ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.573.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 573/2023-709
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. H., narozený XY, bytem v XY, zastoupený JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 124/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. října 2022, č. j. 84 Co 104/2022-685, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám JUDr. Marka Hlaváče, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 84 Co 104/2022-685, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 2. 2022, č. j. 10 C 124/2021-576, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila proti části jeho výroku I. týkající se převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY. Předestřela otázku, zda vhodným náhradním zemědělským pozemkem ve smyslu §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), může být i pozemek, jehož převodu se ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 písm. b), odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, domáhá třetí osoba. Měla za to, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2021, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010. Za kolidující s judikaturou dovolacího soudu měla taktéž odvolacím soudem přijaté řešení otázky existence funkčního propojení uvedených pozemků se sousedícím rodinným domem č. p. XY, tvořícím součást stavební parcely č. XY, v k. ú. XY ve vlastnictví třetích osob.
3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
6. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§11a odst. 1 zákona o půdě) je přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení §11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení §6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
7. Zákonnou překážkou vydání pozemků podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jejich poskytnutí oprávněné osobě jako pozemků náhradních) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaných pozemků s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Pro konkluzi o funkční souvislosti pozemků a stavby a potažmo o existenci areálu není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015).
8. K nepřevoditelnosti pozemku oprávněné osobě (coby „jiného“ zemědělského pozemku) k uspokojení jejího restitučního nároku podle zákona o půdě v situaci, kdy k pozemku důvodně uplatnila právo na jeho převod třetí osoba podle §10 odst. 3 písm. b) či odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., dále srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, a na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 689/2019 – ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3137/2018, a ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1973/19), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 605/2022. Rozhodující pro posouzení (a pro vydání požadovaného rozhodnutí, jež je zde povahy konstitutivní), je-li oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu žádaný pozemek jako náhradní vhodný, je přitom stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020), kdy v případě žádosti o převod pozemku na třetí osobu dle zvláštních právních předpisů (§10 odst. 3 písm. b/, odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb.) je namístě zkoumat, zda a z jakého důvodu žadatel na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (srov. k tomu přiměřeně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2282/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020).
9. Odvolací soud se výše citované judikatuře dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nikterak nezpronevěřil. V souladu s citovanými judikatorními východisky totiž hodnotil, zda žádost o převod předmětných pozemků v k. ú. XY ve smyslu §10 odst. 3 písm. b), odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. je důvodnou (zda by jí bylo lze vyhovět). Z okolnosti, že žádost podala osoba odlišná od nájemce (pachtýře) pozemků, nadto v situaci, kdy mezi nárokovanými pozemky a rodinným domem č. p. XY na stavební parcele č. XY v k. ú. XY nebyl shledán vztah funkční propojenosti (existence funkčního celku), přitom odvolací soud přiléhavě dovodil, že zákonné předpoklady, za nichž lze žádosti ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 písm. b), odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. vyhovět (písemná žádost vlastníka stavby a oprávněného uživatele nárokovaného pozemku, jenž je se stavbou funkčně spojen), nebyly naplněny. Závěr odvolacího soudu, dle něhož nedůvodná žádost (žádost, jíž ze strany státu nebude moci být vyhověno) o převod pozemku ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 písm. b), odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. nevylučuje jeho převoditelnost coby náhradního zemědělského pozemku, tedy ustálené judikatuře dovolacího soudu zjevně nekoliduje.
10. Odvolací soud se přitom od citované judikatury dovolacího soudu neodchýlil ani dovodil-li, že na základě zjištěného skutkového stavu (viz zejména výsledky místního ohledání), jenž v situaci, kdy nárokované pozemky nejsou ke stavbě rodinného domu ani připloceny, neumožňuje učinit závěr o jejich funkční propojenosti se sousedící stavbou rodinného domu, není jejich převoditelnost za účelem náhradního uspokojení restitučního nároku vyloučena ani z důvodu „funkční“ souvislosti se stavebními objekty (existence funkčně provázaného souboru staveb a pozemků – areálu).
11. Polemika dovolatelky se závěry odvolacího soudu o neexistenci funkčních vazeb mezi nárokovanými náhradními zemědělskými pozemky a sousedící stavbou rodinného domu č. p. XY na stavební parcele č. XY v k. ú. XY má pak zjevně charakter kritiky konkluzí skutkových a nikoli právních. Platí přitom, že polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím skutkových námitek tudíž na přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. usuzovat nelze.
12. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly (§237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 3 písm. b/, a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 3 388 Kč.
14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 3. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu