukládání trestu propadnutí věci ignoroval, že tento druh trestu je podle §70 tr. zákoníku možné v předmětné věci aplikovat pouze na finanční prostředky zajištěné při domovní prohlídce provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) tr. řádu, přičemž v odůvodnění svého rozsudku neuvedl ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že domovní prohlídka v bydlišti obviněného byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Podle obviněného tak nebyl odůvodněn ani závěr o tom, že jde o prostředky, které jsou výnosem z trestné činnosti páchané jeho osobou.
12. Obviněný rovněž vznáší námitky proti uloženému trestu odnětí svobody, který považuje za nespravedlivý, nepřiměřený a neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Nalézací soud totiž nezohlednil délku soudního řízení, stejně jako dobu uplynuvší od spáchání skutku, pro který byl obviněný uznán vinným a neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, proč je pro odrazení osoby dovolatele od páchání další trestné činnosti zapotřebí uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Jeho uložením podle obviněného nebyl splněn účel ani funkce trestu, když přicházela v úvahu možnost využití §58 tr. zákoníku, a to s ohledem na osobní a rodinné poměry jeho osoby. Obviněný k tomuto dále poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně při hodnocení stran ukládání trestu opomenul ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku, při němž se neuplatní limity uvedené v §58 odst. 4 tr. zákoníku.
13. K uloženému peněžitému trestu nadto obviněný namítá, že soud prvního stupně si pro určení výše denní sazby peněžitého trestu neopatřil žádné informace o jeho majetkových poměrech, přičemž majetkové šetření nebylo provedeno ani v přípravném řízení. Peněžitý trest je tedy podle jeho mínění nedobytný a nemůže přispět k resocializaci jeho osoby, pročež byl uložen v rozporu se zákonem.
14. Závěrem svého dovolání proto obviněný V. K. st. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
15. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. K. , který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný P. K. namítl, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo , jelikož nebylo prokázáno, že si byl vědom toho, že by se měl podílet na páchání jakéhokoliv trestného činu. Obviněný podle svého tvrzení pěstoval konopí za účelem výroby masti pro těžce nemocnou manželku, přičemž jeho přebytky přenechal zdarma spoluobviněnému A. D., a to rovněž za účelem výroby mastí. Přitom žil řádným životem a nikdy nebyl trestán. Obviněný zcela nesouhlasí se způsobem, jakým soudy nižších stupňů hodnotily tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V. K. st., kteréžto posloužily jako důkazy pro stanovení množství předaného konopí. Soud totiž na jednu stranu uvádí, že nebyly prokázány finanční toky v nich popsané, na druhou stranu tato skutečnost údajně nesnižuje hodnověrnost a použitelnost dalších údajů obsažených v tabulkách. Obviněný taktéž nerozumí tomu, jakým způsobem soudy nižších soudů dovodily, že v předmětných tabulkách uvedené křestní jméno Petr se bez dalšího vztahuje k jeho osobě. Obviněný ani spoluobviněný A. D. přitom u soudu neuvedli, že by mezi nimi docházelo k předávání sušeného konopí, natožpak v jakém množství, což nevyplývá ani z žádného dalšího soudem provedeného důkazu.
17. Obviněný taktéž namítá, že ze žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se stal členem organizované skupiny, když spoluobviněný A. D. byl jedinou osobou, s níž byl v přímém kontaktu. Obviněný tedy nerozumí tomu, kterak mohly soudy nižších stupňů dospět k závěru, že předával konopí za účelem jeho další distribuce spoluobviněnému A. D., když takto činil s vědomím, že s ním nelze nakládat bez příslušného povolení a že spoluobviněný A. D. sušené konopí předává či jinak dodává další osobě k zpracování či jinému využití. S ohledem na tyto skutečnosti nemohly soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů podle mínění obviněného u jeho osoby dovodit naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
18. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a obviněného zprostil obžaloby. Alternativně pak navrhuje, aby Nejvyšší soud po zrušení rozsudků soudů nižších stupňů věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby zrušil výrok o trestu z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti.
19. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný J. K., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. K. namítl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Obviněného podle jeho mínění nemůže nade vší pochybnost usvědčovat to, že spoluobvinění V. K. st. a A. D. měli vypracovat nějaké tabulky, a to zvláště za situace, kdy soudy označily některé údaje v nich obsažené za neprokázané. V řízení naopak bylo podle obviněného prokázáno to, že vyráběl pro sebe a sobě blízké léčivé konopné masti, které byly nalezeny při domovní prohlídce, přičemž část úrody přenechával zdarma spoluobviněnému A. D. pro farmaceutické účely. Obviněný se tedy nemohl dopustit úmyslně žádné trestné činnosti, jelikož byl spoluobviněným A. D. uveden v omyl a bylo mu zamlčeno, jak jmenovaný spoluobviněný dále nakládá s předmětným konopím. Obviněný též zpochybňuje závěry odborného posouzení, které jsou podle jeho mínění spekulativní, jelikož srovnávací materiál nebyl ani k dispozici. V řízení tedy v důsledku těchto skutečností nebyla dodržena zásada in dubio pro reo , což se vztahuje zejména na množství vyrobené marihuany, ale též na dobu, po níž konopí pěstoval a zpracovával.
21. Další vadou podle obviněného vedené řízení zatížil nalézací soud, který jej upozornil na možnost změny právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem II. ve vztahu k §284 tr. zákoníku až po závěrečných řečech, a to poté, co odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí. V hlavním líčení dne 2. 9. 2021 následně nalézací soud změnil svůj postoj a „vrátil“ věc bez předchozí notifikace do stadia dokazování, přičemž obhájce dovolatele nemohl být osobně přítomen, jelikož nalézací soud nevyhověl jeho omluvě a žádosti o odročení hlavního líčení. V důsledku této skutečnosti pak podle obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
22. Obviněný dále namítá, že trest odnětí svobody je pro něj s ohledem na jeho vysoký věk fakticky trestem doživotním, přičemž odvolací soud při ukládání trestu adekvátně nezohlednil jeho věk, neuspokojivý zdravotní stav, jeho doznání, dosavadní bezúhonnost a nižší míru společenské škodlivosti jeho jednání. Lékařskými zprávami dovolatel prokazuje i to, že se stará o svou nemocnou manželku. Obviněný by tak podle svého mínění měl být odsouzen nejvýše k trestu s podmíněným odkladem, přičemž uložením nepřiměřeného trestu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to i v důsledku nerovnosti v trestání, když spoluobvinění byli odsouzeni k trestům mírnějším, čímž byli odměněni za svá účelová doznání.
23. Ve zbytku svého dovolání pak obviněný již jen obecně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, které podle jeho mínění podporuje jeho tvrzení o absenci společenské škodlivosti léčby konopím a dále na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3892/18, týkající se negativních důsledků nepřiměřené regulace konopí k léčbě. Dále pak poukazuje na skutečnost, že v době trestního řízení byl schválen zákon č. 366/2021 Sb., který změnil povolené limitní množství THC v konopí z 0,3 % na 1 %. Jelikož ustanovení zvyšující limit THC nebylo v databázi TRIS řádně oznámeno podle ustálené judikatury Soudního dvora EU, pak při neoznámení změny technického předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti i původní předpis.
24. Závěrem svého dovolání proto obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon trestu uloženého mu napadeným rozhodnutím.
25. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný F. K., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
26. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný F. K. namítl, že tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V. K. st. nemohly sloužit jako důkazy pro stanovení množství předaného konopí a finančních částek. Podle obviněného totiž není známo, kdo tabulky vytvořil, za jakým účelem a pro koho, pročež tyto tabulky považuje za nevěrohodné. Pokud je v nich uvedeno množství konopí předané „Frantou“, má obviněný za to, že se nemuselo jednat o jeho osobu.
27. Dovolatel dále zdůrazňuje, že on i jeho tchýně trpí dlouhodobě zdravotními obtížemi, od kterých jim ulevovaly masti na bázi konopí. O možnosti léčby z masti se zmínil spoluobviněnému A. D., který mu nabídl, že mu konopí sežene a pomůže mu rovněž radou, což následně učinil. Obviněný se cítil spoluobviněnému A. D. zavázán za jeho pomoc, pročež mu umožnil vzít si zbytek nevyužitých rostlin, nicméně mu nebylo známo, že na jednání spoluobviněného A. D. kooperuje ještě někdo další, přičemž o opaku nebyl proveden jediný důkaz. Nevěděl ani jak bude spoluobviněný se sušinou konopí nakládat a domníval se, že bude použita „pro farmacii“. V důsledku těchto skutečností obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným.
28. Obviněný dále namítá nepřiměřenost uloženého trestu, k čemuž poukazuje na tresty uložené spoluobviněným M. V. a M. S., kteří podle jeho mínění potvrdili účelově pro dosažení odměny v podobě nižšího trestu správnost údajů obsažených v tabulkách, jež byly provedeny jako usvědčující důkaz. Obviněný namítá, že odvolací soud při ukládání trestu adekvátně nezohlednil jeho věk, zdravotní problémy, dosavadní řádný život, jakožto i skutečnost, že je ženatý a nemajetný. Uložený trest podle něho rovněž neodpovídá společenské nebezpečnosti jeho jednání, jelikož trestněprávní vývoj směřuje „nevyhnutelně k určité legalizaci marihuany“, což ve spojení se skutečností, že již v současné době existuje legální obchod s konopnými produkty, ztěžuje některým sociálním a věkovým skupinám posouzení legality jejich jednání.
29. Závěrem svého dovolání proto obviněný F. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
30. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadla dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněná M. P., která tak učinila v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
31. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná M. P. namítla, že pouhá sklizeň a usušení rostlinného materiálu neodpovídají definici výroby omamné látky, jelikož neexistuje důvod, aby byl pojem „výroba“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku rozšiřován na případ, kdy materiál klasifikovaný sám o sobě jako omamná látka není dále transformován, nýbrž je pouze usušen, popř. nadrcen atp. Rovněž z hlediska míry protispolečenského jednání nedává podle obviněné smysl, aby byl chemický proces vedoucí např. k výrobě pervitinu připodobňován ke zpracování rostlin. Jestliže je v soudy nižších stupňů odkazovaném stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, argumentováno zněním článku 28 odst. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách, pak tento argument podle obviněné postrádá validitu vzhledem k tomu, že anglický originál předmětné úmluvy obsahuje v klíčových pasážích různé pojmy, zatímco v českém překladu určité pojmy splývají. Dovolatelka rovněž rozporuje závaznost a relevantnost citovaného stanoviska, jakož i všech stanovisek Nejvyššího soudu obecně. Tvorba stanovisek totiž podle jejího názoru představuje reziduum z éry socialistické zákonnosti a tvorba abstraktních stanovisek není přípustná, jelikož jakožto faktický druhotný pramen práva omezuje nezávislost soudů. Odvolací soud nadto při kvalifikaci jejího jednání pochybil, když své úvahy opřel o srovnání s právní kvalifikací užitou nalézacím soudem u spoluobviněného M. S., a to přesto, že jmenovaný spoluobviněný učinil prohlášení viny a nesporoval kvalifikaci svého jednání s vidinou odměny v podobě nižšího trestu.
32. Obviněná M. P. dále namítá, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího ve spáchání trestné činnosti ve „velkém rozsahu“ odvolací soud odůvodnil nedostatečně pouze celkovým množstvím její osobou vyprodukované drogy a délkou páchání trestné činnosti. V daném případě odvolací soud nezvážil okolnosti svědčící v její prospěch, jako je absence zištného motivu, její doznání, fakt, že byla k pěstitelské činnosti tohoto druhu svedena svým bratrem (tj. spoluobviněným P. K.), jakož i to, že trpí chronickými zdravotními neduhy, jež léčila mastmi a tinkturami, které vyráběla z části vypěstovaného konopí. To všechno jsou okolnosti, které měly podle obviněné vést k zachování právní kvalifikace dotčeného jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Pakliže se tak nestalo, měly vést k uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, jelikož trest spojený s přímým výkonem je pro ni nepřiměřeně přísný.
33. Obviněná v závěru svého mimořádného opravného prostředku namítá, že kriminalizace konopí odporuje ústavnímu pořádku. K tomu předkládá vlastní náhled na vývoj postoje společnosti k drogám a označuje skutkové podstaty vymezené §283 až 285 tr. zákoníku za obsoletní a nesouladné s ústavním pořádkem, a to zejména ve vztahu ke konopí. Dovolatelka k tomuto poukazuje také na skutečnost, že konopí má prokazatelné léčivé a uklidňující účinky, přičemž je ve společnosti rozšířeno navzdory nelegálnosti jeho rekreačního užívání. Přitom konopí podle jejího mínění není nebezpečnější než alkohol, jeho užívání nemá návaznost na tvrdé drogy a boj proti němu je kontraproduktivní, což je důvodem změn přístupu ke konopí v zahraničí. Obviněná dále argumentuje, že kriminalizace konopí je v zájmu farmaceutických společností, avšak není rozhodně spravedlivá a představuje omezení základních práv a svobod jednotlivců. Jmenovaná dovolatelka dále předkládá vlastní představy ohledně možné budoucí zákonné úpravy nakládání s konopím, kdy by podle jejího mínění měl být trestný pouze obchod vykazující znaky podnikání. Konopí by pak mělo být vypuštěno ze seznamu omamných a psychotropních látek či by pro něj měly být vytvořeny vlastní skutkové podstaty. Následně obviněná ve svém dovolání uvedla odkazy na webové stránky věnující se problematice konopí a citace z nich, které podporují její náhled na tuto problematiku.
34. Závěrem svého dovolání proto obviněná M. P. navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl jejímu dovolání, zrušil jí napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
35. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslala své písemné stanovisko ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 279/2023-62, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která ve svém vyjádření k dovolání V. K. st. uvádí, že pokud jde o námitky místní nepříslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení, je třeba uvést, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ke spáchání trestné činnosti ve smyslu §18 odst. 1 tr. řádu došlo, byť v jediném případě, také v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze. Proto podle státní zástupkyně není pochyb o místní příslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Po nápadu obžaloby v této trestní věci k Městskému soudu v Praze tento soud svou místní příslušnost nezpochybňoval.
36. Státní zástupkyně se ztotožňuje rovněž se závěry odvolacího soudu, který nepřisvědčil námitkám obviněného V. K. st. stran nezákonnosti postupu Policie České republiky při zajištění Bitcoinů. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v přípravném řízení byla zcela zákonným postupem vykonána v bydlišti jmenovaného obviněného na základě řádného soudního povolení domovní prohlídka pro podezření, že se zde nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu byla zdůvodněna obavou ze zmaření či zničení důkazů podezřelými osobami a nemožností zajistit tyto důkazy jiným způsobem. Sám obviněný V. K. st. po řádném poučení do protokolu uvedl, kde se u něj nachází mj. i notebook a bitcoinová peněženka, tyto věci označil za důležité pro trestní řízení a dobrovolně je vydal. Nalezená kryptopeněženka a kryptoměna Bitcoin poté byla zajištěna převedením na policejní bitcoinovou peněženku, a to v souladu s ustanovením §78 tr. řádu. K tomu je podle státní zástupkyně třeba podotknout, že tato data nepořídili sami policisté vykonávající domovní prohlídku, ale na místo přizvaní specialisté Kriminalistického ústavu. Z tohoto důvodu neobstojí ani obviněným namítané nedodržení vnitřních policejních postupů při nakládání s výpočetní technikou.
37. K dovolání obviněného J. K., jakož i ke skutkovým námitkám zbylých dovolatelů pak státní zástupkyně uvádí, že se rovněž ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který z provedených důkazů shledal a vyvodil logické a přesvědčivé závěry o samotné podstatě jednání obviněných, tedy jednání drogového charakteru. Spoluobviněný A. D. obviněnému V. K. st. marihuanu obstarával tak, že pro něj organizoval pěstování toxikomansky využitelného konopí nejméně obviněnými P. K., J. K., F. K., M. P., M. V. a M. S., kterým dodával sazenice konopí. S těmito nelegálními pěstiteli, kteří si část této produkce případně ponechali pro sebe, se částečně podílel i na sklizení, zpracování sušeného konopí a na jeho vakuovém balení za účelem následné distribuce. Nikdo z obviněných přitom nesporoval nakládání s marihuanou. Obvinění V. K. st. a A. D. disponovali přehledy o množství konkrétního druhu marihuany od konkrétních pěstitelů za určité období. Tento důkaz pak nestál v této trestní věci osamoceně a koresponduje s označením nesporných skutečností spoluobviněným M. V., prohlášením viny učiněným spoluobviněným M. S., výstupy z domovních prohlídek se zadrženými zásilkami, odbornými vyjádřeními z oboru chemie, výsledky o sledování a prostorového audiozáznamu vozidla obviněného V. K. st., jakož i částečnými doznáními obviněných V. K. st. a A. D. Jednání obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. tak bylo podle státní zástupkyně provedenými důkazy zcela prokázáno a právní kvalifikace jejich jednání je rovněž zcela přiléhavá.
38. Pokud jde o námitku, v níž obviněná M. P. vyjádřila svůj nesouhlas se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, pak jde podle státní zástupkyně o námitku irelevantní, jelikož stanovisko Nejvyššího soudu je právně závazné a nezbývá než podle tohoto postupovat.
39. Jde-li o výhrady všech obviněných stran nepřiměřenosti uloženého trestu, je podle státní zástupkyně třeba uvést, že pod zákonné dovolací důvody je možno tuto námitku podřadit podle ustálené judikatury pouze tehdy, je-li uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný. V případě obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. ani M. P. tento důvod v žádném případě naplněn nebyl, neboť obviněným P. K., J. K. a F. K. byl uložen trest za použití moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy trest uložený pod zákonnou hranicí trestní sazby. Soud při diferenciaci trestu současně důsledně přihlížel nejen k samotné míře zapojení těchto obviněných do trestné činnosti, ale také k postoji těchto obviněných k vytýkanému jednání. Tento postup považuje státní zástupkyně za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu. Jde-li o obviněného V. K. st., který se v podaném dovolání domáhá aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, je podle státní zástupkyně třeba souhlasit s uloženým trestem jako přiměřeným, jelikož evidentní motivací tohoto obviněného bylo získání majetkového prospěchu. Prvoinstanční soud proto správně ukládal i peněžitý trest při řádném zjištění osobních a majetkových poměrů obviněného se stanovením odpovídající výše jedné denní sazby a jejich počtu s ohledem na charakter trestné činnosti, rozsah a prospěch při polovině zákonného rozpětí. Navíc je podle státní zástupkyně třeba podotknout, že ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku není ustanovením, na jehož použití by měl obviněný V. K. st. právní nárok.
40. Státní zástupkyně tedy v závěru svého vyjádření shrnula, že konkrétní námitky uvedené jednotlivými dovolateli dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
41. Vyjádření státní zástupkyně k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
42. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
43. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
44. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
45. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž byl uplatněn obviněnými V. K. st., P. K., J. K. a F. K., Nejvyšší soud konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
46. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
47. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
48. V souvislosti se všemi obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud dále konstatuje, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
49. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
50. Důvodem dovolání, jenž (vedle jiných důvodů) uplatnil obviněný V. K. st. podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu.
51. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
52. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obvinění V. K. st. a M. P. ve svém dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou formálně podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody či některý ze zákonných dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.
V.1
K dovolacím námitkám obviněného V. K. st.
53. Obviněný V. K. st. předně v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl procesní námitky stran jím tvrzené nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Tu spatřuje v porušení svého práva na zákonného soudce a zásady zákonnosti trestního řízení v důsledku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu rozhodujícího v přípravném řízení a Městského státního zastupitelství pro dozorování jeho vedení.
54. Tyto výhrady obecně nespadají pod žádný z obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ježto místní příslušnost nelze v dovolání vytýkat podle žádného z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1, odst. 2 tr. řádu. V dovolacím řízení lze vytýkat nedostatek věcné příslušnosti, a to s odkazem na obviněným neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, který však může založit toliko vada spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu, nikoliv státního zastupitelství či policejního orgánu. Z těchto důvodů dovolací soud nebyl oprávněn zkoumat správnost místní příslušnosti soudů, a tím spíše místní příslušnost státních zastupitelství. Obviněný ovšem na podkladě těchto výhrad vznesl rovněž námitku procesní nepoužitelnosti důkazů získaných na základě úkonů učiněných v přípravném řízení místně nepříslušnými orgány. Na těchto procesně nepoužitelných důkazech pak měla být podle jeho mínění založena i rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu. Takto formulovanou námitku lze sice podřadit pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud ji z níže rozvedených důvodů shledal zcela neopodstatněnou.
55. Podle §18 odst. 1 tr. řádu platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pravidlo vyjádřené v §18 odst. 1 tr. řádu se užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti, přičemž místem spáchání trestného činu, který byl spáchán naplněním více alternativních znaků jeho skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu uvedeny v ustanovení zvláštní části trestního zákona, přitom nemá žádný význam pro určení místa spáchání činu, a tedy ani pro určení místní příslušnosti soudu podle §18 odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 17/1996 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu je přitom nejen místo, kde došlo k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu, ale i místo, kde došlo k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Pakliže jsou tato místa v obvodech různých věcně příslušných soudů, je dána příslušnost několika soudů. Příslušnost státního zástupce, který vykonává dozor nad zákonností přípravného řízení je pak obecně podle §7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství odvozena od věcné a místní příslušnosti soudu.
56. Podle §26 odst. 1 tr. řádu je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. Jestliže zákonem předpokládaný následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt a místem spáchání je jak místo, kde došlo k jednání pachatele, tak místo, kde došlo k následku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Tak je tomu např. u trestných činů, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení společenského vztahu (hodnoty, zájmu) chráněného trestním zákoníkem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele. Důsledkem je příslušnost několika soudů, a rovněž v takovém případě podle §16 tr. řádu je v přípravném řízení k provádění úkonů příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
57. Cílem tzv. fáze prověřování (tj. fáze přípravného řízení trestního od zahájení trestního řízení do zahájení trestního stíhání) je prověřit podezření ze spáchání trestného činu, opatřit podklady odůvodňující podání obžaloby vůči osobě konkrétního pachatele a vyhledat a zajistit důkazy důležité pro objasnění základních skutečností nezbytných pro posouzení dané věci. Jde o situaci, kdy orgány činné v trestním řízení rozhodují ve stavu informačního deficitu ve velmi raném okamžiku, kdy se rozhodující skutečnosti mohou jevit zcela odlišně od toho, co bude následně v průběhu řízení zjištěno, a to mnohdy v časové tísni. Přesto musí být místní příslušnost určena na základě kritérií podle ustanovení §18 tr. řádu v souladu s jejich hierarchií (s výše rozvedenými specifiky), a to podle skutečností, které byly zjištěny k okamžiku podání prvního návrhu soudu na rozhodnutí v přípravném řízení trestním. Místní příslušnost soudu je pak založena pro celé přípravné řízení v souladu s ustanovením §26 odst. 2 tr. řádu, a to i tehdy, jsou-li později zjištěny skutečnosti, na jejichž základě by místně příslušným byl jiný soud (např. místní příslušnost bude určena podle místa, kde se čin stal, neboť zde došlo k následku v podobě úmrtí poškozeného, nicméně později vyjde najevo, že poškozený zemřel v obvodu jiného soudu již při převozu na místo, kde byl později nalezen). To nikterak nevylučuje, aby byla tato místní příslušnost případně změněna např. na základě ustanovení §25 tr. řádu, jestliže pro to budou splněny všechny podmínky (srov. též nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 4/2014).
58. Z hlediska výhrad obviněného V. K. st., které byly zaměřeny proti nepoužitelnosti výsledků domovní prohlídky a na ni navazujících úkonů, ale i dalších důkazů opatřených v přípravném řízení, je třeba zmínit, že identickou námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodě 26. odůvodnění svého rozsudku, přičemž tento k místní příslušnosti orgánů činných v přípravném řízení uvedl, že v době, kdy byly úkony přípravného řízení prováděny, bylo zjištěno, že k jedné z dílčích částí trestné činnosti obviněného V. K. st. (v podobě předání zásilky obsahující drogu marihuanu k poštovní přepravě) mělo dojít na pobočce České pošty Praha XY – XY. Je tak evidentní, že ke spáchání trestné činnosti ve smyslu §18 odst. 1 tr. řádu došlo, byť v jediném případě, také v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze.
59. Tuto skutečnost obviněný ve svém dovolání nikterak nerozporoval, nýbrž pouze označil způsob, jakým byla odvolacím soudem jeho námitka vypořádána, za nedostatečný a zopakoval své přesvědčení, že o úkonech v přípravném řízení neměl rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 10, protože již dne 5. 3. 2018 bylo zjevné, že tento soud není místně příslušným. Takto formulovaná námitka ovšem nemá žádného opodstatnění. Obviněný ji staví na faktickém požadavku, aby se v případě, že trestný čin byl spáchán na více místech, místní příslušnost odvíjela vždy od místa, kde byla trestná činnost páchána v nejvyšší míře. Takový požadavek ovšem nemá žádnou oporu v současné zákonné úpravě. Posoudí-li se v této trestní věci podle všech popsaných kritérií konkrétní postupy a úkony státního zastupitelství i soudu v přípravném řízení, je zřejmé, že z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i trestního spisu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení tyto podmínky pro určování místní příslušnosti respektovaly. Odvolací soud pak řádně odůvodnil, proč shledal námitky obhajoby ohledně nepříslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení za neopodstatněné, neboť naopak shledal, že v dané věci rozhodovaly místně a věcně příslušné orgány činné v trestním řízení, a tedy i důkazy, které byly v přípravném řízení shromážděny, jsou důkazy získanými zákonným způsobem a jako takové jsou procesně použitelné i v dalších fázích řízení. Z hlediska výše vyložených podmínek totiž v této trestní věci nelze za místo spáchání trestného činu, jehož zákonným znakem je, že pachatel nějakou látkou pro jiného přechovává, považovat pouze místo, kde obviněný konopí uskladňoval a kde připravoval zásilky k odeslání, nýbrž je rovněž významné, kde všude s konopím na území České republiky reálně nakládal, a tedy i podal drogu k poštovní přepravě. Pokud se tak stalo v místní působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, pak je z výše naznačených východisek zřejmé, že místně příslušnými byl i tento soud, pročež úkony jím prováděné nemohly být z tohoto důvodu provedené místně nepříslušným soudem, a tedy ani považovány za nezákonné.
60. Jak přitom správně konstatoval již vrchní soud v dovoláním napadeném rozhodnutí, ke stejnému závěru dospěl v nyní projednávané věci rovněž Nejvyšší soud, jenž na základě návrhu Městského soudu v Praze svým usnesením ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Td 16/2020, podle §25 nyní projednávanou věc odňal Městskému soudu v Praze a přikázal ji Krajskému soudu v Brně. Nejvyšší soud totiž v tomto svém rozhodnutí výslovně konstatoval, že o místní příslušnosti Městského soudu v Praze podle §18 odst. 1 tr. řádu není sporu, neboť v obvodu tohoto soudu došlo, byť v jediném případě, ke spáchání trestného činu ve smyslu §18 odst. 1 tr. řádu. K delegaci za této situace přitom Nejvyšší soud přistoupil jakožto k výjimečnému postupu v důsledku jeho vhodnosti, a to jak z hlediska zachování všech práv obviněných, řádného objasnění věci, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
61. Obviněný V. K. st. pak zákonnost důkazů vzešlých z domovní prohlídky nerozporoval pouze námitkami spojenými s místní nepříslušností státního zastupitelství, jež podalo návrh k jejímu provedení, a soudu, který ji svým příkazem povolil, ale rovněž námitkami, podle kterých nebylo zřejmé, z čeho vyplýval způsob zajištění jeho věcí, stejně jako neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky u něho provedené. Podle jeho mínění byl soud prvního stupně povinen neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu řádně odůvodnit ve svém rozsudku. Nejvyšší soud v této souvislosti dospěl k závěru, že rovněž tyto výhrady dovolatele stran procesní nepoužitelnosti výsledků domovní prohlídky jsou z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní, nicméně je shledal neopodstatněnými.
62. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu prověřil, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 se v příkazu k domovní prohlídce ze dne 25. 11. 2018, sp. zn. 1 Nt 427/2018 (č. l. 290), v prvé řadě řádně zabýval odůvodněností domovní prohlídky jako takové, když správně konstatoval, že po seznámení se s návrhem a spisovým materiálem lze uzavřít, že skutkové okolnosti předestřené v návrhu na její provedení měly oporu v dosud zajištěných důkazech, a to zejména v úředních záznamech, zjištěném telekomunikačním provozu, odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie a chemie, operativních zjištěních získaných v rámci mezinárodní spolupráce, výpisech z katastru nemovitostí, registru vozidel a dalších databázích, pořízené fotodokumentaci, mapových podkladech atd. Na základě indicií plynoucích z těchto podkladových materiálů soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 shledal, že by se v předmětné nemovitosti mohly nacházet věci relevantní pro objasnění prověřované trestné činnosti, v jejímž rámci obviněný V. K. st. prostřednictvím virtuálních tržišť od roku 2012 neoprávněně za účelem dosažení finančního prospěchu nabízel a prodával ve velkém rozsahu třetím osobám omamné a psychotropní látky.
63. Následně byla domovní prohlídka v daném případě skutečně provedena ještě před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. řádu, což je konstatováno jak v protokolu o její realizaci, tak v samotném výše odkazovaném příkazu k domovní prohlídce, v němž soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vyjádřil mimo jiné i své závěry odůvodňující provedení tohoto úkonu jakožto neodkladného a neopakovatelného. Řádně přitom zvážil zejména skutečnost, že ze shromážděných indicií předložených v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce bylo zjevné, že provedení tohoto úkonu nesneslo odkladu z důvodu nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo kompletní ztráty důkazu manipulací osoby obviněného s předpokládanými zařízeními užívanými k trestné činnosti, především pak s výpočetní a komunikační technikou užitou při páchání trestné činnosti, finančních prostředků včetně kryptoměn, jakož i drogou a předměty určenými k její výrobě a distribuci.
64. Nejvyšší soud tedy ze spisového materiálu zjistil, že předmětný příkaz k domovní prohlídce byl okresním soudem vydán za splnění všech zákonných podmínek §83 odst. 1 tr. řádu a stejně tak byly naplněny i podmínky neodkladnosti daného úkonu podle §160 odst. 4 tr. řádu. Samotná povaha tohoto úkonu fakticky neumožňovala provedení domovní prohlídky až v rámci pozdějších fází trestního řízení. Je více než logické, že po zahájení trestního stíhání (sdělení obvinění) by obviněný v sebezáchovném pudu okamžitě ukončil páchání trestné činnosti a na prvním místě by zlikvidoval hlavní usvědčující důkazy, kterými byla elektronická data obsažená ve výpočetní a komunikační technice, jíž přímo disponoval, stejně jako četné další nástroje pro vytváření zásilek s konopím a více než 40 kilogramů toxikomansky zneužitelného konopí uskladněného ve sklepě jím užívaného bytu. Z tohoto důvodu je u trestné činnosti drogového charakteru zcela běžné, že domovní prohlídka předchází zahájení trestního stíhání, přičemž v daném případě byla trestná činnost navíc páchána za užití sofistikovaných softwarových nástrojů, které umožňují jejím pachatelům vysokou míru anonymity, o čemž svědčí i doba, po kterou obviněný bez odhalení trestnou činnost fakticky páchal. Tyto softwarové nástroje zároveň ze své povahy skýtají pachatelům trestné činnosti možnost rychlé a efektivní likvidace stop.
65. V této souvislosti je tak s ohledem na výše uvedené nutné ve shodě s odvolacím soudem, který se identickou námitkou zabýval již v bodě 27. odůvodnění svého rozsudku, odmítnout námitku dovolatele, že v jeho případě nebyla odůvodněna realizace domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na judikáty Ústavního soudu, který se k otázce neodkladných a neopakovatelných úkonů v minulosti již nejednou výslovně vyjádřil. Z jeho nálezů (srov. např. nálezy judikované pod sp. zn. Pl. ÚS 47/13, I. ÚS 640/17) mimo jiné vyplývá, že ani v případě, že by v předmětném rozhodnutí nebylo výslovně uvedeno, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, tato skutečnost neznamená jeho apriorní nezákonnost či protiústavnost, kterak tvrdí dovolatel. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je totiž třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to z formálního i materiálního hlediska. Jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak případná neexistence zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Nejvyšší soud ovšem v daném případě neshledal, že by příkaz k provedení prohlídky trpěl obviněným namítaným nedostatkem, a to byť i jen z formálního hlediska, pročež se nelze ztotožnit s námitkou obviněného, podle které bylo povinností nalézacího soudu opětovně v odůvodnění svého rozhodnutí odůvodnit, z jakého důvodu byla domovní prohlídka v místě bydliště V. K. st. realizována jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pročež tuto námitku Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
66. Namítal-li dále obviněný V. K. st. stran vlastního průběhu domovní prohlídky, že nebyl před její realizací poučen o povinnosti vydat věci důležité pro trestní řízení, je třeba připomenout, že v tomto směru nepředkládá žádnou podrobnější argumentaci, pročež nelze než konstatovat, že toto tvrzení je neopodstatněné pro přímý rozpor se skutečnostmi zjištěnými z připojeného spisového materiálu. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne 26. 11. 2018 je totiž zjevné, že obviněný byl před vlastním konáním prohlídky ve smyslu ustanovení §78 odst. 1 tr. řádu požádán o vydání věcí důležitých pro trestní řízení jako jsou drogy, zbraně, doklady, větší finanční obnosy, komunikační prostředky a virtuální měny, případně jiné věci pocházející z páchání trestné činnosti či k jejímu páchání určené. Součástí protokolu je rovněž náležité poučení, a to včetně ustanovení §78 odst. 3 tr. řádu, že nikoho nelze k vydání věci nutit a že takto vydaná věc může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké. Obviněný v odpovědi na tuto žádost označil za důležitý pro trestní řízení počítač, tablet, mobilní telefon, notebook, vakuovačky, bitcoinový trezor, zbytky konopí v bytě a 20 až 30 kilogramů konopí uložených ve sklepě. Obviněný pak všechny takto jím označené věci policejnímu orgánu dobrovolně vydal a k počítačům sdělil přístupová hesla. Jednalo se tedy o řádně realizovaný postup odpovídající zákonným podmínkám vyjádřeným v §78 odst. 1 tr. řádu, kdy obviněný vydal věci dobrovolně poté, co byl o jejich vydání orgánem činným v trestním řízením požádán a poučen, což následně stvrdil svým podpisem na protokolu o domovní prohlídce po její realizaci.
67. Zároveň pak platí, že vydal-li obviněný v souladu s §78 tr. řádu dobrovolně rovněž kryptoměnovou peněženku obsahující měnu bitcoin, učinil tak v době, kdy orgány činné v trestním řízení neměly žádnou znalost jejího obsahu a tato mohla být pouze prázdným zařízením. I za situace, kdy by bylo možno s ohledem na zvláštní charakter kryptoměny jakožto decentralizovaného platebního prostředku konstatovat, že následně bylo namísto převedení kryptoměny na policejní kryptoměnovou peněženku vhodnější rozhodnout o zajištění výnosů z trestné činnosti postupem podle §79a odst. 2 tr. řádu, pak skutečnost, že orgány činné v trestním řízení tento postup nezvolily, nepředstavuje pochybení, které by zasáhlo do ústavních práv obviněného v jejich materiálním pojetí. To ostatně obviněný ani netvrdí, když postup podle §78 tr. řádu ve svém dovolání vzhledem k zvláštnímu charakteru kryptoměn bez bližšího odůvodnění pouze označil za „neuskutečnitelný“, přičemž takovouto námitku procesního charakteru je na místě označit za nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
68. Relevantními pak Nejvyšší soud nemohl vyhodnotit ani námitky obviněného, podle kterých ve spisovém materiálu absentuje listina prokazující, že policie dodržela vnitřní předpis, na jehož základě má být zajištění kryptoměnové peněženky provedeno osobou, která je proškolena v oblasti IT technologií, v souvislosti s čímž obviněný odkazuje na blíže neurčenou „Zprávu Policejního prezídia ze dne 29. 11. 2021“. I v tomto případě se jedná o zcela irelevantní procesní námitku, kterou obviněný nenamítá, že by postup orgánů činných v trestním řízení byl jakkoli nezákonný, natožpak aby jím bylo zasaženo do jeho ústavních práv, nýbrž poukazuje toliko na možnost nedodržení interní normativní instrukce, kterážto vůbec není obecně závazným normativním právním aktem. Stejně tak je na místě označit za irelevantní námitku, v nímž obviněný tvrdí, že bitová kopie jím vydaného notebooku zn. Lenovo byla provedena policejním orgánem v rámci odborného vyjádření, a to bez doložení proškolení jeho příslušníků v oblasti IT technologií. Ani touto totiž obviněný věcně nerozporoval zákonnost postupu, při němž je získána bitová kopie dat obsažených ve výpočetním zařízení a dochází k jejich zpřístupnění k dalšímu zkoumání, a to s odkazem na normu, k jejímuž porušení mělo dojít, přičemž ani Nejvyšší soud neshledal žádných důvodů, na jejichž základě by bylo možno označit takovýto postup za jakkoli nezákonný. Ve všech výše uvedených námitkách je totiž zjevnou snahou obviněného pouze předestřít hypotetickou možnost toho, zda při nakládání s kryptoměnami a pořízení bitové kopie nemohlo dojít v důsledku nedostatečné odbornosti policejního orgánu k pochybení, aniž by však jakýkoli konkrétní nedostatek jejich faktickému postupu vytýkal. Takto obecně formulovaná námitka procesního charakteru ovšem nemohla jakkoli založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
69. S ohledem na veškeré výše uvedené procesní námitky obviněného pak lze jen stručně shrnout, že jelikož byly v souladu s výše uvedeným veškeré procení námitky, jimiž obviněný V. K. st. brojil proti zákonnosti části klíčových důkazů, odmítnuty jako nedůvodné či shledány jako nepodřaditelné pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, nemohl Nejvyšší soud přisvědčit ani jeho námitce, podle které nemohl být v důsledku nutnosti vyloučit z důkazní materie nezákonně pořízené důkazy dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž zbylá skutková zjištění neumožňovala uložit jeho osobě trest propadnutí věci ve vztahu k zajištěným částkám ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC. Za tohoto stavu, kdy na podkladě obviněným opětovně vznesených procesních námitek ničeho o extrémních vadách ve vytýkaném postupu orgánů činných v trestním řízení nesvědčí, je tedy k těmto na místě v souladu s nalézacím soudem konstatovat, že v řízení bylo bez jakýchkoli pochybností na základě procesně použitelných důkazů prokázáno, že obviněný V. K. st. shromažďoval toxikomansky využitelné sušené konopí, obchodoval s ním na darknetových trzích a platby za něj přijímal v kryptoměnách, které následně rovněž převáděl na finanční prostředky, přičemž propadnuté částky (tj. finanční hotovost v české měně a bitcoinové prostředky) patřily jeho osobě a představovaly bezprostřední výnos z trestné činnosti. Za tohoto stavu tedy soudy obou nižších stupňů nikterak nepochybily, pokud ve vztahu k nim přistoupily za podmínek §70 odst. 1 tr. zákoníku k uložení trestu propadnutí věci.
70. Obviněný V. K. st. dále ve svém dovolání vznesl námitku zaměřenou proti nalézacím soudem uloženému trestu odnětí svobody, jehož výměra nebyla nalézacím soudem dostatečně odůvodněna a kterýžto měl být správně podle jeho mínění uložen za použití §58 odst. 1 či odst. 6 tr. zákoníku a jeho výkon měl být podmíněně odložen. Tento požadavek obviněný odůvodnil zejména zcela obecnou argumentací stran nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, nenaplnění účelu trestu a neodůvodněním nutnosti odradit jej od dalšího páchání trestné činnosti uložením trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem. Jak již bylo předestřeno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).
71. Námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Krajský soud v Brně obviněnému prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto soudem vyměřen rovněž v rámci předepsané zákonné trestní sazby.
72. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu tedy není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „ samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .” V té souvislosti je v neposlední řadě namístě připomenout rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr., jímž bylo výslovně deklarováno, že námitka spočívající v tom, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. řádu.
73. Rovněž Ústavní soud ve své rozhodovací praxi v minulosti opakovaně konstatoval, že ustanovení trestního zákoníku umožňující snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je fakultativním ustanovením, které předpokládá úvahu soudu (viz např. usnesení ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3227/18, nebo ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 817/21). Za daného stavu tak lze mít za to, že odůvodní-li soud přezkoumatelným způsobem vylučujícím svévoli jím ukládaný druh trestu a jeho výši, pak se námitka směřující proti neaplikování §58 tr. zákoníku nachází mimo dovolací důvody, přičemž ani Ústavnímu soudu nepřísluší takové rozhodnutí rozporovat. Tento závěr přitom nelze považovat za rozporný ani s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, neboť tento se týkal skutkově a z hlediska rozhodování obecných soudů i Ústavního soudu zcela odlišného případu. Odhlédnout přitom nelze ani od skutečnosti, že v odůvodnění daného nálezu Ústavního soudu nebylo nikterak zmíněno shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr., jež stvrdilo dosavadní jednotnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce nepodřaditelnosti námitky směřující proti neaplikování §58 tr. zákoníku pod žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, a ze kterého dovolací soud v rámci svých právních závěrů činěných v nyní posuzované věci (mimo jiné) vychází.
74. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
75. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná, jelikož obviněný označil pouze obecně jemu uložený trest odnětí svobody v kontextu ostatních uložených trestů za nepřiměřeně přísný s tím, že se domáhá toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné sazby, a to v podmíněné podobě, a to navzdory závěrům, k nimž dospěl v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud. Ten zohlednil především mimořádný rozsah trestné činnosti obviněného V. K. st., v jejímž rámci tento prodal celkem 126,046 kg marihuany a pro jiného k prodeji v místě svého bydliště přechovával dalších 44.682,08 g této drogy. Trestnou činnost přitom páchal kontinuálně, systematicky, velice promyšleně a sofistikovaně po dlouhé časové období přesahující pět let a dosáhl jí prospěchu, který minimálně dvounásobně překročil hranici velkého rozsahu. Současně platí, že obviněný byl stěžejní postavou v organizované skupině páchající trestnou činnost, jelikož generoval finanční prospěch, k němuž trestná činnost směřovala, finančně motivoval další pachatele, přičemž zneužitím svého postavení v rámci příbuzenského vztahu do páchání trestné činnosti zapojil i svého syna, spoluobviněného V. K. ml.
76. Obviněný V. K. st. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od deseti do osmnácti let. Soud prvního stupně mu za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uložil nepodmíněný čtrnáctiletý trest odnětí svobody, tedy trest vyměřený v polovině zákonné sazby stanovené trestním zákoníkem pro tento trestný čin. Nalézací soud v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného činu, jeho osobní poměry, jakož i dosavadní způsob života, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodu 111. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně, přičemž neopomenul kromě již výše shrnutého ve prospěch obviněného V. K. st. zohlednit též polehčující okolnost spočívající v jeho dosavadní bezúhonnosti. Z podrobných úvah krajského soudu lze uzavřít, že se nezpronevěřil přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se totiž podává, že si byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k osobě obviněného V. K. st. dospěl zcela zřejmě k závěru, že i přes polehčující okolnost spočívající v jeho dosavadní bezúhonnosti nelze v žádném případě uvažovat o snížení trestu pod spodní hranici zákonné sazby postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Na obviněného tedy bylo podle závěrů nalézacího soudu třeba působit uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody spojeným s jeho přímým výkonem, přičemž s ohledem na okolnosti jím spáchaného činu nebyly dány podmínky pro případnou moderaci tohoto trestu. Obviněný V. K. st. ve svém dovolání vyjádřil rovněž názor, že nalézací soud měl zohlednit též délku řízení a dobu uplynuvší od dotčeného skutku, nicméně Nejvyšší soud ve shodě s nalézacím soudem shledal, že v kontextu rozsahu a povahy projednávané sofistikované trestné činnosti, kterou obviněný páchal více než pět let, nelze délku řízení označit za jakkoli nestandardní, pročež není dán řádný legitimní důvod ji jakýmkoli způsobem promítat do výše ukládaného trestu.
77. Dále se obviněný omezil jen na argumentaci stran nedostatečnosti odůvodnění uloženého trestu, a to zejména ve vztahu k nevyužití možnosti snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 či 6 tr. zákoníku. Jak již bylo konstatováno výše, aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku je závislá toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti např. obligatornímu postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného), jde o fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. výše citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřazovat námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012). Aplikace §58 odst 6 tr. zákoníku pak v daném případě zcela nepřichází v úvahu, jelikož toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy je ukládán trest za pokus, přípravu či pomoc k trestnému činu, což ovšem není případ obviněného V. K. st. Je tedy zřejmé, že podstatou jeho výhrad je pouze jeho vnitřní neztotožnění se s uloženým trestem nereflektující závěry a provedená zjištění odvolacího soudu stran druhu a výše jemu uloženého trestu.
78. Za tohoto stavu, kdy nalézací soud obviněnému V. K. st. prokazatelně uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl neslučitelný s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné (a to ani v kontextu souběžně uloženého peněžitého trestu, k němuž se Nejvyšší soud vyjadřuje níže), jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
79. Naproti tomu námitka obviněného V. K. st. o zřejmé nedobytnosti uloženého peněžitého trestu v důsledku nedostatečného zjištění jeho majetkových poměrů sice neodpovídá žádnému z obviněným výslovně uplatněných dovolacích důvodů, nicméně tato odpovídá jím neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu v jeho první alternativě, tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud proto odůvodnění uložení peněžitého trestu na podkladě podaného dovolání přezkoumal, avšak s argumentací obviněného V. K. st. se neztotožnil.
80. S tvrzeními jmenovaného obviněného lze souhlasit v tom ohledu, že uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše takovéhoto trestu, který se ukládá v denních sazbách, jejichž počet je třeba určit s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, zatímco výši každé jedné denní sazby soud stanoví se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom se zpravidla vychází z čistého příjmu, kterého pachatel dosahuje nebo by mohl dosahovat průměrně za jeden den (viz §68 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku). Jestliže se pak soudu nepodaří opatřit si údaje o příjmech pachatele, o jeho majetku apod., a to v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu. Jde přitom o subsidiární postup soudu pro případ, když se dostupnými důkazy nepodaří blíže zjistit majetkové poměry pachatele, tj. nejen jeho čistý denní příjem ve smyslu §68 odst. 3 tr. zákoníku, ale ani hodnotu jeho majetku a ostatních zdrojů, které jsou relevantní pro určení výše denní sazby peněžitého trestu. Odhad soudu ovšem nemůže vykazovat znaky libovůle, naopak musí vycházet jednak z důkazů, které má soud k dispozici, a jednak z logického posouzení možných příjmů pachatele a jeho majetku v závislosti na zjištění např. o jeho vzdělání, sociálním a profesním zařazení, způsobu života, jakož i o jeho závazcích či jiných majetkových povinnostech apod.
81. Podle §68 odst. 6 tr. zákoníku pak soud pachateli peněžitý trest neuloží tehdy, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Zřejmá nedobytnost trestu tak zakládá zákonnou překážku pro uložení peněžitého trestu (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.). Neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v §68 odst. 6 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014). Soud je povinen vzít v úvahu nejen skutečný čistý příjem pachatele, ale i jeho příjem potenciální, tedy příjem, kterého by mohl dosahovat. Ten může soud dovodit zejména ze vzdělání pachatele, jeho zdravotního stavu, předchozích zaměstnání, pracovních příležitostí v místě bydliště pachatele apod. (srov. Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 853–854).
82. V nyní projednávané věci soud prvního stupně určil výši peněžitého trestu na základě současné finanční situace obviněného V. K. st., kterou odhadl z jeho životní úrovně na základě výsledků domovní prohlídky, přičemž vzal do úvahy i možnosti jeho výdělku. Je sice pravdou, že osobní poměry obviněného mohl zjistit detailněji a jeho odůvodnění uložení daného druhu trestu svojí strohostí balancuje na hraně zákonnosti, nicméně z provedených důkazů bylo zřejmé, že obviněný dosáhl středoškolského vzdělání, je držitelem živnostenského oprávnění, je vlastníkem jím užívaného bytu a není neschopný výkonu živnostenské činnosti či získání zaměstnání, kterým by mohl dosáhnout minimálně průměrného výdělku. Obviněný si přitom byl svojí závažnou, sofistikovanou a promyšlenou trestnou činností páchanou po dlouhé časové období schopen zajistit vysokou životní úroveň a utržit za jím prodávané konopí částku minimálně 18.922.125 Kč, přičemž podstatnou část těchto prostředků v důsledku jejich nepřevedení na finanční hotovost obviněný jejich držením v podobě kryptoměny bitcoin dále zhodnocoval. Na základě majetkové potenciality obviněného tak zřejmě není výše uloženého peněžitého trestu zcela neodůvodněná, kterak namítá obviněný. Nelze tedy konstatovat, že by postup soudu prvního stupně vykazoval libovůli a obviněnému byl uložen peněžitý trest, který byl zcela zjevně nedobytný. Obviněný se přitom ve svém dovolání omezil pouze na zcela obecné tvrzení o nedostatečnosti podkladů opatřených nalézacím soudem, nicméně své tvrzení o nedobytnosti peněžitého trestu ve vztahu ke svým majetkovým poměrům nikterak konkrétně neodůvodnil a věcně ani nerozporoval kterýkoli ze závěrů nalézacího soudu. Za této situace tedy Nejvyšší soud shledal takto formulovanou námitku obviněného zcela neopodstatněnou.
83. Jelikož Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným V. K. st. souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
V.2
K dovolacím námitkám obviněných P. K., J. K. a F. K.
84. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že těmito obviněnými vznesené dovolací námitky nejsou, a to ani zčásti, formálně podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, pročež je namístě je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že jmenovaní obvinění převážnou většinou svých dovolacích námitek shodně pouze opětovně rozporují skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů stran jejich vědomí o zapojení se do trestné činnosti s tvrzením o chybném hodnocení ve věci provedených důkazů, načež v návaznosti na jimi požadovanou změnu skutkového stavu rozporují naplnění subjektivní stránky jim přisouzeného trestného činu, dožadují se změny právní kvalifikace jejich jednání a uložení mírnějšího trestu.
85. V souvislosti s obviněnými shodně užitou argumentací stran nesprávně zjištěného skutkového stavu Nejvyšší soud předně (znovu) odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
86. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní označit námitky skutkového charakteru, jimiž obvinění P. K., J. K. a F. K. nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by nalézacím soudem přijaté a odvolacím soudem v plné míře převzaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obvinění P. K., J. K. i F. K. totiž ve svých dovoláních opětovně předkládají pouze vlastní verzi skutkového stavu stran jednání popsaného pod bodem II. a na základě jimi požadovaných změn skutkového stavu rozporují naplnění subjektivní i objektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Takovéto námitky jmenovaných obviněných však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jimi uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
87. V poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud k tomuto pouze zrekapituluje závěry soudu odvolacího, jenž se s nyní vznesenou skutkovou argumentací obviněných P. K., J. K. a F. K. řádně vypořádal v bodech 34. až 42. odůvodnění svého rozsudku, vycházeje převážně ze závěrů soudu nalézacího. Podle těchto závěrů bylo zejména na základě částečného doznání spoluobviněného A. D., realizovaných odposlechů, přiznání obviněných P. K., J. K. a F. K., označení před nalézacím soudem podstatné části vytýkaného jednání spoluobviněným M. V. za nesporné, prohlášení viny učiněného již odsouzeným M. S., jakož i výsledky domovních prohlídek provedených u obviněných, skrytým sledováním, odbornými vyjádřeními z oboru chemie, biologie, genetika, analýzy dat a zkoumání nosičů dat prokázáno, že obvinění P. K., J. K. a F. K. bez příslušného povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami obdrželi rostliny konopí od spoluobviněného A. D.. O tyto rostliny následně osobně pečovali, sami či společně se spoluobviněným A. D. je sklidili, zpracovali do stavu způsobilého ke spotřebě jako droga marihuana. Následně je vakuově zabalili a převážnou většinu z ní předali spoluobviněnému A. D., a to s vědomím, že tento nemá oprávnění k nakládání s ní a dále ji poskytuje neznámé třetí osobě ke zpracování či jinému využití. Obviněný P. K. přitom takto nejméně v letech 2017 a 2018 spoluobviněnému A. D. předal jím vypěstované sušené konopí o celkové hmotnosti 20.855 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC a dále nejméně 3.912 g obsahující 492,46 g účinné látky THC. Nadto obviněný P. K. držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.170,65 g s obsahem 95,91 g účinné látky THC. Obviněný J. K. pak za období let 2013 až 2017 spoluobviněnému D. předal jím vypěstované sušené konopí jednak o celkové hmotnosti 13.016 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC a jednak 5.818 g konopí obsahující nejméně 463 g účinné látky THC. Nadto obviněný J. K. držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.176 g s obsahem 69,8 g účinné látky THC. Konečně pak obviněný F. K. za období let 2013 až 2017 spoluobviněnému D. předal 20.793 g toxikomansky upotřebitelného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC a dále v roce 2018 nejméně 7.787,2 g konopí obsahující 881,92 g účinné látky THC.
88. Zcela nelogická a prokazatelně vyvrácená je tedy shodě formulovaná obhajoba obviněných P. K., J. K. a F. K., podle níž si tito nebyli vůbec vědomi nelegálnosti svého počínání a neměli důvod pochybovat o tom, že jimi vypěstované konopí spoluobviněný A. D. podle jejich slov „dává do zdravotnictví“. Již z pohledu elementární logiky je totiž varianta, že obvinění P. K., J. K. a F. K. byli přesvědčeni o legálnosti jednání jmenovaného spoluobviněného jakožto osoby, o níž všichni tři věděli, že nepůsobí ve farmaceutickém průmyslu a nemá žádného povolení k nakládání s konopím, avšak navzdory tomu měl údajně získávat konopí pro využití ve farmaceutickém průmyslu tak, že osobám ze svého okolí na základě ústní dohody poskytoval zdarma rostliny konopí a návody pro jejich pěstování a zpracování, následně jim pomáhal s jejím zpracováním a odměnou jim ponechal část úrody v řádech kilogramů, zcela nepřesvědčivá. Je přitom všeobecně známo, že konopí se zvýšeným obsahem THC (tj. s obsahem více než 1 % této účinné látky) je regulovanou komoditou a při nelegálním pěstování je výchozí surovinou pro drogu marihuanu. Obvinění P. K., J. K. a F. K. se přitom navzdory svému tvrzení o tom, že byli přesvědčeni, že pěstují konopí pro léčebné účely, nikdy ani v nejmenším v rozumné míře nikterak nezajímali o to, jak přesně a kým je dále s konopím v toxikomansky zneužitelné podobě nakládáno, zda má k tomuto povolení a z jakého důvodu je možné toto povolení vztáhnout i na jejich osoby. Všichni tři obvinění tak museli být minimálně smířeni se skutečností, že s jimi vypěstovaným konopím může být dále nakládáno jako s drogou, jelikož ji do toxikomansky zneužitelné podoby sami či s pomocí spoluobviněného A. D. zpracovali. Pokud totiž obvinění P. K., J. K. a F. K. za těchto okolností dobrovolně vykonávali činnost pěstitelů konopí za odměnu v podobě části úrody, pak je absurdní jejich tvrzení, že uvěřili prostému a blíže neodůvodněnému sdělení spoluobviněného A. D. o tom, že toto konopí je určeno k tomu, aby jej „dal do farmacie“. Jestliže pak dále shodně obvinění P. K., J. K. a F. K. namítají, že neznali žádného konkrétního člena organizované skupiny, nebrojí proti žádnému rozhodnému skutkovému zjištění, jelikož ve vztahu k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty v podobě „páchání činu jako člen organizované skupiny“ postačí, že měli představu o tom, že spoluobviněný A. D. je pouze prostředníkem zajišťujícím pěstitele konopí a jeho zpracování do toxikomansky zneužitelné podoby, nicméně na následném nakládání s konopím se podílí taktéž další osoba.
89. Pokud pak všichni výše jmenovaní obvinění rozporují věrohodnost údajů obsažených stran množství a druhů jimi vypěstovaného a zpracovaného konopí v podrobných záznamech, které si prostřednictvím tabulek vedli v elektronické i listinné podobě spoluobvinění A. D. a V. K. st., činí tak na základě prostého odmítnutí závěrů soudů nižších stupňů, aniž by fakticky namítali existenci jakéhokoli, natožpak zjevného, rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě. Lze přitom poukázat na skutečnost, že zejména nalézací soud provedl důsledné hodnocení těchto důkazů, přičemž uzavřel, že jednotliví obvinění pěstitelé byli identifikováni podle uvedených křestních jmen, popř. přezdívky a o jejich identitě není žádný důvod pochybovat. V tabulkách bylo dále přesně uvedeno množství jimi vyprodukovaného sušeného konopí v přesnosti na gramy, stejně jako kvalita marihuany, jež odpovídá barevnému rozlišení jednotlivých odrůd podle jejich uvedení v záhlaví těchto přehledů. Časové rozpětí páchání vytýkaného jednání jednotlivými obviněnými pak v tom nejmenším rozsahu odpovídá létům, pro které byly tabulky vypracovány. Z těchto důkazů totiž vyplývá, že spoluobvinění V. K. st. a A. D. označené tabulky vedli pro zachování přehledu s ohledem na mimořádný rozsah jimi realizovaných obchodů s konopím, přičemž jejich podrobnost a zjevná pečlivost věnovaná jejich zpracování již sama o sobě vypovídá o jejich pravdivosti. Správnost takto vedených údajů ovšem nadto potvrdili i spoluobvinění M. V. a M. S. a tato dále vyplývá z výsledků domovní prohlídky provedené u obviněného V. K. st., při které byly nalezeny balíčky se sušinou konopí označené jmény jednotlivých pěstitelů, jakož i z odborných vyjádření z oboru chemie, jež se věnovala zkoumání obsahu THC v zajištěném konopí. Těmito i dalšími ve věci provedenými důkazy byly s nejvyšší možnou mírou jistoty vyvráceny jakékoli pochybnosti o celkovém množství konopí, jenž v rámci své činnosti zobchodoval či držel za účelem zobchodování spoluobviněný V. K. st., a které mu od jednotlivých pěstitelů obstarával spoluobviněný A. D. Obvinění P. K., J. K. a F. K. přitom shodně v jimi podaných dovoláních, stejně jako v přecházejících fázích trestního řízení, věcně nerozporovali žádný z konkrétních údajů obsažených v dotčených tabulkách. Jimi přednesená argumentace totiž spočívá pouze v opětovném namítnutí toho, že nebyla zcela vyvrácena možnost toho, že údaje obsažené v provedených tabulkách mohou být chybné. Ve vzájemné shodě přitom jmenovaní dovolatelé uvádějí, že sami nemají vůbec žádnou představu o možném množství jimi předaného konopí a jeho druhu, neboť jej nikterak nevážili.
90. Na uvedeném pak ničeho nemění ani skutečnost, že odvolací soud s ohledem na požadavek nejvyšší možné míry jistoty v souladu se zásadou in dubio pro reo správně uzavřel, že ačkoli bylo množství a druh vypěstovaného konopí prokázáno, identický závěr nelze učinit stran finančních toků směrem k jednotlivým pěstitelům konopí, kteréžto neměly oporu v žádných dalších ve věci provedených důkazech, nehledě na skutečnost, že bylo současně prokázáno, že spoluobviněný A. D. odměňoval obviněného P. K., J. K. a F. K. podílem na úrodě konopí. Za této situace tak nebyla bez důvodných pochybností vyvrácena možnost toho, že si spoluobviněný A. D. ponechal finanční prostředky, které na základě jeho dohody s obviněným V. K. st. byly určeny jako odměna pro jednotlivé pěstitele konopí, aby tak navýšil vlastní finanční profit z trestné činnosti.
91. V kontextu výše uvedeného je na místě označit za irelevantní námitku obviněného J. K., který bez bližšího odůvodnění označuje za spekulativní výsledky odborného vyjádření z oboru chemie, jelikož srovnávací materiál nebyl podle jeho mínění k dispozici. Takto formulovaná námitka je přitom v přímém rozporu s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, jehož závěry následně převzal i soud odvolací, když z tohoto je zcela zjevné, že do skutkové věty výroku o vině byla pojata pouze konkrétní zjištění stran množství účinné látky THC v tom podílu konopí, jehož část byla nalezena a zajištěna v trestním řízení, konkrétně při provedených domovních prohlídkách realizovaných v bydlišti jednotlivých obviněných. Závěr o celkovém množství zbylé části konopí vypěstovaného obviněným J. K., jež však nebylo orgány činnými v trestním řízení zajištěno, pak bylo možno učinit právě na základě podrobných záznamů vedených spoluobviněnými V. K. st. a A. D., v nichž bylo podrobně zadokumentováno, jaké odrůdy konopí a v jakém množství jim jednotliví pěstitelé (tedy i obviněný J. K.) dodali.
92. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu popsanému pod bodem II. v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že nalézací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny, tedy v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené v dané věci ve shodě s odvolacím soudem neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry krajského soudu neměly oporu v řádně provedených důkazech, když odvolací soud ve vztahu k jednání obviněných J. K., P. K., M. P., jakož i spoluobviněného M. V. korigoval toliko právní posouzení daného jednání soudem prvního stupně, ježto dospěl k závěru, že se v případě těchto osob nejedná o souběh více trestných činů (kvalifikovaných podle §283 a §284 tr. zákoníku), nýbrž o trestný čin jediný (kvalifikovaný podle §283 tr. zákoníku). V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněnými P. K., J. K. a F. K. tak nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, resp. soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně odvolací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
93. Další vadou podle obviněného J. K. zatížil dané řízení již nalézací soud, který jej upozornil na možnost změny právní kvalifikace ve vztahu k §284 tr. zákoníku až po závěrečných řečech, a to poté, co odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí. Takovouto procesní námitku obviněného však Nejvyšší soud shledal zcela irelevantní. Z obsahu předloženého trestního spisu totiž dovolací soud zjistil, že obviněný byl na možnost změny právní kvalifikace stíhaného skutku řádně, v úplnosti upozorněn přípisem krajského soudu ze dne 23. 7. 2021, tedy více než měsíc před konáním hlavního líčení ze dne 2. 9. 2021, v němž nalézací soud znovu otevřel dokazování ve věci a opětovně poučil obviněné, kteří se mohli k věci vyjádřit. Zákonná pětidenní lhůta na přípravu ve smyslu §198 odst. 1 tr. řádu (ve spojení s §60 odst. 1 tr. řádu určující pravidla pro počítání lhůt určených podle dní v trestním řízení) tak byla obviněnému bez nejmenších pochybností zachována. Obviněný se tedy rozhodně nedostal do situace, kdy by se bez předchozího upozornění musel bránit pro něj překvapivé další právní kvalifikaci. Soud prvního stupně tedy postupoval správně a v zákonných mezích, žádným způsobem nekrátil obviněného J. K. v jeho právu na obhajobu. Za zkrácení práva obviněného pak nelze považovat výše popsaný postup nalézacího soudu ani ve světle skutečnosti, že obviněný J. K. byl v hlavním líčení dne 2. 9. 2021 zastoupen substituujícím advokátem, jelikož soud prvního stupně nevyhověl v této rozsáhlé věci týkající se vícero obviněných požadavku obhájce obviněného J. K. na odročení hlavního líčení z důvodu jeho vytížení. Z dovolání obviněného nikterak neplyne, kterak by tato skutečnost měla po materiální stránce ovlivnit jeho možnost fakticky vykonávat svoji obhajobu, přičemž nad rámec výše uvedeného je na místě (toliko na okraj) doplnit, že obviněným J. K. rozporovaná právní kvalifikace skutku podle §284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byla následně v odvolacím řízení vrchním soudem zcela vypuštěna. I za situace, kdy by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v průběhu trestního řízení došlo k dílčímu materiálnímu zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces, musel by shledat, že v předmětném řízení došlo k jeho zhojení v průběhu odvolacího řízení a tento tak nemohl jakkoli odůvodnit požadavek obviněného na zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
94. Jde-li o námitky obviněných P. K., J. K. a F. K., jimiž tito shodně namítli nepřiměřenost jim uloženého trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud odkazuje na závěry, které učinil již v předchozích částech tohoto usnesení k obdobným námitkám vzneseným osobou obviněného V. K. st. V těchto konkrétně uzavřel, že problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, pokud se nejedná o zcela výjimečný případ trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněných.
95. V posuzované věci se však o takovouto excesivní situaci zcela zjevně nejedná. Obvinění P. K., J. K. a F. K. byli v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku ohroženi tresty odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soudem druhého stupně jim byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku vyměřený pod spodní hranicí zákonné sazby, a to konkrétně v případě obviněného P. K. ve výměře šesti let, v případě obviněného J. K. ve výměře pěti let a v případě obviněného F. K. ve výměře pěti let a šesti měsíců. Odvolací soud při ukládání jednotlivých trestů, pro jejichž výkon obviněné zařadil do věznice s ostrahou, zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněnými spáchaného zvlášť závažného zločinu, jejich osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jejich nápravy, stejně jako jejich chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku. Vrchní soud v bodě 52. odůvodnění svého rozsudku odkázal na závěry nalézacího soudu a ve shodě s ním dospěl k tomu, že v dané věci bylo nutno zohlednit zejména povahu a závažnost obviněnými spáchaného trestného činu z hlediska významu zájmu společnosti na její ochraně před nekontrolovaným nakládáním a zneužíváním omamných a psychotropních látek, dále způsob provedení i míru jejich zapojení se do činu, včetně jeho následku, jakož i okolnosti, za kterých byl čin spáchán. Navzdory škodlivosti i závažnosti jejich jednání pak shledal, že v daném případě je zjevné, že se obvinění P. K., J. K. a F. K. nedopustili trestné činnosti ze ziskuchtivosti, ježto byli motivováni snahou získat sušinu konopí pro sebe a byli především pěstiteli konopí s vysokým obsahem THC. Sami se sice podíleli též na jeho zpracování do toxikomansky zneužitelné podoby, avšak bez jakéhokoli podílu na jeho následné distribuci koncovým odběratelům. Odvolací soud ve prospěch obviněných F. K. i J. K. rovněž zohlednil jejich pokročilejší věk a osobní poměry, včetně neuspokojivého zdravotního stavu druhého z jmenovaných obviněných. Odvolací soud rovněž neopomenul řádně zohlednit ve prospěch obviněných P. K., J. K. a F. K. dosavadní vedení řádného života. Veškerými svými úvahami stran ukládaného trestu pak odvolací soud řádně odůvodnil svůj závěr o tom, že nápravy jmenovaných obviněných bude možno dosáhnout i trestem kratšího trvání, jelikož uložení trestu v zákonném rozmezí osmi až dvanácti let je nutno v daném případě stran těchto osob považovat za nepřiměřeně přísné. Vrchní soud současně neshledal, že by se obvinění P. K., J. K. a F. K. dopustili svého jednání ve vyvarovatelném právním omylu, s čímž se Nejvyšší soud s odkazem na výše uvedené plně ztotožňuje.
96. Rovněž v jím podaném dovolání vyjádřené přesvědčení obviněného F. K. stran toho, že mu svědčí polehčující okolnosti spočívající ve skutečnosti, že je ženatý, nemajetný a k činu se doznal, je v případě prvních dvou namítaných skutečností zcela irelevantní, jelikož se nejedná o skutečnosti jakkoli výjimečné či hovořící ve prospěch obviněného, které by mohly jakkoli odůvodnit ještě výraznější snížení trestu odnětí svobody pod jeho dolní hranici stanovenou zákonem. Tvrzení obviněného F. K. stran toho, že odvolacím soudem mělo být v jeho prospěch zohledněno jím učiněné doznání, Nejvyšší soud ve shodě se závěry obou soudů nižších stupňů považuje za liché, jelikož prostá skutečnost, že obviněný nepopřel pěstování konopí, byla vedena primárně jeho usilovnou snahou (stejně jako v případě dalších spoluobviněných vykonávajících roli pěstitelů) brojit proti rozsahu vypěstovaného konopí, délce trvání jím páchané trestné činnosti a skutečnosti, že by mohl mít jakékoli povědomí o nelegálnosti svého jednání, a to v důsledku údajné manipulace a lhaní ze strany spoluobviněného A. D.. Absentující náhled obviněného na závažnost jím páchané trestné činnosti, jenž vyjadřuje v rámci celého trestního řízení, je ostatně do jisté míry zjevný i z jeho dovolání, v němž se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu stran společenské škodlivosti jeho jednání, jelikož současný trend podle mínění dovolatele v současné době „nevyhnutelně směřuje k určité legalizaci marihuany“. Ve vztahu k této námitce přitom Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje níže na vypořádání dovolacích námitek obviněné M. P., která podstatnou část svého dovolání vystavěla na obdobné polemice se současnou zákonnou normou vymezenou trestností nedovolené výroby a jiného nakládání s marihuanou.
97. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jím poukazovaným odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně tedy Nejvyšší soud shledal, že si Vrchní soud v Olomouci byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje. Jak již bylo konstatováno výše, námitka nepřiměřenosti uloženého trestu neodpovídá nejen obviněnými uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy odvolací soud obviněným prokazatelně uložil odpovídající druhy trestů a jejich uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jejich výměry v žádném případě nejedná o tresty exemplární, nepřiměřeně přísné a neslučitelné s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tyto námitky obviněných P. K., J. K. a F. K. z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněné.
98. Pakliže se obvinění J. K. a F. K. pokusili zdůvodnit domnělou nepřiměřenost uloženého trestu rovněž odkazem na to, že spoluobviněným M. V. a M. S. byly uloženy tresty odnětí svobody v nižší výměře výměnou za jejich účelová doznání, pak Nejvyšší soud ani takovouto argumentaci nemohl přijmout, když mezi tresty uloženými obviněným J. K. a F. K. a trestem, který byl uložen spoluobviněným, neshledal žádnou disproporci. Ačkoli předmětem přezkumu na základě dovolání obviněného mohou být pouze výroky vztahující se k jeho osobě, Nejvyšší soud nad rámec uvedeného dodává, že tresty uložené spoluobviněným M. V. a M. S. byly - stejně jako tresty uložené obviněným J. K. a F. K. - řádně individualizovány a zcela správně odrážejí postavení i míru zapojení těchto spoluobviněných do prokázané trestné činnosti, jejich osobní poměry, dosavadní způsob života a možnosti jejich nápravy, stejně jako skutečnost, že spoluobviněný M. V. označil podstatné části jemu vytýkaného jednání za nesporné a významně přispěl k objasnění věci před soudem prvního stupně. Naproti tomu spoluobviněný M. S. učinil ve vztahu k projednávanému skutku prohlášení viny, které bylo nalézacím soudem přijato. Pokud pak obvinění J. K. a F. K. ve svém dovolání bez bližšího odůvodnění označili takto formalizovaná doznání jmenovaných spoluobviněných za účelová, pak tato svá tvrzení nejenže neopřeli o žádnou věcnou argumentaci, ale především jsou tato v přímém rozporu se spisovým materiálem a odůvodněním rozsudku obou soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že skutečnosti vypovězené jmenovanými spoluobviněnými jsou v plném souladu s dalšími ve věci řádně provedenými důkazy.
V.3
K dovolacím námitkám obviněné M. P.
99. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu dále zkoumal, zda též dovolání obviněné M. P. splňuje kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že touto obviněnou vznesené dovolací námitky jsou sice, byť toliko částečně, podřaditelné pod jí uplatněný dovolací důvod, nicméně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
100. Jde-li o námitku brojící proti postupu odvolacího soudu, jenž v dané věci s odkazem na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu aplikoval závěry obsažené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., jelikož samotný institut stanovisek považuje obviněná za nepřípustný zásah do soudcovského rozhodování, pak je tuto na místě označit za zcela irelevantní a nepodřaditelnou pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. V této souvislosti je na místě připomenout, že oprávnění Nejvyššího soudu coby vrcholného soudního orgánu ve věcech patřících do pravomoci soudů v trestním řízení k vydávání stanovisek plyne přímo z §14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. Z této zákonné dikce je tak zřejmé, že účelem stanovisek Nejvyššího soudu je sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů, přičemž tato stanoviska soudy nižších stupňů nevyhnutelně nezavazují ke konkrétním závěrům v jimi posuzovaných věcech a jejich aplikace tak není vždy obligatorní. Není totiž nepřekročitelnou povinností obecných soudů nižších stupňů vždy a absolutně respektovat každý právní názor vyslovený či publikovaný Nejvyšším soudem za účelem sjednocení judikatury. Pokud naopak dospějí k tomu, že takovéto stanovisko je nesprávné a zasluhuje revizi, mohou se od něj při řádném a pečlivém odůvodnění svých úvah odchýlit. Stanoviska Nejvyššího soudu tedy nelze považovat za druhotný zdroj práva sui generis , kterak se domnívá obviněná.
101. V tomto směru lze odkázat mimo jiné i na právní závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 451/05, podle kterých by bezdůvodné opomenutí judikatury Nejvyššího soudu ze strany soudů nižších stupňů mohlo nést rysy jurisdikční libovůle a jako takové by mohlo být protiústavní, pakliže se obecné soudy odchýlí od ustálené rozhodovací praxe, aniž by dostatečným způsobem vyložily důvody, pro které tuto ustálenou rozhodovací praxi odmítají. V daném případě přitom odvolací soud řádně vyložil důvody, pro které shledal vhodnou aplikaci závěrů obsažených ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., pročež na něj přípustným způsobem poukázal. Za daného stavu nelze takovémuto postupu ničeho vytýkat.
102. Obviněná dále brojila nikoli jen vůči stanoviskům Nejvyššího soudu obecně, nýbrž konkrétně namítla, že závěry obsažené ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., jsou nesprávné a uvedené stanovisko nemělo být aplikováno, jelikož pěstování konopí a jeho zpracování nelze považovat za výrobu marihuany, pročež její jednání nemůže být kvalifikováno ani jako trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v jeho základní skutkové podstatě. Odkazované stanovisko je pak podle obviněné nedostatečně podložené výkladem mezinárodních smluv s ohledem na prostor, který poskytuje anglický originál Jednotné úmluvy o omamných látkách pro jeho alternativní překlad. Takto formulovanou námitku obviněné lze sice formálně podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak v daném případě ji Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
103. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., bylo již v minulosti podrobeno přezkumu ze strany Ústavního soudu, přičemž tento shledal v něm obsažené závěry, podle kterých o výrobu omamné látky může jít v případech, kdy je rostlina konopí sklizena a následně dojde k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC), srozumitelnými, logicky konzistentními a nikterak svévolnými. V oblasti trestněprávní úpravy přitom nedošlo od prezentované rozhodovací praxe Ústavního soudu k žádnému posunu, pročež aktuálně není dán žádný relevantní důvod k tomu, proč by odborné zpracování rostliny konopí směřující k výrobě drogy nemělo být i nadále chápáno jako výroba omamné látky (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 3190/17). Na uvedeném pak nemůže ničeho změnit subjektivní nahlížení obviněné na proces pěstování a zpracování rostliny konopí v porovnání s chemickým procesem výroby jiných drog (např. pervitinu), ani jí předkládaná nejednoznačnost anglického originálu Jednotné úmluvy o omamných látkách, která podle jejího mínění poskytuje prostor pro jí požadovanou „legalizaci“ pěstování a zpracování konopí. Je tedy na místě konstatovat, že tato argumentace nemůže nikterak zpochybnit závěry obsažené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., podle kterých může být neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo trestným činem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu, nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného.
104. Vrchní soud v Olomouci tedy jednání obviněné M. P. popsané pod bodem II. správně právně kvalifikoval, když uzavřel, že za situace, kdy tato obviněná konopí s vysokým obsahem THC nejen vypěstovala a sklidila, ale také usušila a zpracovala do toxikomansky zneužitelné podoby, přičemž jenom jeho část předala spoluobviněnému D., je i ve vztahu k sušině konopí, jíž si ponechala pro vlastní potřebu, na místě takovéto jednání posoudit jako výrobu omamné a psychotropní látky. V žádném případě se pak nelze ztotožnit s názorem obviněné, že odvolací soud své závěry vystavěl na právní kvalifikaci jednání spoluobviněného M. S. Poukaz učiněný odvolacím soudem zcela zřejmě představuje pouze obiter dictum učiněnou výtku směřující ke Krajskému soudu v Brně v důsledku jím akceptovaného dvojího přístupu k ve své podstatě identickému jednání různých obviněných.
105. Stran námitky obviněné M. P. o údajném nenaplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty v podobě spáchání činu „ve velkém rozsahu“ pak Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Olomouci - stejně jako dříve i nalézací soud - v tomto směru zcela správně vycházel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. (ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), podle kterého se za „množství větší než malé“ považuje u toxikomansky zneužitelného konopí (marihuany) 10 g sušiny s obsahem nejméně 1 g účinné látky (tj. delta-9-THC). S ohledem na desetinásobky určující jednotlivé stupně rozsahu spáchané trestné činnosti je - ve smyslu shora citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. - znak „velkého rozsahu“ určen množstvím nejméně 10.000 g sušiny konopí s obsahem nejméně 1.000 g účinné látky. Z výše uvedeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení daného rozsahu je množství účinné látky obsažené v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). Konečně u hodnot, jež jsou stran určení rozsahu hraniční, lze pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou zejména výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz již citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014).
106. Kterak vyplývá z výše uvedeného a jak konstatoval již odvolací soud v bodě 46. odůvodnění svého rozsudku, ve vztahu k obviněné M. P. bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že jednáním popsaným pod bodem II. neoprávněně vyrobila, jinému opatřila a pro jiného přechovávala celkem 10,31 kg sušiny konopí, přičemž u větší části tohoto konopí nebylo možno zjistit obsah účinné látky THC. V posuzovaném případě je tedy evidentní, že pro naplnění zákonného znaku „velký rozsah“ ve vztahu k marihuaně byly podle výše citované relevantní judikatury Nejvyššího soudu naplněny všechny předpoklady vyplývající ze sekundárního kritéria, tedy z celkového množství obviněnou M. P. vyrobené marihuany (ježto celkový obsah účinné látky v jí vyrobené marihuaně již nebylo možné z důvodu její průběžné spotřeby zpětně určit). Správně tedy soud druhého stupně za situace, kdy byl daný kvalifikační znak z pohledu sekundárního hlediska přesáhnut o více než 300 gramů dané látky, přičemž stran množství drogy se nejednalo o hodnotu hraniční, neshledal nutnost přistoupit ke komplexnímu posouzení tzv. terciálních kritérií ve smyslu shora uvedeného, přičemž za pochybení nelze považovat, pokud i tak nad rámec zohlednění celkového množství drogy, s níž obviněná v rozhodném období neoprávněně nakládala, poznamenal, že i délka páchání trestné činnosti hovoří ve prospěch jím užité právní kvalifikace.
107. V souvislosti s výše uvedeným je pak na místě odmítnout jako irelevantní a nepodřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů též námitky obviněné spočívající v její argumentaci, podle které je třeba trestní sazby stanovené zákonem za trestné činy podle §283 až 285 tr. zákoníku ve vztahu ke konopí označit za nepřiměřené, a to s ohledem na změny společenského vnímání konopí, vývoje právní úpravy a rozhodnutí zahraničních soudů, které vykazují liberalizační tendenci ve vztahu k užívání konopných látek. Klíčovou se v daném případě jeví především skutečnost, že dané posuny se vztahují k regulovanému užití konopí pro léčebné účely, přičemž tyto se v žádném případě nedají jakkoli vztáhnout k neoprávněnému nakládání s marihuanou, její výrobě pro její omamné a psychotropní účinky a k výkladu znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu podle §283 tr. zákoníku, ohledně kterého platná legislativa v rozhodné době nedoznala žádné změny. Ze stejného důvodu pak nelze za relevantní považovat ani námitku obviněné spočívající v údajné extenzivní kriminalizaci jejího jednání, a to za situace, kdy je dlouhodobě a konstantně vnímáno šíření toxikomanie a rozšířené zneužívání omamných a psychotropních látek (včetně sušiny toxikomansky zneužitelného konopí) jakožto celospolečenský problém. Má-li obviněná odlišný názor na to, jaká by právní úprava měla být, může se jej snažit prosadit např. přesvědčováním, resp. lobováním u členů zákonodárného sboru stran potřeby příslušné zákonné změny apod. Obviněná ovšem zvolila cestu, jíž se snaží přesvědčit obecné soudy o svém náhledu na komplexní drogovou problematiku a ospravedlnit svoji trestnou činnost. Jelikož však obviněná, byť i v úmyslu nepřímém, porušila právní normy, musí být připravena na riziko nesení následků trestní odpovědnosti za toto své jednání. Obecné soudy přitom nejsou prostorem, v němž by se měla vést odborná debata o existenci, popř. závažnosti problémů spojených se zneužíváním omamných a psychotropních látek a usilovat o jejich faktickou legalizaci.
108. Jde-li o námitky obviněné M. P., v níž tato namítla nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud odkazuje na závěry, které učinil již v předchozích částech tohoto usnesení k obdobným námitkám vzneseným osobou obviněného V. K. st. V těchto konkrétně uzavřel, že problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, pokud se nejedná o zcela výjimečný případ trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněné.
109. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněná M. P. byla v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožena trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soudem druhého stupně jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku vyměřený pod spodní hranicí zákonné sazby, a to konkrétně v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Odvolací soud přitom při ukládání tohoto trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněnou spáchaného zvlášť závažného zločinu, její osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti její nápravy, stejně jako její chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku. Vrchní soud v bodě 52. odůvodnění svého rozsudku odkázal na závěry nalézacího soudu a ve shodě s ním dospěl k závěru, že v dané věci bylo nutno zohlednit zejména povahu a závažnost obviněnou spáchaného trestného činu z hlediska významu zájmu společnosti na její ochraně před nekontrolovaným nakládáním a zneužíváním omamných a psychotropních látek, způsobu provedení i míry jejího zapojení se do činu a jeho následku, jakož i okolností, za kterých byl čin spáchán. Navzdory škodlivosti i závažnosti jednání obviněné pak shledal, že v daném případě je zjevné, že se nedopustila trestné činnosti ze ziskuchtivosti, nýbrž byla motivována snahou získat sušinu konopí pro sebe a byla především pěstitelkou konopí s vysokým obsahem THC, přičemž se sice podílela rovněž na jeho zpracování do toxikomansky zneužitelné podoby, avšak bez jakéhokoli podílu na jeho následné distribuci koncovým odběratelům. Odvolací soud ve prospěch obviněné zohlednil rovněž to, že se k trestné činnosti dostala prostřednictvím spoluobviněného P. K. jakožto svého bratra, stejně jako dosavadní vedení řádného života. Veškerými svými úvahami stran ukládaného trestu pak odvolací soud řádně odůvodnil svůj závěr o tom, že nápravy obviněné bude možno dosáhnout i trestem kratšího trvání, jelikož uložení trestu v zákonném rozmezí osmi až dvanácti let je nutno v daném případě považovat za nepřiměřeně přísné. Ve světle řádně odůvodněných závěrů odvolacího soudu je na místě přesvědčení obviněné stran toho, že u ní výše uvedené polehčující okolnosti společně se skutečností, že se k činu doznala a konopí sama užívala k výrobě mastí a tinktur, odůvodňují ještě výraznější snížení uloženého trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné sazby, označit z hlediska zákonných dovolacích důvodů za irelevantní. Nadto je na místě konstatovat, že prostou skutečnost, že obviněná nepopřela pěstování konopí, nelze považovat za její úplné doznání a vyjádření lítosti, jelikož sama významně bagatelizovala rozsah jí páchané trestné činnosti a rozporovala fakt, že by měla jakékoli povědomí o možné nelegálnosti svého jednání, a to v důsledku údajné manipulace a lhaní ze strany spoluobviněného A. D.
110. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jím poukazovaným odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně tedy Nejvyšší soud shledal, že si Vrchní soud v Olomouci byl při úvaze o druhu a konkrétní výši obviněné M. P. uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídá nejen obviněnou uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy odvolací soud obviněné prokazatelně uložil odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tuto námitku obviněné M. P. z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněnou.
VI.
Závěr
111. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
112. Oba soudy nižších stupňů se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. 1. 1999) . V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
113. Nejvyšší soud současně připomíná obecně platné pravidlo, podle kterého procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky stran obviněných V. K. st. a F. K. nalézacím soudem a stran obviněných P. K., J. K. a M. P. odvolacím soudem správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
114. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněných V. K. st. a M. P. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi správně uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto dvou obviněných v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
115. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaného obviněným J. K. a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného J. K. na odklad, resp. přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu