ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3409.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3409/2022-1305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: K. – E. C. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze, Poříčská 2082, za účasti: 1) Státní statek Jeneč, státní podnik v likvidaci , identifikační číslo osoby 000 16 918, se sídlem v Praze 6, Třanovského 622/11, zastoupený JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze, Prvního pluku 206/7, 2) obec Krásný Dvůr , identifikační číslo osoby 002 65 071, se sídlem Krásný Dvůr 117, 3) Národní památkový ústav , identifikační číslo osoby 750 32 333, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. 162/3, 4) AgroZZN, a.s. , identifikační číslo osoby 451 48 082, se sídlem v Rakovníku, V Lubnici 2333, zastoupená JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 356/34, 5) Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 6) Ústecký kraj , identifikační číslo osoby 708 92 156, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, zastoupený Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, 7) Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace , identifikační číslo osoby 000 80 837, se sídlem v Dubí, Ruská 260/13, zastoupená Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, 8) Severočeská vodárenská společnost a. s. , identifikační číslo osoby 490 99 469, se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689, 9) Lesy České republiky, s.p. , identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, 10) JEDNOTA, spotřební družstvo v Podbořanech , identifikační číslo osoby 000 32 085, se sídlem v Podbořanech, Masarykovo nám. 14, zastoupená JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadaňi, Jana Švermy 1696, 11) město Podbořany , identifikační číslo osoby 002 65 365, se sídlem v Podbořanech, Mírová 615, 12) Česká republika - Ministerstvo obrany , identifikační číslo osoby 601 62 694, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, s adresou pro doručování Sekce právní a investiční Ministerstva obrany, Legislativní a právní odbor, Oddělení pro právní zastupování, náměstí Svobody 471, Praha 6, poštovní přihrádka 154, 13) Kaolin Hlubany, a.s. , identifikační číslo osoby 482 88 195, se sídlem v Podbořanech, Hlubany 63, 14) GasNet, s.r.o. , identifikační číslo osoby 272 95 567, se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, 15) město Vroutek , identifikační číslo osoby 002 65 705, se sídlem ve Vroutku, Náměstí Míru 166, 16) COOP - Jednota Toužim, spotřební družstvo , identifikační číslo osoby 000 31 950, se sídlem v Toužimi, náměstí Jiřího z Poděbrad 106, zastoupené JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 1097/13, 17) Český rybářský svaz, z. s., místní organizace Podbořany , identifikační číslo osoby 004 82 757, se sídlem v Podbořanech, A. Dvořáka 876, 18) ANIMO Žatec, a.s. , identifikační číslo osoby 000 44 628, se sídlem v Lišanech č.p. 33, 19) Okresní stavební bytové družstvo Louny , identifikační číslo osoby 000 05 797, se sídlem v Žatci, Studentská 2628, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Sladkovského 1640, 20) Správa železnic, státní organizace , identifikační číslo osoby 709 94 234, se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Dlážděná 1003/7, 21) České dráhy, a.s. , identifikační číslo osoby 709 94 226, se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, 22) Real - Invest CL a.s. , identifikační číslo osoby 250 10 573, se sídlem v Praze 1, Thunovská 183/18, zastoupená Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze, Ladova 2044/3, 23) město Kryry , identifikační číslo osoby 002 65 080, se sídlem Kryry, Hlavní 1, 24) město Blšany , identifikační číslo osoby 002 64 784, se sídlem v Blšanech, Náměstí 29, 25) Zemědělská společnost Blšany s.r.o. , identifikační číslo osoby 477 82 455, se sídlem v Blšanech, Náměstí 107, zastoupená JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze, Marie Cibulkové 356/34, 26) Vojenské lesy a statky ČR, s.p. , identifikační číslo osoby 000 00 205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, 27) M + A + J s.r.o. , identifikační číslo osoby 472 87 195, se sídlem v Novém Sedle, Sedčice 2, zastoupená JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze, Marie Cibulkové 356/34, 28) obec Nové Sedlo , identifikační číslo osoby 002 65 292, se sídlem v Novém Sedle, Farní 36, 29) FARM NOVÉ SEDLO, s.r.o. , identifikační číslo osoby 251 19 028, se sídlem v Novém Sedle, Číňov 15, zastoupená JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze, Jednořadá 1051/53, 30) obec Petrohrad , identifikační číslo osoby 004 80 975, se sídlem Petrohrad 146, 31) Petrohradská, společnost s ručením omezeným , identifikační číslo osoby 467 11 481, se sídlem Hořesedly 12, 32) Psychiatrická léčebna Petrohrad, příspěvková organizace , identifikační číslo osoby 008 29 137, se sídlem Petrohrad 1, 33) Česká republika - Státní pozemkový úřad , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze, Tyršův dům, Újezd 450/40, 34) Povodí Ohře, státní podnik , identifikační číslo osoby 708 89 988, se sídlem v Chomutově, Bezručova 4219, 35) Zemědělské družstvo Soběchleby u Podbořan, okres Louny, v likvidaci , identifikační číslo osoby 402 33 995, se sídlem Soběchleby u Podbořan, 36) NÁRODNÍ PIVOVAR s.r.o. , identifikační číslo osoby 271 55 749, se sídlem Petrohrad 17, 37) FK PETROHRAD, z.s. , identifikační číslo osoby 491 23 751, se sídlem Petrohrad č.p. 9, 38) BRASO s.r.o. v likvidaci , identifikační číslo osoby 272 89 788, se sídlem Petrohrad č.p. 30, 39) Ředitelství silnic a dálnic ČR , identifikační číslo osoby 659 93 390, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2, 40) Algonquin s.r.o. , identifikační číslo osoby 288 68 862, se sídlem v Praze 1, Klientská 1246/1, 41) EKOSTAVBY Louny s.r.o. , identifikační číslo osoby 104 42 481, se sídlem v Lounech, Václava Majera 573, zastoupená JUDr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, 42) obec Blatno , identifikační číslo osoby 002 64 768, se sídlem Blatno 59, 43) Zemědělské družstvo vlastníků a nájemců půdy Blatno , identifikační číslo osoby 001 21 240, se sídlem v Blatnu, 44) BOTEP PLUS spol. s r.o. , identifikační číslo osoby 643 57 571, se sídlem Jeřeň 6, zastoupená Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze, Staropramenná 722/26, 45) STOPRO spol. s r.o. , identifikační číslo osoby 480 34 614, se sídlem v Praze 5, Radlická 901/37, zastoupená JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze, Radlická 901/37, 46) město Žatec , identifikační číslo osoby 002 65 781, se sídlem v Žatci, náměstí Svobody 1, 47) EGER-Fruits s.r.o. , identifikační číslo osoby 272 73 865, se sídlem Hořetice 2, 48) JOBEKO s.r.o. , identifikační číslo osoby 263 24 555, se sídlem Týniště č. ev. 1, 49) Sedlecký kaolin a. s. , identifikační číslo osoby 635 09 911, se sídlem Božíčany č.p. 167, zastoupená Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Divadelní 2728/3, 50) obec Čeradice , identifikační číslo osoby 477 86 701, se sídlem Čeradice 25, 51) STAMIL spol. s r.o. , identifikační číslo osoby 602 81 294, se sídlem Radíčeves 8, 52) městys Měcholupy , identifikační číslo osoby 002 65 233, se sídlem Měcholupy 12, 53) "FARMA VELKÁ ČERNOC s.r.o." , identifikační číslo osoby 473 08 834, se sídlem Velká Černoc 144, 54) O2 Czech Republic a.s. , identifikační číslo osoby 601 93 336, se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, zastoupená JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 204/21, 55) Česká republika - Ministerstvo vnitra , identifikační číslo osoby 000 07 064, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 13 C 126/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 11 Co 90/2022-1143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit účastníku 14) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15.
III. Žalobce je povinen zaplatit účastníku 33) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Krofty, advokáta se sídlem v Praze, Tyršův dům, Újezd 450/40.
IV. Žalobce je povinen zaplatit účastníku 39) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaromíra Císaře, advokáta se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2.
V. Ve vztahu mezi žalobcem a účastníky 1) až 13), 15) až 32), 34) až 38) a 40) až 55) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 8. 10. 2021, č. j. 13 C 126/2010-946, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí ve výroku rozsudku blíže specifikovaných (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až XXXIII.).
2. K odvolání žalobce a účastníků 12) a 19) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 11 Co 90/2022-1143, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., XI., XII., XIV., XV., XVI., XVII., XVIII., XIX., XX., XXI., XXII., XXIII., XXIV., XXV., XXVI., XXVII., XXVIII., XXIX., XXX., XXXI., XXXII. a XXXIII. [výrok I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu], změnil jej ve výrocích X. a XIII. jen co do výše určené náhrady nákladů řízení [výrok I. písm. b) a c) rozsudku odvolacího soudu] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. až XXXI.).
3. Věc byla soudy nižších stupňů projednávána v řízení podle části páté (§244 a násl.) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), poté, kdy o věci dříve rozhodl pozemkový úřad podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). V projednávané věci se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem v žalobě označených nemovitostí, jež byly konfiskovány jeho právnímu předchůdci (E. C.; děd žalobce) podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že vzhledem k pravomocnému rozhodnutí ministra vnitra (ze dne 31. 5. 2002, č. j. VS- 5403/51/2-94, potvrzené rozhodnutím ze dne 17. 2. 2005, č. j. VS-335/RK/3-2004, které nebylo odklizeno a obstálo při přezkumu jak ve správním soudnictví tak i před Ústavním soudem), jímž byla zamítnuta žádost E. C. o zachování československého státního občanství podle §2 odst. 1 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebyl E. C. československým státním občanem, a tudíž nebyl ani oprávněnou osobou ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.; oprávněnými osobami se nemohli stát ani jeho dědicové, tj. R. C. (syn E. C. a otec žalobce) a žalobce. I s přihlédnutím k tomuto závěru (o absenci aktivní věcné legitimace žalobce) odvolací soud nepovažoval za hospodárné ani účelné opatřovat srovnávací identifikaci parcel (identifikoval-li žalobce v žalobě nárokované nemovitosti údaji podle evidence v době odnětí v zemských deskách a pozemkových knihách). Neshledal ani podmínky pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby, než bude rozhodnuto o žalobcem nově podané žádosti podle §101 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o zachování československého státního občanství jeho děda (E. C.) s odkazem na §2 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb., v situaci, kdy se žalobce opakovaně (a neúspěšně) snaží zvrátit pravomocné zamítavé rozhodnutí o této otázce a kdy v případě úspěchu bude mít k dispozici i žalobu na obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Přitom odvolací soud akcentoval i délku tohoto řízení, jež negativně zasahuje do poměrů dalších účastníků.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce (dále také jako „dovolatel“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených a dále pak i otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval otázkou okruhu účastníků řízení jak na straně oprávněných osob (nevyčkal-li skočení dodatečného projednání dědictví po jeho otci R. C.), tak ani na straně povinných osob, jestliže odmítl vyhotovit i srovnávací identifikaci parcel ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (tj. ke dni 24. 6. 1991), jíž by s určitostí zjistil všechny vlastníky nárokovaných pozemků k rozhodnému dni a upřesnil okruh povinných osob. Nesprávnost napadeného rozhodnutí a postupu předcházejícího jeho vydání spatřuje dovolatel i v tom, že soud v řízení pokračoval bez toho, že by vyčkal nového rozhodnutí (podle §101 písm. b/ zákona č. 500/2004 Sb.) o další dovolatelem podané žádosti o vydání rozhodnutí v otázce zachování československého občanství jeho děda, čímž došlo k porušení jeho legitimního očekávání, jestliže v jiných řízeních soudy na nové rozhodnutí vyčkávají. Dle mínění dovolatele tak dochází k situaci odporující procesnímu předpisu, kdy si otázku osobního stavu soud vyřešil v tomto řízení sám jako předběžnou. K tomu dovolatel napadá i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, namítaje, že v rozporu s odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu odvolací soud nezkoumal podmínky pro možnou moderaci náhrady nákladů řízení podle §150 o. s. ř. Spolu s dovoláním byl podán i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
5. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem – účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
6. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) se poměřuje ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
7. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
9. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
10. Meritorní posouzení odvolacího soudu je odůvodněno závěrem, že žalobce není k restituci oprávněnou osobou (ve smyslu §2 zákona č. 243/1992 Sb.), jde-li o v této věci nárokovaný nemovitý majetek, jehož vlastníkem byl E. C. (žalobcův děd), jemuž byl konfiskován dekretem presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a jehož žádost o zachování československého státního občanství podle §2 odst. 1 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb. byla zamítnuta. Proti této soudy učiněné konkluzi (výkladu a aplikaci restitučního předpisu či poválečného dekretálního zákonodárství) na pozadí zjištěného skutkového stavu dovolatel výtky nevznáší (a nevymezuje žádnou právní otázku, pro kterou by bylo lze v tomto směru připustit dovolání).
11. Dovozuje-li snad dovolatel přípustnost dovolání z toho, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí (potažmo nesprávně) přistoupil sám k řešení předběžné otázky týkající se osobního stavu (československého státního občanství), jíž mu nepřísluší řešit (srov. §135 odst. 1 o. s. ř.), nelze této jím uplatněné argumentaci přisvědčit, plyne-li ze soudem učiněných zjištění, že v otázce zachování státního občanství E. C. (jež je určující pro následné posouzení statusu oprávněné osoby - §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb.) soudy vycházely z pravomocných rozhodnutí (k tomu kompetentního) správního orgánu – z rozhodnutí ministra vnitra ze dne 31. 5. 2002, č. j. VS- 5403/51/2-94, potvrzeného rozhodnutím ze dne 17. 2. 2005, č. j. VS-335/RK/3-2004, které nebylo odklizeno, resp. obstálo při následném přezkumu jak ve správním soudnictví (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 3 As 8/2006), tak před Ústavním soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1658/07), jakož i v později iniciovaném řízení o povolení obnovy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 8 As 144/2016; usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 562/18) a dosud nebylo nahrazeno ani novým rozhodnutím podle §101 písm. b/ zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
12. Ve vazbě na výše uvedené se pak odvolací soud nezpronevěřil ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu ani při řešení dovoláním otevírané otázky, bylo-li namístě pokračovat v řízení či je (znovu) přerušit. V situaci, kdy otázka osobního stavu (jíž by jinak soud nebyl v řízení oprávněn sám řešit; §135 odst. 1 o. s. ř.) byla vyřešena pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, již nebyl dán důvod k obligatornímu přerušení řízení ve smyslu §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k jeho aplikaci srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1957/2014, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016, či ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 324/2017, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1152/2019, či ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2879/2020), nota bene v situaci, kdy žalobce neuspěl ani v přezkumném soudním řízení a na něj navazujících opravných řízeních iniciovaných jím podanými mimořádnými opravnými prostředky (k možnosti přerušit řízení podle §109 odst. 1 písm. c/ až do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v jiném řízení srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3177/2012).
13. K fakultativnímu přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistoupí pak soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§135 odst. 2 o. s. ř.); důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2966/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2014). Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1618/2016). Důvod přerušení řízení však nemusí spočívat výhradně v hospodárnosti řízení; může jím být také ochrana nabytých práv a právní jistoty účastníků právních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tomu lze dále (přiměřeně) odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, a v něm formulovaný závěr, že přerušení řízení na dobu do pravomocného rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích v související věci je možné (jen) výjimečně s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), pouze je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno.
14. Měl-li tedy odvolací soud v nyní posuzované věci na zřeteli jak zásadu hospodárnosti řízení (zhodnotil-li dosavadní průběh řízení a jeho délku, ovlivněnou i sedmnáct let trvajícím úsilím žalobce o zvrácení pravomocného správního rozhodnutí ve věci zachování státního občanství jeho předchůdce, při němž žalobce již využil prakticky všech dostupných prostředků), dopad vedeného řízení do poměrů dalších účastníků (kdy dobu, o kterou by se řízení znovu prodloužilo, nelze s určitostí předjímat; k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4713/2016), ovšem i důsledky, jež by nepřerušení řízení (pokračování v něm) mohlo mít na poměry žalobce (jím uplatňovaný majetkový nárok) v případě, že by novým rozhodnutím o zachování československého občanství na podkladě další žádosti dle §101 písm. b/ zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, bylo nahrazeno původní (negativní) rozhodnutí (připomínaje v dané souvislosti i možnost nápravy cestou mimořádného opravného prostředku – obnovy řízení; k tomu srov. např. v jiném restitučním sporu vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 839/2019, spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodění k podmínkám obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), kdy existenci pro něj tíživých a neodčinitelných následků dovolatel ani netvrdí, nelze odvolacím soudem učiněnou úvahu označit za nepřiměřenou a odporující závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
15. Jestliže při respektování zákonné úpravy (a v souladu s jí interpretující ustálenou rozhodovací praxí) soud v dané věci nepřistoupil k dalšímu přerušení řízení (kdy i tento svůj postup náležitě odůvodnil) a rozhodl meritorně, nelze opodstatněně namítat, že rozhodl nepředvídatelně a v rozporu se zásadou legitimního očekávání (kdy touto svou argumentací dovolatel poukazuje na údajné vady řízení a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k tomu srov. např. i usnesení ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 304/2020). Dovozuje-li dovolatel své legitimní očekávání z postupu soudů v jiných řízeních o jeho skutkově a právně podobných nárocích, sluší se dodat, že jím odkazovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyla předmětem dovolacího přezkumu (a nelze tak uvažovat ani o rozdílné rozhodovací praxi dovolacího soudu coby hledisku přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.), nehledě na to, že tuto jím uplatňovanou dovolací argumentaci nelze mít za podloženou v dané věci učiněnými skutkovými zjištěními [a nelze verifikovat, je-li postup soudů v jiných řízeních oproti nyní projednávané věci vskutku natolik odlišný a zdali i po pravomocném rozhodnutí v otázce zachování československého občanství žalobcova předchůdce soudy projednávající restituční nároky nadále vyčkávají, nebude-li správní rozhodnutí (jež obstálo i při následném soudním přezkumu) v budoucnu nahrazeno jiným rozhodnutím, nyní na podkladě žalobcem nově podané žádosti podle §101 písm. b/ zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu].
16. Na přípustnost dovolání nelze usuzovat prostřednictvím dovolací argumentace, jíž se soudům vytýká nesprávné vymezení okruhu účastníků řízení, resp. nevyhotovení srovnávací identifikace pozemků (ke dni 24. 6. 1991). I v případě, že by soudy nejednaly s těmi účastníky, kteří podle zákona (§250a o. s. ř.) jimi měli být (okruh účastníků restitučního řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. je vymezen v ustanovení §9 odst. 8 cit. zákona; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2044/2015, uveřejněné pod číslem 33/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), mohl by takový postup představovat případnou vadu řízení, k níž by však dovolací soud mohl přihlédnout (jen) tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 725/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1581/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 213/2021). V dané věci přitom nejde ani o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, a ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, a ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
17. Sluší se také dodat, že z hlediska ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 26 Cdo 119/2017). O takovou vadu – s přihlédnutím k charakteru uplatněných námitek a k právním závěrům, na nichž odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí – však v posuzovaném případě jít nemůže (dochází-li odvolací soud k závěru, že restituční nárok žalobci nesvědčí, není-li splněna podmínka zachování československého státního občanství jeho předchůdce, jemuž byl nemovitý majetek účinně konfiskován dle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o němž bylo rozhodnuto příslušným správním orgánem, z jehož rozhodnutí soud v dané věci v intencích §135 odst. 1 o. s. ř. vycházel). Jiný závěr nebylo by lze učinit ani při jiném obsazení sporu [kdy – jde-li o namítanou absenci srovnávací identifikaci parcel – sám žalobce pro účely řízení jeho předmět vymezil dostatečně určitě (bez toho, že by zde byly pochybnosti, jakých pozemků, resp. jejich částí, se žaloba týká) a kdy výsledné negativní rozhodnutí o vlastnictví zde nebude ani podkladem pro vklad práva do katastru nemovitostí.]
18. Napadá-li dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení [výrok I. písm. a), b) a c), a výroky II. až XXXI. rozsudku odvolacího soudu], není dovolání v tomto rozsahu přípustné již se zřetelem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., v jeho rozhodném znění (od 30. 9. 1017; viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.). Nadto sluší se uvést, že s dovolatelem v dané souvislosti odkazovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu (v níž soudy – za okolností oproti nyní posuzované věci odlišných – dospěly k závěrům, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu §150 o. s. ř.), napadené rozhodnutí (jež vychází z týchž hledisek, jako odkazovaná rozhodnutí – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 825/2015, ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 229/2015, a ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 591/2015; nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 3125/16) v rozporu není (vzaly-li soudy v úvahu i povahu projednávané věci a vážily-li dopad rozhodnutí do poměrů všech účastníků; viz bod 41. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 95. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
19. V situaci, kdy dovolací soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/ o. s. ř.), jenž sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobcem podané dovolání bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněných) účastníků 14), 33) a 39) patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5., §9 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 4 advokátní tarifu), a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v částce 714 Kč. Přiznání nákladů účastnici 33), České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, odůvodňují specifické poměry projednávané věci, jež tkví v poměrně komplikovaných skutkových okolnostech věci a od nich se odvíjejícího právního posouzení, jež vyžadovalo sofistikovanou skutkovou i právní argumentaci opřenou o znalost historických souvislostí, stejně jako o schopnost přiléhavého výběru a uplatnění judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, pro něž neshledává dovolací soud prostor pro striktní uplatnění konkluzí rozhodovací praxe Ústavního soudu vyjádřené například v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 123/12, v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 1727/14, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07. Náklady účastníků 10), 16) a 44) spojené s podáním stručných vyjádření k dovolání nelze pak v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. Ostatním účastníkům (1/ až 9/, 11/ až 13/, 15/, 17/ až 32/, 34/ až 38/, 40/ až 43/ a 45/ až 55/) pak v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
21. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu