ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.166.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 166/2023-1042
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2023 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2022 sp. zn. 7 To 280/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 106/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 2 T 106/2021 , byl obviněný J. R. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu dle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020. Za to byl podle §209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 7 To 280/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 10. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že hodnocení důkazů soudy bylo jednostranné a konstrukce skutku zcela neodpovídá reálné situaci ani zákonným náležitostem stanoveným trestním zákoníkem. Zejména není dána příčinná souvislost mezi majetkovou dispozicí a škodou na cizím majetku. Nalézací soud podle názoru obviněného zcela nekriticky přejal výpověď svědka H., zejména ohledně účelu zapůjčených finančních prostředků, jímž mělo být zakoupení tiskařského stroje. Takové tvrzení však není pravdivé a není nijak podložené, se svědkem se o účelu zápůjčky nijak nebavili. Zapůjčené prostředky byly prokazatelně použity na další obchod, jímž byl kapitálový vstup do společnosti K. p. Ohledně této investice se obviněný cítí podvedený. Finanční prostředky si nepůjčoval v úmyslu se jakkoliv obohatit na úkor V. H. nebo jeho společnosti. Vždy plnil své závazky a nikdy si nepůjčil finanční prostředky v úmyslu je nevrátit. Obviněný dále namítl, že ke dni uzavření zápůjčky se společností S. měl ve svém majetku letadlo CESSNA 172 v hodnotě 5,5 milionu korun, námořní jachtu v ceně 150 tis. EUR, a dále BMW X5 či dva starší vozy Mercedes BENZ S klasse. Rovněž z insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 94 INS XY, vyplývá, že obviněný měl dostatek majetku k vrácení půjčených finančních prostředků. Rovněž došlo k uzavření smíru se společností K. P. o vrácení částky 600 000 Kč. Celá tato záležitost je podle názoru obviněného záležitostí obchodní a v tomto směru je ustálená judikatura taková, že by takové věci s přihlédnutím ke shora popsaným okolnostem neměly být kriminalizovány, neboť by pak byl způsobilý k odsouzení každý nepodařený obchod a to zcela jistě není účelem trestního práva. Důkazní situace v této věci je nepřesvědčivá a provedeným dokazováním není možné dojít k závěru, že se obžalovaný dopustil úmyslného jednání směřující ho k podvodu jednoduše proto, že se tak nestalo.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 2 T 106/2021, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 7 To 280/2022, a věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že uplatněná dovolací argumentace se po stránce obsahové podstatným způsobem shoduje s textací předcházejícího dovolatelova odvolání. Stala-li se předmětem přezkumného postupu soudu odvolacího, aniž by mohla být z hlediska své důvodnosti akceptována, pak dovolatel v rámci svého kritického postoje k výsledkům takového postupu znovu provádí vlastní způsob vyhodnocení důkazů. Obsah dostupného spisového materiálu nevypovídá o tom, že by byl hodnotící a přezkumný proces na úrovních soudů obou stupňů zatížen extrémním, resp. zjevným rozporem ve smyslu ustáleného judikatorního výkladu takové vady tak, aby byly splněny podmínky zásahu do skutkového stavu věci v řízení o dovolání. O dovolatelově nepřipravenosti dostát jeho nezanedbatelnému závazku ve výši 3 mil. Kč z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě dvou měsíců od poskytnutí zapůjčených peněz tak svědčí nejen okolnosti, za kterých jejich podstatnou část použil jako investici bez právní záruky její včasné návratnosti, ale především míra jeho zadluženosti splatnými a v rozhodném období stále neuspokojenými závazky v řádech jednotek milionů korun. Okolnosti, za kterých obviněný uzavíral předmětnou smlouvu o zápůjčce tak jen potvrzují, že je shodný právní závěr obou soudů o jeho jednání minimálně v úmyslu nepřímém za podmínek §15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku zcela správný. K námitce subsidiarity trestní represe státní zástupkyně uvedla, že obviněný pouze zpochybnil rozhodná skutková zjištění a nerespektoval výkladové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Ohledně poukazu obviněného na nutnou míru obezřetnosti poškozeného odkázala státní zástupkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 630/2018, a dále na přisouzený modus operandi, na letitou obchodní známost dovolatele a jednatele poškozené společnosti, jakož i na doposud bezproblémově ukončené závazkové vztahy mezi nimi, kterými byl vytvářen klamný dojem korektního obchodního partnera na straně vydlužitelské a tím i důvěra ve splnění jeho příslibu bez potřeby si jej dále ověřovat.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. R. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný J. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. V dovolací argumentaci se obviněný snažil pouze prosadit vlastní verzi skutkového stavu a dosáhnout odlišných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy. Takové výhrady ovšem neodpovídají obsahovému vymezení deklarovaného dovolacího důvodu. V dovolací argumentaci obviněný neoznačil žádné procesně nepoužitelné důkazy ani vlastní návrhy na doplnění dokazování, s nimiž by se soudy opomněly vypořádat. Obviněný nenamítá ani existenci extrémního nesouladu mezi provedeným dokazování a učiněnými skutkovými závěry, pouze rozvádí polemiku s hodnotícími úvahami soudů a snaží se prosadit vlastní pohled na provedené dokazování. Jeho námitky jsou navíc opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Prostějově netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Za relevantní pak nelze považovat ani poukaz obviněného na zásadu subsidiarity trestní represe, jež by jinak odpovídala důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. I v této otázce totiž obviněný své úvahy staví na skutkových okolnostech odlišných od skutkových závěrů soudů, jež byly podkladem pro právní posouzení zjištěného skutku. Za nikoliv společensky škodlivý tudíž označuje jiný skutek, než pro který byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
13. Námitkami tohoto typu obviněný nenaplnil deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale ani jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 trestního řádu. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Protože ve věci obviněného J. R. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 22. března 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu