ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1118.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1118/2022-716
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. března 2023 o dovolání, které podal obviněný V. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2022 sp. zn. 11 To 126/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 33/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 4 T 33/2021 , byl obviněný V. R. uznán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle §187 odst. 1, 2 trestního zákoníku (v bodě 1.), přečinu svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021 (v bodě 2.), přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 trestního zákoníku (v bodě 3.), přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (v bodech 1. – 3.) a zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (v bodě 4.). Za to byl podle §185 odst. 2 trestního zákoníku s použitím §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu (duševní útrapy) způsobenou trestným činem poškozené AAAAA (pseudonym) ve výši 400 000 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení občanskoprávní.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2022, sp. zn. 11 To 126/2022 , jímž podle §258 odst. 1 písm. f) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 1, 3 trestního řádu nově rozhodl tak, podle §228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou náhradu ve výši 200 000 Kč, a podle §229 odst. 2 trestního řádu odkázal poškozenou AAAAA se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l) a g) trestního řádu. K důvodu podle §265b odst. písm. l) trestního řádu obviněný namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání do výroku o vině a trestu, když soud namísto výroku podle §256 trestního řádu pouze konstatoval, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. Za nesrozumitelný a neúplný považuje obviněný i výrok o náhradě újmy, kde soud použil pojem „nemajetková náhrada“, který ovšem zákon nezná. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že způsob, jakým si soud prvního stupně učinil rozhodná skutková zjištění, se naprosto vymyká právu na spravedlivý proces. Řízení před soudem prvního stupně a v podstatě i v odvolacím řízení bylo podle názoru obviněného z hlediska dokazování přímým opakem toho, jak by měl trestní proces vypadat. Obviněný si podle svých slov rozhodně nezasloužil, aby si ním bylo v trestním řízení nakládáno hůře, než s kdejakým recidivistou a aby jeho obhajoba a výpověď, která je dle pravidel trestního procesu důkazem stejně validním jako výpověď poškozené, byla přehlížena a ignorována. Rozpor se zásadou in dubio pro reo spatřuje obviněný v tom, že byl uznán vinným na základě konstatování nalézacího soudu, že soud „uvěřil poškozené“. Nalézací soud se v rozsudku snažil reálné důkazy nahrazovat důkazy domnělými, konkrétně argumentací, že se poškozená některým svědkům svěřila. Důkazní hodnota takového „ex post svěření se“ je podle obviněného nulová. Soudy nepostupovaly v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03 a sp. zn. IV. ÚS 260/05. K otázce věrohodnosti poškozené obviněný namítl, že v Hotelu Ž. zcela prokazatelně v minulosti kradla peníze hotelovým hostům, byla dokonce při krádeži zachycena videozáznamem. K prokázání nevěrohodnosti poškozené předložil obviněný v odvolacím řízení čestné prohlášení svědka J. I. a navrhnul jeho výslech jako svědka, odvolací soud však jeho návrh bagatelizoval a zamítl. V další části dovolání se obviněný vyjádřil k jednotlivým skutkům s tím, že pro jeho vinu nesvědčí žádné důkazu s výjimkou výpovědi poškozené.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2022, č. j. 11 To 126/2022-635, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolatel nevytýká existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, ale domáhá se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč ve světle dalších provedených důkazů, jakými byla např. elektronická komunikace mezi obviněným a poškozenou a zejména dokazování znalecké, považovaly výpověď poškozené za hodnověrnou. Pokud jde o námitku neprovedení jím navrhovaných důkazů, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vyložil, proč nepovažoval za nutné výslech svědka I. a další dovolatelem navrhované důkazy provádět. Skutkové námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto považuje státní zástupce za zjevně nedůvodné. K námitkám obviněného vztahujícím se k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu státní zástupce uvedl, že odvolací soud o odvolání rozhoduje jako o celku, a pokud shledá odvolání důvodným pouze ve vztahu k některému z více napadených výroků a tento výrok změní, pak již nerozhoduje zamítavým výrokem ve vztahu k ostatním výrokům prvostupňového rozsudku. V napadeném rozhodnutí proto žádný výrok nechybí ani není neúplný.
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný V. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) a m) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Semilech netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění nepřesahují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Obviněný byl bezpečně usvědčen především výpovědí poškozené, což odpovídá charakteru jeho trestné činnosti. Soudy se pečlivě věnovaly otázce věrohodnosti poškozené, přičemž dospěly k závěru, že její výpověď je podporována dalšími provedenými důkazy, zejména výpověďmi řady svědků, obsahem zajištěné elektronické komunikace a rovněž závěry znaleckého zkoumání poškozené. Právě obsah elektronické komunikace obviněného s poškozenou jednoznačně svědčí o intimním charakteru jejich vztahu mimo jiné již před dosažením věku patnácti let poškozenou. Obviněnému nebylo možné přisvědčit ani v námitce existence tzv. opomenutých důkazů, když z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, z jakých důvodů byly návrhy obviněného na doplnění dokazování zamítnuty. Lze uzavřít, že při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu předpokládá, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
14. Námitka obviněného, podle které v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí odvolání do výroku o vině a trestu, není opodstatněná. Odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§254 trestního řádu) a které jsou obsahem §258 odst. 1, 2 trestního řádu a §256 trestního řádu, vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Podle §256 trestního řádu odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Pokud odvolací soud učiní součástí výroku uvedeného rozhodnutí též konstatování, že „v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn“, či jiné obdobné konstatování, pak takový výrok lze považovat za nadbytečný a dovolání proti němu není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, či ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002).
15. Pokud jde o výhradu obviněného, že odvolací soud nesprávně formuloval adhezní výrok, když zavázal obviněného k „náhradě nemajetkové náhrady“, obviněný jinými slovy namítá, že stávající výrok o jeho povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu není formulován jasně, přesně a jednoznačně tak, aby byl skutečně vykonatelný. A domáhá se takové nápravy adhezního výroku, která by jej k povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu skutečně zavázala. Tato námitka obviněného ovšem není způsobilá k dovolacímu přezkumu, neboť obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch. Nelze tedy z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru zhoršila jeho postavení.
16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 8. března 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu