ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.26.2023.1
3 Tdo 26/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2023 o dovolání, které podal obviněný F. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2022 sp. zn. 3 To 54/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 13/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 48 T 13/2020 , byl obviněný F. M. uznán vinným ze spáchání přečinu nadržování podle §366 odst. 1 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku, přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 trestního zákoníku, přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 trestního zákoníku a zločin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020 č. j. 52 T 5/2020-3724, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021 č. j. 4 To 58/2020-3942, byl podle §283 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a podle §70 odst. 4 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci. Podle §71 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen ve vztahu k obviněnému F. M. výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020 č. j. 52 T 5/2020-3724, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021 č. j. 4 To 58/2020-3942, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 3 To 54/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 9. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Obviněný namítl, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení celé trestní kauzy. Na základě zjištěné důkazní situace nelze předmětné jednání hmotněprávní podřadit pod skutkovou podstatu přečinu nadržování podle §366 odst. 1 trestního zákoníku. Soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly důsledně podle §2 odst. 6 trestního řádu. Vinu se obviněnému nepodařilo prokázat bez důvodných pochybností, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo . Odvolací soud se patřičně nevypořádal s obsáhlou argumentací obviněného, proto se jedná o procesně vadné rozhodnutí. Obviněný rovněž namítl, že byla porušena zásada obžalovací, jelikož oproti podané obžalobě byl skutek ze strany sodu zcela jinak kvalifikován i skutkově popsán. Rozhodnutí tak bylo pro obviněného nepředvídatelné, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jako nesprávné se obviněnému jeví i zamítnutí jeho návrhů na provedení důkazů.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2022, č. j. 3 To 54/2022-1515, a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou zcela obecné a neurčité. Podstatou dovolatelových námitek je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v nyní účinném znění. Dovolatel takové vady nenamítá, a to již z toho důvodu, že jeho obhájce tento dovolací důvod zjevně vůbec nezná. Navíc taková vadná zjištění ve věci podle státního zástupce nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč a v jakém rozsahu uvěřily svědkům a z jakých důkazů vycházely při skutkovém zjištění. Celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Námitky argumentující porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu.
7. Obviněný F. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) a m) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Dovolací námitky obviněného jsou opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani Krajského soudu v Brně netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. V dovolací argumentaci se obviněný snaží pouze prosadit vlastní verzi skutkového stavu a dosáhnout odlišných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy. Takové výhrady ovšem neodpovídají obsahovému vymezení deklarovaného dovolacího důvodu. Případný není ani poukaz na pravidlo in dubio pro reo . Toto pravidlo plyne ze zásady presumpce neviny a má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Jeho případné porušení nemůže samo o sobě naplnit žádný dovolací důvod. Z pohledu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu by jeho porušení mělo význam v případě, že by vygradovalo až do podoby extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. O takový případ v projednávané věci nejde. Soudy při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Námitkami tohoto typu tudíž obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Takto vymezenému důvodu dovolání však výhrady obviněného neodpovídaly, jelikož nesouhlas s právním posouzením skutku vyjádřil obviněný toliko prostřednictvím nesouhlasu se skutkovými závěry soudů, když argumentoval výlučně tím, že na základě jím vytknuté důkazní situace nelze předmětné jednání hmotněprávní podřadit pod skutkovou podstatu přečinu nadržování podle §366 odst. 1 trestního zákoníku. Ani v tomto směru tudíž nemohly výhrady obviněného založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byly v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Jelikož se však dovolací argumentace obviněného míjela s důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, nebylo možné za relevantní považovat ani poukaz obviněného na §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
16. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného F. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. února 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu