ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1184.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1184/2022-1265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2023 o dovolání, které podal obviněný N. N., nar. XY, Mongolsko, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2022 sp. zn. 2 To 53/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 29 T 4/2021 , byl obviněný N. N. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jednak zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (v bodě 1.), jednak přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 trestního zákoníku, jednak zvlášť závažného zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (v bodě 2.), a jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jednak zvlášť závažného zločinu znásilnění dle §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (v bodě 3.). Za to byl podle §175 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 2 To 53/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 8. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a i) trestního řádu. Obviněný namítl, že má pochybnosti o správnosti zhodnocení skutkových zjištění podle příslušných ustanovení trestního zákona. Podle názoru obviněného v dané trestní věci dále existuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, kdy skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy a jsou opakem obsahu provedených důkazů. V řízení nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že by to byl on, kdo se dopustil skutku popsaného v obžalobě, a takové skutečnosti nevyplývají ani z odůvodnění samotných rozhodnutí, což je patrné zejména, co se týče skutku popsaného v obžalobě pod bodem 1. Došlo k porušení principu presumpce neviny. Obviněný nesouhlasí se způsobem provedení rekognice, ani s tím, jak soudy hodnotily jednotlivé důkazy, zejména pachatelovu znalost češtiny, výpis z telekomunikačního provozu a odborné vyjádření z oboru genetika. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu obviněný namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro uložení trestu vyhoštění. Soudy zcela ignorovaly rodinné poměry obviněného, který má v České republice partnerku, se kterou má nyní již více než ročního syna a je tedy dán zájem na zcelování rodin. Současně ještě před svým zadržením zažádal v České republice o trvalý pobyt.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 12. 4. 2022, č. j. 29 T 4/2021-1057, zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl tak, že obviněného podle §259 odst. 3 trestního řádu zprostí obžaloby.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že neexistuje extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že vina obviněného byla plně prokázána jednak výpověďmi svědků poškozených, ale i provedenou rekognicí a agnoskací, genetickou analýzou oblečení pachatele, stejným způsobem provedení útoku, stejným objektem útoku, výskytem mobilního telefonu v blízkosti místa činu a psychiatrickým a psychologickým profilem obviněného. Dále kamerové záznamy mapovaly pohyb obviněného před činy. Pokud jde o uložení trestu vyhoštění, pak touto problematikou se zabýval jak soud nalézací, tak soud odvolací na základě odvolání obviněného, přičemž správně oba soudy dospěly k závěru, že nebyly zjištěny žádné překážky jeho uložení. Vzhledem k závažnosti trestné činnosti i intenzity nebezpečí, které ze strany obviněného hrozí, pak správně nebyl vyslyšen ani apel obhajoby na zohlednění jeho rodinné situace.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný N. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a i) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Soudy srozumitelně vysvětlily, proč považovaly vinu obviněného za prokázanou. Obviněného jako pachatele především označila poškozená J. W., která jej při opětovném výskytu na místě činu poznala bezprostředně předtím, než zde byl zadržen policisty. O totožnosti pachatele nemá pochyb ani poškozený V. S., jak vyplývá z jeho výpovědi v kombinaci s provedenou rekognicí. Výhradám obviněného proti způsobu provedení rekognice přitom nelze přisvědčit, jelikož obviněný se výrazně vzhledově neodlišoval od ostatních osob, které byly svědkovi společně s ním ukázány, a navíc jej svědek identifikoval nejen podle vlasů, ale i podle očí a tvaru nohou. Proti obviněnému svědčí i celá řada nepřímých důkazů. Byl to právě obviněný, kdo byl na místě činu po posledním útoku zadržen policisty, přičemž způsob dopravy na místo, jeho oblečení i doba výskytu odpovídají jednotlivým skutkům. Tomu rovněž odpovídají videozáznamy bezpečnostních kamer. Ze záznamů o pohybu mobilního telefonu obviněného je prokazatelné, že tento mobilní telefon se ve všech třech případech pohyboval na místech činu. Na obviněného ukázaly i výsledky genetické analýzy, byť nikoliv individuálně. Uvedené důkazy jsou rovněž podpořeny závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie, jakož i zjištěními k trestní minulosti obviněného. Lze uzavřít, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu, proto není přiléhavý poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo . Napadená rozhodnutí tudíž netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do skutkového stavu věci z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
13. Obviněný v dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu . Ten spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný v této souvislosti sice relevantně brojil proti trestu vyhoštění z důvodu nesplnění podmínek pro jeho uložení s ohledem na zájem o spojování rodin, jeho námitky však nemohou být opodstatněné. Již soudy rozhodující v předchozích stadiích trestního řízení dostatečně vysvětlily, proč neshledaly naplnění omezujících podmínek podle §80 odst. 3 písm. c) trestního řádu, když obviněný nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt a jeho žádost v tomto směru na tom nemůže nic změnit. Skutečnost, že trest vyhoštění byl uložen na dobu neurčitou, odpovídá skutkovým okolnostem věci. Možnosti resocializace obviněného jsou značně nepříznivé a ze strany obviněného do budoucna hrozí značné ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem. Vzhledem k závažnosti trestné činnosti, které se navíc obviněný dopustil krátce poté, co vstoupil na území České republiky, a intenzitě nebezpečí, které ze strany obviněného hrozí, nebylo na místě k jeho rodinné situace při ukládání trestu přihlédnout.
14. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 15. února 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu