ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.191.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 191/2023-4920
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání, které podala obviněná B. T., nar. XY, trvale bytem XY , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 2 To 69/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 8/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné B. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 3. 2022 sp. zn. 63 T 8/2021 byla obviněná B. T. uznána vinnou ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla podle §211 odst. 5 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 200 celých denních sazeb s výší denní sazby 1 500 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce bankovní poradkyně pro stavební spořitelny a hypoteční banky v trvání pěti let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných R. R., M. K., L. K., E. G., M. D. a L. F. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2022 sp. zn. 2 To 69/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 10. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněná zdůraznila, že soudy své skutkové závěry opřely především o přiznání viny ostatních obviněných. Přitom nevzaly v potaz, že obviněný R. přiznal vinu s výhradou. Výhrada obviněného R., že s některými výroky v obžalobě nesouhlasí, zakládá minimálně důvodnou pochybnost o tom, že obviněná vše činila vědomě, úmyslně a s cílem se majetkově obohatit. Obviněná namítla, že byla obviněným R. uvedena v omyl, využita k páchání opakované trestné činnosti a stala se obětním beránkem. Nebylo v její kompetenci a silách zjišťovat, zda podklady, které jí byly předloženy žadateli o úvěr, byly pravé či pravdivé. Obviněná se domnívá, že jí nebyl prokázán úmysl, ať již přímý nebo přímý. Samotné shromáždění, vyplnění či odeslání dokumentů v rámci pracovních plnění nemůže být bez prokázání úmyslu trestné. Obviněná dále namítla, že rekognice byla provedena v rozporu se zvyklostmi a se zákonem. Sama jako blondýna byla svědkům ukázána v albu šesti osob, z nichž pouze dvě byly blondýny. Svědkyni B. byly fotografie překládány dvakrát, 19. prosince 2016 a 21. června 2017, což považuje za nepřípustné. K rekognici navíc nebyla přibrána nezúčastněná osoba, případně soudce, pokud se mělo jednat o neopakovatelný úkon.
4. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022 sp. zn. 2 To 69/2022, a dále rovněž zrušil jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 3. 2022 sp. zn. 63 T 8/2021, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí odvolacího soudu, a aby podle §265l trestního řádu přikázal Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněné byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky vznesené obviněnou nabývají podobu toliko prosté polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů ve smyslu požadavků vyplývajících z §2 odst. 5 a 6 trestního řádu. V rozebírané věci není identifikován zjevný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními vedoucími k usvědčení obviněné za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Zároveň se ukazuje, že takto formulované výhrady namířené proti skutkovým zjištěním představují do značné míry opakování její obhajoby z předcházejících fází trestního procesu, s nimi se soudy nižších stupňů měly možnost se již vypořádat, přičemž státní zástupce považuje jejich závěry za odpovídající provedenému dokazování. Co se týče námitek obviněné, jimiž poukazovala na údajné vady tzv. rekognice, odvolací soud se jimi v odůvodnění zamítacího usnesení skutečně nezabýval adresněji, přestože byly uplatněny již v odvolání. Podle názoru státního zástupce však nebyla na této rekognici rozhodující skutková zjištění o vině obviněné bez dalšího postavena. Jestliže námitky obviněné apelovaly na účast soudce při úkonu, vystavuje se již hypotetická situace provedení rekognice vyloženě podle dikce §104b trestního řádu při splnění podmínek podle §160 odst. 4 trestního řádu ve spojení s §158a trestního řádu, k čemuž však v této věci nedošlo.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněná B. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněné nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněné směřující do oblasti skutkových zjištění nepřesahují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněná snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Stejné výhrady uplatnila obviněná již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jejími námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Soudy srozumitelně vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněné, že byla pouze obětním beránkem zneužitým obviněným R. Obviněná byla naopak bezpečně usvědčena z podílu na trestné činnosti celou řadou vzájemně se podporujících důkazů provedených před nalézacím soudem. Soudy se svých závěrech rozhodně nevyšly pouze z prohlášení viny ostatních obviněných, především spoluobviněného R. K tomu lze odkázat na množství vyslechnutých svědků i provedené listinné důkazy. Z dokazování jednoznačně vyplynula zjevná provázanost a blízký kontakt zejména mezi obviněnou a spoluobviněným R. Pouze obviněná ze své pozice obchodní zástupkyně stavební spořitelny Wüstenrot znala přesné podmínky produktů, které uváděla spořitelna na trh, věděla, za jakých podmínek mohou zájemci o úvěr na tento úvěr dosáhnout, a právě ona stanovovala rozhodné skutečnosti, které mají být v listinách uvedeny tak, aby těmto osobám byly úvěry poskytnuty. Úlohou spoluobviněného R. bylo vyhledávat a doporučovat jako vhodné žadatele o úvěr osoby, které byly v nepříznivé finanční situaci. Výpověďmi těchto osob bylo jednoznačně vyvráceno tvrzení obviněné, že s nimi se všemi jako zájemci osobně jednala v kanceláři v XY. Tyto osoby jí ve skutečnosti žádné doklady nepředkládaly. V důsledku takto nastavené spolupráce mezi obviněnými došlo k výraznému navýšení počtu žádostí, které jako obchodní zástupkyně stavební spořitelny uzavřela, za což získala jako odměnu také provizi v nejvyšší možné částce. Byla to obviněná, kdo vyhotovoval žádosti o úvěry a k nim přikládal účelově vyhotovené listiny, které obsahovaly zkreslené informace prokazující ekonomickou situaci žadatelů, ale i nepravdivé informace související s účelem čerpání úvěru. Jednalo se především o falza potvrzení o zaměstnání, nájemních smluv, souhlasů vlastníků nemovitostí, legalizačních doložek a podobně. Proto nelze přisvědčit výhradě obviněné, podle které nebylo v jejích silách zjišťovat, zda podklady, které jí byly předloženy žadateli o úvěr, byly pravé či pravdivé, když navíc u řady těchto podkladů šlo o falza již na první pohled, čehož si nebylo možné nevšimnout. Obviněná byla zainteresována do trestné činnosti i ve fázi výplaty stavební spořitelnou poskytnutých finančních prostředků. Tyto prostředky byly zasílány na zcela jiná čísla účtů, o kterých neměli „zájemci o úvěr“ žádné povědomí a dokonce část výplaty ve výši 100 000 Kč šla přímo na účet obviněné.
13. Z hlediska skutečností významných pro posouzení zavinění obviněné lze poukázat na to, že obviněná od spoluobviněného R. nejen přebírala falzifikáty a nechala si od něj dohazovat jednotlivé žadatele o úvěr, ale následně také vše předkládala ke schválení spořitelně. Byla to právě ona, která s těmito materiály pracovala, zpracovávala je a dokonce i vyhotovovala listiny upravené tak, aby systém vyhodnotil žadatele takovým způsobem, aby byl úvěr schválen a poskytnut. Jinými slovy nebyla pouze tím, kdo by přebíral nějaké hotové žádosti a tyto bez dalšího pouze předal dál. Byla tou klíčovou osobou, která vše zpracovávala, vyhotovovala a následně předkládala společnosti Wüstenrot - stavební spořitelna, a. s. Je zřejmé, že celý systém nemohl fungovat bez domluvy obviněné minimálně s obviněným R. na konkrétní a jasné spolupráci.
14. Lze proto uzavřít, že při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu a proto není přiléhavý poukaz obviněné na pravidlo in dubio pro reo .
15. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nelze považovat za relevantní výhradu obviněné, podle které jsou rekognice podle fotografií provedené se svědkem D. a svědkyní B. procesně nepoužitelnými důkazy. Za podstatné v této souvislosti považuje dovolací soud okolnost, že znovupoznání obviněné uvedenými svědky jako osoby, která s nimi při sjednávání úvěru jednala, nemá v projednávané věci charakter rozhodného skutkového zjištění. Závěr o vině obviněné totiž vychází ze zcela jiných nepochybně prokázaných skutečností. Uvedené rekognice neměly na posouzení věci žádný vliv. Nalézací soud se o předložení alba s fotografiemi svědkyni B. sice v odsuzujícím rozsudku jedenkrát zmínil, učinil tak ovšem pouze v části popisující provedené důkazy. Naopak v rámci hodnocení důkazů označenou okolnost vůbec nebral z úvahu. Obviněnou vytýkané rekognice se navíc mohly týkat nanejvýš jednoho či dvou dílčích útoků z celkového počtu dvanácti. Nehledě na uvedené jsou výhrady obviněné poněkud vnitřně rozporné i z toho pohledu, že obviněná nyní v dovolání odmítá, že by jí svědci D. a B. mohli při rekognici poznat, ačkoliv dříve ve své výpovědi u hlavního líčení tvrdila, že se všemi žadateli o úvěr osobně jednala ve své kanceláři v XY, tedy včetně obou uvedených svědků.
16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněné nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu